Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pokud se týče jednotlivých ustanovení, zmíním se především o §u 5. Podle §u 5. náklad na zřízení a udržování veřejných knihoven hradí politická obec jako řádné vydání obecní. Roční částka, jakou obec má věnovati tomuto účelu, bude určena nařízením. Při tom však má býti zachován princip, že na hlavu připadá obnos 30 h až 1 K. Pan referent prohlásil zde, že nenapadá nyní vládě, aby sáhla k tak vysokému obnosu jako jest 1 K. Já se svého stanoviska dlouholeté činnosti kulturní na českém západě, v Osvětovém Svazu a jiných korporacích, musím prohlásiti, že i obnos 1 K jest příliš malý a že zde z těch obcí při 400 - 500 obyvatel za těch 400 - 500 K, kdyby vláda sáhla k obnosu 1 K, - mám na mysli nejen zakoupení knih, nýbrž zařízení knihovny, remunerace knihovníku - ta knihovna náležitě vypravena nebude. A jest pro nás zajímavé, že v této předloze vůbec se opomenulo zmíniti se o činitelích, kteří jsou ochotni přispívati na knihovnu. Stalo se nám to již při novele k obecnímu zřízení. Právě dnes po provedených volbách obecních jsou obce, ve kterých vedle komisí obecních existují tak zv. kuratoria: musejní, čítární, knihovní.

Tato kuratoria mají členy netoliko jmenované obcemi, nýbrž také členy, které jmenují korporace, jež určitou kvotou přispívají. Zde by jistě bylo účelno, kdyby se připojilo to, že mohou přispívati na knihovnu činitelé jiní; mohou to býti peněžní ústavy, jak často bývá, a ti by podle své kvoty, kterou přispívají, měli právo zastoupení v kuratoriích a knihovních radách, o nichž předloha mluví.

Jest také jistě pozoruhodno, že na jedné straně se bere obcím povinnost kulturní, jak jsme to viděli při předloze novely k obecnímu zřízení, že se má sejmouti povinnost kulturní s obcí a předati státu - to se týká škol -, a na druhé straně zase zde veškerý náklad se určuje obcím a stát, jak viděti z konečných ustanovení této předlohy, má pouze povinnost a právo dozírati a jistou dozorčí exekutívu si zde ponechal. Je to jistě nesoulad.

Těžko můžeme také přijmouti ustanovení § 6. odst. b, kde se praví, že knihovna, je-li v rukou majetku některého jednotlivce, může zůstati v majetku tohoto jednotlivce, že se mu však dostane každého roku od obce subvence ve výši závazného obecního nákladu knihovního. Pak se subvence rozvrhne na výlohy správní, na zakoupení nových knih a upraví se otázka vlastnictví nově zakoupených knih i jiného inventáře. Toto ustanovení bychom vůbec do předlohy neměli přejímati, povede k velikým konfliktům, jak se má upraviti otázka vlastnictví zakoupených knih, které knihy mají přejíti do vlastnictví dřívějšího majitele a které do té části knihovny, jež má býti pouze majetkem obce. Tato předloha jest dokladem různých předloh v Národním shromáždění, že nebere zřetel k rozdílu obcí. Hodí se snad pro obce s malým počtem obyvatelstva, nehodí se však pro obce velké, se 60.000, 80.000 až 100.000 obyvateli. V malých obcích stačí snad knihovní rada nebo komise o 4 až 8 členech, ale ve větších obcích s počtem obyvatelů přes 10.000 by měla býti rada sestavena z 8 až 12 členů; předsedou má býti starosta nebo referent obecní rady, jenž má referát kulturní.

V § 7. se praví, že "polovinu členů ustanovuje obecní zastupitelstvo z voličů obecních; k nim přistupuje jednatel místní komise osvětové..." To jest nedosti jasné určení. Ve větších městech máme takových komisí osvětových více. Je to nejen Osvětový svaz, vedle něho osvětové odbory jednotlivých politických stran. Jest sporno, který jednatel, ze které komise má býti přibrán do této knihovní rady.

V § 8., kde se mluví o právech a povinnostech knihovní rady, mělo by státi, že v obcích s více než 10.000 obyvateli ustanovuje knihovníka, úředníka obecního, obecní zastupitelstvo po návrhu takového kuratoria. Jest přece nesporno, že chceme-li docíliti jistého rozkvětu knihovny, musíme dáti v čelo knihovníka, odborníka řádně vzdělaného, který by zastával tu funkci stále a nebyl jen dočasným spravovatelem této funkce, a toho můžeme docíliti jen tenkráte, ustanovíme-li úředníka obecního s příslušnou kvalifikací, jak tomu dnes ve větších městech jest.

V témže paragrafu stojí, že má knihovní rada nésti finanční správu knihovny. Zde by mělo býti přesně vytknuto, jak se to má s účty za knihy, poněvadž podle novely k obecnímu zřízení jest povinen starosta všechny účty sám podpisovati. Zde ovšem stojí, že tu finanční stránku vede knihovní rada. To jistě může vésti též ke konfliktu, poněvadž se jedná o obecní majetek, o obecní knihovnu financovanou obcí, kde starosta podle obecního zřízení jest povinen jaksi vésti vrchní dozor nad financemi této instituce. V §u 8. se praví, že obecní zastupitelstvo je zavázáno, aby se postaralo o řádné umístění knihovny, zejména též o stavbu zvláštní budovy, a aby se v té věci dohodlo s knihovní radou. Umístění knihovny jest jedna z nejpalčivějších otázek našeho knihovnictví, zvláště v menších obcích, vždyť § 3. praví, že úplně vybudovaná knihovna sestává nejen z půjčovny knih, nýbrž též z čítárny časopisů, novin a knihovny. Máme krásnou zkušenost z čítáren v menšinových obcích. Čítárny nesmíme podceňovati, nýbrž řaditi je stejně tak vysoko jako naše knihovny, musíme se starat, aby knihovny šly ven z hostinců a zvláště soukromých bytů, starati se o to, aby byly zvláštní síně, kterýchž potřebujeme pro kursy pro občanskou výchovu, zřízeny při školních přístavbách, síně, kde by mohly býti umístěny čítárny a knihovny, v rekvírovaných budovách velkostatků, což bude možno ovšem jen v několika vzácných případech. Je tu otázka, kdy se přikročí k této otázce stavební.

My víme podle novely k obecnímu zřízení, že stát má nésti náklady ne osobní, nýbrž i věcné na naše školy a vláda má do konce tohoto roku vydati zvláštní zákon o převzetí nákladů školských. Rozvoj školský v obcích je v krisi. Obce nepřipravují žádných školských projektů, dle nichž by se měly stavěti školy, kde by se přistavěly síně pro přednášky, vybudovaly místnosti pro knihovnu, čítárnu atd. Obce prostě říkají: to bude dělat stát podle novely k obecnímu zřízení. Ale stát, pokud vím, žádného zákona nepřipravuje, takže takovým způsobem dlouho se nedočkáme náležitých místností, jaké v zájmu této kulturní věci by byly nutny.

V § 9. by mělo výslovně státi, že v obcích, jež mají více než 10.000 obyvatel, je knihovník obecním úředníkem. Ale povážlivým jest zvláště § 11. Dle tohoto paragrafu může ministerstvo neb úřad k tomu zmocněný rozpustiti knihovní radu, shledá-li toho potřebu. Zde tedy stát zasahuje radikálně do autonomie obecní, rozpouští korporaci volenou obecním zastupitelstvem bez slyšení a vlivu obecního zastupitelstva, aniž na to přispěl haléřem. To jest jistě pozoruhodné novum. To není u žádné komise obecní, že by mohl stát bez slyšení a vlivu obecního zastupitelstva přikročiti k rozpuštění dotyčné korporace. A kritik autonomista jistě se pozastaví nad tím, jak mohlo Národní shromáždění nerespektovati autonomii a to zrovna v době, kdy ji učinilo přístupnou nejširším vrstvám lidovým. Podle ustanovení téhož paragrafu stát může odstraniti knihovníka, jehož činnost by nevyhovovala účelu tohoto zákona. Jak to bude s knihovníkem, jenž jest dnes definitivním úředníkem městským? Jak může jej stát zbaviti místa bez slyšení obce? Což když nastane konflikt mezi státem a obcí a obec toho úředníka nebude chtít umístiti jinde ve službě obecní?

Každý občan a také jistě úředník má právo na ochranu. Na kterou adresu se obrátí? Obrátí se na stát, nebo na obecní zastupitelstvo, aby došel oné ochrany? O tom v zákoně se nic nepraví, ba ani tam není zmínky, že o tom bude mluviti nařízení.

Vedle živého slova jistě zůstane vždy kniha nejsilnější hybnou silou, pokrokem a, i kdybychom byli hospodářsky slabí, bude-li jen naše generace mravně a rozumově vyspělá, můžeme se jistě klidně dívat do budoucnosti. Bylo by klamáním nás všech, kdybychom si zapírali, že prožíváme nejen velkou krisi finančně-hospodářskou, ale že prožíváme také velikou krisi mravní a že musíme se starati ze všech sil o mravní obrodu především u mládeže, protože dobudování a osud tohoto státu jest v rukou mládeže. Kniha bude jedním z nejúčelnějších prostředků k této mravní obrodě. Nejde pouze o to, aby kniha byla k disposici, nýbrž jde o to, aby se stala skutečným majetkem co největšího počtu obyvatel. Nesmíme volat pouze po zlevnění potravin a nejdůležitějších životních potřeb, nýbrž musíme s touže intensitou volat po zlevnění knih.

Tím důležitější jest otázka finanční, zakládání nových knihoven při dnešním ohromném zdražení knih. Zdar, úspěch nové instituce jest ovšem založen, jako tomu jest i při jiných reformách, v nadšení a obětavosti naší inteligence, učitelů, úředníků atd.

Ke konci pronáším přání, když již není možno docíliti jiných změn na této předloze, aby prováděcí nařízení k tomuto zákonu byla vydána co nejpečlivěji. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan kol. Neuman.

Posl. Neuman: Vážené Národní shromáždění!

Vládní předloha, kterou máme před sebou, předloha zákona o obecních knihovnách zdá se mně v dnešní době tak samozřejmá věc, o kterou běží, tak nezbytná a naléhavá, že věru dobře nechápu, proč také při této příležitosti byla vyvolána debata. Poněvadž strana mne do této debaty vyslala, jsem věru na rozpacích, co bych o věci řekl, nechci-li mlátiti prázdnou slámu anebo vám zde vykládati o nezbytnosti něčeho, o čehož nezbytnosti jsem přesvědčen, že všichni jste také přesvědčeni.

Předloha byla zpracována nejlepšími našimi odborníky a já věřím, že byla udělána dobře, o čemž snad svědčí také to, že kulturní výbor přijal ji beze změny. Samozřejmě nebude a nemůže býti zákon tak přesný a podrobný, aby vyhovoval i tam, kde zlá vůle chce dobrodiní, které zákon má způsobiti, přeměniti ve zlo.

Námitky pana kol. Lukavského považuji tedy celkem za malicherné a jsem přesvědčen, že zrodily se hlavně z toho důvodu, že strana, ke které pan kol. Lukavský náleží, chce oponovati do jisté míry - tak trochu jako trucovité děcko - proti všemu, co dnešní vláda dělá. (Odpor u národních demokratů.) Ale ať má kol. Lukavský v této věci pravdu či nikoli, o to právě nemělo by běžeti při předlohách, jejichž obsah ani forma nemají nic společného s běžnou politikou a které dokonce pocházejí z resortu, který změnou vlády vůbec nebyl dotčen. Tyto samozřejmé kulturní předlohy měly by býti opravdu přijímány bez debaty a s onou jednomyslností, která dělala čest tomuto Národnímu shromáždění v jeho prvních čistých dnech. Vždyť konečně na řádné projednání věci samé a jednotlivých paragrafů jest přece dosti času a dosti místa ve výborech.

Pokud běží o vlastní námitky kol. Lukavského a pokud jest v nich tu a tam kousíček pravdy, bude jistě pamatováno na vše možné a předvídané nesnáze v prováděcím nařízení, které vláda k tomuto zákonu vydá. Za vážnou námitku dlužno po mém soudu považovati jen to, že obnos, který vláda určuje z obecních peněz na vydržování knihoven, zejména v obcích malých, jest dnes skutečně nepatrný, poněvadž drahota knih jest opravdu přímo nesnesitelná i přes to, uvážíme-li, že výrobní náklady jsou veliké. Ale tu by se nám velice pan kol. Lukavský zavděčil, kdyby našel nějaký rázný prostředek k rychlému snížení knižních cen. Mohl by býti ujištěn, že v nás by našel nejochotnější pomocníky při používání tohoto prostředku. Upozorňuji však pana kolegu, že zde běží o kapsu těch, kteří mají kapitál, o velké nakladatele, a tu velmi pochybuji, že to bude strana pana kol. Lukavského a toto Národní shromáždění, které si dovolí sáhnout do těchto nakladatelských kapes tak hluboko, aby ceny knih skutečně a bezodkladně byly sníženy.

Na druhé straně však nesmíme, pánové, obce zatěžovat takovým způsobem, aby nám eventuelně právě zde v této obecně důležité věci dělaly po případě pasivní resistenci, neboť, jak jsme slyšeli i ze zprávy pana referenta, nejsou obce - aspoň nebyly za staré správy - příliš našemu knihovnictví nakloněny. A konečně se domnívám, že zákon není dělán jen pro tato léta abnormální drahoty, naopak, že klade jen první základ pro další budoucnost a že bude především na obyvatelstvu samotném, aby význam tohoto základu pochopilo a o své újmě spontánně z vlastních prostředků dále na započatém díle pracovalo.

Ukáže-li se potřeba, jistě bude moci republika ze státních prostředků v určitých případech toto československé národní knihovnictví podporovat subvencemi. Z těchto důvodů, pánové, naše strana bude hlasovat pro předlohu tak, jak ji kulturní výbor usnesl. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo dále přihlášen. Debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Max. Pilát: Slavné Národní shromáždění!

Já si dovolím poukázati jen na to, že opravdu to těžce neseme, že ve výboru kulturním neozvalo se ani hlásku proti navrženému zákonu a nyní přichází se s tolika námitkami a, jak se zdá, tak velice odůvodněnými. Kupodivu, že se o těchto změnách, které se měly stát, nevědělo dříve, až dnes. Já myslím, že ani tento zákon, když ho přijmeme dnes, nebude zákonem, který by trval na věky. Že vyžadovati bude změny, je zcela přirozené.

Vyžadovati ji budou také zákony jiné. Proč by nemohl tento zákon býti dnes přijat, když nám zrovna záleží na tom, aby co nejdříve byl v život uveden? Proč by nemohl býti přijat i s těmi nedostatky, které snad obsahuje? Vždyť ty nedostatky, pokud by byly nejvíce na závadu řádnému provádění, mohou býti odstraněny prováděcími nařízeními, které vláda ihned vydá! (Posl. dr Hajn: Prováděcí nařízení nemohou zníti proti zákonu!) Ale proč by nemohly vysvětliti ten zákon? Nemohou prováděcí nařízení blíže snad vysvětliti, co v tom zákoně je nejasného a co dnes pan kolega Lukavský jinak vykládal? Vždyť je to možno. Já nevidím jiného nebezpečí pro ten začátek, než v tom, že tak malý obnos jest určen pro ty malé obce, - tedy se 400 obyvateli - které mají zříditi tu knihovnu. Prosím, je vyloučeno, že tyto obce mohou dáti více? Mohou dáti a dají, a já nepochybuji, že dají. - Vždyť ji mohou pak považovati jako inventář a mohou dáti do rozpočtu obnos daleko značnější. Těch 30 h bude míti v dalších letech snad docela větší cenu než dnes, takže ten příspěvek může dostačovat, a já mám za to, že nespokojí se ty obce naše, až to bude pochopeno, potom s tím příspěvkem 30 h, že bude zaveden příspěvek 1 K a snad i vyšší, třebaže ho nemínila vláda dnes zavésti.

Z těch důvodů prosím, aby návrh vládní tak, jak přijat byl výborem kulturním, přijat byl i nyní v plenu Národního shromáždění. (Výborně! Potlesk).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování. Poněvadž k zákonu není podán žádný pozměňovací návrh, materií svou jest jednotný, dám hlasovati o něm v celku o všech 12 paragrafech, jakož i o nadpisu a úvodní formuli. Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.) Není.

Kdo souhlasí s § 1.-12. zákona ve smyslu zprávy výborové, jakož i s jeho nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se).

To jest většina.

Zákon jest schválen v prvém čtení.

Přeje si pan zpravodaj ku druhému čtení slova? Žádná textová změna?

Zpravodaj posl. Pilát: Ne!

Předseda: Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem v prvém čtení také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina.

Zákon jest schválen také ve čtení druhém. Tím jest třetí odstavec denního pořadu vyřízen. Přerušuji projednávání denního pořádku, ježto mi byl podán naléhavý dotaz a žádám pana zapisovatele kol. Špatného, aby naléhavý dotaz ten přečetl.

Zapisovatel posl. Špatný. (čte):

členů N. S. dra Fr. Lukavského a soudr. na vládu a jmenovitě na ministra výživy a zásobování, jak se hodlá zachovati k požadavkům po zvýšení cen obilních a jak chce čeliti stálému stoupání cen denních potřeb životních:

V prohlášení, které v N. S. učinil jménem nové vlády p. ministerský předseda Tusar, nebylo vůbec vzpomenuto otázky toho času nejdůležitější, totiž jakých prostředků chce vláda užíti proti opětnému stoupání cen životních potřeb, které zvláště v posledním měsíci hrozivé míry nabývá. Dle stoupajících cen životních potřeb řídí se též mzdové požadavky dělnictva, které dosahují namnoze takové výše, že ohrožují již nyní konkurenci naší průmyslové výroby s výrobou ostatních států Evropy, takže hrozí mnohým závodům průmyslovým již z toho důvodu nutnost zastaviti výrobu. Tím ovšem hrozí také státu veliké zvýšení výdajů podporami nezaměstnaných. Také státní a soukromí gážisté, stoupající drahotou nuceni, dožadují se zvýšení platů, čímž opět rozpočet státní velice je zatěžován. Stoupající ceny životních potřeb, jmenovitě však potravin a hlavně obilnin, jsou také jedním z prvních pramenů všeobecné drahoty. Je proto dle přesvědčení podepsaných nezbytno, aby byly ceny životních potřeb sníženy, má-li býti stát zachráněn před finanční katastrofou a mají-li náš průmysl i živnosti míti možnost existence. Přirozeně stoupají též ceny průmyslových výrobků se stoupáním mezd, což vše připravuje našemu hospodářskému životu úplné ochromení, zvláště vzhledem k poměrům v sousedním Německu i ve státech dohodových. Není pochyby, že může býti zlomen bludný kruh drahoty, ochromení průmyslu a živností i nezaměstnanost pouze snížením cen nejdůležitějších potřeb životních a těmi jsou produkty prvovýroby zemědělské. Na předním místě jsou chleboviny, jejichž zdražení by mělo za následek řetěz stoupání cen a místo ozdravění našich hospodářských i sociálních poměrů dostavilo by se další jejich zhoršení. Z jednání v zásobovacím výboru i ze zpráv úředních a soukromých lze souditi, že se vyjednává o další zvýšení cen obilí, s nimiž by byl stát také v roce 1919/20 nucen hospodařiti. Uvádějí se čísla skutečně hrozivá a znepokojující, která by vedla buďto ke zdražení moučných výrobků anebo by nutila stát, aby i na hospodaření s domácími výrobky zemědělskými velké sumy doplácel. Snížení cen životních potřeb by tím opět bylo oddáleno, lichvě s potravinami opět by bylo poskytnuto široké pole a republika byla by stižena nedozírnými škodami.