Je to nutno proto, aby instance první
nebyla poslední instancí a aby si nebyla vědoma,
že to, co ona udělá, platí pro vždycky.
Slabého člověka by to svádělo
k nedbalosti anebo k zneužití úřední
moci. Pak bychom trpce vyčítali někomu, že
se dopustil nespravedlnosti, ale bylo by to naší vinou,
že jsme to umožnili nedostatkem kontroly. Kolik bude
ta účtárna odborná vyžadovati
nákladů, to se jistě vyplatí vyměřenými
poplatky, které ona dostatečně vynajde a
předepíše a ne-li tím, tedy jistě
aspoň zabráněním přehmatům.
Ostatně i morální účinek bude
státi za hmotný náklad. Prosím, aby
také celá vláda naše zkoumala naše
vnitřní poměry. Zmínil jsem se o útocích
z venčí.
Nebudou jen útoky z venčí,
budou také útoky z vnitřku. Nemyslím,
že státem jsme jen my, jak tu sedíme. V našem
Národním shromáždění nejsou
dosud zastoupeny jiné národnosti, ale nezapomínejte,
že tu jsou lidé mezi námi - ne v Nár.
shromáždění, nýbrž v národě,
- kteří jen číhají na příležitost
k převratu. Ti nevěří, že nynější
pořádek jest trvalý a že zůstane,
nýbrž těší se na to, že nastane
převrat, že nastane změna, že se vrátí
jejich zlaté časy. To je zejména šlechta,
zvláště ta šlechta, které má
býti část velkostatků odňata
a která má býti zbavena moci, kterou měla
po staletí a tisíciletí. Ta šlechta
nezahálí, pracuje. Zejména prosím,
aby bylo velmi opatrně přihlíženo k
tomu, jsou-li obsazována místa ve státní
správě, zvláště v ministerstvech,
úředníky panskými z velkostatků,
jako Švarcenberského a jiných velkostatků.
Vím, že na velmi zodpovědná místa
v ministerstvech byli dosazení úředníci,
kteří nemají našeho republikánského
přesvědčení, a kteří
v případě, že by došlo k převratu,
budou sloužiti bývalým pánům
a ne naší republice. To jest nebezpečí
velmi hrozivé, kterému můžeme náležitou
opatrností nyní předejíti.
Političtí úředníci
němečtí nemohli se ještě spřáteliti
s naší republikou. Slyšel jsem ještě
tyto dny velmi důtklivé stížnosti, že
jest nutno mezi politické úředníky
německé dosazovati také české
úředníky, kteří i by měli
kontrolu nad působností politických úředníků
ve smíšeném území, po případě
v německých krajinách.
Od ministerstva národní
osvěty jsem kdysi požadoval, aby do svého rozpočtu
vřadilo také položku na politické vzdělání
lidu. Mínil jsem tím, že ministerstvo národní
osvěty opatří takové politické
kazatele, kteří by nepatřili žádné
straně a jen objektivně by lid na venkově
poučovali o otázkách ústavních
a o věcech, týkajících se správy
státní a obecní. Lituji, že se dosud
nic takového nestalo, poněvadž pokládám
tento požadavek za velmi naléhavý. Pozdější
generace přinesou si z reformovaných škol trochu
vědomostí politických, ale nynější
generace, která byla Rakouskem úplně zanedbána,
jest vydána politickým agitátorům
a žurnalistice k výchově. To je příliš
málo. Já bych chtěl, aby byla systematicky
řízena výchova, která by lidu prospívala
a která by mu již nyní přinášela
potřebné politické vědomosti.
Pánové! Nám
připadla čest, abychom vyřídili první
český rozpočet, první rozpočet
české vlády, první rozpočet
české republiky. To jest jistě skutečnost
povznášející a nutící
k přemýšlení.
Já se nebojím, že
budoucnost, i ta finanční a rozpočtová
budoucnost, by byla pro nás nepříznivá.
Nebude. Ve svém poselství náš president
řekl: Později se přesvědčíte,
jak doopravdy jsme všechno brali za hranicemi a jak opravdově
jsme jednali až do těch hrdel a statků. Já
jsem přesvědčen, že tímto pravidlem
našich zahraničních pracovníků
se bude říditi také celý český
národ, nejen nyní, v době ještě
nadšeného vzrušení, nýbrž
také v celé budoucnosti. Také celý
československý národ i ti národové
jiní, kteří s námi budou v republice
naší žíti, bude-li řádná
správa státní a bude-li náležité
bratrství mezi námi, poskytnou státu vše,
čeho bude potřebovati, a ten stát má
jistě zabezpečenu budoucnost šťastnou.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Udržal:
Slovo si vyžádal pan ministr financí dr. Rašín.
Prosím, aby se ujal slova.
Ministr financí dr. Rašín:
Slavné shromáždění! Dámy
a pánové!
Potřetí mám
příležitost v tomto slavném shromáždění
mluviti o věcech rozpočtových. Když
předkládal jsem provisorium rozpočtové
dne 20. prosince minulého roku, tu poukázal jsem
na to, že celý směr našeho postupu jest
takový, že jestliže v něm setrváme,
dojdeme k velikému schodku v našem rozpočtu.
Tenkráte ve své řeči řekl jsem:
"Z 224 tisků, které jsem měl po ruce,
91 bylo spojeno s novými značnými náklady.
A tyto náklady zatěžují rozpočet
částkou 2.450 mil. Jestliže počítám
i s vyživovacími příspěvky, na
které zařazuji 600 mil., a s výdaji 2 miliard,
tedy tento rozpočet náš proti rakouskému
bude ztrojnásoben a náš výdajový
budget obnášel by 4 a půl miliardy, čili
byli bychom o 50 % dražší, než starý
rakouský stát."
Žádal jsem tenkráte
slavné shromáždění, aby při
každém návrhu, který znamená
finanční zatížení, dotyčné
strany položily svému navrhovateli otázku,
kolik to bude stát, a sněmovně, jak tento
nový náklad bude uhražen. Žádal
jsem, upozorňoval jsem na to, že k tomuto řádnému
zvýšení našeho rozpočtu a nových
výdejů, navrhovaných v Národním
shromáždění v návrzích
iniciativních, přistupuje ještě to,
co cestou administrativní musí býti prováděno,
že to jsou různé podpory, které se dávají
na zlevnění potravin a různé podpory
nutné při výpomocích, takže vlastně
rozpočet ustavičně jest zatěžován.
A jestliže, slavné shromáždění,
jsem tehdy počítal, že náš výdejový
budžet bude činiti 4 a půl miliardy, když
všechno to bude uskutečněno, tedy ráčíte
viděti, že jsem se nemýlil, poněvadž
fakticky činil 5 miliard, a nyní, po projednání
v rozpočtovém výboru, činí
náš výdejový budžet 6 miliard,
tedy dvakráte tolik, nežli celý mírový
rozpočet celého Rakouska.
A když jsem v tomto slavném
shromáždění mluvil o valutních
otázkách, tu řekl jsem ve své řeči
25. února: "Musíme si býti vědomi,
že jen tenkráte bude míti ta naše česká
koruna skutečně dobrý zvuk a dobrý
kurs, vyhovíme-li třem nejzákladnějším
podmínkám správného života hospodářského:
dovedeme-li si svůj rozpočet státní
upraviti takovým způsobem, aby nebyl passivní,
dovedeme-li v tom státním rozpočtu šetřiti,
dělati jen to, co jest nevyhnutelné potřebné,
všechno ostatní, co nemusí ihned býti,
odkládati na budoucí časy a při tom
krýti schodky, které tady vzniknou, novými
daněmi. Jestliže my vůči cizině
budeme se moci vykázati skutečně aktivním
rozpočtem, pak budou také věřit naší
koruně."
A ještě v řečí,
s kterou jsem předkládal nynější
rozpočet, upozorňoval jsem poznovu na to, že
nelze jinak, máme-li si zachovati rovnováhu ve svých
státních financích a položiti pevné
základy pro celou budoucnost, nežli že všechno
musíme vynaložiti na to, abychom válkou zničené
statky nahraditi svojí prací, abychom všeobecně
šetřili a spořili, poněvadž přes
to přese všechno, že naše země je
bohata přírodními statky, mohou se státi
skutečným bohatstvím národa jen tenkrát,
budou-li prací vydobyty, zušlechtěny a zdokonaleny.
(Výborně!)
Není žádné
pochybností, že v této své snaze měl
jsem pomocníky. Měl jsem pomocníky, kteří
přicházeli z daleka, pánové, kteří
přicházeli z Ameriky. Byl to kapitán Voska,
který na schůzích zde stejným způsobem
mluvil jako já, a byla to celá řada praktických
Američanů, dobrých přátel,
kteří přicházeli sem a všechnu
budoucnost naši kladli do 2 věcí: do práce
a do šetrnosti. A je zajímavo, že když vrátili
se naši krajané američtí a projednávali
zde způsob, jakým by se dala prováděti
filmová propaganda ve prospěch Československé
republiky, nechtěli filmy slavností, nechtěli
filmy radovánek, ale chtěli filmy, ze kterých
by bylo vidět, že pečlivě se pracuje
na našich polích, že naše pole jsou řádně
obdělána (Hlas na pravici: Jsou!), chtěli
filmy z našich továren, chtěli filmy z našich
dolů. Tím chtěli agitovat v Americe pro náš
stát a pro náš národ, že chtěli
ukazovat, že zde je všechno v pořádku
a že všichni občané této republiky
o svoji budoucnost starají se v prvé řadě
svojí prací.
A mohu říci, že
když potravinová misse americká, která
projela Rumunskem, která projela Jugoslávií,
projeta německým Rakouskem, přišla k
nám, tedy jedna věc jí imponovala, že
nikde nenašla tak všechna pole obdělána
a zaseta, jako byla pole u nás. (Slyšte! Výborně!
Potlesk). Na tom, pánové, basírovala
ona svoje rozpočty pro budoucnost, bude-li nás muset
Amerika vytrhnout ještě dále v nouzi potravinové
čili nic. Nebasírovala na tom, zda-li jsme pěkněji
anebo méně hezky mluvili, nýbrž na tom,
že viděla skutečné výsledky práce
(Výborně!) a viděla, že tyto
výsledky práce jsou lepší, nežli
jsou v těch jiných zemích, kterými
projela. Není žádné pochybnosti, že
všechna naše budoucí konsolidace, jak jsem to
několikrát ve svých řečech
řekl, může spočívati jedině
na tom, zda-li těch velkých darů přírody,
které zde máme, dovedeme řádně
využiti a dovedeme-li z nich skutečně tvořiti.
U nás velmi mnoho se mluví
o valutních otázkách a není pochybnosti,
že jest mnoho těch, kteří si myslí,
že se kurs koruny, její platební síla
dá prostě dekretovat. Já ve své řeči
dne 25. února jsem výslovně poukázal
na to, že dobrá nebo špatná valuta závisí
od dobrého nebo špatného hospodářství,
nejen veřejného, nýbrž hospodářství
všeho obyvatelstva. A jestliže v poslední době
se objevily návrhy, že se přece jen bude musiti
pomoci odkolkováním koruny, umělou její
devalvací, tu přece jen bych se tázal všech
těch, kteří by chtěli tyto návrhy
uplatniti, proč by měl papírový frank
nebo papírový sokol, nebo jmenujte si to jakkoli,
platiti 3 papírové koruny, proč by mělo
něco, pod čím není žádného
podkladu ani kovového ani hospodářského,
platiti 3krát tolik nežli to, pod čím
také není žádného podkladu, ani
kovového, ani hospodářského.
Jest jisto, že tento pokus byl
učiněn; byl učiněn v Jugoslávii.
Tam prohlásili také, že 1 dinár se rovná
3 korunám, a přes to všechno jihoslovanská
koruna se rovná 65 našim haléřům
a jejich dinár nestoupl v ceně a stojí asi
42-48 centimů. Proč to? To přece je prostě
proto, poněvadž základem každé
měny může býti jenom aktivní
bilance toho dotyčného státu. Nebude-li míti
stát aktivní bilance, měl-li by svou bilanci
pasivní, pak přirozeně ten nejlepší
peníz, podle staré zásady, že špatná
mince vytlačuje dobrou, musí zmizeti do ciziny,
a kdybychom my dělali úpravu valuty definitivní
v době, kdy jsme odkázáni na to, abychom
dováželi více, než mnoho-li můžeme
vyvážeti, pak je docela přirozeno, že
by naše valuta, naše těžce napravená
koruna nebo frank, na tom naprosto nezáleží,
vystěhovaly se do ciziny.
Tedy všechny tyto, abych tak
řekl, velmi lehce učiněné návrhy,
myslím, že by nám nepomohly. Při tom
ovšem zůstává otázka velmi kardinální.
Kdybychom udělali devalvaci koruny a řekli, že
jeden náš budoucí sokol platí 3 K, budeme
také na místo 3 K mzdy vypláceti 1 frank
nebo 1 sokol? Budeme také všechny platy přepočítávati
na tu novou měnu tím způsobem, že budou
sníženy na 1/3 nové měny?
Já myslím, že by nezbývalo nic jiného.
Jinak by celou věc vůbec provésti nešlo.
A tu bychom ovšem přišli zase ke všem těm
otázkám, zdali skutečně tento nový
frank, který má platiti 3 staré K, je tak
dobré platidlo, že si zaň koupíme tolik,
jako dříve za 3 K.
Tedy jestliže my rozhodnutím
Nár. shromáždění volili jsme
v této věci jinou cestu, je tato cesta podmíněna
jednou věcí: - a podmíněna byla také
hned na samém počátku - totiž, že
skutečně dovedeme šetřiti a že
dovedeme udržeti svůj rozpočet aktivní,
poněvadž jinak, prosím, k nějaké
definitivní přeměně měny přistoupiti
nemůžeme. Já plně uznávám,
že poslední zvýšení, které
bylo učiněno v rozpočtu našem rozpočtovým
výborem, souviselo s velikým naším národním
neštěstím, že nedovedli jsme odolat vpádu
Maďarů na území slovenské. Těch
607 milionů, o které byl rozmnožen náš
výdejný rozpočet zvýšeným
nákladem na národní obranu, byla nutnost,
nevyhnutelnost obrany našeho státu. Ale musíme
si současně býti vědomi toho, že
v těchto nových výdajích není
jenom tento výdaj, nýbrž že tento vpád
maďarský na Slovensko zatížil a zatíží
naše hospodářství způsobem daleko
hroznějším, nežli jak se na první
pohled jeví. Náš deficit státních
drah přirozeně - potrvá-li. nějaký
čas toto zápolení - musí stoupnout,
poněvadž dráhy nevozí nic jiného
a nemohou nic jiného vozit, než vojenské zásilky.
Dráhy naše musily všechno, co kde měly
volného, hoditi na Slovensko. Důsledek toho jest,
že stojíme zde s provozním materiálem,
kterého nanejvýš můžeme používati
k místním potřebám: rozvozu uhlí,
potravin atd.; uhelný vývoz však ve skutečností
jsme musili zastaviti. Bylo dále naší povinností,
abychom všechny pohotové valuty, ať jsme je měli
kde chtěli, vyhradili národní obraně,
potřebovali-li jsme v cizině nakoupiti za hotové,
abychom nepřicházeli do rozpaků. To ovšem
ve svých důsledcích vedlo k tomu, že
jakékoliv přidělování valuty
musilo býti na tuto dobu zastaveno, což ovšem
prakticky znamená, že zdržujeme se opětně
v tom, abychom průmysl svůj zásobovali dostatečně
surovinami, čili že zdržujeme se v celém
svém hospodářském plánu na
zavedení mírového hospodářství.
Konečně, jestliže
maďarské hordy zničí úrodu v
nejúrodnějších krajích našeho
Slovenska, budeme vydáni tomu, že pro příští
rok nebudeme míti dostatek obilnin, obzvláště
chlebovin, a že budeme opětně odkázání
na dovoz z ciziny ve velké míře. Toto velké
neštěstí tudíž, které potkalo
náš národ tím, že jsme bylí
provokováni k válce obranné, k obraně
našeho území, přirozeně musí
se jeviti také v našem rozpočtu a bude se bohužel
ve svých důsledcích jeviti více, než
mnoho-li dnes ještě v rozpočtu vypočítati
můžeme.
Jest potřebí, vzácné
shromáždění, tyto věci říci,
proto, poněvadž musí v nás všech
vyburcovati Slovensko nejenom nadšení v tom směru,
že půjdeme je bránit, nýbrž musí
vyburcovati v nás to, abychom hleděli tuto škodu,
která celému našemu národohospodářství
vpádem maďarským vznikla, usilovnou prací
napraviti. (Výborně!)
Končíme schodkem, který
jest na naše poměry velmi značný, a
jest otázka, jakým způsobem má býti
tento schodek uhrazen? Vláda v dvojím směru
o úhradu tohoto schodku chce pečovati. První
směr jest, že pro všechny případy
žádá od vás zmocnění,
aby mohla krýti celý tento schodek cestou úvěru.
Vedle toho byly předloženy vám daně,
kterými má částečně
tento schodek býti kryt.
Řekl jsem, předkládaje
tyto daně, že nejsou to daně mého srdce,
že je to výpomoc z nouze - výpomoc z nouze
proto, že je potřebí, abychom aspoň
částečně tento schodek ukryli. Je
toho potřebí proto, aby náš rozpočet
vůči cizině byl takový, že bychom
právem mohli počítati na zahraniční
úvěr.
O všech těchto věcech
je potřebí mluviti otevřeně, neboť,
slavné shromáždění, věřte,
- a já jsem se o tom přesvědčil -
že celá řada těch Američanů,
kteří přišli sem k nám prohlédnout
si naše poměry, ovládali rozpočet tak,
jak byl předložen, skutečně znamenitě.
Měli ho prostudovaný po všech stránkách
tak, že myslím, že by to každému
členu tohoto Národního shromáždění
dělalo čest, kdyby rozpočet ten tak ovládal.
Pánové, ve věcech
finančních je marno dělat tajnou diplomacii.
Ta tajná diplomacie stejně zkrachovala jinde, ale
ve věcech finančních by zkrachovala úplně.
Je proto lépe o všech těch věcech mluviti
otevřeně, nežli něco maskovat, zakrývat.
My, co se týče celé
řady výdajů, máme skutečnou
omluvu válečnou. My u celé řady výdajů
můžeme poukázat k tomu, že jsme ve válce,
že to je dědictví, které jsme zdědili
po Rakousku a že prostě tyto válečné
výdaje do rozpočtu jsme zařaditi musili a
že pro ně plného krytí náhlou
cestou docíliti nemůžeme. Ovšem některé
výdaje nevím, zdali tak docela můžeme
ospravedlniti, aniž bychom slíbili, že ve věcech
těch budeme hledati nápravu.
Já již ve své
rozpočtové řeči jsem upozornil na
to, že naše správa veřejná je neobyčejně
drahá. V číslicích vypadá to
takto: osobní požitky - jenom osobní požitky
- veškerých úředníkův
a zřízenců republiky bez Národní
obrany, obnášejí 1579 milionů. Jestliže,
pánové, ve starém rozpočtu - bez tohoto
dodatečného rozpočtu - odpočítáte
náklady, které tam jsou na Národní
obranu, odpočítáte-li vyživovací
příspěvky, které s Národní
obranou úzce souvisejí a podpory pro nezaměstnanost,
tu uvidíte, že tento obnos 1579 milionův obnáší
50 procent veškerých výdajových položek
a že tento obnos činí 56 procent veškerých
příjmů státních. Já
upozorňuji, že když v Rakousku dostoupily výdaje
na veřejnou správu 30 procent, že byl ve finančním
výboru přímo panikální úžas
a bylo tvrzeno, že je nevyhnutelno, zabývati se nápravou
správy veřejné, poněvadž takovýchto
30 procent rozpočtových výdajů a rozpočtových
příjmů stát podle tehdejších
názorů snésti nemůže.
Jisto je, že tyto výdaje
dělají čtyřikráte tolik, než-li
mnoho-li dělaly v Rakousku, totiž to, co by připadlo
z rozpočtu rakouského a uherského na náš
stát. Ze skutečně úředníkům
nebylo zvýšeno čtyřnásobně
služné., o tom nemůže býti žádné
pochybnosti. Tedy chyba naší veřejné
správy musí ležeti v něčem jiném
a musí ležeti v tom, že máme příliš
mnoho úředníků (Tak jest!)
a že by bylo daleko lépe, kdybychom měli úředníků
málo a mohli je dobře platiti, než-li míti
úředníků mnoho, platiti je špatně
a každá náprava toho aby vyžadovala stamilionové
náklady. Tedy to není pochybností, že
po této stránce, až budeme dělati svůj
stát, až svůj stát budeme správně
administrativně organisovati, že této otázce
nevyhnutelně musíme věnovati velikou péči.
Řekl jsem: až budeme
administrativně a správně organisovati svůj
stát. Dovolíte, velectěné shromáždění,
abych řekl, že ve skutečnosti my dosud svůj
stát organisovaný nemáme, že to byl
jen první počátek, kde všechno bylo
všoupnuto do těch kolejí, jen aby to běželo,
ale skutečná organisace naší správy,
která by se přimykala k našim potřebám
- tu organisaci své veřejné správy
dosud nemáme. (Posl. prof. dr. Horáček:
To je chyba!) Je to, pánové, sice chyba, přiznávám,
že je to chyba, přiznávám, že mělo
býti hned od počátku na to myšleno,
že hned od počátku nemělo být
i děláno usnesení, kterým všechno
to, co z a války výpomocně bylo přijato
do služeb státních, bylo zdefinitisováno,
ale slavné shromážděni, já myslím,
že jsem byl při tom tím, který varoval
a varoval, ale můj hlas zůstal hlasem volajícího
na poušti. Já myslím, že přes to
přese všechno by do jisté míry nápravu
bylo možno provésti, poněvadž není
pochybnosti, ze budeme muset organisovati veřejnou správu
v podruhé osvobozeném Slovensku a že máme
ještě jednu zemi, ve které dosud nemohli jsme
přistoupiti k žádné organisaci, totiž
přikarpatskou Rus. Ale právě všech těchto
věcí mělo by býti využito k důkladné
reformě správní a k důkladnému
omezení přebytečného počtu
úřednictva a obsazení jeho na tuto novou
velikou oblast, která k našemu státu přibude.