Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Při této příležitosti nutno si stěžovati, že nedostatek místa a zařízení v kuchyni všeobecné nemocnice zaviňuje katastrofu každou chvíli. A tu jakési rozšíření a adaptace stavební jsou nutné na rozšíření kuchyně ať stávající, nebo výstavbou v kuchyni nové. Jest nutno nejen v zájmu prestiže tohoto ústavu, ale i v zájmu ochrany personálu, který tam musí pracovati, aby doznalo se zde oprav, které jest možno při nynějším nedostatku práce snad dosti rychle provésti.

Vedle těchto vad ve všeobecné nemocnici činím výtky v otázce lékárnictví.

Lékárnictví u nás jest zvláštní privilej, která znamená, že jen několik jednotlivců jest vyvoleno ve státě, kteří mohou dostati koncesi. Ty poměry volají po nápravě tím způsobem, že válka utvrdila, že tento stav jest pro příště neudržitelný. Lékárníci měli do 1. dubna 50% přirážku jen u pokladen na účtu. Mimo to v poslední době si vymohli 27% přirážku novou. Teď však zdražení lihu považují za novou příležitost a žádají u pokladen zvýšení o 150% Samo ministerstvo chce navrhnouti zvýšení léků o 100%. Jest však možno, že lékárníci svých koncesí zneužívají, poněvadž jsou stavem, který nezasluhuje ze sociálních důvodů žádné ochrany, nýbrž jsou stavem, který má mimořádná privilegia. Jen jim mohou býti lékárny zadávány. Jest nutno v této věci volati po nápravě, která se může dostaviti tím, že naše zákonodárství ohledně lékárnictví dozná změny v tom smyslu, aby lékárnictví po způsobu švýcarském bylo voleno, ovšem s příslušným vzděláním, jako u lékařů a právníků, také mohou býti lékaři nebo právníky, když mají předběžné vzdělání, a ne jako tomu jest u lékárnictví, že syn dědí je po otci anebo dědí číslo domu bez ohledu na to, má-li předběžné vzdělání.

Žádám naléhavě, aby i v otázce reformy lékárnictví byla provedena změna, a doporučuji, aby ministerstvo zdravotnictví v tomto směru předložilo co nejdříve svou osnovu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále dr. Masaryková.

Posl. dr. Masaryková: Pane předsedo a slavné Národní shromáždění! Ujímajíc se slova k rozpočtu ministerstva hygieny, činím to opravdu s ostychem, neboť s tímto rozpočtem není možno souhlasiti. Cítím, že jest doba příliš vážná, že není možno mluviti a zároveň nic neříkati. Listujíc rozpočet, čtu položku: Vnitřní zařízení Pasteurova ústavu 10.000 K. Uvádím, že neměli jsme dosud ústavu Pasteurova, a že rabies - vzteklina jest velice rozšířena. 10.000 K nestačí dnes, aby si nevěsta zařídila docela chudičkou kuchyni. Pro ústav určený pro celou republiku stačí. Kdo by si přál viděti inventář tohoto zařízení, mohu posloužiti a mám jej zde. Ale snad by bylo nejlépe, kdybyste si zašli do vinohradské okresní nemocnice podívati se na chodby, kde se tísní pacienti před očkováním, na přeplněné místnosti, a byli byste přesvedčeni, že kdyby u jednoho z pacientů vypukla vzteklina, není možno chrániti nikoho.

Doufám, že v dodatcích a rozpočtech ministerstva hygieny jest položka změněna.

Zmiňuji se o této položce, poněvadž jsem důkladně o těchto věcech informována a nechci za ně nésti zodpovědnost.

Pokusila jsem se navázati styky s Rokkefellerovou fundací a myslím, že nám v něčem pomůže, ale musím zdůrazniti, že máme právo žádati jen tehdy, když jsme ochotni si pomoci sami.

Druhá věc, kterou mi svědomí překáží přejíti mlčením, jest osud našich tuberkulosních hochů-vojínů, vrátivších se z fronty, a osud našich tuberkulosních dětí. Byla jsem nedávno v sanatoriu na Pleši, a trhá to srdce, ty bledé tváře hochů, kteří se nemohou uzdraviti, poněvadž se nemají čeho najísti. Kde jest nedostatek výživy, tam nesmíme se diviti, je-li nespokojenost. Kořen nespokojenosti jest nedostatek, hlad.

Mám dojem, že se tu musí státi náprava rychle. Jest mým skálopevným přesvědčením, že bychom měli daleko lehčí práci, kdybychom věděli, jak úžasně těžké úkoly před námi jsou. Jest třeba jíti za praktickými cíly s vědeckou přesností, to jest zdravý idealismus.

V poslední době vyskytují se ve veřejnosti o ministerstvu hygieny a sociální péče dva různé názory. První názor jest: Ministerstvo hygieny jest zbytečné, stačí ministerstvo sociální péče. Druhý názor, který se také po Praze kolportuje, zní: Ministerstvo sociální péče mělo by spadati pod ministerstvo hygieny. Oba názory jsou nesprávné. Jest kategoricky potřebí obou ministerstev. Rozdělení látky jest dáno podstatou předmětu. Předmět určuje také pracovní methodu. Hygienik ovšem dnes musí ovládati methodu sociologickou, poněvadž jde v první řadě o sociální hygienu. Ministr sociální zajisté zase přirozeně musí míti správné pojmy biologické, což jest samozřejmo. Jest také pravda, že jest společná sféra zájmů ministerstva sociální péče i ministerstva hygieny. Ale vypracuje-li si ministerstvo hygieny a ministerstvo sociální péče vlastní své úkoly, rozpadne se tato společná sféra úplně přirozeně a rozlišování nadále nebude působiti ani nejmenších obtíží. Jaké jest pole ministerstva hygieny? Mluvím o tom, poněvadž se ve veřejnosti teď v poslední době mluvilo o těchto věcech již trochu příliš mnoho. Ministerstvo na podkladě statistického šetření, a to předpokládá klinické zkušenosti a světový rozhled o zdravotnictví pokročilých států, musí připravovati zákonodárné předlohy. Ministerstvo musí býti orgánem iniciativním. Těžko, hořko žije se v malých poměrech. Pokud čerstvý vzduch nevane v městečkách odlehlých, ministerstvo musí míti vůli, dokořán otevřít okna. Tak ku př. musí umožniti okresním lékařům, aby navštívili cizinu, aby se osvěžili, a to musí se díti na základě určitého plánu, předem vypracovaného pro celou republiku. Ministerstvo bude zakládati ústavy a zvláště ústavy pokusné, které se nejlépe osvědčí, zavedeny budou všeobecně. Musí usilovati o to, aby zavedeny byly k nám nové typy. Konečně ministerstvo hygieny musí nám býti inspirátorem velkých národních organisací, jako je Československý červený kříž, jako je liga protituberkulosní, jako je ochrana matek a kojenců. Kdo může říci, že není ministerstva hygieny potřebí? Nanejvýš možno se tázati, zda bylo možno v těchto těžkých dobách v tak krátké době ministerstvu vše vykonati. A teď trochu jen, trošičku politiky, docela maloučko! Vážené Nár. shromáždění! Dvě slova měla by býti u nás zakázána, a to jest "svornost" a "bolševismus". (Výborně!) Někdy tak poslouchám a slyším: "Kdybychom byli svorní, nebylo by nikdy došlo k situaci na Slovensku." Poslouchám chvilku déle - jen malý výkřik, ještě chvilinku poslouchám, pěkný hluk - a poslouchám ještě chvilku - dosti slušný rámus, a začali jsme svorností. Ale s tou svorností snad by to ještě jakž takž prošlo, ale s bolševictvím je to trochu vážnější.

Jeden člověk, který moc udělal pro naše děti, mně řekl: "Toho slova já vůbec neužívám. U vás bývá tímto slovem označena každá nespokojenost. Jest jím označována svatá konstruktivní nespokojenost, i sobecká nespokojenost lenochů. Pro obé užíváte jednoho slova." Tento muž mně pravil: "Nevydupávejte si bolševismus ze země. Jste zdravý demokratický národ (Výborně!), nevydupávejte si ho!" A tak myslím, že by snad bylo dobře, kdyby ta dvě slova v parlamentě zmizela. Když dýchám, tak nevykládám, že hrozně rád dýchám. Předpokládám, když sem přijdu, že musím dýchati. Já také myslím, že nemusíme vykládati, že jsme rádi svorni, nejsme-li, tak sem nepatříme.

Československý červený kříž mířil již na rekonstrukci našich poměrů, na poválečnou práci. Lodi, které očekáváme z Ameriky, byly určeny již pro děti tuberkulosní. "Wilson", který kotví v Terstu a jehož obsah asi 1000 tun bude poslán do Prahy za několik dní, určen byl dětem tuberkulosním. Dnes musíme dát všechno na Slovensko. Jsme stržení do válečné práce a musíme chystati válku a věřím a miluji mír.

Rozpočet, který jest nám ministerstvem zdravotnictví předložen, ten nám nepomůže, a mohu říci, že poměry vyžadují rozpočtu jiného. Chápeme těžkou situaci a chceme pomoci, chceme na sebe vzít kus té práce.

Byla jsem teď u moře a dívala jsem se za noci na majáky. Každou chvíli, pravidelně padl pruh světla na moře, věrně celou noc, ať byly venku lodí či nikoli. Jsme my, Národní shromáždění, takovým majákem svému národu?

Nebudu uváděti detaily, jak to u nás stojí s tuberkulosou. Mám je zde po ruce. Jen jeden případ snad uvedu, abych vás nenudila. Jest mi dán českým srdcem, tím srdcem, které věrně bilo, když jsme neměli ochrany. Prosím: Matka, vdova po ruském legionáři, důstojníku pluku Prokopa Velikého, vyznamenaného za chrabrost řádem sv. Jiří. Dostávala 40% služného, tj. 109 K měsíčně a nyní 100 K měsíčně podpory z legionářského fondu. Má 2 děti, obě strádáním seslabené, vyhublé. Sama jest churava, chycena na obě polovice plic, uštvána noční prací Ve dne byla zaměstnána v kanceláři, večer a v noci obstarávala domácnost. Teď nesmí pro chorobu pracovati. Co měla cenného, prodala a mimo to jest zadlužena.

Kam máme s těmito lidmi, s dětmi po našich legionářích? Jak nám pomůže tento rozpočet? Jak hraditi tyto potřeby, které zde jsou? Buďte tak dobří, rozjeďte se po svých okresech, obraťte se na všechny své známé a požádejte je, aby k Husovu dni pozvali tyto děti na léto k sobě ven. Loni jsme posílali 700 až 800 děti denně, dnes posíláme jen 8 až 9.

Prosím vás, udělejte to takto: Řekněte známým: Napište lístek "Dr. Masaryková, hrad. Zvu na léto 1 dítě, 2 děti...", dle možností. Prosím o to po zralé úvaze. O mně ví každý, že nerozumím "politice", ale cítím se příliš politikem, abych nevěděla, že hlasovat pro tento rozpočet bez plného vědomí celé zodpovědnosti jest nepolitické.

Žiadám vás o to a prosím. Na druhý rok prídeme s inším programom. Budeme pre Slovensko žiadať také veci, akých tohoto roku nežiadame. Budeme vás prosiť, aby ste nám pomohli, a chceme, aby ste nám teraz pomohli s českými detmi, aby sme my, Československý červený križ, mohli válečnú svoju pomoc preukázať v činoch a nie v slovách a takto doplniť rozpočet ministerstva hygiény a dať Slovensku, čo mu patrí, a preto vás prosím o túto nepolitiku. Vy, politici, pomôžte nám v tomto. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má kolega Bezděk.

(Hlasy: Není přítomen!)

Poněvadž kol. Bezděk není přítomen, ztrácí slovo. Kol. dr. Hálek.

Posl. dr. Hálek: Vysoko ctěné Národné shromáždenie! Ak bolo zdravotnictvo v celom bývalom Rakúskouhorsku zatisnuté druhými obormi do úzadia, nuž na území Slovenska krčilo sa už celkom v kútiku. Bol to logický dôsledok maďarského režimu, ktorý podraďoval všetky ľudské záujmy svojho občianstva záujmom maďarizačnej politiky, pracujúcej pre pseudoideal uhorskej štátnej myšlienky, ktorá nebola zväčša ničím iným, ako viac lebo menej maskovaným násilím.

Na Slovensku, najmä od r. 1898, od kedy nemohli lekári nadobudnuvší diplom na universitách rakúskych vykonávať lekársku činnosť v Uhorsku (a naopak) - bolo takmer znemožnené, aby študent mediciny sa vzdelal na slovenského lekára; a tých niekoľko silnejších individuí, ktoré to vedely aj za takýchto okolností, vytváral politický systém zo všetkej verejnej služby. Pre nich bola zatvorená nielen súčinnosť pri budovaní zdravotníckeho zákonodárstva, nielen služba vo vyšších úradoch zdravotných, ale aj služba v samotných komunách. Je iste všeobecne známe, že v bývalom Uhorsku nemohol sa stať Slovák ani obvodným lekárom, ak nepodpísal politický revers. Iba národná zrada bola takýmto úradom odmeňovaná.

Takým činom slovenský lekár bol odkázaný na obor hygiény individuálnej; zo všetkých oborov verejného zdravotníctva bol proste vytvorený.

Čo to značí v modernom zdravotníctve, je jasné, keď si uvedomíme, že najkrajšie plody nesie hygiéna, potierajúc epidemie a medicina v liečebných ústavoch.

Následok uhorského systému bol dvojaký úradná služba zdravotnícka nachodila sa v rukách ľudí, ktorí nemali pochopenia pre ľud, uprostred ktorého žili a ktorí boli odmeňovaní nie za služby pre tento ľud, ale za služby pre štátnu ideu, t. j. za činnosť proti ľudu.

A druhé - moment výchovný - medzi lekármi úprimne ľudove a národne smýšlajúcimi a cítiacími smysel pre verejné zdravotníctve krpatel a miznul.

Škodlivé následky tohoto systému odniesol ako vždy - slovenský ľud, slovenský venkov.

O mestá, ktoré na Slovensku boly a sú z veľkej čiasti zmaďarčené, bolo po stránke zdravotníckej ako tak postarané. Zdravotné orgány necítiace s ľudom maly v mestách nadostač popudu k činnosti, jednak preto, že zmaďarčené a mešťiacke obyvateľstvo a jeho ľudské záujmy boly bližšie srdcu týchto orgánov, jednak preto, že dvíhanie slovenských miest bolo vôbec v programu maďarského systému. Snaď aj zretel, zablysnúť sa pred zahraničím svojou spravedlnosťou k národnostiam, hral istú rolu v tom, keď do daktorého mesta slovenského územia zablúdila nemocnica dokonále moderne vypravená. Bola to tá istá ideologia, ktorá diktovala maďarskej vláde, stavať vo slovenských mestách nádherné stredné školy. Vláda pri tom dobre vedela, že každý takýto ústav bude tvrdzou a baštou maďarskej štátnej myšlienky.

Tým väčšmi bil do očú úplný nedostatok všetkých hygienických snáh na vidieku. Na slovenskom venkove stanula si verejná hygiéna úplne do služieb politiky. Zdravotný zákon, tak sa zdá, bol iba na to, aby jeho exekvovanie stíhalo len politicky nepohodlných občanov. Náš sedliak môhol byť istý, že kadenáhle odovzdá pri volbe hlas na našského kandidáta, že hned druhý deň jeho hnojovka potečie cestou s hygienického stanoviska závadnou, bárs tadiaľ tiekla už viacej rokov lebo desaťročí.

Následok tejto praxe bol opät výchovný, ovšem v negativnom smere: slovenský ľud hlivel v úplnej neznalosti zdravotníckych i zásad a vo všetkých asanačných snahách nevidel a nemôhol videť nič inšie ako pánsku sekatúru.

Na jednej strane orgány zdravotnicke, cudzie ľudu, ba nepriateľské - na druhej strane temný, fatalistický a vo svojej temnote násilne udržiavaný slovenský ľud.

To je dedictvo, ktoré prevzala republika od bývalého Uhorska in puncto zdravotníctva. A v tomto dedictve vidím kľúč a vysvetlenie našich dosavádnych neúspechov na tomto poli. -

Prvou našou starosťou musí byť - organisovať zdravotnú službu.

Pri prvých krokoch nazdávali sme sa, že to pôjde hrave. Rátali sme ako v mnohých druhých veciach - predovšetkým s pomocou z Čiech a ako v mnohých druhých veciach, zklamali sme sa aj tu. Skutočne počet českých lekárov hlásiacich sa na Slovensko bol veliký. Ale nápadne sa zmenšil, keď došlo na lámanie chleba. Českí lekári (nerekriminujem, iba konstatujem) prirodzene želali si stanice vo väčších strediskách so strednými školami. Prirodzene nelákaly ich miesta na vidieku. Takýchto nezaplnených venkovských stanic je na Slovensku mnoho. Tak v župe Šarišskej zo 16 stanic obvodných nie je ani jedna zaplnená. V Liptove z 11 staníc je zaplnených iba 5 a v Orave z 9 iba 3.

Čo svojím českým kollegom v takýchto miestach môžeme ponúknuť, je iba práca, tvrdý život v prostredí málo kultúrnom a neveliký plat.

Ministerstvo verejného zdravotníctva zamýšla poštátniť hlavných župných lekárov a lekárov okresných, ale štát nebude môcť odopierať ani menším autonomným telesám dotácie na zlepšenie platov lekárov obvodných, ak má byť náležite vybudovaná organizácia zdravotníckej služby.

Myslím ďalej, že pre správny obvod Slovenska bude prepotrebné systemizovať štipendia pre slovenský dorost lekársky. Táto výpomoc osvedčila sa v starom Rakúsku u studentov slovinských, kde štipendisti boli sa zaviazali aspoň 6 rokov sotrvať vo verejnej zdravotníckej službe.

Samo sebou sa mi rozumie, že územie Slovenska, ktoré bude čítať najmenej 3 miliony obyvateľov, ak má byť zaopatrené lekárstvom s ľudom cítiacím a ľudu rozumejúcim, musí dostať čo najskôr svoju medicínskú fakultu. -

Analogične ako s lekármi má sa vec s porodnými asistentkami.

V našom správnom území je posial voči druhým častiam republiky tá anomália, že v obciach čítajúcích níže 1000 obyvateľov môže babskú službu zastávať absolventka dvojmesačného kursu. V obciach väčších požaduje sa kurs vyšší, 5 mesačný. Od kandidátky nižšieho kursu nežiadala sa posiaľ ani znalosť písma a čítania. Keď takáto negramotná ženička po dvojmesačnom kurse, nota bene vydržiavanom v daktorej nemocnici s malým počtom pôrodov, nastupuje svoje miesto, je to len zásluha jej prirodzenej vtipnosti, ak zo školy si odniesla aspoň najprimitivnejšie vedomosti zo svojej disciplíny.