Dovolte, velectění
panové, abych konstatoval, že ministerský předseda
se nenarodil na Moravě, abyste to věděli.
(Ministr Švehla: Ale president republiky!)
President republiky se sice na Moravě
narodil, ale ten nebude dělat, co od vás žádám
v Národním shromáždění.
Vy se pořád tím panem presidentem - nechci
říci triviálního slova - kryjete.
Již vám to bylo vytýkáno panem řečníkem
národně-demokratické strany a ještě
více vaším vládním souručencem
z české socialistické strany. Já bych
velmi nerad, abyste pořád pana presidenta do debaty
tahali, a přál bych si, aby pan ministerský
předseda byl Moravanem autonomisticky smýšlejícím,
ale není, bohužel. (Veselost.)
Pravím vám pánové,
- snad toho všichni ani neznáte, jsou to sladká
tajemství vašich pánů soudruhů
- že je celá řada pánů, i ti,
co sedí zde s vámi na týchž lavicích
jako vy, - z Moravy - kteří opravdu cítí
s Moravou jinak, než vy a chtějí mít
autonomii. Vážení pánové, že
cítí, ale ne autonomisticky, s Moravou také
pan ministerský předseda, toho mu nechci upírati,
vždyť ho o to prosím, aby opravdu s Moravou cítil,
ba pořád nabádám, aby s ní
cítil ještě víc, - aby Moravě
dal, co ona chce. (Veselost. Potlesk.)
Velectění pánové,
- čas můj chýlí se ke konci - dovolte,
abych ještě upozornil, že sice dával jsem
pozor a prosil kolegy z klubu, aby dávali pozor se mnou,
poněvadž bohužel dnes nebylo takové akustiky,
abychom byli bývali slyšeli všechno do posledního
slova od p. ministerského předsedy, jestli něco
také byl pověděl o tom velkém souboru
otázek, které se dotýkají úpravy
poměru mezi církví a státem. (Hlas:
To neřekl!) Sám jsem nic o tom neslyšel,
ani slovíčka. (Hlas: V programu to bylo!)
V programu to bylo, ten mám zde. (Ukazuje na náprsní
kapsu. Hlas: V srdci?) Ne, jenom na srdci.
Prosím pánové,
ale četl jsem další listinu, kterou spolupodepsal
pan ministerský předseda pro ministra školství
a osvěty, a tu je potřebí zdůrazniti,
že nikterak se nevymykáme z toho velkého úkolu,
upraviti podle nových potřeb i poměr státu
našeho, naší republiky k církvi.
Velevážení pánové!
Sem tam někdo z vás snad neměl kdy o těch
věcech se rozmýšleti, poněvadž
jinými se obírá. Ale běží
tu skutečně o věc z nejfundamentálnějších
našeho národního života. Pánové!
Kdo znáte trochu vývoj nové Francie, - jenom
na ni tu poukazuji - snadno pozná, co znamená pro
národ velký otřes právě v této
věci. A víte z naší vlastní historie,
že právě tyto věci rozbouřily
českou národní duši doposud vždycky
nejšíře a nejhlouběji. (Hlas: Upálení
Husa nejvíce rozbouřilo lid!) Velectění
pánové, právě proto si snad nikdo
z vás toho nezakrýval, že je potřeb
i opravdu s neobyčejnou moudrostí sahati na tolik
choulostivé a nebezpečné věci. Víme,
jaký je tu program celé řady stran, ale nevíme,
co jest zde přesným programem schvalované
vládní většiny. Je i pro ní cílem
rozluka v té strohosti, jak byla prohlášena
v programu předběžném, bez jakýchkoliv
dalších dodatků? Nám bylo tehda pak
řečeno a rád bych to měl zde potvrzeno,
že ani přívrženci naprosté rozluky
nechtějí vyvolávati žádného
kulturního, tolik nebezpečného boje v národě.
Mně bylo osvědčováno, že ani
nynější vládní většina
nechce vyvolávati takových kulturních bojů.
Pan ministerský předseda se však o tom ani
nezmínil. V onom dopise se žádá, aby
rozluka na poli školském byla prováděna
s taktem. Pánové! Všichni víme, v kolikerých
věcech a na kolika místech se zde již, ačkoli
rozluka nebyla přece ještě prováděna,
jednalo bez tohoto taktu v oboru školském. Trudno
na tyto až šílené beztaktnosti vzpomenouti,
ať stojíte již na kterémkoli stanovisku
vůči rozluce. (Výkřik: To nebylo
ještě za této vlády!) Pravda, že
ne, ale vláda dřívější
neměla toho ani v programu, jako vláda nová.
A právě proto měla býti ještě
starostlivější o to, aby nám nezapálila
oheň, který by byl daleko, daleko nebezpečnější
nežli kostnická hranice. Kéž by si zde
všichni ujasnili tu ohromnou zodpovědnost před
dějinami národa! Vy, pánové, přívrženci
a vy, co nejste nadšeni pro takovou rozluku, poněvadž
znáte ty zlé stinné stránky její
pro stát, kdo ví, jak církev ve Francii po
rozluce vzkvétá, kdo vidí Paříž
dnes, nedávno jsem mluvil s několika pány
naší delegace, kteří byli svědky,
jak se rozvíjí přímo okázale
náboženský život v hlavním městě
Francie, (Výkřik: Tak se nebraňte té
rozluce!) ten ví, že církev pro sebe se
nepotřebuje jí právě obávati
ani u nás, ale my se bojíme o stát, aby ony
velké mravní síly, které mu přiváděl
náboženský zdroj, přec jen silně
proudící v našem lidu, nebyly proň ztraceny.
Proto nejsme nijak nadšeni rozlukou. Když však
přes to bude prováděna, pak ovšem budeme
pracovati o to, aby se to dálo způsobem, aby národ
a republika z toho nevzaly aspoň ohromné škody
a zkázy. Mějte tu, prosím, na paměti
velikou zodpovědnost za celý vývoj národa
do budoucna. Prosím i vládu samu, když se již
ani v nejmenším o tom nezmínila, aby aspoň
skutky, o kterých mluvila, dokázala, že stojí
na výši toho opravdu přetěžkého
a choulostivého úkolu. (Výborně!)
Víme, že rozhodně většina, víme,
že se jí musíme podrobiti. Očekáváme
však od vás, že přiznáte nám
- budeme-li snad v té menšině - stejné
právo svobody, hájiti své přesvědčení
a je uplatniti co jen možná i při nové
úpravě poměrů církve ve státě.
Stejné právo pro všechny republikány,
ať vládní nebo nevládní! Velectění
pánové! Možná, že do té
doby, než na tento velký úkol sáhnete,
budou již jiné poměry. A přál
bych si, aby opravdu byly volby do Národního shromáždění
co nejdříve, a prosím, aby jak pan ministr
vnitra, který to má na povinnosti, a který
ještě nepodal Národnímu shromáždění
o tom ani předlohy, tak pan ministerský předseda,
který je vázán svým dnešním
slibem, o to se postarali, aby opravdu tyto volby byly co nejdříve!
Jsme přesvědčeni, že teprve tyto volby
rozhodnou správně směr, kterým chce
národ se bráti v různých těch
velkých reformách svého vnitřního
života státního a národního.
Velectění pánové!
Vy máte takové ohromné naděje do budoucna,
nuže: co nám dále brání, abychom
společně o to pracovali vším úsilím,
aby opravdu volby byly co nejspíše? Toť na konec
můj první apel. A druhý: Dokud budujeme ještě
naší republiku, starejte se, aby byla fronta naše
národní velká a nosná, základna
co možná pevná, aby celý svět
věděl, že opravdu naše krásná
republika, jež zůstala celkem klidným ostrovem
v rozbouřeném moři středoevropském
byla i nadále vzorem i pro ostatní nové státy.
K tomu ke všemu nabízíme již napřed
pravici: věrnou, družnou pravici, poněvadž
cítíme právě tak česky, národně
a republikánsky, jako vy. (Potlesk.) Pánové!
Čekáme, jak se rozhodnete! Pro lid a pro republiku
všechno budeme dělat s vámi, i když to
bude jen přechodní doba, na niž nastolena nová
vláda, jen jestli se o to postaráte, aby byla možna
práce společná. Jinak arci bychom šli
i v té přechodné době svojí
cestou. Prosím ještě jednou, abyste se rozhodli
co nejdříve pro společné, pevné
souručenství celého národa! (Potlesk.
Výborně!)
Předseda
(zvoní): Přerušuji rozpravu o
vládním prohlášení. Nežli
přistoupíme k ukončení schůze,
nebude-li proti tomu námitky, provedl bych doplňovací
volby do výboru ústavního,
pro Velkou Prahu, branného, legionářského
a imunitního. Je proti tomu nějaká námitka?
(Nebyly.) Není tomu tak. Přistoupíme
k volbě.
Z výboru ústavního
vystupuje: Luděk Pik - navrhuje se: Karel Dědic;
z výboru pro Velkou Prahu vystupuje: Slavíček
- navrhuje se: dr Bartošek; z výboru branného
vystupuje: Slavíček - navrhuje se: Hrizbyl,
z výboru legionářského vystupuje
Pik - navrhuje se Teska, z výboru imunitního
vystupuje Novák - navrhuje se Kouša.
Kdo s navrženými změnami souhlasí, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Navržené změny jsou schváleny.
Vládní návrh
zákona o zřízení úřadu
pro sjednocení správy a zákonodárství
v českosl. republice č. t. 1306 přikázal
jsem výboru ústavnímu. Vláda navrhuje,
aby výbor podal o něm zprávu v nejbližší
schůzi Nár. shromáždění
československého.
Jsou snad námitky proti tomu?
(Nebyly). Není jich. Lhůta je povolena.
Místopředseda N.S.C.
dr Bell a vzdal se své funkce místopředsednické.
Volba na jeho místo bude provedena ve schůzi
zítřejší, nebude-li proti tomu námitek.
(Námitky nebyly)
Námitek není.
Navrhuji, aby příští
schůze konala se zítra, v pátek dne
11. července 1919 v 10 hod. dopoledne, s tímto denním
pořadem:
1. Volba jednoho místopředsedy
N.S.C. (za dra Bellu) a jednoho pořadatele (za dra Hallu).
2. Pokračování
v rozpravě o prohlášení ministerského
předsedy.
3. Zpráva imunitního
výboru o žádosti krajského soudu v Kutné
Hoře za svolení ke stíhání
člena N. S. Antonína Chroustovského (č.
tisku 1300). Zprávu tuto dávám na denní
pořádek proto, že je nebezpečí
v prodlení.
4. Zpráva výboru pro
pozemkovou reformu o vládní předloze zákona,
jímž se doplňují některá
ustanovení zákona ze dne 16. dubna 1919 čís.
215 sbírky zák. a nař. o zabrání
velkého majetku pozemkového (tisk č. 1171).
5. Zpráva státně-zřízeneckého
výboru o vládním návrhu ve příčině
zákona o převzetí venkovských poštovních
sluhů, zaměstnaných u poštovních
úřadů třídních, do stavu
výpomocných poštovních sluhů
a do stavu sluhů po rozumu čl. 2. zákona
z 25. září 1908 ř. z. č. 204
(tisk 1247).
Jsou snad proti dnu a dennímu
pořádku nějaké námitky? Není
jich, prohlašuji jej za přijatý a končím
schůzi.