A prosím, jak hájí
se zájmy republiky z druhé strany? Máme tu
družstevní spolky německých dělníků,
které byly již dříve v Čechách,
ale byvše odříznuty od Rakouska, orientují
se nyní pro náš obvod a chtějí
i nadále vykonávat svou povinnost vůči
německým dělníkům v československé
republice. Když viděly, že se sem dovážejí
batisty, jemné hedvábí, rajčí
pera, jak sám pan ministr financí říká,
a také tennisové míče, jak říkají
ti, kdož mluví s p. ministrem financí, tedy
přišly a žádají povolení
dovozu bavlněného zboží. Mají
vyjednáno všechno, ale dovoz jim není povolen
za žádnou cenu. Prosím, počítejte
jenom, jaký poměr je tu k poklesu naší
koruny při takovém dovozu. A k tomu, řekl
bych, házení národního jmění
do chřtánu molocha lichvy, když jde např.
o flanely, které prodávají se v krámě
za 22 korun, ač se vší režií přijdou
z této zásilky družstev všeho všudy
na 9 korun. To povoleno není, ale na druhé straně
vidíte, že přes to, že se s místa
pana ministra financí neustále mluví o boji
proti luxu, nemůžeme přece nechati soustavně
znehodnocovat naši korunu dovozem luxusních předmětů.
Najednou zde např. máte hotově platiti dovezené
olejové sardinky po 8 K 50 h krabici. Já se táži,
pro koho to je? To jest pro široké vrstvy potřebného
lidu? Může si někdo z těch lidí.
jimž stále vyčítáte plat tak
a tak vysoký, koupiti za 8 K 50 h krabici sardinek? A v
takovém velikém množství?
Ale nejen to, řekněme,
to se jí, - a co se jí, sem s tím. Jedí
se ale také koberce? Je potřeba na koberce bráti
nějaký zvláštní ohled? Tady bylo
vycleno 24. května koberců za 1,600.000 K. (Slyšte!)
To je potřeba? Na to máme valutu? To je také
v zájmu naší koruny? (Posl. Viková-Kunětická:
Kdo to kupuje?) Z Vídně to přichází
a tady obchodníci to kupují (Posl. Viková-Kunětická:
Já o tom nic nevím!) Já za vaši
nervositu nemohu, já neříkám, že
vy to kupujete, já mluvím o rozpočtu, mluvím
o tom, že zde se chce zachraňovati koruna na jedné
straně a tam se balí novorozené děti
do novinového papíru, protože není bavlny,
ač se sem pouštěj i jemné batisty, hedvábí
a koberce, ač se sem pouštějí olejové
sardinky pro panstvo, ale nepouští se sem bavlna pro
široké vrstvy lidu, o tom mluvím. Jestli vás
to rozčiluje, za to nemohu. Mne to také rozčiluje,
ale nemohu si pomoci.
Vážení, jak tento
hrozný fakt překřičet! Kdybych i křičel,
podívejte se, to je marné! Vám to říkat,
potichu nebo nahlas, to je vše marné. Já jen,
i když nemám tu naději, abych někoho
z vás přesvědčil, z pocitu zodpovědnosti,
aby se neřeklo, že jsem spoluvinen na tom, co se zde
děje, aby bylo jasno, že jsem nedělal ani neschvaloval
tuto politiku s sebou, proto ty věci zde opakuji. Upozorňuji
na další a sice: stojíme před novým
zvýšením všech životních potřeb!
Tedy na krásnou, uklidňující řeč
pana ministra Švehly přichází např.
zvýšení ceny mouky v dohledné době
na 1 K 50 h. Agitaci pro volný obchod potravinami přece
jen na konec povolujeme a sice dáváme volnost obchodu
luštěninami, snad brambory, atd., jak to půjde
dále? Nemluví se o směrných cenách,
nemluví se o ničem jiném, že stojíme
tak před novou zásobovací kalamitou a před
novým zdražováním, o tom není
sporu. (Odpor.) Já bych si přál, aby
to nebylo, ale fakt je ten, že stojíme před
novým zdražením, a tak před novými
těžkými otázkami sociálními.
Chci to říci docela stručně, abych
dokázal, že nechci jen kritisovati věci, ale
že jest možno i mnoho dělati, poněvadž
vím, že řeknete: inu, kritisovat jest lehká
věc. Ale co já zde říkám, říkám
ze svého dobrého a pevného přesvědčení:
nápravu lze získati i zde, a sice my to vidíme
u ministerstva železnic, to jest v hospodářském
odboru ministerstva železnic. Ministerstvo železnic
převzalo, pokud to bylo možno v těchto desolátních
poměrech, zásobování železničních
zaměstnanců z části do rukou a tu
vidíme, že se dá velmi mnoho i ve dnešních
neurovnaných poměrech udělati. Předvedu
např. jen maličké ukázky: cukr, tuk,
brambory, mýdlo, atd., to vše např. bylo koupeno
a rozděleno tak, že odstraněny byly mnohé
stížnosti. Od 1. ledna do května bylo nakoupeno
ministerstvem železnic ve vlastní režii pro železniční
zaměstnance v sedmi nákupech na Slovensku poblíže
východní demarkační čáry,
to připomínám, jak je to důležité,
poněvadž jsme odtamtud vzali toto zboží,
než je mohli vzíti Maďaři - celkem 1900
kusů vepřového dobytka za cenu 2,230.000
K. (Hlasy: Pro koho?) Do Prahy, do Pardubic
a jinam pro železniční zřízence!
A zatím co se prodává u nás maso za
36-40 K a pod rukou ještě dráže, a zatím
co se prodává sádlo za 50-60 K, prodává
ministerstvo železnic - ovšem malou část,
ale přece je to ukázka, že to jde - tučné
vepřové maso za 21 K 20 h. Dále pokud se
týče obleků, vykazuje dnes již ministerstvo
železnic rozdělení látek na obleky za
51/2 milionu K, plátna za více než
1/4 milionu K, obuvi za 51/2 milionu K, prádla
za 3/4 milionu K, pracovních obleků za 21/2
milionu K, šatů pracích atd. z italských
látek za 2,775.000 K. Jest viděti na tomto příkladě,
že dá se něco dělati i v těch
poměrech, ve kterých jsme. Jest jenom potřeba
dobré vůle, a jest potřeba opravdové
a poctivé snahy. S touto snahou se ale neshledáváme
na rozhodujících místech prostě proto,
poněvadž u nás jsou ještě - a já
bych to chtěl míti konstatováno - lidé,
kteří jsou pevně přesvědčení,
že se vývoj republiky k socialismu dá zadržeti,
že přijde ještě jejich doba, kde budou
svá allotria moci dále prováděti na
účet celého národa. To jest ta jedna
opodstatnělá snaha těch lidí, kteří
zapomínají, že pochodu k socialisaci republiky
nezastaví, ale že zdržování tohoto
pochodu může míti případně
za následek velkou katastrofu pro republiku. A to bych
chtěl míti konstatováno, a proto říkám,
že nemile nesu, že nebyl tento rozpočet sděláván
ze světového názoru budoucnosti naší
republiky, z názoru socialistického. (Výborně!
Potlesk!)
Místopředseda Konečný:
K slovu přichází občan dr. Blaho.
Posl. dr. Blaho: Slavné
Národné Shromaždenie!
Je tomu asi 15-16 rokov, keď
vyprevádzal som roľníckych synkov sem na české
hospodárske školy, aby sa vzdelali a odborne vyučili.
Vtedy žandári preháňali nás na
hraniciach a mnoho a mnoho práce nás to stálo,
než sa podarilo prelomiť netečnosť a nevedomosť
našeho drobného ľudu slovenského, aby
svoje deti dával na odbornú výchovu do Čiech
a na Moravu, do vašich hospodárskych škôl,
lebo vaše zemedelstvo stálo už na dosť vysokom
stupni, ďaleko vyššie než naše slovenské,
alebo pod jedným klobúkom postavené zemedelstvo
maďarské. Ja som už zasedal v maďarskom
parlamente, kde som bol úplne nečinný a pasívny,
lebo som nenávidel celý ten systém, hnusil
sa mi ten život tam, keď som ako proletár, ako
vy, ako chudobný mladý lekár nezbohatnul
zo svojej praxe, ale ako syn roľníka zasedal som tam
medzi grófami, barónmi, veľkostatkármi
a kapitalisty. Velice úzko mi tam bolo a keď teraz
čujem, že ten pokrok dnes nezdá sa byť
dosť rychlým, ten revolučný pokrok predo
mnou hovorivšiemu súdruhovi Brodeckému, vidím,
že predsa len rychlým krokom spejeme ku predu v tom
pokroku a evolúcii, že každým dňom
sa blížime k lepšiemu ideálu.
Jestli niekto sám necítí
stranicky, ako sám si to praje, je dosť smelé
tvrdiť, že ten celok nepracuje. Pokračuje-li
strana, tak pokračuje celý národ a v našom
Československom národe vidíme, že všetky
strany sú strhnuté do tohoto prúdu a že
idú vpred. A i to naše slovenské zemedelstvo,
to naše drobné roľnictvo sa prebudilo a mílovými
kroky doháňa to, čo v minulých dobách
bolo zameškané. Nuže, aby som čiastočne
verejnosti československej s tohoto fóra pripomenul
a povedal to, čo za povinnosť svoju ako referent zemedelstva
pre Slovensko považujem, treba, aby som konstatoval, že
i vo vedúcich kruhoch v Prahe i v lône samých
ministerstiev sú kadeaké poznámky a rozprávky
o tom, čo sa deje v Bratislave, ako by tá bratislavská
vláda nedelala skoro nič. Držím sa slov
našeho ministra Národnej obrany, ktorý povedal
to, keď Slováci hnali proti nemu útokom: Ja
som vykonal v daných okolnostiach dľa možnosti
všetko, co bolo možno, a tvrdím, že my,
naša vláda, tá expositúra našej
vlády v Bratislave, náš minister s plnou mocou
a my jeho pomocníci vykonali sme dľa daných
možností v ťažkých okolnosťiach
všetko, čo bolo možno. My nechodili sme sem,
málo je nás pracovníkov slovenských,
ale vidíme vaše stranicke boje, ktoré sú
do vás zažrané ako tajne skryté bacily
v rozličných žlázach tela ľudského.
Tak ste rozoštvaní všetcí, že my,
ktorí nie sme na tieto intensivne boje zvyklí, ľakáme
sa toho a bojíme. Môže byť, že nás
vychováte za 1 rok, že budeme si my vo vlasech čo
chvíľa. Ale prosím, povedzme si to, čo
si mnohý z vás povedal: "Cui prodest?"
Komu to osoží? Vážení súdruhovia,
i vy socialistický blok, povedzte si: "Ešte sme
tú métu nedosiahli, ktorá by bola potrebná,
aby sme tú vládu úplne strhli na seba A tu
zase bratia agrárníci povedia: My sme ju tiež
nedosiáhli. Prosím zákon rozumu a zákon
citu a hlbokej, veľkej povinnosti voči republike a
našemu malému štátu pomôže
nám sdružovať sa a dávať sa dohromady
a privedie nás k zásade, že treba spoločne
spolupracovať. O čo nám tu ide? Ide o vybudovanie
a udržanie republiky. Preto myslím, že žiadny
sa nemôže diviť, že to tak rychle nejde,
lebo sa nám to prevalí a prevrhne, a všetci
budeme plakať a nariekať, že neboli sme politicky
zralí, vyspelí, nevystihli sme správny okamžík
a rozbili sme si tu republiku sami.
Toto považoval som za potrebné
vo všeobecnosti povedať a vraciam sa k tomu, čo
sme vykonali u nás pri našom zemedelskom referáte.
Začnem tým, že evolúcia a socialisácia
i na Slovensku pokračuje veľmi dobre.
Prvou našou úlohou bolo,
keď sme boli v lednu v Žiline, aby sme sa zastali tych
ubohých helotov sezónnych, hochov, robotníkov,
ktorí chodili na zemedelskú prácu na Moravu
i do Čech, a ktorí trpeli tak zvaným gazdovským
systémom, že jedna grupa vzala si jednoho hospodára,
ktorý jich viedol, za ňu všetko vyjednával,
i smluvy vyjednával s pány. Tito robotníci
museli gazdovi platiť, gazda, aby mohol voľne s robotníctvom
na prácu do Čiech, Uher, Rakús, musel zaplatiť
notárovi 500 K, slúžnemu 1000 K. A tieto peniaze
vydieral zase na tých jednotlivých robotníkoch,
ktorí pod ním pracovali.
Ten gazdovský systém
bol tak nemravný, tak hnusný, že ti pracujúci
zemedelskí robotníci žili ako dobytok hnusne,
nemravne, že každý gazda má 4 až
5 žien, že tie všetky sa musily dávať
do jeho služieb, otroctva, keď chcely, aby ich nebil,
nekopal a nedával nižšiu mzdu. Co si odniesly
domov, bolo 50-60 kg obilia, ostatné všetko ziedly.
Ten alkoholismus a ten nemravný život, spánok
v stodolách vonku, v nedeľu pilo sa, tancovalo, všetko
bolo do večera ožraté, v pondelok sa nepracovalo.
To sme zachytili hned v prvých dobách a zariadili
sme zemský úrad práce. Za krátku dobu
6 mesiacov umiestili sme na hospodárstvach 60.000 našich
robotnikov, oslobodili sme ich z pút tohoto otroctva, zvýšili
sme im mzdy, i príslušné naturálne požitky,
polepšili jedlo a stravu a prijednali im mlieko Ti robotníci
dnes sa búria, - oni nie - ale gazdovia sa búrili,
lebo videli, že tomuto otroctvu robotníctva je konec,
že je konec okrádaniu a švindlu.
Tohoto roku, poneváč
reforma vyvlastnenia veľkostatkov narobila toľko strachu
v Čechách a na Morave a potom nedostatok práce
priemyslovej, a i preto, že mnohí robotníci
šli pracovať na veľkostatky, nemohli sme toľko
robotníkov umiestiť na Moravě a v Čechách
ako v minulých dobách. Pre nepokoje v Jugoslávii
nemohli sme umiestiť viac než 1.500 robotníkov.
Do Maďárie sme žiadneho nedali, lebo tam nebolo
pre nich bezpečnosti, takže nám zostalo bez
práce asi 50.000. Ale prosím, tento slovenský
úrad práce prijal, čo zamestnavatelia museli
zaplatiť, 260.000 K, aby sme im zaplatili cestu, vypracovali
dobré smluvy a vykonali kus sociálnej práce.
Na Slovensku, ako vidíte,
pane kolego Brodecký, to pokračuje. Z tých
60.000 ľudí urobili sme dobrých dôstojných
ľudí, aby cítili, že sú riadnymi
členy spoločnosti ľudskej. To dosiaľ neboli.
Sami sa pamatujete, ako na tých statkoch a dvoroch bývalo
veľmi zle, keď tam ten úbohý ľud
chodieval. (Posl. Časný: My jsme k nim neměli
přístupu, abychom je poučili! Oni jim dávali
ze škopku žrát!) Áno, zo škopka
žrať. Druhá veľká aktuelná
otázka, je otázka pastvin, ktorá úzko
súvisí s chovom našeho dobytka i ovcí.
Na Slovensku bola politika čiste feudalistická a
aristokratická so strany maďarských a židovských
veľkostatkárov. Ich minister Darányi mal mániu,
kdeakú holú a lúku zalesňovat, hoc
na Slovensku je štátnych lesov i dnes 60% všetkych
štátných lesov republiky vôbec. Ale oni
zalesňovať, aby tu vysoká zver mala pokoj a
kľud, a páni sa mohli baviť. Štátne
úrady lesné na pr. v Bánskej Bystrici, Žarnovici,
Liptovskom Hrádku viedly rubriky o tom, koľko ľudí
chodilo do zakázaného pásť. Preto poklesnul
chov ovcí a drobného dobytka, poneváč
náš drobný roľničok nemá
si kde zapásť. Naše ministerstvo s plnou mocou
vydalo ministerské nariadenie, kde sme cestou dohody vyzvali
všetky veľkostatky a správov štátnych
lesov, aby po dobrotky vydaly toľko a toľko, aby každé
panstvo, ktoré má zbytočné pozemky,
hodiace sa za pastviny, ich vydalo, a kde není pastvin,
aby boly vytrhnuté zo zbytočných lúk
kusy, kde by sa dobytok mohol pásť. -
Široké vrstvy slovenského
roľnictva, poneváč naše roľnictvo
nenie ešte tak bohaté ani tak silné ako agrárníci
v Čechách, sú maloroľníci a pracujú
len s malým kapitálom a s malými prostriedky.
Tito ľudia iste budú žehnať našej vláde
bratislavskej, že sme im umožnili, aby sa mohli živiť.
Ale následky tohoto blahonosného nariadenia budú
sa ukazovať i v tom, že sa zvýši, snáď
zdesateroznásobni chov ovcí na Slovensku.
Potom budeme mať vlnu a rozvinie
sa naše mliekarstvo a syrarstvo. Chov ovcí na Slovensku
klesnul strašne; zo 3 až 4 milionov neviem, máme-li
ich dnes 1 milion, snáď ani toľko nie.
Dôležité bolo nariadenie,
v ktorom sme rozkázali, aby všetky ladom ležiace
polia a opustené role, ichž majitelia utiekli do Maďárie
alebo do Viedne, boly dané do nútenej správy,
obrobené a obdelané. To sa už osvedčilo
a hneď sme vzali mnohé veľkostatky, nečakajúc
na vyvlastňovací zákon nedávno tu
vydaný, ale cestou dohody, a kde to nešlo po dobrom,
donútili sme majiteľa a rozdelili po 1 jútru
alebo pol jútru malým roľníkom, malým
hospodárom alebo bezzemkom, aby si mohli nasadiť aspoň
zemiakov U nás sú pomery týchto latifundií
hrozné, že obec, ktorá má 2.000 obyvateľov,
má len 2, 3 nebo 4 hospodárov, ktorí majú
dosť pôdy, aby sa mohli z nej slušne uživiť.
Inak je celá dedina obkľúčená
veľkostatkom, ktorý ani časť pôdy
neodpredá, alebo nedá do pachtu a nutí obyvateľov,
aby ako bezzemci pracovali u bohatého majiteľa.
Otázka dobytkárska
súvisí u nás s touto reformou zemedelskou,
a keď bude zemedelská reforma spravedlivo vykonaná,
stvoríme toľko jednotlivých malých,
mladých hospodárov, roľníkov, že
národ náš vyjde z nej posilený a republika
dostane nový silný kádr pracovitého
vojska, ktorí nebudú žobráci, ale budú
mať vedomie, že republika ich urobila ľuďmi.
Nebudem vzpomínať drobnejších
na riadení, ktoré sme vydali. Organisácie
zverolekárstva, s pomocou našeho ministra zemedelstva
Práška krásne ide ku predu. I menovali sme
16 župných zverolekárov, usadili sme asi 10
zverolekárov Čechov po celom Slovensku, organizácia
šla veľmi pekne, ale maďarský vpád
zase všetko rozrušil.
Veľmi dôležité
je nariadenie o zemedelských inšpektoroch. Môj
predrečník, pán president Prokůpek,
požičial nám najlepšie sily z českého
zemedelstva, tie vykonaly veľmi krásnu organizační
prácu a v mnohých župách sa staly poradcami
a pomocníky i našej politickej správy, pomáhaly
a dôležité výkony vykonaly pri vyživovaní
Slovenska a spoločne s úradníkmi vyživovacích
úradov dokázaly, že Slovensko so svojim obilím
zo svojich rovin a úrodných žúp je sebestačné.
My živíme armádu, veľké mestá
ako Bratislava zaopatrujeme dobytkom, múkou, atď.,
a stačili by sme si do konca mesiaca srpna alebo i zári,
keby nebol prišiel maďarský vpád a keby
nám neboli zo 2.000 zrekvirovaných vagonov asi 1.000
vagonov obilia ukradli.
Čo sa týka jednotlivých
položiek našeho zemedelského rozpočtu,
sú robené podľa rozpočtu rakúskeho
a maďarského. Nenie to ináče možno,
lebo sme dosiaľ žiadneho ministerstva zemedelstva nemali
a je to prvá zkúška delania našeho rozpočtu.
V našom rozpočte je mnoho nedostatkov. V prvom rade
je tam nedostatočne postarané o roľnícke
a odborné školstvo na Slovensku. Tam sú 3 školy:
v Širokej, v Sabinově a v Brezne; ale na ostatné
školy roľnícke a odborné hospodárske,
ktoré hodláme na Slovensku zriadiť v počtu
asi 18, nenie v rozpočte pamatované, hoc v iných
položkách sú sumy vysoké. Na pr. položka
na zemedelských inšpektorov robí 864.000 K.
To by připadlo 50-60.000 na jednoho zemedelského
inspektora, ktorý by mal plat ako minister, a je prirodzené,
že by sa každý hlásil radšie za inspektora
na Slovensku, než aby hľadal kariéru v Prahe.
Preto ministerstvo iste nám dovolí, aby sa z tohoto
obnosu poskytlo niečo na organizáciu našeho
školstva na Slovensku, kde budúcim rokom otvoríme
asi 15-16 roľnickych a hospodársko-odborných
škôl. Myslím, že ani Nár. shromaždenie,
ani ministerstvo nebude nič namietať proti tomu, aby
sme si tie školy utvorili. Ide o vybudovanie špeciálnych
slovenských škôl, ktoré majú slúžiť
takým oborom, ktoré na pr. v Čechách
nie sú ešte za vedené. Máme na pr. vybudovanie
vinarskej školy v Bratislave, z ktorej si musíme vybudovať
vyššiu vinársku školu. Vinárníctvo
bude u nás veľmi aktivnou položkou štátu.
Vývoz vína bude sa reprezentovať krásným
a veľkým obnosom a nebudeme museť dovážať
víno z Rakúska za drahé peniaze kadeakú
rakúskú "miešaninu". Budeme mať
svoje dobré, výborné slovenské víno,
a ľavné, lacinejšie, než je dnes.
Za druhé bude treba vybudovať
školu, kde sa bude prednášať i o pestovaní
tabáku. O tom nevidíme v celom rozpočte ani
jediného slova, poneváč ten pán referent,
ktorý to vypisoval z rozpočtu, v tomto rozpočte
slovo tabák nenašiel a slovu "doháň"
nerozumnel.
Pánovia! Pestovanie tabáku
je niečo tak rentabilného a tak výnosného,
že sa pominúť nedá. Viete, že tabák
je skoro potrebnejší než jedlo, zvlášte
v takom narode kultúrnom, ako je československý,
kde sa skoro viac fajčí, než jie. Budeme pestovať
tabák doma. Celé kraje, od Nových Zámkov
ku Komárnu a od Komárna až k Ostrihomu sú
veľké lány tabáku. Na to upozorňujem
slavné Nár. shromaždenie. Na tento tabák
sa musíme tiež vrhnúť a musíme
ho tiež urobiť poplatným našej republike,
a máte nápravu valuty. Preto nenie treba tak pesimisticky
na to všetko hľadeť a báť sa, že
sa nám republika za pol roku svalí, a že prijde
devalvácia. Jestli si ju neurobíme sami, svet nám
ju neurobí. Minister financú dr. Rašín
hovori preto tak čierno, aby sme my videli hodne bielo.
Preto nás straší, aby sme sa báli, pracovali
a šetrili a tie peniaze tvorili.
Čo sa týka položky
na pestovanie koní, môžem povedať, že
ten kraj Nové Zámky - Komárno - Levice bude
základňou pre pestovanie našich koní.
To bude komora našeho koňstva. Potiaže skoro
prekonáme a skoro budeme spievať: "O Slovensko,
aké to koňstvo chová pôda tvoja."
(Veselost.) Vy sa smejete, ale je to velice dôležitá
vec. Kdo ten kraj zná, naši rolníci, tí
uznajú, aký dôležitý je chov koňstva.