Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pánové, co bychom byli bývali raději slyšeli a potřebovali od vás, to jest jedna věc To jest ochrana a podpora hospodářské produkce, tak aby zemědělec, který to přivedl tak daleko, že nyní stojí přede žněmi, mohl také tuto úrodu si zabezpečiti. A tu, pánové, musíme opětně konkurovati velmi těžce s vaším průmyslem a s jiným, když se jedná o uhlí na mlácení, o benzin a o jiné věci, my potřebujeme zajištění pracovních sil, my potřebujeme pořádek, potřebujeme ochranu před sabotáží, před krádeží, před úmyslným ničením naší úrody,... (Posl. dr. Němec: To nedělá národní demokracie!)... před níž právě stojíme. O to se jedná, pánové, že místo demagogických návrhů měli jste přiložiti ruku k dílu, abyste přispěli k tomu, zabezpečiti tuto úrodu, od které jsme odvislí. (Potlesk.) Další věcí jest, starati se o to, abychom pro příští období měli dostatek zboží, které bychom mohli z ciziny přivážeti. K tomu jest třeba, aby cizina mohla míti důvěru k tomuto státu, aby měla důvěru k naší společnosti a neviděla zde, že se strany předhánějí v demagogii, místo, aby pracovaly vážně na hospodářských věcech.

Dovolte mi, abych skončil jednou věcí. Je to malá anekdota z revolučních dob francouzských. Revoluční dav táhne městem a uvidí mnicha, jehož pro svou zábavu chce pověsiti na lucernu. Když ho přitáhli až k lucerně, tu tento mnich praví: "A bude tato lampa lépe svítiti, když na ní budu viset?" Já se ptám: "Bude ten zemědělec vám lépe sloužiti, když ho budete insultovati a drážditi, místo, abyste ho podporovali?" (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Slovo má dále p. kolega Jaroš.

Posl. Jaroš: Velectěné shromáždění!

Není tomu dávno, po 23. květnu, byly se strany státoprávní demokracie, najmě se strany jejího žurnálu, nám ty výtržnosti házeny na krk a bylo nám vytýkáno, že jsme je inscenovali a že chceme tímto způsobem sem zaváděti bolševické manýry. Marné bylo naše ohražování, že s tím nemáme nic společného, že to vypuklo spontánně, že se projevila duše davu proti těm nesnesitelným poměrům, tak jak se projeví a projevuje všude jinde.

Dnes činí s výtky vládě, v níž většinu mají socialisté, že ve svém prohlášení nezdůraznila, že chce potírati lichvu, že chce přivoditi zlevnění životních prostředků, zkrátka vyčítá se jí chabost. Aniž bych chtěl býti obhájcem vlády, v níž socialisté mají většinu, mohu ujistiti pány, že oba socialistické kluby budou jeviti tolik vůle a snahy, aby v otázce cenové nastalo u nás určité vakuum a aby byla tak umožněna cesta průmyslu a obchodu, od jehož rozvoje závisí existence naší republiky.

Ale jestli si dnes pánové z dvou táborů vzájemně vytýkají hříchy, tedy můžeme říci, že pánové ze státoprávní demokracie nemají co vytýkati agrárníkům a agrárníci nemají co vytýkati pánům ze státoprávní demokracie, poněvadž bude vina na obou stranách stejná. Jestli mají pravdu v jednom, jest to, že zdražení počalo u zemědělských produktů. (Výkřiky.) A jestli lze přiznati agrárníkům veliký kus viny, neučinil bych jim výtku v té jejich politice cenové ani tak velikou, jako v tom, že nedovedli zabrániti, aby lichva se zemědělskými produkty na venkově se neděla. (Výkřik: Proč tomu nedovedete zabrániti také v průmyslu?)

Mluvme si otevřeně a upřímně, poněvadž tím spíše chyby můžeme napraviti a odstraniti. Vy jste neměli toho zájmu v počátku války, zejména abyste nabádali lidi k tomu, aby neprodávali dráže. Vám to snad do jisté míry hovělo, vy jste si snad nedovedli uvědomiti ty hrozné následky, které to s sebou může přinésti. Dnes ovšem přiznáváme, že sedlák, i kdyby prodal ten produkt dráže, vzhledem k tomu, že nastalo ohromné zdražení všech jiných věcí, nemá vlastně již ničeho. Co získal, získal v prvních dobách války.

Pan ministr Prášek zde prohlásil, že, má-li se začíti se snižováním, musí se začíti společně; a to jest správné. Říkáme-li, že jsou vinni sedláci, že se zdražovaly zemědělské výrobky, pak nesmíme té výtky ušetřiti ani průmysl a obchod. Odůvodňovati to, pánové, tím způsobem, že proto musilo nastati zdražení průmyslových výrobků, poněvadž nastalo zdražení výrobků zemědělských, nedá se dobře říci. Řeknu vám příklad. Mám v jedné ústředně možnost nahlédnouti do praktik různých nepoctivých průmyslníků i různých nepoctivých obchodníků. Když jest zde obchodník, který má měsíčně obratu 1,000.000 K a zákonem stanovenu má zde mzdu v určitém procentu, která mu vynáší 60.000 měsíčně, čili ročně ³/₄ mil., táži se, jaký je zde ještě důvod, aby výrobek, který mu byl svěřen k obhospodařování státem, zdražil okamžitě o 50, 100 i 200%? A to není jen jednotlivec, tento nemrav, tato hlíza, ta jest rozlezlá všude. A nejsou to jen obchodníci, jsou to nereelní průmyslníci. A neříkejte, pánové, že nejsou to čeští průmyslníci. Není to pravda. Jsou to také čeští průmyslníci. Neříkejte, že nemáme tak bohatých takových průmyslníků, kteří si z války pomohli. Řeknu, máme mnoho bohatých průmyslníků, kterým nejen příznivá konjunktura pomohla ve válce, ale máme lidi, kteří nepoctivým způsobem, ničemnou lichvou zdělali ohromné miliony. Máme lidi, kteří se před válkou vyrovnávali, dnes mají 20, 30, 40, 50 milionů. Máme lidi, na které neplatí žádný zákon. Máme lidi, kteří se smějí k tomu, kteří si z toho dělají žert, kteří říkají: Na mě bylo krátké Rakousko, na mě bude krátká také republika. Tedy toto si musíme přiznati, těch lidí jest dnes mnoho a jest třeba, aby vzájemným úsilím tomuto bylo čeleno. Až dosud jsme toto však nikde neviděli. Úřady počínají si chabě. Mohu říci, že v mnohých případech jsem učinil udání, žádal drakonické opatření, ale přišel ferman z ministerstva: Poněvadž jest to první případ, nechť se to promine. (Hlas: Ze kterého ministerstva?) Obchodu. (Hlasy: To dělal Stránský! Výkřiky.)

Tedy, pánové, v takové době, kde jednotlivci ztratili jakýkoliv smysl pro morálku a čest, kteří jsou již tak zkaženi tou dobou, že každé napomínání jest marné, má-li býti zjednána náprava, jest třeba býti tvrdým. A i v tom prvním případě, poněvadž to neomlouvá, když dělník nebo negramotný člověk dopustí se poklesku proti zákonu, jest trestný stejně. Tím spíše musí býti inteligentní člověk, když ví, že republika existuje 7 měsíců, když zákony byly publikovány ve všech listech a v úředním listě, když byla poslána nota, vlastně ferman o tom, jak si má počínati, a přece zákon překročuje, neomlouvám žádným způsobem.

Dnes cena průmyslových výrobků je tak vysoká, že mnohému není vůbec možno dnes určitou věc si opatřiti. Já vám chci ukázati na jednom případě z Karlínska, kde si sedlák dal vydělati kůže, že nejenom průmyslník požádal a také mu je musil dodati 5 q pšenice, 5 q bramborů, ¹/₂ q hrachu a dal mu jenom polovičku zboží zpátky. Jiný případ: Vy víte, že v odívání jsou ohromné obtíže, poněvadž zde není látek a není zde kůží. Bylo učiněno opatření, aby proti továrnám, které lichvaří, které neodvádějí zboží, které stěžují situaci a chtí přivoditi všemožným způsobem zdražení produktů, bylo přísně zakročeno. My jsme učinili prohlídky v jednotlivých továrnách. Byla to firma Winternitz v Kralupech, která má za 1¹/₂ milionu v jamách, která od počátku války a republiky neodvedla kousek kůže, která nám na krk posílala dělníky, že jí nepřidělujeme suroviny, my jsme jí tak dlouho nechtěli dát, dokud nebude odváděti, po 27. květnu nepřihlásila vůbec zásob, jak ministerstvo zásobování nařídilo. Když jsme žádali ministerstvo obchodu, aby tam byla nucená správa zavedena, dostali jsme ferman před několika dny, že se nucená správa nezavádí a že se ponechává majiteli, aby vyráběl sám, a jenom pověřeni jsme tím, abychom jej kontrolovali.

To jest člověk, který dělal to největší darebáctví ve válce, který vozil denně zásoby potajmu ze své továrny, který je prodával za horentní ceny, člověk, kterému železniční přednosta nechal jednou chytit zásoby kůže na dráze, nepřihlásil se k tomu svému zboží, člověk, který vozil automobilem v bednách zboží pryč, a proti němu úřady si počínají tak chabým způsobem. Totéž možno říci o firmě Taussig v Žalhosticích, která má tisíce a tisíce kůží, o které je nouze, v jamách, a ani nařízení přísná nic nepomáhají, zejména v severních Čechách, kde politické úřady straní přímo průmyslníkům, je každá akce v tomto směru bezvýslednou. (Posl. Johanis: Jaroši, uveď toho Heřmana na Benešovsku, co dělal s těmi dělníky!) Třetí továrník Heřman v Benešově, který měl 10.000 kusů kůží v jamách neodvedených několik měsíců, vymlouval se, že nemá uhlí, tříslo. Když se zjistilo, že všechno to jest lež, a když se mu udělala prohlídka v továrně, byl přinucen, aby vyráběl. A ten člověk nechal vypláceti sta podpor nezaměstnaným jenom proto, aby si za jeden až dva miliony ukryl zboží v jamách. Mohl bych uvésti továrníka na Kuklensku, který říká: Má žena má na sobě celý velkostatek, má za čtvrt milionu brillantů na sobě.

Nejsem z těch, kteří by chtěli agrárníky hájiti, velmi mnoho viny nesou na svých bedrech. Také v kruzích průmyslových a obchodnických panují ještě větší zlořády a já řeknu: Je-li kde větší bohatství, jest to zde. Zde i u jedné branže najdete majetku za ¹/₄ neb ¹/₂ miliardy K.

Třetí věc, o které nutno se zde zmíniti, jsou neurovnané poměry mezi cenami u nás a cenami na Slovensku. Pánové, máme republiku 7 měsíců, ale při nejlepší vůli nemůžeme docíliti toho, aby ceny různého zboží na Slovensku byly takové jako u nás. Jsou věci, které na Slovensku jsou třikrát tak drahé jako u nás, a to má za následek, že od nás produkty z továren se vozí na Slovensko a ze Slovenska se deklarují jako slovenské zboží a dovážejí k nám za dvojnásobnou, trojnásobnou cenu. Jsou věci, které mají u nás maximální cenu 5^.60 K, ale na Slovensku mají směrnou cenu 14 až 16 K.

Počítáme-li, že továrník vyrobí produktů tisíc kusů týdně, znamená to rozdíl mezi cenou zboží vyrobeného jedním továrníkem v Čechách nebo na Moravě a mezi cenou zboží vyrobeného jedním továrníkem na Slovensku 800.000 až 900.000 K za 14 dní. Tyto poměry jsou neudržitelné. Na Slovensku se vymlouvají, že musí mít vyšší ceny, poněvadž jest nedostatek uhlí. S tou otázkou uhelnou třeba také u nás udělat pořádek. Průmyslníci se vymlouvají, že nemohou dostat jeden vagon uhlí, ale chce-li uhlí kompensační za 30 K jeden q, může ho dostati, kolik vagonů chce. V tomto směru jest třeba ovšem co nejrychlejší nápravy, a zejména jest třeba, aby ministr veřejných prací ty věci náležitě vzal do ruky a aby zejména byla věnována náležitá peče pověstným inspektorátům, které mají největší vinu na tom, že se dějí ku př. takové případy, že nějaký vrchní číšník někde na stanici blízko uhelného revíru měl k disposici 3 až 40 vagonů uhlí, které prodává.

A ve čtvrtém případě přiznejme, že hodně viny na našich celých drahotních poměrech nese nešťastná politika jak obchodní, tak finanční, která se až dosud prováděla. Jsou-li některé věci příliš drahé, provádí-li se lichva, co to znamená? Znamená to, že co nejrychleji, pokud jen možná a za všech okolností se to musí dovážeti. To se u nás vědělo. Mluvte s průmyslníky, mluvte s obchodníky. Naříkají si, že kategoricky byli odmítáni, a důsledky toho se teprve dostaví. Dnes již máte odvětví průmyslová, kde se výroba zastavuje, a až přijde zima, bude republika vyplácet sta milionů podpor v nezaměstnanosti, poněvadž v příhodném okamžiku se situace propásla.

My nechceme ani v nejmenším bráti nějak do ochrany agrárníky. Víme, že vinu nesou, víme, že oni jsou jediní a že v jejich rukách vězí, má-li nastati odbourávání cen. Víme, že i otázka mezd s tím souvisí, víme, že stálé a stálé zvyšování cen nemá pro dělníka účelu, když nemůže dostati, čeho nevyhnutelně k živobytí potřebuje. Víme, že existence naší republiky - jak jsem pravil na začátku - jest odvislá od toho, aby se obchod a průmysl hnul. Chceme k tomu ochotně spolupůsobiti a pracovati, ale nestačí jen projednávati zde takovéto návrhy, nýbrž je třeba, aby v lůně každé strany byla dobrá vůle a aby se proti příslušníkům bez rozdílu, je-li to sedlák, obchodník nebo i dělník, když to provádí, bezohledně postupovalo. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan kol. Bezděk.

Posl. Bezděk: Vážené Národní shromáždění!

Když jsme se koncem listopadu vraceli z front, měli jsme velikou radost, že přicházíme domů, ale radost ta byla zkalena tím, že když jsme přišli, neměli jsme co jísti. Oslazovali jsme si tento těžký stav tím, že nabyli jsme kýžené svobody. Ustavičně bojovali jsme proti lichvě. Co to bylo demonstrací, řečí, i šibenice na to musily přijíti, velectění, ale ta náprava jenom velmi pozvolna postupuje. Jisto je, velectění, že někde se musí přece jen začíti, aby náprava v tomto zlořádu nastala.

Tento návrh, který byl podán dnes, nás poněkud překvapil a myslím, že zde hrají motivy politické také velkou úlohu. Ale ve věci samé nutno jenom souhlasiti. Předpokládám však, že otázka tato patří korporacím a výborům, které měly snad o této záležitosti předem pojednat. (Výborně!)

Jisto je, že my ve městech, zvláště průmyslové dělnictvo, drahotou a lichvou potravinami trpíme nejvíce. Ale na druhé straně také jisto je, že rolník veškeré své potřeby musí velmi draze platit. Má-li dělník nárok a právo domáhat se zvýšení mezd, domáhá-li se úředník zvýšení služného, má přirozeně totéž právo i rolník, aby žádal za svůj výrobek patřičné ceny. Proti tomu by se nedalo ničeho namítati.

Ale jak již jsem podotkl, nutno někde začít s odbouráváním přemrštěných cen potravin a tu nutno počít tam, kde zdražení potravin v první řadě počalo. A tu bych předpokládal, že krok tento jest nutno učiniti. Je nutno učiniti to spravedlivě: zlevniti potraviny a nutné živobytí, ale také veškeré ostatní potřeby. (Výborně!) My potřebujeme míti lacinější nejen chléb, ale také košile, oblek, boty, a co naše ženy dělnické v městech zkusí s uhlím, na to právě bylo zde poukázáno se strany pana kolegy Jaroše.

Já jménem československé lidové strany prohlašuji:

Aby konečně nastaly v naší republice poněkud spořádané a klidné poměry, nutno v prvé řadě čeliti drahotě. Čeliti musíme drahotě všech životních potřeb, nejen potravin. Chceme míti levné potraviny, ale také levné prádlo, oblek i boty, jakož i veškeré potřeby v domácnosti i hospodářství. Činí-li se počátek proti zdražování potravin, hlavně chleba, pak krok ten jen vítáme. Zdůrazňujeme však, že nutno se postarati, aby rolník také veškeré své potřeby levně opatřiti si mohl. (Výborně! Potlesk).

Předseda: Slovo má pan ministr Houdek. Uděluji mu je.

Ministr výživy a zásobování Houdek: Ctené Národné shromaždenie!

Dotaz podaný na mňa, bol vlastne adresovaný na firmu druhů. Pán minister Prášek na značnú čásť celého dotazu odpovedel. Ja chcem len stručne odpovedeť na vývody, ktoré boly adresované mňa.

Ceny obilia dosiaľ nie sú stanovené. Možno že budú určené tak, ako je to v dotaze, ale opakujem, dosiaľ sa ešte rozhodnutie nestalo.

Mojou intenciou je potraviny nezdražovať. Keď i ustálime cenu obilnín, ešte nebude väčšia, než ako sa obilie predávalo priemerne sväčša. Nerozumiem tým prehnané ceny úžernícke, ale cenu, za akú väčšinou bolo predávané zbožie v Čechách i na Slovensku. Návrh, aby cena obilnín bola snížená na poloviciu, myslím, že nenie odôvodnený a ani vážne - povedal by som - mienený. Zaráža ma pri tom práve to, že tento návrh prišiel z tých kruhov, ktoré často hromžia na stranícke pretrásanie otázok, ktoré sú pre celý štát vážné. Aká bude úroda, o tom dnes určitosťou súdiť nemožno. Ja môžem počítať len s tou úrodou, ktorá vymlátená dostane sa skutočne pod strechu.

Vývody z nezaručených predpokladov viedly by snáď na mýlne cesty, na ktoré sa ja dať nemôžem. Považujem za svoj úkol snižovať ceny potravinových článkov a iných výrobkov, slepo však sa pustiť do snižovania bez ohľadu na to, aká je situácia vnútorná a aká situácia sa utvara okolo nás, bolo by pre republiku našu sebavraždou. - Pánom dotazovateľom je známa naša finančná situácia, majú príležitosť o nej sa dozvedeť dôverne zo svojich kruhov. - Výživa a vôbec zásobovacie pomery naše žlepšia sa so zlepšením finančnej situácie republiky. Toto zlepšenie finančné nie je možné na deň, potrebuje času. Starosťou vlády je s chuťou a bez úmoru na tom pracovať. V zájme štátu však je treba, aby politické strany a triedy zbytočne sa nedrážďily, lebo ten keď budeme mať poriadok vo svojej republike, budeme môcť zabezpečiť jej budúcnosť (Souhlas.) Čo sa týka úžery s rozličnými výrobky, či priemyslovými či zemedelskými, sľubujeme s tohoto miesta, že budem ich vždy bezohľadne prenásledovať. (Výborně!) Nikdy sa nebudem ohliadať, kdo je dotyčný úžerník. Môže zastávať neviem aké vysoké miesto, môže byť v kterejkoľvek strane, pokutovať ho predsa len budem. Jedno však prosím, aby títo úžerníci nenachádzali snáď i v poslancoch svojich zastancov, ktorí by na mne vymáhať chceli odpustenie alebo zmiernenie trestu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo dále přihlášen, debata je skončena, přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa.

Ve smyslu § 70. a 67., který jest k tomu přibrán, jest debatu o naléhavém dotazu skončiti hlasováním, schvaluje-li Národní shromáždění prohlášení čili nic. Národní shromáždění může se však usnésti, že hlasování odkládá. Poněvadž nebyl návrh na odklad učiněn, přistoupíme ku hlasování o tom, schvaluje-li Národní shromáždění prohlášení vládní čili nic.

Kdo schvaluje prohlášení ministerská, učiněná v této debatě o naléhavém dotazu, prosím, aby povstal. (Děje se). To jest většina. Prohlášení ministerská prohlašuji za schválená a tím tento odstavec denního pořádku jest vyřízen.