V zájmu těch dětí,
právě v zájmu jejich tělesného
i duševního rozvoje, v zájmu šetření
těch sil, jichž národ v nich potřebuje,
doporučuji, aby tento zákon byl přijat beze
změny, a za svou stranu prohlašuji, že naše
strana bude hlasovati pro tento zákon tak, jak byl navržen.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Slovo má pan posl. Houser.
Zpravodaj posl. Houser: Chci
mluviti k návrhům kol. dra Schieszla.
§ 4. předlohy zákona
přináší něco určitého,
něco konkrétního, totiž ve 2. odstavci:
"Užívati ku prácí dětí
před dokonaným 12. rokem jest zakázáno.
Pouze při zemědělství a v domácnosti
může býti užíváno dětí
již po dokonaném 10. roce k pracím lehkým".
Užívati dětí před dokonaným
12. rokem v ostatních zaměstnáních
jest zakázáno. Již jsem se zmínil o
tom, že starý živnostenský řád
rozděloval pomocné dělníky, kteří
byli mezi 12. a 14. rokem a ty, kteří byli po 14.
roce.
Vážené Národní
shromáždění! Chceme dnes, kdy budeme
dělati zákon o práci dětí,
ustoupiti od toho, co již starý živnostenský
rakouský řád stanovil? Chceme tu mez věku
snížit s 12 roků ještě níže,
až na 10 let? Když škrtneme tento odstavec, potom
vůbec nebude žádné meze pro práci
dětí.
Mohu vám říci
ze zkušeností a ze šetření v Praze,
že v Praze je zaměstnáno mnoho dětí
na výdělek. Dětí, které jsou
zaměstnány, jest největší množství
v 10. a 11. roce; ale je zvláštní, že
lidé užívají v Praze dětí
již od 6. roku. Když jsem sestavoval celou tabulku pracujících
dětí, v 6. roce byl nápadný přírůstek
těchto dětí. Děti přicházejí
jako školáci k zápisu, a tento školní
zápis jako by byl legitimací k tomu, aby se již
mohly oddat těžké práci výdělečné.
Ale v Praze bylo shledáno, že 54 dětí
- 54 dětí je aspoň zaznamenáno - pracuje
ve věku před 6. rokem, děti 5leté,
4leté, ano jeden hoch od 3 let prý lepí papírové
pytlíky. (Slyšte!)
Škrtněte tenhle odstavec,
a bude neobmezená práce, bude práce od 3
let.
Pan kolega se zmínil o některých
věcech, které je těžko vyvraceti. Jestli
bude zaměstnávati svého hocha proto, aby
sesílil, při štípání dříví,
ať ho zaměstná, vždyť pro boha v
zákoně není nic podobného zakázáno!
Tento zákon dovoluje, aby se užívalo dětí
k práci v zemědělství a v domácnosti
6 hodin denně, což je doba neobyčejně
veliká.
Rád bych se zmínil
o § 10., který pan navrhovatel chce změniti
tak, že příspěvky z prostředků
veřejných poskytované nuzným osobám
mají býti poskytovány jen tehdy, když
má ta rodina nejméně 3 dětí.
Vždyť se stává, že rodiny, které
mají 2 dětí, jsou na tom hůř,
než které mají 3 děti. Rodiny jsou tak
nuzné, že ty, které mají jedno dítě,
jsou na tom často hůř, než ty, které
mají 2 dětí. Vždyť nemůže
se přece odhadovat, zda-li mohou takové příspěvky
dostávati rodiny tehdá, když mají 1,
2, 3, 4 nebo více dětí, bude se rozhodovati
podle toho, jak tyto nuzné rodiny stupeň nuznosti
prokáží, a o tom bude rozhodovat obecní
úřad. Předložený návrh
zákona je určitý krok k osvobození
dětí. Ten zákon neosvobozuje dětí
od práce tělesné, ten zákon neříká,
že by dobrodiní tělesné práce,
o kterou já jako vychovatel se také již po
léta zasazuji, mělo býti dětem vzato.
V domácnostech budou děti dále zaměstnávány,
jen se jich nebude moci zneužívati. Ale tento zákon
jest určitým krokem k osvobození dětí
od krutých zel, které přináší
tělesná práce.
Prosím vás, abyste
v zájmu dětí ten zákon přijali
tak, jak byl navržen. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
(Zvoní). Hlasovati
míním dát tímto způsobem. O
§ 1. až 3. hlasovati dám najednou, poněvadž
k nim nejsou podány žádné pozměňovací
návrhy.
O § 4. dám hlasovati
zvláště, poněvadž při něm
navrhoval pan kol. dr. Schieszl, aby se druhý odstavec
jeho škrtl. Dám hlasovati nejprve o I. odst. a pak
o II. odst, poněvadž hlasováním proti
tomuto odstavci se vlastně vysloví, že si přejete
škrtnutí jeho. Pak dám hlasovati o § 5.-9.
podle zprávy výborové. O § 10. dám
nejprve hlasovati podle pozměňovacího návrhu
pana kol. dra Schieszla. Kdyby byl návrh pana kol. dra
Schieszla zamítnut, v tom případě
dal bych hlasovati o návrhu výborovém. Konečně
dám hlasovati o § 11.-19. i nadpisu zákona,
úvodní formuli a o připojených seznamech
zakázaných provozoven a zaměstnání
práce dětí ve znění zprávy
výborové.
Jest snad proti tomu způsobu
hlasování nějaká námitka? (Nebyla).
Není tomu tak, dám
tudíž hlasovati tím způsobem, jak jsem
právě uvedl.
Kdo souhlasí s § 1.,
2. a 3. zákona ve smyslu zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se).
To jest většina.
§§ 1., 2. a 3. jsou schváleny
ve smyslu zprávy výborové.
Kdo souhlasí s odst. I. §u
4. ve smyslu zprávy výborové, prosím,
aby povstal.
To jest většina. Odst.
I. jest schválen.
Nyní dám hlasovati
o odst. II. K tomu poznamenávám, že pan kol.
dr. Schieszl dává návrh, aby tento odstavec
se škrtl.
Kdo souhlasí s odst. II. §u
4 ve smyslu zprávy výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se).
Také odst. II. jest přijat
ve smyslu zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §§
5., 6., 7., 8., a 9. ve smyslu zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se).
To jest většina. §§
5., 6., 7., 8. a 9. jsou schváleny ve smyslu zprávy
výborové.
Při §u 10., jak jsem
předem již uvedl, dám nejprve hlasovati o návrhu
pana kol. dra Schieszla a kdyby byl zamítnut, dal bych
hlasovati o návrhu výborovém.
Návrh pana kol. dra Schieszla
na změnu §u 10. zní:
"Příspěvky
z prostředků veřejných, poskytované
nuzným osobám za to, že se vzdají výdělečné
nebo domácké práce svých dětí,
pokud ji tento zákon připouští, nejsou
podporou chudinskou, je-li počet těchto dětí
vetší než 3 nebo jde-li o dítě
neb děti z části neb zcela osiřelé."
Kdo souhlasí s tímto
pozměňovacím návrhem pana kol. dra
Schieszla, prosím, aby povstal. (Děje se).
To jest menšina.
Návrh jest zamítnut.
Kdo souhlasí s §em 10.
ve znění zprávy výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se).
To jest většina.
§ 10. ve smyslu zprávy
výborové jest přijat.
Kdo souhlasí s §§
11., 12., 13., 14., 15., 16., 17., 18. a 19., jakož i s nadpisem
zákona a úvodní jeho formulí a konečně
také se seznamy provozoven a zaměstnání
zakázaných, kteréžto oba seznamy jsou
připojeny ke zprávě výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se)
To jest většina.
Také §§ 11.-19.
zákona, nadpis jeho i formule úvodní a konečně
oba seznamy zakázaných provozoven a zakázaných
zaměstnání jsou schváleny.
Ke druhému čtení
přeje si pan zpravodaj slova?
Zpravodaj posl. Houser: V
seznamu zakázaných provozoven na str. 10., čtvrtý
odstavec od zdola, - při tisku vypadla některá
slova, a má zníti: "Dílny, kde se bílí
přediva, tkaniva a podobné chemickými činidly,
jakož i barvírny."
Předseda
(zvoní): Kdo souhlasí se zákonem,
přijatým v prvním čtení s touto
textovou změnou, obsaženou i na str. 10 v seznamu
zakázaných provozoven a to se změnou, doporučenou
teď panem zpravodajem, také ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Zákon je schválen i s touto textovou změnou
také ve druhém čtení.
Tím je tento odstavec denního
pořadu vyčerpán a přistoupíme
k dalšímu, jímž jest
2. zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu (tisk č.
959) o úpravě poměrů obecního
statku (tisk č. 1317). Zpravodajem jest p. kol. Pik;
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Pik: Slavné
Národní shromáždění!
Ústavní výbor
předkládá Národnímu shromáždění
návrh zákona, kterým se mění
obecní statek v kmenové obecní jmění.
Tímto zákonem má být odčiněna
jedna z velkých křivd a má býti zrušena
výsada, která je platna od r. 1864 v našich
obcích. Obecní statek je jednou z nejdůležitějších
otázek národohospodářských
a právních, ale je také příčinou
velkých rozporů v obcích a nákladných
soudních sporů, které jsou vedeny následkem
porušování zákona. Obecní statek
znamená oproti obecnímu jmění ony
nemovitosti, ze kterých určitá třída
venkovského obyvatelstva béře požitky
dle obecního zřízení z r. 1864, zatím
co z kmenového jmění obecného všecek
příjem plyne do obecní pokladny. Z nemovitostí
obecního statku plyne užitek na prospěch určité
privilegované třídy v obci přes to,
že ostatní občanstvo z užitku na obecním
statku úplně je vyloučeno. Nemovitosti obecního
statku pozůstávají z lesů, z rolí,
luk, rybníků, lomů, pískoven a rašelinišť.
V Čechách dle statistiky z r. 1888 činí
úhrnem 189.929 jiter a 956 čtver. sáhů.
Z této číslice
pouze v Čechách, nemluvě o obecním
statku na Moravě a ve Slezsku, vysvítá, že
se jedná o otázku velmi důležitou. Jedná
se o zásadu, má-li obecní jmění
zůstati jako prostředek k obohacování
jedné třídy v obci anebo má-li užitek
z obec. statku plynout do obecní pokladny. To je základna
celého zákona a ústavní výbor
také se zřetelem na národohospodářskou
důležitost a se zřetelem na to, aby odčiněny
byly rozpory v obcích a obcím zjednán byl
i příjem pro nutné reformy humanní,
pro účele všeobecně prospěšné,
doporučuje, aby užívání obecního
statku třídou rustikalistů a starousedlých
bylo zrušeno a aby užitky z obecního statku plynuly
do obecní pokladny.
Obecní statek vlastně
dříve v dobách původní organisace
agrární byl majetkem společným. Obecní
statek byl užíván všemi obyvateli obce
a teprve vývojem a dobou na tomto společném
obecním majetku vybudováno bylo privilegium určité
třídy starousedlých. Obecní zřízení
z roku 1864 řešilo otázku obecního statku
ovšem způsobem nedostatečným, ono vyhranilo
pojem obecního statku, ono stanovilo míru požitků,
ale neučinilo opatření na ochranu obce a
na ochranu těch občanů, kteří
jsou novousedlými a kteří mají stejné
povinnosti v obci, jako má třída starousedlých.
Podle § 70. obecního zřízení
příslušejí užitky z obecního
statku těm, kteří před r. 1864 měli
určitá užívací práva.
Toto užívací právo přenáší
se s pokolení na pokolení, přenáší
se na držitele statků, je tedy jakousi výsadou
rodinnou a kromě toho také výsadou určitých
majetných tříd v obci.
Přes to, že obecní
zřízení ustanovilo určité podmínky,
že obecní zřízení uložilo
uživatelům určité protipovinnosti, z
prakse můžeme konstatovati, že zákon sám
jest porušován uživateli a že uživatelé
nekonali a nekonají předepsané povinnosti.
Zákon stanovil, že právo na užitek může
jíti pouze do té míry, aby byla kryta potřeba
domu a statku. Tato zásada není dodržována
a jednotliví uživatelé brali více a
užitky odprodávali, což znamená, že
nekryli potřeby domu a statku, nýbrž že
proti zákonu brali dříví z obecních
lesů, brali kámen, používali jiných
výhod obecního statku, avšak nad potřebu
svého domu a statku, pro soukromou spekulaci a soukromé
obohacování.
Kromě toho starousedlí
rustikalisté měli povinnost podle obecního
zřízení, aby kryli určité náklady
obce. Měli platiti obecní přirážky
za užívání obecních statků,
měli podporovati místní chudé, měli
opatřovati školy potřebami, měli půjčovati
potahy, měli spravovati cesty, tedy prostě všechny
povinnosti, které dnes koná obec a občanstvo,
které nemá užitku z obecních statků
a musí platiti přirážky. Tyto povinnosti
starousedlí přenesli na obec, resp. na ty, kteří
platí přirážky, ale žádného
užitku z obecních statků nemají.
Jest pochopitelno, že tento
stav v moderní obci, kde vznikly nové stavy, nové
třídy, kde vznikla třída novousedlých,
domkáři, dělníci a živnostníci,
vyvolal rozpory v obcích. Starousedlí drželi
se svých výsad, novousedlí pochopitelně
a odůvodněně žehrají na to, že
musí konati povinností a nemají práva,
kdežto druhá třída nekoná povinností
a práva má. Z toho vznikaly četné
a vleklé rozpory a z těchto rozporů vznikla
konečně myšlenka, aby obecní statek
změněn byl v obecní jmění kmenové,
aby rozpory odpadly a užitek z obecních statků
aby plynul do obecní pokladny.
Od r. 1864 tyto boje se táhnou.
To jest trapná kapitola, jsou to boje, které přejeme
si všichni, aby z obcí vymizely. Autority v otázce
obecního statku doporučují a doporučovaly
již dávno, aby otázka obecního statku
byla vyřešena. Zemský výbor z r. 1888
vydal zprávu a navrhl také změnu zákona
o obecním statku. Touto zprávou, která jest
bohatá na údaje historické, dobrozdání
národohospodářská a právní,
pronesl zemský výbor v r. 1888 těžké
obžaloby na uživatele obecního statku. Ve zprávě
zemského výboru z r. 1888 bylo konstatováno,
že uživatelé obecního statku nejen nekonají
povinností, nejen že je to stav bezpráví,
ale že proti obcím byly spáchány četné
zločiny, že totiž starousedlí a rustikalisté,
kteří v obcích měli vládu ve
svých rukou, nejen že nerespektovali zákona,
ale proti zákonu jednali tím způsobem, že
si obecní majetek, tedy obecní lesy, obecní
pozemky přivlastnili, že si je dali zaknihovati do
svého vlastnictví. Stalo se to prostě tím
způsobem, že starousedlý podal proti obci žalobu.
Poněvadž v obci rozhodovali zase starousedlí
a obec nevyslala k soudu zástupce nebo úmyslně
zmeškala, vynesl soud rozsudek, podle kterého pozemek
obecní anebo les obecní zcizoval se do soukromého
vlastnictví. Na tuto okolnost poukázal zemský
výbor z r. 1888 a podle výpočtu v roce 1878
činil obecní statek v Čechách na 867.007
jiter a do roku 1888, tedy za 10 roků, zmenšil se
o 73.593 jiter. Tedy na 80.000 jiter obecního majetku bylo
zcizeno tím způsobem, že rustikalisté
podali žalobu nebo že nesprávně jednali.
Také tu padá na váhu
lehkomyslnost některých samosprávných
korporací, zejména okresních výborů,
které nešetřily práv obcí. Tedy
tím způsobem se stávalo, že obce byly
připraveny o svůj majetek.
Kromě této zprávy
zemského výboru z r. 1888 máme literaturu
a poukazuji tu zejména na vzácné spisy v
první řadě bývalého ředitele
okresu karlínského Čížka, dále
dra Říhy a konečně bývalého
ministra Fiedlera. Literatura, pokud se zabývá otázkou
obecního statku, nejen ve svém líčení
historickém, národohospodářském
a právním, ale také v důsledcích
odporučuje, aby otázka obecního statku byla
řešena radikálně, aby nejen byla provedena
spravedlnost naproti obcím a obyvatelstvu, ale aby naše
autonomie byla zbavena agendy, která jí rozrušuje,
a aby se soudy těmito otázkami nemusely zabývati.
Pokud se týče užitku
obecního statku, můžeme konstatovati, že
podle výpočtů od r. 1864, nehledě
k těm zcizeným nemovitostem, uživatelé
až po dnešní dobu získali na užitcích
nejméně 150 mil. K. To je jen v Čechách,
nepočítáme-li Moravy a Slezska. Na Slovensku
případ obecního statku není, poněvadž
tam jsou zcela jiné formy, a také zákon vyjímá
Slovensko z té úpravy v obecním statku. Povážíme-li,
že uživatelé přijali za 150 mil. K u nás
pouze v Čechách, ihned se nám objeví
situace, co ztratily obce. Jedná se pouze o obce venkovské.
Města až na nepatrné případy,
jako Písek a jiná menší města,
nemají obecního statku. Venkovské obce -
v Čechách se jedná asi o 2000 obcí,
kde se vyskytoval v roce 1888 obecní statek - byly připraveny
o těchto 150 mil. K. Uvážíme-li, že
obce nemají žádného jiného příjmu,
nežli přirážky, že jsou odkázány
na nepatrný příjem dávek, ihned uhlídáme,
že obce ztratily zde dobrou základnu finanční
a že těchto 150 mil. K mohly použíti zejména
pro chudinská opatření, mohly jich použíti
pro různá zařízení humanní,
aby zmrzely ty pastoušky, aby zmizelo žebrání
po střídě. Tak veliký kapitál
byl ztracen pro humanní účel.