Předseda:
Ke slovu je přihlášen kol. dr. Adolf Stránský.
Nežli mu udělím
slovo, navrhuji, aby se řečnická lhůta
k tomuto odstavci stanovila 20minutová.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Nebyly.)
Námitek není. Návrh
můj jest přijat.
Uděluji slovo kol. dr. Adolfu
Stránskému.
Poslanec dr. Adolf Stránský:
Vysoká sněmovno!
Přihlásil jsem se ke
slovu, abych ne snad mluvil proti této osnově zákona
o zřízení nového ministerstva, nýbrž
abych přičinil k tomu několik poznámek,
o nichž mám za to, že je jich zapotřebí,
abychom věděli a aby bylo jasno mezi námi,
co vlastně se tady zřizuje.
Já jsem přesvědčen,
velectění pánové a dámy, že
ústavnímu zákonodárství naší
republiky nebude tento zákon a nebude zřízení
tohoto ministerstva žádnou okrasou, poněvadž,
pročítáte-li si kompetenci tohoto ministerstva
resp. zamyslíte-li se o tom, proč vlastně
tam o kompetenci není žádné řeči,
tedy přijdete k názoru, že prakticky lze těžko
si představit působnost tohoto nového ministerstva.
Já ovšem nedávám vinu panu zpravodaji.
Ústavní výbor zde zhostil se úkolu
vzneseného naň panem minist. předsedou resp.
nynější vládou, a to úkolu, kterýž
plynul z jisté nesnáze, z nesnáze, o které
bych si přál, aby při zřizování
naší vlády nikdy již se neobjevila.
Vy víte, velectění
pánové, že již první kabinet trpěl
jistou vadou, totiž tím, že pozůstával
z určitého počtu ministrů, kteří
přináleželi různým stranám,
kteří nebyli vysláni do toho kabinetu, aby
tam byli čelnými a předními úředníky
republiky, nýbrž aby tam zastupovali zájmy
svých stran. To se ovšem omylem nazývá
koalicí. Když se zřizuje vláda na základě
klíče stran, na základě přísné
příslušnosti toho dotyčného ministra
ke stranám, z toho ovšem nemůže vykvésti
nic dobrého; avšak vy se, velectění,
dobře pamatujete, za jakých poměrů
povstala nová vláda. Tehdy jsme si nemohli vybírati
mezi zásadami, nemohli a nesměli jsme přemýšleti
dlouho, jak a co, nýbrž musili jsme hleděti
za každou cenu zřídit vládu, abychom
přes veškeré nesnáze dostali se ku předu.
Nyní, po osmiměsíčním
vládnutí této vlády, myslím,
že se mohl již učiniti jistý pokrok a
mohlo se říci: Dobrá, když několik
stran učiní mezi sebou koalici, tedy to předpokládá,
že tato koalice především zakládá
se na sloučení resp. spojení jistých
myšlenek a jistých zásad, a tyto myšlenky
a zásady že mají v kabinetě vládním
býti neseny určitým počtem ministrů,
kteří - dejme tomu - podle jistého klíče
přináležejí skoalovaným stranám.
Avšak, velectění, když se něco
takového učiní, pak není tím
ještě řečeno, že musí býti
každý z těchto klubů - a tohle je vláda
jednotlivých klubů - stejným počtem
ve vládě zastoupen. A nepochopuji proto, proč
nebylo lze našim kolegům ze Slovenska dáti
- jestliže po právu a spravedlnosti podle počtu
jejich zde v Národním shromáždění
jim patřilo v kabinetě silnější
zastoupení - o nějaký resort více.
Ovšem, stálo-li se na stanovisku, že musí
míti každý klub tolik a tolik, pak najednou
se nedostávalo na Slováky; ale to byla právě
ta chyba, že se stálo na tom, že musí
míti každý klub tolik a tolik členů
v kabinetu. A nyní pan minist. předseda, tehdy vlastně
nastávající pan ministrpresident, když
Slováci se hlásili o své právo, že
oni jako členové této koalice žádají,
aby byli, když ne úplně, tedy alespoň
přibližně zastoupeni jako ostatní kluby,
přišel do nesnází a z těchto
nesnází po mém názoru si vypomohl
velikou chybou, totiž, že zřizuje ministerstvo,
kteréžto východisko z nesnáze, po mém,
- třeba ne směrodatném - ale přece
jenom názoru, který zakládá se na
dlouholeté parlamentní praksi, nemůže
vésti k dobrému. Prosím, nyní se přišlo
na myšlenku zříditi t. zv. unifikační
ministerstvo. Velká většina obyvatelstva nebude
vůbec věděti, co toto cizí slovo "unifikační"
znamená. Již to jest po mém názoru jistou
vadou. Nyní však ještě přistupuje
k tomu druhá věc. Já tvrdím, že
to nebude ministerstvo pro unifikaci, nýbrž že
to bude ministerstvo proti unifikaci. Proč? Poněvadž
si říkám: Ministerstvo je přece exekutivní
úřad. Musíme rozeznávati ministerstvo
jako orgán exekutivy od zákonodárství.
Co se týká unifikace zákonodárství,
to jest úplně v rukou Národního shromáždění,
v rukou sněmovny, která bude volena. Její
věcí bude, aby dbala unifikace zákonů
pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko. Zde nemá
tedy ten budoucí ministr více vlivu než každý
člen Národního shromáždění
a každý člen může vstáti
- jmenovitě ze strany bratrů Slováků
- a říci: "Tento zákon se pro nás
nehodí! ", tak jako ten ministr.
Tedy pro unifikaci zákonodárství
nemá toto ministerstvo žádného smyslu.
Nehledíc však k tomu, představte si, jak bude
v tomto směru a na tomto poli, co se zákonodárství
týče, moci působiti tento ministr. Naskytne
se příležitost, - abych jen příklad
uvedl - vydati nový občanský zákon,
nebo naskytne se příležitost a nutnost vydati
nový trestní zákon, nový trestní
řád, nový směnečný řád,
nový obchodní zákon; zkrátka nové
zákony, které spadají především
do oboru ministerstva justice. Tento ministr justice musí
míti přece ve svém úřadě
referenty, kteří se vyznají zrovna tak v
potřebách lidu slovenského, jako lidu českého.
Nemá-li jich, jest to chyba a mají býti jednotlivá
ministerstva skutečně - abych užil toho prostého
výrazu - vyšpikována slovenskými úředníky,
to jest slovenští úředníci mají
k tomu přihlížeti, aby, když se z toho
ministerstva vydá nějaká nová osnova
zákona. Odpovídala také potřebám
slovenského lidu. A nyní prosím, jestliže
tomu tak nebude nýbrž bude tu zvláštní
ministerstvo, bude to míti za následek, že
každý ministr ve všech resortech, žádný
nevyjímaje, bude musit s každou předlohou,
s každým nařízením a se vším,
cokoliv bude dělat, při každém svém
kroku kodifikačním vždy musí se obrátiti
na svého kolegu ministra unifikačního úřadu.
Tím se stane z tohoto ministerstva takové jisté
nadministerstvo. Ono bude - a vším právem podle
toho, jak jest ministerstvo zařízeno - činiti
nároky na to, aby jemu byly předkládány
všechny tyto předlohy. (Posl. dr. Kmetko: Výpomocné
ministerstvo to bude!) Pane kolego, když nutno ministerstvo
zříditi, přestává každá
výpomoc. On bude samostatný, zcela stejně
oprávněný ministr jako každý
jiný. (Posl. dr. Kmetko: To jest jen dočasné
zařízení! Netýká se to jen
budoucích zákonů, nýbrž i minulých!)
K tomu se ještě vrátím, jestli to může
míti přechodní charakter nebo ne. Tedy, jak
řečeno, bude to takový ministr, jemuž
se bude musit všecko předkládati. To má
za následek předně průtahy v jednání
a za druhé může to vésti ke konfliktům
mezi ním a resortními ministry. Tolik jen chci říci,
co se týče kodifikační jeho činnosti.
Ale důležitější
je ještě správa a exekutiva, ta je nám
důležitější. My chceme přece
viděti, aby na Slovensku byla stejnými zásadami
vedená správa politická, soudní atd.
Velectění přátelé, jak si to
představujete, když úřad některý
odtud - centrální úřad nebo úřad
nějaký z Brna nebo z Opavy - bude míti nebo
také bude musit zakročiti nebo něco dělat
na Slovensku - jakou má ten ministr možnost, aby do
toho zasahoval, aby tato správa ze všech resortů
byla skutečně jediná, totiž stejná
a jednotná? On může zasáhnouti jen tam,
kde se dříve ještě o něčem
doví. Ale když již ten ministr něco tam
podnikne, tedy bude tam zasahovati pozdě.
Proto po mém názoru
bylo by správnější, dáti bratrům
Slovákům ještě jednoho ministra, když
myslili, že jim patří, a mimo to, v jednotlivých
ressortech postarati se o to, aby všude byl čelnější
úředník, znalý veškerých
jak životních a skutečných poměrů
na Slovensku, tak i také zákonodárství
uherského, které budeme musit měniti a částečně
snad i applikovati, když uvidíme, - jak správně
na to poukazuje tato zpráva, že to je lepší
- applikovati na naše poměry. Ale k tomu, myslím,
že nebylo zapotřebí zamyšlené ministerstvo
zřizovati.
Přejeme Slovákům
toto ministerstvo a budeme proto také hlasovat, aby se
zřídilo, když se to již tak udělalo,
ale mám za to, že jest to chyba. Nemylte se pánové,
a také pan referent se mýlí, myslí-li
že jest to přechodná věc. Já
nevidím přechodného charakteru na tom, poněvadž,
jakmile ono bude zřízeno - a ono bude drahé,
poněvadž, když všechna ministerstva budou
povinna, své předlohy předkládati
tam za tím účelem, aby se vyjadřovalo
toto ministerstvo, zda jest dotyčná osnova taková,
aby přiléhala také k životním
poměrům na Slovensku, bude musit míti toto
ministerstvo velkou kancelář, mnoho referentů,
kteří rozumí zákonodárství
civilnímu, trestnímu, vojenskému, finančnímu,
školnímu atd., poněvadž ze všech
těchto resortů budou se musit tyto věci předkládati
onomu ministerstvu - tedy bude to po mém názoru
velké, dosti nákladné ministerstvo, a přechodním
nebude proto, poněvadž se prostě řekne:
Dokud nepřestane zákonodárství vůbec,
tedy je potřebí míti dozor nad tím,
aby to bylo zákonodárství co možná
nejvíce jednotné. Kde tedy, prosím, vidí
pan referent tu hranici, kde to přestane? Dovedu si představiti,
že pan referent si myslí, že za několik
let bude správa a zákonodárství provedeno
tak jednoduše, že nebudeme musit více toho dbáti,
ale, velectění přátelé, já
pochybuji, že Slovensko setře snad tak brzy svůj
svéráz, svůj charakter lidový, národní
atd., tam budou ještě dlouhá léta jiné
poměry než u nás a s touto růzností
poměrů se bude muset počítati, a proto
pro mne toto ministerstvo není přechodné,
nýbrž bude velmi dlouho trvati.
Konečně si dovoluji
upozorniti ještě na jednu vadu této předlohy.
V § 2. se praví: "Ministerská rada vyměřuje
bližší činnost a upraví organisaci
jeho". Ta první myšlenka, aby totiž ministerská
rada vyměřila příslušnost tohoto
ministerstva, zdá se mi býti pro konstituci - ústavnost
republiky - poněkud nebezpečnou, a ta druhá
myšlenka, aby upravila organisaci jeho, ta je po mém
názoru zbytečnou, poněvadž si ministr
jmenovaný musí organisovati své ministerstvo
sám. On je k tomu také oprávněn, jakmile
bude ministrem jmenován, a nepotřebuje k tomu ministerské
rady. To není tak důležité, to druhé,
poněvadž se to rozumí samo sebou, ale co se
týče prvé myšlenky, varuji před
tím, abychom my dávali do rukou vlády, by
ona sama rozhodla o příslušnosti toho kterého
ministerstva. Já vám radím, pánové,
nespoléhejte na svědomité a dobré
ministry a udělejte raději hned dobrý zákon.
(Tak jest!) To jest spolehlivé. Dobrý zákon
by spočíval v tom, když budeme tuto kompetenci
alespoň poněkud definovati. Proto dovoluji si učiniti
návrh, aby § 2. zněl:
"Do oboru působnosti
tohoto ministerstva náleží, aby ve srozumění
s odborovými ministerstvy činilo návrhy osnov
zákona a prováděcích nařízení
zákonodárství a správy pro sjednocení
v celé republice, aby spolupracovalo na organisaci předpisů
pro správu a soudnictví na stejných základech."
Já připouštím,
velectění přátelé, a netajím
se tím, že také v této definici není
ještě, abych tak řekl, to pravé arkanum
pro omezování a vytčení kompetence
tohoto ministerstva. Ale já činím tento návrh
nicméně proto, poněvadž aspoň
mám záruku, když návrh ten bude přijat,
že ministerská rada bude omezena ve své snaze
rozšířiti ještě tuto kompetenci,
a proto myslím, že bychom měli místo
§ 2. - jak jest navržen ústavním výborem
- přijmouti tento návrh.
Já končím, velectění,
tím, že my, jak řečeno, hlasujeme pro
zřízení tohoto ministerstva, poněvadž
je to snahou klubu Slovenských poslanců a poněvadž,
jest-li že oni myslí, že musí toto ministerstvo
míti, my nechceme jim v tom překážeti;
my bychom viděli raději, kdyby se jim byl ještě
odevzdal do rukou jeden z těch resortů, které
byly k disposici. Když se tak nestalo, tedy budeme hlasovati
pro tento návrh, ovšem navrhujeme, aby byl přijat
změněný § 2. tak, jak jsem právě
uvedl. (Potlesk.)
Předseda:
Pan kol. dr. Stránský podal tento návrh:
§ 2. má zníti:
"Do oboru působnosti tohoto ministerstva náleží,
aby ve srozumění s odborovými ministerstvy
činilo návrhy osnov zákonů a prováděcích
nařízení zákonodárství
a správy pro sjednocení v celé republice,
aby spolupracovalo na organisaci předpisů pro správu
a soudnictví na stejných základech.
V Praze, dne 21. července
1919."
Návrh jest dostatečně
podporován, má dostatečně podpisů,
jest tedy předmětem jednání.
K slovu se přihlásil pan ministerský předseda
Tusar, uděluji mu slovo.
Ministerský předseda
Tusar: Při tvoření nové vlády
(Hluk. Předseda zvoní.) jsme
si byli vědomi toho, že jedna z nejdůležitějších
otázek, která na nás čeká a
kterou musíme v zájmu státu rozřešiti,
jest otázka správní reformy, a při
úvahách o tom, jak máme reformu státní
správy provésti, přirozeně, že
jsme ihned narazili na velký problém správy
Slovenska. Není třeba, abych vykládal, z
jakých důvodů jest nutno, aby správa
na Slovensku byla na jedné straně od základu
nejen zreformována, nýbrž úplně
nově postavena, a na druhé straně jak jest
nutno, aby správa na Slovensku byla sjednocena, aby byla
týmž duchem a týmž směrem vedena,
jako správa v ostatní republice. Důvody
pro to nejpádnější najdou pánové
v řečech a projevech pánů ze Slovenského
klubu. Tyto motivy byly pro nás rozhodujícími
a není proto správným, pakliže se zde
tvrdí, že snad při tvoření nové
vlády jednalo se pouze o to, aby bylo zřízeno
o jedno ministerstvo více.
Pánové, problém
jest daleko hlubší, daleko větší,
nežli aby se bývalo mohlo jednati o to, aby snad jeden
ze slovenských politiků dostat se do ministerského
kabinetu. Pak-li že používám této
příležitosti, abych názor, který
by snad mohl vzbuditi ve veřejnosti mylný dojem,
vyvrátil a abych prohlásil zde, že jednalo
se nám o otázku samu, prosím, abyste mi dovolili
přičiniti malou poznámku k tomu, a sice máme
veliký zájem na tom, aby slovenský živel
byl ve státní správě co nejvíce
zastoupen. A tu souhlasím jinak úplně s tím,
co naznačoval pan předřečník,
totiž, že zřízení unifikačního
ministerstva samo o sobě neznamenalo by tak dalece žádný
velký čin. Nám jde o více, nám
jde o to, aby slovenský element byl ve státní
správě, zejména v centrálních
úřadech všude zastoupen tak, aby unifikace
nebyla provedena na papíře, nýbrž ve
skutečnosti, aby byla živým faktem, abychom
se necítili jedním národem a jednotným
státem jen při slavnostních projevech, nýbrž
abychom jednotným státem a národem byli také
ve skutečnosti. (Výborně!) To můžeme
jen tehdy, když ve všech státních úřadech
tam, kde se o správě republiky jedná, zastoupen
bude také slovenský element, aby podle znalostí
místních poměrů a jiných poměrů
zde všude byl.
Pánové, já nemám
obavy také z toho, že snad ministerstvo nebo unifikační
úřad, který tvoříme, bude příliš
drahý, poněvadž nemám co v úmyslu
zařizovati nějaký velký ohromný
aparát úřednický, - ten by také
sám o sobě mnoho neznamenal - nýbrž
jedná se nám o to, aby zde bylo místo, kde
by se iniciativně působilo k tomu, aby sjednocení
správy bylo v době co možná nejkratší
a nejrychlejší provedeno. Pánové, i
když se snad předhodí to, že ministerstvo
bude drahým, prohlašuji docela otevřeně,
že zdá se mi, i když snad náklad na zřízení
tohoto úřadu bude určitou sumu vyžadovati,
vláda této sumy aneb toho obnosu nechce litovati,
poněvadž se domnívám, že věc,
o kterou jde, jest tak dalekosáhlého významu
pro celou budoucnost a celý vývoj republiky pro
příště, že každý obnos,
který na tento účel věnujeme, ponese
republice veliké úroky a nebude stát v žádném
poměru s vynaloženými sumami. Také nebylo
v úmyslu, aby z úřadu tohoto vznikla trvalá
instituce, naopak celá stylisace zákona a celý
úmysl vlády při podání této
osnovy jest ten, aby tento úřad trvalý nebyl,
aby úřad tento připravil pouze to sjednocení
a tím aby potom také svou úlohu vyplnil.