Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dnes bez spolupůsobení státu nemůže si průmysl opatřiti surovin, dnes ještě vyžaduje doba určité centralisace pro výrobu a distribuci, dnes dle mého názoru je doba přímo vhodná k tomu, aby soukromý podnikatel ve větších podnicích, pokud by nebyl jeho podnik socialisován, postaven byl pod kontrolu, aby stát měl právo kontroly a zaměstnanci i právo na spolusprávu a podíl na zisku a aby byl tím učiněn prvý krok k socialisaci i v podnicích, které by dnes ještě nebyly socialisovány.

Já bych při této příležitosti ještě upozornil na jedno. U nás stále se myslí anebo se tak líčí, jakoby socialisace znamenala zbyrokratisování výroby průmyslové. Toho jsme daleci. My nejsme přátely státního socialismu, jakkoliv na druhé straně nemůžeme tvrditi, že by státní výroba za každých okolností snad byla nebo musela býti neproduktivní. Bohužel jest tomu tak u nás. U nás všechno, co stát vezme do rukou, jest neproduktivní, poněvadž výrobní náklady jsou příliš veliké. Ale prosím, pohlédněte na př. na předválečný výnos železničních drah pruských, a přijdete k přesvědčení, že stát jako takový nemusí býti vždycky brzdou pro výnosnost podniku, který vezme do svých rukou. Anebo vezměte v úvahu různé podniky obecní, které také mohou býti součástí socialisace a také nemůžeme tvrditi, že by každý obecní podnik byl neproduktivní a že by obec nebyla schopna, aby mohla produkovati průmyslové výrobky.

Jak na jedné straně mám za to, že stát není sám o sobě neschopný, aby převzal výrobu do svých rukou, tak na druhé straně zkušenosti u nás nemluví pro to, abychom státu byrokratickému do rukou dali výrobu. My proto socialisaci nepředstavujeme si jako výrobu byrokratickou, jako výrobu státní, nýbrž jako výrobu společenskou, kde by o výrobě rozhodovali tito tři činitelé: jednak výrobci sami, t. j. zaměstnanci podniku, jednak stát, který je nejvýš na tom interesován, a konečně konsumenti. Tedy všechny súčastněné vrstvy by měly samosprávu výroby ve svých rukou.

Za důležitého činitele v socialisaci považuji též obec a svazky obci. Obec, jejíž správu dnes dostaly do svých rukou nejširší vrstvy, je schopna, aby převzala do svých rukou nejen výrobu, nýbrž také, řekl bych, sprostředkování konsumentům, distribuci všech předmětů, které jsou určeny pro spotřebu místní. Všechno, co se místně spotřebuje, může býti klidně svěřeno obci, a není-li malá obec k tomu schopna, tedy svazům většího počtu menších obcí.

Avšak jedno jest třeba říci. Musíme ku provádění svého programu přikročiti rychle a s pevným odhodláním. Chci při té příležitosti citovati téhož teoretika, kterého cituje pan president ve svém přípise, adresovaném ministru financí, totiž Kautského. Kautský na sjezdu dělnických rad v Německu v dubnu letošního roku pravil: "Dělníci budou pracovati pro kapitál, jestliže seznají, že jde jen o nezbytné přechodní stadium, ale nikoliv o obnovení kapitalistického panství. Dělníci musejí viděti ráznou vůli k socialisaci. Nejnebezpečnějším experimentem v každém případě je návrat k starému kapitalismu." To jsou slova, která můžeme podškrtnouti.

Vážení pánové! Dělnictvo u nás zachovalo mimořádný klid. Srovnejte, prosím, poměry, jaké jsou u nás a jaké jsou ve státech jiných. (Výkřik: Jsme vítězi!) Nepotřebuji poukazovati na státy poražené, tam je to pochopitelno, tam jest nejen rozvrat hospodářský, vyvolaný vyhladověním a způsobený i výsledky mírové konference, nýbrž tam je i veliká depresse duševní následkem pádu s oné výše nadějí, do které byly národy ukolébány imperialistickými a vojenskými vůdci. Mohu poukázati na vítězné národy.

V Anglii co chvíli vypukává stávka celých odborů, ve Francii měli stávku všech zřízenců dopravních, v Italii nestačí odstraňovati výbuchy lidu. Všude vidíte nespokojenost, i ve vítězných státech vidíte veliký proud socialistický, prudké výbuchy hospodářské a u nás kdo stávkuje? U nás hlásí se dnes k methodám dělnictva studovaný proletariát, intelligence, dnes máme na tapetě stávku bankovního zřízenectva, zřízenectva pojišťovacích ústavů, hrozí nám stávkou zřízenci jednotlivých kategorií úřadů státních i samosprávných.

Srovnáte-li poměry u nás s poměry v jiných státech a budete-li chtíti býti objektivní, pak si řeknete, že v naší republice zachován byl klid a klidný vývoj, jakým se nemůže vykázati žádný stát, ani vítězný, ani poražený. Mohu si osobovati pro svou stranu o to velikou zásluhu. Pánové! Vy byste rádi viděli, snad nesprávně oceňujíce situaci a složení strany, kdyby strana zřekla se křídla, které representuje radikálnější směr, snad byste rádi viděli, kdyby se proti každému radikálnějšímu počinu postupovalo s největší rozhodností za užívání starých method státu nikoliv právního, nýbrž policejního, vy byste rádi viděli (Posl. Špaček: My ne!), - ať je to kdokoliv, já to neadresuji přímo vám, ale tomu, kdo to propaguje kdyby se proti každému radikálnejšímu slovu používalo starých zbraní, které se dnes do arsenálu nehodí.

Pánové! Kdybychom byli řekli, že rozpoltíme stranu, - a já o takových vnitrostranických věcech mohu odvážiti se mluviti s plnou otevřeností, poněvadž nejde jen o věc strany, nýbrž o věc celého státu - na jedné straně zůstanou ti, kteří s největší rozhodností staví se proti bolševismu, kteří neuznávají method, kterých se užilo v Rusku a Uhrách, a na druhé straně chtěli od sebe odloučiti ty, kteří jsou pro radikálnější postup v otázkách dělnických, nikoli pro nějaký postup protirepublikánský - co bychom byli vyvolali? Že by ono radikální hnutí bylo bývalo vzrostlo a že bychom zejména v době, kdy sovětská republika komandovala svá vojska do Slovenska pod pláštikem nastolení sovětské vlády, že bychom v té době sotva byli udrželi jednotný šik všeho českého národa ve prospěch Slovenska. Pánové, to byla naše zásluha! Všimněte si, prosím, že v době, kdy Slovensko bylo napadeno, nebylo jediného hlasu veřejného, který by byl chtěl zadržeti ruce, jež chtějí brániti Slovensko proti sovětské republice (Posl. Jar. Špaček: Vždyť jste přece také Čechoslováci!), přes to, že přicházela sovětská republika s krajními komunistickými požadavky, přes to, že to je pro určitou část dělnictva velmi svůdné. Nezapomínejte, prosím, že vaše stanovisko je daleko lehčí, poněvadž je čistě nacionalistické, kdežto zde u části dělnictva musí býti překonáno jisté, řekl bych, vědomí sounáležitosti dělnické, to jisté nadšení pro věc dělnickou, aby se postavilo do společné fronty národní. Vidíte, pánové, tu nebylo jediného hlasu odbojného. Celý národ byl v jedné frontě a všichni jsme si řekli: "Ať ty Uhry jsou řízeny šlechtickou oligarchií anebo ať jsou řízeny buržoasií anebo ať jsou řízeny socialisty, anebo kýmkoli pokud jde o Slovensko, ruce pryč! V tom ohledu je celý národ jednotný." (Výborně.)

Pánové! Znovu pravím: V tom spočívá zásluha naší strany a až také klidně a objektivně budete posuzovati, jestli bylo správné chování se vedení strany, řeknete, že vedení strany tím, že zachovalo jednotu strany, prospělo celému národu. (Hlas: Toho oni si právě nepřáli! Hluk.)

Pánové! Chtěl bych dotknouti se některých částí programatického prohlášení vlády, oněch částí, které nás se dotýkají. Mám za to, že vláda bude považovati za jeden z předních svých úkolů, aby nepouhými sliby, nýbrž činy hleděla odbourávat ceny, odstraňovat drahotu, pokud to v rukou pouhé správy leží (Výborně!) a pokud nejsou toho příčiny čistě národohospodářské, ale hlavně, že s největší rozhodností vystoupí proti neodůvodněnému zdražování.

Pánové! Proti zjevům, kterých jsme byli svědky - tuším 22. května t. r. to bylo - vzešel velký odpor. Táži se, co se po tom 22. květnu stalo? Téměř nic! Ještě dnes je možno prodávati klidně na ulicích pražských třešně za obnos několikráte převyšující cenu maximální, je možno prodávati jakékoliv výrobky zemědělské i průmyslové tak draho, že jest nesporně patrno, že to netkví ve výrobních nákladech, nýbrž že tu zase hraje velikou úlohu ona příčina, která způsobovala, že jsme pod válečnými poměry tolik trpěli. (Posl. Sechter: Pane kolego, jsou prodávány od producentů za 20 hal. v dražbě!) Já právě chci říci... (Posl. Sechter: Musí býti konstatováno, kde je předražování, že to není u výrobců, nýbrž u prodavačů!)... Já prosím, to netvrdím, já tvrdím, že v Praze se tak prodává.

Tu mám za to, že by vláda měla se spřáteliti s myšlenkou, že ona sama není s tento úkol, že její orgány jsou příliš slabé početně, že jest třeba přibrati k součinnosti také obecenstvo a zejména dělnictvo. Kdyby úřad pro potírání lichvy neomezil se toliko na své úředníky, kdyby přibral důvěrníky z továrních dělníků, anebo z jiných řad konsumentů, kdyby chodil od krámu ku krámu a nečekal teprve na udání, sebral všechny knihy, kdyby tu bylo exemplární potrestání, pak podle mého názoru tato hydra by mohla býti překonána. (Hlas: Tak jest!)

Pánové, mám za to, že tu bude potřebí - ač nejsem přítelem, jak to, okamžitě vysvětlím, výminečných opatření, výminečného zákona trestního proti lichvě. Jak na jedné straně uznáváme krádež v nynější době, krádež po živnostensku provozovanou, nikoli krádež nahodilou, za zjev protisociální a protistátní, tak na druhé straně nechápu, proč je činěn tak základní rozdíl mezi krádeží a lichvařením. Proč má nastati přečin u lichváře teprve jde-li o věc nad 2000 K a u krádeže zločin při 50 anebo 200 K, ať se postaví lichvářství na roveň krádeži, - ať se zavede obligatorní vazba, aby v případě kolluse, když uplynou tři měsíce pro kollusní vazbu přípustné nemusel býti vyšetřovanec propuštěn, ať se zavede zvláštní zrychlené řízení a já jsem přesvědčen, že takovýmto odstrašujícím způsobem alespoň nejhorší výstřelky podaří se potlačiti.

Jak jsem řekl, nejsem jinak přítelem výjimečných opatření, proto vítám s potěšením, že vláda slibuje, že všechna výjimečná opatření odstraní, jakmile odpadnou příčiny, zejména mimořádné události na Slovensku.

Vážené Národní shromáždění! Hleďme budovati stát právní a nikoliv stát policejní (Výborně!) Jsem pro stát právní do všech důsledků, jsem proň i potud, pokud jde o výstřelky jedné vrstvy proti druhé, jsem pro to, aby autorita státní byla pozvednuta, aby stát byl zde ochranou občanstva do všech důsledků, ale na druhé straně mám za to, že omezování občanských svobod, jakého jsme zažili ve starém Rakousku, není žádným vhodným prostředkem. Dovedli jsme i proti nejnebezpečnějším politickým agitacím čeliti pouhou výchovou a podařilo se nám to u dělnictva a kdykoliv jsme mohli jíti před dělnictvo a mluviti otevřeně, pochodili jsme lépe, než když nějaký krajní směr byl pronásledován policejně, anebo trestně. Prosím, hoďme tyto zbraně do starého arsenálu rakouského, zvykněme si na to, že náš stát má býti státem právním, zaveďme úplnou svobodu tiskovou, shromažďovací a spolkovou a nebojme se toho, dáti tyto svobody nejen politickým stranám českým, nýbrž i všem národnostem; hleďme protistátní tendenci paralysovati jinak a myslím, že tím prospějeme klidnému vývoji státnímu lépe, než stálým voláním po policii. Pánové, všimněte si velmi opatrného způsobu boje proti komunismu v Německém Rakousku nebo specielně ve Vídni.

Tam velmi zřídka a neradi užívají zbraní policejních, tam, je-li kommunistické představenstvo zatčeno jeden den večer, jest druhý den propuštěno. Tam paralysují činnost kommunistů tím, že ozbrojují organisované dělnictvo a že jdou do kasáren a vojáky informují, objasňují jim cíle vlády. Tím způsobem se jim podařilo zachovati poměrně klid. To jsou prostředky, které se hodí do nynější doby. Odhoďme všecky staré zbraně policejního Rakouska. V tom ohledu se musíme od rakouštiti také. (Výborně.)

Pánové, konečně kladu váhu na to, abychom co nejdříve upravili svůj poměr k Němcům. Nemohu se již pustiti do merita věci. Právem ministerská rada ve svém prohlášení poukazuje na to, že my jsme již první část vzájemného poměru jednotlivých národností rozřešili způsobem tak spravedlivým, jak by snad, kdybychom my byli v minoritě, rozřešena nebyla. My jsme dali všem národnostem volební právo do obcí a žádným ustanovením o kvoru neznemožnili jsme zastoupení sebemenší minority národnostní. My jsme umožnili, že i v Praze německá menšina má své zastoupení. Podobným právem do Národního shromáždění dáme možnost, aby jednotlivé národnosti se mohly politicky tak uplatniti, jak odpovídá jejich početní síle. Jak by to bylo snadné a leželo by to v našich rukou, my bychom potřebovali německé vůdce z dřívějška nápodobiti, abychom volební geometrii stlačili vliv jiných národností na míru nepatrnou. A my přece jen dáváme jim rovné právo volební, my jim dáváme zastoupení menšin. Budou zde v Národním shromáždění zastoupeni tak, jak jsou ve státě početně silní, což znamená, že budou moci uplatniti svůj politický vliv do všech důsledků nejen opposicí, nýbrž i positivně součinností.

Pracujeme konečně na celé rekonstrukci správy, chceme správu odbyrokratisovati, chceme ji zlaicisovati a sjednotiti, to znamená, že tím dáme jednotlivým národnostem do rukou, aby v obvodech správních, kde žijí na souvislém území, správní záležitosti i takové, které rakouský stát považoval ze záležitosti státu katexochén, které nedal do rukou samosprávě, si spravovaly. To, po čem zejména volal Renner, jako východisku pro řešení otázky národnostní v Rakousku, my prakticky vyřešíme. Nepotřebujeme žádného nátlaku, u nás jest pochopení pro to, bez nátlaku rozřešiti vzájemný poměr k národnostem, které jsou v menšině, způsobem nejvýš spravedlivým. Ale, vážené Národní shromáždění, o jedno bych prosil: abychom nepovažovali v budoucnosti za jediného representanta zejména národa německého zástupce německé buržoasie, abychom si odvykli, že jedinými oprávněnými vyjednavači jsou ti, kteří vedli politiku německého národa v Rakousku před válkou. Ukázalo se, že německá sociální demokracie má většinu v národě, že ona jest jedině oprávněna representovat většinu národa, a proto ona jest to, která v první řadě bude povolána, aby s námi řešila tyto otázky, které jsou nejen otázkou jednoho národa, nýbrž celého státu. Jest pravda, že německá sociální demokracie před rozhodnutím mírové konference příliš se upjala na stanovisko zásad sebeurčení národů, a tím dostala se do rozporu se stanoviskem našeho státu; že ona, příliš důvěřujíc tomu, že mírová konference rozhodne v její prospěch a nevěříc tomu, že rozhodnuto již jest, že byli přikázáni na základě historického práva k tomuto státu, stále ještě do poslední chvíle se trvává na stanovisku naprosté negace. My to ze svého stanoviska nemůžeme schvalovati, ale vmyslíme-li se v jejich postavení, dovedeme si je vysvětliti, ale jsem plně přesvědčen, jakmile německá sociální demokracie, která jest stranou reální práce, stranou positivní politiky, jakmile se přesvědčí, že jakýkoliv odpor a naděje jsou marny, že mírová konference definitivně rozhodla ve prospěch historických hranic československé republiky, že postaví se na půdu positivní, že přestane býti irredentou, že po jistém formálním ohražení budou s námi poctivě a loyálně pracovati na zbudování tohoto státu zejména v ohledu hospodářském. A zejména dnes, kdy jde o program socialisační, myslím, že v německé sociální demokracii dostaneme platný živel pomocný.

Vážené Národní shromáždění! Na konci svých vývodů bych tu ještě upozornil na jeden rozpor, který by v nejbližších několika měsících mohl povstati. Máme koalici, která byla nazvána vládní; já bych ji ale nazval koalicí pracovní, ve které mohou býti i strany, které nejsou zastoupeny ve vládě.

A na druhé straně snad budeme míti oposici, která bude státi proti této koalici; budeme musiti počítati se skutečností, že tu v tomto Národním shromáždění budou rozhodovati síly, které neodpovídají politickému nazírání českého národa o jeho politickém rozvrstvení, že tu budeme míti representaci ve vládě strany, která odpovídá přibližně nazírání lidu, ale která neodpovídá složení tohoto Národního shromáždění. A to bude zjev na dlouhou dobu neudržitelný. Proto myslím, že musíme se na toto Národní shromáždění dívati jako na sbor, jehož dny jsou sečteny. Toto Národní shromáždění musí co nejdříve zmizeti a učiniti místo demokratickému Národnímu shromáždění, vyšlému z voleb. Proto mám za to, že bude prvním a hlavním úkolem tohoto Národního shromáždění, připraviti všecko to, co umožní rychlé volby.

Utvořena byla nová koalice. Jsem přítelem koaličního systému, a pro svou osobu jsem pro přechodnou dobu zastáncem koalice všech stran.

Ale jako koalice má své výhody, tak může býti také velkým nebezpečím a sice tehdy, když koalice, ať již parlamentní, ať již vládní, nezná spolučinnosti, nýbrž zná jenom vzájemnou kontrolu stran v koalici zastoupených a vzájemně se paralysujících. A takovou koalici jsme měli až posavade. Tím vzájemným paralysováním, tím, že strany byly ve vládě jen za tím účelem, aby jedna druhé nic neudělala, tím že chtěly znemožniti, co by druhé strany chtěly provésti, tím se stalo, že vláda dřívější nebyla vedoucím elementem, nýbrž elementem vedeným. Vedoucím elementem bylo Národní shromáždění. Všechny předlohy politického i hospodářského rázu vyšly ze středu tohoto Národního shromáždění. Všechny důležitější podněty vyšly z Národního shromáždění. Jest to nevýhodné, když vláda jest absolutně pasivní, a nepřát bych si, aby tato vláda, která včera se nám představila, znamenala zase takovou vládu koalice vzájemně se paralysující, nýbrž přál bych si, aby to byla vláda koalice činu, aby to byla opravdu vláda, která by ukázala lidu, že něco lidu také přinese a že to není vláda pouhé negace.

Včera z úst p. dra Rašína slyšeli jsme slova, která mi připomínala slova kletby, která pronáší ona žena v pohádce o "Šípkové Růžence", která je rozmrzena nad tím, že nebyla pozvána k slavnosti narození děcka královského. Tato žena ve chvíli, než ještě poslední pozvaná žena mohla pronésti svou dobrou průpovídku, pronesla těžkou kletbu: "Královská princezna nově narozená nebude žíti. Trní jí obklopí, brzká smrt ji čeká." Já chci převzíti, vážené Národní shromáždění, úkol té poslední ženy z pohádky o "Šípkové Růžence", která zadrží, anebo alespoň zmírní kletbu ženy nepozvané a řekl bych, že toto nově narozené dítko královské nemusí zemříti, že nemusí trní šípkové znemožniti přístup osvoboditeli, nýbrž že může žíti, že může najíti svého zachránce, pakli se mu zalíbí a to svými činy. Tím záchráncem může býti jedině lid. Přes jakékoli překážky, přes jakékoli trní šípkové, které bude klásti ta či ona strana, která nebyla pozvána, v cestu této vládě, najde si tato vláda záchranu, pakli se zalíbí lidu, nikoliv kapitaIistům. Když vláda bude konat politiku čistě lidovou, půjde-li za svým programem socialistickým, pak přijde princ, který jí vysvobodí, pak myslím, že všecky překážky, které by snad chtěly býti kladeny z oněch řad, které representují kapitalismus, ukáží se marnými. Ať jest vláda lidová, pak půjde lid za ní. (Výborně! Potlesk.)