Imunitní výbor činí
na základě těchto skutečností
váženému Nár. shromáždění
tento návrh:
Člen N. S. Josef Svozil nebudiž
vydán trestnímu stíhání a žádost
okresního soudu pro přestupky v Praze budiž
zamítnuta, poněvadž:
1. inkriminovaný výrok
stal se 3. října 1917, tedy více než
před půldruhým rokem a je proto záležitost
tato zastaralá,
2. poněvadž z provedeného
šetření je zcela zřejmo, že žalovaný
člen N. S. Josef Svozil pronesl inkriminovaný výrok
na základě přesných informací
několika osob, o jichž věrohodnosti neměl
příčiny, ba ani práva pochybovati
a má tudíž tento výrok ráz a
tendenci spíše - dosti ostré - kritiky než
úmyslné urážky na cti.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen;
debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa.
Kdo souhlasí s návrhem
imunitního, výboru, aby žádost okresního
soudu pro přestupky v Praze za vydání člena
Národního shromáždění
Svozila k trestnímu stíhání
byla zamítnuta, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Návrh
je schválen. Tím jest tento odstavec denního
pořádku vyčerpán. Přistoupíme
k dalšímu, a sice proto, že zpráva mezitím
mohla býti rozdána tiskem, k odstavci 12., jímž
jest
11. zpráva výboru
branného o návrhu členů Národního
shromáždění Jaromíra Špačka
a soudr. (tisk 1100) na vyslání jednoho člena
vlády a členů Národního shromáždění
po jednom z každé strany jako poselstva k sibiřské
armádě československé, opatřeného
veškerou plnou mocí k navrácení této
armády domů
Zpravodajem jest p. kol. Špaček.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Špaček:
Slavné Národní shromáždění!
Víte všichni dobře,
že již v únoru t. r. přijelo k nám
od naší sibiřské armády zvláštní
poselstvo pod vedením kapitána bratra Patejdla,
že toto poselstvo tlumočilo celému národu
vroucí pozdravy naší československé
dobrovolnické armády v Sibiři k jeho osvobození,
a že již tenkráte ve veřejnosti, jakož
i v tomto slavném shromáždění
všeobecně byla pochopována myšlenka odpověděti
na toto poselstvo naší hrdinné armády
sibiřské vysláním důstojného
poselstva našeho národa, které by opět
této armádě tlumočilo tu vřelou
vděčnost celého národa za veliké
skutky a výkony, a které by jí přineslo
kus té nové osvobozené vlasti aspoň
duchem, aspoň srdcem.
Tato myšlenka, bohužel,
nestala se dosud skutkem, ačkoliv od doby, kdy vznikla,
uplynulo drahně času. Má se státi
skutkem teprve v nejbližších dnech. Dne 20. června
odjíždí totiž z Marseille loď do
Jokohamy, odkuď jest snadné spojení do Vladivostoku,
a na této lodi bylo přičiněním
našeho zahraničního úřadu zajištěno
15 míst první třídy pro výpravu
původně jako lékařskou myšlenou,
se kterou však podle mínění vlády
měla býti spojena také výprava tohoto
zvláštního národně-politického
poselství k naší armádě sibiřské.
Bohužel, právě
vzhledem k tomu, že podle žádosti našeho
representanta Odbočky československé národní
rady pro Rusko v Charbině, bratra podplukovníka
Hessa, na základě telegramu jím ministerstvu
zahraničnímu do Paříže poslaného,
žádá se naléhavě o vyslání
většího počtu lékařů
a zvěrolékařů do Sibiře, jakož
i vzhledem k tomu, že jest nutno tuto žádost
naší armády sibiřské v prvé
řadě respektovati poněvadž jistě
nám jde v prvé řadě všem o to,
aby hygienická stránka našich bratří
byla v první řadě opatřena co nejlépe,
není možno momentánně opatřiti
také druhou stránku takového poselstva, totiž
vyslati na Sibiř hned tak mnoho a takových lidí,
kteří by ten pozdrav z vlasti opravdu důstojně
jim přinesli, a tu vzpomínku naši na sibiřskou
armádu důstojně representovali. To, co zítra
odtud, resp. 20. června z Marseille k naší
armádě na Sibiř odjede, bude tedy jakousi
náhražkou.
Podle zprávy Červeného
kříže a ministerstva Národní
obrany, kterou jsem si jako referent branného výboru
vyžádal, odjede zítra 7 lékařů
a 2 zvěrolékaři, kromě toho jeden
člen ministerstva financí jakožto pokladník
této výpravy a dva bratří z naší
armády sibiřské z poselství, které
sem přijelo, bratr Janík a bratr David, tak že
by zbývala z těch 15 míst pro takové,
abych tak řekl, "mravní doktory", jak
jest to správně naznačeno v podání
Červeného kříže, jen tři
místa.
Podle usnesení ministerské
rady z pátku mají na tato místa býti
vysláni kol. F. V. Krejčí jako člen
Národního shromáždění
a současně jako vůdce této výpravy,
pak spisovatel Hilbert a za stranu naši, Národní
demokracii, měl býti kol. Kvapil, avšak
on pro spěšnost této věci nemůže
se zúčastniti, a tudíž bude tato výprava
do jisté míry jen kusá.
Myslím, slavné Nár.
shromáždění, že nemohouce ihned
splniti tu svou povinnost k armádě sibiřské,
jak jsme si původně přáli, najdeme
v nejbližším čase možnost, abychom
toto nedostatečné poselství doplnili; myslím,
že slavné Nár. shromáždění
bude za jedno s branným výborem i s návrhem
mnou podaným, když se usnese, že se vláda
vyzývá, aby eventuelně v nejbližší
době při vhodné příležitosti
poslala na Sibiř nové poselství, které
by lépe vyhovovalo po stránce representace tohoto
slavného Nár. shromáždění,
poněvadž nutno pamatovati na to, že bratří
naši na Sibiři mají nárok na to, aby
národ na ně vzpomněl důstojně,
aby jim tam lidé, kteří po dobu 4letého
trvání války byli zde a zde prožili
ty persekuce, přinesli zprávu o tom, jak ten život
u nás se vyvíjel, a aby zkrátka tito bratři,
kteří se nemohou z technických příčin
domů vrátit neprodleně - přes to,
že by nám byli všem co nejvřeleji vítáni
- spatřovali zatím alespoň v takovém
důstojném poselství Národního
shromáždění a vlády naší
republiky vřelou vzpomínku na ně, uznání
jejich obětí, jejich práce a současně
zjevný doklad toho, že se chceme všemožně
starati, aby se k nám opravdu co nejdříve
vrátili. Já tudíž navrhuji jménem
branného výboru, abyste schválili opatření,
které vláda prozatímně učinila,
vyhovujíc žádosti o vyslání lékařů
a zvěrolékařů. Zvěrolékařů
podle mého mínění je tam velmi naléhavě
potřebí proto, poněvadž v celé
naší armádě jsme měli jen tři
zvěrolékaře, kdežto lékařů
jsme měli poměrně mnohem víc.
Já tedy navrhuji, aby se schválilo
toto opatření této výpravy lékařské
pod vůdcovstvím člena N. S. F. V. Krejčího
s přibráním spisovatele Hilberta a
Krivoše, ale současně aby se uložilo
vládě, aby ve vhodné době vypravila
tam poselstvo opravdu ze všech stran tohoto Nár. shromáždění
pod vedením člena vlády tak, jak jsem to
původně navrhoval, poněvadž tímto
způsobem nejenom skutečně pošleme bratřím
na Sibiři důstojný pozdrav, nýbrž
také ukážeme jménem národa, že
jejich obětí si vážíme a že
se staráme o to, aby se co nejdříve mezi
nás vrátili. A tu je jistě přáním
všech nás bez rozdílu stran a politického
smýšlení, poněvadž víme,
že všichni máme tam opravdu řádné,
poctivé, energické a obětavé členy
našeho národa, kterých v naší republice
co nejdříve můžeme dobře potřebovat
a kteří zasluhují, aby v této republice,
jejich obětí vykoupené, zaujali příslušející
jim čestné místo.
Doporučuji tudíž
jménem branného výboru jeho návrh
k schválení slavnému Nár. shromáždění.
(Výborně! Potlesk).
Předseda (zvoní):
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
je skončena; přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s resolučním
návrhem, obsaženým ve zprávě
branného výboru a doporučeným právě
panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Návrh
ve zprávě branného výboru obsažený
je přijat. Tím tento odstavec denního
pořádku je vyřízen a přistoupíme
k dalšímu, jímž jest:
12. Zpráva výboru
pro reformu pozemkovou o návrhu člena Národního
shromáždění dra. B. Franty a soudr.
(tisk č. 985), aby byl vydán zákon o pozemkovém
úřadě (tisk č. 1160).
Také tato zpráva byla
rozdána tiskem a je předmětem jednání.
Žádám pana zpravodaje dra. Horáčka,
aby se ujal slova.
Zpravodaj dr. Horáček:
Vážené Národní shromáždění!
Musím především
projeviti jakožto zpravodaj jisté své osobní
politování, že tato otázka tak důležitá,
k vůli níž vlastně bylo svoláno
na dnešek Národní shromáždění,
jenom jako jakýsi přívěsek a v tak
poslední pozdní době se teprve projednává
a za tak poměrně malé presence a účasti
členů Národního shromáždění.
Jedná se, pánové,
o zřízení pozemkového úřadu.
Když jsme před měsícem odhlasovali a
projednali t. zv. záborový zákon o pozemkové
reformě, byli jsme si všichni tenkráte vědomi
toho, že tento zákon znamená jistý úspěch
politický, poněvadž ta otázka pozemkové
reformy stala se bohužel jakýmsi jablkem nesváru
mezi námi a že to bylo skutečně jistým
positivním ziskem, když v této otázce
docílili jsme pak jakéhosi kompromisu a mohli jsme
hladce a jednohlasně celý ten zákon odhlasovati.
Ale, vážené shromáždění,
my všichni, kdož se tou otázkou pozemkové
reformy zabýváme, byli jsme si zároveň
vědomi toho, že tento zákon vykazuje jisté
věcné nedokonalosti, že jest to, jak my právníci
říkáme "lex imperfecta", nedokonalý
zákon, a sice proto, poněvadž vlastně
prakticky nemůže býti prováděn
dříve, než celá řada jiných
zákonů vstoupí v život a bude tímto
jiným zákonem ten záborový zákon
doplněn.
Jest to - abych se jenom zmínil
o tom - na př. ten zákon o náhradě,
ten zákon o dozoru nad hospodařením těch
dosavadních majitelů, jest to ten zákon,
který se má týkati vlastní kolonisace,
totiž výběru těch přídělců,
jimž má býti půda přikázána,
jest to zákon o dání výpovědi
atd. a jest to konečně i tento zákon o pozemkovém
úřadě. Bez zřízení pozemkového
úřadu nelze prováděti pozemkovou reformu.
V tomto pozemkovém úřadě, který
dnes máme zříditi, jest těžisko
celé pozemkové reformy.
Jest tudíž přirozeno,
že bylo všestrannou snahou, aby co nejdříve
tento pozemkový úřad byl zřízen.
Za tím účelem výbor pro pozemkovou
reformu zvolil již dříve referenty, totiž
mne a pana kol. Scholle. Já jsem již v dřívější
době než byl záborový zákon přijat,
navrhl takové zásady zákona o pozemkovém
úřadě a zároveň také
ovšem o té finanční organisaci, o tom
zvláštním ústavě nebo ústavech,
které by měly finanční operace s tím
související prováděti. Mimo to také,
pokud mi známo neoficielně, ministerstvo zemědělství
zabývalo se předlohou o pozemkovém úřadě
a konečně, jak známo, pan kolega president
dr. Franta jménem svých soudruhů podal také
již vypracovaný zákon o pozemkovém úřadě.
Mezi tím ovšem byla věc
tím předstižena, že ten t. zv. záborový
zákon již v jistém paragrafu o tom pozemkovém
úřadu mluví a že tam již stanoví
jakousi zásadní organisaci tohoto pozemkového
úřadu. On tam totiž praví předně,
že ten pozemkový úřad má býti
přímo podřízen celé ministerské
radě a za druhé že má býti volen
zvláštní správní výbor
tohoto pozemkového úřadu. To byla tudíž
jistá direktiva, která ovšem nám nyní
byla dána a které jsme se musili držeti.
Šlo nyní o to, abychom
tyto dvě zásady nějakým způsobem
doplnili a sice šlo především o tu otázku
organisace tohoto pozemkového úřadu a za
druhé o otázku kompetence, působnosti tohoto
pozemkového úřadu. V obou těchto směrech
bylo třeba zase rozřešiti především
jisté zásadní otázky, tudíž
především bylo třeba rozhodnouti se
o tom, máme-li současně již s tímto
pozemkovým úřadem také v život
vyvolati ústav úvěrní, který
by prováděl finanční operace. A tu
se výbor pro pozemkovou reformu rozhodl pro to, aby se
tato část prozatím vypustila, z toho důvodu,
že by se tím celá věc komplikovala a
zdržela, poněvadž není zase ještě
rozhodnuto, zdali to má býti některý
stávající ústav úvěrní
nebo nějaký nový úvěrní
ústav a pak že by bylo snad také dobře,
abychom vyslechli pak i representanty pozemkového úřadu
samého, jak k této otázce finanční
se staví, proto návrh zákona byl nyní
omezen jen na pozemkový úřad sám.
A tu jednalo se zase předně jen o tu otázku
organisační, má-li to myšleno býti
jako nějaká instituce ústřední,
centrální, nebo má-li zde vyvolána
býti, řekněme, celá síť
jakýchsi pozemkových úřadů
pro celé území republiky a ten úřad
v Praze aby byl jen jakousi druhou stolicí těchto
místních nebo obvodních úřadů
pozemkových. Ta otázka byla ve výboru rozřešena
ve smyslu toho ústředního úřadu,
t. j. nepokládalo se za vhodné, aby hned teď
po celém území byla snad celá řada
nebo celé množství takových pozemkových
úřadů, které by snad neměly
prozatím mnoho na práci, nýbrž aby věc
za příčinou jednotnosti celé akce
byla soustředěna v pozemkovém úřadě
jako instituci ústřední a aby jen dle potřeby,
jak se bude jeviti snad v jednotlivých obvodech našeho
státu, byly zřizovány takové místní
neb obvodové úřadovny nebo jiné komise,
a sice jen na takovou dobu, pokud toho snad bude potřebí,
a aby ovšem z rozhodnutí těchto úřadoven
nebo komisí pak šlo odvolání k ústředně
pozemkového úřadu v Praze.
Druhá zásadní
otázka byla, má-li zde vybudován býti
pozemkový úřad na principu personálním,
tedy má-li jednotlivě rozhodovat ten ředitel
nebo předseda tohoto ústavu, nebo na principu kolegiátním,
aby zde byl jakýsi výbor, který by měl
právo rozhodovací. Tato otázka řešena
byla kompromisem tím, že skutečně zde
k vůli jednotnosti bylo rozhodnuto, aby úřad
pozemkový representován byl jediným svým
předsedou, který bude jmenován se svými
dvěma náměstky presidentem republiky, ale
aby vedle pozemkového úřadu - jak to záborový
zákon žádá - byl volen výbor
správní, který by byl výborem parlamentním,
tedy z Národního shromáždění
voleným, a sice dvanáctičlenným, který
by byl nejen institucí kontrolní nad pozemkovým
úřadem, nýbrž i spolurozhodujícím
v jistých důležitých záležitostech.
Byly by to především
záležitosti, ve kterých by šlo o to, 1.
které objekty nespadají pod zábor, 2. které
pozemky snad mají býti vyloučeny v případě,
když by šly až do té maximální
hranice 500 ha nebo naopak, které pozemky mají býti
zabrány, i když by šly pod tu minimální
hranici 150 ha. To jsou ovšem důležité
otázky, kde by bylo třeba souhlasu toho správního
výboru. Dále o otázce celkového postupu,
přejímání zabrané půdy,
postupu při udělení této zabrané
půdy a konečně o otázce zřízení
těch obvodních úřadoven, o kterých
jsem se zmínil.
To jsou tedy otázky, ve kterých
má zároveň ten správní výbor
spolurozhodovat a kde po případě, kdyby došlo
k nějakému sporu mezi správním výborem
a tímto pozemkovým úřadem samým,
má o tom rozhodovati potom ministerská rada po vyslechnutí
jak pozemkového úřadu, tak i správního
výboru.
Pokud jde o tu druhou otázku
působnosti správního výboru, tedy
výbor pro pozemkovou reformu měl za to, že
se tu nemá spokojiti jen s tím všeobecným
poukazem na ten záborový zákon, nýbrž
že v návrhu zákona samého má
tato působnost co možná podrobně býti
vytčena a aby se tak stalo zejména v tom paragrafu
7. pod č. 1-13.
Tedy jsou to všechno ty záležitosti,
abych je zde podrobně nevypočítával,
kde podle záborového zákona samotného
má zakročiti pozemkový úřad
a má rozhodovati, při čemž o těch
důležitých otázkách, jak jsem
již řekl, má si také vyžádati
souhlasu správního výboru.
Jisté pochybnosti jenom naskytly
se ohledně některých oborů působnosti
pozemkového úřadu. Bylo to především
ohledně stanovení výše náhrady,
ovšem dle pravidel, které náhradním
zákonem budou samy sebou formulovány. A tu byla
otázka tak rozřešena, že za účelem
jednoduchosti má pozemkový úřad sám
míti to právo, stanoviti výši této
náhrady, ale že straně přísluší
odvolati se k sborovému soudu prvé stolice. Jiná
taková pochybnost vznikla o tom, zda-li má také
tento pozemkový úřad se zabývati otázkou
úvěrovou, a tu bylo to tím způsobem
rozřešeno, že sice pozemkový úřad
nemá sám úvěr poskytovati, - jedná
se tu zejména o dlouhodobý úvěr -
ale že má sprostředkovati mezi těmi
přídělci a těmi úvěrními
ústavy, kterým to pak bude příslušeti,
a to tedy stylisováno tak, že má opatřovati
úvěr a stanoviti jeho podmínky a sprostředkovati
styk s těmito peněžními ústavy.
Jinak nebylo žádných
pochybností, pouze § 11. pak zavdal jistý podnět
k debatě, jak má býti ten poměr toho
pozemkového úřadu k tomu správnímu
výboru, a bylo to na konec zase rozřešeno tím
způsobem, že v těch důležitých
záležitostech bude vyžadován jeho souhlas,
ostatně že bude míti ten správní
výbor jen jaksi povahu kontrolní.
Tedy tím, vážené
shromáždění, výbor pro pozemkovou
reformu vykonal svůj úkol, předkládá
Vám zde návrh na zřízení pozemkového
úřadu a já podotýkám k tomu
jenom ještě toto: Výbor pro pozemkovou reformu
jest si dobře vědom, že snad Vám nepředkládá
nějaký návrh úplně dokonalého
zákona. My zde zřizujeme instituci, která
jest docela něčím novým. My nevíme,
jak se osvědčí, a my nevíme, jaké
budou praktické potřeby, jest-li snad budou kdysi
vyžadovati jistých změn, jestli snad příslušnost
pozemkového úřadu nebude třeba snad
nějak ještě rozšířiti, anebo
snad naopak omeziti, jestli ta organisace bude vyhovovati; tedy
to vše ještě musíme přenechati
budoucnosti. Ale nicméně výbor pro pozemkovou
reformu doufá, že tím jaksi vyvolává
v život jistou instituci, která má pro pozemkovou
reformu nesmírnou důležitost, která,
jak řečeno, jest - řekl bych - těžiskem
celé té reformy. A jest si jenom přáti,
aby tento pozemkový úřad, který dnes
jaksi vysíláme do světa, skutečně
tomu velikému úkolu, který mu klademe, vyhovoval.
Zejména bych vyslovil to přání, aby
tento pozemkový úřad nebyl považován
za nějakou politickou instituci, nýbrž aby
byl vysoko povznesen nad veškeré proudy a agitace
snad stranické, aby veškeré jeho konání
a veškeré jeho působení bylo naprosto
nestranné a objektivní. Bude-li tomu tak, jsem přesvědčen,
že tento pozemkový úřad a celá
pozemková reforma bude velikým sociálním
pokrokem a že bude krokem ku zdaru a blahu celé naší
republiky. Odporučuji tento návrh slavnému
shromáždění ku přijetí.
(Výborně! Potlesk.)