Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Som presvedčený o dobrom elemente v každom z nás. Viem dobre, že i keď stranník miluje svoju stranu, je možné aby keď zavolám "stranník" sa v ňom ozval i Čechoslovák a človek. Veľactené Národné shromaždenie! Budeme museť už dnes, keď sú už pomaly štátne pomery konsolidované prikročiť k realisovaniu našej národnej myšlienky vo štáte. Na to máme základ v našej historii. Ten, ktorý riekol: "Milujte sa a každému pravdy prajte!", ten založil zaroveň hlavné zásady našej národnej a sociálnej štátnej myšlienky. A na tomto podklade môžete počítať na naprostú spolučinnost klubu slovenského. My sme ochotní pracovať a i potlačiť naše prechodné zájmy, keď to povedie k rozkvetu republiky. Dovoľujem si navrhnúť vo smyslu § 67. jednacieho poriadku, aby slávne Národné shromaždenie schválilo včerajší prejav našej vlády. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Udržal: Následujícím řečníkem jest kol. dr. Meissner, prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr. Meissner: Vážené Národní shromáždění!

Ve včerejší schůzi proneseny byly dvě řeči, obě z řad oněch stran, které nejsou zastoupeny ve vládě, řeči však naprosto rozdílné svou formou i obsahem. Řeč zástupce lidové strany české vynikla nejen formou uhlazenou, nýbrž nesla se také tónem, upřímně nabízejícím, jak na konci řeči výslovně bylo řečeno - pravici ke spolupráci, kdežto z řeči pana zástupce národnědemokratické strany vyzníval tón docela jiný; nebylo pozorovati pravici, nabízenou ke spolupráci, nýbrž spíše hrozila pěsť.

Jménem své strany na oba tyto dva projevy odpovídám stejným způsobem, jak byly proneseny.

K výzvě pana zástupce lidové strany české mohu za svou stranu prohlásiti, že neodmítáme spolučinnosť žádné strany a že si samozřejmě součinnosť představu jeme ve způsobu naprosto loyálním. My jsme dali na jevo při projednávání zákona o občanském sňatku, že dovedeme míti úctu před citem, který je v určitých vrstvách občanských (Výborně!), že dovedeme i nejtěžší rozpory i otázky, kde nás dělí protichůdné světové názory, řešiti s velkým taktem, řešiti takovým způsobem, aby věc námi zastávaná nebyla poškozena, ale abychom také nevyvolali ve státě spory, které by republiku mohly poškoditi. (Výborně!) My také v budoucnosti nejen nechceme odmítati nabízenou spolučinnosť, nýbrž každou takovouto součinnosť vítáme a chceme také navzájem zachovati vždy loyalitu (Výborně!).

Na druhou řeč mohu odpověděti s pocity smíšenými. Když jsem včera zvěděl, že jménem národní demokratické strany ujme se slova bývalý člen kabinetu, vítal jsem tuto okolnost, vítal proto, že tím bude podán doklad, že není náš politický život malicherný, že politik ani neroste tím, že stane se členem vlády, ani neklesá ve svém politickém významu, když přestává býti členem vlády. (Výborně!) Že politik, který z důvodů politických vládu opouští, nestává se ztraceným, mrtvým mužem, nýbrž může býti mužem budoucnosti, kterému jsou ještě otevřena místa nejvyšší. (Výborně!)

Vidíme ve Francii, že ten, který jako ministr nahodilým bokem nedůvěry jest poražen, může v době největší tísně státu vzíti otěže jeho do svých rukou a státi se zachráncem vlasti, na kterého s vděčností budou vzpomínati všechny generace budoucí. (Výborně!) Vážení pánové, také u nás musíme si tomu zvykati, že není ministerské křeslo všecko, a že ztráta ministerského křesla neznamená zapadnutí do hrobu úplného zapomenutí. A proto vítal jsem, když měl býti podán důkaz, že dovedeme se v politickém životě přesunouti přes malichernosti, že dovede ministr včerejška vystoupiti na řečnickou tribunu jako politik dneška. Avšak byl jsem zklamán. Nevystoupil politik dneška, nevystoupil muž budoucnosti, nýbrž vystoupil zde ministr včerejška, ministr padlý. A to mne, vážené Národní shromáždění, neuspokojovalo a to mne naplnilo lítostí. Opravdovou lítostí, poněvadž mám za to, že takové zjevy nemohly by býti ve prospěch našeho politického života i života parlamentárního. Do jisté míry bych jako stranník mohl se z projevu pana dra Rašína těšiti. To jest: potud, že ukázal na veliké nebezpečí, které by plynulo socialistickým stranám, kdyby měly připustiti, aby mezi ně byl vražen klín. To snad nás poučí, jak musíme ostražitě dbáti toho, abychom se vyvarovali všech příčin, které by vedly ke kyselosti mezi námi. (Výborně!) Mohu prohlásiti za svou stranu, že co bylo včera vytýkáno ústy pana kol. Slavíčka, spočívá na nedorozumění, že litujeme, že k takovému nedorozumění došlo, poněvadž klademe velikou váhu nejen na to, aby součinnost socialistického bloku byla nejen zachována, nýbrž ve prospěch dělnictva a ve prospěch socialismu byla prohloubena a spíše vedla k sjednocení. (Výborně! Potlesk na straně socialistů.) Bude povinností všech upřímných socialistů obou táborů, aby hleděli odstraniti všechna nedorozumění, hleděli se sraziti a společným úsilím snažili se odvrátiti útoky, jichž prvním signálem byla řeč p. dra Rašína včera zde pronesená.

A nyní, vážení pánové, dovolte mi, abych se zabýval meritem vývodů pana kol. Rašína. Nejprve musím mu vytknouti, že si své útoky usnadnil, neopřev svých tvrzení o fakta, nýbrž že si prostě fakta zkreslil a na základě zkreslených fakt, která nebylo možno okamžitě kontrolovati, vyvodil důsledky, které mohou vyvolati nejen v řadách českého národa, nýbrž i za hranicemi jisté obavy a nedůvěru, důsledky to naprosto nesprávné. (Hlas: Státu nebezpečné!)

Pan kot. Rašín vytýkal listu strany, k níž náleží pan ministerský předseda, že hledá odklon od posavadní politiky zahraniční, že tedy chce, aby ochladl poměr a přátelský vztah k čtyřdohodě, a hledá novou orientaci směrem k říši německé. Škoda, že pan dr. Rašín neřekl, o který článek to své tvrzení opírá. Na základě soukromé informace jeho usuzuji, že to jest článek, který byl uveřejněn v "Právu Lidu" ze dne 3. července 1919 a který zní: "Zahraniční politika československé republiky končí za uplynulé období nesporně schodkem. Bylo zanedbáno mnoho vhodných okamžiků, kdy bylo lze navázati přátelské styky se sousední německou říší. Přílišným nadbíháním Italům byl poškozen úzce přátelský poměr k Jihoslovanům. Zbytečné konflikty vyvolala naše zahraniční politika s Poláky"

Pánové, jest v tomto článku nějaká tendence protislovanská? Vždyť se výslovně vytýká, že byl zanedbán přátelský poměr k Jihoslovanům. Výslovně se vytýká, a to mimochodem řečeno národní demokracií že nastala kyselost mezi námi a Poláky! Tedy pravý opak toho, než jak to zde líčil, nejsa kontrolován, p. dr. Rašín.

A pokud se týče poměru našeho k Německu, všimněte si, co o něm za několik dnů na to uveřejňuje Československá korespondence pařížská. Tam se praví, že "v souhlase zejména též s anglosaskými mocnostmi budeme moci vybudovati svůj poměr k Německu na podkladě naprosté korrektnosti a loyálnosti." V čem se liší prohlášení Práva Lidu od prohlášení tohoto? Mám za svou povinnost, odmítnouti tento způsob, který nemůže poškoditi stranu naši, ale který může poškoditi stát. (Výborně!)

Představte si, pánové, když neinformovaná veřejnost zahraniční, která nemůže kontrolovati, co Právo Lidu přineslo, která musí důvěřovati, že jsme na ministerském křesle měli osobu, která mluví pravdu, která musí důvěřovati jeho slovům proneseným s tohoto povýšeného místa, když tato dovídá se, že orgán strany, z níž byl vyvolen ministerský předseda, propaguje takovou orientaci k říši německé, která bude míti v zápětí politiku proti slovanským státům a proti čtyřdohodě, tu musí pojmouti nedůvěru k řízení tohoto státu. To musí poškoditi v neukončeném jednání mírovém naši zahraniční situaci. Takovou řečí docílí se zisku stranického a to jen okamžik, ale na úkor celostátního zájmu. (Výborně! Potlesk.)

Pánové, tak si v budoucnosti boj nepředstavuji. Jest možno, a snad to bude i zdrávo, že budeme míti v tomto Nár. shromáždění oposici, snad to hne těmi - nechci říci shnilými, - ale těmi stojatými vodami, na které jsme tu byli zvyklí. Snad bude dobře, budeme-li míti štiku v rybníku. Ale jako my, tak tím méně strana, která se nazývá státní kať exochén, ve své oposiční pose nesmí zapomenouti na zájem celostátní a na ten za pomněla. (Výborně! Potlesk.)

Na tento způsob boje jsme bohužel zvyklí od počátku samostatného života státního. Do veřejnosti, zejména do zahraniční veřejnosti bylo hlásáno nesprávným způsobem, že u nás proudy bolševické jsou tak silné, že ovládají velkou stranu sociálně-demokratickou. Na jedné straně hleděl ministr financí churavou korunu ozdravěti a na druhé straně jeho strana a jeho orgány líčením drahotních poměrů u nás ji zase stlačovaly, ba zabíjely. Každé rozšiřování zpráv do neinformované zahraniční veřejnosti muselo vzbuzovati dojem, že co nejdříve u nás bude nastolena vláda sovětská, že u nás bolševické hnutí jest tak silné, že jest potřeba semknutí se všech stran a všech stavů - jednotlivé stavy demonstrovaly slavnostním způsobem před sv. Václavem - a že jest potřebí mimořádných opatření, aby bolševické hnutí bylo potlačeno. To musilo působiti škodlivě pro náš stát. A i kdyby tu bylo takové hnutí, pak by bylo naší povinností, paralysovati je případnými prostředky, zejména uvědomováním dělnictva, ale na veřejnost musíme líčiti poměry takovým způsobem, aby republika neutrpěla újmy. (Výborně!) V methodě, v jaké se počal boj volební, v té se bohužel pokračuje ještě dnes. Pánové! Mohu vás se vší vážností a upřímností ujistiti, že když jsme dne 15. června v den voleb obecních, dostávali zprávy o výsledcích volebního boje, a když jsme se dovídali, že jsme největší stranou v národě, že nebyli jsme naplněni pocitem slavomamu a opojení vítězstvím, nýbrž první pocit, který nás pojal, byl pocit ohromné odpovědnosti. A tento pocit byl zvýšen, když jsme zvěděli, že na naše kandidátní listiny soustředila své hlasy jedna třetina celého národa. Strana před stavující třetinu národa, má dalekosáhlé povinnosti, ta musí, zejména jsouc účastna ve vládě, této povinnosti býti si vědoma a dbalá. A naše strana také si toho vědoma jest. Ona jest si vědoma, že, representujíc tak velikou část českého národa, má povinnosti na dvě fronty: jednak vůči národu, jednak vůči dělnictvu. Vůči národu tak, aby národ nemusel se obávati, když vloží vládu částečně do rukou zástupců sociálně-demokratických, že zájmy celonárodní budou ohroženy. (Výborně! Potlesk.) Prohlašuji jménem své strany se vším důrazem, že účastnice se vlády i jsouce mimo ni, jako posud, tak i v budoucnosti vždy si této odpovědnosti a povinnosti vůči zájmům celonárodním budeme vědomi, že nám v prvé řadě půjde o zájem celonárodní. Prohlásil-li zde pan ministerský předseda Tusar jménem vlády, že jest tendencí této vlády nejen neměniti ničeho na směru posavadní zahraniční politiky, nýbrž naopak, že jest jejím úmyslem, úzké a srdečné vztahy ke čtyřdohodě, které tak mnoho děkujeme za znovudobytí samostatnosti, ještě utužiti a prohloubiti, pak mohu jménem své strany vysloviti, že za těmito slovy a slibem pana ministerského předsedy stojí celá naše strana neochvějně. (Výborně! Potlesk.)

Ale my máme, vážené Národní shromáždění, také své povinnosti vůči lidu, vůči dělnictvu. Dělnictvo, které volilo v massách socialistické strany, dalo na jevo, že jest s nynějším hospodářským stavem, s nynějším celým hospodářským složením, celým kapitalistickým řádem nespokojeno (Tak jest!), že chce změnu celého společenského řádu. My, jsouce representanty třetiny a s českou stranou socialistickou 1/2 českého národa, nesmíme očekávání lidu zklamati. Kdybychom tentokráte očekávání lidu dělného zklamali, pak to znamená, že po nás nepřijde něco mírnějšího, nýbrž něco, co by nebylo ve prospěch klidného vývoje Československé republiky. (Tak jest! Výborně!) My jsme odhodláni, se vší rozhodností pracovati k tomu, aby lid, který dal na jevo svou vůli, byl uspokojen. Ale my na druhé straně chceme míti zájem republiky před očima a vynasnažíme se, aby vývoj k socialismu nedál se překotně, aby zejména nedál se na úkol hospodářského vývoje, nýbrž, aby dál se klidně, tak, jak toho vyžaduje vzkříšení celého života hospodářského. (Výborně!)

Jako odpověď na otázku, co a jak chceme socialisovati, mohl bych citovati z článku, uveřejněného před měsícem v "Neue Zeit", - Ellinger "Ein Wort zur Sozialisierungsfrage", - tato slova: "Rozhodná jest otázka: Co se socialisací dosáhne? Přivede-li stát stejně rychle, nebo rychleji než soukromokapitalistická hospodářská soustava, z nynější bídy a přivodí-li zlepšení stavu dělníků? Když a pokud ano, nechť se socialisuje, ne-li - ruce pryč." A stejně můžeme odpověděti my: Máme na mysli jako stěžejní bod svého programu socialisaci úplnou. Máme na mysli odstranění nynějšího soukromokapitalistického řádu a nahražení řádem socialistickým, nejen řádem výrobním, nýbrž také distribuce. Avšak my naprosto nemáme v úmyslu tento svůj stěžejní program prováděti překotně, bez ohledu na hospodářskou situaci, poněvadž jsme si vědomi, že republika i zájem dělnictva toho vyžaduje, abychom v prvé řadě hleděli přivést k životu zase výrobu v našem zemědělství i průmyslu. A tu se musíme dotázati, co přivodí, co vyvolá znovu k životu tuto výrobu? Tam, kde je to možno socialisací, tam nechť se provede socialisace. Tam, kde pro přechodnou dobu nemůžeme postrádati ještě oné vzpruhy, která jest v soukromokapitalistickém podnikání, kde nemůžeme pro přechodnou dobu postrádati součinnosti zájmů soukromého podnikatele, tam by bylo chybou tak učinit a bylo by to na škodu dělnictva, celého průmyslu a celého státu, kdybychom se chtěli zbavovati součinnosti jakýchkoli prozatím hospodářsky nepostrádatelných elementů.

A proto také náš program a také program vlády výslovně praví, že chceme se obmeziti prozatím v nynější nejbližší době toliko na socialisaci oněch podniků, které jsou k socialisaci zralé, totiž podniků rázu monopolistického, uhelné těžby, naftové těžby, tedy prostě všech dolů, železářského průmyslu a jiného velkého průmyslu, který má ráz monopolistický.

Jestli tohleto jest příčina, proč proti programu vládnímu a proti naší straně zvedá se oposice a užívá se nejostřejších zbraní, pak ať se to řekne docela otevřeně. Jest nesporno, že my se i v tomto svém malém, minimálním programu socialisace střetneme s oněmi vrstvami a s onou stranou, která representuje kapitál, zejména kapitál peněžní. Jest třeba konstatovati, že již dnes náš peněžní kapitál podniká kroky, které mají zabrániti nebo znemožniti socialisaci i takových podniků, které k socialisaci jsou zralé. Socialismus přestal býti pro nás agitačním heslem. Správně kolega Hodža upozornil na to, že socialismus někoho může zlákati a jiného může odstrašiti prostě proto, poněvadž tu není správného uvědomění, co socialismus jest a čeho se jím chce dosíci. Bude tu nutno od hesel přejíti ke skutečným plánům, předlohám a činům. Mám za to, že jsme již mnoho zameškali, co v jiných státech jest provedeno, že u nás neprovedli jsme ani ony přípravné činy, které jsou nezbytně nutné, a nevyvinuli oné zákonodárné činnosti, jež měla připraviti vážnou, povlovnou socialisaci. Právem náš pan president poukázal na to ve svém přípise, že musíme nejprve utvořiti kontrolu nad výrobou, kontrolu, která není jen v zájmu dělnictva, nýbrž i v zájmu celého státu.

Budeme potřebovat podobného zákona, jako byl v Něm. Rakousku z 15. května 1919, zákon o radách závodních, kde v podnicích továrních a pak ve všech výdělkových podnicích, které zaměstnávají určitý počet dělníků - v Něm. Rakousku 20 - jsou zřízeny zvláštní rady, jímž přísluší kontrola nad výrobou, nad poměrem mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, kterým však přísluší také jistá spoluspráva, nikoli pouze kontrola. V podnicích, které zaměstnávají méně osob, vykonávají tuto činnost nikoli rady, nýbrž jeden nebo dva důvěrníci všech zaměstnanců. Nezbytně potřebujeme tedy předlohy, která by zabezpečila kontrolu a spolusprávu všech zaměstnanců ve všech větších podnicích a také kontrolu a správu státu. V Něm. Rakousku mají stát, obce a svazky obcí dle zákonů z 14. března a 30 května 1919 právo, vyvlastniti jakýkoli podnik, stát má právo kontrolovati kterýkoli podnik i jeho knihy a přesvědčiti se o výrobních nákladech. Mám za to, že právě v nynější době, kdy stát má v rukou tak velkou moc, kdy jest nezbytnou pomůckou pro výrobu, kdy výroba nemůže se snad ani vzkřísiti bez spolučinnosti jeho, že v této době má také možnost a právo využívati této své moci ku zregulování výroby a ku socialisaci velkoprůmyslu.