Národní shromáždění československé 1918 – 1920

A prosím pekne, maďarskej vláde nezáleželo na tom, že na také podniky doplácala, že ich subvencovala. Myslím, pánovia, že to je vám známo, že u nás v bývalej Maďarii sa s peniazmi v tomto ohľade nešetrilo, oni boli kavaliermi pred svetom, subvencovali míliony také podniky. Myslím, že naša republika v tomto ohľade musí spraviť tabula rasa a musia páni odborníci prijsť na Slovensko, tam sa podívať, aby videli, že v tom ohľade bude sa museť urobiť dôležitá zmena. Ja, akožto robotník, ktorý som mal príležitosť od prevratu celým Slovenskom prejsť, vskutku som sa na vlastné oči o tom presvedčil - nie snáď z knihy som to čítal, alebo snáď z kancelárie nejakej. Ako som počul, u niektorých našich ministerstiev sú páni, ktorí proste povedali, že tam, kde Slovensko nemá tratí, nech si zriaďa spojenie povozy, automobily a že predbežne i to postačí. To, pánovia, nenie správné, lebo viete veľmi dobre, že Slovensko je bohaté na suroviny. Už na drevo je tak bohaté, že skoro všade, kde takéto podniky dnes už existujú, ale žiadneho dokonalého železničného spojenia nemajú, vidíme, že celé stohy dreva po čas vojny uloženého, na jednej hromade nahromadeného, hnijú. To je myslím ohromná škoda, na druhej strane však myslím, že tam i robotníctvo má záujem na tom, lebo keby nebol hotový materiál nahromadený, ten podnikateľ mal by viac ochoty i naďalej robotníctvu dať zamestnanie. Vidíme na príklad, že sú i železárne, kde už od prevratu vôbec nič sa nerobilo, preto že nedostaly uhlia, lebo Maďari vzali im jedinú lokomotívu, zubačku, kterú náš štát nebol dosiaľ ešte vstave dosadiť, a tak najmenej 2000 robotníkov s toľko rodinami je dodnes bez práce.

To by bolo jedno. Za druhé myslím, že bude potrebná na Slovensku dôležitá reforma, čo sa týka stavania nových tratí. Sú centrá, a uzle, ktoré maďarská vláda z politických dôvodov nechcela spojovať s hlavnou traťou. Vidíme na pr., že ešte dnes tak hlavná a stará trať od Bratislavy na Trnavu a na Trenčín, t. j. do Nového Mesta je jednokolejná. Vidíme, že to robila maďarská vláda úmyselne, a bolo by treba, aby v čo nejkratšom čase táto trať bola na dvojkoľájnú prerobená. Z Galanty, to je od Budapešti, to maďarskej vláde lepšie pasovalo, aby mala trať dvojkolejnú, a sice až po Žilinu; od Žiliny samozrejme, že to bol súkromý podnik, - košicko-bohumínska dráha - tu hneď od začiatku, ako ta trať stáva, hneď postavila dvojkolejnú. Prosím, tu je treba, aby prišli odborníci a aby to opravdove, uprímne mysleli s touto prácou, lebo z toho republika by mala len osoh. Ten obnos, ktorý by bol na stavbu a rekonstrukciu nových i starých tratí venovaný, mohol by sa iste dobre zúrokovať.

Pri tejto príležitosti chcem podotknúť, že sú na pr. mimo túto bratislavskú trať k Žiline ešte jednotlivé trati, ako na pr. trať spojujúca Čechy a Moravu so Slovenskom. Viete, pánovia, že kdo chce cestovať zo Slovenska do Čiech, buď musí ísť prez Bohumín, a to je tiež nepríjemné, lebo je to okľuka alebo musí ísť prez Vláru a to je nedostatečné. Preto bolo by potreba, až sa začnú stavať železnice, aby táto trať čo nejdriev bola vzatá v úvahu.

Potom je Krupina a Zvoleň. V Krupine je priemysel, ktorý ako som už podotknul, nemá žiadneho spojenia s hlavnou traťou. Potom prijde Handlová, tam je tiež veľká továrňa, ktorá nemá s hlavnou traťou spojenia. Potom Veselie, Myjava a Nové Mesto. Myjava má tak vyspelý priemysel, hoc dosiaľ bol priemysel dosť malý, ale obzvláště obchod sa tam pestuje. Až do najnovejšej doby z politických dôvodov maďarská vláda nepripustila, aby Myjava mohla sa vyvinúť ako mestečko, lebo tam vždy bol prebudený čistokrevný slovenský národ. Potom prijde Nitra a Zlaté Moravce. To je tiež tak dôležité, že tam bola čiara, a síce ten smer od Nitry k zlatým Moravcom, ktorý nemal žiadneho spojenia. To všetko dialo sa z politických dôvodov. Z Pešti na Hatvan a hore na Košice bola výtečná dráha, ale z Nitry na Zlaté Moravce, kde tiež z dôležitých obchodných a priemyslových dôvodov bolo by bývalo potreba postaviť dôležitú trať, to maďarská vláda neuznala za potrebné.

Rožňava a Turany, Dobšina a Poprad. V Dobšine je tiež už dnes veľmi vyvinutý priemysel a je tam i baníctvo. Je tedy dôležité, aby Dobšina mala spojenie s hlavnou traťou. Bystrica a Ružomberok, Bystrica a Štubňa, Dobšina a Červený Kameň. To sú samé priemyslové body, ktoré už dnes postrádajú veľmi spojenia s hlavnými traťami, resp. postrádajú každej možnosti, aby mohly hneď z továrne hotové zbožie odvážať, alebo suroviny tam dovážať. Všetek dovoz musí sa diať povozy alebo automobíly. Potom prijde spojenie Čace s Moravou prez Makov. Bolo by už potreba, aby čo najrychlejšie bola vystavená trať na Kúty z Bratislavy, to jest Bratislavu spojiť s Prahou. Dosavadny pomer je neudržiteľný, poneváč pod Bratislavou, pod Děvínskou Novou Vsou sa môže jazdiť ťažkou lokomotívou z Devínskej Novej Vsi až myslím prez Brno, je základ do Kútov tak slabý, že by sa musela zameniť z Novej Vsi ťažká lokomotiva slabou.

Tak ztratí mnoho času, poneváč musí vziať ľahkú lokomotivu, nemôže isť takou rychlosťou, akou jazdí od Brna alebo už od Breclavy do Prahy. Preto je treba, aby čo najrychlejšie a čo najskôr bola táto práca vykonaná. Myslím, pánovia, že je to treba nie len z hospodárskych dôvodov, ale je to zapotreba preto, že máme na Slovensku ohromnú spústu robotnictva bez práce a je našou povinosťou, abysme toto robotníctvo nejako mohli zamestnať. Je to marné, kým toto robotníctvo nebude uspokojené, budeme mať na Slovensku bolševické nápady, bolševické traktáty. Já sa len tomu divím, že na pr. sme na Slovensko do tejto doby, bohužiaľ, dostali veľmi málo uhlia, že naše robotníctvo - to chcem len mimochodom podotknúť - nám na to poukazuje, že Češi jednoduše prišli od nás len vyvážať, ale nič nám nedovezú. Preto by som myslel, že by bolo potreba, aby sa patričné kruhy i v tomto ohľade postaraly o to, aby robotníctvo aspoň len predbežne, keď už nie v továrňach, aspoň núdzovou prácou mohlo byť zamestnané. Trebaže naši bratia Češi nám Slovákom v tomto ohľade už mnoho poskytli, myslím, že by bolo potreba, aby na Slovensku bolo viac pozornosti venované osobným vlakom, a síce povozným, ktorých máme veľmi málo. Vlaky sú stále preplnené, pri tom slabé lokomotivy, vlaky maju veľké opozdenie, takže by bola potrebná dôležitá náprava. Chcem-li však ešte na jedno poukázať, je to pošta. Pošta je dosiaľ skutočne nedokonalá. Je pravda, keď naši českí zamestnanci a úradníci na Slovensku prevzali železnice a pošty, našly všetko v neporiadku, museli skoro všetko zo zeme vydupať. My sme sa tomu ani nedivili, keď niektorí naši odberatelia rôznych časopisov toho dňa nedostali svoje noviny lebo svoju korespondenciu. Najprv museli si vyhľadať mapu, museli najprv študovať Slovensko, lebo Maďari po 4. únoru z Bratislavy všetko odniesli a zničili, takže z vlastnej sily museli naši českí zamestnanci vypracovať celé Slovensko a museli takto ťažko horko pracovať. Teraz je už o niečo lepšie. Čo je ešte nehotového, myslím, že v krátkej dobe ako náhle sa pomery na Slovensku upravia, že sa i toto ešte zdokonáli.

Mame ale ešte jedno, a to je telegraf a telefon. I v tomto ohľade maďarská vláda veľmi macošsky sa chovala voči Slovensku. Máme celú spústu notariátov, väčších obcí, kde vôbec žiadneho telefonu niet, kde vôbec ten notár musí koľkokrát hodinu a hodiny poslať svojho človeka, aby mu odniesol telegram. Nenie pošty, vôbec ničoho. V tomto ohľade myslím, že bude museť tiež byť v najkratšej dobe vykonaná dôkladná reforma. A, pánovia, myslím, keď nahliadnete, že to všetko bude len v zájmu našej Československej republiky, a až sa také investicie urobia, že to bude len výhodou pre celý československý štát.

Ale nebol by som so svojím referátom, ktorý som vám chcel na krátko podať, úplný, keby som sa nezmienil tiež o našich železničných a poštovných zamestnancoch. Pánovia, kdo na Slovensku žil po čas prevratu, ten vie, čo českí železniční zamestnanci v tomto ohľade prekonali. Viete veľmi dobre, že časť maďarského železničného personálu na Slovensku zostala. Zostala snáď z politických dôvodov a zostala snáď z hospodárskych dôvodov a čakala, ako sa budú veci vyvinovať. A videli sme, čo sa stalo z 3. na 4. února. Keby vtedy tam vskutku českých železničných zamestnancov nebolo bývalo, tak prosím, neviem, čo by sa na Slovensku bolo stalo. Viete, že keď slovenská vláda s plnou mocou zo Žiliny do Bratislavy se chcela presťahovať, že tú noc železniční zamestnanci na celej trati zastavili svoju prácu. Pravda, že bolo to len obozretnosťou našej slovenskej vládly a železničného referenta, že mali postarané a v reserve železničných zamestnancov českých, a, pánovia, čo tito železniční zamestnanci po celý čas museli od bývalých maďarských železničných zriadencov vytrpeť, to môžeme len my posúdiť, ktorí sme medzi nimi žili a ktorí sme ich v tomto ohľade vždy museli podporovať. Vieme veľmi dobre, že 4. února pretrhli železniční zamestnanci v Bratislave elektrické osvetlenie, že takto znemožnili celé telegrafické i telefonické spojenie na celej trati, a keby nebolo po ruke bývalo českých odborných zamestnancov, že by vskutku na Slovensku bolo se stalo niečo, čo by nám bolo len chaos prinieslo. A pri tom pri všetkom musím poukázať na to, že naši českí železniční zamestnanci, ktorí sú na tak exponovaných miestach, nie sú tak oceneni, ako by mali byť.

Prosím, taký železničný zamestnanec musí žiť na 2 strany: tu v Čechách, potažmo na Morave - a na Slovensku. U nás na Slovensku je odmenený tým, že dostane 20 K diet. Prosím, za týchto 20 K diet na Slovensku vyžíť nemôže a preto prosím nadovšetko u tých železničných zamestnancov, ktoří sú na tak exponovaných miestach ako na pr. blízko demarkačnej čiary, kde sú obkľúčení dňom i nocou nepriateľmi, kde každú minutu ide o ich život, boly zvýšené diéty. Taký železničný zamestnanec by mal mať väčšie výhody ako taký, ktorý je niekde v Malackách alebo v bezpečnejšom mieste. Já som mál príležitosť v Oroske t. j. 2 km. od demarkačnej čiary, kde každú hodinku mohol maďarský bolševik vytrhnúť a mohol zničiť celý železničný personál, kde bolo nejakých 20 legionárov, ktorí museli celú tú čiaru tam strážiť. Pri tom je tam veliký cukrovar, ktorý tam s milionovým obratom pracuje a prosím, taký železničný zamestnanec s tým tamojším prednostou, ktorému šly pres ruky miliony, lebo cukrovar pracoval, mal 20 K denných diet. Myslím, že sa to dialo nie s vedomím ministra železnic, ale že sa to dialo sňáď len z byrokratických dôvodov, neznajúcich pomerov na Slovensku. Všetko sa to robilo len z kancelárov, úradov a na jednu šablonu.

Pri tom musím podotknúť, že by bol už svrchovaný čas, aby bola v celej Československej republike jednotná služebná pragmatika, lebo naši slovenskí železniční zamestnanci, ktorí prešli prez ten bolševický oheň a ostali vo službe republiky, cítia sa býť zkrátení, lebo poukazujú na to, že českí zamestnanci či slobodní či ženatí majú výhodu, že dostávajú tých 20 resp. 40 K denných diet, kdežto oni, keď sú z jednoho miesta na druhé presadeni, žiadných diét nedostávajú. Aby sme tedy i v tomto ohľade vyhoveli, bolo by treba, aby v najkratšej dobe bola jednotná služebná pragmatika tak, aby tí českí zamestnanci na Slovensku exponovaní, ktorí by tam chceli zostať, mohli sa tam sa svými rodinami usadiť, aby nemohli riecť, že žijú na dve strany a aby boli rovnoprávní a rovnocenní so železničnými zamestnanci slovenskými.

To som držal za svoju povinnosť ako slovenský poslanec slavnému Národnému shromáždenie predniesť. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Uděluji slovo poslednímu řečníku dneška, obč. Rud. Mlčochovi.

Posl. Rudolf Mlčoch: Vážené Národní shromáždění!

Musím se bohužel ve své řeči omeziti, poněvadž již schůze se prodloužila tak, že zajisté již všichni jsou unaveni a že jest naše Národní shromáždění prázdné.

Při debatě rozpočtové chtěl jsem zejména mluviti o národohospodářské politice našeho státu, která jest zajisté základem každého spořádaného státu vůbec. Jaké směrnice stát náš po stránce národohospodářské nastoupí, bude záležet ovšem zejména od politického seskupení jak Nár. shromáždění, tak vlády, která representuje většinu Nár. shromáždění. Musíme však prohlásiti, že pokud se týče středních vrstev, najmě výrobních a produktivních, přáli bychom si radikální reformy v postavení hospodářském naší mladé republiky, a to v tom směru, aby nebyl kopírován systém rakouský, který byl založen na systému kapitalistickém, na systému zproletarisování středních vrstev, nýbrž, aby nastoupen byl systém politiky sociálně i hospodářsky spravedlivé, který by zaručil všem vrstvám produktivním, všem vrstvám občanským takové sociální postavení, jaké v moderním státě vyžaduje slušná existence. Musím si postěžovat, že přes to, že žijeme již v naší republice 8 měsíců, nevidíte nikterak ani náběhů k tomu, že by národohospodářská politika československého státu měla být radikálně změněna v tom směru, aby vrstvám pracujícím, vrstvám středním, produktivním, byla umožněna a zajištěna lepší existence, než v bývalém zpuchřelém Rakousku.

Tak, jako v Rakousku, tak také v naší československé republice nadržuje se vysloveně kapitalistům. Vezměte kterýkoli oddíl politiky hospodářské či sociální, shledáte, že je vedena zásadami privilegií, udělovaných kapitalistické výrobě a majících za přirozené následky zproletarisování středních vrstev, vyčerpání a zotročení vrstev pracujících.

Ať vezmete, velectění, politiku daňovou, ať politiku dopravní, obchodně celní, sociálně hospodářskou, ať živnostenskoprávní, všude shledáte tyto základní principy, stavěti také naši československou republiku na naprosto zavrženíhodný systém politiky kapitalistické. A já zde jménem živnostensko-středostavovské strany prohlašuji, že zrovna tak, jako socialisté, tak také my stavíme se proti tomu, aby československá republika byla stavěna na principy hospodářské politiky kapitalistické (Výborně!), že my jsme toho názoru, aby československá republika byla postavena na jedině zdravé základy politiky středostavovsko-sociální a sociálně družstevní, na základy protikapitalistické, která by zajišťovala jednak pracujícím, námezdním vrstvám spoluúčast na zisku a spoluvlastnictví ve velkopodnicích, kde svoji práci dávají, za druhé, aby umožňovala malým a středním vrstvám výrobním a produktivním slušnou existenci, aby tedy hospodářský systém byl postaven na principy protikapitalistické. Bohužel, dosavadní vláda a dosavadní, zejména hospodářská politika našeho státu o tomto nesvědčí. Očekáváme, že nová vláda, jejíž páteří jsou socialistické strany, socialistický blok s agrárníky, dá nové směrnice politiky hospodářsko-sociální, která také umožní lepší a zdárnější existenci středním vrstvám produktivním. Pokud se týče dosavadní naší politiky, vidíme, že jsme se nikterak neodklonili od vídeňského centralisticko-kapitalistického systému ve Vídni po čas války; vybil se systém národohospodářsky do krajnosti proti středním a malým vrstvám výrobním, který vysloveně veškerou výrobu, velkoobchod, dodávky, aprovisaci svěřil privilegovaným vrstvám kapitalistickým, které pomocí t. zv. válečných centrál usurpovaly si téměř monopol na veškeré suroviny, na veškeré zboží, které rozdělily mezi sebe jenom velkopodniky. Tento systém válečných centrál i s tím nezdravým naprosto kapitalistickým systémem byl přenesen k nám do československé republiky bohužel a trvá až dosud. Jelikož centrály u širokých vrstev lidových pozbyly naprosto jakékoliv důvěry, československá vláda, resp. pan ministr obchodu, po případě jeho rádci hledali novou firmu, pod níž by mohli opětně prováděti zcela bezohlednou politiku ve prospěch velkovýrobců, velkoobchodu na úkor středních a malých vrstev lidových. Našel se systém t. zv. syndikátů. Pan ministr obchodu tvrdil totiž, že se musí organisovat vývoz a dovoz surovin, event. zboží organisací, která by byla pod kontrolou státu, resp. vlády. Jakým způsobem však se kontrola v praksi provedla? Založily se syndikáty, které mají výhradní právo na dovoz a vývoz. Při tom jest zvláště pozoruhodno, že tyto syndikáty jsou representovány jedině zástupci největších firem kapitalistických a bohužel také židovsko-německých, kteréžto syndikáty mají nejen privilegované právo na dovoz a vývoz, nýbrž také privilegované právo na kontrolu sama sebe. Před zřízením syndikátů byla zřízena t. zv. komise dovozní a vývozní, v níž aspoň pro forma byli zastoupeni konsumenti, producenti a vláda.

Mezi producenty v těchto komisích byli také zástupci organisací živnostenských a obchodnických. Tomu v syndikátech již tak není. Syndikáty mají neomezenou moc disponovati, jak chtějí. Skutečnost ukazuje, že disponují veškeré suroviny a veškeré zboží jedině velkokapitalistickým podnikům. Následek toho přirozeně jest ten, že jest zde významná vrstva národa, která čítá téměř půl mil. hlav, s rodinami a dělnictvem zaměstnaným na 2 miliony, která nemá prostě z čeho žíti a která nemá z čeho pracovati. Pan ministr financí sice nám při každé příležitosti velice krásně vykládá o tom, že, máme-li zrestaurovati naše zbídačené poměry finanční, že jedině možným prostředkem k tomu jest práce, práce a práce. Ano, my víme, že hodnoty tvoří práce.

Velectění pánové, jak jsem se zmínil, já znám vrstvu, složku národa, která živí na 2 miliony duší, která chce pracovat, která nechce vyživovacích, nebo jiných podpor v nezaměstnanosti, ale chce podmínky pro tuto práci, chce materiál, chce, aby měla z čeho pracovat - to jest české živnostnictvo a jeho dělnictvo, které zápasí dnes opravdu o existenci nikoli proto, že by nechtělo pracovat, nýbrž proto, poněvadž nemá, z čeho by vyrábělo. Jeví se však snaha, aby se těmto vrstvám existence a práce umožnila? Nikoli! Ani snahy zde není. Naopak. Musil jsem již nesčetněkráte osobně zakročit u ministra obchodu i u jiných ministrů a ústředních úřadů, pokud to do resortu jejich přináleží, aby se postarali, ať již jakkoli, jen aspoň o minimální množství, o suroviny pro maloživnostnictvo. Nestalo se nic. Naopak. Vidíme celý systém v tom, že to, co nemohou uchvátit velkopodniky pomocí své vlastní organisace, k tomu dopomohou si systémem obchodní politiky, prováděné dnešním ministerstvem obchodu pomocí syndikátů, pomocí bank, kterým se dnes svěřuje obchod surovinami a vším zbožím. Tak se prostě systematicky pracuje na zproletarisování malých a středních výrobců. Následek toho jest ten, že, když velkovýrobci a kapitalisté vidí, že vláda jim jde na ruku, jsou dokonce tak troufalí, že vysílají agenty do všech krajů československé republiky, kteří za každou cenu skupují veškeren materiál. Jak bylo zjištěno a jak přiznal také pan ministr obchodu na moji interpelaci, firma Baťa a firma Štěpánek, velké to firmy obuvnické, ve velkém skupují veškeré zásoby koží za každou cenu, až o 100 procent vyšší, kdežto malí obuvníci čeští, kterých je v našem státě na 20,000 i s dělnictvem, nemají následkem toho, z čeho pracovati. A pan ministr obchodu k interpelaci neodpověděl, že se postará, aby jejich existenci umožnil, nýbrž docela šikovně se z toho vykroutil, že prý nemá možnosti, za stávajících poměrů opatřiti maloživnostníkům materiál.