Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Počítají-li se jen takové děti, které přinášejí domů mzdu, nebo mzdy v domácnosti rozmnožují, jest jich v Praze sedmina.

Roku 1908 nařídila vídeňská vláda šetření o dětské práci v celém Rakousku. Podle toho šetření považovalo se za pracující každé dítě, jež v tom roce vykonávalo práci jakéhokoliv druhu. Těch bylo v Čechách 30 % na Moravě 41 % a ve Slezsku 52 %.

Dětská práce je choroba, kterou společnost těžce stůně. Mladá pokolení jsou zbavena her a radostí a připoutávána k činnosti, která je cizí jejich duchu, a při níž snášejí kruté násilí. Ve službách cizí moci vyčerpávají skrovné své síly, a když přijdou do školy, je jejich duch otupen a není schopen vzdělání. I mravním škodám propadávají. Ano stává se, že výdělečná práce přináší dětem těžké úrazy, i smrt.

V Rakousku poskytoval dětem ochranu přede zlem dětské práce živnostenský řád. Podle něho nesmí se užívat dětí před dokonaným 14. rokem k pravidelnému zaměstnání v živnostenských podnicích po továrnicku provozovaných, a dětí před dokonaným 12. rokem nesmí se užívat v žádném pravidelném zaměstnání, ani v živnostech ostatních. Mladiství pomocníci mezi dokonaným 12. a 14. rokem mohou býti zaměstnáni v těchto druhých zaměstnáních, pokud jejich práce není na újmu zdraví a nepřekáží tělesnému vývoji a pokud nepřekáží splniti zákonnou povinnost školní. Jejich práce nesmí přesahovati denně 8 hodin.

Této zákonné ochrany dětské nebylo často dbáno. Každé šetření v dětské práci byla dlouhá řada žalob na protizákonné najímání a zaměstnávání dětí. Živnostenský řád nedotýká se však všech oborů výrobních. Jsou mnohé jiné, kde práce dětská nebyla upravena. Nedotýká se také zemědělství. Jestliže i v té činnosti, kterou upravuje živnostenský řád, bylo mnoho hříchů, bylo jich ještě více v té činnosti, jež nebyla nijak upravena, a ty hříchy byly ještě větší.

Zákonodárství Československé republiky sáhlo směle do života pracujících dětí. Národní shromáždění usneslo 19. prosince 1918 zákon o osmihodinné době pracovní. V tom jest § 10., který zní: "V podnicích jmenovaných v § 1. nesmějí se zaměstnávati námezdně děti, dokud neukončily povinné návštěvy školní a nedosáhly věku 14 let. § 1. pak se zmiňuje o podnicích živnostenskému řádu podrobených nebo po živnostensku provozovaných, dále o podnicích hornických, potom o podnicích zemědělských a lesních.

Neupravena zůstala tedy dětská práce zejména v těchto jmenovaných podnicích, pokud se nekoná námezdně, pokud dítě za ni nedostává mzdy, a potom zůstala neupravena v rozlehlých polích činnosti, která bych seskupil takto: práce domácké, práce v domácnosti a pak posluhování a poslíčkování.

Podniky po živnostensku provozované, o nichž jsem se zmínil, podniky horní, zemědělské a lesní, nesmějí zaměstnávati děti námezdně, mohou je však zaměstnávati zadarmo. Rozumí se, že to znamená v praksi, že děti nebudou pracovati zadarmo podnikateli cizímu, budou pracovati otcům, kteří budou vlastní děti zaměstnávati. Zaměstnání dětí vlastních odchyluje se od zaměstnání dětí cizích; děti, které pracují u rodičů, jsou na tom lépe, než děti pracující u cizích lidí. Mzda jest pro děti mravní závazek a tohoto jíž děti jsou si také vědomy, jestli to vědomí není dosti jasné, potom podnikatel k němu přispívá nejrozmanitějším způsobem. Cizí zaměstnavatel zaměstnává dítě pro zisk, jejž chce míti co největší. Ten určuje jeho poměr k dítěti. Ale poměr otce k pracujícímu dítěti jest pod vlivem shovívavosti a lásky, a v tom se dbá tělesných potřeb dětských. Pro děti, které pracují beze mzdy, zakazuje předložená osnova zákona některá zaměstnání a některé provozovny; takové totiž, kde by zaměstnání bylo nad dětské síly, nebo v provozovnách trpělo dětské zdraví. Byli bychom bývali rádi, aby seznam, který obsahuje osnova, byl co nejdelší. Nemohli jsme některá zaměstnání do něho vsunouti, ale počítáme, že ministr sociální péče, jenž dostává právo, aby ten seznam rozmnožil, v krátké době přidá k němu náležité dodatky.

Živnostenská výroba není zcela volná, jsou jí dány určité meze. Nemůže zaměstnávati všechno dělnictvo, nemůže zaměstnávati volně ženy a děti. Zaměstnavatel musí se starati o nemocenské pojištění dělnictva, musí míti péči o bezpečnost a zdraví dělnictva v dílnách. To všechno zvyšuje výrobní náklady. Ale těchto závazků není, jestliže se nějaká práce přenese z dílny do bytu dělníkova. Tam oko zákona nedohlédá. Dělník si může přinésti suroviny... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Houser (pokračuje): ...a potřeby k výrobě domů a doma je zpracovává. Doma jest možno využitkovati všeho času a každé síly. Dělnické byty jsou obžalobou velkoměsta, a domáčtí dělníci bydlí v bytech nejhorších. Tam se jim skoupě odměřuje vzduch a světlo, a tam je pařeniště nemocí. Hospodářská bída domáckým dělníkům lakomě odměřuje potravu a béře jim i spánek. A na takovéto práci béřou velkou účast také děti.

Jen jeden doklad, jejž jsem dostal od učitele z Prahy: "Můj žák ve 4. třídě jest 11letý hoch a pomáhá vyrábět knoflíky. Jeho matka jest vdova po dělníku nástrojářském, je pořádná, děti má čisté, vždy slušně oděné. Má dcery třináctiletou, osmiletou a čtyřletou, a vedle toho syna ještě druhého, devítiletého. Babička, matčina matka, žije s nimi. Za byt mají jedinou světnici s kuchyňskými kamny bez oken se zasklenými dveřmi na dvůr; slunce jim tam svítí jen chvíli odpoledne. Nájemného platí 148 K. Výrobu provádějí matka i babička vedle domácích prací stále od 6. hod. ráno, děti po škole, již pilně navštěvují, po krátkém odpočinku, obyčejně do 7. hod. večer. Potom jdou spát, aby nepálili petroleje. Za týden vydělají obě ženy i s dětmi, arci kromě čtyřleté holčičky, - připomínám, že to bylo psáno před válkou - 8 K. Nyní již můj hoch nepracuje, trpí tuberkulosou pravého křídla plic."

Jest jedna část živnostenské práce, kde děti zůstanou, a ta se týká donášení a roznášení. Zejména v řemeslech se užívá hojně dětí k tomu, aby dopravovaly suroviny a roznášely hotové výrobky. Také bývají obchodníkům po ruce, donášejí zboží na tržiště, a když jest po trhu, odnášejí je zpátky a uklízejí. Znám hocha 10letého, jehož otec jest hokynářem a který každé ráno chodí s otcem na trh. tec tam nakupuje, a to zboží hoch v nůší odnáší domů do krámu. Jest známo, že uhlíři se zálibou užívají dětí, které jim skládají uhlí s vozů do skladiště; - někteří užívají dětí také k tomu, aby objednané uhlí roznášely do rodin.

Podle vídeňského šetření jest více než polovice všech dětí zaměstnána pracemi v domácnosti: pomáhají uklízet světnice, připravují palivo, přinášejí vodu a obstarávají pochůzky. Tyto všechny práce, jsou-li doma konané, dětem svědčí, jdou jim k duhu, proti těm nic nelze namítati. Jen jeden druh takové práce vyvolává námitky, totiž opatrování a chování dětí. Jsou malé děti, které bývají svěřovány zase dětem jen o dvě nebo tři léta větším. Funkce chůvy jest funkce zodpovědná, kterou by měly vykonávati osoby dospělé; chůva má přispívat k duševnímu rozvoji chovancův. Dítě nemůže mít vliv na duševní rozvoj svého bratříčka nebo sestřičky. Při tomto nedostatečném opatrování přicházejí však chovanci velmi často k úrazu. Trpí tím také dětská chůva, neboť nosením dětí křiví si páteř. Mnoho dětí posluhuje za plat a tu ovšem nelze takovou posluhu schválit. Jsou v Praze děti, které jsou najaty od sluhů v kancelářích a uklízejí kanceláře, donášejí do nich ze sklepa uhlí, myjí podlahy, nosí vodu a perou; jsou najaté za chůvy. Jak jest možno dětem vzíti všechen čas, jak jest možno vykořistiti všechny jejich síly, o tom jsem dostal od pražského učitele tuto zprávu:

"Žák 2. tř. měšťanské vstává v zimě v létě o 5. hod. ráno, vypije kávu, kterou matka večer uvařila a ráno ohřála, sní chléb a spěchá do klášterního kostela, kde ministruje od ¹/₂6. do 7. i do ³/₄8. hod. Potom jde do školy. Ve 12 hod. pospíchá do kláštera, neboť je nejvyšší čas, aby přinesl pitnou vodu k obědu. Obstarává také posílky a sklízí se stolu. To trvá do ¹/₂2., potom škola, potom hned zas do kláštera, kde očekává případné rozkazy. V době od 4.-6. hod. může se tam učit, není-li ho jinak třeba. O ¹/₂8. večer nosí vodu a pivo ze sklepa; potom je sklízení talířů a o ¹/₂9. odchází domů, takže spatří rodiče po 15 hodinách. Tento večerní čas náleží konečně jemu, i věnuje jej svému vzdělání. Práci pro školu konává přes 10. hod., znaven jde spát a znaven a nedospalý vstává. Pociťuje bolesti v nohou, ježto mnoho chodí do schodů. Rodina, v níž jsou 2 školní děti, bydlí v pokoji o 1 okně v přízemí malého dvora. Otec je metař, matka šije rukavice. Hoch dostává - psáno před válkou -za posluhování a ministrování měsíčně korunu, od posílek týdně 20 haléřů. Po sklízení talířů v poledne dostane polévku z klášterní kuchyně a večer buchtu, již vezme domů a sní při kávě, kterou má k večeři. Matka dostává z klášterní kuchyně zbytky jiných jídel, ty se však schovají pro otce; na děti se z nich některá část usměje jen někdy. Hoch opakoval 1. tř. měšťanskou a letos zase neprospívá. Při vyptávání odpovídá skoupě z nedostatku myšlenek i výmluvnosti, je stále jako zakřiknutý, omrzelý a životem jíž otrávený."

Jeden způsob posluhy se děje v hostincích. Je to tím povážlivější, čím jest větší příležitost k mravním úhonám. Všichni lidé žízniví, kteří přicházejí do hostince, říkají, že pití je lahodný požitek. Nikde nepadne tolik hrubých slov, neomalených šprýmů, nikde není tolik kluzkých řečí, jako v hostinci, a to všechno jest před dětmi i s dětmi. Jiná závada jest v tom, že děti lehce se dostanou k lihovým nápojům, a ta příležitost je svádí k pití. Pakliže slyší episody z pijáckého života, kde pijákovi alkohol obestřel mysl, jest to velké lákadlo pro děti, aby takového něco zkusily.

Zvláštní oddíl hostinské práce jest stavění kuželek. Jednou v pondělí vidím ve školní lavici hocha neobyčejně přepadlého. Co je ti? Nevyspal jsem se. Jsi nemocen? Nejsem, ale stavěl jsem celou noc kuželky. A vypráví, že počal stavět včera ráno v 9 hodin, stavěl celou neděli a celou noc do pondělka do 6 hodin, tedy 21 hodin bez přestávky. Dostal za to 6 K. Nespal celou noc a přišel do školy. Poslal jsem hocha domů, neboť trpěl jako při těžké nemoci.

Bude třeba dbát toho, by děti pod záminkou posluhy nedostaly se do služby a nekonaly prácí čeledi. Některé kraje české mají mnoho dětí sloužících. Na Benešovsku, jak bylo zjištěno, jen 14 školních obcí nemělo děti ve službě; v 9 školních obcích bylo po jednom takovém dítěti, v 7 obcích po dvou, v některých po 3, 4, 5 atd. až v jedné 10, v jedné 12, v jedné 18 a v jedné 20 dětí ve službě. Mnoho sloužících dětí má zvláště Přešticko a Poličsko. Učitel Soukup v knize "Dítě českého jihovýchodu" vypráví o tom, že z Třeboňska bývají děti dávány do služeb nejen do českých obcí, ale také do Dol. Rakous, do obcí německých. Dítě, které je ve službě, musí docházet do školy, k níž je místo, kde právě dlí, přiškoleno. V Rakousích docházejí potom české děti do školy německé, jejímuž vyučovacímu jazyku nerozumějí.

Předložený návrh zákona rozděluje dětská zaměstnání ve dvě skupiny: jednu tvoří práce v domácnosti a v zemědělství, druhou tvoří obory ostatní. Práce v domácnosti a v zemědělství posuzuje zákon mírněji než ostatní. To proto, že zaměstnání v domácnosti a v zemědělství je prosto jednostrannosti, jaké vyžaduje práce průmyslová, a že se koná velmi často mimo uzavřené místnosti, a potom také, že jsou ty práce velmi blízké tělesným pracím, jak se mají zavésti do škol. Vychovatelé jsou v tom jednotni, že tělesné práce by měly být vyučovacím předmětem. Děti by měly tělesně pracovat. To by bylo protiváhou nynější jednostrannosti při vyučování, které si všímá jen dětského rozumu a dětské paměti. Děti by konaly různé práce na polích, v zahradách a dílnách školních, kde by se zpracovávalo dřevo, kovy, hlína a p. To by se dálo podle určitého plánu; účelem té práce by nebylo, aby děti nabyly zručností nebo hotovily dokonalé výrobky. Děti by práci poznaly, a po poznání jedné přešly by k druhé. Tak by poznalo tělesnou práci celé pokolení a naučilo by se ji také vážiti. Je velice důležito, přihlédnout také k výchovnému momentu při takových pracích. Děti, jež by hotovily výrobek jeden, byly by v různých úkonech na sebe odkázány, a to by mělo za následek bratrskou vzájemnost mezi nimi.

Předložený zákon zakazuje užívati dětí do 12 let, avšak v domácnosti a v zemědělství jen do 10 let. Vedle školního vyučování nesmí býti užíváno dětí k práci déle než 2 hodiny, ve dnech školní prázdně dovoleno zaměstnání dětí nejvýše 4 hodiny, v zemědělství a domácností nejdéle 6 hodin. Škola dělá nárok na celou osobnost dětskou. Její požadavky jsou tak veliké, že jim může dostát jen to žactvo, které všechnu pozornost jen k nim obrací. Čas, který mají děti mimo vyučování, jest k odpočinku, aby osvěžilo tělo i duch, právě tak, jako dělník po práci, nebo úředník po kanceláří musí odpočívat. Školáci od 10 let mívají někdy 6 hodin denního vyučování, mohou tedy při něm mít nejvýše 2 hodiny jiné práce, nemají-li být na tom hůře než dospělí dělníci, kteří mohou býti zaměstnáni jen 8 hodin denně.

Kdo chce užít ku práci dětí cizích, musí si pro každé obstarati pracovní lístek. Pracovní lístek vydá obecní úřad pobytu dítěte, a sice po slyšení správy školy a, vzejdou-li pochybnosti o tom, je-li dítě schopno pro určité zaměstnání, dožádá se prohlídka úředním lékařem. Pracovní lístek musí býti odevzdán v místě, kde dítě pracuje, obecnímu úřadu, který o tom vede podrobné záznamy.

Nad zachováváním tohoto zákona budou bdíti politické úřady. K veškeré práci dětské mají dozírati zvláštní dozorčí orgány. Tyto orgány mají býti podporovány obecními úřady, správami škol a živnostenskými inspektory. To bude velká morální posílá pro děti a kontrola zaměstnavatelů, ať jsou to lidé cizí anebo rodiče. To bude míti za následek, že předložený zákon se brzo v občanstvu vžije.

Neúčinnější dětskou ochranou ovšem by bylo, kdyby stav chudých lidí se hospodářsky mohl povznésti. Příčina dětské práce jest vlastně jen jedna: nedostatek rodinných příjmů. Pražské šetření udává, že 94 procent pracujících dětí žene do práce materielní nouze.

U dvou třetin vyšetřených případů jest nedostatek zaviněn nízkými mzdami rodičů, u třetiny nezpůsobilostí ku práci a nezaměstnaností. Dětské mzdy jsou velmi často nízké, ale proto přece jsou určitou částí rodinných příjmů. Kdyby dětská práce byla zakázána vůbec, bylo by třeba příspěvek, jejž přinášejí dětí domů, něčím nahraditi; aby stouply oň mzdy rodičů, na to není pomyšlení. Jest třeba tedy hledati pomoc jinde a je jí možno najít ve škole. Škola měla by býti tak zařízena, aby od rodičů, kteří posílají do ní děti, nechtěla žádných zvláštních výdajů, aby byla bezplatná. Již by měl býti konečně zrušen školní plat, již bychom se měli rozhodnouti k tomu, aby všechny děti dostávaly ve škole knihy a školní potřeby. Jest také nutno, aby škola se ujala sociální péče o děti, aby dbala o jejich tělesné dobro. Škola by měla živiti děti, které toho potřebují, dávati jim šaty a obuv. Jest také nutno, aby nemocné děti měly lékařské ošetření zadarmo. (Výborně!)