Slavné Národní
shromáždění! Kdo z nás by si
nevzpomněl rád na svoje mládí? To
byla doba kypícího zdraví, radosti a veselí.
Z nás mnozí si rádi na to vzpomínáme,
ale takové vzpomínky každému života
nevyzlatí. Děti, které musí těžce
pracovati, jsou olupovány o svoje dětství,
vlekou práci jako těžké břemeno.
Jestli Národní shromáždění
přijme navrhovanou osnovu zákona, pomůže
tím osvoboditi pracující děti z tísnivého
jha. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Dříve než přistoupíme
k debatě, přečtu návrh, který
mi byl podán k této věci a sice od člena
N. S. dra Schieszla a soudr. na změny v osnově
zákona o práci dětí a to:
"Při § 4. navrhuje,
aby druhý odstavec tohoto paragrafu byl škrtnut.
§ 10. má zníti:
"Příspěvky z prostředků
veřejných poskytované nuzným osobám
za to, že se vzdají výdělečné
nebo domácké práce svých dětí,
pokud ji tento zákon připouští, nejsou
podporou chudinskou, je-li počet těchto dětí
větší než 3 nebo jde-li o dítě
neb děti z části neb zcela osiřelé.
Návrh jest dostatečným
počtem podpisů opatřen a jest předmětem
jednání.
Přistoupíme k debatě.
Navrhuji, aby lhůta řečnická
vymezena byla 10 minutami.
Je proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není tomu tak. Návrh můj je přijat
a uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému, panu kol. dru Schieszlovi.
Posl. dr. Schieszl: Slavné
Národní shromáždění!
Jaký jest účel
chystaného zákona, řekl výstižnými
slovy pan referent a je také velmi dobře pověděno
v důvodové právě původní
vládní osnovy. Zkoumejme, zda chystaný zákon
hoví tomuto účelu.
Národ může žíti
v takovém stavu hospodářském, že
nemůže postrádati ani práce dětí.
V tom případě není pochyby, že
by nikoho vážně nenapadlo, aby zákon,
jakým je dnešní, se tvořil. Hospodářská
situace národa však může býti taková,
že potřeba práce dětí jeví
se jen v určitých krajinách, nebo jen v určitých
vrstvách obyvatelstva. Je-li tomu tak, je to znakem nezdravého
systému hospodářského, to jest, konec
konců, nezdravé organisace národní.
Jest to zjev jistě svrchovaně nezdravý a
je třeba, aby byl odstraněn. Jakým způsobem?
Odstranit ho nelze jenom tím, že zakážeme
práci, nýbrž je především
třeba na všech polích pracovati, zejména
v tom směru, aby majetek byl spravedlivěji rozdělen
a zejména také, aby stoupla celková kulturní
a mravní úroveň obyvatelstva. Provésti
takovou organisaci, vyžaduje práce - jak jsem již
řekl - ve všech směrech, a nejméně
účinným prostředkem v takovém
případě bude zákaz. Právě
válka nás naučila, že sebe přísnější
zákazy, nebéřou-li zřetele na skutečné
potřeby života a nejsou-li opřeny o morální
cítění lidu, jsou bezcenny. Ale ovšem
nechceme postrádat ani tohoto prostředku zákazu
a trestu a ten jest právě účelem chystaného
zákona.
To jsme měli na mysli dosud
práci ze stanoviska výrobního. Když
však mluvíme o práci dětí, nesmíme
zapomínat na práci za zcela jiným účelem,
na práci, která má děti naučit
určitým úkonům tělesným
nebo duševním, ale ještě více,
která má dítě naučit pracovat
ve smyslu morálním, která by v dítěti
pěstovala a vypěstila karakter. A jestliže
chystaný zákon celkem vyhovuje v tom, aby odstraněna
byla práce dětí, které není
třeba se stanoviska výrobního, nevyhovuje
dle mého soudu se stanoviska mravního. Dosáhneme-li
jednou toho stavu blaženosti, že vyrábět
nutné statky budou síly přírodní
a člověk bude pracovati jen, aby spotřeboval
svou nadbytečnou životní energii, pak si uděláme
takový zákon, jako jest chystaný, vším
právem. Ale dokud musí dospělý člověk
pilně pracovat, aby uhájil jen slušný
život pro sebe a svou rodinu, je především
nutno, aby měl patřičný názor
na práci, aby se naučil ji ctíti a aby v
nejhorším případu poznal její
nutnost a vypěstoval v sobě dost silné vůle
ke práci.
A tu stojíme před otázkou
ne sociálně-politickou, nýbrž pedagogickou.
Zákon v § 4. zakazuje práci před dokonaným
12. rokem a připouští ji pouze v zemědělství
a v domácnosti po dokonaném 10. roku.
V § 2. osnovy jest sice ustanovení,
že práce dětí není zaměstnávání
dětí jen za účelem vyučovacím,
anebo výchovným a také ani zaměstnávání
vlastních dětí lehkými, byť i
pravidelnými úkony v domácnosti.
Srovnáme-li tato dvě
ustanovení, jsme v největších rozpacích.
Mám hocha, který na podzim minulého roku
nebyl úplně 10 roků. Tento hoch, který
byl tak slabý, že nechodil tři léta
do školy, byl nucen po celou zimu, téměř
denně, řezati polenové dříví.
Ten hoch je zdravý a silný. Ptám se: jest
řezati polenové dříví prací
lehkou či těžkou? Jest tato práce tímto
zákonem zapovězena, anebo není zapovězena?
Já jako právník bych řekl, že
jest zapovězena. Ale jako otec, měl-li bych zodpověděti
otázku, prohřešil-li jsem se na tomto dítěti,
řekl bych, že nikoliv, pokud jsem se neprohřešil
proti prvnímu odstavci § 4. zákona, který
říká, že smí dítě
pracovati jen potud, pokud se tím nepoškozuje na zdraví
a neohrožuje v tělesném a duševním
vývoji.
Naopak považuji za povinnost
svědomitých rodičů přímo
o to se starati, aby svému dítěti práci
opatřili, a nebojím se říci, že
bych snad zaplatil za tu příležitost, aby moje
dítě, které ve městě má
velmi málo příležitostí k nějaké
práci, ji tam nalezlo.
Jak by vypadala otázka právnicky
v takovém případě, že bych, -
řekněme - našel u souseda příležitost
ku práci pro své dítě. Zákon
připouští zaměstnávati v domácnosti
vlastní děti, ovšem s určitým
omezením, ale já bych v tom případě
nezaměstnával své dítě ve vlastní
domácnosti, nýbrž jinde; tedy není pochybností
o tom, že bych byl trestným, ale nejen já,
nýbrž také ten můj soused, který
by zase zaměstnával cizí dítě
ve vlastní domácnosti. Nerozhoduje, že to není
práce výdělečná, že by
můj kluk za tuto práci ničeho nedostal, zákon
nebere na otázku mzdy žádného zřetele
- i já, i soused byli bychom trestni v tom případě.
Ale vzpomeňme si, velectěné
Národní shromáždění, letních
hostů na venkově. Práce, které tu
z dobré vůle děti takových letních
hostů kolikráte na venkově dělají
v zemědělství, nejsou práce lehké.
Ty děti dělají skutečně do
únavy a přes to jistě nikdo mi nepopřete,
že nad těmi dětmi jak vlastní rodiče,
tak ostatní, kteří to vidí, mají
upřímnou radost, ač dělají
skutečně do vyčerpání svých
sil. Také tato práce bude trestná podle tohoto
zákona.
Když již jsme u zemědělství
- nechtěl bych dělati ex offo obhájce tam,
kde jsou obhájci placení - ale pravím bez
obalu, že drobný zemědělec nebude moci
dodržovati ustanovení tohoto zákona. Jaký
je život malého zemědělce na venkově?
Táta ráno, když šel do pole pracovat,
vzal kosu a, poněvadž bylo zapotřebí
zelené píce, nasekal jetele anebo trávy a
já jsem to musil mezi 6.-8. hodinou, než jsem šel
do školy, odvézti na trakaři. To dnes nebude
možné, poněvadž v zákoně
je ustanovení, že 2 hodiny před ranním
vyučováním nesmí dítě
pracovati.
Věc není tak jednoduchá
v takové malé domácnosti, kde se pracuje
bez pomocných dělníků a čeledínů,
tam to bude míti za následek, že, když
nebude smět dítě udělati tu práci,
že nejen celý denní rozvrh bude přerušen,
ale to znamená, že bude přerušen i rozvrh
práce celé saisony v tom hospodářství,
a to, přátelé, bude míti konec konců
takový účinek, že na konec se to i na
tom dítěti objeví. Na jedné straně
budeme je chrániti a na druhé straně bude
přece nějakým způsobem postiženo.
Oč tu tedy jde? Zákon
nesmí býti výronem t. zv. Prinzipienreiterei,
musí hověti potřebě. To nejde říci
na mou námitku ve výboru "kde není žalobce,
není soudce". Já nechci býti živ
z milosti náhody, chci naopak jako občan plniti
povinnosti, které mně zákon ukládá.
A jakou sílu má míti stát, je-li zákonodárce
přesvědčen již při tvoření
zákona, že zákon nemusí a nebude zachováván.
Padlo zde několikráte slovo o ideologických
zajatcích. Na dnešním příkladě
můžete viděti, v čem spočívá
rozdíl mezi těmi, kteří nás
tak nazvali, a námi, kteří se nelekáme
uskutečnění Vašich plánů,
pokud by měly za následek spravedlivé rozdělení
majetku, - vždyť je sami chceme - ale nemůžeme
se smířiti s Vašimi názory a s Vaší
praksí, pokud jde o svobody občanské, zejména
však pokud jde o svobodu přesvědčení
a bádání. Jaký je rozdíl mezi
včerejškem a dneškem? Bojovali jsme společně
proti methodám rakouským, kterými jsme byli
vháněni proti svému přesvědčení
do uniformy rakouské, a dnes musíme bojovati rozdělení
proti ještě hrubším methodám, kterými
jsou lidé naši vháněni do uniformy určitých
odborových nebo politických organisací. Jak
se nemá v člověku všecko bouřiti,
když ten způsob výchovy, který jsem
zvolil po důkladné vlastní přípravě,
o němž jsem přesvědčen, že
nejlépe prospěje dítěti, že nejlépe
vyhovuje době, neboť učí dítě
pravému demokratismu - žádné práci
se nesmí moje dítě vyhýbati, kterou
může zastati, - když to se mí dnes označí
jako něco nedovoleného, jako něco trestného,
když ruka, ne dosti jemná, sahá mi na to, co
jest mi nejdražší: na mé přesvědčení
a na moje dítě.
Odůvodnění osnovy
uznává potřebu pojistiti tělesné
síly dítěte. V zemědělství
a na venkově nebude nedostatek takové příležitosti,
přes to, že zákon to zakazuje. Jinak tomu jest
v městech.
Řeknu jen tolik: - pan předseda
mne napomíná, nebyl bych v určené
lhůtě hotov - kolik dítě snese, můžeme
velmi dobře poznati na náhražce práce
ve městech, totiž na sportu a to zejména na
kopané. Kdo se dívá na naše děti,
jak hrají kopanou, vidí, jak se tam často
plýtvá silami až do vyčerpání.
Přes to nesnažíme se o to, abychom tento nešvar
zamezili. Nemluvím proti sportu, nýbrž proti
jeho nemírnému užívání.
Tedy z tohoto důvodu navrhujeme, aby nebyla práce
dětí omezena nad 10. rok. Již od 6. roku musely
moje děti býti pravidelně zaměstnány
všemi pracemi v domácnosti zároveň se
služkou.
Pokud jde o druhý návrh,
dovoluji si ho stručně odůvodniti takto.
V § 10. se praví: "Příspěvky
z prostředků veřejných poskytované
nuzným osobám za to, že se vzdají práce
svých dětí, nejsou podporou chudinskou."
Zde se nepraví vůbec,
jaká práce to má býti. I kdyby se
někdo vzdal práce svých dětí
v domácnosti, mět by nárok na tento příspěvek
z prostředků veřejných. Také
se neomezuje vůbec rozsah té rodiny. Jaký
může míti účel toto ustanovení?
Jistě jen populační tendence se zde sleduje
a tu se táži: jest příčina, aby
rodiče, kteří nedovedou jedno neb dvě
své děti zaopatřiti, vyjímaje případy
skutečného neštěstí v rodině,
měli právo rozhodovati o veřejných
záležitostech? Jsem přesvědčen,
kdybychom si vzali kterýkoliv podpůrný spolek,
že by nikomu v tom spolku nenapadlo, aby do výboru
byli posláni ti, kteří právě
na podpory trvale činí nároky. Zde není
nejmenšího důvodu, aby to bylo v této
šíří připuštěno,
a proto navrhuji, aby se takový nárok omezil jen
na práci výdělečnou a domáckou,
a za druhé, aby se omezil jen na rodiny, kde jest víc
než 3 dětí, anebo kde jde o děti osiřelé
ať po jednom rodiči, nebo po obou. Žádám
slavné Národní shromáždění,
aby změny mnou navrhované přijalo. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Dula:
Člen Národního shromáždění,
paní Ecksteinová, se hlásila k slovu.
Uděluji jí je.
Posl. Ecksteinová:
Vážené Národní shromáždění!
Pan předřečník
kolega dr. Schieszl pravil zde, že uvažoval o
tom, je-li práce dětí nutna. Já si
dovolím k tomu odpověděti statistikou z roku
1913. V roce 1913 používalo 71.142 dětí
úlev v docházce školní. Používaly
tyto děti těchto úlev proto, aby se mohly
baviti nebo lenošiti? Nikoli! Ony používaly úlevy
za tím účelem, aby mohly pracovati. Bylo
té práce dětí v té době
třeba? Vezmete-li statistiku o nezaměstnanosti dělnictva,
tedy shledáte, že v roce 1913 vypukla, vlastně
rozšířila se již krise průmyslová
do té míry, že jen Odborové sdružení
českoslovanské vedlo asi 35.000 dělníků
průmyslových a zemědělských
v záznamu jako nezaměstnané; tedy prací
dětí byla nahražována drahá práce
dělníků. Zatím co otcové leželi
na dlažbě a nenalézali chleba, byly děti
nuceny, aby prací doplňovaly tak skromný
výdělek matky a nahražovaly úbytek výdělku
otcova. (Výborně!) Tedy po této stránce
nemůžeme říci, že práce
dětí by bylo potřebí, aspoň
ne v tom rozsahu, v jakém se jí využívá.
Dnes nepracují děti proto, že bychom měli
nedostatek pracovních sil, ale dnes pracují, že
jsou levnou pracovní silou. (Výborně!)
Slavné Národní shromáždění!
Podíváte-li se na život dětí
v rodinách, pokud se práce dětí v
rodinách omezuje, co tam shledáte? Ze zvláště
v dělnických rodinách, tedy zvláště
v těch, které jsou vystaveny největšímu
vykořisťování, že práce
dětí v rodinách dělnických
jest velice častá již proto, že tyto rodiny
jsou zvláště četné. V dělnických
rodinách hornických, v rodinách dělnických
v severních průmyslových městech jsou
z pravidla 5-6 dětmi obdařeni, ale také není
žádným zvláštním zjevem,
že má rodina 8-10 dětí. A máte
za to, že taková dělnická matka bez
pomoci svých starších dětí by
byla s to odchovati národu anebo lidské, a řeknu:
kapitalistické společnosti těch 8-10 dětí,
které právě proto, že jsou vychovávány
za pomoci té levné pracovní dětské
síly, jsou potom předmětem, když jsou
vychovány, naproti kterému nástroj je drahou
věcí? Nikoliv! Ty děti dělnických
rodin od svých 4-5 roků jsou chůvami, které
musí často ošetřovati své narozené
bratříčky a sestřičky i v noci,
když je matka nemocna, jsou hospodyněmi, které
musí snášeti všechny předměty
denní potřeby, jsou pradlenami, jsou uklízečkami
v těch dělnických rodinách, je-li
matka nějakou práci výdělečnou
zaměstnána, ale jsou také dělníky,
kteří musí od 5-6 roku svého věku
roznáškou, posluhováním, účastí
na domáckém průmyslu vydělávati
ne ten chléb svůj jenom pro sebe, ale také
i pro ty své menší bratry a sestry.
Vážené Nár.
shromáždění! V těchto rodinách
dělnických z rána se vstává
o 4. hod. a podívejte se na pražské ulice po
4. hod. ranní a uvidíte, kolik na těch pražských
ulicích naleznete roznašeček novin a roznašečů
novin ve 12, také v 10 roce věku! Tyto děti
musí již před 4. hodinou opustiti lůžko,
aby vám, kteří si hovíte do 7. nebo
8. hodin, již před 6. hod. ranní váš
časopis položily za dvéře. Tedy práce
dětí v dělnických rodinách
potřebuje opravdu, i pokud jest to práce, která
se týká jenom pomoci v domácnosti, zákonné
ochrany, potřebuje zákonného omezení.
Jděte na venkov a podívejte
se, jak se tam nakládá se sirotky, s dětmi,
které nemají ani otce, ani matky, které žijí
od čísla k číslu, a podívejte
se, jak každý člověk, každý
sedlák, každý starousedlík v obci, u
jehož práhu pojídají tu svou kůrku
chleba, považuje se za oprávněna naložiti
jim práci, které právě potřebuje.
Já jsem našla ve všech městech českých
sirotky, kteří na příklad byli povinni
pomáhati při sklízení máku
bez ohledu na počet hodin. (Hlas: Uříznout
makovici jest velmi lehká práce!) Ano velmi
lehká práce to byla, tak lehká, že jim
tekla krev z rukou. (Hlas: Naše děti to také
dělají!) Vaše děti to dělají,
ale komandujete-li své děti k té práci,
chráníte je svou láskou, ale takoví
sirotci vaší láskou při tom chráněni
nejsou. (Odpor.)
Já jsem viděla v Kolíně
a jinde 7 a 8 leté sirotky, nemající otce
ani matky, kteří musili v neděli, poněvadž
ve všední dny jich bylo k jinému používáno,
když všichni odpočívali, nanosit 4-5 hl
vody na zalévání zahrady z Labe do vysoké
skály, jak jí tam v Kolíně vidíte.
A já ty děti viděla i jinde. Tito sirotci,
kterých jest jenom v obvodu Obchodní komory pražské
na 20.000, tito sirotci všichni potřebují zákonné
ochrany. (Posl. Sechter: Podívejte se na dítky
v Praze a u nás! U nás pracují, tady nepracují.
U nás jsou jako řimbuši a podívejte
se, jaké vy je máte! Veselost a potlesk v pravo,
odpor v levo.) Vaše děti ano. (Posl. Němec:
To jsou vaše děti, které nepracují!)
Děti sirotci, kterých
dle záznamů obchodní komory pražské
jest 20.000, potřebují tohoto ochranného
zákona. Až po tu dobu na všech svých cestách
při shledávání materiálu jsem
našla toliko závady, ale nebylo tu ničeho na
ochranu těchto sirotků, těchto dětí
opuštěných, které nemají ani
otce ani matky, které byly vrženy jen do obcí,
aby tam byly přijaty jenom jako nevítaná
přítěž. Tyto děti potřebují
tohoto zákona k své ochraně, poněvadž
až po tu dobu nebylo zde ničeho, co by tyto děti
chránilo. Stejně tak děti zaměstnané
ve výrobě domácké a zaměstnané
v průmyslu. V českomoravské vysočině
vidíte děti 4leté, které vstávají
o 5. hod. ranní, aby od 5 hodin ráno do 8 až
9 večer síťkovaly, našívaly knoflíky
nebo pomáhaly při výrobě perleťových
knoflíků. Na severu vidíte 4leté děti,
které zhotovují korálové práce
od 4 a 5 hodin ráno, jen za tím účelem,
aby rozmnožily skrovný výdělek rodiny
o několik haléřů, zkrátka,
aby přispívaly na vydržování
své existence a nejen své, nýbrž také
svých sourozenců.
Dávno již těžce
jsme postrádali takového ochranného zákonodárství
právě pro tyto dětí, na které
se nevztahuje ani zákon o 8 hodinové době
pracovní, jenž chrání dělníky,
a na které se nevztahuje ani zákon živnostenský,
které jsou v domácností, v domáckém
průmyslu a v zemědělské výrobě
vykořisťovány nad své slabé síly.
A jsou vykořisťovány ne proto, že by to
bylo ke prospěchu jejich nebo ke prospěchu národa
a lidské společnosti, nýbrž poněvadž
jejich vykořisťování rozmnožuje
zisky kapitalistické. Po jedné stránce jsou
levnou pracovní silou, na druhé straně tato
jejich levná práce v domácnosti napomáhá
k tomu, že může býti produkován
tak levný dorost, o kterém jsem řekla, že
stává se pak, poněvadž jest tak levně
produkován, při svém dospění
předmětem, proti kterému jest nástroj
předmětem dražším.