Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Velectění pánové a paní, pan ministr financí také již několikrát otloukl nám téměř všem - triviálně řečeno - o hubu, že prý podporujeme lenost, že bez jakéhokoliv uvažování zcela snadno povolujeme položky až do miliard jdoucí v případě nezaměstnanosti, narukování a v tom případě, když rodina prostě nemá z čeho žíti. Pan ministr financí mohl by lepším opravdu způsobem použíti této půldruhé miliardy, kterou nám pořád takhle vyčítá, kdyby neprováděl tak nezdravou a tak úzkoprsou politiku dovozní a vývozní, kdyby neprováděl politiku valutovou, nikoli prospěšnou pro naši republiku, nýbrž vyloženě prospěšnou pro jeho finanční rádce, pro bankéře, kdyby pan ministr financí vynaložil této půl druhé miliardy k tomu, aby za každou cenu hleděl dostati k nám suroviny, nebylo by nezaměstnaného dělnictva, nebylo by rodin, které nemají býti z čeho živy, nýbrž bylo by dosti pracujících lidí, kteří by opravdu s chutí pracovali, poněvadž by měli z čeho pracovati.

Pan ministr financí, jak vím já z vlastní zkušenosti, poněvadž v těchto věcech výhradně pracuji, používá všech možných prostředků, aby se vůbec k nám žádných surovin nedostalo. Velectění, znám ku příkladu případy, že to téměř trvalo 3 měsíce, než bylo vyšlapáno povolení k dovozu textilního zboží, látek z Itálie, co to bylo křížových cest, co to bylo vysvětlování, popisování, přísahání a všeho možného, abychom mohli dostati několik zástupců do Itálie, kteří měli ty konnexe a odvahu, jíti nakoupiti pro nás suroviny. Procedura, jaké se musí podrobiti lidé, kteří chtějí opravdu k nám dovézti suroviny, je opravdu pozoruhodná. Chcete-li pouhý pas, věc zcela všední, musí o tom, rozhodnouti sám osobně pan ministr financí. Chcete-li přes 3000 K cizí valuty, musí o tom rozhodnouti sám pan ministr financí, chcete-li si je opatřiti cestou legální, laciněji, u devisové ústředny, nadiktuje se vám, že musíte jíti k bance, která na Vás několik set korun vydělá na differenci mezi cenou stanovenou státem a mezi cenou skutečnou, cenou, za kterou se prodávají.

České banky uchopily se devisové ústředny, která jim byla vládou svěřena, a využívají této takovým způsobem, že zcela bez ohledu na zápasy státu i občanstva vydělávají obratem ruky miliony, o které se přirozeně zdražují potom suroviny a tím také přirozeně naše zboží.

Když vezmete celý ten systém finanční politiky našeho pana ministra, zejména tu jeho snahu po zlepšení naší valuty, přijdete k názoru, že se zde provádí politika čistě bankovnická. Pan ministr přišel k názoru o němž může býti ovšem různý náhled, že okolkováním a stáhnutím poloviny hotových peněz zvýší prý se naše valuta u nás zde i v cizině; současně však také nařídil, že po čas okolkování, které trvalo 10 dní, musí živnostníci a obchodníci přijímati papírové peníze neomezeně a nekolkované. Pan ministr tehdy nás zde ujišťoval, že přirozený následek stažení poloviny hotových peněz bude zvýšení jejich hodnoty a následkem toho snížení cen zboží. Zapomněl ale při tom, když dá nařízení, aby zboží během těch 10 dní se z velké části vyprodalo, že ho potom bude nedostatek, že obchodníci a živnostníci, kteří budou nuceni odvésti celý svůj provozovací kapitál v papírových penězích, poněvadž zboží musili vyprodati, nedostanou zboží laciněji, nýbrž právě proto, že je ho nedostatek a je po něm veliká poptávka, musí je dráže platiti. A tyto přirozené důsledky se také dostavily, jak vidíme; po okolkování ceny zboží neklesly, naopak se zvýšily. Při tom nutno ještě připomenouti, že stáhla se polovina provozovacího kapitálu také lidem malým, obchodníkům a živnostníkům, kteří ho ku své další existenci nezbytně potřebovali, a tak místo aby se pracovalo pro jejich zvelebení, tímto způsobem pracovala naše vláda k jejich zproletarisování. Mohl bych o tomto způsobu naší národohospodářské politiky uváděti ještě důvody další, nezbývá mi však k tomu času; tolik však musím zdůrazniti, pokud se týče přání a existenčních požadavků maloživnostnictva a maloobchodnictva českého, že nestalo se pro tyto za 8 měsíců našeho Národního shromáždění dosud ničeho, že se stala sice některá usnesení, ale neprovedla se. Tak bylo na př. v N. S. již v březnu usneseno, aby státní dodávky maloživnostnictva, za které dluží rakouský stát, byly naším státem zaplaceny. Usnesení toto však dosud provedeno není.

Stalo se usnesení již v prosinci v Nár. shromáždění, aby materiál, pokud ho vojsko nepotřebuje, byl rozdělen maloživnostnictvu. Materiál tehdy byl, ale z části se rozkradl anebo prodal velkokapitalistickým podnikům, jak bych mohl dokázati četnými daty. Dnes se nám ovšem říká, že žádného materiálu není, živnostnictvo však, když materiál byl, ho téměř vůbec nedostalo. Dále bylo usneseno v Národním shromáždění, že bude proveden tak zvaný poválečný úvěr pro živnostníky. Trvalo to 8 měsíců, než jsme se k tomu dostali. Kdy to ale bude fakticky provedeno, dle dosavadních zkušeností jest ještě velkou otázkou. Tak jedná se s životními požadavky živnostnictva.

Přejdeme-li k politice daňové, jest to prostá kopie rakouské politiky daňové, která uvalovala břemena daňová na široké vrstvy pracujícího lidu a chránila kapitalisty. Tak činí v našem rozpočtu: daně přímé 549 milionů, nepřímé daně však přes 910 milionů, tedy ²/₃ daní nepřímých, ¹/₃ přímých daní. Pan ministr financí, místo aby toto bezpráví, které na nás spáchala vláda rakouská, korigoval, chce tento rakouský systém dovršiti tím, že uvaluje daňová břemena opětně na bedra širokých vrstev konsumentů nepřímými daněmi ve výši téměř 1.300,000.000 kor. a pouze asi 68 milionů daní přímých. Vezmeme-li si rozpočet ministerstva obchodu, tu shledáme, že na podporu živností jest tam položka celkem 803 tisíc korun, na podporu průmyslu 4,630.000 K, na obchodní zpravodajství 1 milion K a na zvelebení vývozu 1,100.000 K, čili celkově na průmysl 6,163.333 K. Přirovnáme-li toto pochopení naší slavné vlády pro podporu živností v naší československé republice se zemědělstvím, co shledáme? Že na zemědělství se vydává dle rozpočtu 45,496.149 K, ale na veškeré potřeby živnostenské 803.000 K. Na veškeré školství odborné, obchodní a průmyslové dává se v rozpočtu 12,554.000 korun, na chov koní a zvěrolékařství 10,424.000 K.

Toto porovnání zajisté mluví dosti jasně, jakým způsobem jest postaráno o odborné vzdělání vůbec, našich živností, celého našeho obchodu i průmyslu, a jakým způsobem jest staráno se o chov dobytka.

Přátelé! Mohlo by se říci, že jest velmi snadno kritisovati. Pan ministr si stěžoval, že dosud zde nebyly podány návrhy, jak tedy daňový systém postaviti na lepší a demokratičtější basi.

Jen tak namátkou bych chtěl upozorniti, že by se mohlo zavésti na př. daňové zvýšení 100 až 200 % daně výdělkové I. a II. třídy, 100 až 200 % zvýšení daně výdělkové podniků veřejně účtujících, odstranění tarifních výhod velkopodniků, o kterých mluvil již kolega Buříval, které dělají mnoho milionů korun na prospěch velkoprůmyslu, na prospěch velkokapitálu, ne na prospěch státních našich příjmů, a maloživností a malovýrobců. Dále by se měly zdaniti provozovací místnosti velkopodniků dle téže míry a sazby, jak jsou zdaněny podniky malých živností, poněvadž dílny maloživnostníků jsou vlastně byly, z nichž se platí činžovní daň, která representuje až 40 % činže. U velkopodniků dělá tato položka směšně nízký obnos. Dále by bylo spravedlivo, aby se zavedla aspoň 50 % daň z čistého zisku bank a velkokapitalistických společností, po případě aby se připustil čistý zisk těchto velkokapitalistických podniků pro akcionáře jen do 2 %; co jest přes 2 % ať prostě převezme stát. Dále by bylo nutno, aby náš stát postaral se konečně také o to, aby byla dána možnost stavebního ruchu. Stavební ruch jest naprosto podvázán strašným zdražením stavebního materiálu, což znamená, že půl milionu stavebních živnostníků a dělníků nemá existence.

Kdyby peněz věnovaných v rozpočtu na účely neproduktivní, bylo použito k opatření surovin pro stavby, zajisté by se zaměstnalo mnoho tisíc lidí, odstranilo by se podporování v nezaměstnanosti a mnohamilionový kapitál, věnovaný na podpory, použil by se produktivně.

Chtěl jsem promluviti o jednotlivých odborech živnostenských, jak se jim dosud daří. Bohužel nemám k tomu více vyměřeného času. Ale zajisté jste si mohli udělati obraz, že, jestliže se má komu vedle dělnických vrstev v naší republice pomáhati, pak jest to živnostnictvo české, které jest fakticky v našem státě po stránce politiky hospodářské a sociální opravdu popelkou, která zasluhuje, aby se strany vlády a právě vládním systémem se jí umožnila lepší existence. Nechceme subvencí, nechceme darů, chceme ale, aby nám bylo dáno lepší vzdělání rozšířením a náležitým vybudováním odborného školství, chceme suroviny a dodávky. Máme celou řadu odborů, obuvníky, krejčí, pekaře, řezníky, hostinské, truhláře atd., různé a různé odbory, které dosud, prosím, nemají odborného školství. To jest ostuda kulturní, kterou sice nezavinila naše republika, zavinila ji vláda rakouská, která všechno prováděla proti nám, ale která musí býti v prvé řadě napravena, poněvadž nám musí záležeti na tom, aby zejména naše živnosti, obchod a průmysl a naše dělnictvo dostávalo vyšší odborné vzdělání, poněvadž v tom leží nejlepší jistota hospodářské zdatnosti a zajištění lepší existence našich středních a malých výrobců.

Velectění! Musím již bohužel skončiti, chci však ještě upozorniti na jedno: já jsem zde sám jediný mluvčí živnostenské středostavovské strany. Když jsem vstupoval, bylo mi to dáváno přímo na srozuměnou, že jsem zde z jakési milosti pouze, že zde nemám práva mluviti vlastně za nějakou politickou stranu. Po obecních volbách, velectění, dokazuje dnes již statistika, že zde mluvím za 80 až 100.000 politicky organisovaných živnostníků a obchodníků, tedy jsem zde mluvčím, který mluví za takový počet voličstva, za nějž nemluví žádný poslanec v této naší sněmovně. (Výborně!) Já zde veřejně reklamuji právo, aby Národní shromáždění tak jako vláda bylo zrekonstruováno podle výsledku obecních voleb, aby se representovala každá strana v Národním shromáždění podle toho, jakým způsobem byla oceněna v kruzích voličstva. Dle výsledků obecních voleb připadá na př. na jednoho poslance strany národně demokratické dle dnes již zjištěných úředních dat 5435 hlasů. Na jednoho poslance strany lidové na Moravě připadá 8111 hlasů, na jednoho poslance agrárního připadá asi okrouhle 8000 hlasů, na jednoho poslance strany živnostensko-středostavovské připadá však 80-90.000 hlasů. Toto bezpráví, které se na nás dosud páše, musí býti v zájmu spravedlnosti napraveno. Já se zde veřejně dovolávám celé sněmovny, pokud má pochopení pro spravedlnost, aby této spravedlnosti učiněno bylo za dost také zastoupením strany naší v Národním shromáždění. Dle uvedeného klíče přináleželo by naší straně živnostenské 10 až 12 mandátů v Národním shromáždění. Při té příležitosti též zde veřejně prohlašuji, po usnesení našeho výkonného výboru, že politicky organisované české živnostnictvo ve své vlastní straně přihlašuje se jako spolučinitel politický ke spolupráci a spoluvybudování československé republiky na podkladě politiky demokratické, sociálně spravedlivé, protikapitalistické, kterou do důsledků budeme provozovat s těmi, kteří to opravdu poctivě s protikapitalistickou politikou myslí. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Přerušuji jednání o státním rozpočtu.

Se svolením Národního shromáždění dám provésti doplňovací volby do některých výborů. Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Poněvadž námitek není, volbu vykonáme. Navrhuje se, aby do výboru sociálně-politického: za Zeminovou byla zvolena Landová-Štychová; do výboru zásobovacího: za Fr. Mlčocha A. Kaderka; konečně do výboru kulturního za Sladkého Stanislav Neumann a za Maxu dr. Uhlíř.

Prosím, kdo s tímto návrhem souhlasí, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Návrh se přijímá.

Dále dovoluji si sděliti slavnému Národnímu shromáždění, že členové Národního shromáždění Buříval a Marek požádali, aby návrh Antonína Slavíka a Maxy na přiznání práv pro legionáře, tisk č. 1242, který má býti přikázán výboru legionářů, byl přikázán i výboru státně-zřízeneckému.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není, návrh bude tedy přikázán oběma výborům.

Přikročím k ukončení schůze.

Navrhuji, aby se konala příští schůze zítra v pátek dne 27. června 1919 o 10. hodině dopol. s tímto denním pořádkem:

1. Pokračování v rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o státním rozpočtu republiky československé pro rok 1919, tisk 1218.

2. Zpráva finančního výboru o vládní osnově zákona, kterým se povoluje úvěr na hrazení nákladu, vzniklého dovozem obilí a mouky z ciziny, tisk 1141.

3. Zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona o soupisu nemovitostí za účelem majetkové dávky, tisk 1209.

4. Zpráva výboru státně-zřízeneckého o návrhu dra Matouška a soudr. na úpravu poměrů kvalifikovaných soudních sluhů a podúředníků, tisk 1246.

5. Zpráva školského výboru o návrhu dra Hodžu, dra Srdínka a soudr., aby bol vydaný zákon, kterým sa zriaduje československá universita v Bratislave, tisk 1196.

6. Zpráva zemědělského výboru o návrhu dra Rolíčka, Ziky a soudr., aby byl vydán zákon o náhradě majitelům pronajaté půdy, kteří byli poškozeni válkou, tisk 1215.

7. Zpráva výboru železničního o doplnění sítě železniční stavbou místních drah, tisk 1208.

Jsou proti tomuto návrhu, jak co do doby, tak co do programu námitky? (Nebyly.)

Námitek není, návrh je přijat.

Prohlašuji schůzi za skončenu.