My máme povinnost, aby do
budoucnosti tento příjem neplynul pro soukromníky,
nýbrž aby tento příjem plynul do obecní
pokladny, aby venkovská obec měla také zdroj
příjmů.
Já chci při té
příležitosti poukázati na finanční
záležitosti obcí, a chci prohlásiti,
že příjem z nemovitostí obecního
statku ovšem nestačí pro sanování
obecních financí. Zde se jedná o obce malé.
Finance obecní po mém soudu musí býti
sanovány nejrychlejším způsobem. Nové
správy, zejména ve velkých městech,
zdědily prázdné pokladny a nesplněné
úkoly. Chceme-li, aby obce mohly své zejména
sociální, humanní a kulturní poslání
konati, musí vláda nejrychlejším způsobem
řešiti problém finanční, problém
sanace financí obecních. My tu musíme míti
na zřeteli, že obce nemohou žíti z přirážek,
obce musí míti samostatné příjmy.
Nemůžeme jíti po cestách dřívějšího
bezpráví rakouského, aby obcím byly
ukládány povinnosti, ale stát aby jim odejmul
právo založiti svoji finanční existenci
na samostatném příjmu.
V prohlášení vlády
slyšeli jsme, že se chce vláda starati o sanaci
financí obecních. A tu musíme žádati,
aby se zřetelem na ten krušný stav obecních
financí jednalo se rychle tím způsobem, že
by určité daně, určité dávky,
- a zejména jest nutno zde počítati s otázkou
přirážky k osobní dani a získání
jiných daní pro obce - aby tímto způsobem
obce byly podloženy, a mohly konati svou povinnost.
Pánové! Vím,
že všichni ti, kteří dnes přejímají
správy obecní, mají první starost
o problém finanční. Jest to Praha, jest to
Plzeň, jsou to všechna větší města,
a myslím, že stav jest všude stejný. Prázdné
pokladny, nezaplacené účty a povinnost nové
správy, aby to zaplatila. Jsou města, kde stará
správa několik měsíců před
volbami vydávala tisíce, desetitisíce a statisíce.
Já chci zde poukázati na Plzeň. V Plzni se
dávaly dary, neplatily se živnostníkům
účty, a když přichází
nová správa, má prázdné pokladny,
přes půl roku a přes rok nezaplacené
účty malým živnostníkům,
a mimo to má povinnost respektovati usnesení dřívějšího
obecního zastupitelstva, podle kterého rozdávaly
se dary určitým korporacím. V této
situaci jsou asi všechny obce. A proto při této
příležitosti chci zdůrazniti, že
po této reformě, po částečném
příjmu pro venkovské obce, že bude musit
vláda řešit otázku financí obecních
důkladným způsobem, aby obce mohly hospodařit.
Návrh zákona, který předkládá
ústavní výbor, jest opakem anebo snad doplňkem
návrhu vládního. Vláda sama podala
návrh zákona o úpravě poměru
obecního statku. Vláda ovšem chtěla
řešiti otázku necele a chtěla jí
řešiti tím způsobem, že by obcím
vlastně spíše přitížila,
než aby jim pomohla. Ve vládním návrhu
v §u 1. bylo ustanovení, že sice obecní
statek má se přeměniti v obecní jmění
kmenové, avšak pouze v obcích do 1500 obyvatel.
To znamená, že v obcích venkovských
nad 1500 obyvatel by zůstal starý stav a vedle toho,
že také města nebyla by postižena zákonem.
Ustavní výbor přistoupil na názor,
že, když se ruší privileje, že musí
se rušiti ve všech obcích a nejen v obcích
venkovských, nýbrž také v městech.
Ustavní výbor proto korrigoval vládní
návrh a dává do zákona ustanovení,
aby zákon byl platný pro obce všechny bez výjimky
a bez ohledu na počet obyvatelstva. (Výborně!)
V dalších svých
paragrafech vládní návrh ustanovoval, že
se má poskytnouti pronájem pozemků posud
užívaných starousedlými rustikalisty
a to rolí, luk neb rašelinišť na dobu 12
let, ovšem za velmi levný nájem. Ustavní
výbor korrigoval i toto odškodnění starousedlých
a přistoupil na stanovisko, že se má zachovati
pro ty, kteří dosud měli užitky z obecních
statků, možnost, aby pozemky obecních statků
pronajali od obce za určitý poplatek, ne však
na dobu 12 let, nýbrž pouze na dobu 9 let za zvýšené
ceny, ale také pod podmínkou, že pronájemcem
nemůže býti bohatý člověk,
nýbrž takový občan venkovský,
který má majetek vlastní nejvýše
do 8 ha vlastní půdy. V tom spočívá
také kus sociální spravedlnosti, když
se poskytne možnost pronájmu takových nemovitostí,
aby se poskytla těm nejpotřebnějším,
a ústavní výbor správně tak
otázku řešil s hlediska sociální
spravedlnosti.
Nebezpečným ustanovením
byl paragraf vládního návrhu, pokud se týče
možností výkupu lesů těmi, kteří
z nich dosud brali užitky. Vládní návrh
doporučoval, aby obecní les byl odprodán
dosavadním uživatelům a sice 1 h a lesa za
1000 K. Z toho by povstalo, že dosavadní majetek lesní
- lesy činí nejvíce v tom rozsahu obecního
statku - byl prostě vyvlastněn a z rukou obecních
dán do rukou soukromých. Lesy měly výměry
podle statistiky z r. 1888 106.117 jiter 1246 čtver. sáhů.
O to byly by obce připraveny. Vládním návrhem
by se prostě provedla expropriace, a posoudí-li
se, že vládní návrh doporučuje,
aby se hektar lesa prodal za 1000 K, vidíme, za jakou cenu
by se to dostalo. Odbornící prohlašují,
že les může býti při dnešní
ceně dříví odhadován 1 ha na
6000 K, a my bychom jednou pro vždy dali hektar lesa dosavadnímu
uživateli, tedy nejen že byla mu dříve
poskytnuta veliká jeho dřívější
práva užívací, nýbrž ještě
bychom je odměnili tím, že by dostali tak ohromné
bohatství na účet obce. A povážíme-li,
pánové, že v některých obcích
byli pouze 2 až 3 uživatelé a že obce mají
ohromné lesy, tedy stalo by se, že bychom z několika
osob vytvořili majitele rozsáhlých lesů
a obce by prostě neměly žádného
lesního hospodářství. Následkem
toho ústavní výbor zamítl také
toto ustanovení vládního návrhu a
nepřipustil, aby lesy byly vyvlastněny. Ustavní
výbor poskytl pouze určitou výhodu anebo
jakési odbytné těm, kteří dosud
užitky z obecních statků berou. Dle usnesení
majority výboru na dobu 6 let má každý
dosavadní uživatel lesa právo na polovici peněžitého
výtěžku z lesní nemovitosti obecního
statku, tedy ne z celého lesa obecního, nýbrž
pouze z těch dílů, ze kterých bral
užitky. Ovšem ten užitek peněžní
nesmí činit v roce nad 2.000 K; tedy touto novou
úpravou zákona znemožňuje ústavní
výbor výkup lesů, ale poskytuje určité
odbytné. Já sám zásadně jsem
se vyslovil proti každému odbytnému, ale většina
ústavního výboru rozhodla, aby odbytné
bylo poskytováno. Já jsem toho názoru, když
se vzalo 150,000.000 K od roku 1864, že není třeba
již žádné zvláštní
odměny a výsadních nájmů.
Ústavní výbor
doplnil vládní osnovu a navrhl některé
vlastní paragrafy. V prvé řadě ustanovil,
aby dříví stavební a palivové
z obecních lesů bylo prodáváno ve
veřejné dražbě. Poněvadž
však veřejné dražby dnes umožňovaly
pouze některým, aby kupovali, a chudáci si
nemohli koupiti nic, poněvadž bohatí předražovali,
tu ústavní výbor v paragrafu, který
obsahuje ustanovení o veřejných dražbách,
vyznačil míru, až do které může
každý dražitel kupovati, a sice vyslovil zásadu,
že se má ve veřejné dražbě
prodávati podle spotřeby dotyčného
kupovatele. Kupovatel nesmí tedy koupiti více nežli
čeho pro své domácí hospodářství
potřebuje a nemůže kupovati na spekulací,
aby pak prodával dříví z volné
ruky, jak se to dálo dosud, že totiž starousedlíci
dříví prodávali. Ústavní
výbor vyslovil také zásadu, že pastviny
mají zůstati v užívání
všech obyvatelů obce, aby tedy nebyl žádný
obyvatel obce vyloučen z práva pastvy.
Konečně připustil
ústavní výbor též možnost
změny kultury. Jsou případy, že některá
obec má velké pastviny nad svou potřebu.
Proto vyslovuje ústavní výbor v zákoně
zásadu, aby takovéto nemovitosti, ku př.
pastviny mohly býti přeměněny v role
a aby orná půda ta mohla býti pronajímána
těm obyvatelům obce, kteří půdy
dosud nemají a mohou se tím obživiti. Ustavní
výbor ovšem vyslovil zásadu, že má
se pronájem rolí a luk se strany obce poskytovati
v první řadě nemajetným, tedy, aby
se podporovali ti, kdo toho nejvíce potřebují,
a pak teprve ostatním, kteří rovněž
z hospodářských důvodů by té
půdy potřebovali.
Otázku malých užitků,
tedy pařezů, souší a podobných
menších užitků z obecního lesa,
ponechává ústavní výbor k rozhodnutí
obcím. Dříve se bralo v lesích chrastí.
Toto užívání se ponechává.
Pokud se týče pařezů, souší
a jiných odpadků, ponechává ústavní
výbor obci právo, aby o těchto malých
užitcích rozhodla. Vyslovuje přání,
aby tyto malé užitky souší, odpadky a
pod. byly ponechány chudým; tato výhoda samozřejmě
obcemi také uznávána bude.
Pánové, já doporučuji,
aby zákon tak, jak je navržen, byl přijat.
Vykonáte zpravedlnost a zbavíte obce četných
sporů. Zrušte privilej, se kterou mnozí ovšem
budou se loučiti s velkým smutkem, ale dnešní
demokratická doba nestrpí, aby v obci na jedné
straně byli privilegovaní, kteří berou
z obecního majetku, a ostatní aby neměli
žádného práva a musili konat povinnosti.
Je to věc spravedlnosti a práva, aby tento zákon
byl schválen. (Výborně! Potlesk).
Místopředseda Konečný
(zvoní): K tomuto bodu denního pořádku
není již žádný řečník
přihlášen. Přistoupíme proto
ihned k hlasování. Poněvadž celá
osnova zákona o úpravě poměru obecního
statku čítá pouze 11 §§, doporučuji,
abychom hlasovali o celé osnově najednou. Je snad
proti tomuto způsobu hlasování nějaká
námitka? (Nebyla). Není jí. Proto
prosím ony pány, kteří souhlasí
s osnovou zákona dle zprávy ústavního
výboru o úpravě poměrův obecního
statku, a to s §§ 1. až 11., jakož i s nadpisem
zákona a úvodní formulí, aby povstali.
(Děje se).
To je většina. §§
1.,-11., jakož i nadpis zákona a úvodní
formule se schvalují.
Přistoupíme ihned ke
druhému čtení. Je snad nějaká
textová změna?
Zpravodaj posl. Pik: Není.
Místopředseda Konečný:
Přistoupíme k hlasování ve druhém
čtení o této osnově. Kdo souhlasí
s osnovou zákona, přijatou právě v
prvém čtení, i ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se).
Osnova se přijímá
i ve druhém čtení,
a tím je tento bod denního pořádku
vyčerpán.
Přistoupíme k dalšímu
bodu, jímž jest:
3. zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 894.), jímž zakazuje se káceti
dříví v obecních lesích
(tisk č. 1310).
Zpravodajem je občan Malypetr.
Uděluji mu slovo k odůvodnění.
Posl. Malypetr: Vážené
Národní shromáždění!
Jedním z důsledků
války i na poli hospodářství lesního
bylo, že využívalo se lesů způsobem,
který neodpovídal zákonným ustanovením
o správném hospodářství lesním,
ale ne snad přímo vinou těch, kteří
v těchto lesích hospodařili, ale z valné
části i vinou správy bývalého
Rakouska, které nařizovalo velmi důtklivě
zvýšené kácení dříví
v lesích bez ohledu na hospodářský
plán lesní, které docela předpisovalo
určité kontingenty dříví k
dodávkám podle výměry na hektar naprosto
nepřiměřené, tak vysoké, že
se nedaly téměř ani uhraditi. Z nedostatku
dříví vyplynuvší vysoká
cena ovšem mnohdy sváděla lidí slabších
po vah k tomu, aby využitkovali té dočasně
dobré konjunktury, a jest nesporno, že nejen jaksi
jako výsledek, nebo důsledek těchto nařízení
bývalé vlády rakouské, nýbrž
také jako důsledek určitých osobních,
neobyčejně silných snah po zvýšeném
zisku stalo se, že kácení dříví,
zejména dříví v lesích obecních
statků, bylo mnohdy takového druhu, že hrozilo
v některých obcích skoro plným zpustošením
tohoto obecního lesa. Hned na počátku činnosti
tohoto slavného sboru objevily se zde návrhy a dotazy,
směřující k tomu, aby tomuto nepřiměřenému
využitkovávání obecních lesů
byla učiněna přítrž, a anketa,
která k tomu cíli byla svolána, vyslovila
se v zásadě rovněž pro to, aby na nějaký
čas kácení dříví v obecních
lesích bylo zákonem zakázáno. Vláda
podala tehdy osnovu zákona, kterou se mělo zakázat
na dobu do konce tohoto roku káceti dříví
v obecních lesích a v některých lesích
soukromých.
Tento druhý oddíl zákona,
totiž zákaz kácení v některých
lesích soukromých vztahoval se nebo byl v souvislosti
s osnovou zákona o obecním statku lesním,
dle které mohla část tohoto obecního
statku lesního přejíti po případě
i do soukromého vlastnictví uživatelů.
Poněvadž však tato
osnova zákona o statku obecním lesním byla
změněna a právě před chvílí
ve změněném znění odhlasována,
bylo také nutno osnovu zákona o zákazu káceti
dříví v tomto směru změniti.
Předložená osnova týká se jenom
zákazu káceti dříví v lesích
obecních již také z toho důvodu, že
regulování kácení dříví
v lesích soukromých a hospodaření
se dřívím v lesích soukromých
spadá pod ustanovení docela jiného zákona,
a že mají úřady správní
dostatek možností, vykonávati v tomto směru
potřebný vliv. Ovšem jest třeba zdůrazniti,
že i tento zákon o hospodářství
lesním bude potřebovati jednak určitého
sjednocení pro všechny součástky našeho
státu, jednak určité úpravy ve smyslu
moderních názorů na lesní hospodářství.
Vážené shromáždění!
Právě přijatým zákonem o obecním
statku dotkli jsme se otázky, která zaměstnávala
veřejnost naši a zejména venkovskou po dlouhá
a dlouhá léta ve velmi zvýšené
míře, a rozluštili jsme způsobem velmi
krátkým a velmi radikálním věc,
která po dlouhá a dlouhá léta dala
mnoho starostí těm, kteří se otázkou
obecního statku zabývali.
Mám za svou povinnost, přece
jenom dotknouti se při návrhu tohoto zákona
toho, že ne vždycky bylo pravda, anebo ne vždycky
může býti dokázáno, že dosavadní
uživatelé t. zv. starousedlí, nehospodařili
s tím obecním statkem tak, jak by hospodařit
měli a že právě tito, kteří
správně a poctivě zacházeli s tím,
co jím bylo svěřeno a čehož užívat
podle zákona měli nesporné právo,
budou anebo jsou odhlasovaným právě zákonem
postiženi nejvíce, a jest při tom skutečně
to nejsmutnější, že nejpostiženější
jsou právě ti nejspořádanější.
Jest však již tak osudem v takové době,
v jaké žijeme, v době konečně,
která ve svých důsledcích pořád
jest jen dobou revoluční, že mnohá ustanovení
za této doby revoluční vznikající
svojí tvrdostí doléhají právě
na občany nejklidnější, na občany
mnohdy nejsvědomitější a že také
i tímto zákonem o obecním statku - a toho
si nesmíme zapírat - v některých případech
dopustili jsme se určité křivdy. Leč
přes to přese všecko jest potřeba snad
zdůrazniti, že v dobách takových, v
jakých žijeme, mnohdy křivda jednotlivci učiněná
musí se pokládati za jakousi nutnou obět,
přinesenou celkovým vyšším zájmům,
a že i tímto uspořádáním
věcí a poměrů obecního statku
konec konců tento širší zájem přece
jenom diktoval ustanovení asi takové, jaké
bylo právě usneseno. V důsledku toho, co
řekl jsem o mnohde se objevivším zneužívání
a nepřiměřeném kácení
dříví v obecních lesích, pokládá
ústavní výbor za naléhavé a
nutné, aby vydán byl zákon, který
zakazuje až do 30. června 1920 káceti dříví
v obecních lesích, který ale připouští
výjimku v takových případech, kde
by z ohledu na potřebu, zásobiti obyvatelstvo dřívím,
mohla býti se svolením nadřízeného
politického úřadu dovolena. Ustavní
výbor byl si při tom vědom, že tímto
ustanovením, které dává nadřízeným
politickým úřadům určitou pravomoc,
zasahovati do samostatného hospodářství
obecního, přichází do určité
kollise s dosavadním platným obecním zřízením
a zákony, týkajícími se samosprávy,
proto, že nad hospodářstvím obce samostatným
bdí, na toto hospodářství dozírá
a toto hospodářství řídí
úřad nadřízený, ale samosprávný,
nikoli politický, avšak účelnost byla
tu rozhodující pro tuto změnu v názorech,
účelnost, vyplývající hlavně
z té okolnosti, že nemáme jednotnosti v organisaci
samosprávných úřadů v naší
republice, že máme bezprostředně nadřízené
a obcím blízko stojící samosprávné
úřady, okresní výbory a okresní
zastupitelstva, jen v Čechách, že tedy v Čechách
bylo by možno svěřiti tento dozor a provádění
tohoto výjimečného ustanovení těmto
bezprostředně nadřízeným úřadům
samosprávným, ale jinak by bylo již tomu na
Moravě a ve Slezsku, kde není těchto zastupitelstev
a výborů okresních a kde by každá
takováto výjimka ze zákona, tam, kde je třeba
uhraditi dočasnou jen potřebu dříví,
musila vykonávat drahou a svízelnou pouť až
k zemskému výboru, kde by zajisté již
v důsledku přetížení agendou
ústředních úřadů samosprávných
poležela si takový čas, že by zatím
přišlo opět lepší počasí
a sluníčko potom zahřívající
a samočinně topící by učinilo
zbytečným takovéto výjimečné
opatření. Rovněž by se to nesrovnávalo
i s poměry na Slovensku a proto doporučuje ústavní
výbor tuto určitou - řekl bych - nesrovnalost
v zákonodárství již také zejména
proto, poněvadž se týká doby poměrně
velmi krátké a přechodní.
Ústavní výbor
navrhuje zákon ve znění, jak Vám bylo
předloženo a doporučuje, aby byl zákon
schválen, jak byl předložen. (Potlesk.)
Ještě k vůli úplně
podrobnému vysvětlení připomínám,
že v § 1., se dovolává tento zákon
zákona ze dne ... 1919., čili poukazuje na zákon
před tímto jednáním usnesený,
na zákon o úpravě poměrů obecného
statku. (Pochvala.)
Předseda:
Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata
jest skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.) Hlasovati budeme o celém zákonu,
který má pouze 4 paragrafy a, poněvadž
také není pozměňovacích návrhů,
najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Není. Kdo souhlasí s paragrafem 1., 2., 3. a 4.
zákona, jakož i s nadpisem jeho a to ve smyslu zprávy
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Paragrafy 1., 2., 3. a 4., jakož
i nadpis zákona jsou schváleny v prvním
čtení.