Posl. Valoušek: my jsme
je vychovali, ale kdo je zkazil? (Hluk. Místopředseda
Udržal zvoní). Tažte se, udělejte
plebiscit! (Posl. Časný: Nepovídejte nám
zde dogma! Hluk a jiné výkřiky). O dogma
se tu nejedná, nýbrž o právo lidu.
Velectění pánové!
Terrorismus není ani znamením, ani výronem
svobody a také ani výronem demokracie. Právě
proto, poněvadž chceme demokracii a stojíme
na základech demokratických, právě
proto také chceme... (Posl. Časný: Národní
shromáždění není demokratické?)
Není, abych vám upřímně řekl.
Posavadní Národní shromáždění
nevyšlo z lidu, totiž ze svobodné volby lidu,
a proto není demokratické. (Tak jest!) Až
vyjdete z volby lidu, pak můžete říci,
že zastupujete lid. My dnes zastupujeme jen strany a, kdyby
to bylo podle vašeho přání, tak by nás
tu bylo jistě velice málo, ale vy nerozhodujete,
nýbrž rozhodují a rozhodovati budou ti, kteří
tvoří stát a stát nejste vy sami,
nýbrž lid veškerý!
Velectění pánové,
poněvadž chceme demokracii, proto také žádáme
autonomii zemí. Řekneme-li slovo: autonomie, tu
se nám přichází s velmi zlým
a nebezpečným slovem, hned se vykřikne na
nás: separatismus. Představte si rodinu. V rodině,
pokud jsou dítky malé, netouží po žádné
svéprávnosti a jsou spokojeny úplně,
když otec a matka všecky záležitosti jich
se týkající řídí bez
nich a za ně. Jakmile však dítě doroste,
stane se sebevědomým, zatouží také
po větším nebo menším stupni svéprávnosti
a jíž není spokojeno, byť i sebe lépe
otec a matka za ně jednali, nýbrž dítě
chce rozhodovati samo o sobě, aspoň v těch
záležitostech, které se týkají
jeho a které nejsou plně společny i ostatním
členům rodiny. Dělejte si, co chcete, pohlížejte
si na věc, jak chcete, jednu skutečnost neupřete
a upříti nemůžete: že naše
republika je složena z částí, ve kterých
se vyvinuly bez našeho přičinění,
snad proti naší vůli, ale působením
historie, působením vlivu dějin. poměry
různým způsobem. Poměry v Čechách
a na Moravě ku příkladu jsou velice rozdílny,
a to jak poměry hospodářské, tak i
poměry kulturní (Výkřik: Bohužel!)
My za to nemůžeme a tyto
různé poměry nedají se žádným
zákonem odstraniti, ani přelíčit,
ani odmluviti. Tyto poměry jsou a zůstanou. Vybudujete-li
ústavu na něčem, co není, jak dlouho
může nová ústava trvati, chceme-li ústavu
přirozenou a trvalou, musíme ji vybudovati na těch
poměrech, které jsou. A poněvadž jsou
v jednotlivých částech státu poměry
různé, musíme vybudovati ústavu takovou,
aby těmto různým poměrům odpovídala
a vyhovovala. Tažte se, velectění pánové,
co zničilo Rakousko? Dozajista každý z vás
mi řekne a potvrdí, že by Rakousko nebylo bývalo
tak lehce přemoženo, kdyby se bylo skládalo
z národů spokojených. Kdyby byli bývali
všichni národové spokojeni, pak dozajista by
bylo bývalo těžším je přemoci.
A nespokojenost národů zničiti aneb aspoň
seslabiti musí každý stát a seslabila
by i stát náš!
Velectění přátelé!
Poměrům musí naše ústava odpovídati,
má-li býti pevná a zdravá. My chceme
pevnou a zdravou ústavu, proto chceme autonomii. Nechceme
žádný separatismus, nechceme Moravu od Čech
odtrhnouti, nechceme, aby se Slovensko odtrhlo, nýbrž
chceme, aby nás pojila láska, nikoliv snad jen policejní
zřízení, nechceme, aby nás pojilo
něco, co dnes je a zítra není. Chceme, abychom
(Výkřiky.) k této republice mohli
z celé duše a celého srdce lnouti. Tuto pevnou
vůli má i český náš lid
moravský. Chce k této republice lnouti a bude k
ní lnouti, bude-li podle možnosti vyhovovati poměrům
jeho, ale vezměte moravskému lidu autonomii, na
které lpí, a budete s ním míti brzy
velkou práci. Autonomie, samosprávy země
přeje si na Moravě nejen naše strana, ale i
velmi mnozí příslušníci stran
jiných. Za to vám ručím.
Proto v zájmu státu,
v zájmu budoucnosti naší republiky vás,
pánové, prosím, abyste nedotýkali
se autonomie země. (Výkřiky.) Jak
noviny píší, již nám i mírová
konference nařídila, abychom přikarpatským
Rusům dali autonomii. Totéž přejí
si i Slováci a právem. Ano! Slováci právem
žádají, aby také měli autonomii.
(Odpor na straně slovenských poslanců.) Vy
nejste celé Slovensko! Až slovenský lid zvolí
své zástupce sám, přesvědčíte
se, že si přeje autonomie! Již dnes vidíme,
že touha po autonomii na Slovensku roste, a dnes i ty strany,
které byly proti autonomii, jsou pro autonomií.
Chceme autonomii zdravou, která
by nikoli republiku poškodila, nýbrž která
by republiku sesílila a upevnila. To chceme. Autonomie
poměrům odpovídající nemůže
poškoditi celek, poněvadž moderní stát
není centralistickým. Moderní stát
spěje k decentralisaci. Jak chcete, pánové,
vybudovati demokratický stát bez ohledu na lid?
Co jest to demokracie? Je to lidovláda. V demokratickém
státě musí býti lid začátkem
i koncem, musí býti alfou i omegou ve státě.
A proto v zájmu budoucnosti republiky naší
žádáme autonomii. (Výkřiky.)
Místopředseda Udržal
(zvoní): Prosím, pánové, aby
řečník nebyl rušen.
Posl. Valoušek (pokračuje):
Velectění přátelé! Chceme autonomii
právě proto, že chceme demokratický,
opravdu demokratický stát, který vyrůstá
z lidu a respektuje všechno, co v lidu minulost vytvořila
zdravého, samostatného a pevného. Tažte
se lidu na Moravě, tažte se lidu, a my vám
slibujeme, že nebudeme agitovati, když nebudete agitovati
ani vy, a když vám lid bude moci svobodný úsudek
pověděti, ohromnou většinou bude vás
prositi, abyste mu nechali autonomii, kterou si staletí
chránil a uchránil.
Velectění přátelé!
My chceme tedy stát, republiku skutečné svobody
a opravdové demokracie. Bohužel, že právě
já, jako klerikál, musím hájiti svobodu
a demokracii proti mnohým, kteří stále
o svobodě a demokracii mluví. Ale přijde
čas, kdy skutečně i lid pozná, že
právě my jsme na základě našich
zásad křesťanských tu pravou svobodu
hájili a hájiti musili. Dále zase proto,
že chceme, aby náš stát byl demokratický,
žádáme, aby Národní shromáždění
všechny stavy v lidu podporovalo stejnou měrou tak,
aby republika naše nebyla žádnému stavu
macechou, nýbrž opravdovou dobrou matkou. A tu se
táži: co učinilo toto Nár. shromáždění
pro střední stavy, co učinilo pro rolnictvo
a co učinilo pro živnostnictvo? Pro rolnictvo máme
jenom nařízení, jenom centrály a svěrací
kazajky. (Posl. Časný: To jste měl agitovati
před volbami!) Vy jste to říkali před
volbami, ale já to říkám teď,
protože to poctivě myslíme. Velectění
pánové, pro rolnictvo a živnostnictvo neudělalo
se nic a vy jste slyšeli z úst pana ministra financí,
že ony komise, které byly vyslány z cizích
států ke studiu našich poměrů,
nevšímaly si vašich demonstrací a vašich
projevů, ale všímaly si práce. A která
práce na ně dojem učinila? Práce našich
rolníků. (Hlas: Dělnictvo také
pracuje!) Ano, ale co chvíli stávkují
aneb aspoň hrozí stávkou. Rolnictvo stávkou
nehrozí ani živnostnictvo, poněvadž pracovati
chce. Pro dělnictvo se přece aspoň něco
udělalo, pro dělnictvo se ukázala dobrá
vůle a dobře se stalo - já jim to nezávidím,
ba naopak, ze srdce jim to přeji a přejeme jim to
všichni, ale jenom prosím, abyste, když jednomu
dáváte, druhých nezanedbávali, aby
nenastala řevnivost, žárlivost a nespokojenost
mezi jednotlivými třídami a stavy. Povídám
to proto, poněvadž žiji mezi lidem, slyším,
jak jsou nanejvýš roztrpčeni a praví:
"pro nás nemají nic, pro nás mají
jenom břemena a oběti". (Hluk.) Říkám
jenom to, co je pravda. Těšilo by mne více,
kdybych vám mohl říci: lid je úplně
spokojen. Rolnictvo a živnostnictvo je roztrpčeno,
poněvadž vidí, že tyto stavy byly posud
v tomto Nár. shromáždění zanedbávány;
proto v zájmu naší republiky vás prosím,
abyste rolnictva a živnostnictva našeho nezanedbávali,
nýbrž abyste pro ty stavy, které pracovati
chtějí, pracují a pracovati dovedou a které
svou prací naši republiku mohou vydatně podepříti,
vší silou podporovali. To jest to, pánové,
o co prosím a o co v zájmu republiky žádám.
Poslední událostí
politickou velikého dosahu byly volby do obcí. Všichni
dobře víte, jak se konaly. Byly to první
demokratické volby, první volby na základě
poměrného volebního práva. Ale každý
rozvážný politik musí varovati, aby
se pro celou republiku z těchto obecních voleb důsledky
vyvozovaly. Obecní volby nejsou a nemohou býti měřítkem
politického smýšlení lidu, poněvadž
osobní a místní poměry zde hrají
velikou úlohu. Proto bych varoval krátce, aby se
z těchto obecních voleb, za které se naše
strana bohudík stydět nemusí, politické
důsledky vyvozovaly, nýbrž aby se přikročilo
co nejdříve ke konečnému zjištění
pravého smýšlení lidu, aby se přikročilo
co nejdříve k volbám do zákonodárného
sboru.
Právě nyní jest
naše situace politická ve znamení krise. Koalice,
která dosud byla, - jak vám všem známo
- se trhá a snad zítra již nebude. Se stanoviska
naší strany prohlašují: jsme pevně
přesvědčení, že republika potřebuje
pevné, cílevědomé vlády. Pevná,
cílevědomá vláda musí se opírati
o pevnou, silnou majoritu, většinu. Víme to
a proto vždycky jsme byli ochotni tuto majoritu podporovati,
budou-li úmluvy loyálně dodržovány
a bude-li ta majorita míti určitý, pevný
cíl a úkol a bude-li se varovat všeho, co lid
roztrpčuje a znesvorňuje.
Velectění pánové!
I v budoucnosti jest naše strana ochotna za těchto
předpokladů podporovati majoritu, která to
s republikou bude myslet poctivě a která také
loyálně vytknuté úkoly bude plnit.
(Výborně!) To jest náš úkol,
to jest naše pevná vůle. Nám a naší
straně vytýkali, že nejsme republikány
z celého srdce. Posuzujte naše skutky, ale suďte
je poctivě a spravedlivě! Vynasnažil se někdo,
učiniti nám tuto republiku milou a nám takto
naši činnost v Národním shromáždění
příjemnou? Nebylo nám trpko mnohdykrát
na těchto místech? Neviděli jste naše
sebezapření? Nepřesvědčili
jste se, jakých obětí jsme byli schopni?
Tak brzo se zapomnělo, co jsme vše učinili,
abychom jen klidného průběhu tohoto shromáždění
nerušili? Byli jsme vždy k obětem náchylni
a ochotni, ale prosíme o loyalitu, prosíme také
o respektování našich přání
a našeho přesvědčení. Žádáme
jen, co prospívá naší republice i naší
budoucnosti. My sloužíme republice ne snad jen pro
zisk strany nebo jednotlivce, z nás nikdo republiku nevyžírá,
my jsme toto slovo také nevytvořili, my z republiky
nechceme žíti. Víme, že republika bude
a musí od nás žádati veliké oběti.
Tento rozpočet vám to praví, a ministr financí
vám řekl, jaká břemena a jaké
oběti nás čekají. My chceme povinnosti
tyto věrně plniti a břemena nésti,
ale chceme a žádáme, aby nám také
byly zaručeny plná svoboda a dobré naše
právo. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Udržal:
Následujícím řečníkem
jest kol. dr. Viškovský. Prosím, aby
se ujal slova.
Posl. dr. Viškovský:
Slavné Národní shromáždění!
Minulá debata rozpočtová
byla dnem ministra financí, patřila cifrám
rozpočtovým a vynesla na povrch význam ohromného
deficitu, této velké příšery,
která se v hospodářském životě
naší republiky objevila. Ale od té doby objevila
se v naší republice nová příšera,
příšera války, do níž jsme
proti vůli své vlastní byli zataženi.
Nynější debata
stojí nad důležitými událostmi
politickými, jest velikou politickou událostí
pro sebe a není pouze významu ciferního,
významu rozpočtového. Pravil jsem kdysi,
že byl-li našemu národu dříve vytčen
dějinami úkol, aby byl západní výspou
proti vlnám germanisace, že novým osudem byl
mu vytčen úkol ne méně těžký
a dějinně významný, býti totiž
východní výspou proti vlnám bolševictví.
Jestliže jsem tehdy mínil, že tento boj bude
veden s naší strany i proti nám zbraněmi
ideovými, pak historický vývoj věcí
změnil tento předpoklad; my dostali jsme se do boje
proti bolševictví dokonce zbraněmi skutečnými
a vedeme tento boj mečem a ohněm. Náš
národ byl donucen chopiti se zbrani k ochraně nejkrásnější
části své, připojeného Slovenska,
a tuto krev, která dnes společně teče
na slovenské půdě, ta bude jistě pevným
tmelem, který trvale sváže bratry české
a bratry slovenské k další pevné spolupráci
a pevné jednotě. (Výborně!)
Dosud hřmějí
děla, dosud tvoří se historie mečem
a ohněm v našem Slovensku; a tu chci říci,
že musí být heslem naším to, co
kdysi jako heslo efébů vyjasnil náš
básník Vrchlický: "Vlasť menší
zanechat, než jsme ji našli, buď hanbou nám!"
To myslím, že musí býti vážnou
povinností nás všech v tomto vážném
velikém okamžiku. Když v Itálii nastala
válečná katastrofa nad benátskou nížinou,
očekával svět, že Itálie vnitřně
se shroutí. Také my neměli jsme zpočátku
štěstí válečné a vojskům
Kuhnovým podařilo se zaplaviti část
krásné naší vlasti. Ale také
tu myslím, že právě tak, jako v Itálii
nastal veliký vzmach veřejného mínění
a sražení všech vnitřních sil,
také nás osud a veliké úkoly, které
nám nastaly, spojily a snad ještě více
v další budoucnosti nás zcelí k velké
jednotě nejen proti nepříteli, nýbrž
také k vnitřnímu zkloubení a vnitřnímu
posílení vzhledem k úkolům, které
nám v další budoucnosti nastávají.
Před bitvou u pyramid pravil
k svému vojsku Napoleon: "Tisíciletí
dívají se na vás!" Byla to minulá
tisíciletí, která dívala se na pluky
Napoleonovy; já mohu říci, že v těchto
chvílích staletí a snad i tisíciletí
budoucí dívají se nyní na nás,
a že historie jako soudce stojí zde mezi námi,
třeba neviditelně přítomna, aby soudila
o tom, jaké stanovisko zaujme dnes československý
národ a jak silné je jeho odhodlání,
hájiti ohroženou vlast.
Je to chvíle, kdy třeba
si říci, že musíme likvidovati veškeré
politické diletantství, že dlužno likvidovati
veškeré předsudky, theorie i principy, které
přenesli jsme z dřívější
doby naší nevolnosti a které se nehodí
do života samostatného státu a národa.
Jestliže na př. jsme se dříve prohlašovali
pro antimilitarismus, snad byla to naše ctnost v starém
Rakousku. Kdybychom tak činili dnes, pak je to zločinem,
ne proto, že chceme býti militaristy, ale proto, že
obklopeni jsme se všech stran hrozícím nebezpečím,
že v této chvíli bylo by hříchem,
kdybychom seslabovali jakýmkoli způsobem, ať
ideově, ať věcně obranu naší
vlasti. A tu také musí nastati veliké vyrovnání
mezi státem a mezi jednotlivými stranami.
Můžeme míti různé
programy a různé tužby ve svých skupinách
stavovských nebo stranách, ale jedno musí
zde platiti: že tyto programy, tyto tužby mohou býti
splněny pouze v mezích našeho státu,
a že jestliže chceme, aby tyto tužby mohly býti
splněny, aby byly zabezpečeny, musíme napřed
zabezpečiti sílu a základy svého státu
(Výborně!)
Chceme a žádáme
také od ostatních stran, aby bezpodmínečně
hájily stát jako stát, který náleží
všem, který není státem socialistickým,
není státem agrárnickým, nýbrž
jest státem všech, státem národním.
(Výborně!) Dosud naše republika jest
z velké části staveništěm, které
vzniklo na troskách Rakouska, na kterém odklízeli
jsme až dosud trosky, zbytky, abychom mohli stavěti
zase od počátku dále.
Světcem byl nám až
dosud ten, který pomáhal rozbíti Rakousko
a který dovršil toto rozrušovací dílo.
Myslím však, že větším a největším
světcem bude našemu národu ten, kdo spojí
národ v jeden pevný celek a vytvoří
nám pevný národní stát. (Výborně!)
Silný stát! Toto přání
ozývá se se všech stran, tak mluví lid,
tak mluví řečníci stran. Běží
však o to, odkud má této síly státu
se dostati? Jestliže jednotlivé strany budou se zachovávati
reservovaně, jestliže nebudou chtíti státu
následkem nedostatku důvěry tuto sílu
dáti, pak nevím, odkud může se mu jí
dostati. Tato síla může pocházeti jenom
z lidu, nesmí však státu býti zadržována
kýmkoliv a nesmí ji také státu zadržovati
jednotlivé strany. Vzájemná žárlivost
a nedůvěra stran musí býti vyloučena
dorozuměním, vyjasněním mezi nimi.
Stát nesmí žíti z milosti stran, nýbrž
musí žíti svým vlastním samostatným
životem, stát nemůže žíti
na odvolání. (Výborně!) Stát
nemůže býti tělesem, které nemá
svého vlastního světla, nýbrž
musí býti sám zdrojem světla a zdrojem
síly. Viděli jsme, že stálo to boje,
ale bohudíky dospěli jsme k tomu postupně,
že vybudována byla autorita a moc presidentova a krok
za krokem musíme také jíti dále k
vybudování jednotlivých mocí ve státě.
Běží nyní
o to, aby vybudována byla celá ústava co
možná rychle, aby dána byla kostra pevná
naší republice. Tento úkol nemohou učiniti
slabí a rozervaní, tento úkol nemůže
splniti slabý parlament. Dnešní methody parlamentární
nestačí na splnění problému
tak neobyčejně závažného, jako
je problém, dáti státu bezpečnou a
silnou ústavu. Zde nemůžeme pracovati s methodou,
jejíž částečná myšlenka
spočívá ve známém, osudném
polském "Nie pozwałam", nýbrž
zde jest zapotřebí, aby pracoval parlament, ve kterém
je autorita, ve kterém eventuelně také minorita
dovede se podrobiti majoritě. My potřebujeme, abychom
seskupili se zde na základě programu a abychom konečně
likvidovali politické břídilství.
Čas, o kterém pravilo se kdysi v Rakousku za války,
že je nám přítelem, tentokráte
není přítelem pro republiku, nýbrž
spíše nepřítelem, a zmeškání
času mohlo by býti neobyčejně osudnou
chybou pro nás. Snad cítíme to již nyní
v našich poměrech a zejména v našem válečném
poměru k Uhrám. Jestliže mluví se o
vině v této válce, pak můžeme
říci, že to, že nebyli jsme dosti zkonsolidováni,
způsobilo, možná že přímo
vyvolalo toto osudné válečné nebezpečí.
Republikánská strana je si plně vědoma
vážnosti této situace a nutnosti řešení
těchto poměrů v době co možná
brzké a je ochotna ostatním stranám podat
ruku ke společné práci o těchto problémech.
V této chvíli, vážené
shromáždění, prvním naším
úkolem jest obrana naší vlasti. Všecky
oběti nutné k tomuto účelu jsme ochotni
společně s ostatními stranami přinést
této obraně. Jsme-li ve vlasti své obklopeni
dravci a vlky, pak nemůžeme dělati politiku
ovcí, nýbrž musíme také ukázati
drápy a býti připraveni k obraně.
My jsme dlouho oslavovali hrdiny, dlouho jsme vítali naše
legionáře, dlouho jsme deklamovali o vítězstvích,
dlouho jsme oslavovali, ale příliš brzy jsme
opustili mladou tradici vítězného národa,
abychom uvítali příjemný, klidný
a bezstarostný mír. V tom směru neukázala
se u nás ještě zralost národa, který
domohl se své svobody, ale který také musí
míti vědomí, že svoboda není
něco, co se dá uložiti do šatníku,
aniž by se hájilo, nýbrž že svoboda
je věcí, která se musí stále
a každé chvíle hájiti a brániti.
(Výborně!)