Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dle našich informací je prý vláda ochotna vydati na základě zákona ze dne 24. července 1917 říšského zákona č. 307 a uherského zákona článek LXIll z r. 1912 a L z r. 1914 a § 6. nařízení vlády republiky Československé, dle kteréhož nařízení stanoveny býti mají pro níže uvedené druhy obilnin ze sklizně r. 1919 tyto přejímací ceny, jež zaplatí příslušný obilní ústav za 1 metr. cent obilí, jež před 1. březnem 1920 bylo skutečně dodáno, nebo jako k dodávce pohotové hlášeno a okresním obilním úřadem zajištěno:

Pro souržici a směsku platí jakožto přejímací cena - cena nejlacinější plodiny v ní obsažené.

Tímto zvýšením obilních cen jde republika své hospodářské zkáze vstříc. Proti takovému zvýšení musíme již proto protestovati, že jednak máme letos výbornou úrodu a jednak výrobní vrstvy průmyslové a obchodní přikročily aspoň k částečnému snížení cen, takže nelze pochopiti, proč mají výrobky základní, hlavně obilniny, veřejnou mocí býti zvyšovány. Výživa naše, odkázaná dnes takřka jen na výrobky obilné, tímto způsobem podnítila by zdražení řemeslných a průmyslových výrobků, čímž bychom byli uvrženi ve větší nouzi a bídu, než dříve.

Podepsaní pokládají tudíž polovici shora naznačených cen za dostatečný ekvivalent výrobních nákladů na obilniny.

Činíme proto k vládě dotaz:

Jest skutečně vláda ochotna, povoliti shora naznačené vysoké ceny pro jednotlivé druhy obilnin?

V záporném případě se tážeme, je-li vláda vzhledem na letošní skvělou úrodu ochotna, přikročiti k neprodlenému snížení dosavadních cen a k ustanovení přísného trestního řízení proti pokoutnímu zdražování obilnin a jiných potřeb životních?

Navrhujeme, aby o dotazu tomto zahájena byla ve smyslu jednacího řádu debata.

Machar, Boh. Fischer, dr. Lukavský, Viková-Kunětická, Sís, Nohel, Stránský, Heinrich, dr. Budínský, dr. Mareš, dr. Stránský Jaroslav, B. Němec, dr. Weyr, Franta, Fr. Šámal, Schieszl, dr. Herben, G. Navrátil, dr. Engliš, Špaček, Sokol, Rebš, Hatlák, dr. Preis, Král, Petrovický, Mattuš, Vaněk, dr. Brabec, dr. Malínský."

Předseda (zvoní): Návrh je podepsán dostatečným počtem poslancův a ve smyslu § 70. jednacího řádu může Nár. shromáždění jednoduchým hlasováním se usnésti, že o dotazu jest zahájiti debatu. Prosím pány, aby zaujali svá místa (Děje se). Budeme hlasovati. (Hluk.) Prosím o klid. (Zvoní.)

Kdo souhlasí s návrhem, aby o otázce právě přetřásané byla zahájena debata, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Debata bude provedena.

Předem dávám ve smyslu § 70. rozhodnouti o lhůtě řečnické. Zde jest předpis, že nesmí převyšovati půl hodiny. Navrhuji 20 minut. Kdo souhlasí s návrhem na lhůtu 20minutovou, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Návrh jest přijat.

Přistupujeme k debatě. K slovu je přihlášen pan kol. dr. Bohumil Němec a kol. Svozil. Uděluji předem slovo kol. Němcovi.

Posl. dr. Boh. Němec: Vážené Národní shromáždění! (Hluk. Předseda zvoní: Prosím o klid!)

Překvapilo jistě, že v prohlášení, které ministerský předseda Tusar učinil jménem vlády, nebylo zmínky o otázce cenové politiky v naší republice, zvláště pokud se týče denních potřeb výživy. Myslím, že se tak nestalo úmyslně, ale jisto jest, že toto opomenutí vzbudilo v konsumentských vrstvách značné znepokojení a obavy. Není totiž tajností, že se jedná o stanovení přejímacích cen obilí pro novou žeň, a není také tajemstvím, že jsou s některé strany kladeny v této věci veliké požadavky. Uvádějí se a slyšíme na př. čísla 130 K, 120, 110, 100 K za 1 q pšenice a žita. A, vážené Národní shromáždění, víme dobře, že takové zdražení obilnin a moučných výrobků musilo by míti za následek enormní zdražení také jiných poživatin. (Posl. Krojher: To již nastupuje i tak, jakmile to přijde do rukou řemeslníka, tak se to zdraží vždycky! Jiný hlas: To je nesmysl! Opět jiný hlas: To je pravda! Jiný hlas: Ceny se nezvýšily u sedláků od podzimka a ceny ostatních potřeb rostou stále!)

Že by, vážené shromáždění, mzdové požadavky přirozeně následkem značného stoupnutí potřeb výživy stouply, to jest také na bíledni, neméně, že by také státní zaměstnanci se dožadovali dalšího zvýšení svých příjmů, je docela přirozené a jest přirozené, že by zaměstnanci autonomní, úředníci a všichni soukromí zřízenci jejich příkladu následovali. Průmyslové výrobky musily by býti také zdraženy, (Hlas: Již jsou!) a jestliže, vážené shromáždění, nesnášejí naše průmyslové výrobky konkurence s výrobky sousedních dohodových států, stala by se situace našeho průmyslu (Hluk. Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován!) kritickou. Jistě by mnohé průmyslové závody musily zastaviti svou výrobu a tím ovšem stouply by značně výdaje, které stát musí činiti ve prospěch nezaměstnaných. Vůbec není pochybnosti, že zvýšení cen životních potřeb, pokud se týká výživy, mělo by dalekosáhlé následky pro finanční stav naší republiky a mohlo by se státi sociálně i politicky katastrofální.

Vážené shromáždění, myslím, že nemůže býti o tom pochybnosti, že ceny chleba a mouky i jiných moučných výrobků nemohou býti nyní zvýšeny. Jsem přesvědčen, že by zvýšení těchto denních nezbytných potřeb vzbudilo nesmírné rozhořčení v nejširších vrstvách. Po všech těch strádáních, která konsumenti naší republiky prožili za válečná léta, očekává lid netrpělivě, kdy konečně přijde ulehčení těch těžkých zápasů o skývu denního chleba. Čeká ovšem marně, pokud se týče poklesu cen, a přes to, že dohoda, zvláště však Amerika, dovozem mouky, obilí, masa i tuků nás vydatně podporuje, neklesá drahota, naopak v posledním měsíci hrozivě stoupá. (Výkřiky.) Jest to, vážené shromáždění, pokud se týče potřeb výživy, reflexem zprávy, že také úředně stanovené ceny obilí budou zvýšeny.

Vážené shromáždění, kdo sleduje ceny potravin na našem venkově i v městech, ten mi dá za pravdu. Nesmíme před tím zavírati oči. Máslo stojí na venkově 48 K, vejce 70-80 h, brambory 1 K 60 h. (Posl. dr. Černý: A co třešně?) Jsou také drahé. (Posl. dr. Černý: U nás jsou za 30-40 h a zde za 6 K!) Nikde nejsou tak laciné.

Předseda (zvoní): Pane kolego Černý, slovo má p. kol. Němec. (Zvoní.) Pan kol. Němec má 20 minut řečnické lhůty a obávám se, že ho připravíte o čas.

Posl. dr. Němec (pokračuje): Vepřové maso stojí 32 K, ač před 14 dny stálo kilo uzeného masa 32 K, a řezníci tvrdí, že nemohou to maso dáti levněji, poněvadž nakupují přespříliš draze živou váhu. Minulý týden jsem byl na venkově a bylo mi z věrohodné strany tvrzeno, že za 2 selata, která vážila 26 kg, žádáno bylo a zaplaceno bylo 1900 K.

Tážeme-li se, jaké jsou příčiny tohoto stoupání cen, tedy přiznávám, že částečně vznikají překupnictvím, ale nemají na tom překupníci hlavní vinu. Kdo z konsumentů přichází na venkov a pokouší se koupiti přímo u producenta, přisvědčí mi, že rozdíl mezi cenou u producenta a mezi cenou, za jakou tyto výrobky prodávají ve městech, není tak velký. Ovšem tvrdí se, že vysoké ceny jsou odůvodněny vysokými cenami průmyslových a živnostenských výrobků.

Nelze popříti, vážené shromáždění, že v posledních dobách snížily se ceny některých průmyslových výrobků, i ceny látek se snížily a prosím, ceny výrobků průmyslových a živnostenských v poslední době nestoupají. Neračte popírati. Vysoká jejich cena souvisí ovšem částečně také s vysokými cenami surovin a sice i přírodních produktů, kůže, dřeva atd.

Jestliže živnostník zvyšuje své požadavky, pak zvyšuje je přirozeně, poněvadž také ceny životních potřeb stoupají a on musí žíti. A stojí-li ho výživa vysoké peníze, hledá prostředky, aby si mohl výživu opatřiti. (Výkřik: Sedlák má to dáti zadarmo?) Já jsem vůbec neřekl, pánové, že sedlák má dávati něco zadarmo. Prosím, aby mi nebyly podkládány výroky, kterých jsem neučinil. (Výkřiky.) Jestliže mají býti ceny obilí značně zvýšeny, pak ovšem by bylo přirozeno, že by se podle toho řídily ceny ostatních zemědělských produktů. A tu, vážené shromáždění, poukazuje se na zvýšené náklady výrobní v zemědělství.

My, vážené shromáždění, nemůžeme zneuznati, že se pro velké hospodářské závady náklady výrobní zvýšily (Výkřiky), ale nezvýšily se podstatně a přes příliš pro střední a malá hospodářství. (Výkřiky). Neračte říkati: zadarmo. Neřekl jsem slovo zadarmo, řekl jsem, že se podstatně nezvýšily. Řekl jsem toto (Posl. Chaloupka: To slovo jste neřekl, ale úmysl jste měl). Neračte mi podkládati žádného úmyslu, poněvadž můžete mně podkládati pouze smysl toho, co mluvím. (Výkřiky).

Vážené shromáždění! Můžeme žádati, aby zemědělec měl zřetel k vyšším zájmům, v tomto případě k zájmům celé republiky. Mimo ony obchodníky a průmyslníky, kteří vydělávali válečnou konjunkturou a lichvařením - a to nejsou čeští lidé, kteří měli za války ty největší zisky - neračte na to zapomínati, jsou to pouze zemědělci, kteří za války podstatně zlepšili své hmotné postavení - to také nelze popírati - a kteří mají jistě reservy. Nehledíme-li k těm osobám, které jsem svrchu jmenoval, může-li republika na nich žádati oběti anebo uskrovnění zisku, pak myslím, že je může žádati na zemědělcích (Hlas: Na kapitalistech!). Na kapitalistech je žádá a jistě bude žádati. Máte ministra, který má příležitost, aby i na těch kapitalistech žádal oběti. Jsem však přesvědčen, že velkých obětí ani velkých uskrovnění nebude zapotřebí, neboť letošní žeň slibuje býti velmi dobrou, tak že v celkovém zisku myslím, že zemědělství nebude trpěti příliš velké újmy. Ještě před půldruhým měsícem, kdy hrozilo katastrofální sucho, bylo možno si mysliti, že ponechání nynějších cen obilí by mohlo býti pocítěno zemědělstvím jako újma, ale od té doby se poměry tak zlepšily, že myslím, že letošní žeň snese nižší ceny, nežli byly ceny, jaké jsou požádovány. Ale i tenkráte bylo by bývalo možno upraviti ceny obilí pouze za tu cenu, že zůstane nezměněna cena chleba a mouky. (Výkřiky). Rozhodně nemůže býti žádáno a nemohlo ani dříve býti žádáno na republice, aby ona ze státních prostředků hradila event. schodek, který by vzešel, kdyby byly ceny obilí pronikavě zvýšeny a cena mouky zůstala nezměněna. Doplácíme-li na americkou mouku, pak tím vlastně platíme za hříchy války a starého bývalého Rakouska, které nám odkázalo špatnou měnu, platíme tím též za svízele zaviněné i nezaviněné ve svém hospodářském životě a částečně tím platíme také za nezdar spravedlivého rozdělení různých cen americké mouky mezi mohovité a méně mohovité rodiny.

Kdybychom však žádali, aby republika doplácela na ceny domácích produktů zemědělských nyní, pak myslím, že by nás to poškodilo za hranicemi i doma. Nemůžeme se přece dívati na stát jako na nevyčerpatelný zdroj peněz, který nemusí počítati. Neomezilo by se totiž doplácení na sumy přímo za tím účelem vydané, nýbrž státní výdaj vzrostl by z důvodů, které jsem již přednesl, také na stranách jiných. Jednou musí toto stálé zdražování přestati, někde to odbourávání cen musí začíti, má-li býti onen circulus vitiosus stoupajících požadavků zrušen nebo zlomen, který počíná zdražováním nezbytných potřeb lidské výživy a končí nespokojeností všech vrstev konsumentských a stálými útoky na státní pokladnu. Nejen ministr financí, také každý státní občan naší republiky musí míti zájem o hospodářský a finanční její prospěch. A tu, vážené Nár. shromáždění, se tážeme, kde lze učiniti počátek? Nejméně ohrožena takovým počátkem je prvovýroba. Na cenách produktů této zemědělské výroby závisí ceny ostatních potřeb životních, proto možno ještě nejspíše počíti u nich. Jsem přesvědčen, že si české zemědělství uvědomí svou velkou odpovědnost a že se v zájmu republiky vzdá požadavku po značnějším zvýšení cen obilí. Jsem přesvědčen, že by postačila upřímně míněná výzva vedení strany, které zde české zemědělství po výtce zastupuje, aby čeští zemědělci ochotně a rádi dávali české republice své produkty za nízké poměrně ceny, jako je dávali bývalému Rakousku. Jsem přesvědčen, že při své rozumové vyspělosti by pochopili, že skutečně zdražování zemědělských produktů musí míti za následek také zdražování produktů průmyslových a živnostenských a konečně rozvrat státních financí úplným znehodnocením platidel. Co by byly, váž. shromáždění, platny peníze, které by neměly ceny.

Jest tu ovšem ještě jiná stránka věci. Největšími dodavateli obilí jsou veliké podniky zemědělské. Zemědělský lid, malý a střední, že zvýšení obilních cen měl by poměrně velmi nepatrný zisk. Největší podíl odnesli by velcí latifundiáři, kteří se za války již tak dosti obohatili. (Hlas: Zeptejte se, kolik z toho měli velkostatkáři a kolik malí zemědělci!) Malí zemědělci produkují jen výrobky, které skvěle zpeněžují. (Hlas: A co pan Malínský?) Pan Malínský nepěstuje nic, poněvadž má svůj velkostatek v nájmu. Já to znám, poněvadž jsem tam byl 2 roky na letním bytu a je to blízko mého rodného kraje. Jen neračte uváděti věci, které nejsou správné. (Hlas: Na Královéhradecku odevzdali rolníci 300 vagonů a malorolníci přes 1000!) Já jsem četl jinou statistiku. Malí zemědělci produkují jen výrobky, které skvěle zpeněžují: drobné zvířectvo, tuky, vejce, zeleninu atd. Vezměme na př. usedlost, jejíž majitel má oseto 10 ha obilím. Při kontingentu 4 q na 1 ha odevzdá státu 40 q obilí. Prodá-li toto obilí - takový kontingent bude bez pochyby stanoven - po 50 K, strží za ně 2.000 K. Kdyby je prodal po 80 K, strží za ně pouze o 1200 K více. (Hluk:) Tento peníz, jejž strží za 2 párky selat po 600 K, - a to jest nyní velmi levně - nehraje v jeho bilanci velkou úlohu. (Posl. dr. Černý: Kdyby prodal po 600 K, musel by se nechat zavřít!) To není pravda, nyní není již nikdo za prodej selat žalován. (Posl. dr. Černý: Tedy to neráčí vědět; dnes jsme přímo obléháni!) Ano, to bylo za starých dob, ale nikoli za nynější doby.

Proto, vážené shromáždění, kdybych chtěl, mohl bych tuto statistiku rozváděti také na kuřatech, holubech, vejcích a vy byste viděli, kdybyste chtěli vidět, že skutečně na tom zvýšení cen obilí nemá malý a střední zemědělec podstatného zájmu, že v jeho bilanci nemůže to hráti velké úlohy. (Výkřiky: A z čeho má býti živ? Hluk.) Vážené shromáždění, i kdybyste mluvili sebe více, nepřesvědčíte toho, kdo se objektivně dívá,... (Hluk.)

Místopředseda Konečný: Prosím o klid.

Posl. dr. Boh. Němec (pokračuje):... že z toho zvýšení cen obilí by měli především zisk velcí zemědělci, velkostatkáři a latifundiáři. (Posl. Šamalík: Jeden ha stojí nejméně 1600 K!) Podle toho, jak se to vypočítá!

Vážené Národní shromáždění, nyní několik slov o státním hospodaření obilím. Toto hospodaření státní jest nepřirozeným regulátorem cen, to uznávám. Může udržeti ceny zákonem stanovené pouze jistým násilím. Při volném obchodu však udrží se ceny na výši snesitelné pouze, je-li těchto produktů dostatečné množství. Toho však při obilí není. Jest známo, že s obilím nebudeme soběstačnými ani letos. Nebudu zde uváděti čísla, ale jisto jest, že budeme muset velmi značné množství, snad 52.000 vagonů mouky, dovézti z ciziny. Kdyby byl zabezpečen dovoz, snad by se dalo pomýšleti na volný obchod, po němž zemědělci volají, ač i tu se zřetelem na stav naší valuty by to mělo za následek další stoupnutí cen. Potom ovšem by se domácího obilí dostalo do volného obchodu ještě méně, poněvadž zemědělec by se přirozeně snažil zpeněžiti toto obilí lepším a výhodnějším způsobem, na př. zkrmením. Dovezená mouka z ciziny by byla ještě dražší, jednak ježto my jí v cizině nekupujeme za platební jednotky své, nýbrž cizí, a jednak poněvadž stát, který by nehospodařil moučnými výrobky, neměl by možnosti zdražení zabrániti.

Proto již z důvodů této cenové politiky nemůže si stát hospodářství s obilím dáti z ruky. (Hluk a nepokoj.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr. Boh. Němec (pokračuje): Jest to, vážené Národní shromáždění, jak již jsem řekl, prostředek nepřirozený, ale z obecného zájmu nutný. Že by snad při režii státního hospodaření s obilím bylo možno ušetřiti tolik, aby ceny obilin mohly býti vydatně zvýšeny, o tom ovšem pochybuji. Alespoň výpočty, které byly provedeny ve státním obilním ústavu, vedly poměrně k nepatrným, a to ještě dubiosním částkám. (Hluk.) Považuji ovšem za přirozeno, ba nutno, aby byly unifikovány ceny za obilí v celé republice. (Lomoz. Různé výkřiky.)