Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Drahí bratia! Dokážme, že stojíme na výške doby, dokážme, že sme sa naučili z našej slávnej histórie, čo treba robiť, aby sme neupadli do chýb do ktorých upadli v minulosti iní národovia, do ktorých upadli na príklad Holanďania, ktorí svojou nešikovnou politikou v roku 1815 dobyli po viedeňskom kongresu konečné spojenie so svojimi súkmenovci Flámy, keď Holanďania neznajúc pomery na Flámsku, nešetriac city náboženské, záujmy hospodárske svojich súkmenovcov začali robiť tak holandskú politiku, že sa konečne celá ríša rozpadla, možná že na veky.

Takej chyby my sa dopustiť nesmieme a upozorňujem speciálne na tento historický moment, abyste z neho poučenie čerpali.

Dokážme, drahí bratia, že stojíme na výške doby, že sme sa naučili z našej slávnej histórie, ako sa tvoria štáty, ako treba zcelovať i zdanlivo národy rozdrobené a odcudzené. Buďme učiteľom a vzorom drahým našim bratom juhoslovanským a nešťastnému Rusku. Rozpočet prijímame. (Hlučný souhlas).

Předseda: Dalším řečníkem je pan kol. Ant. Němec. Uděluji mu slovo.

Posl. A. Němec: Generální debata rozpočtová stává se pravidelně debatou politickou a zejména tentokrát byla samým panem zpravodajem už jako politická debata zahájena, kteréhožto příkladu následovali také všichni ostatní kolegové.

Pan zpravodaj byl tak laskav, že nás, sociální demokraty, otecky napomínal, především zástupce dělnictva, co mají dělat, jak se mají chovat, což ovšem posuzoval se svého stanoviska. Je přirozeno, že vždycky každý chce, by ten druhý choval se tak, jak on si toho přeje, nebo jak by to jemu sloužilo. Poněvadž pan kol. Bečka nás tady laskavě protežuje a udílí nám rady, budu přirozeně také udíleti některé rady zase navzájem jeho straně, abych ukázal, že my socialisté jsme národem velmi vděčným. (Veselost.) Pan kol. dr. Hajn se na to obul jinak. Pan kol. dr. Hajn, který mluvil velmi ostře, jak bývá jeho zvykem - já znám pana kol. Hajna již velmi dlouho a vím, že vždycky mluvil náramně prudké řeči - pustil se včera do nás, mluvil proti terroru a třídnímu panství, poněvadž velice se obává sociální revoluce. Aby k sociální revoluci nedošlo, doporučuje vládu silných jedinců, poněvadž, budou-li vládnouti silní jedinci, jimiž on míní pány z národní demokracie, a k tomu když se upotřebí silné armády, tak myslím, že tím bude všecko vyřízeno. Třeba jen prostě udělati velké gesto a celý blok socialistický sklapne, poněvadž pan dr. Hajn takovou silou nám to suggeroval, nemůžeme jinak, než se tomu podrobiti a uznati vládu silných jedinců. Je přirozeno, že pan ministr dr. Rašín také stojí na témže stanovisku a také mluví - to myslím, že se stane železnou součástkou všech jeho řečí - vždy o plýtvání penězi, o rajských pérech atd. Já těch rajských pér, zejména na ženách v těch kruzích, ve kterých obcuji, nevidím, patrně to bude něco jiného, něco ukrytého, co není viděti.

Ale když se již mluví o plýtvání penězi, upozornil bych - a pan kol. Lehocký již v jednom výkřiku na to poukázal - proč po Praze jezdí tolik automobilů, ve kterých sedí samí takoví mladí pánové, kteří jistě nedělají úřední cesty, prosím v době, kdy stojí jedna pneumatika 3000 K a 1 litr benzinu ohromné peníze. (Poslanec Juriga: Také na Slovensku!) A co po Praze jezdí, to jsou velké těžké automobily. Když p. dr. Rašín je tak starostliv o státní finance a doporučuje šetření a spoření, nuže budiž, ale prosím, aby se také šetřilo a spořilo ve státní správě a v těch jednotlivých ministerstvech! (Posl. Rouček: Ryba páchne od hlavy!) A nyní pánové, pan ministr Rašín na všech schůzích mluví o tom, jak prý ve Francii se spoří. V Paříži prý mají okna papírem zalepená, aby šetřili a spořili na dovozu skla z ciziny, chodí tam prý lidé v hrubých botách, atd. Nevím, kdo toto panu Rašínovi řekl, ale já jsem nedávno byl v Paříži a měl jsem příležitost si poměry prohlédnouti. Předně jsem tam neviděl žádná zalepená okna papírem a za druhé tam nechodil nikdo v nějakých hrubých botách, ty pařížské dámy chodí jako dříve. Je tam všeho dosti a žije se tam sice o něco málo dráže než se žilo před válkou, ale nejsou tam žádné lístky, žádné fronty, všeho je tam dosti. A tu, když nám pan ministr Rašín tyto věci vypravuje, jest nutno vzpomenouti jednoho, že tam ve Francii si vláda republiky - která jinak, přiznávám, mi nepřirostla k srdci svým chováním vůči dělnictvu - ale jedno je pozoruhodno, vláda francouzká si dovedla s keťasy a lichváři pomoci. Nařídila směrné ceny a poněvadž věděla, že by ti obchodníci, kteří jsou lichváři a keťasy, se toho nedrželi, že by vláda to nemohla zmoci, zrekvírovala, co se dalo, udělala ve všech okresích takové prodejní stánky a tam zároveň za laciné peníze prodává. Tím obchodníky jednak nutila konkurencí a jednak tresty k tomu, aby se chovali slušně a nevydírali na obecenstvu tak, jak se to děje u nás. (Posl. Johanis: U nás je úředně za měkký límec stanovena cena 6 K!) Ano, vzniká tu otázka, kolik musí člověk míti platu, aby si mohl koupiti prádlo, zejména když má rodinu a když má několik dětí. Ale není možno zevrubně na věci vejít, já mám jen krátce vyměřenou dobu. Řeknu však jen, co mi říkal řiditel jedné veliké továrny z Králové Dvora, ten povídal, když se prodává dnes plátno za 50 - 60 K metr, to jest učiněné zlodějství. Nechť je bavlna drahá jak chce, třeba kilogram stojí místo 22 a 25 kr. jak stála v míru, dnes 2 zl. 10 kr., nutno povážit, že z jednoho kilogramu bavlny se vyrobí celá řada metrů zboží, a proto není třeba, aby se takto draho prodávalo. Když by se prodávalo to nejjemnější plátno za 8, 9, nejvýše za 10 K, vydělá dosti dělník, průmyslník i obchodník. Všichni vydělají dosti, poněvadž plátno takové stálo v době míru 28, 30, 40 kr., to bylo již to nejdražší, co se prodávalo. Není tedy třeba takto prodávat a jest nutno lid před lichváři a keťasy chrániti. (Tak jest!)

Ale také bylo zde řečeno, je to vždy, kdykoliv kterýkoliv z pánů z národní demokracie mluví, vždy připomíná dělníkům, aby pracovali. Mají pravdu. My stojíme vždy na tom stanovisku, že jest nutna práce, poněvadž za této války všechno zkrachovalo. Zkrachoval kapitalismus jako opora militarismu a byrokratismu a pohřbil imperialismus. Ale pánové, nejen u těch států poražených, nýbrž ono to není o mnoho lepší u těch vítězných států. Státy, které chtěly hojiti své finance na poražených, asi k tomu nedojdou, poněvadž ti poražení nebudou míti prostředky k tomu, aby upravovali poměry své náležitě doma, neřku-li ještě, aby ty ohromné miliardy pravidelně mohli odváděti.

Ale jedno zůstalo: práce a její mstitelé: dělníci. Ti nezkrachovali, ti zůstali a tito činitelé musejí zahojiti také všecky rány, které nám válka způsobila. A uvažujte dále. 5 let se nevyráběly žádné hodnoty. 5 let se vyráběly jen vražedné nástroje, náboje, a zatím co jedni dělníci vyráběli vražedné nástroje a munici, druzí byli nuceni jimi statky pustošiti a ničiti. A nyní přirozeně se jeví všude veliký schodek z tohoto 5letého pustošení a ničení obecního, národního a státního jmění. A prosím, nyní mají dělníci svou prací všechno uváděti zase do starých kolejí, a to do takových kolejí, aby, až si tato společnost poněkud oddechne, tu svou zločinnou hru zahájila znovu.

Pravíme, že vám na to nevejdeme. O tom nemůže býti žádné řeči, aby mohlo zase dojíti k nové světové válce, k novému pustošení a ničení a všem bědám a strastem, které nám jest snášeti. Nejsme ještě daleko na konci všech těch běd a strastí, které nám válka způsobila a obávám se, že ještě i horší doby hospodářské na nás vlastně ještě přijdou. A tu jest otázka, co vlastně dělati? Odpovídám jedno: Kdo chce provésti obrodu lidstva, musí provésti obrodu dělnictva, musí podporovati jeho kulturní vzestup, aby mohl tolik pracovati, kolik je třeba k znovuzřízení naší společnosti. Obroda u nás vlastně již začala. Zahájena byla 15. červnem, když jsme provedli svou velkou revoluci hlasovacím lístkem. Český lid dělný v tomto dni ukázal, jakého je smýšlení, a dostál plně své povinnosti socialistické a my můžeme s velkou chloubou zde prohlásiti, že také všecky předpoklady, jakoby ženy mohly selhati, ztroskotaly. Naše ženy se chovaly tak, jak jsme to od nich očekávali, a my nemůžeme nic jiného, než všem těmto lidem a zejména našim ženám vysloviti horoucí díky za to, že konaly plně svou povinnost. Ale tyto volby musí přece míti také nějaké důsledky. Prvním důsledkem voleb z 15. června musí býti rekonstrukce naší vlády, musí býti jiná politika nejen vnitřní, nýbrž zejména politika vyživovací. Tempo naší politiky sociální bude museti býti také o něco urychleno. A poněvadž tato politika, která se u nás dosud koná, neodpovídá síle českého lidu dělného, neodpovídá také jeho přesvědčení, očekáváme proto, že si pánové nechají říci a nebudou čekati, až budou k tomu donuceni, a že přistoupí na to, aby byla ihned provedena rekonstrukce kabinetu ve smyslu socialistickém. Nutno dělati jinou politiku, politiku takovou, která odpovídá zájmům a potřebám českého lidu dělného, základu to českého národa a zároveň základu to české republiky.

Tak, jak to chodilo dosud, pánové, tak to dále jíti nemůže. Starý systém byrokratický, převzatý ze starého Rakouska, musí býti ze základu změněn. My máme dosud republiku bez republikánů. My chceme republiku demokratickou a ne republiku, která jest sice zevně natřena na bíločerveno, ale podšívka a obsah její jest dosud úplně černožlutý. (Tak jest!) My jsme 50 let volali po republice, jsme proto spokojeni, když jsme jí dobyli, a zejména jsme spokojeni tím, že máme v čele naší republiky Masaryka, který jest nám více než všichni potentáti celého světa. (Výborně!) U nás tedy není žádné obavy před bolševismem. Jest to nesmysl, když se nám to neustále podkládá. Než o bolševismu se mluví, bolševismus se potírá a socialismus se míní. Každákoli reforma prohlásí se za bolševismus a pak se jde proti ní. Neuznáváme bolševismus u nás za nutný, poněvadž u nás jsou jiné poměry než v Rusku anebo v Uhrách. Necítíme se býti povoláni, abychom chtěli dělati pořádek v Uhrách nebo v Rusku, my necítíme se býti povoláni, abychom potírali bolševismus vůbec, nýbrž prohlašujeme, že nepovažujeme bolševismus za element socialismu. Bolševismus brání se proti násilí tím, že proti násilí, proti teroru, proti diktatuře kapitalismu, proti diktatuře monarchismu, proti diktatuře militarismu, byrokratismu staví jinou diktaturu a to diktaturu proletariátu. A tak, jako jest nebezpečnou a špatnou diktatura monarchismu, kapitalismu, militarismu, byrokratismu, tak by byla také špatná, neúčelná diktatura proletariátu. My provádíme své revoluce hlasovacím lístkem, my provádíme své revoluce na půdě parlamentní. (Tak jest!)

Pánové! Národní demokraté prohlašují, že nechtějí teroru, a tak upřímně se při tom tváří. Kolega dr. Hajn, mluvil ostře proti teroru, ale v praksi to vypadá poněkud jinak. Když se podařilo sehnati studenty národně demokratické a agrárnické proti "Právu Lidu", nám tam odpoledne, když dělnictvo je v továrnách a chtěli nám tam "Právo Lidu" rozbíti a zapáliti, prosím, to se říkalo, to je zdravý projev síly, to je lidový instinkt, to je síla! A "Národní Listy" ještě do nedávna psaly: "Praha ukázala, že nestojí pod terorem soc. demokratů. "Právo Lidu" to pocítilo, že ulice nejsou jeho." Ale když se brání lid proti keťasům a lichvářům, jichž ochrana je vlastním politickým cílem národně demokratické strany, tak je to teror. Když na př. takový generál Diviš se opováží vydati nějaký projev proti stávkujícím dělníkům zemědělským, kteří vůbec nestávkovali, tedy do zásoby, aby štval na dělníky, k čemuž není oprávněn, to je teror. Nemáme generály na to, aby se nám mísili do vnitřní správy a nepřejeme si vlády soldatesky. (Souhlas.) Nepřejeme si, aby nám takový Diviš někde rozhodoval, poněvadž těmto věcem nerozumí. Jestli rozumí věcem vojenským, nechci posuzovati, ale otázkám vnitřní správy, sociální politiky naprosto nerozumí, poněvadž by takový výnos nebyl vydal. (Souhlas.) To jest teror, to jest podvracení základů republiky! Tak si to pochvalovali pánové z nár. demokracie, jimž taková "gepanzerte Faust", taková ruka železná jest jedinou alfou a omegou veškeré jejich politiky. (Souhlas.)

My nesneseme také to, když nám okresní hejtmani trestají dělnictvo, když koná někdo důvěrnou schůzi, nesneseme také to trestání dělníků za kolportáž. Již ve starém Rakousku ty věci nebyly, tam již to bylo překonáno. (Tak jest!) A nyní se to u nás znovu začíná provádět, poněvadž ti černožlutí byrokrati dostávají atavistické záchvaty, to, co již bylo pryč, chtějí nám znovu zavést. Vědí, že národní demokracie, která všechny úřady má ve svých rukou, která je má obsazeny svými lidmi, že je bude odměňovat postupem a různými výhodami, když budou proti dělnictvu vystupovat.

Vláda naše nedovede čelit keťasům a lichvářům. Učiní-li však něco ulice - a já neschvaluji to, že se při té věci přišlo až k drancování - je zle. Když potřebuje obyvatelstvo laciné potraviny, laciný oděv, drancováním toho nedosáhne. Ale když se počalo vyšetřovati, kdo vlastně to byli ti, kteří ty hedvábné cívky, drahocenné střevíce a rukavičky kradli, bylo to zastaveno, poněvadž to bylo před volbami a národní demokracie nebyla by měla voličů. (Veselost.) Tak ty věci stojí, že to byli docela jiní páni než dělníci a dělnice, kteří to prováděli.

Falšovatelům peněz a kolků nemůže naše vláda také na kůži, nikde nic nemůže dělat, na všechno to jest slabá, naše vláda dovede ale postaviti na hranice lidi, kteří chudobným lidem skonfiskují každý ¹/₂ kg mouky a každá cigareta, kterou sem chce někdo dovézt, se mu sebere. Jest přímo nepochopitelno, že takovýmto umělým způsobem dělá úřednictvo pohraniční náladu proti naší republice. Ale tady onehdy vezli tři vagony, jež byly deklarovány "marmeláda". Byly v Turnově zastaveny náhodou železničním zřízencem, který přišel na to, že ta marmeláda jest poněkud jiná než marmeláda, jež se u nás pojídá. Byly to náboje a zbraně, které šly do Liberce, pro Němce! To jest trošku podivné, 3 vagony nikdo nevidí, tomu žádný nerozumí, ale když má někdo 50 cigaret, tak mu jich 30 na hranicích naše české úřady vezmou. Všecko v malém seberou, ale na vagony, to se může vozit, co kdo chce, to žádný neví.

Má-li zde konečně provedena býti náprava, musí býti nasazena páka všude a, jestliže pánové mluví proti teroru, musejí sami nejvíce působiti proti teroru, který jest nejhorší a nejnebezpečnější, proti teroru, který konají lichváři a keťasové, kteří jsou jejich chráněnci.

Dnes jsou zde v parlamentě ovšem ještě velmi idylické poměry. Jsme zde jen jedna národnost, ale budeme mít - nevím zdali za krátkou či dlouhou dobu, ale jednou přece - volby v republice, a tu nám sem přijdou také i jiní lidé a zejména také Němci a to ve značném počtu. A já se táži, bylo-li někde učiněno nějaké opatření, aby se o této věci jednalo, aby se nějak připravoval vzájemný poměr. Nevím, zda-li to bude jen tak jednoduché, když s nimi nebudeme předem mluviti, když s nimi nebudeme ničeho sjednávati a urovnávati a oni sem pak rázem přijdou. Pánové, kteří jste byli ve starém rakouském parlamentě, viděli jste, co dovede udělati 50, 60 lidí. Ale my jich sem dostaneme více než 50, 60. Připravte se tedy na to, že zde nějaká plodná práce nebude pak vůbec možna.

Nebyl bych na to ani přišel, ale přivedla mne k tomu forma, jak o této věci mluvil včera pan kolega Dr. Hajn, ty jeho přímo naivní vývody. Takhle přece ty věci se dělat nemohou, to bychom byli na nejlepší cestě působiti k rozvratu celé naší republiky. Tento rozvrat by začal vlastně z parlamentu, poněvadž bychom nemohli se zde shodnouti s našimi spoluobčany jiných národností. To jsou věci vážné a nepodceňujte je, pánové, abychom nemuseli pozdě bycha honiti.

Když se podíváme na první rozpočet československé republiky, není potěšitelný, poněvadž vykazuje nekrytý schodek bezmála 4 miliardy, který vzroste dodatečnými požadavky na 5 miliard. A když se podíváte na jedinou položku válečnou, která obnáší 2636 milionů, naproti níž obnášejí všechny státní příjmy 2812 milionů, tedy jen o 200 milionů K více, ukazuje to, že takové poměry jsou naprosto neudržitelné, aby celý státní příjem byl věnován jedině na válečná opatření a na válečné potřeby. To nejde, a zde bude musiti býti provedena pronikavá náprava. Ovšem na to mě snad někdo namítne: "Vždyť jinde není lépe!" Jest pravda, ale jest to náramně smutná útěcha, když se řekne: "No, když hoří naše stavení, hoří také u souseda!" (Souhlas.)

Já myslím, že tím není nám nic pomoženo. Ale když se podíváte na ten rozpočet dále, poznáte, že je nejasný, že je zpracován příliš otrocky dle rozpočtů vlád starého Rakouska, kteréž ale měly určité plány a cíle, když svůj rozpočet dělaly, kdežto my takového nějakého určitého plánu a cíle nemáme. Je to vypočteno všechno na pouhé protloukání a živoření. Rozpočet náš má skrytou tendenci politickou, poněvadž chrání buržoasii a svaluje břemena daňová na dolní lid. Zmenšují se příjmy a zvyšují se výdaje uměle, aby vznikl veliký ciferní schodek, by se mohly rdousit výdaje důležité a potlačovati nepopulární úhrady, jako je na př. daň z uhlí. Daň z lihu je preliminována na 64 mil. korun. Uvážíte-li, že zde běží o 300.000 hl kontingentovaného lihu, že z každého litru se má platiti daň 20 K, bude to dělati nejméně 10krát tolik, než je preliminováno. K čemu to?

A když se podíváte dále, vidíte, že není nikde viděti jasně druh a počet zaměstnanců státních, aby se mohla přesně vystihnouti organisace úřadů. My máme na př. nejvyšší kontrolní úřad, tedy instituci účetnickou, a ta má preliminováno 35 míst pro právníky a 20 míst pro účetní úředníky. To je tedy čistě účetnická instituce! (Výkřiky.)

Je viděti, že to není jenom tak nahodilé. Takové hrubé chyby svědčí o něčem jiném. V Německu se přišlo již dávno na to, že celá spousta konceptních sil je zbytečná. U nás ovšem na to nepřijdeme dříve, až všechno zkrachuje a nebudeme moci finančně se ani hnout. Když se podíváme na státní dluh republiky československé, také nevidíme, jaký je úvěr u bank privátních a jaké jsou podmínky. To také tam nevidíme. Správní výdaje na př. při dluhu 162 mil. K jsou uvedeny sumou 43,186.000 K. Také to je dle mého názoru cifra poněkud podivná, která by zasluhovala vysvětlení a objasnění.

A což pense? Nepoměr mezi pensemi gážistů v obnosu 58 mil. K okrouhle a vojenskými okrouhle 186 mil. K také vyžaduje nějakého vysvětlení a objasnění.

Náklad na četnictvo v obnosu 53,851.028 korun je dle mého názoru také nápadně vysoký. Výdaje 22,590.000 K na revisní odbor při ministerstvu financí je také nápadný. Kdo všechno je zahrnut do toho odboru, je nám hádankou. Nemůžeme si dobře představiti, že by revisní odbor sám mohl státi bezmála 22 ¹/₂ mil. K.

Kořaleční bonifikace činí 3,389.000 K a tu je otázka, kdo tuto bonifikaci dostává. Bylo by také záhodno, aby se nám to řeklo.