Národní shromáždění československé 1918 – 1920

To vše neodpovídá potřebnému výcviku vojenskému. Naproti tomu ovšem lze poukázati, že zde máme další jednu organisaci mládeže, která slouží k jejímu morálnímu a tělesnému vychování, organisaci junáků neb skautů, která je dnes zde sice v počátcích u nás, ale tato organisace právě v době převratu ukázala, jak tito mladí hošíci, sotva 12 až 14tiletí, dovedli povelům svých vůdců vyhovovati a jak všude, kde toho bylo zapotřebí, nastoupit za dospělé muže. Jaké výhody podává pro vojenství výchova skautská, to není třeba šíře dokazovati. Již to, že skaut žije přímo v přírodě, že k ní je veden, že všechny jeho cviky jsou k tomu podobny, co žádá moderní vojsko, co žádá moderní strategie, má za následek, že skaut je nejlepší hlídkou, skaut je nejlepší stráží, skaut je nejbystřejším pozorovatelem, tedy to vše, čeho dnes je třeba v prvních řadách, ať útočných, ať obranných. A význam skautství, junáctví ve světové válce skvěle byl prokázán se strany americké a se strany anglické. Když anglické vojsko svojí nepočetností nemohlo odolávat útokům německým, byli vysláni se strany anglické armády nejvyšším velením vojenským do pole skauti.

Němci o tom neměli ovšem zpráv přímých, ale v nejbližších dnech, co se skauti objevili na frontě, zaznamenávaly německé listy, že způsob obrany a útoku anglického vojska se nápadně změnil, že jsou o všem informováni, o všem vědí, vše vidí, že jejich útoky jsou stále méně a méně patrny, ale tím více důrazny. To znamená, že na frontu přišli skauti a že skautský způsob vedení války byl pro Němce něco nového, něco neodolatelného. Ale nejen to. Skauti počtem 23.000 mladých hochů byli okem celé Anglie tam, kde šlo o obranu anglického území. Celé přímoří anglického království bylo chráněno 23.000 skauty, kteří obstarávali všechny stráže, kteří vše viděli, vše včas hlásili a tak mnohým útokům se strany německé předcházeli.

Také význam skautů v Americe se skvěle osvědčil. Těch půl milionu skautů, kteří v Americe na počátku války byli v různých organisacích, to byl vlastně základ americké armády, a její skvělé výsledky lze z valné části připočísti právě skautům.

A tak když československá republika svým administrativním úřadem vojenským připne svoji pozornost na výchovu mládeže ve formě vojenské, když jí bude sledovat, jest již předem dáno, že vlastní služba při praporech našeho vojska bude poměrně minimální a krátkodobá. Bude velmi snadno pak stanoviti ten typ našeho vojenství, který by našim národním vlastnostem náležitě odpovídal. Zda rozhodne se naše administrativa vojenská pro typ kmenového vojska, kadrů, či pro typ milice, to záleží jednak na úvahách finančních, jednak na úvahách praktických, vojenských.

Finančně jest jistě typ milice nepoměrně dražší a neposkytne náležité ochrany pro případ náhlého přepadu a náhlého vypuknutí války. To zřejmě ukázala Anglie a Amerika a oba tyto státy od tohoto svého původního typu se odchylují. Švédsko zavedlo typ smíšený a výsledky jeho prakticky nejsou doposud osvědčeny. Co pro nás bude nejvýhodnější, zajisté ponecháme našim odborníkům. Odborníky našeho vojenství přirozeně mohou býti jenom lidé, kteří jsou pro vojnu náležitě vzděláni. A i když nám naše tělocvičné jednoty, naše junáctvo a pak výcvik vojska při praporech dají neobyčejně dobré, zdatné mužstvo, pak ještě bude chyběti, aby toto těleso vojenské mělo stejně dobré nervy a stejně dokonalý mozek. - Tím může být jenom sbor důstojnický. My musíme míti tedy sbor důstojnický, který jako naše mužstvo bude vynikati nad všechna mužstva ostatních národů, by byl stejně skvělý a dokonalý, sbor důstojnický, který by vynikal všeobecným vzděláním, aby již tím imponoval těm, které vede, musíme míti důstojnický sbor, který by i ve svých odborných vědách vojenských stál na nejvyšším místě, aby konkuroval vítězně s nejdokonaleji vychovanými důstojnickými sbory všech států evropských. To by však ještě nestačilo. Náš důstojnický sbor svou mravní hodnotou, svým vědomím, že jeho povolání jest povoláním nad míru důležitým, musí býti svým povoláním tak nadšen, aby se mu úplně a cele věnoval a aby se mu věnoval s radostí, zálibou a s největší láskou.

Toho ovšem lze dosáhnouti jen tenkráte, jestliže náš důstojnický sbor bude zase na druhé straně míti jistotu, že ve svém válečném povolání, ve svém povolání učitele a obránce bude hmotně zajištěn. Dnešní odměna a plat, který dostává náš důstojnický sbor ve svých jednotlivých členech, není za našich poměrů úměrný k tomu, co se od důstojníka žádá a co důstojník musí svému povolání dát. Jeho odměna není nikterak úměrná tomu, jak odměňuje se dnes ostatní práce, zejména práce hmotná bez zvláštních odborných znalostí.

Ale ještě dále jest třeba jíti. Náš důstojnický sbor musí svou mravní sílu viděti také v tom, že nad jeho postupem nerozhoduje nic jiného než vlastní jeho způsobilost. Jakékoli protekcionářství, jakékoli strejčkovství ve sboru důstojnickém by byla rakovina, která by tento sbor konec konců musela zničiti. My tedy musíme vždy bedlivě dbáti, ať již nejvyšší administrativní úřad vojenský jest v číkoli rukou, aby náš administrativní nejvyšší úřad neměl ani příležitosti, aby neměl a nemohl míti ani chuti, aby ať z důvodů osobních, stranických, politických protežoval toho či onoho důstojníka a aby důstojníci, o jejichž zvláštní schopnosti není nikomu nic známo a nikomu nic prokázáno, předbíhali v postupu ostatní pilné a svých povinností dbalé důstojníky. Jakmile to se stává, pak nastane v celém důstojnickém sboru ochablost a omrzelost, která musí vésti na konec k destrukci. A vedle dokonalého důstojnického sboru je zapotřebí, aby naše vojsko, pokud jde o technickou výzbroj a technické pomůcky, stálo stejně jako v ostatních směrech na světové výši. V tomto ohledu nemůže republika na svém vojsku, na svých strážcích, na své obraně šetřit. Vše, co se v toto vojsko, v jeho technické prostředky a jeho udržování na nejvyšší moderní míře vloží, to vše je jistě uloženo na dobrý úrok.

Tímto úrokem je v prvé řadě naprostá bezpečnost státu a není vůbec sumy, kterou by taková bezpečnost státu mohla býti hodnocena. Je přirozeno, že opatření technických pomůcek pro naše vojsko, opatřování dokonalé výzbroje a výstroje, to vše je zajisté věc nákladná, jak jsem řekl, ale vedle toho, že tímto nákladem zachraňujeme si svou samostatnost, také přispíváme tímto nákladem i k hospodářskému rozkvětu vlastní země, poněvadž zajisté, všechny tyto pomůcky, ať výstroj, ať výzbroj, ať technické pomůcky budeme moci opatřiti uvnitř naší československé republiky, ježto tato svým průmyslem stojí na takové výši, že může závoditi se všemi ostatními továrnami, které vyrábějí potřebné pomůcky technické pro vojsko.

Ale bude tu zase třeba bráti zřetel k tomu, aby všecka tato průmyslová odvětví, která se právě zabývají přípravou potřeb vojenských, byla stejnoměrně dle způsobilosti k výrobě, dle množství svého dělnictva a úřednictva zaměstnávána.

I v tomto směru by jakékoli protežování jednoho neb druhého podnikatele či podnikatelstva bylo jistě pro naši republiku zhoubno.

Já nechci rekriminovati do minulosti, ale jedna je věc, která by neměla ujíti ani pozornosti této slavné sněmovny. My zajisté jsme potřebovali míti ve své republice co nejdříve dobře vypravené dělostřelectvo. Vidíme to nyní na Slovensku, co znamená dělostřelecká přesila Maďarů, kterou my vyvažujeme jenom lví srdnatostí našich vojů. A my jsme měli možnost tuto výzbroj dělostřeleckou náležitě rozmnožiti. Již v listopadu jednotlivé továrny, které vyrábějí dělostřelecký materiál, dle výkazů úředních svým k těm příslušným úřadům oznamovaly, co a jaké množství dělostřeleckého materiálu jest v práci aneb nedaleko dokončení. Tak se stalo, že také vítkovické těžařstvo ohlásilo již v listopadu svým příslušným úřadům, že v takových rozsáhlých dílnách jest nejmodernější model 8 cm děla, takové dělo, které se v rakouské armádě osvědčilo nejlépe a nejdokonaleji, které se osvědčilo do té míry, že v konkurenci s ostatními vydrželo 1300 až 1500 ostrých ran, aniž by hlaveň jakkoliv byla porušena. Těchto děl leželo ve stavu ²/₃ nebo ³/₄ hotovosti již v listopadu 75 kusů. Děl 10 cm v témž závodě leželo 6 kusů, houfnic 15 cm, taktéž ve ³/₄ a ²/₃ hotovém stavu, 67 kusů. Ačkoliv tato okolnost byla našim vojenským administrativním úřadům známa, nebylo tohoto materiálu vojenského užito. (Hlas: Slyšte!) Nebylo ho užito ani po urgencích, které se naší vojenské administrativě dostalo naposledy dne 6. března. (Posl. Špatný: Munici zaopatřte nejdřív!)

Munice tam leží a také není upotřebena a také administrativa o ní ví. Tedy ačkoliv 6. května byly vojenské administrativní úřady o tom zpraveny, dostalo se Vítkovickým závodům odpovědi, že se mají obrátiti na Škodovku, ta že si to již s nimi spraví - tedy na svého konkurenta. To ovšem jest věc, která zaráží tím více, že současně v těchto vítkovických dělovýrobnách jest přes 10.000 střel pro 8 cm děla úplně hotových i s patronami, že není nic jiného zapotřebí, než je naplniti prachem a dodati k nim zápalky. Toto střelivo by bylo okamžitě po ruce pro naše vojska. (Výkřik: Jen ten prach!) Ten prach máme také, poněvadž vám bude známo, že máme v Olomouci za 100 milionů dělostřeleckého materiálu, který byl oznámen našim nejvyšším administrativním úřadům, které byly na to upozorněny, že výbušné látky, které se nalézají tam ve velkých střelách, jest třeba jenom vyjmouti a upotřebit v ostatních. (Posl. Časný: A při tom vyjímání - není to ani plných 14 dní - bylo 8 lidí zabito, já je viděl zuhelnatělé. Já jsem napsal článek a ten mi okresní hejtmanství zkonfiskovalo. Prosím, tak to vypadá. Oni tam dají nádeníky.) Máte úplně pravdu, já vám to potvrdím následujícím. Tyto dělostřelecké dílny žádaly od počátku naší samostatnosti, aby do Olomouce bylo posláno 100 - 120 dělostřelců nebo lidí, kteří jsou v zacházení se střelnými látkami obeznámeni, kterých jest v naší republice a v našem vojsku dostatek. Nebyli tam však přiděleni odborně znalí lidé, nýbrž jsou tam posíláni bez rozdílu lidé tak, jak to dotyčné vojenské formaci, které to bylo přikázáno, napadne. Nejbližší následek toho byl, že se při manipulaci s dělostřeleckými náboji přiházela neštěstí, která zde právě pan poslanec naznačil.

Z toho zase jest jen viděti, že jest nevyhnutelně nutno, aby naši administrativu vojenskou spravovali lidé odborně znalí a aby těm pokynům, které jim odborníci dávají, šlo se vstříc a jejich rad aby bylo posloucháno, a aby na místa nejvyšší důležitosti a zodpovědnosti nebyli povoláváni diletanti, kteří sice mají nejlepší vůli, ale kteří vojáky nejsou. Když si chci dáti ušít boty, tak přece si vezmu na to ševce, když chci míti vojsko v pořádku a administrativní úřady v pořádku, nemohu si na to vzíti živnostníka nebo právníka, medika, technika, který tomu nerozumí, nýbrž musím tam míti skutečného vojáka. (Výborně! Výkřiky!)

To račte zase míti úplně pravdu. To jest jedna z těch věcí, která o našem důstojnictvu a našem vojsku stále budí nedůvěru a mnoho projevů nelibosti, o nichž se přede mnou zmínil pan posl. Maxa, když vidí, že na místech skutečně zodpovědných, neobyčejné důležitosti nejsou osoby, které by dovedly vůbec porozuměti tomu, co jim podřízení důstojníci přednášejí. My to všichni omlouváme přirozeně. Naše republika jest v začátcích. Nejen k vojsku se dostali lidé, kteří tomu nerozumějí. Když se podíváte do různých našich ministerstev - možná, že by se ztěžka našlo ministerstvo, aby tam nebyl člověk, který by patřil někam jinam, kde by třeba dělal skvělé služby, ale v tom ministerstvu nebo úřadě není na svém místě. Jsou to jednak příčiny stavovské, příčiny stranické, velká ambice se strany petentů, to jsou ale všecko, rád bych tak řekl, dětské nemoci, které přestojíme, a pak postavíme každého na místo, kam patří.

Dovolte, bych několika slovy vrátil se k tomu, kde jsem přestal. My, řekl jsem, budeme míti jistě to malé statečné národní vojsko, pokud jde o mužstvo, pokud jde o důstojnictvo i pokud jde o technické prostředky, skvěle opatřeno. Ale bude k tomu zapotřebí, aby toto vojsko, jako je naše československá republika, jednotná a jediná, také samo v sobě bylo naprosto jednotné. (Tak jest!) My však dnes máme asi pateré vojsko: máme ruské, máme francouzské, máme italské vojsko, máme domácí vojsko, vedle toho však máme pořád ještě střelce zvlášť, máme t. zv. linii zvlášť, naše vojsko se rozpadává v celou řadu kamenů, které dohromady netvoří jediný kvádr, jakým ta armáda musí býti. My všichni uznáváme jejich nedocenitelné zásluhy, které zahraniční naši legionáři svojí a naší vlasti přinesli. Ale my budeme od nich očekávati ještě další službu, že totiž s ostatním našim českým vojskem splynou v naprosto jednotný, nerozeznatelný celek. (Poslanec dr. Markovič: Na nich to nezávisí!) Je to zajisté jejich vlastní přání a bude to pro naši českou vlast jen štěstím, poněvadž do tohoto jednotného českého vojska oni právě přinesou to nové, to dobré, čemu se naučili v cizině. Oni přinesou i v technickém oboru mnohé nové věci, oni přinesou tu svoji velkou morální sílu, tu neuhasínající lásku a oddanost k české věci, tu až na smrt jdoucí lásku k vlasti, a to bude ten nejskvělejší, nejdražší a nejkrásnější odkaz, který naši legionáři zůstaví svému národu na věčné časy. My zajisté budeme moci na paměť těch jejich zásluh ponechati na př. ono pojmenování jednotlivých našich ruských pluků od 1. až do 14tého, jak oni jim je dali. Bude to krásná upomínka a historie vykáže jim zvláštní slavný list v dějinách českých, ale na dále nebude a není možno, aby naše česká armáda se rozlišovala na jednotlivé druhy, ze kterých povstala. Já myslím, že také bude zapotřebí, aby na dále i důstojnictvo legionářské co možná největším počtem vstoupilo do české armády. Je na jejich straně jistý ostych a mají k tomuto ostychu i někdy příčinu, ale zase ta jejich láska k vlasti překoná to, co jim snad dnes ještě brání, a my doufáme, že nám tím vzejde mohutný šik skvěle vzdělaných a odborně vycvičených důstojníků.

Nebudou to ovšem jediní důstojníci. Máme i v bývalém rakouském vojsku celou řadu dobrých, poctivých, českých lidí, kteří shodou okolností nemohli se dostati do těch příznivých posic, aby se přihlásili v řady našich legionářů. Ale ani ty nemůžeme vyvazovati z povinnosti zůstati při svém povolání, nemůžeme je osvobozovati od toho, aby i oni plnili vojenské své povinnosti. Stal se pokus, aby z řad těch důstojníků, kteří sloužili v rakouských službách, byli vybráni ti pro českou republiku, kteří projdou ohněm tak zvané očišťovací komise.

Ale tato komise, jistě v dobrém úmyslu založená, se neosvědčila. Neosvědčila se jednak pro veliký materiál, pro tu ohromnou spoustu hlásivších se důstojníků, kteroužto spoustu nebylo lze spracovati, a neosvědčila se také proto, že nebylo zde žádné obrany proti možným úmyslným zlehčováním, nevraživosti, nepřejícnosti a že mnohdy i proti důstojníku nade vší pochybnost čistému a bezvadnému přicházela udání, která ho zneuctila a brala přímo chuť dále pracovati v českém vojšti.

Toho dnes asi nebude dále zapotřebí. Tu očišťovací komisi provádějí dnes naši důstojníci, pokud nebyli ve vojsku zahraničním, na Slovensku. Tam mají nejlepší příležitost ukázati, že jsou stejně oddáni naší věci, jako jejich bratři z řad legionářů, a jistě nebude na závadu a na škodu české věci, jestli činnost očišťovací komise buď bude upravena tím, že se jí dají docela přísné a přesné direktivy, jak si má počínati a vésti, anebo že bude buď zrušena anebo nahražena orgánem nějakým přiměřenějším.

Slavné Národní shromáždění! Řečník, který právě přede mnou domluvil, skončil svoji řeč proroctvím, že vidí budoucnost naší československé republiky v tom, že založí svoji veškeru další budoucnost a svůj rozvoj na demokracii a socialismu. Na podkladě tohoto svého proroctví citoval z děl našeho slavného presidenta republiky. Ovšem, co citoval, vztahovalo se na demokracii a nikoliv na socialismus. Tam, kde Masaryk mluvil o demokracii, tam jistě stojí za ním celý český národ beze všech výjimek, každý z nás, kdo je tady, i kdo nesedí tu, ať jest jakéhokoliv povolání a vzdělání, každý z nás je přesvědčen, že český národ a československá republika musí býti postavena na základech čistého demokratismu, naprosto lidové vlády.

Pokud jde o socialismus, to ovšem se v podstatných kusech rozcházíme. Socialismus není pro nás ideou tak dalekosáhlou a velikou jako jest demokracie. Socialismus je pro nás národohospodářský směr. Takovýchto národohospodářských směrů a nazírání na výrobní činnost lidstva jsme již přežili několik. Bezprostředně před socialismem měli jsme liberalismus, a i tento liberalismus ukázal se v mnohém směru býti, pokud šlo o lidskou výrobu, jistě učitelem a dobrou směrnicí. A co v tomto liberalismu bylo špatné a nedokonalé, to nejdříve vystihla nauka socialistická, Marx, Lasalle, Rodertus, Jatzegow a ostatní velcí spisovatelé a dovedli liberalismus socialistickou vědou potříti potud, pokud skutečně nebyl ku prospěchu hospodářské výroby lidstva. Taktéž v socialismu vidíme mnoho dobrého i my, kteří nejsme socialisty. Socialismus přinesl to zejména, čemu říkáme ochrana dělnictva, všechna ta zařízení, jichž blahodárnost uznávají dnes i ti nejzarytější bývalí stoupenci liberalismu; za všechna ta zařízení zajisté v prvé řadě vděčíme socialismu. Ale socialismus zase jest jen částí lidského pokroku, také socialismus jako ostatní národohospodářské směry najde svoji hranici, přes kterou nepřestoupí, najde mez, která mu stanoví další rozvoj proto, poněvadž ani v socialismu nejde hledati nějaký universální prostředek lidského štěstí a lidského blaha.

Naše strana Národní demokracie do svého programu přijala všecky ty nauky, které v učení socialistickém jsme shledávali pro rozvoj hospodářského života dobrými, a nacházejí v nás socialisté všech táborů odpůrce jen tam, kde jejich učení nesledujeme z toho důvodu, že se nám nevidí býti jediným a k cíli skutečně vedoucím prostředkem pro další hospodářský rozvoj lidstva. Nebudu svou řeč končiti nějakým proroctvím o budoucnosti socialismu, poněvadž vím, že ještě mnoho dobrého z něj našemu státu přijde. Ale na druhé straně rozhodně prohlašuji, že nemůžeme v socialismu a v pouhém sloužení socialismu, totiž v odstranění soukromého majetku viděti jedinou hvězdu budoucnosti. Ne, my jej přijímáme jako pomůcku, to pro nás není ideálem, nějaká hospodářská pomůcka, pro nás, naším ideálem jest státi ve službách naší Československé republiky, použíti k jejímu rozkvětu nejen to, co přináší dobrého strana socialistická a strany socialistické, nýbrž používati k rozkvětu republiky také to, co přinášejí také ostatní strany českého národa, tak abychom všichni společně mohli pracovati na tom, co nám jest společného, totiž demokratická, lidová, na všecky strany svobodná vlast československá. (Výborně! Potlesk.)