Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V čele celé té akce, jejíž nitky se sbíhají v Berlíně, jest člověk, řekl bych bez zaměstnání, bývalý rakouský důstojník hrabě Norman, kterému k ruce jest nadporučík Stratil a rytmistr Svojetínský. Jsou to lidé, kteří přišli o zaměstnání, a nyní tito desperados myslí, že najdou nějaký výdělek tím, že budou proti naší republice provozovat velezrádné rejdy.

Jest to úžasné, čeho se dočítá člověk v různých cirkulářích, jež se nám podařilo zachytiti, ale jsou také příznačné, jak doufám, pro smýšlení velké většiny německého obyvatelstva v uzavíraném území. V cirkuláři, ve kterém se vykládá o Ziegenhalsu a celé řadě obcí, které jsou centrem této velezrádné činnosti, je na př. věta: "Wenn schon Blut fließen muß, friedlich wird ja eine Befreiung der Heimat nicht möglich sein, so müssen alle Vor kehrungen so getroffen werden, daß dieser neue Aderlaß nicht vielleicht ganz um sonst erfolgt."

To je docela zjevné, že tam někteří lidé by rádi připravili odboj se zbraní v ruce. Ale řekl jsem, že je tento cirkulář i dokladem toho, že veliká většina německého obyvatelstva v německých Čechách nestojí na této půdě a nechce mít s těmito pletichami nic společného. Ten pán, který tento cirkulář rozesílá, říká v něm:. "Bohužel je mezi námi v německých Čechách příliš mnoho lidí, kteří upínají kapsy a nechtějí připláceti na fondy, kterých nezbytně potřebujeme. Velcí průmyslníci chrání své miliony a jde jim spíše o to, aby raději jejich továrny pracovaly, než aby se súčastnili naší akce. Dělníci spíše touží po tom, aby měli zaměstnání a také nechtějí míti nic společného s naším postupem." Tedy vidíme, velectěné shromáždění, že pouze nezodpovědní, zbankrotělí politikové hledají zaměstnání, a když ho nemohou najíti jiným způsobem, že postupují tak, jak jsem byl vylíčil. Nedejme se však při posuzování toho, co chceme podniknouti, dáti mýliti takovýmito zjevy. Takové ressentnnent je přirozené.

Je nezbytně nutno, abychom se takovými zjevy mýliti nedali. Když dáme Němcům všechno to, nač spravedlivý nárok mají, pak budeme míti také právo, abychom bez každého slitování a milosrdenství vystoupili proti všem, kdo by vedli útok na naši republiku.

Náš stát může být přirozeně jen státem československým, neboť my společně s bratry Slováky jsme si svobodu a samostatnost jeho vydobyli, ale nepřipustíme, právě proto, že jsme tím povinni své minulosti, aby v tomto státě byli nějací národové druhého řádu. To, pokud jde o vnitřní naši politiku.

Nyní něco o politice zahraniční. Včera bývalý p. ministr financí mluvil o našem poměru ke čtyřdohodě. Byl to pan ministerský předseda, který ihned korrigoval to, co se strany bývalého ministra financí bylo řečeno, prohlášením, že není mezi námi nikoho, kdo by byl chtěl uchýliti se od politiky námi dosud provozované. Náš poměr k čtyřdohodě je jistě nejpřátelštější, věříme, že budeme vždycky moci jít ruku v ruce se čtyřdohodou, jsouce přesvědčeni, že tak, jako my proniknuti jsme vděčností k ní, ani ona nezapomene cenných služeb, které jsme jí my v boji za svobodu a demokracii prokázali. (Výborně!)

Nechápal jsem včera, jak bývalý pan ministr financí mohl pronésti ona slova, která v nás všech vzbudila rozhořčení. Vždyť politiku zahraniční provozoval přece v dřívější vládě dr. Beneš, který také zůstal ministrem v nové vládě. Jak já z dlouholetých styků našeho ministra věcí zahraničních znám, nepochybuji, že by ani na chvíli nezůstal ministrem, kdyby někdo chtěl prováděti politiku odchylnou od té, kterou on pokládá podle svého přesvědčení za správnou.

Byl to také on, který před několika dny zcela oficielně přímo ohlásil, jak si představuje náš poměr ke čtyřdohodě v budoucnosti. Budeme spojenci a věrnými spojenci, nebudeme však jen jejími nástroji. Jsme státem samostatným, který samostatně rozhodovat bude o svých osudech. A ještě byla jedna věta v řeči bývalého ministra financí, která nesmí zůstati bez odvety. Uváděl, že každé sesilování Německa znamená nebezpečí pro nás. A třebas výslovně to neřekl, jinak tomu nebylo lze rozuměti, nežli že bychom měli překážeti nějak rozvoji německé říše. To jest demagogie. Uvážil si bývalý pan ministr financí, máme-li sílu k tomu, abychom překáželi Německu v jeho rozvoji? Ve Francii byl ražen výrok o "désarmément des haines," o odzbrojení nenávisti a prakticky již to na poli hospodářském Francie, Anglie a Amerika provádějí, poněvadž navazují velmi živé styky hospodářské a obchodní s říší německou. My jsme kontinentálním státem, uzavřeným se všech stran namnoze státy nepřátelskými, nám aspoň dosud nepřátelskými. Máme velkého souseda v říší německé, což můžeme se postaviti proti němu nějak nepřátelsky? Víme, že v kritické chvíli bude naše místo po straně čtyřdohody, ale v dobách míru vynasnažíme se, abychom s Německem a ostatními státy - jak to právě pan ministerský předseda včera řekl - žili v dobrém poměru sousedském.

Nyní bych přišel k některým otázkám hospodářským a zejména k dosavadní finanční politice p. ministra financí. Rád uznávám jeho pracovitost, rád uznávám, že rozhodl se pro určitý plán. Před takovými problémy, jako nynější ministři financí jsou, nebyli finanční ministři dosud vůbec a, jestliže snad jeho plán se nepodaří, to by bylo poslední, co bychom mu vytkli. Snad, kdyby se byl rozhodl pro jiný postup, také by se byl neosvědčil. On to správně svého času řekl, že nemáme příkladu, že theorie i prakse nás v té věci opouštějí. Jestliže tedy nevede k cíli dosavadní jeho plán, nebudiž mu to ve zlé vykládáno. Co mu však lze právem vytýkati, jest ta okolnost, třeba že nemohl býti slep, - a on není slep - třeba že musil poznati chyby, kterých se dopustil, nechtěl vyvoditi z nich důsledky. On obětoval všecko zlepšení valuty a již včera pan zástupce republikánské strany českého venkova velmi správně vystihl, kam to dosavadní zlepšovaní valuty vedlo. Velmi správně a velmi případně a já nemám slov, které bych k tomu ještě přičinil. Pan ministr financí zadržel polovici peněz kolkovaných a myslil, že následkem toho budou sníženy ceny. Snížení cen se nedostavilo, poněvadž bývalý pan ministr financí zapomněl na železný zákon nabídky a poptávky. Co to znamená kurs valuty? To znamená prostě potřebu ciziny po našich platidlech a ta potřeba přirozeně může nastati jen tenkrát, jestliže budeme vyvážeti. Pak budou potřebovati v cizině našich peněz, našich korun a pak automaticky a zcela přirozeně kurs naší valuty v cizině stoupne. Co jsme zatím pozorovati? Že se jak import surovin, tak také export náš přímo podvazoval, náš průmysl se přímo zabíjel. Dosavadní finanční politika má za následek zvýšenou nezaměstnanost.

Dovolte, abych Vám řekl, jak v průmyslových kruzích nahlížejí na obavy, které měl bývalý pan ministr financí z toho, že nás chtějí Američané napáliti tím, že suroviny a polotovary, které ve válce draho nakalkulovali, chtějí nám nyní prodávati za drahé peníze. Můj ty bože, jednak je k tomu zapotřebí, aby byli vysíláni do ciziny lidé, kteří jsou se svůj úkol a pan kol. Slavíček velmi dobře celou věc v nedávné své řeči vystihl.

Průmyslníci praví toto: Chceme suroviny, třeba je nakoupíme za drahé peníze. Proč? Poněvadž nedostatek surovin se slibuje radost z práce na straně dělníkově. Dělník vidí, jak surovin ubývá, vidí, když bude houževnatě a vytrvale pracovat, suroviny budou spotřebovány a on bude bez zaměstnání. Leč průmyslník nemůže propustit sta a sta dělníků. To je naprosto vyloučeno, musí tedy platit mzdy nadarmo. Kdyby nakoupil surovinu třeba za drahé peníze, zpracuje je, a když výrobek prodá, třeba bez výdělku, ba snad i se škodou, nebude škoda dávno tak velká, jako když musí mzdy platit za práce nekonané. Račte povážit, že máme v Čechách 420.000 vřeten v oboru česané příze, dnes z toho zaměstnáváme sotva polovinu, za krátko nebude práce ani pro 100.000 vřeten. Jaký nezbytný toho bude následek, přece nemusím doličovati. Naše smaltovny mají svá skladiště již tak přeplněna, že v nejkratší době budou proto musit zastaviti práci, poněvadž nebudou míti možnost, aby zboží vyrobené umisťovali. (Posl. Mlčoch: A cizina chce bráti takové zboží na výměnu!) Ano, chce je na výměnu. A prosím, jak to vypadá s naším vývozem? Korupce, říkám korupce vládne ve vývozní komisi a v devisové centrále. (Tak jest!)

Dám Vám hned příklad konkrétní, který jsem učinil předmětem trestního řízení: Stará, více než 50 let existující firma odebírala suroviny ze Švýcarska. Dostávala dovozní povolení. Pojednou na zboží za půl milionu korun dovozní povolení bylo jí odepřeno. Ale sotva dostala vyřízení vývozní komise, přijde k ní pán určité kategorie - vy víte, kdo to asi byl a jak vypadal - a řekl: "Vám byla včera zamítnuta žádost, já vám to opatřím. A opatřil jí povolení do tří dnů. Ale teď šlo o valutu. (Posl. Časný: Je to možné?) Trestní oznámení jsem učinil, tam to je vše vylíčeno. Nyní šlo o valutu. Trvalo to 14 dní, 3 neděle, 4 neděle, 6 neděl, devisová centrála valuty nepovolovala. Konečně šli zástupcové firmy a zjistili toto: ten vyvolenec, který jim opatřil vývozní povolení, zažádal si o valutu pro sebe a jemu byla promptně povolena. Tedy slušnému a poctivému obchodníkovi ani dovozní povolení, ani valuta se nepovoluje, ale podvodníkovi ve vývozní komisi i v devisové ústředně rádi jsou k službám, protože očividně podplácel. (Posl. dr. Viškovský: Co stojí pasy?) Na ty přijdu, pane kolego, ty se opatřují v administraci jistého listu. Také na to dojde.

Vážené shromáždění! Naše politika exportní. Já jsem tak jednou za měsíc ve Vídni a bydlívám v hotelu "Imperiál", kde jest italská misse. Důstojníci jsou šmahem obchodníci, nelení a nelení a ovládli trh vídeňský. Mohu vám tento konkrétní případ uvésti: Šlo o odběr hedvábí z našeho státu největší vídeňskou obchodní firmou. Dodávka za jeden milion. Ale což mohla zdejší firma dostati vývozní povolení? Ne a ne. Major italské misse zatím přišel k vídeňské firmě, obchod uzavřel, a sice za jakých kondicí! Za dvě léta ať si opatří liry, dnes že nemusí platiti pranic. Prosím, považte, co znamená tento byrokratismus a korupce v naší vývozní komisi a devisové centrále! Obchod za jeden milion nám unikne a to má za následek, že časem tolik a tolik set dělníků zůstane bez zaměstnání.

Jdete-li po Vídni, vidíte všude zefíry, surové hedvábí a bavlněné látky, dovážené z Italie. Jsme úplně vytlačeni z trhu vídeňského. Francouzské a anglické misse tak obětavě na prospěch svého obchodu a průmyslu si počínají, že jsou vídeňským obchodníkům k disposici i v neděli odpoledne.

Náš prostějovský konfekční průmysl škoda, že zde není pan kol. Bechyně jde vstříc přímo katastrofě. Prostějov zásoboval oděvy Balkán, Egypt a Malou Asii. Finanční politika bývalého pana ministra financí měla za následek, že Vídeň uvalila na konfekce z našeho státu přicházející 350% prohibitivní clo. Dělník v Německém Rakousku dostává přibližně stejnou mzdu, (o něco málo vyšší), ale v německorakouských korunách. My přirozeně platíme dělníky v českých korunách, jejichž kurs v cizině jest nepřirozeně vysoký. Co to znamená? Že ve Vídni konfekce jest lacinější v Německém Rakousku než u nás, a proto Anglie a Amerika dovážejí své látky do Vídně, aby tam byly zpracovány. Takovýmto způsobem se nám vývoz odejímá.

Balkánu odebíral všechno, co do oboru textilního spadá, u nás, ale ne přímo, nýbrž prostřednictvím těch, kterým Vídeňáci říkají die Quai-Juden. Jsou to veliké firmy obchodní na nábřeží, které mají desetiletí trvající styky se Srbskem, Bulharskem, Tureckem, Řeckem a Malou Asií. Dosud odebíraly všechny své potřeby u nás. Srbové a Balkán vůbec potřebuje, aby se k ním přišlo a jim nabídka učinila, a vídeňský žid z nábřeží, jak tedy Vídeňák říká: der Quai-Jud, posílal tam své cestující, kteří byli tam obeznámeni tak jako ve Vídni. Ale vysíláme my tam někoho a může někdo od nás někoho tam vyslati, když potřebuje několik měsíců na to, aby mu pas konec konců byl přece zase jen odepřen? (Veselost.) Vždyť, aby jej dostal, k tomu musí znát určité cesty, dnes ovšem dosti známé. Je to administrace jistého listu, který jest velice blízký pánům, kteří sedí na těchto lavicích, který pasy obstarává. (Posl. Špaček: Jmenovat!) Pane kolego, pan Dr. Langer má 2 případy zjištěné, ten vám je oznámí. Od něho mám informace, že v administraci Národních Listů byly pasy obstarávány a sice za peníze. (Posl. Špaček: Proč to neudáte?) Pane kolego, nemějte strach, přijde čas, že se všecko shledá. Říkám, že kol. Dr. Langer, člen sboru obecních starších ty dva případy mně jako poslanci udal. (Posl. Špaček: Já bych to udal trestnímu soudu!).

Já jsem již trestní oznámení v jednom případě, jak jsem zde uvedl, učinil a buďte bez starosti, že učiním to, co bude, doufám, ve vašich intencích.

Nyní o tom, jak se podlamuje u nás obchod. Neznám nešťastnějšího nařízení a kdyby zde byl pan ministr financí, přímo bych prosil, aby je odstranil, nežli je na řízení ministra financí ze dne 1. dubna t. r., kterým bylo nařízeno, že všecky účty cizích firem musejí býti uzavřeny ke dni 26. února a že všecko to, co do té doby na účtech bylo, smí býti vypláceno jen v nekolkovaných bankovkách. Považte si, jedna z největších firem na kontinentě má v největší české bance 12 milionů, z toho polovička zůstane za vřena tak jak tak, a zbytek smí dostati jen v nekolkovaných bankovkách. Kurs nekolkovaných bankovek jest asi 50%, ztrácí tedy firma prostě ze zbylých 6 milionů 3 miliony. Vážené shromáždění, kdyby zakoupila za to bramborů, bot nebo šatů pro dělníky, má z toho někdo něco, ale takovým finančním opatřením ničí se průmysl a ubírají se mu potřebné peníze k provozování. Jaký vtip v tom má býti, tomu nerozumím, když se průmyslu znemožňuje vypláceti mzdy a opatřovati suroviny.

A tak bych vám mohl vykládati těch věcí prostě do nekonečna. Jsem přesvědčen, že nynější ministr financí, jakmile tu situaci uvidí, učiní ihned konec těmto opatřením.

Ale není dost na tom, že se takové opatření činí, ale musí se mluviti také ještě tím nešťastným způsobem, jak zde s tohoto místa bylo bývalým panem ministrem financí mluveno i mimo tuto síň.

"Vienna Buletin" přinesl asi před 4 nedělemi interview s býv. ministrem financí. Mluvil o tom, že skonfiskujeme všechny továrny, které zde máme, jichž sídlo jest ve Vídni. Sotva byl tento interview uveřejněn, bylo půl Vídně u mne. Říkali mi majitelé a representanti těch podniků: Když nám chcete bráti, seberte, co máte zde, ale my sem nic více nedáme. Za 15 milionů bavlny bylo zaraženo na hranicích našeho státu. Za 4 miliony surového hedvábí bylo zaraženo na hranicích našeho státu. Více než za 2 miliony strojů pro hedvábnický průmysl již zaplacených bylo zaraženo na hranicích našeho státu. Jediný Wolframový podnik, který byl v Rakousku, mohl býti již druhý den zastaven, poněvadž berlínská firma, která tam investovala 1, 200.000 marek, řekla: "Dobře! Tedy si to vezměte, ale my do podniku nedáme už ani krejcar." Nezaměstnanost mohla býti katastrofálním přímo následkem tohoto naprosto neodůvodněného a neprozřetelného výroku, a bylo zapotřebí plné loyality pana ministra vnitra, jenž prohlásil, že nikomu netřeba se obávati konfiskací, aby škody, jež nám hrozily, byly odvráceny, neboť by se bylo přestalo investovati, podnikatelé byli by přestali opatřovati suroviny a prováděti nutné opravy a investice, kterých jest v továrnách zapotřebí, a byla by nás postihla nezaměstnanost takovým způsobem, že bychom snad dnes již měli revoluční hnutí v naší republice.

My si finančními opatřeními průmysl svůj nesmíme dáti zabíti, nesmíme obětovati fiktivní hodnotě naší valuty existenci sta tisíců našich dělníků.

Bývalý pan ministr Rašín mluvil o své bitvě. On ji nevyhrál, a jest pravda ovšem, že nemohl ji dokončiti. Ale mé přesvědčení jest, že by tu bitvu byl prohrál, leč útraty bychom byli zaplatili my.

Pokud jde o poměr náš k vládě, jest to poměr plný důvěry. Věříme jak nynějšímu předsedovi, tak i ostatním členům, že budou postupovati přesně podle programu, který v koalovaných stranách byt smluven. Pokud vláda tímto způsobem bude postupovati, my jí své podpory jistě neodepřeme. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má pan kolega dr. Milan Hodža.

Poslanec dr. Hodža: Veľactené Národné shromaždenie!

Nad našou republikou visely dlhé stíny, stíny sociálnej kríse, ktorá rozvlnila všetky súsedné štáty kolem nás. Medzi našimi súsedy príčiny rozvratu boly ovšem jasné. V našom súsedstve boly štáty, ktoré musely podstúpiť amputáciu a ktoré sa potom nachádzaly v horečke, boly štáty, v ktorých do duchovného života národov prenikly jednostranné materialistické teórie, boly štáty, ktoré sa staly obeťmi i jednej i druhej z týchto sociálnych nemocí. Fakt ale je, že ani vnútorné pomery v našej republike neboly také, že by nás boly bezpečne mohly zaistiť proti vnútorným sociálnym nepokojom i pre budúcnosť.

V takej krízi, keď podmienky výrobné, podmienky sociálneho kľudu neboly ešte zabezpečené, v takej krízi myslím že to bol skutok štátnický, že to bola jedine možná solúcia našich otázok, keď utvorila sa taká nová vláda, ktorá sa opiera o strany a vrstvy, u ktorých rozhodujúcou hybnou silou pri všetkých politických počinoch je otázka sociálna bez ohľadu na to, čím javí sa tento sociálny cit a sociálny systém v živote priemyslovom alebo poľnohospodárskom.

Fakt je, že tie strany, ktoré dnes stoja tu ako sdruženie, ochotné niesť odpovednosť zo záležitostí republiky, majú v sebe prvky sociálne a, čo je hlavné, majú v sebe pevné odhodlanie priviesť k priaznivému riešeniu všetky tie otázky, bez ich riešenia v našej republike kľudu a pokoja nebude.