Pánové, to jsem považoval
za nutné k řečem pana předřečníka
podotknouti proto, aby nevznikly nějaké mylné
domněnky. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
K slovu jest přihlášen pan kolega Dr. Hodža.
Uděluji mu je.
Posl. dr. Hodža: Veľactené
Národné shromaždenie!
Rečníkovi opozície
ďakujeme za vrelý zájem, ktorý preukázal
voči Slovensku tým, že, hoc je v opozícii,
v podstatě súhlasí s intenciou zákona,
a ďakujeme i za niektoré pokyny, ktoré so stanoviska
právneho nám dal.
Co sa týka samého navrhovaného
ministerstva, jeho úkolov a postavenia, o tom sa zmienil
už p. ministerský predseda a ja sa k tomu pripojujem.
Dovolil by som si reagovať na niektoré poznámky
p. predrečníka, menovite na poznámky rázu
politického. Vystrieham, abysme na zriadenie tohoto úradu
hľaděli okuláry strannickými. Jestli
je, jestli bude ministerstvo, ktoré naprosto nepodlieha
žiadnym strannickym zájmom, bude to ministerstvo unifikačné.
V tom okamžení, v ktorom by sa malo stať korísťou
stranníckej politiky, bolo by lepšie, keby ho vôbec
nebolo. Pán predrečník sa mýlí,
keď predpokladá, že snáď vláda
bola v rozpakoch a nevedela si rady inak než utvoriť
ešte jedno ministerstvo preto, aby klub slovenský
dostal ešte jedno kreslo. Nenie tomu tak. Že to neboly
rozpaky ministerského predsedy alebo vlády, toho
najlepším dôkazom je, že iniciativa k zriadeniu
tohoto úradu vyšla od samotného Slovenského
klubu.
Pán predrečník
sa pýta, prečo nebol daný Slovenskému
klubu nejaký iný odbor? V zájme veci chcel
by som mu odpovedeť, že nám práve na tomto
odbore záleží najviac. My tohoto času
neznáme dôležitejšej surnejšej úlohy
v zájme štátnej politiky, než unifikáciu
práva, administrativy a unifikáciu ve všetkých
odvetviach štátneho a hospodárskeho života.
Co sa týka námietky
pána predrečníka, že unifikácia
nemá byť úlohou jednotlivého ministerstva,
ale zákonodarstva ako takého, toto je vlastne len
z polovice pravda. Zákonodarstvo je pravda úlohou
Národného shromaždenia, ale iniciatíva,
predkládanie zákonov, a menovite i kritika tej iniciatívy,
ktorá môže vzniknúť, musí
mať určité forum a zvláště
v otázke tak dôložitej, ako je unifikácia
s územím, ktoré predsa vo veľkej väčšine
v Čechách a na Morave ani po stránke hospodárskej,
ani právnej a politickej nenie ešte dostatočne
znamé.
Potom neide tu len o zákony
do budúcnosti, ale i o revizíu zákonov už
jestvujúcich. S poľutovaním musím konstatovať,
že máme celú radu zákonov, ktoré
práve z nedostatku tohoto unifikačného fóra
neobsahujú také ustanovenia, ktoré by maly
potrebný vzťah k bývalým uhorským
zákonom. Máme zákon, v ktorom sú zrušené
ustanovenia bývalého rakúskeho zákonníka,
ale nie sú ním zrušené ustanovenia bývalého
uhorského zákonníka. K tomu mohlo dojíť
len tak, že nebolo politického kompetentného
fóra, ktoré by v takýchto otázkach,
pre bývalých rakúskych právníkov
dostí nesnadných, zjednalo jasno.
Čo sa týka výkonnej
moci, ktorú má mať minister, dovolujem si poznamenať,
že túto výkonnú moc nevykonáva
len minister sám, ale v celku ministerská rada.
S poznámkou p. predrečníka, že lahšie
by bolo ustanoviť v určitých ministerstvách
slovenských úradníkov a znalcov, súhlasím,
ale musím upozorniť, že my po všetkom, čo
sme zkusili v Uhorsku, nie sme s to dnes, pánovia, presentovať
vám ani kvalitatívne a kvantitatívne toľko
úradníkov, ktorí by dnes mohli preniknúť
do celého organizmu centrálnej správy a do
všetkých ministerstev. Práve preto je treba
postaviť v čelo takého úradu ministra,
práve preto je potrebný úrad, ktorý
pri celom rade zákonodárnych a administratívnych
prací bude iniciatívne pôsobiť zo zorného
úhlu jednotnosti.
Veľactené Národné
shromaždenie! Nebojím sa tých konfliktov, ktoré
by mohly vzniknúť medzi odbornými ministerstvami
a týmto unifikačným ministerstvom. Nebojím
sa ich preto, lebo viem ze zkúsenosti, že nikdy to
nebola umienenosť a zaujatosť, čo plodila nedorozumenie
a po právnej stránke zlú situáciu,
ale vždy nedostatok orientácie a vecnej znalosti.
V tom okamžiku, keď bude toto i konsultatívné
a iniciatívné fórum zriadené, som
presvedčený, že ku konfliktom nedôjde.
V istých konkrétnych prípadoch ministerská
rada bude môcť určiť kompetenciu na ľavo
i na pravo. To by nebolo novum a i p. bývalý minister
Stránský vie veľmi dobre, že ministerská
rada rozhoduje vo sporných kompetenčných
otázkach medzi ministerstvami. Aby som poukázal
len na jedno: Kompetenčné spory medzi ministrom
zemedelstva a verejných prací bývaly dosť
časté a riešily sa v ministerskej rade. To
pripúšťam, že v niektorých opatreniach
budeme vystaveni prietahom, ale zisk je zase ten, že docielíme,
čoho dosial nemáme, že postupne sa prepracujeme
k jednotnému zákonodarstvu pro celú republiku.
Čo sa týka námietky
pána kolegu Stránskeho, že kompetencia táto
mala by byť určená zákonom, dovolujem
si poukázať na to, že by to bolo vlastne v našom
ústavnom živote novum. Dosial podľa našej
dočasnej ústavy žiadne ministerstvo nemá
zákodarne určenou kompetenciu. To novum nepokládal
by som za šťastné. Ukáže-li sa však
potreba toho, že ministerstvo unifikačné bude
museť zostať i keď budeme mať úplnú
ústavu, samo sebou sa rozumie, že potom, keď
bude sa tvoriť celá ústava, môže
sa určit kompetencia tohoto ministerstva i cestou zákonodarnou.
l pán referent a i pán
predrečník uvádzali ministerstvo unifikačné
v souvislosť s dočasnou vládou bratislavskou.
Tu dovolil by som si poznamenať, že ministerstvo s plnou
mocou pre Slovensko v tomto smere predkláda a čiastočne
už predložilo vláde návrh, aby ministerstvo
s plnou mocou v Bratislave bolo postupne zredukované a
odbudované. Rozumie sa samo sebou, že odbudovanie
bratislavskej vlády so stvorenim uninifikačného
ministerstva súvisí.
Veľactené Národné
shromaždenie, ja navrhujem, aby zmena, kterú navrhnul
pán kol. Stránský ohľadne kompetencie
resp. obmedzenia kompetencie tohoto ministerstva, prijatá
nebola. Myslím, že rozsah kompetencie je vyslovený
dostatočne už v prvom paragrafe, kde stojí:
"Aby sjednoceny byly zákony a správa v celém
území československé republiky..."
To by som pokládal zo dostatečné určenie
kompetencie a žiadal by som, aby zpráva ústavného
výboru prijatá bola bez navrhovanej zmeny.
Předseda:
Ke slovu dále nikdo není přihlášen,
debata je skončena. Pan zpravodaj má slovo
závěrečné.
Zpravodaj posl. dr. Bouček:
Slavné Národní shromáždění!
Vyslovuji se proti návrhu
p. kollegy dra Stránského, poněvadž
myslí-li on, že návrh vládní
není dobrý, tedy jeho návrh ovšem také
není dobrý, a sice proto, poněvadž by
mu jistě nikdo nerozumněl. Račte jen analysovati!
Jest dobře vidět, že i výborný
stylista, jakým p. kol. dr. Stránský
jest, také někdy při stylisování
usne, jak to dělal Homér. Račte, prosím,
jen uvážiti, co bychom měli přijmouti:
"Do oboru působnosti tohoto ministerstva náleží,
aby ve srozumění s odborovými ministerstvy
činilo návrhy osnov zákonů a prováděcích
nařízení, zákonodárství
a správy pro sjednocení v celé republice."
Já tomu nerozumím při nejlepší
vůli.
A teď druhá věc:
"aby spolupracovalo na organisaci předpisů
pro správu a soudnictví na stejných základech."
Já myslím, že se předpisy nemusejí
teprve organisovat, nýbrž že se prostě
vydají předpisy, které směřují
k tomu, aby nějaká organisace byla provedena. Jest
vidět: Et bonus dormitat Stránský
také někdy. (Veselost.)
Nyní pokud jde o námitky
ústně přednesené. Řečníku
nebylo jaksi vhod, že ministři mají býti
zástupci stran. Já hned říkám,
že bych se poděkoval za to, kdyby strana vyslala nějakého
člena do ministerstva a on tam její zásady
nezastupoval. Jen když se to děje tak neprogramově,
jak se to dělalo v prvním ministerstvu, pak ovšem
nemůže stát ta vláda za nic, jak také
celou svou činností dokázala, že - pardon,
mohl bych dostat důtku - nestála za nic. Ale když
se na základě určitého programu strany
spojí, jako v daném případě
se stalo, pak budou-li činy následovati tomu programu,
myslím, že s tím ministerstvem budeme moci
býti spokojeni.
Panu řečníku,
zdá se býti vadou také název ministerstva,
že mu nikdo nebude rozumět. Co to znamená "unifikace",
tomu, myslím, bude rozumět každý. Jsou
již konečně v politickém životě
různé takové názvy, jako na příklad,
když si nějaká strana - pan řečník
má neštěstí, že k ní náleží
- dá jméno národně-demokratická.
Tomu také dobře nerozumím. Proč národní,
když mi všichni jsme národní, a proč
strana demokratická? Demokratickou stranou jsme my jistě
také. Tedy proč se jmenuje ta strana národně
demokratickou na odlišení od stran ostatních,
opravdu nevím a myslím, že mnozí lidé
také ne. (Veselost. Hlasy u národních
demokratů: A proč strana, "pokroková"?)
To jest něco jiného! My jsme pokrokoví,
vy jste také byli, ale zapomněli jste na to a proto
tomu nyní nerozumíte.
Panu řečníku
prý je za těžko, představiti si úkol
ten. Já vím proč. Poněvadž zaměnil
pojem unifikačního ministerstva pojmem ministerstva
krajanského. A takovým ministerstvem krajanským
toto ministerstvo na žádný způsob býti
nemá. Tak nebylo myšleno, nýbrž je myšleno
jako ministerstvo, které by skutečně přihlíželo
jenom k organisaci správní a k unifikaci zákonů.
Tedy nic krajanského, žádné zvláštní
hájení zájmů slovenských, poněvadž
každý z našich ministrů jistě stejně
se pokládá za obhájce zájmů
slovenských, jako slovenští ministři
zajisté stejně hájiti budou naše zájmy,
jako zájmy Slováků. Tudíž ne
nějaké takové ministerstvo krajanské,
ale zde jde o to, abychom došli jednotného práva,
a tu bude věcí právě toho ministerstva,
aby si vzalo na příklad ten občanský
zákon, prohlédlo jej a řeklo, že zde
unifikace je dobře možná a bude také
provedena. Nebo trestní zákon. My na příklad
z velké části, pravděpodobně
co nejdříve již dojdeme k unifikaci tím,
že z největší části převezmeme
trestní zákon uherský. V dozírné
době musí býti nový trestní
řád. Bude-li se takovým způsobem postupovat,
unifikace nemusí trvati žádná desítiletí.
Já jsem si toho vědom, že nebudeme za rok,
za dva, za tři roky hotovi, avšak za 5 let možná
že by toto ministerstvo mohlo svůj život skončiti.
Jestliže na příklad
p. zástupce strany národně-demokratické
řekl, že nevěří, že Slovensko
setře svůj svéráz, pravím:
My bychom si toho ani nepřáli! Nám to Slovensko
je proto tak milé, že má něco od nás
odlišného, že má svůj zvláštní
ráz, a toto ministerstvo nebude míti také
za účel, aby tento svéráz stíralo.
Já se tudíž vyslovuji
proti pozměňovacímu návrhu, který
se strany pana zástupce strany národně-demokratické
byl učiněn, a prosím, aby Národní
shromáždění přijalo osnovu tak,
jak byla navržena.
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Míním dát hlasovat
tímto způsobem: o § 1. nejprve dám hlasovati
podle zprávy výborové, u § 2. nejprve
dám odhlasovat návrh pozměňovací
pana kol. dra Stránského a, kdyby tento návrh
byl zamítnut, teprve návrh zprávy výborové.
O § 3. a 4., jakož i o
nadpisu zákona dám najednou hlasovati podle zprávy
výborové. Je snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není; tedy budeme hlasovati, jak jsem právě
uvedl.
Kdo souhlasí s § 1. zákona
ve smyslu z právy výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se)
To je většina. §
1. je schválen. Přečtu pozměňovací
návrh pana kol. dra Stránského.
§ 2. podle toho návrhu má zníti: "Do
oboru působnosti tohoto ministerstva náleží,
aby ve srozumění s odborovými ministerstvy
činilo návrhy osnov zákonů a prováděcích
nařízení zákonodárství
a správy pro sjednocení v celé republice,
aby spolupracovalo na organisaci předpisů pro správu
a soudnictví na stejných základech."
Kdo souhlasí s tímto
pozměňovacím návrhem, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je menšina. Návrh
je zamítnut.
Kdo souhlasí s § 2. ve
smyslu zprávy výborové, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To je většina. §
2. ve smyslu zprávy výborové je schválen.
Kdo souhlasí s §§
3. a 4., jakož i s nadpisem zákona ve smyslu zprávy
výborové, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. §§
3. a 4. jakož i nadpis zákona jsou schváleny.
Ke druhému čtení
přeje si pan zpravodaj nějakou textovou změnu?
Zpravodaj posl. dr. Bouček:
V § 2. je tisková chyba, a to místo "Ministerstvo
toto je dočasné a jeho působnost se končí,
až provede vytčený úkol" má
státi "... skončí působnost
jeho..."
Předseda:
Pan zpravodaj navrhuje v § 2. textovou změnu, a to
ve druhé řádce zdola aby místo slova
"se končí" bylo "skončí".
Kdo souhlasí se zákonem
přijatým právě v prvním čtení
s textovou změnou, doporučenou právě
panem zpravodajem, také ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina.
Zákon je schválen
také ve druhém čtení.
Tím jest tento odstavec denního
pořadu vyřízen a přistoupíme
k dalšímu, jímž jest:
2. zpráva technického
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1217)
o státní podpoře při zahájení
soustavné elektrisace (tisk č. 1343). Zpravodajem
jest pan kol. Rotnágl, uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. inž. Rotnágl:
Slavné Národní shromáždění!
Vládou předložený
návrh "o státní podpoře při
zahájení soustavné elektrisace" jest
značné důležitosti, neboť se dotýká
oboru techniky, který zejména v hospodářském
životě národů uplatnil nové síly
a vytvořuje nové poměry. (Nepokoj).
Předseda:
Prosím o klid.
Zpravodaj posl. inž. Rotnágl
(pokračuje): Jeho význam zdůraznil
sám president naší republiky, když v listě
zaslaném nově jmenovanému ministru veřejných
prací napsal: "musí býti promyšleně
vybudována elektrisace celého našeho území."
Bohužel naše země
jsou ve využití etektrisace zaostalé. Švýcary,
severní Italie, Belgie, Prusko jsou skoro celé elektrisovány.
To možno říci také o zemích alpských.
Naproti tomu měli jsme u nás do nedávna jedinou
českou velkoelektrárnu v Praze.
Páchali jsme těžkou
chybu, budujíce z důvodů často místních
a malicherných velký počet malých
elektráren s velkou režií. Tak na př.
dle statistiky zemské správní komise bylo
v r. 1915 v Čechách 207 elektráren. A přece
při tomto počtu bylo zásobeno elektřinou
jen 1000 obcí s 2,750.000 obyvateli, kdežto 6.780
obcí se 4 miliony lidí zůstalo bez elektřiny.
Jiná závada, ohromného
hospodářského dosahu, spočívala
v tom, že vodní síly odtékaly z našich
zemí nevyužitkovány. Nyní, kdy máme
správu svých věcí ve svých
rukou, musíme se neúnavně starati o to, aby
dohoněno bylo to, co zůstalo zanedbáno. Zdárný
pokrok elektrisace celého našeho území
bezpodmínečně vyžaduje její soustavnost
t. j. řádného organisování
výroby energie i jejího rozvedení. Jen tak
bude možno odstraniti drahý pohon drobnými
tepelnými motory, jež v zájmu hospodárnosti
a zejména v zájmu šetření uhlím
musí býti nahraženy soustředěnou
výrobou energie elektrické v elektrárnách,
vybudovaných na dolech a vodních silách.
Jak nehospodárně pracovaly
malé elektrárny, patrno jest z tohoto srovnání:
V době míru vyráběla elektrárna
o 100 koňských silách jednu kilowatovou hodinu
ca za 40 h, kdežto parní velkoelektrárna vyráběla
kilowatovou hodinu za 5 h a tam, kde bylo možno použíti
uhlí odpadkového, dokonce za 2 h. Zrovna výstražným
zjevem jest ta okolnost, že při nynějším
způsobu výroby energie různými motory
spotřebuje se k tomu skoro polovina dnešní
celkové těžby uhlí. Tato skutečnost
kategoricky nakazuje, abychom šetřili dosti brzo vyčerpatelných
ložisek uhelných, abychom s urychlením přistoupili
k využitkování vodních sil, kterých
jest v našich zemích okrouhle asi 800.000 koňských
sil. Kdybychom je využitkovali, uspořili bychom ročně
600.000 vagonů uhlí.