Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jestliže ovšem to nebudeme dělati, pak ve výlohách správy se prostě udusíme. Neboť připočítáte-li ještě k tomu, mnoho-li stojí osobní náklady správní, náklady věcné, nájemné, udržování budov, všechno to, co jest spojeno se skutečnou správou, tu, pánové, Vám na všechny úkoly, které státu náleží, nezbude více než 1200 milionů.

Za to máte vykonávati kulturní poslání státu, za to máte vykonávati podporu hospodářského jeho rozkvětu, za to máte dělati všecko to, co od moderního státu se očekává. A tento ohromný nepoměr, který je mezi výdaji správními a výdaji skutečně produktivními, ten, slavné shromážděni, nemůže býti zdráv a nemůže vésti k tomu, aby naše veřejná správa skutečně byla plodná. Jestliže ovšem tyto vady vidíme, pak nemůžeme se diviti tomu, že naše veřejná správa nefunguje. To si, pánové, musíme přiznati. Bylo by chybou, kdybychom si zatajovali, že funkce naší veřejné správy není ještě takovou, jakou bychom si přáli a přáti chtěli. Tedy přes to všecko, že náklad jest tak veliký, nemůžeme býti s funkcionováním naší veřejné správy spokojeni. Jestliže se díváme na náš rozpočet po této stránce, musíme si přece říci, může-li praktickému člověku, ku kterému přijdeme o kredit, takový rozpočet imponovati, a může-li v něm vzbuzovati důvěru. Tu otázku, slavné shromáždění, musíme si stále klásti, poněvadž na zahraniční úvěr odkázáni budeme, ať nám to jest milé nebo ne. Odkázáni na něj budeme, budeme-li chtíti léčiti naše poválečné hospodářství. Musíme si přece představiti, že veškeren náš hospodářský život byl zbaven zásob surovin, dobytek našeho zemědělství byl vytlučen, pole nedostávala dlouhý čas po dobu války řádného hnojení umělými hnojivy, všecko to budeme museti dovážeti z ciziny. Naproti tomu celý náš vývoz, který by nepotřeboval dovozu cizích surovin, restringuje se na cukrovarnictví, pivovarnictví, sladařství, lihovarnictví a do jisté míry průmysl dřevní a potom, ale jen částečně, průmysl skelný. Všecky ostatní průmysly jsou odkázány buďto na úplný dovoz surovin, jako bavlnářství, vlnařství, přádelnictví juty, anebo jsou odkázány na dovoz surovin z valné míry.

Proto roztočiti tyto stroje znamená, ze budeme musit se ucházeti v cizině o kredit, poněvadž nemůžeme za to, co sami můžeme vyvézti, nahraditi všecky ty spousty, které byly za války natropeny. A proto náš rozpočet má velký význam pro nás zahraniční úvěr.

Proto je potřeba, abychom my ten schodek nekryli jen půjčkou, poněvadž v oněch zemích, kde se o úvěr budeme museti ucházeti, není pro takové hospodářství smyslu. Angličané ani Američané nepřesunují všechno to, co se udělá, na svoje nástupce, všechna ta břemena nedávají svým dětem, nýbrž hlavní zásadou anglického rozpočtu jest, že ¹/₃ schodku má býti kryta daněmi, ¹/₃ krátkodobými výpůjčkami a jen ohledně ¹/₃ připouští se, že může býti kryta dlouhodobými půjčkami. Tuto snahu, docíliti aspoň přibližně takovéto krytí našeho schodku, jsem měl. Jest jisto, že po tomto zvýšení o ³/₄ miliardy toho docíliti nemůžeme těmi prostředky, které byly Národnímu shromáždění předloženy a že nebude to plná třetina, která by byla kryta těmito daněmi, které Vám byly předloženy. Ale jisto jest, že nebudou-li tyto daně usneseny, tedy nezbude nic jiného, než použíti zmocnění a vypůjčiti si téměř 5 miliard korun během půl roku.

Až dosud stav našich dluhů, který plynul z rozpočtu, jest následující:

Půjčka Svobody: Bylo zde zmocnění na 1 miliardu, byla vyčerpána jen ¹/₂. miliardou na 4 % při kursu 100, takže vláda měla možnost, vypůjčiti si jednu miliardu na základě rozpočtového provisoria, 160 milionů na základě zákona o úpravě drahotních přídavků a 30 milionů na základě zákona o úpravě drahotních přídavků pensistům, čili zkrátka způsob, jak daleko vláda mohla jíti, obnášel 1.190,000.000 K. Tento obnos jest kryt prozatímně kontokorentní půjčkou na 2¹/₄ %, kterou poskytly peněžní ústavy naše za takový skutečně nepatrný úrok. Poskytly ji ovšem přirozeně s jistou výpovědí pro ten případ, že by peněz těch potřebovaly. A mohu říci, ze těm finančním kruhům, které vždy se v prvé řadě interesuji o to, mnoho-li náš stát jest dlužen, tento způsob našeho zadlužení, že totiž dostaneme úvěr na 4 % při nominále, a že dostali jsme od bank kredit na 2¹/₄ %, že tento způsob skutečně cizím finančníkům imponoval.

Ovšem musíme si říci, že všechny tyto věci mají jen své meze, že přijdeme eventuelně na podzim k určitému hospodářskému podnikání, kde naše ústavy peněžní budou potřebovati tyto peníze, a že budeme se musiti starati o jiný způsob umístění. Ale předem říkám, že bude velice těžko na domácím trhu umístiti 5 miliard půjčky.

Tedy proto jest povolení daní nutné ne pro vládu, nýbrž pro stát a myslím, že tomu nemůže se ani Národní shromáždění vzpírat proto, poněvadž celá spousta těchto zvýšených nákladů v našem rozpočtu byla usnesena na iniciativu pocházející z Národního shromáždění a na základě jednomyslného jeho usnesení. Tedy myslím, že mezi muži, řekne-li se "a", musí se říci také "b". Řekne-li se, že se má nějaký výdaj učiniti, musí se pro něj povoliti úhrada a sice taková, která by skutečně státu byla co nejvýhodnější a upevnila jeho kredit v cizině.

Za debaty bylo zde mluveno také o tom, že měly by býti vyměněny naše dosavadní koruny bankovkové za státovky nové. Já jsem slíbil, že první tyto státovky budou dány do oběhu v polovici měsíce června. Je přirozeno, že ohromné obtíže, které spojeny jsou s výrobou peněz, aby tyto peníze nebyly lehko padělatelny, mohou protáhnouti lhůtu pro vydání stokorunových bankovek, u nichž je spěch největší, do prvních dnů měsíce července. První strana těchto bankovek je již úplně vytištěna a druhá strana se tiskne, takže první úplné bankovky budou moci v prvních dnech měsíce července býti dány do oběhu.

Rovněž také drobné peníze, koruny a pětikoruny, jsou v tisku. ovšem upozorňuji, že tyto věci nejdou tak, jak bychom si snad sami a všichni z nás přáli, a říkám jenom jedno: že veliká americká firma, zařízená na tisk bankovek kat exochen, nechtěla převzíti závazek, že by nám dodala bankovky dříve, než za čtyři měsíce. Z toho, velectěné shromáždění, vidíte, že i takováto výkonná firma, která tiskne pro celý svět a se kterou jsme také učinili uzávěrku na tisícovky definitivní a na všechny ostatní peníze vedle toho, abychom totiž pro případ, že by naše peníze, které vydáme, byly falšovány, měli zde okamžitě nové peníze, abychom je mohli vyměnit, určuje dobu, do které může dodati, na čtyři měsíce. Ovšem to jest při tom ještě dodání loco New York a celá doprava odtamtud jest, prosím, mimo to. Já upozorňuji jenom na tento případ, jestliže my u nás musíme pracovati s prostředky nedokonalými, jestliže u nás můžeme bankovky dělat jenom knihtiskem, poněvadž těch strojů, kterých by bylo potřebí k tomu, naše tiskárny nemají, tu bude to i tenkráte, jestliže v červenci dojdeme k prvnímu vydání stokorun, skutečně rekord.

V debatě bylo také dotknuto se toho, že kolky na našich bankovkách jsou falešné. To jest, pánové, pravda, kolek falšovat lze snadněji, nežli falšovat bankovku, ale je-li možno falšovat bankovky, jak to všichni ze zkušenosti víme, jest teprve snadno falšovat kolek, obzvláště, jsme-li obklíčeni státy, ve kterých, řeknu, státní pořádek není takový, aby stíhali všechny ty, kteří druhému státu chtěli falšováním kolků a bankovek škoditi.

Největší svízel spočívá na jednom místě, a to jest prosím na Těšínsku. Když jsem se kdysi bránil tomu, abychom nepřikročovali brzo, pokud nemáme pevných hranic, k okolkování bankovek, a když jsem přikročil k němu hned, jakmile jsem myslel, že hranice jsou pevné, tu v tomto těšínském případě ukázalo se, jak jest to strašné, jestliže máme někde otevřené hranice. A my máme opravdu na Těšínsku hranice otevřené.

Dohodová komise prostě nařídila, že v onom pásmu, který jest mezi naší demarkační čárou a demarkační čárou polskou, platí kolkované i neokolkované peníze a jakákoliv kontrola přenosu těchto korun na naše území jest tam přímo znemožněna. Bránili jsme se na Mor. Ostravsku, kde specielně bylo mnoho falešných kolků na 100korunách, tomu tím, že jsme okolkovali 50koruny a dali jsme v onom obvodu do oběhu jen 50koruny.

Tedy těmto věcem nutno se brániti, ale myslím, že po mnohých stránkách jest toto nebezpečí jaksi přeceňováno, je děláno větší, nežli jak ve skutečnosti jest, a může mu býti čeleno skutečně jen tím, že zavoláme tyto 100koruny zpět. Ostatně bude nebezpečí samo zmenšeno tím, že podle mírových ustanovení budou všechny státy, které vznikly na půdě bývalého Rakousko-Uherska, povinny bankovky v jejich území obíhající opatřiti kolkem, tak že také v Haliči započne kolkování peněz, tuším, od 15. července, a tedy i po této stránce, myslím, když by všechny státy musely své peníze okolkovat, nebezpečí falšování kolků na hodnotách bylo by zmenšeno.

Druhé jaksi nebezpečí nebo, lépe řečeno, nepříjemnost, která se objevila, spočívá v tom, že se sem pašují 1korunové a 2korunové bankovky. Na celní čáře naší se to velmi přísně stíhá. Ovšem zase zde máme pásmo těšínské, ve kterém všechny 1korunové a 2korunové bankovky, které tam kdo mohl stáhnouti, byly přeneseny k nám, takže v té době, kdy u nás některá města tonula v záplavě 1korun a 2korun, v Těšíně tiskli náhradní platidla, místní drobnou minci, poněvadž byli úplně zbavení veškerých korun a dvoukorun. Ale to opět spočívá v tom, že kontrola hranic je právě v oněch místech nesmírně nedokonalá.

Nyní dovolte, velectění pánové, abych řekl ještě jen několik slov k celkovému rozpočtu, poněvadž eventuelně cifry tohoto rozpočtu budou musiti býti do jisté míry již průběhem toho to roku změněny. My v rozpočtu nepočítali jsme s tím, poněvadž neměli jsme žádného základu, mnoho-li budeme muset zaplatit úroků z bývalých předválečných dluhů, které převzíti eventuelně budeme musiti, a nepočítali jsme také s tím, že budeme musit převzíti jakékoli válečné půjčky a válečné dluhy. Nepočítali jsme ovšem také s tím, že bychom musili ještě platiti snad něco do fondu válečného, a tu, slavné shromáždění, myslím, že finanční podmínky míru s Rakouskem nebudou pro nás nijakým příjemným překvapením. My sice nebudeme povinni platit válečné dluhy vůbec, ale nebude povinen platiti válečné dluhy také žádný jiný stát, čili všecky válečné půjčky vlastně budou bez dlužníků. Ale vedle toho budeme musiti asi - dosud věc rozhodnuta není - přispěti jistým obnosem do společného fondu všech spojených a spojeneckých mocností na hrazení výloh osvobozovacích. Já všechny tyto věci, pánové, uvádím, abychom si nedělali ilusi o tom, že nás očekává veliká a těžká práce. Naše dluhy - nejenom ty, které my dnes tady uděláme a na které - nedostane-li se nám nových daní, budeme si muset vypůjčiti, vzrostou ještě o podíl na dluzích předválečných Rakouska a Uher, a ještě jinými těmito závazky, vlastní válečné náklady, které měly naše legie v cizině, co jsme dlužni Itálii za vypravení našich legií, snad vzrostou také o to, mnoho-li zapůjčila Amerika na vydržování legií sibiřských, čili zkrátka: svůj stav dluhů dnes přesně určiti nemůžeme, ale proto je tím důležitější, abychom své schodky nekryli výhradně tím, že budeme uzavírat nové dluhy. Tím je to důležitější, poněvadž my nevíme, mnoho-li budeme ku konci tohoto roku vykazovati ve svém rozpočtu dluhů.

Vy víte, velectění pánové, že jste v tomto shromáždění povolili zápůjčku 100 milionů dolarů na úpravu valuty. Tato zápůjčka dosud projednána není, a to prostě proto, poněvadž Amerika očekává uskutečnění mírových podmínek. Vy tedy vidíte, že my, kdybychom všechno to, v čem dnes u nás jsme pasivní, měli krýti jenom zápůjčkou, nebudeme od toho daleko, že budeme míti tolik dluhů, mnoho-li mělo Rakousko před válkou. Nevím, jestli bychom v mírových dobách snadno to mohli snášeti. A proto ještě jednou, pánové, prosím o to, abyste, povolíte-li tento rozpočet, povolili státu také daně, které jako součástku tohoto rozpočtu, jako součástku ke krytí velikého deficitu vláda předložila. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Udržal: Následujícím řečníkem jest kol. Valoušek, prosím, aby se ujal slova.

Posl. Valoušek: Slavné Národní shromáždění!

Projednáváme první rozpočet ve svém svobodném, samostatném, československém státě. Tato okolnost jest pro nás neobyčejně radostnou a plní každého z nás velkým nadšením, poněvadž jsou to okamžiky v pravém. slova smyslu pro celý český národ historické. Toto naše nadšení a tuto naši radost hodně ochladil výklad našeho pana ministra financí. Chvála Bohu, pravím, máme ministra financí, který na svůj úřad pohlíží vážně, věcně a kriticky, a proto stále a stále zní slova jeho jako veliká výstraha: budeme-li výstrahy té dbáti, prospějeme sobě a také i budoucnosti našeho státu.

Podle slov pana ministra financí jsou naše poměry finanční takové, že sice nemáme příčiny, abychom se musili oddati pessimismu, že však také nemáme velikých příčin, abychom se zvláštním způsobem radovali z tohoto rozpočtu, který nám byl předložen, a abychom zvláštním způsobem byli jím nadšeni.

Když také nesplní se, a bohdá se nesplní, výstražné slovo p. ministra financí, že se totiž ve výlohách, které toto shromáždění naší republice ukládá, "časem udusíme", přes to poznáváme z tohoto rozpočtu, že bude třeba uložiti lidu našemu veliká břemena a že musíme žádati od lidu velké oběti.

Velectěné shromáždění! Časy naše jsou takové, že lid, snad ne ze zlé vůle, ale stálými agitačními řečmi k tomu přiveden, rád slyší jenom o svobodě, rád slyší o právech, ale nerad slyší o povinnostech a břemenech. Nynější rozpočet má radostného málo, za to tím více břemen a obětí. Celý výklad p. ministrův takto naši radost a naše nadšení, které pociťujeme v těchto chvílích, hodně ochladil. Vidíme z toho, že právě za projednávání rozpočtu tohoto spočívá na nás na všech, a tedy i na celém Nár. shromáždění, kromobyčejně velká zodpovědnost. Zodpovědni jsme nejen sami sobě, jsme zodpovědní nejenom stranám, které nás do tohoto shromáždění vyslaly, jsme zodpovědni nejenom českému národu nyní žijícímu, ale jsme zodpovědni také těm, kteří po nás přijdou, a celé budoucnosti republiky naší.

Vážení pánové, věky nám budou buď žehnat, anebo nás budou zatracovat. Toto shromáždění dnešní, podle našeho přesvědčení nikoliv zákonodárné, nýbrž ústavodárné, má velkou zodpovědnost před budoucími věky a zvláště v tomto okamžiku, kdy první rozpočet v republice projednáváme. Kdyby všichni ti, kteří na počátku republiky naší byli naplněni tak velkou radostí nad naší svobodou a samostatností a velkým nadšením nad naším vlastním státním útvarem, kdyby tito všichni, pravím, byli si této velké zodpovědnosti své také vědomi ve všem, co, jak myslím, z nejlepší vůle pro republiku činili a mluvili, velectění pánové, dnes by poměry naše byly radostnější a lepší a základ našeho státu byl by jak uvnitř, tak také na venek zabezpečenější a pevnější. (Výborně!) Co nám schází, je vědomí zodpovědnosti. Velectění pánové, naše strana byla si této zodpovědnosti vždycky vědoma. Proto - a jen proto - s pocitem této zodpovědností stále a stále jsme volali, aby to Národní shromáždění jako ústavodárný sbor přesně vytýčilo své úkoly a aby se omezilo jedině na to, co na zřízení, zabezpečení a výživu mladého našeho státu je naprosto nutno. Kdyby se bylo Národní shromáždění jen této věci věnovalo a kdyby se bylo vyvarovalo zvláště všeho, co neodpovídá naprosté svobodě a demokracii, jsem pevně přesvědčen, že dnešní projednávání rozpočtu bylo by pro nás radostnější a snadnější. Neboť nesmíme zapomínat, že stát svůj teprve budujeme. Náš stát ještě hotov není a v nejbližších dnech ani hotov nebude. Teprve klademe základy pro svoji státní budovu. Na tom, jaké základy položíme, spočívá i naše budoucnost. Chceme-li, aby náš stát pevně stál a svobodu svou a svoji samostatnost zachoval a zachránil ve všech dobách, které naň přijdou, - a my vidíme, jak lehko na náš mladý stát přicházejí a přijíti mohou i bouře, které se nás všech tak bolestně dotýkají - musí tyto základy býti velmi pevné. Základy tyto musí odpovídati nynějšímu věku. My nemůžeme budovati stát, který by odpovídal věkům minulým, nýbrž musíme postaviti moderní stát. Základem moderního státu je svoboda a je demokracie, ale pravá svoboda a pravá demokracie. (Výborně! Potlesk.) Velectění pánové! Kdyby Národní shromáždění a vláda naše i úřady naše ve všech svých počinech skutečně byly dbaly těchto základních požadavků naprosté svobody každého jednotlivce a pravé demokracie, byla by v lidu našem spokojenost daleko větší, než jest dnes, a naše pověst venku byla by lepší, než-li skutečně jest. (Výborně!) My však víme, že jak v lidu, tak na venku, nepravím mnoho, ale přece leccos jsme ztratili. Lid není již dnes tak nadšen, jako byl na počátku, a venku je tomu zrovna tak. Proto jest na čase, abychom se vrátili k základně moderního státu, k základně pravé svobody a pravé demokracie. Podívejte se, pánové, na život na venkově, i ve městech! Jest naplněn a přetížen terrorismem, terrorismem stran a častokráte i terrorismem těch, kteří by v zájmu státu měli se i nejmenšího stínu terrorismu vyvarovati. Velectění pánové, terrorismem jest dnes otráveno dělnictvo. Pročtěte naše četné dotazy, které jsme tak často na jednotlivé zodpovědné ministry musili říditi, a přečtěte si i odpovědi jejich, a vy se přesvědčíte, že volání naše a volání také jiných stran jest odůvodněno: lid trpí pod terrorismem, bohužel pod terrorismem, který jest živen častokráte i s míst takových, se kterých by nikdy posilován býti neměl, to jest s míst ministerských! (Výborně! Hlasy: Tam je ta příčina!)

Ale, vážení pánové, tento terrorismus vidíme nejen v dělnictvu, které jest jím nanejvýš roztrpčeno, ale vidíme jej také i jinde. Tento terrorismus, to jest vnucování něčeho, čeho si lid nepřeje a po čem netouží, a čeho snad si přeje jen nepatrná menšina (Hlas: Agitátoři!), to považuji já a považovati musí každý řádně myslící občan za vnucování a násilí. Vnucování jest, když se ve školách nařizují věci, po kterých lid netouží a které se lidu protiví.

Vážení pánové, když se sáhlo na věcí tak hluboce tkvící v lidu, jako jest náboženské vyučování, měl nejdříve otázán býti lid, přeje-li si toho (Tak jest!); když bude otázán lid a když rodičové, byť i většinou dosti nepatrnou, ale přece jen většinou, prohlásí se pro to, že si nepřejí vyučování náboženství ve školách (Hlas: To řekli při volbách!), vůli lidu se podrobíme, ale jednotlivému ministru se nepodrobíme. (Výborně! Potlesk na straně čs. strany lidové). V demokratickém státě jest vůle lidu pramenem práva a moci (Tak jest!) a jen to jest demokratické, co odpovídá většině lidu. Odstranění náboženství aneb omezení náboženského vyučování ve školách neodpovídá přání většiny lidu. (Hluk a různé výkřiky). Český národ nejsou jen sociální demokraté sami, český národ jsou také jiné stavy. Ale přes to pravím, že nejen naše strana a příslušníci naši, ale velmi mnozí příslušníci jiných stran si omezení náboženského vyučování ve školách nepřejí. Dejte tajně hlasovati i mezi vašimi otci a matkami a vy se přesvědčíte! Uvidíte, že i vlastní vaši stoupenci jsou proti vám! (Posl. Časný: Vy jste vychovali tak celé generace a teď chcete užíti toho způsobu!)