Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tedy jak je viděti, rozpočet náš není jasný. Rozpočet náš nechá úplně volnou půdu všemu možnému jednání, všemu možnému přesunování, všemožným dohadům. Musíme mluviti také ještě o něčem jiném. Musíme pomýšleti na zjednání ohromných sum peněz na úpravu našich železnic, telegrafů, telefonů a komunikací vůbec. My budeme potřebovat přece značné sumy pro ministerstvo pro sociální péči, které není nijak moderně vyzbrojeno.

Musíme zdokonaliti pojištění nemocenské a pojištění úrazové, doplniti je pojištěním starobním a invalidním, dále pojištěním vdov a sirotků a máme také náležitě vybudovati pojištění válečných invalidů, konečně i pojištění v nezaměstnanosti. Neméně velkou položku bude vyžadovati ministerstvo pro zdravotnictví, poněvadž budeme musit napnouti všecky síly, aby bylo zabráněno úpadku tělesné zdatnosti lidu, základu to našeho národa. To všechno budeme musit dělati, k tomu nám bude třeba ohromných prostředků. Dosavadní způsob uhražování těchto státních potřeb přirozeně ani z daleka nestačí, ani dávka z majetku nepomůže trvale, poněvadž bychom musili daně naše nejméně zdesateronásobit, aby na všechno to stačily. A to jest naprosto nemožné, o tom nemůže býti mluveno. (Souhlas.) Budeme musit přemýšleti o jiných prostředcích. Budeme musit sáhnout hluboko až na kořen dnešních výrobních řádů, budeme musit sáhnout hluboko do arsenálu socialistických zásad, socialistických zbraní. A pánové, na takové ohromné úkoly nestačí nynější vláda, jejíž hospodářské, finanční a sociální zásady a methody jsou naprosto kapitalistické. Jest to stará kapitalistická orientace a ani dost málo se nepokouší orientovati se směrem moderním.

Tu pánové mohou mluviti proti socialismu, co chtějí, mohou pronášeti nejprudší řeči a mohou nám vyhrožovati, jak chtějí. Nejkrvavějšími řečmi nikdo zde nezpůsobí nutnou nápravu. Zde bude musit býti působeno k tomu, aby všechny síly, které zde jsou, jednak síly výrobní a obchodní, jednak všichni socialističtí vědátoři, theoretikové i praktikové, všichni zde budou musit spolupůsobiti, aby zde byla provedena náprava.

Socialismus přestal býti dnes utopií, poněvadž jest nesen dobou, jest vynucován poměry a stává se dnes železnou nutností doby. (Výborně!)

Máte na vybranou. Buďto chaos marného úsilí kapitalistického, či pořádek socialistický. Kapitalistická kultura vyvrcholená válkou, chtěla ve chvilce svou posici ještě posíliti, při kterémžto pokusu však hanebně ztroskotala. Socialismus nastupuje svůj vítězný pochod světem a nezastaví se ani před branami československé republiky. Dělnictvo české republiky nepřipustí, aby dnes zásady zkrachované, zásady úplně nemožné staly se vůdčími zásadami státu našeho, poněvadž by byl odsouzen k zániku a úplnému rozkladu. A proto prohlašuji klidně: "Budeme působiti k tomu, aby republika československá se stala záštitou dělnictva, ochranou českého státu, chloubou českého národa a vzorem pro všechny státy ostatní." Tak uskutečníme nejlépe ideály, které nám zanechali naši demokratičtí předkové, kteří vykrváceli na pláních lipanských, tak nejlépe odčiníme i Bílou Horu, když se nám podařilo odčiniti Lipany! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Generální debata je skončena. Přeje si pan zpravodaj slova k doslovu?

Není tomu tak.

Poněvadž nebyl podán žádný jiný návrh, přejdeme k podrobné debatě a sice ke skupině první, v níž jsou sloučeny kapitoly: I. President republiky. II. Kancelář presidenta republiky. III. Národní shromáždění. IV. Nejvyšší správní soud. V. Nejvyšší účetní kontrolní úřad. VI. Příděly zemím. VII. Státní dluh. VIII. Pensijní a zaopatřovací platy. Uděluji slovo panu generálnímu zpravodaji.

Generální zpravodaj ing. Bečka: Slavné Národní shromáždění!

Že k této kapitole nikdo se nepřihlásil ku slovu, stalo se z té příčiny, jelikož bylo ujednáno mezi kluby, že by bylo zbytečno hovořiti a prodlužovati debatu, jelikož sám rozpočet je ve všech těchto kapitolách tak jasný, že nedá se k němu mnoho přičiňovati. Jedná se tu o kapitoly, které jsou samozřejmy, které samozřejmě naše Národní shromáždění musí schváliti. Je zde jiná skupina, kde bylo vysloveno přání ujmouti se slova a sice kapitola VI. o přídělu zemím. Avšak i tato kapitola je vlastně sama sebou již dána, jelikož naše hospodářství zemské v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, běží stejně dál a jistě potřebuje ke svému uhražení potřebných prostředků. Proto je nutno i tyto příděly i jemu poskytnouti, ač vlastně dnes zákonitých důvodů přímých není. Doporučuji tedy, aby Národní shromáždění tyto kapitoly, až přijde k hlasování, sumárně schváliti ráčilo.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena. Dám o této rozpočtové skupině hlasování provésti v zítřejší schůzi a to buď hned na počátku schůze, případně do ¹/₂12. hod. dopoledne.

Prosím, aby páni laskavě dle toho se zařídili.

Přistoupíme ke skupině druhé, kterou tvoří kapitoly: IX. Předsednictvo ministerské rady, X. Ministerstvo zahraniční, XI. Ministerstvo Národní obrany s dodatkem výborové zprávy č. 1218 na straně 4.; XXIV. Válečná opatření s dodatkem výborové zprávy č. 1218 na straně 8. a XXV. Likvidace Rakouska a Uher. Jako řečníci jsou přihlášeni členové N. S. prof. Maxa, Mattuš, dr. Hodža, Špatný, Pospíšil.

Uděluji nejprve slovo panu zpravodaji inž. Bečkovi.

Generální zpravodaj inž. Bečka: Prosím, aby mě bylo vyhraženo ujmouti se slova ke konci této kapitoly. Nepřeji si slova počátečního.

Předseda: Uděluji slovo panu kolegovi Maxovi.

Posl. prof. Maxa: Vážené Národní shromáždění! Zahajujeme první debatu o zahraničním rozpočtu a zahraniční politice svého nového státu v den, jehož historický význam bude navždy trvalý. Dnes ve středu dne 25. června, podepisují v Paříži delegáti němečtí mírovou smlouvu, kterou ukončuje se veliká světová válka, kterou definitivně se stanoví náš poměr k největšímu našemu sousedu v budoucím našem státním a národním životě.

Já považuji tento den za tak významný a důležitý, že dovoluji si, doufám, v souhlase s celým slavným Národním shromážděním, doporučiti předsednictvu Národního shromáždění, aby v tento den jménem našeho zákonodárného sboru poslalo pozdravný projev mírové konferenci zasedající v Paříži. (Souhlas.) Zároveň dovoluji si použíti této příležitosti a doufám, že to činím také jménem celého Národního shromáždění, abych v tento den, kdy zakončuje se první část velikého díla mírového, jménem Národního shromáždění a jménem celého československého národa vyslovil nejhlubší díky všem našim zástupcům, kteří na uskutečnění tohoto díla pracovali v Paříží jako delegáti mírové konference, v prvé řadě našemu ministru zahraničních záležitostí dru Benešovi, který celou tuto ohromnou práci vedl. (Výborně! Potlesk!)

Československá veřejnost z pochopitelných důvodů dosud je málo informována o podrobnostech velikého díla, které za uplynulých 8 měsíců bylo v Paříži vykonáno. Československá veřejnost užasne, až jednou bude jí celá tato suma práce moci býti předložena, všechna ta memoranda, statistiky národnostní, statistiky národohospodářské, všechny mapy, výkresy a diagramy. Dík náš, zasloužený dík, patří všem od největších i do nejmenších spolupracovníků na tomto díle.

Já jsem toho názoru, že československý národ s výsledkem práce svých zástupců na mírové konferenci může býti plně spokojen. My můžeme dnes konstatovati, že zásluhou svých představitelů dosáhli jsme všeho, co nám po právu náleží a čeho k životu svému státnímu a národnímu potřebujeme, aniž bychom byli sáhli na jakoukoliv část majetku cizího. Myslím, že můžeme konstatovati, že bylo splněno přání, které náš president prof. Masaryk po této stránce vyslovil vůči mírové konferenci ve svém nejnovějším spise "Nová Evropa", kde praví, že "základním pravidlem pro rozdělení území v Evropě bude zásada národnostní, ale v každém případě jest nezbytno přihlížeti přesně k současným podmínkám hospodářským a k zvláštním vlastnostem historickým. Neobyčejná složitost národnostního problému činí z každé konkretní otázky národnostní zvláštní problém politický".

Je pravda, že nebyly splněny tužby, které v některých kruzích naší národní společnosti byly vyslovovány a chovány k mírovému jednání, ať se tyto tužby týkaly rozšíření území našeho na východě, anebo v jiných končinách našeho státu, ať se týkaly obsazení důležitých železničních bodů, ať se týkaly korridoru, který by nás spojoval s územím jihoslovanským. Žádána byla tato rozšíření území z důvodů především hospodářských. Já bych si - pokud mně čas vyměřený to dovolí - dovolil poukázati na to, že podle mého úsudku hospodářské důvody, o které jsme se v těchto svých požadavcích opírali, byly do jisté míry jen zdánlivé a že tyto hospodářské výhody, přihlížíme-li k požadavkům blíže, na druhé straně byly by vyváženy a do jisté míry převyšovány značnými nevýhodami. Území rozšířené a takovýmto způsobem získané vyžadovalo by neobyčejně nákladných opatření vojenských a především územní rozšíření takovýmto způsobem získané bylo by základem možných konfliktů v blízké i daleké budoucnosti.

My bychom byli mohli již nyní dosíci všech těchto pro nás zdánlivě nezbytných výhod, jestliže by mírová konference byla se pohybovala na jiném základě a byla používala jiných method než, jak se to stalo ve skutečnosti. Můžeme si představiti práci mírové konference dvojím způsobem: Mírová konference mohla se konati za účasti všech národů a všech států. Byla také chvíle v době války, kdy jsme si představovali mírovou konferenci tak, že bude se konati za účasti všech súčastněných národů a všech států a že hned všichni národové a všechny státy dohodnou se přímo mezi sebou o svých budoucích hranicích a o budoucím způsobu vzájemného spolužití. To se nestalo. V takovéto formě mírová konference svolána nebyla. Dnes můžeme si říci, že bylo dobře, že se tak nestalo, poněvadž v této formě mírová konference byla by pracovala ještě déle než pracuje konference nynější. A nejistota v Evropě byla by se prodloužila na dobu ještě delší. Byla druhá představa a druhá možnost mírové konference. Mírová konference mohla sama vypracovati určitý politický plán příští Evropy a mohla tento plán bez ohledu na přání nebo námitky súčastněných národních činitelů v Evropě nadiktovati. V takovém případě bylo by ovšem bývalo třeba, aby mírová konference měla k své disposici velkou výkonnou a kárnou moc vojenskou, která by nejen v počátcích, ale i po jistou delší dobu do budoucnosti mohla tento lidstvu nadiktovaný plán udržeti v platnosti. Vidíme, že ani tato methoda nebyla zvolena, a že ani takovým způsobem mírová konference postupovati nemohla. Konference pracovala již nyní tak, že do značné míry snažila se odstraniti zárodky budoucích konfliktů a snažila se vyhověti alespoň nejnaléhavějším a nejživotnějším přáním i těch národů, kteří v této době vystupovali jako národové poražení.

Já jsem ovšem přesvědčen, že ke konferenčnímu jednání v té podobě první, o kterém jsem se zmínil, ve formě dohodování od národa k národu, ve formě vzájemného vyjednávání všech národů, tvořících Evropu a vzdělané lidstvo, dojde v bližší nebo další budoucnosti. Čerpám toto přesvědčení také z mírové smlouvy, jak jest dnes podpisována ve Versailles, kde se naráží na to, že v budoucnosti podle toho, jaká bude situace a chování se dnes podpisujícího národa, může býti smlouva podrobena větším nebo menším opravám. Jest jisto, že této smlouvy, smlouvy tvrdé, smlouvy, která v sobě zahrnuje trest a pokutu, bylo třeba, aby ti, kdo vyvolali válku, přesvědčili se o tom, jak zhoubné a nesmyslné bylo jejich počínání. Ale naděje, že uspořádání světa v budoucnosti stane se také na základě jiném než na tom základě, na jakém se děje dnes, nás nesmí opouštěti a neopustí, ta naděje povede, doufám, naši politiku, pokud to bude v našich silách, jako politiku samostatného státu. Budeme pracovati v organisaci lidstva na podkladě demokratickém, jež přivede k vítězství myšlenku pravé mezinárodnosti.

Také tuto myšlénku vyjadřuje náš nynější president v knize, o které jsem se již zmínil, když praví, že "zásada národnostní jest nejlepší zárukou mezinárodnosti, jež právě tak jako národnost jest cílem evropského vývoje" a dále tam praví, že "vedoucí zásadou při všech řešeních mírového kongresu musí býti snaha ulehčiti mezinárodní organisaci všech národů Evropy a sblížiti je se všemi národy celého světa." K tomu půjde další vývoj a po této cestě jsem přesvědčen, že budeme moci dosáhnouti těch oprav svých hranic, svého území, které se ukáží ke zdárnému našemu národnímu a hospodářskostátnímu životu zapotřebí.

Jestliže by čas, který jest pro řeči vyměřen toho dovoloval, přál bych si, abych mohl probrati podrobně zeměpisnou situaci našeho státu, vnitřní jeho složení a jeho situaci mezinárodní a naznačiti, jaké z těchto složek vyplývají zásady pro naši příští zahraniční politiku. Bohužel v krátce vyměřeném čase dnešním se tak státi nemůže, a proto dovoluji si připojiti tu ještě několik poznámek o rozpočtu zahraničním, který dnes projednáváme. Připojuji se plně k úsudku včerejšího pana řečníka, pana kolegy Dra Hajna, že rozpočet zahraniční v té podobě, jak nám byl předložen, jest naprosto nedostatečný, jeví se úplně nevyhovujícím provisoriem, upozornil bych jenom na jeden praktický doklad toho. Náš rozpočet vyměřuje jednotlivým vyslanectvím něco kolem čtvrt mil. korun. Já jsem za své poslední návštěvy v Paříži měl příležitost se přesvědčiti, že pouze nájemné holého, nezařízeného domu pro naše vyslanectví v Paříži bude státi více než 100.000 franků.

Tedy vidíme z toho, že takovým, nebo jiným způsobem bude musiti býti mnohokráte rozpočet nám předložený po této stránce překročen. Dále bych si dovolil několik poznámek, týkajících se zejména Ruska. V naší zahraniční politice, pokud se jeví v rozpočtu na celou tu obrovskou oblast, na tu ¹/₆ světa, kterou jest Rusko, jest pamatováno jedinou položkou, položkou, kterou se zřizuje diplomatické zastupitelství naší republiky v Omsku. Já znám dobře důvody, pro které se nezřizují diplomatická zastupitelství naše v ostatních částech Ruska. Vím, že se tak děje, poněvadž neurovnané poměry v Rusku nedovolují navázání diplomatických a politických styků s těmito územími; ale přes to dovoluji si již dnes s největším důrazem upozorniti na to, že jest nezbytně třeba, aby bylo použito první příležitosti, která se naskytne, aby s Ruskem byly navázány styky co nejživější a nemohou-li býti navazány styky oficielní, aby byly navazovány styky neoficielní a informativní. Dovoluji si zdůrazniti, že Rusko za dané politické a hospodářské situace světové zejména pro nás má význam životní.

Vážené shromáždění! Rusko, to jest pravda, jest území tak, jako jsou území jihoslovanská - jako jest Polsko, jako jest celý Balkán, území s rozvrácenou valutou, se kterým z těchto důvodů je těžko navázati hospodářské styky. Ale Rusko, které má valutu bezcennou, je území, které má obrovské zásoby surovin, zásoby, jakých podobných nenajdeme možná nikde ve světě, a surovin, které jsou nám velmi přístupny, surovin právě těch druhů, kterých je nám nejnutněji potřebí. Rusko má - abych uvedl jen některé případy - nevyčerpanou 3letou sklizeň bavlny, Rusko, stát, který do války vyvážel za 3 a půl miliardy obilí, celou řadu let nevyvezl jediného metrického centu. A přes to, že - jak ze správných zpráv se dovídáme - v ruských velkých městech, určitých částech ruského venkova, dnes zuří nejstrašnější hlad, přes to jsou v Rusku území a končiny, ve kterých jsou nevyčerpané, 5ti, 10ti až 15leté zásoby obilních přebytků. Rusko má zásoby lnu, Rusko má zásoby vlny, Rusko má zásoby koží a Rusko má nevyčerpatelné zásoby nejrůznějších kovových rud, nemluvě o tom, že Rusko má ohromné zásoby nafty, kterých samo zkonsumovati nemůže. Jenom tento stručný výčet nám ukazuje, jaký ohromný význam může a bude v budoucnosti míti náš hospodářský styk s Ruskem, nehledě k tomu, že Rusko má bezcenné peníze.

Stačí, bude-li náš hospodářský styk s Ruskem organisován tak, že my do Ruska budeme dodávati hotové výrobky, po kterých Rusko lační, a budeme odtamtud dovážeti suroviny, kterých máme nedostatek a které z Ruska dostaneme laciněji, než ze států západních, kam svých hotových výrobků dovážeti nemůžeme a kde suroviny musíme platiti hotovými penězi.

Ještě dovolil bych si upozorniti na jeden důvod, který nás vede k tomu, abychom s Ruskem co nejrychleji snažili se navázati styky. Včera zde bylo poukazováno správně na důležitost naší diplomatické representace v Americe, kde žije tříčtvrtimilionová větev našeho národa, která si získala v této válce o nás ohromných zásluh. Také v Rusku a právě v té části, kde zuří poměry nejneklidnější, kde jest nejvíce bouřlivo, kde život občana i jeho majetek jest vydán největšímu nebezpečí, na Volyni, v západním Rusku, v západní části Ukrajiny žije dvěstětisícová větev našeho národa, větev která si získala nemenších zásluh o dobytí naší svobody, než větev americká, poněvadž tato větev ruská to byla, z jejichž řad vyšel počátek našeho českoslovanského zahraničního vojska. A jak žijí naši krajané na Volyni, tak žijí na jižní Rusi v Chersonu, v okolí Oděsy a na východě v končinách severního Kavkazu a východního pobřeží černomořského. Již za daných poměrů jest možno, aby naše vláda aspoň s některými z těchto oblastí navázala nejužší styky a opatřila na těchto místech řádné diplomatické zastoupení, kterým nejenom připravíme pro budoucnost hospodářské využití těchto krajů, ale které by obstarávalo našim tam těžce trpícím krajanům aspoň částečnou ochranu proti všem nebezpečím, kterými jsou obklopeni. Nemohu při této příležitosti nekonstatovat s radostí, že konečně v posledních dnech bylo splněno přání s mé strany a se strany mých přátel tak často s největším důrazem pronášené, že totiž byla vyslána delegace k našim legionářům na Sibiř, delegace, které bylo výslovně uloženo, aby co nejenergičtěji připravovala co nejrychlejší návrat našich těchto bratří do vlasti. Já s díky a vděčností tento krok konstatuji a doufám, že skutečně návrat našich bratří uskuteční se v době co nejkratší, jak jen technicky to bude možno.