Končím tím,
že prohlašuji: náš klub bude hlasovati pro
rozpočet ministerstva spravedlnosti v důvěře,
že správce ministerstva spravedlnosti té oběti,
kterou věnuje republika jeho resortu, použije k tomu,
aby upevnil úctu k zákonu, posílil důvěru
v právo a utvrdil naši víru v spravedlnost.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Přeje
si pan zpravodaj slova?
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
Nepřeji si.
Předseda:
Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.
Prosím p. zpravodaje, aby zaujal své místo.
(Děje se.) Hlasovati budeme zase tím způsobem,
jako při položkách předcházejících.
Ministerstvo spravedlnosti.
Prosím p. zpravodaje, aby
se ujal slova.
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
V rozpočtu min. spravedlnosti obnášejí
řádné výdaje 38,941.243 K, mimořádné
výdaje 1,200.501 K, úhrnem tedy 40,141.744 K.
V příjmu vykazuje toto
ministerstvo řádný příjem 1,349.799
K, mimořádný - K, tedy úhrnem 1,349.799
K.
Předseda:
Kdo souhlasí s rozpočtem ministerstva spravedlnosti,
právě doporučeným p. zpravodajem a
vyjádřeným přednesenými položkami,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Rozpočet ministerstva spravedlnosti jest schválen.
Resoluce.
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
K tomuto ministerstvu vztahuje se resoluce, uvedená na
str. 17. rozpočtové zprávy pod čís.
XIX. Prosím za její schválení.
Předseda:
Kdo souhlasí s doporučenou resolucí rozpočtového
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Resoluce jest schválena.
Přistoupíme k poslední
skupině rozpočtu, a sice k rozpočtu ministerstev
sociální péče a veřej.
zdravotnictví.
Přeje si p. zpravodaj slova?
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
Nikoli.
Předseda:
Uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému, panu kol. Johanisovi.
Posl. Johanis: Vážené
Národní shromáždění! Rozpočet
ministerstva sociální péče a zdravotnictví
dává nám příležitost,
abychom poukázali na některé potřeby,
které se jeví ať již v otázce sociální
politiky, nebo v otázkách zdravotnických.
Pokud jde o ministerstvo sociální
péče, jest mi u něho konstatovat, že
toto ministerstvo jest jedním z úřadů
u nás v republice, které prokázaly naprostou
svou pohotovost, a můžeme jistě říci
bez pochlebování - ne proto, že ministr pochází
z řad socialistických, nýbrž protože
jest osobou, o níž jest známo, že opravdu
ho provázela pověst již dříve,
než nastoupil úřad - že je to muž
pracovitý a svědomitý a že úřad
svůj organisuje tak, jak vyžaduje zájem státu,
a že jeho činnost po této stránce nás,
řady socialistické, uspokojuje. Nutno ovšem
při této příležitosti říci,
že zejména některé předlohy tímto
ministerstvem Národnímu shromáždění
předložené jsou důkazem, že v našem
státě jest dosti porozumění pro některé
otázky sociálně politické, ale nicméně
dává rozpočtová debata příležitost,
abychom vyzvedli potřebu urychlení zejména
několika otázek, které souvisejí s
péčí nemocenskou, s péčí
o invalidy, a několika otázek, které považujeme
za zvláštně akutní - v otázce
sociální politiky.
Pokud jde o péči nemocenskou,
měli jsme příležitost, nedávno
při změně nemocenského zákona
vyzdvihnouti jeho veliký význam, ležící
v tom, že podle tohoto zákona, který vstoupí
příští úterý v platnost,
podléhá ochraně nemocenské celá
třetina národa. Uvážíme-li, že
nemocenské pokladny podle usnesení nedělního
svého sjezdu zavedou téměř všecky
již předem, nečekajíce na nařízení
ministerstva, rodinné pojištění, můžeme
říci, že nejen bude největší
část národa povinně pojištěna
dle zákona, nýbrž že i veliká část
t. zv. nepovinných pojištěnců bude náležeti
pojištění. A tu jest nutno zvláště
vyzdvihnouti potřebu, aby na nemocenské pokladny
jinak bylo pohlíženo naší veřejností,
než činí tisk měšťanský.
Proti nemocenským pokladnám bylo mnoho útočeno,
ale myslím, že více z neinformovanosti a neporozumění,
poněvadž jest dokázáno, že vykonaly
pro blaho nejen pojištěnců, nýbrž
i národa velikou činnost, která byla i z
nesocialistických řad již několikrát
oceněna. Ale nutno přece jen vyžadovati, aby
se nemocenským pokladnám jako ústavům,
které budou pojímati největší
část příslušníků
našeho národa, usnadnila činnost tím,
aby zejména doprava nemocných do léčebných
ústavů a lázní dála se za levnějších
sazeb, než při osobách soukromých a
zdravých. My jsme v této věci pro nemocenské
pokladny žádali určitou úlevu. Ministerstvo
železnic dvakráte zamítlo požadavek nemocenských
pokladen, aby doprava nemocných do nemocnic, lázní
a sanatorií se dála levnějším
způsobem. Toto rozhodnutí pokládáno
za nesprávné hlavně z toho důvodu,
že nutno dělati přece jen rozdíl mezi
nemocným dělníkem a úředníkem
a že by se mělo přihlížeti k osobám
nemocným, kterým by se poskytly na dráze
jisté úlevy, zvláště když
se uváží, že v I. a II. třídě
na drahách jezdí velké procento osob zdarma.
Stejně důležitá
je pro nemocenské pokladny otázka, aby jejich korespondence
byla sproštěna porta. Tento požadavek byl aktuelní
již v Rakousku, a to jej řešilo tím způsobem,
že prostřednictvím bývalých okresních
jednot paušalovalo se porto. V naší republice
zůstává tato otázka nerozřešena.
Ale poněvadž spějeme k rozřešení
problémů, souvisejících s nemocenským
pojištěním, naléháme na to, aby
otázka slevy nebo paušalování porta
pro nemocenské pokladny byla rozřešena již
proto, aby stát se nemocenským pokladnám
odvděčil za jich velkou práci, kterou pro
náš stát dělají tím, že
pracují pro republiku statistiku, tedy důležitou
věc, která po stránce veřejné,
zdravotní, i po stránce sociální péče
má pro správu státní značnou
cenu.
Pokud jde o jiné potřeby
v otázkách sociálně politických,
které máme k státnímu rozpočtu
ministerstva sociální péče, je zde
ovšem otázka dokonalé péče o
invalidy. Při této příležitosti
bych chtěl přednésti konkretní stížnost,
která souvisí s otázkou, aby v naší
republice nebyla péče o invalidy řešena
jen tím, že ministerstvo pracuje na osnově
zákona, kterým má býti zaručena
určitá výše pense pro invalidy, ale
aby tady byly jakési úlevy a zejména, aby
se bral ohled na invalidy při zadávání
trafik a biografických licencí. Je to věc
naléhavá, aby se zejména bohaté trafiky
a výnosné biografické koncese zadávaly
lidem, kteří přišli ve válce
o zdraví Já přibíjím na pranýř
okolnosti, které mluví pro tento požadavek.
V trafikách je takový stav, že se hájí
názor, že tomu, komu je trafika přiznána,
má zůstati bez ohledu na jeho majetkové poměry.
Proto se objevuje takovýto zjev:
Trafika na Příkopech
v Praze v Bazaru, jejímž majitelem je pan Kohout,
nese ročně 28.000 K. Kdo je to: pan Kohout? Je to
boháč, jehož manželka má také
trafiku, a to ve Vodičkově ulici proti Jámě.
Trafiku na Poříčí
vedle Wertheimerovy školy vlastní pan Waldes, otec
známého továrníka-milionáře
z Vršovic, který má z ní nájem.
Jistě zde je ten případ zvláště
křiklavý, poněvadž jistě pan
továrník Waldes je tak bohatý, že by
mohl svého otce uživit a nemusil by ho nechat plahočit
se v trafice.
Dále: trafiku v Praze VII.
proti Umrathově továrně má pan Bloch,
vlastník 2 domů, kupeckého obchodu a půlmilionového
jmění.
Sklad tabáku na Malé
Stráně v Letenské ulici má vdova po
dvorním radovi rakouském, bydlící
ve Vídni, a zde má jen zástupkyni, která
neumí takřka ani česky mluvit.
Trafiku na Václavském
náměstí č. 20 vlastnila paní
Krausová, manželka továrníka. Tuto trafiku
dala finančnímu ředitelství k disposici
pro invalidu, ale dostalo se jí majitelce třípatrového
domu ze Žižkova. Dlužno konstatovati, že vzdor
tomu, že dosavadní majitelka Krausová uznala
sama, že nemá nároku na trafiku a postoupila
ji finančnímu ředitelství, aby toto
ji dalo jinam, to se nestalo, nýbrž finanční
ředitelství tuto trafiku postoupilo majitelce třípatrového
domu na Žižkově. Tyto případy,
jak se zde charakterisuje u ministerstva financí, poněvadž
to souvisí s péči o invalidy, uvádím
jako důkaz, že předpisy ohledně zadávání
trafik jsou opravdu zastaralé a neudržitelné,
že se musí měniti v zájmu poměrů,
v nichž žijeme. Stejně jest tomu ohledně
zadávání biografů. V této věci
jsem naléhal na to, aby biografické licence zadávány
byly družstvům invalidním, po případě
obcím nebo také jiným institucím sociální
péče. V tomto ohledu předpisy nebyly změněny
a chci uvésti zase některé charakteristické
zjevy, které mluví pro to, že dosavadní
systém a snad předpisy, vydané bývalým
Rakouskem, nemohou se dále ponechat v platnosti.
Biograf "Orient" vlastní
israelitka paní Steinová a vynáší
200.000 - K, biografu "Koruna" jest vlastníkem
pan Košek, prokurista banky "Union", svobodný,
který sám má 30.0000 - K platu ročně,
ale biograf mu vynáší 150.000 - K ročně.
Biograf "Lucerna", jehož majitelem jest známý
milionář pan Havel. Tento biograf vynáší
mu ročně 400.000 K. Biograf "Konvikt"
vlastní pan Reiman, společník ještě
druhého biografu "Edison" na Letné, jehož
osobní příjem činí 20.000 K
a výnos biografu 80.000 K. Biograf "Pohádka"
ve Vršovicích vlastní paní Hess-Guthová,
manželka vysokého státního úředníka,
vynáší ročně 45.000 - K. Také
u těchto věcí jako u trafik znovu bych dokládal,
že jistě mluví všechny okolnosti pro to,
aby se předpisy ohledně zadávání
koncesí biografických změnily a aby se daly
lidem potřebným, v první řadě
ovšem veřejným podnikům, kteří
pečují o nemocné. (Výkřik:
To by to nesměl míti pan rada Haissinger!) Pak
ovšem se nedocílí, aby družinám
invalidů, po případě jiným
užitečným podnikům, dostalo se takovýchto
veřejných zábavních podniků
a aby užitek z nich plynul všeobecné věci
sociální, nikoli však jednotlivcům.
Tento požadavek, to je ovšem změna režimu
a systému, který panuje, a jistě uznáte,
že jest odůvodněný a také naléhavý,
aby byl u nás co nejdříve řešen.
Jinak ovšem v otázce
rozpočtu ministerstva sociální péče
reklamuji zejména brzké předložení
předlohy zákona o zrušení pracovní
knížky, požadavek, který jest již
i v Německém Rakousku proveden a splněn,
dále brzké předložení zákona
o starobním a invalidním pojištění
(Výborně!), konečně předložení
zákona ohledně zřízení dělnických
komor, požadavek, který fedroval ministr sám,
ale přece debata při rozpočtu dává
nám příležitost, abychom ho společně
reklamovali. Konečně je otázka předlohy
zákona o podporování nezaměstnaných.
Zákon dosavadní resp. dřívější,
dle něhož vypláceny byly podpory nezaměstnaným,
byl zákon, který jaksi zaručoval vyplácení
podpor osobám nezaměstnaným ze státních
prostředků. Odborové organisace dělnické
však v této věci nemohou býti spokojeny
s tímto zákonem, nýbrž vyžadují,
aby pojištění pro případ nezaměstnanosti
dálo se u nás v našem moderním státě
na jiných zásadách a sice pojišťovacích,
aby neplatil jen pojištěnec, nýbrž také
zaměstnavatel, a aby také stát přispíval.
Vyžadujeme v této věci předlohu jako
nutnou, poněvadž jsme před okamžikem,
kdy hrozí celé řadě podniků
nedostatek práce. Musíme vytknouti při té
příležitosti ministerstvu financí, že
stále svou snahou o uzdravění koruny sleduje
snad přece jen politiku a cíle, které nejsou
státu a zejména dělnictvu prospěšny.
Upozorňuji při této příležitosti,
že v celé řadě oborů hrozí
krise. A tato krise jistě se provalí v nejbližších
měsících podzimku - a že je nutno právě
při této příležitosti, když
voláme po předložení zákona o
pojištění v nezaměstnanosti, abychom
tento moment měli na zřeteli.
Ale voláme-li po zákoně
o starobním a invalidním pojištění,
činíme tak proto, že ten zákon jest
akutní, a ač v ministerstvu na zákoně
tom již se pracuje, přece nutno právě
v této rozpočtové debatě zvláště
vyzvednouti, že právě starobní a invalidní
pojištění pro nemajetné pochopitelně
je důležito nejen se stanoviska sociální
politiky, ale se stanoviska zájmu celého národa.
Velectěné shromáždění!
V Italii byla, jak jste viděli, otázka pensijního
pojištění řešena tím způsobem,
že stát sám se přihlásil platiti
a nésti polovičku útrat pojišťovacích,
kdežto jednu čtvrtinu nese zaměstnavatel a
jednu čtvrtinu pojištěný. Dle návrhu
min. předsedy Orlanda obsahuje italské pensijní
zákonodárství ustanovení, že
všem osobám, které byly ve válce od
r. 1915 v Italii, počítá se doba ta do čekací
lhůty. Také u nás musíme žádati,
aby zejména v tomto směru bylo naše zákonodárství
hodně štědré, poněvadž stálé
sliby, které dávaly se dělnictvu a malým
lidem v otázce starobního a invalidního pojištění,
vyžaduji, aby také doba minulá, doba války
byla do čekací lhůty započítána.
Tento požadavek budeme ostatně míti možnost
akcentovati ještě při jiné příležitosti.
Ale upozorňuji, že nebýt války, bylo
by Rakousko bývalo také starobní a invalidní
pojištění zavedlo. Nestalo-li se tak, musíme
si býti vědomi, že náš pracující
lid a v první řadě dělníci
a úředníci nedostatkem tohoto pojištění
velice trpí a prosím, aby naléhavá
tato potřeba nebyla přehlédnuta. (Posl.
Zeminová: Pro ně je starobním pojištěním
žebrácká hůl!) Ano, zejména
dnes, když řádí podvýživa
a kdy musíme počítati s degenerací
národa, nutno určitě k tomuto pojištění
přistoupiti a tu nutno tím spíše volati
po takovém zákonodárství, které
by umožňovalo, aby lidé předčasně
sestárlí veřejným zákonodárstvím
měli existenci zajištěnu a nemusili žebrotou
nebo uvalováním své vlastní výživy
na bedra svých dětí hájiti svůj
holý život. Pokud jde o další otázky,
které souvisí s naší soc. péčí
a veřejným zdravotnictvím, nutno si uvědomiti
zejména to, že právě zdravotnictví
věnuje se v naší republice vlastně nejméně
pozornosti.
V naší republice již
jest stav ten vysvětlitelný tím převratem,
tím chvatem ve veřejných událostech,
těmi politickými věcmi, které jsou
stále před námi, ale nutno právě
při této rozpočtové debatě
otázce veřejného zdravotnictví a zdravotnickým
otázkám vůbec věnovati zde trochu
času a já užívám právě
této rozpočtové debaty, abych akcentoval,
že boj proti nemocím po našem názoru socialistickém
náleží k nejpřednějším
úkolům národa.
Pánové, jistě
jste si všichni vědomi toho, že právě
toto pole bude u nás vyžadovati mimořádné
pozornosti. My jsme ale špatně zařízení
na boj proti chorobám. Naše veřejné
léčební ústavy jsou nedostatečné.
Byly již za Rakouska nedostatečné a to vysvětlitelno
jest tím, že přece jen kompetence samosprávy
neměla tolik možnosti, aby těmto veřejným
ústavům se věnovala náležitá
péče. Vidíme to na pražské všeobecné
nemocnici, ale i na jiných veřejných léčebních
ústavech. Jest sice pravda, že na venkově máme
dost ústavů, dokonce prý dle zprávy
zdravot. referátu je tu stále 1500 až 2000
lůžek neobloženo v Čechách, na
Moravě prý není takový přebytek
neobložených lůžek, ale nicméně
je nutno, si uvědomiti, že ve středu Prahy
máme stav opačný. Poměry jsou ve všeobecné
nemocnici pražské takového rázu, že
jsou nadále neudržitelné. Máme celkem
ve všeobecné nemocnici pražské asi 1250
lůžek. Celkem s ostatními nemocnicemi, také
vinohradskou v to počítaje a k tomu ostatní
nemocnice soukromé, zejména řádové
a řeholní, máme něco kolem 2200 lůžek
a vzhledem k tomu počtu obyvatelstva musíme si uvědomiti,
že tento počet lůžek daleko nestačí.
Proto se jeví stav ten zejména vadným a vyniká
ve všeobecné nemocnici pražské tím,
že na mnohých klinikách není místa
pro nemocné, zejména je to na klinice české
chirurgické u pana prof. Kukuly, který sám
v jedné mimořádné poradě zdravotní
před dvěma měsíci musil konstatovati,
že 60-80 nemocných nemá možnosti býti
umístěnu na lůžkách, nýbrž
jsou umístěni po zemi, totéž se jeví
na některých interních klinikách a
tu tedy zejména, pánové, je nutno volati
po tom, aby ve středu republiky, v dnešním
sídle státních úřadů,
se zodpovědné orgány staraly o to, aby péče
o nemocné byla na dokonalejší výši,
než je dosud. (Posl. Časný: V Olomouci je
to také takové!) To je ve všech střediskách
průmyslových, Olomouc a Brno za války trpěly
vadami po této stránce dosti četnými
a tu je nutno hlavně pro Prahu vyžadovati, aby, když
nemůžeme rozšiřovati všeobecnou nemocnici
novostavbami, což jest pravděpodobné, aby alespoň
byla zabrána pro civilní nemocné známá
garnisonní nemocnice u Ignáce na Karlovu náměstí,
abychom tím získali mnoho místa pro civilní
nemocné, aby nemocnici všeobecné bylo ulehčeno.
Tento požadavek jest splnitelný
tím spíše, že můžeme vojsko
dáti léčiti do jiných nemocnic venkovských,
zvláště ovšem do známé karanténní
nemocnice v Pardubicích, kde je místa dosti, tato
nemocnice je zřízena dosti hygienicky, poněvadž
byla zřízena r. 1915 a 1916, nutno všemi možnými
cestami hleděti k tomu, aby pražským ústavům
léčebným v prvé řadě
všeobecné nemocnici pražské bylo ulehčeno.
Ovšem poměry ve všeobecné
nemocnici pražské vyžadují i jinak veliké
reformy. Dnes dopoledne konala se čtyřhodinná
porada u místodržitelství, která jednala
o některých závadách v pražské
všeobecné nemocnici, ale která také
jednala o nákladu. Všeobecná nemocnice v Praze
jest dosud vydržována jen ze svých vlastních
příjmů; na základě rozpočtu
na rok 1919 vykazuje 6,835.113 K 96 h, naproti tomu příjem
2,271.832 korun. Vykazuje tudíž předběžný
rozpočet všeobecné nemocnice pražské
schodek 4,663.282 K. Dnešní porada jednala o otázce
sanace schodku všeobecné nemocnice a došla k
důsledku, že se má zvýšiti ošetřovací
sazba. Ošetřovací sazba ve všeobecné
nemocnici činila v třetí třídě
obnos 5 K 50 h, navrhuje se však zvýšení
na 8 K denně. Po dlouhých poradách konečně
byla přijata zásada, aby se stanovila vyšší
sazba třetí třídy obnosem 7 K, nebo
7 K 20 h. Upozorňuji, že touto sazbou budou postiženi
zase nejvíce malí lidé, zejména chudí
pojištěnci nemocenských pokladen zvláště.
Odpusťte, pánové, že si dovoluji připomenouti,
že od 1. července bude náležeti nemocenskému
pojištění v Praze a okolí na 150.000
osob, v prvé řadě dělníků,
služebných dívek a jiných osob za mzdu
pracujících. Jest pochopitelno, že tyto nemocenské
pokladny jsou na těchto ústavech, jmenovitě
na pražské nemocnici, interesovány a vyšší
sazba tato dotkne se jich nejvíce. Dnes příjmy
pokladen nestačí, aby uhradily ty náklady,
které souvisí s léčením, zejména
s velikými náklady, které souvisí
s podvýživou a vzniklými z toho chorobami,
tedy upozorňuji znovu, jak je potřebí, aby
takovým ústavům, jako jsou nemocenské
pokladny, se přicházelo v této věci
vstříc, a proto se zvláštní resolucí
domáháme toho, aby Národní shromáždění
vyslovilo zásadu, aby z přebytku, který u
ministerstva zdravotnictví z r. 1919 jest, bylo části
použito k sanaci schodku všeobecné nemocnice,
aby takto opatřena byla k úhradě deficitu
nutná úhrada.