Z té příčiny
školský výbor nenavrhuje (Hluk. Místopředseda
Konečný zvoní: Prosím o klid!)
něco zásadně nového, nýbrž
pouze dvě resoluce, tedy žádný zákon,
kterým by se občanská nauka zavedla do škol,
nýbrž resoluce, jež si dovolím doslovně
přečísti:
První resoluce zní:
Ministerstvo školství
dejž všem školám pokyny, aby v osnově
vyučovací bylo náležitě pamatováno
na potřeby občanské výchovy v duchu
národním, republikánském a demokratickém.
Nechť je využito každé příležitosti
a každého časového podnětu, aby
mládež byla poučována o významu
současných událostí, o zákonech
a zřízeních naší republiky i
o právech a povinnostech jejích občanů.
Tato občanská výchova budiž uváděna
v těsnou a organickou souvislost s výchovou mravní.
V názoru na vztahy společenské, na cenu práce,
chudobu a rozdíly majetkové nechť počítá
naše škola s novými předpoklady sociálními.
Druhá resoluce.
Ministerstvu školství
se ukládá, aby činilo přípravy,
aby byla zavedena občanská nauka jakožto zvláštní
předmět do škol, a uvedlo ji ve spojitost s
celou soustavou mravní výchovy, jaká bude
zavedena po odstranění náboženství
ze škol, jakož aby se zavčas postaralo o vydání
zvláštní učebnice pro tento předmět.
Tedy výslovně poznamenávám,
aby se správně rozumělo té druhé
části resoluce anebo té druhé resoluci:
že nemá býti hned zavedena občanská
nauka do škol, nýbrž měly býti
pouze konány přípravy, aby po odcírkevnění
škol mohla býti občanská nauka zavedena
do škol. Nemluví se tedy v této resoluci, že
má býti náboženství odstraněno
ze škol a nemluví se, že má býti
nyní nahraženo občanskou naukou.
Jménem školského
výboru doporučuji obě resoluce ku schválení
slavnému Národnímu shromáždění.
Místopředseda Konečný
(zvoní): K tomuto bodu denního pořádku
jest podán tento návrh člena N. S. dra Jehličky
a společníků, aby se odděleně
hlasovalo o prvé a druhé polovici druhého
bodu resoluce, připojené k zprávě
školského výboru o zavedení občanské
nauky do škol (čte):
"Navrhujeme, aby sa oddelene
hlasovalo o prvej čiastke II. bodu resolúcie až
po slová: "zvláštny predmet do škl"
a o druhej polovici, ktorá sa začína slovy
"a uvedlo ji".
Tento návrh jest dostatečně
podporován dostatečným počtem
členů N. S. a bude tedy předmětem
jednání. Zároveň k této resoluci
přihlásili se k slovu členové Národního
shromáždění dr. Jehlička
a Kadlčák.
Než přistoupíme
k debatě, navrhuji pánům lhůtu pro
řečníky na 15 minut. (Posl. Šrámek:
To je málo! Posl. Kadlčák: Ani řeč!)
Jsou proti tomu námitky? (Posl. Šrámek:
Prosím!)
Posl. Šrámek:
Při tak vážné věci myslím,
pánové, že nejméně půl
hodiny se má ponechati, poněvadž řečníkům
jinak není možno pověděti, oč
zde běží.
Místopředseda:
Je zde tedy odchylný návrh od mého, aby řečnická
lhůta byla 30 minut.
Kdo je pro tento návrh? Prosím,
račte zaujmouti místa. Kdo souhlasí, aby
byla řečnická lhůta stanovena na
30 minut, prosím, aby povstal se svého místa.
To jest menšina. Zůstává
tedy při lhůtě 15 minut.
Uděluji slovo prvému
řečníku proti, občanu dru Jehličkovi.
(Hluk.) Prosím o klid.
Dr. Jehlička: Slávne
Národné shromaždenie!
Zpráva školského
výboru a podané tu návrhy jednajú
o tom, aby bola zavedená občanská náuka
ako zvláštny predmet do škôl všetkých
kategórií našej republiky. K tomuto návrhu
hovorím menom tej trakcie slovenského klubu, ktorá
sa nazýva slovenská ľudová strana. Menom
tejto strany osvedčujem, že proti tomuto návrhu,
pokiaľ doporučuje zaviesť občanskú
náuku do všetkých škôl našej
republiky, nemám v celku žiadnych námietok;
tento návrh oboma rukama podpisujem. Je treba, aby sa mládež
vo všetkých školách učila občanským
povinnostiam, aby bola oboznámená s ústavou
štátu a so všetkým, čo k štátnemu,
politickému životu náleží. Čím
viac sa šíri politické právo, na čím
širšie vrstvy sa rozširuje volebné právo,
tým dôležitejšie je, aby každý
občan poučovaný bol o svojich štátnych
povinnostiach a právach, o celej stavbe štátu,
aby rozumne mohol použiť svojho volebného práva.
A to nadovšetko platí v republike, lebo v republike
spravuje národ sám seba. A preto je treba, aby bol
poučovaný v škole. Schvaľujem a podpisujem
snahu tohoto návrhu a celej zprávy, že má
byť mládež v mravnosti vyučovaná
a vychovávaná, lebo všetci veľkí
štátnici uznávajú, že štát
a zvlášte republika bez cnosti občanskej obstáť
nemôže. S tým súhlasia všetci veľkí
štátnici, nielen Tomáš Aquinský,
Montesquieu, ale i Macchiavelli, že štát, kde
zanikne cnosť, musí padnúť do prepasti
a zaniknúť. Dosiaľ by bolo všetko v poriadku,
ale nesúhlasím v tom bode s týmito návrhy,
kde vidím tendenciu, aby tento nový predmet zavedený
bol do škôl na úkor jednoho starodávneho
a najväčšimi potrebného predmetu, totiž
vyučovania náboženstva a kresťanskej mravovedy.
Keď tento návrh prezerám, pripadá mi
na myseľ jedna starodávna bajka, podľa ktorej
jež prišiel k zajačkovi do jeho brlohu, a prosil
ho o nocľah. Malý zajačik láskavo prijal
tohoto hosťa, dal mu nocľah, ale potom za chvíľu,
čo sa stalo? Malý jež, ako tak leží
pri tom zajačkovi, začne rozširovať svoje
bodáky a vyžene toho zajačka z úkrytu
von.
Takým ježkom je i tento
návrh. I občanská náuka chce prijsť
do škôl, žiada za nocľah a byt, chce rozšíriť
svoje bodáky a vyhnať jeden najvyše potrebný
predmet, kresťanskú mravovedu. A prečo? Na
akom základe? I o tom nám hovorí táto
zpráva školského výboru, a sice preto,
lebo táto mravouka kresťanská je vraj založená
na mytologickom základe. Veľmi sa divím tým
pánom, ktorí zasadali v školskom výbore,
že nechali dať do textu tejto zprávy taký
výraz, takú vetu, že kresťanská
mravoveda je založená na mytologickom základe.
Veď predsa každý vzdelaný človek
má vedeť, že Kristus je nie mytologickou, ale
historickou osobou, nie je mytologickou osobou ani Kalvín,
ani Luther, ani Hus.
To sú nie mytologické
osoby. To sú osoby historické. Kresťanská
mravoveda založená je na základoch zdravého
rozumu a kde tento je nedostatočný, je založená
na tom, čo Kristus učil, a to všetko prepracované
je hlboko a dobre filozoficky. Tedy to neodpovedá pravde,
že by kresťanská mravoveda na mytologickom základe
spočívala.
Filozof anglický Locke tvrdí,
že nenie možno vynájsť dokonalejšej
a vyššej mravouky, ako čo nás učil
Kristus Pán. Herbert, filozof, praví, tak že
je treba, aby sám štát do každej školy
uviedol kresťanské vyučovanie, tak ako je založené,
aby kňaza ktorejkoľvek konfessie, ku ktorej patria
deti, aby ich učil náboženstvu; a títo
katechéti majú byť platení štátom.
Rousseau uznal veľkú účinnosť kresťanského
učenia náboženskú i mravnú a
sám pripomína, že o Veľkonociach, keď
sa kresťania pripravujú na sviatky, vo Francii dochádza
k mnohým restituciám majetkovým. Že
sa to deje, dokazuje, jak veľmi je účinná
kresťanská mravouka. Lebo ona nielen z ľudského
ohľadu oznamuje človeku povinnosť, ale i menom
najvyššej bytosti, najdokonalejšieho Boha a večného
Sudcu.
Vieme, slávne Národné
shromaždenie, že zločinec, prv než vykoná
svoje dielo kriminálne, nosí ho v sebe, ako čiernu
myšlienku. Niekedy i týždeň sa oberá
svojim činom, kým ho uskutoční. Potom
vieme, že táto kresťanská mravouka to
zlo už v jeho koreni zakazuje a túto prednosť
má pred všetkými ostatnými mravoukami,
že i v myšlienke zakazuje zlo.
Sv. Augustín hovorí:
"Dajte štátu takých úradníkov,
takých občanov, takých vojakov, akých
vyžaduje kresťanská mravoveda, a uvidíte,
ako ten štát bude dokonalým". A aká
má byť laická mravoveda, akú navrhuje
návrh pána Uhlířa a ostatných
jeho spoločníkov? Aká má byť
laická morálka, ktorá má vytlačiť
kresťanskú mravovedu? Je to velice ťažká
otázka. Máme zaviesť etiku Epikureovu, etiku
Kantovu, Schopenhauerovu? Veď viete, že tých
systémov laickej etiky je asi 500. Ktorému z tých
500 sa bude v škole vyučovať? Kto o tom rozhodne?
Sám ten učiteľ? Jestli to ponecháme
ľubovôli učiteľovej, akej mravovede bude
učiť v škole? V tom prípade sa môže
prihodiť taká vec, ako sa stalo nedávno v Kralupech,
že učiteľ prednášal deťom: Nie
ste povinní svojich rodičov ctiť ani poslúchať,
lebo oni vás v rozkoši zplodili.
Alebo štát bude potom
museť určiť, aká mravouka a svetový
názor má byť v škole prednášaný
a učený. Ja sa ale pýtam, pánovia,
kým je štát oprávnený a poslaný
k tomu, aby určoval svetový názor? Keď
štát bude určovať svetový názor,
z toho by nasledovalo, že po každých voľbách
by musel byť do škôl zavedený nový
názor svetový a nové náboženstvo.
Táto laická morálka,
hlásaná ako je hlásaná v návrhu,
že nemá brať zreteľ k pomeru človeka
k tej najvyššej bytosti, by bola neúplná.
Každá mravoveda, ktorá
nehovorí o povinnostiach človeka k jeho Tvorcovi,
je neúplná, a nielen neúplná, ale
i v najvyššom stupni neúčinná,
válečná doba nás poučila, ctení
pánovia, veľmi dobre, akú cenu má takzvaná
náhražka a surogáty, keď nám dávali
miesto konopného provazu papierový alebo miesto
potravín surogáty, vieme veľmi dobre, akú
cenu tieto surogáty maly. Podobne by to bolo i s týmto
surogátom, ktorí sa nám v tomto návrhu
dáva.
Schopenhauer, keď kritizoval
etiku Kantovu - a o tej každý je presvedčený,
že to je najvyššia zo všetkých filozofických
etik - na konci svojej kritiky hovorí, že keď
prirovnáme Kantovu etiku ku kresťanskej etike, vypadá
to ako drevená noha z kostí a mäsa. Aká
neúčinná je táto etika laická,
dokazujú nám prípady v tých krajoch
na pr. vo Francii, kde už etika laická bola zavedená
a kde dokázané je štatisticky, že od tej
doby, čo sa tam neprednášala mravoveda kresťanská,
je kriminalita mládeže rok od roku väčšia,
takže má pravdu Tolstoj, veľký mysliteľ
slovanský, ktorý hovorí, že kdo odtrhuje
mravovedu od kresťanstva, robí ako by odtrhnul rostlinu
od koreňa, bez ktorého nemôže žiť.
Náš ctený a milený
president našej republiky, pán Masaryk nedávno
pri menovaní ministrov ako do vena p. min. Habrmanovi pripomenul
odcírkevnenie školy a pridal k tomu, že to verejnej
mravnosti škodiť nebude. Ja našeho p. presidenta
si nielen vážim ako presidenta, ale i ako profesora
- a pri tejto vete hovorí ako profesor - a veľmi si
vážim jeho všestrannosti a učenosti, ale
musím predsa povedať: Amicus Plato, amicus Cicero,
sed magis amica veritas, - že i najväčší
učenec môže sa mýliť. A môžem
proti nemu postaviť výrokov autorit, ten na pr. len
jedného, Bluntzschliho, štátnika, ktorý
hovorí toto: V škole má sa vzdelávať,
ako pán Srdínko predrečník povedal,
nielen rozum, ale i srdce. Čo sa týka rozumovej
výchovy a zdokonaľovanie, tam najviac prostredkov
a účinlivosti má štát, ale čo
sa týka výchovy, zušlechtenia srdca, do dneška
najviac vykonala cirkev, a má k tomu najviac schopností.
Pomer štátu, hovorí Blutzschli, a cirkvi pri
výchove školskej je ako pomer otca a matky. Otec je
štát, matka cirkev. Ako škodí výchove
detí v rodine rozluka manželov, práve tak škodí
výchove školskej, keď sa štát a cirkev
odtrhnú od seba, alebo keď sa škola "odcirkevní."
Obraciam sa na vás naposledy,
ctení pánovia, ako na zákonodarcov a štátnikov.
Vieme všetci, že pudy kriminálne následkom
vojny sa rozmohly vo štáte, pudy, ktoré smerujú
proti zákonu, poriadku a proti verejnej bezpečnosti.
Čo môžeme my postaviť proti pudom? Postavíme
proti nim len bodáky, len políciu, len vojsko? S
týmto moc nezískame, tých sa tak zlí
ľudia neboja. Štát musí dbať o to,
aby účinkoval i na vôľu tých ľudí,
aby tu kriminalitu v ich srdciach utlmoval a ničil. K tomu
ale, ctení zákonodarci, je najschopnejšia cirkev,
nech je to ktorákoľvek, so svojimi motívy prirodzenými
a nadprirodzenými, ktoré na ducha a srdce ľudské
veľmi účinkujú. Preto i Voltaire, ktorý
nebol žiadnym klerikálom, povedal: "Si dieu n
existait pas, il faudrait l inventer", t. j. "keby nebolo
Boha, bolo by ho treba vynájsť," lebo len bázeň
božia a láska k Bohu uschopňujú človeka,
aby svoje zlé pudy ovládal a nad nimi panoval.
Poneváč som zástupcom
istej strany na Slovensku, musím sa jedným slovom
dotknúť i našich pomerov. Najväčší
znateľ ľudských zákonov a ich exegeta,
Montesquieu, hovorí vo svojom diele "L esprit des
lois", že zákonodarca, keď chce vynášať
dobré zákony, má brať zreteľ na
všetky možné pomery, na rozličnosť
krajov, na rozličné pomery klimatické, politické,
rozličné pomery historické, a i na pomery
náboženské. Keď vy chcete, veľactení
pánovia, vynášať zákon, ktorý
sa týka i Slovenska, chcete-li tedy byť múdri
a spravodliví, musíte mať ohľad na to,
že náš slovenský ľud je hlboko nábožný
a že takým zákonom, ktorý chce odcirkevniť
školu, vylúčiť zo školy náboženstvo,
slovenský ľud v hlbokosti svojho srdca by sa pobúril,
od republiky odcudzil, čoho si nikto nepraje.
A práve preto by som vás
prosil, pánovia, aby ste, keď sa o týchto veciach
jedná, prestali na tom - a my tiež milerádi
na tom prestaneme, - aby sme mravne náboženské
vyučovanie zreformovali, ako to táto doba vyžaduje.
My to veľmi radi učiníme a vyplníme
mravouku kresťanskú i občanskými povinnosťami
a právami, aby sa dieťa tá i v tej mravouke
kresťanskej podrobne o tom poučilo. Dobre viete, že
kresťanská mravouka a kresťanská štátna
filozofia nevylučuje žiadnej formy štátnej
ani monarchie, ani republiky. Ona uznáva a hlása,
že štát je potrebný, že je potrebná
štátna autorita, že medzi občanmi má
byť spravedlnosť, medzi jednotlivými triedami
a národami a nielen spravedlnosť, ale i láska.
Myslím, že šľachetnejšia náuka
občanská sa vystaviť nedá, než
na základe mravouky kresťanskej.
Preto by som vás prosil, aby
ste o druhom odstavci resolúcie hlasovali oddelene a síce,
aby ste - ako i ja so svojimi prívrženci hlasovať
budem - hlasovali proti následujúcemu odstavcu v
II. ods.: " "a uvedlo ji" - totiž vyučovanie
občanskej nauke - "ve spojitost s celou soustavou
mravní výchovy, jaká bude zavedena po odstranění
náboženství ze škol", aby tento pasus
z tej resolúcie bol vynechaný, lebo je v ňom
už akási predtucha a prvé znaky toho kultúrneho
boja, o ktorom sľúbila i dnes vládnuca koalícia,
že sa mu bude vyhýbať, a ohľadne ktorého
menom slovenského klubu minule tu pán posl. Hodža
povedal, že je žiadoucno i z ohľadu na Slovensko,
aby sme sa kultúrneho boja v tejto snemovni pokiaľ
možno zdržiavali. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Konečný:
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
občanu Kadlčákovi.
Posl. Kadlčák:
Slavné Nár. shromáždění!
Jsou mezi námi přemnozí
ctitelé Husovi, a k těm patřím i já.
Ovšem nectím jeho chyb a vad, nýbrž ctím
a vážím si jeho výtečných
stránek vlasteneckých a snad by bylo bývalo
dostatečné, kdybychom jen tyto byli oslavili. Začínám
svou řeč vzpomínkou na Husa, který
Čechům vzkázal mezi jiným: "Každému
pravdy dopřejte!" A my od vás, pánové,
nežádáme nic více, než abychom
z tohoto vzkazu, my katolíci, nebyli vylučováni.
Každému, tedy i nám katolíkům
pravdy dopřejte. Předmět, o kterém
jednáme, předloha nebo návrh, který
je předložen, neodpovídá tomuto názoru,
tomuto vzkazu mistra Jana Husa. Již to, že v úvodu
se praví, že oprávněnost a naléhavost
návrhu je nesporná, není správné;
je sporná a velice sporná. Vždyť celá
skupina zde mezi vámi - já si troufám říci:
polovice našeho národa - neuznává nutnost
a naléhavost, aby dnes již byla otázka tak
veledůležitá a osudná pro budoucnost
výchovy našeho dorostu řešena dvěma
resolucemi v nevhodné chvílí. Pánové!
Takové otázky se neřeší resolucemi,
takové otázky neřeší se tajnými
pokyny, po kterých volá první část
resoluce.
Pánové, kam to spějeme
postupem takovým? Kam se to ubíráte, když
místo zákonité podpory pevných základů,
které pro všechny jsou stejné, chcete, aby
pouhým pokynem bylo provedeno něco ve školství,
na co si netroufáte dnes ještě vytvořit
zákon?
Pravíte, - a stále
se nám to tvrdí a stále to čteme -
že dosavadní zákony jsou platny. Jak jsou platny
ty dosavadní zákony, když současně
zde se činí návrh, aby potutelným
způsobem byly porušovány? Kde je podle nynějších
zákonů dána možnost, abychom to prováděli,
co v těchto resolucích a ještě více
v této zprávě se navrhuje? Pro to není
žádného zákonitého podkladu až
dosud. Až bude, a národ vám vysloví
souhlas, s pánem Bohem, my se loyálně podrobíme;
ale dokud toho předpokladu nebude, nežádejte
od nás, abychom vyslovili souhlas s počátkem
toho nejhoršího kulturního boje, jaký
chystáte, nýbrž jaký v počátcích
svých již provádíte. (Posl. Aust:
To sám nevěříte!) Mohu uvésti
k tomu, pane kolego, doklady, mohu uvésti, co se děje
na Kladně. O tom si ještě později povíme.
My nečiníme námitek, - tak malicherní
nejsme - aby ve školách mládež byla poučována
o povinnostech a právech občanských. Naopak
my s tím souhlasíme, aby mládež byla
o právech a povinnostech občanských poučována,
ovšem způsobem dětem přiměřeným,
neboť jinak hlásá se pravda theologovi, anebo
filosofovi, anebo odborníkovi jako je kolega Aust, a jinak
se hlásá 6letému, 10letému a 12letému
dítku. Způsob je zcela jiný v 1. třídě
a způsob je zcela jiný na filosofické fakultě.
Toho aby bylo šetřeno, rozhodně si přejeme
a žádáme. Zpravodaj - a to mu rád a
ochotně kvituji - přílišné ostrosti,
které jsou v původní zprávě
obsaženy, snažil se zmírniti a řekl bych
- skoro shladiti. Ale velectění, tato vzácná,
uznání hodná ochota nemění
ničeho na věci, že zpráva předložená
Národnímu shromáždění
jest veřejným dokumentem, jest projevem, v němž
jsou obsaženy věty a výroky nanejvýš
urážlivé pro každého křesťansky
cítícího člověka. To neplatí
jen, pokud se týká nás katolíků,
ale to platí také pro křesťany všecky.
Tak se nemá mluviti ve vážném shromáždění,
tak se nemá mluvit o věcech tak vážných,
jako jest náboženské cítění
a náboženský život.