Schůze zahájena
v 10 hod. 40 min. dopol.
Předseda: Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal,
zapisovatelé:
Bradáč, dr. Jur. Slávik;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: Tusar a členové
vlády: Hampl, Habrman, dr.
Horáček, Houdek, Prášek,
Staněk, Stříbrný,
dr. Šrobár, Švehla,
dr. Veselý, dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Bartoušek.
63. schůze Národního
shromáždění československého
v pátek dne 11. července 1919 o 10. hodině
dopolední.
1. Volba jednoho místopředsedy
Národního shromáždění
československého (za dra Bellu) a jednoho pořadatele
(za dra Hallu).
2. Pokračování
v rozpravě o prohlášení ministerského
předsedy.
3. Zpravodaj K. Jonáš.
Zpráva imunitního výboru o žádosti
krajského soudu v Kutné Hoře za svolení
ke stíhání člena Národního
shromáždění Ant. Chroustovského
(tisk č. 1300).
4. Zpravodaj dr. Fáček.
Zpráva výboru pro pozemkovou reformu o vládní
předloze zákona (tisk č. 1015), jímž
se doplňují některá ustanovení
zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 sb. zák.
a nař., o zabrání velkého majetku
pozemkového (tisk č. 1171).
5. Zpravodaj Fr. Buříval.
Zpráva státně-zřízeneckého
výboru o vládním návrhu (tisk č.
1079) ve příčině zákona o převzetí
venkovských poštovních sluhů, zaměstnaných
u poštovních úřadů třídních,
do stavu výpomocných poštovních sluhů
a do stavu sluhů po rozumu čl. 2. zákona
z 25. září 1908, ř. z. č. 204
(tisk č. 1247).
Předseda:
Národní shromáždění je
schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili
se:
churavostí: Čapka
(na neurčito), Janoška (na neurčito),
Kvapil (na neurčito), Nekvasil (pro tento
týden), Pelikán (na neurčito), M.
Pilát (na neurčito), Rouček
(na neurčito);
zaměstnáním:
Biňovec (do 10. srpna), dr. Dolanský
(na tento týden), Duchaj (na neurčito), dr.
Herben (pro tento týden), Hrdlička,
Rudolf Malík, Němeček (do 26.
července 1919), dr. Slávik (na neurčito),
Jos. Špaček (do 10. srpna), dr. Krouský;
účastí při
mírovém jednání v Paříži:
Mečíř;
účastí při
jednání v Římě: dr. Kolísek,
Kroiher;
trvalým zaměstnáním
ze slovenského klubu: dr. Ivanka, Makovický,
dr. Medvecký.
Za příčinou
Národního svátku dobytí Bastily, který
bude Francie slaviti dne 14. července 1919, zaslal jsem
panu předsedovi poslanecké sněmovny v Paříži
pozdravný telegram.
Tiskem rozdány byly tyto tiskopisy,
žádám p. sekretáře, aby je přečetl.
Zástupce sněm. sekr.
dr. Bartoušek (čte):
Tisk 1293. Odpověď ministra
vnitra na dotaz čl. N. S. Jos. Šamalíka,
dra Dolanského, dra Stojana, Zavorala
a soudr. o pumových útocích na katol. chrámy
v Brně.
Tisk 1294. Odpověď ministerského
předsednictva na dotaz čl. N. S. Jar. Kvapila
a soudr. stran vážného německého
obvinění o poměrech v čes. republice.
Tisk 1295. Odpověď min.
vnitra na dotaz čl. N. S. Jos. Stivína a
soudr. o zrušení zákazu některých
německých politických listů v čes.
republice a pro zrušení nařízení
Stürgkhových o výjimečném stavu.
Tisk 1296. Odpověď ministra
železnic na dotaz čl. N. S. J. Marka a soudr.,
že byla poskytována zdarma doprava nákladů
v obvodu ředitelství olomouckého.
Tisk 1298. Odpověď min.
spravedlnosti na dotaz čl. N. S. Kuneše Sontága
a soudr. o neslýchaném postupu moravských
soudů proti venkovskému obyvatelstvu při
vymáhání t. zv. přeplatků za
potraviny.
Tisk 1299. Odpověď min.
školství a národní osvěty na
dotaz čl. N. S. Fr. Mlčocha a soudr. o působení
učitelky Anežky Procházkové v Lutopecnách.
Předseda:
Došel mne od p. ministra zahraničního Beneše
tento telegram:
Prosím, abyste tlumočil
náš srdečný dík za projev důvěry
ve vykonanou práci za hranicemi od naší delegace,
který jste mně jako ministru zahraničních
věcí ráčil zaslati jménem Národního
shromáždění. Pracovali jsme všichni
ze všech svých sil v duchu spravedlnosti a celého
našeho boje za svobodu. Vrátíme se brzo do
svobodné vlasti po podpisu míru s Rakouskem, abychom
v tomtéž duchu spolupracovali na budování
nových vztahů s našimi přáteli
a s našimi novými sousedy.
Ministr Beneš.
Prvním odstavcem je volba
jednoho místopředsedy Národního
shromáždění československého
za dra Belu a jednoho pořadatele za dra Hallu.
Podle § 63. jedn. řádu lze provésti
volbu povstáním jen v tom případě,
jestliže se Národní shromáždění
na tom usnese 2/3 většinou. Já obyčejně
se táži, je-li proti tomu námitka, a tím
vyjde najevo, že více než 2/3 většina
dává k tomu souhlas, ale z toho jsou vyloučeny
volby předsedy a místopředsedy. Nutno proto
voliti lístky. Klub slovenských poslanců
navrhuje kol. Matúše Dulu.
Poněvadž z pp. zapisovatelů
není zde nikdo přítomen, odročím
tento odstavec denního pořádku, nebude-li
proti tomu námitek, na konec schůze.
Námitek není a učiním
tedy tento odstavec posledním odstavcem dnešního
denního pořádku. Přistoupím
1. k pokračování
v rozpravě o vládním prohlášení,
která byla přerušena, ze včerejší
schůze, a uděluji slovo panu kol. dru Boučkovi.
Posl. dr. Bouček: Vážené
shromáždění!
Jsme všichni ještě
pod dojmem (Hluk) - až páni národní
demokraté domluví, začnu. (Posl. Mattuš:
Vzdyť tu žádní nejsou!)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Bouček: Jsme
ještě všichni pod dojmem toho, co včera
stalo se v tomto Národním shromáždění,
a co nemá příkladu prostě v dějinách
parlamentních. Bývalý ministr zneužil,
řekl bych, přímo svého bývalého
postavení, využil toho, co dověděl se
v ministerské radě, zkreslil to a použil toho
k útoku na svého bývalého ministerského
kolegu. Budu míti příležitost, abych
také této věci průběhem svých
výkladů se dotekl.
Proč dnes ujímám
se slova k obšírnějšímu výkladu
politickému, toho příčinou jest ta
okolnost, že strana naše vysílá svého
člena do ministerstva. A já jsem šťasten,
že volba padla na osobu nynějšího ministra
spravedlnosti, muže neobyčejně ušlechtilého,
čistého a nezištného, muže věrného
zásadám demokracie a socialismu, věrného
zásadám, které položil naší
straně zakladatel její, nynější
president naší republiky, zásadám, za
jejichž strážce nejvěrnější
my se pokládáme. Ale vážíme si
u něho také jeho politické prozíravosti.
Když šlo o splynutí naší strany se
stranou dříve mladočeskou, on to byl, který
správně rozpoznal, že sloučení
možno není, nemáme-li se my vzdáti vůbec
těch vůdčích zásad, které
stranu naši od samého založení ovládaly.
A vývoj událostí dal mu prostě za
pravdu. Nynější pan ministr spravedlnosti může
býti tím jist, že všechno to, co my víme
a co dovedeme, jest mu k službám, že mu budeme
raditi, když bude potřebovati, když bude potřebí
varovati, a podle tradic naší strany budeme, dopustí-li
se chyby, prvními, třeba nejpřátelštějšími,
ale také zároveň nejpřísnějšími
činnosti jeho posuzovateli. Nemám pražádné
pochyby o tom, až jedenkráte také niť
jeho ministerského života bude přeříznuta,
že od stoupí ze svého úřadu se
ctí.
V listu páně presidentově,
který jemu byl adresován, dotčeno jest se
také minorit. To znamená - a nemůže
býti pražádné pochyby o tom, že
to tanulo panu presidentovi na mysli - otázku našeho
poměru k Němcům. Je to otázka neobyčejné
důležitosti a s českého stanoviska bych
řekl, otázka cti našeho národa.
Jest mi velmi dobře známo,
co se v německém území děje.
A já o tom leccos povím. Jsem si také vědom
překážek, které urovnání
našeho poměru k Němcům staví
se v cestu. Jsou to v přední řadě
psychologické momenty jak na straně naší,
tak také na straně německé. A těch
psychologických, zrážlivých momentů
na straně německé dotkl bych se napřed.
Prosím, považte si, že
část velikého německého národa
dostává se pod vládu národa poměrně
malého. I Rakousko svou dynastií německou,
svým vojskem, svou hierarchií i byrokracií
presentovalo se přes to, že nebylo státem německým,
oproti cizině a celou svou vnitřní správou
jako stát německý. Němci hráli
v Rakousku prim a pojednou z toho postavení jsou vytlačení.
Chápu u nich určité obavy o existenci národní.
Němci měli celý vládní aparát
k ruce, ten je podporoval proti nám a těžko
bylo leckdy našim menšinám dovolati se ochrany.
Ale přes to pozorovali, že to uzavírané
německé území stále a stále
se zmenšuje, že my stále víc a více
pronikáme do toho uzavíraného německého
území, dík jednak pro myšlené
činnosti našich národních jednot a zejména
dík tomu českému dělníku, který,
když už musil zaprodávati svou práci,
svou schopnost cizákovi, neprodal mu svou duši a své
národní přesvědčení.
Není tedy divu, když Němci najednou cítili,
že jest jim vyrvána moc vládní, která
je takovým způsobem proti nám podporovala
a že naplněni jsou obavami. To jsou psychologické
momenty na straně německé; a nyní
psychologické momenty na straně naší.
Velmi trefně a případně
to řekl náš president ve svém slavném
"poselstvu": "Bude nám těžko
zapomenouti." Ano, každý to cítí,
že musíme přímo překonati sebe,
chceme-li chladně, střízlivě posuzovati
svůj poměr k Němcům. Musíme
si přímo násilí činiti, abychom
zapomněli křivd, které na nás páchali
Němci v čele s tou brutální habsburskou
dynastií, kteří po 300 let ruku v ruce s
katolickou církví nám brali naše národní
náboženství a náš jazyk. Tedy říkám,
i na naší straně jest mnoho překážek,
které se urovnání našeho poměru
k Němcům staví v cestu. Leč nám
nebude a nesmí býti za těžko, abychom
učinili ne první krok, to by bylo málo, nýbrž
abychom dali Němcům všechno hned, nač
mají právo. Nám, pravím, nebude a
nesmí býti to za těžko. A proč?
V minulých dnech oslavovali jsme památku Husovu
a k nejcennějším pracem patří
právě práce vyšlé z řad
našich členů Nejedlého a Rádla,
kteří tak zdůrazňovali a dokládali
ze spisů a řečí Husových tu
jeho humanitu, lásku k spravedlnosti a lásku k bližnímu.
A já pravím: nám právě s toho
hlediska českého humanismu a - co bych ještě
více podškrtl - se stanoviska českého
socialismu ten německý dělník, řemeslník,
živnostník a sedlák jsou také našimi
bližními a můžeme si jenom přáti,
abychom je mohli nazvati také brzy svými bratry.
Byl to nešťastný výrok, který padl
právě z úst téhož člena
dřívější vlády, který
zde mluvil včera; že s velezrádci nevyjednáváme.
My nevyjednáváme s velezrádci? My, kteří
jsme byli velezrádci až do poslední chvíle
Rakouska?
Musíme nastoupit cestu, která
zabrání tomu, abychom neměli velezrádců
ve svém státě, musíme zabrániti
tomu, aby někdo právem nemohl říci,
že k velezradě jest nucen, jako jsme k ní byli
nuceni ve starém Rakousku. A jaké máme prostředky
k tomu? Vážené shromáždění,
řekl bych toto: Tam, kde máme naprostou většinu,
v těch městech abychom každý přímo
se pokládal za konsula německé menšiny,
která jest tam, poněvadž pak budeme míti
silný podklad proto, abychom každého s celou
neúprosností zákona stíhali, kdo by
ukřivdil někomu z nás, kde jest menšina
příslušníků našeho národa.
Němci ovšem že nesmějí býti
malicherní, když se stane nějaká křivda.
Vždyť nemůžeme za každým stát.
Ať si vzpomenou Němci, jak by byli bývali s
námi nakládali, kdyby byla tato velká válka
dopadla proti nám a kdyby se dostali k nadvládě,
o které snili. Ať uznají Němci, když
se jim u nás stala křivda, že aspoň
se strany vlády se všechno stalo, aby se křivda
odčinila. Poukázal bych na př. na Štětí,
kde nerozumem a přímo i zlom vůlí
jednoho člověka, náležejícího
do řad našeho národa, najednou měli
býti všichni občané připraveni
o nejzákladnější právo každého
příslušníka našeho státu,
o právo volební. Upozorňuji, že to byl
v první řadě president naší republiky,
který bez váhání zakročil,
a že to byl tehdejší i dosavadní ministr
vnitra, který ihned zákonu zjednal průchod.
Vážené shromáždění,
tímto způsobem musíme postupovat. Každému
musí býti dáno právo na tolik, na
kolik má nárok. Nesmíme připustiti,
aby někdo směl právem říci,
že zacházíme s národními menšinami
tím způsobem, jakým zacházeli s námi
Němci, nebo s bratry Slováky v Uhrách Maďaři.
Ale ovšem, když my máme dobrou vůli a
jsme takto rozhodnuti bez ohledu na to, bude-li to Němcům
vhod, či chtěli-li by raději zůstati
v úloze utlačovaných, aby měli nějakou
výmluvu, proč chtějí z tohoto státu,
musím s tohoto místa varovati, aby nebylo v německém
území postupováno tím způsobem,
jak se dělo posud. Jsou to věci, proti kterým
bychom museli vystoupiti s veškerou přísností
zákona. Provádí se proti našemu státu
sabotáž, která vychází z kruhů,
podporovaných z Německého Rakouska a z kruhů
- třeba mimoúředních - z říše
německé. Chtějí nám znehodnotiti
co nejvíce naši měnu falešnými
kolky a byl to na př. dr. Mayer z Vídně,
který na samých hranicích našeho státu
v Sasku umístil za 2 miliony nekolkovaných bankovek,
aby byly nepozorovaně přeneseny do našeho státu
a opatřeny falešnými kolky. Jest to bohužel
vynikající jurista dr. Klein, bývalý
ministr spravedlnosti, který není dalek s německou
stranou křesťansko-sociální těchto
úkladů proti naší republice.