Místopředseda Konečný:
Prosím, abyste zaujali svá místa, musím
dát hlasovati o tomto návrhu.
Prosím, kdo souhlasí,
aby byla stanovena lhůta pro řečníky
na 10 minut, aby povstal. (Nepokoj. Část poslanců
povstává). Poněvadž není
zřejmá většina, prosím pány
pořadatele, aby sečtli hlasy. (Pořadatel
posl. Bradáč sčítá poslance
pro a proti návrhu.) (Po provedeném sčítání):
Návrh na stanovení lhůty na 10 minut se 67
hlasy proti 58 hlasům zamítá. Zůstává
tudíž druhá eventualita, návrh na 30
minut.
Kdo souhlasí, aby byla lhůta
stanovena na 30 minut, prosím, aby povstal.
Tato lhůta se přijímá.
Uděluji slovo p. dru. Brabcovi.
Posl. dr. Brabec: Vážené
Národní shromáždění!
Věc, o kterou se jedná,
zdá se býti na první pohled při povrchním
pozorování zcela nepatrného významu,
při bližším však přihlédnutí
k věci shledáme, že se jedná o věc
značné důležitostí, že se
tu jedná o základní pilíř všeho
našeho samostatného státního života.
Jest to otázka, má-li býti Národní
shromáždění rozmnoženo o 2 mandáty,
jistě počet nepatrný a nebyl by jím
v žádném směru snad tak dalece porušen
poměr mezi politickými stranami.
Když však uvážíme,
že počet mandátů v Národním
shromáždění až dosud byl stanoven
dohodou stran a že byl rozdělen podle určitého
způsobu a klíče, a když nyní
se má stát rozmnožení počtu toho
proti vůli jedné ze stran, totiž národní
demokracie, pak velectění pánové,
celá otázka nabývá zcela nového
rázu, jest daleko důležitější
a zajisté musí býti s tohoto hlediska jakožto
otázka zásadní posuzována. Jest známo,
že k návrhu zavdal podnět případ
rozkolu, který nastal v určité politické
straně a sice ve straně sociálně demokratické
tím, že vystoupili ze strany pp. kolegové Modráček
a Hudec. Já mám za to a myslím, že
nebude mezi námi nikoho, kdo by popíral, že
je to vnitřní záležitost strany sociálně-demokratické
(Tak jest!), do které zajisté žádná
strana nemá práva se míchat a kterou ani
já nebudu se zabývat. Tím však, že
tento rozkol nastal pouze ve straně, zůstávají
pro nás kolegové Modráček a
Hudec tak dlouho poslanci, dokud sami tohoto svého
postavení se nevzdali (Výborně!).
Já věřím, že s tím nebudete
všichni souhlasiti, ale já si to dovolím dovoditi
ze znění ústavy. V § 3. ústavy
je výslovně řečeno: "Členem
Národního shromáždění
přestává býti: a) kdo ztratil svéprávnost,
b) kdo odsouzen byv pro trestní čin, který
způsobuje ztrátu volitelnosti do obcí v Čechách,
zbaven byl členství rozhodnutím Národního
shromáždění. Rozhodnutí N. S.
děje se dvoutřetinovou většinou přítomných."
Já se tedy táži, velectění pánové,
když někdo dopustí se trestního činu,
tedy dvoutřetinovou většinou přítomných
v Národním shromáždění
smí býti ten poslanec zbaven svého mandátu,
a když někdo dostane se z důvodů, které
zajisté každý poslanec musí si zodpovídat
sám před svým svědomím, do
rozporu se svou politickou stranou (Posl. Jirásek. Která
ho vyslala! A kde je politická morálka?!) ...
ano, já na tento argument zcela klidně přistupuji:
která ho vyslala, (Posl. Jirásek: A jejíž
mandát ztratil! (pokračuje:) nedopustil se ničeho
jiného, než podle názoru svých stranníků
nějakého prohřešení proti kázni,
proti politické straně, tedy ten poslanec smí
býti zbaven mandátu jiným nějakým
způsobem, prostě prohlášením
strany, aniž by to bylo v ústavě uvedeno, nebo
prohlášením presidenta Národního
shromáždění?
Velectění pánové!
Já považuji tento názor na základě
ústavy, jak dnes zní, za naprosto nemožný
a nesprávný. My jsme povinni, zákon o prozatímní
ústavě vykládati striktně, poněvadž
je to jeden z našich nejdůležitějších
zákonů, na němž basíruje celý
náš samostatný státní život
s tím my nemůžeme operovati proti vůli
jedné z politických stran takovým způsobem,
že by jenom rozhodnutí presidenta Nár. shromáždění,
nebo jediné politické strany mohlo zde přivoditi
nějakou změnu. (Tak jest!) Tedy prosím,
velectění pánové, já jistě
o té věci, pokud jsem mluvil, mluvil jsem zcela
nepoliticky, z čistě odborného stanoviska.
Bude-li mně proti tomu namítnuto,
že v § 1. jsou slova: "dle způsobu a klíče
atd.", pak poukazuji k tomu, že mezi politickými
stranami časem byla učiněna určitá
dohoda; dle této dohody vydaly politické strany
určitý počet poslanců, který
dnes obnáší 270, ale jakmile se Nár.
shromáždění ustavilo, žije svým
samostatným životem a nikdo nemá práva,
do tohoto stroje vsahati proti dohodě a bez souhlasu všech
politických stran. Jedině souhlasem všech politických
stran bylo by možno na té věci něco
měniti a nějaká většina tady
nemůže rozhodovati, poněvadž bychom právě
se dotkli toho nejzákladnějšího našeho
principu, že jsme zde z dohody politických stran.
(Posl. Stivín: Dejte zvoliti Národní shromáždění
a je po všem!) My jsme pro to, my se vyhýbati
té otázce nechceme. My sami cítíme
tu tíhu, tu tíhu toho. (Hluk. Předseda
zvoní: Prosím, aby řečník nebyl
vyrušován!) ... My sami cítíme tíhu
situace, ale řekněme si otevřeně,
jest možno bez Slovenska konati všeobecné volby
do sněmu?, do poslanecké sněmovny? (Hlas:
Výborně!) Myslím, že pánové
ze Slovenska vám odpovědí, je-li ta věc
proveditelna, a chcete Národní shromáždění
ze tří zemí našich na základě
všeobecného práva volebního a ze Slovenska
na základně nějaké jiné, pánové,
jest to vůbec možno? A mimo to: chcete vypsati všeobecné
volby, aniž byste provedli sčítání
lidu aspoň v té nejnutnější míře,
(Hlas: Bez legionářů!) aniž bychom
věděli, jaké jsou pevné hranice státní,
aniž bychom tu měli celé statisíce našich
nejlepších občanů, kteří
svou krev prolévali? (Hlas: Vždyť je sám
nechcete!) Pane kolego, to jest řeč nevážná,
kterou vy tady vedete, kdo to slyšel z našich úst,
naopak, my se o to starali a pečovali, aby sem přišli,
ačkoliv (Posl. Stivín: Proč jste žádali
intervenci?) Pánové, mne by to odvedlo příliš
od toho předmětu, vracím se ku své
věci, mám jen půl hodiny a nerad bych nechal
něco nevyčerpaného.
Ale pánové, prosím,
tedy jiný případ, když bude Národní
shromáždění usnesením skutečně
dvoutřetinové většiny rozmnoženo
o ty dva mandáty a bude míti 272 poslanců.
Já se táži: jak se to provede, která
strana má právo a na základě jakého
titulu, aby tyto poslance jmenovala? Já pravím,
že strana sociálně demokratická ne,
strana národní demokracie ne, a žádná
jiná strana bez vůle těch druhých.
Co to má za smysl takový zákon usnášeti,
který rozmnožuje členy, ale který se
nemůže provésti?
Tedy, velectění pánové,
vidíte, jakou věcnou povahu má návrh
ten, a jestli to má účel a může-li
býti jednáno proti dohodě stran. Nejsme s
vámi svázáni a musíme tak dlouho spolu
vydržeti a vyjíti, až budou moci býti
provedeny všeobecné volby do sněmu a až
dostaneme skutečně ... (Hlas: To ne!) Vím,
na co myslíte, to nevadí!
Až dostaneme zastoupení
lidové, jaké ve svém státě,
jako v republice si přejeme. Velectění pánové!
Máme usneseno, že se budou konati volby v říjnu.
Nedělejme si tu zbytečnou práci, netraťme
času a ty volby mohou v říjnu býti.
To bude záviseti od nás všech, jak jsme tady.
Tedy prosím, to by bylo po
té věcné stránce. Nebudu zbytečným
způsobem rozšiřovati řeč o té
věci. Jenom ještě jedné věci
se dotknu, je to, velectění pánové,
poměr náš mezi politickými stranami.
Tahle ta věc se projednávala ve schůzi klubovních
předsedů. Já jsem přišel se stanoviskem
našeho parlamentního klubu a sice toho rázu,
že stojíme na tom, že poslanci Modráček
a Hudec zůstávají poslanci, že
je nemůže nikdo odvolati bez jejich vůle. Tedy
zajisté stanovisko naprosto loyální.
Velectění pánové,
když dnes se ve veřejnosti opakuje stále, že
národní demokracie jedná neloyálně,
v tomto případě já se táži,
co si je o tom možno mysliti, co jest možno si mysliti
o poměru našich českých politických
stran? Já se obávám, že se zase vracíme
do těch dob, řeknu před válkou, z
roku 1913 a 1914, kde jsme se štvali osobně a na újmu
celku národního, že se vracíme do těch
dob, řekněme, skoro před 30 lety, kde jedna
strana viděla v tom zvláštní nějaké
vítězství, když potřela druhou
stránu politickou všemi prostředky. Ale, velectění
pánové, tehdy jsme byli ve starém Rakousku,
tehdy o Čechy za hranicemi nikdo se nestaral, ale dnes
buďme pamětlivi toho, že to, co zde se děje,
podléhá kritice světové veřejnosti
(Výkřiky.), ano prosím, podléhá
kritice světové veřejnosti, a že my
to draho platíme, když se těch chyb zde dopouštíme.
Myslím, že musíme se takového postupu
vyvarovati zrovna tak, jako když se mně ve veřejnosti
vytýká, - prosím za prominutí, nedělám
to k vůli své osobě, mně je to jedno,
co se napíše o mém postupu v novinách,
já to snesu - když se na př. stigmatisuje okolnost,
že jsem o změně smýšlení
našeho parlamentárního klubu neuvědomil
zároveň všecky předsedy klubovní,
učiniv oznámení p. předsedovi Národního
shromáždění a p. referentovi, o kterých
připouštím, že v té situaci nemohli
s tím oznámením ničeho dělati,
a když se mi to označí jako neslušnost.
Já se tomu směji. O slušnosti se nedám
nikým poučovati, ale, je-li tento způsob
v boji mezi politickými českými stranami
vhodný, to vám ponechávám všem,
bez rozdílu stran, k úsudku.
Ještě jedné věci
se dotknu. Tento návrh zákona tak nevěcný,
tak nemožný, není jediný. Máme
již celou řadu zákonů, které
jsou nedostatečné, a kdyby se měly prováděti,
objeví se jich nemožnost, zákony, které
té věci, pro kterou byly usneseny, jen škodí.
V této praxi zákonodárné nesmíme
pokračovati dále. Musíme si uvědomiti,
že ty zákony, které zde usnášíme,
musejí býti života schopny. Jakmile se nad
touto skutečností zamyslíme, řekneme
si, že se ocítáme na šikmé nakloněné
ploše. Budiž mi dovoleno, abych varoval před
tímto dalším postupem, dbejme, abychom své
zákony projednávali čistě se stanoviska
věcného a nikoliv se stanoviska politické
strany aneb politické agitace. Neříkám,
kdo to dělá, pánové, myslím,
že se té chyby dopouštíme, všichni,
již proto se jí dopouštíme, poněvadž
jsme dovolili zde, aby takové zákony byly zde projednávány
a odhlasovány. My však na této nakloněné
ploše dále postupovati nesmíme, nechceme-li,
aby za hranicemi naši přátelé přišli
na myšlenku, že nejsme stát, jak ho potřebují,
stát pořádku a klidného vývoje,
nýbrž že jsme stát příštího
blízkého převratu. Domluvil jsem. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Než udělím slovo dalšímu řečníku,
dovoluji si sděliti, poněvadž v době
mé nepřítomnosti vznikla zde pochybnost,
přihlásili-li se pan kolega Brabec a p. dr.
Mazanec ke slovu v této věci, že ve
skutečnosti se přihlásili, a sice v poradě
předsedů klubovních a poněvadž
jsem mezi tím byl z presidia odvolán do nové
porady schůze předsedů klubovních,
nebylo možno zanésti oba do seznamu řečníků.
Tím vysvětluji nedopatření, které
se stalo.
Uděluji slovo dalšímu
řečníkovi zapsanému p. kol. Frankemu.
Poslanec dr. Franke: Vážené
Národní shromáždění!
Bylo to teprve ve čtvrtek,
kdy na ulici se hlásilo o slovo organisované dělnictvo
obou socialistických táborů. Bylo to teprve
v pátek, kdy zvrhly se tyto důstojné demonstrace
v odporné zjevy. Vážení pánové,
jest to ve chvíli, kdy naše zahraniční
situace jest nevyjasněná, kdy jde o otázku
Těšínska, a jest to ve chvíli, kdy na
Slovensku naši legionáři stojí opravdu
v těžké posici proti Maďarům a
v této vážné chvíli, vážení
pánové, kdy bychom očekávali od slavného
Národního shromáždění
a od slavné vlády, že veškeru svoji pozornost
obrátí k řešení nejtěžších
problémů vnitropolitických a zahraničních,
slavné Národní shromáždění
má jednu velkou starost: jak rozhodnouti o dvou mandátech,
pravím, o dvou mandátech.
Vážení pánové!
V této vážné chvíli má
jeden klub nejvážnější starost,
jak z této celkem malicherné věci udělati
důvod pro své oposiční vystoupení
v Národním shromáždění
a v lůně vlády.
Vážení pánové!
Ať se tomu říká tak či onak,
národní demokracie cítí potřebu,
oposičně v tomto Národním shromáždění
vystoupiti. A proto, že jest to strana, vážení
pánové, která si nejvíce kladla za
čest, býti tou stranou stát a republiku udržující,
býti tou stranou nejvíce vynikajících
duchů politických, a proto, aby strana, která
ještě dnes ústy svého pana řečníka,
jehož si osobně velice vážím, prohlásila,
že jest nutno udržeti to uspořádání
až do příštích voleb, které
mimochodem řečeno, jiný pán z jejich
strany odsunul po případě až za dva
roky, proto, z těchto důvodů, pánové,
jest nutno vystoupiti oposičně v této věci.
Dovolte mi, vážení
pánové, abych po způsobu svého pana
předřečníka přešel k věci
meritorní a sice k věci ústavy.
Popírá se, že
by bylo správné rozhodnutí ústavního
výboru, vlastně dobrozdání ústavního
výboru, které učinil 21. května na
žádost pana presidenta sněmovny.
Jako korreferent mám snad
své právo, říci o tom také
svůj názor. Vážení pánové,
my jsme vykládali ústavu tak, jak jest a ne, jak
má býti. (Hlasy: To jest špatně,
to jest chyba!), já pravím, že jsme vykládali
ústavu tak, jak jest skutečně zde formulována
v zákoně a nikoliv, jak by odpovídala ideálům
a přáním některých pánů,
kteří snad dovedou velmi konstitučně
smýšleti. A tu musím říci, že
§§ 1. a 2. prozatímní ústavy z
13. listopadu je naprosto krystalově jasný a zřetelný.
V těchto 2 paragrafech je shrnuto to několikatýdenní,
ne několikaměsíční úsilí
v době války, vytvořiti zde určitý
obor, který by mohl převzíti suverenitu po
bývalích Habsburcích. Vážení
pánové! To se podařilo jenom dohodou mezi
politickými stranami, resp. mezi jejími výkonnými
výbory. A my, kteří jsme jednou odpoledne
v Národním výboru byli zvoleni jako užší
komité, abychom v několika minutách skoro
formulovali tyto věci na papír, my jsme, vážení
pánové, aspoň 2 z nás, zástupce
soc. demokratický a já, byli si vědomi toho,
že tato ústava bude možná co nejdříve
vykládána. A my jsme naproti tomu žádali
jedinou věc: aby v ústavě bylo expressis
verbis stanoveno, jak Národní výbor vznikl
a jak se Národní výbor na Národní
shromáždění rozšířil,
aby tam přesně bylo vytčeno, kolik mandátů
které straně připadá a že každá
strana takovým a takovým způsobem je oprávněna
své členy odvolávati.
Bylo nám řečeno
tehdejším členem praesidia, že se to nehodí
do ústavy, (Hlas: Kým?) Prosím, nynějším
panem mm. Švehlou: že mezi politickými stranami
vládne loyálnost a ta loyálnost potrvá
i do budoucnosti a že pro nás, kteří
známe, jak Národní výbor byl utvořen,
stačí, když se tam dají slova dvě:
"způsobem a klíčem." My všichni
současně věděli jsme, co to způsob
a klíč jest a my jsme se tím dali upokojiti,
bohužel, p. prof. Engliš tam tehdy také byl a
patřil mezi ty opatrné právníky, kteří
chtěli, aby tam bylo expressis verbis řečeno,
co jsem před tím povídal.
Nuže pánové! Na
tomto výkladu prozatímní ústavy usnesl
se většinou ústavní výbor 21.
května 1919. Tento výklad ústavního
výboru byl schválen schůzí klubovních
předsedů ve čtvrtek a došel úplného
souhlasu a potvrzení zástupce vlády pana
ministra Švehly. Jediné strany tenkráte
nebylo, mimo národní demokracii, která by
proti tomuto výkladu protestovala. Ale já sám
jsem v ústavním výboru řekl, že
pro mne jest vyřízena věc ústavně,
ale nikoliv politicky, že lidé, jako jest Modráček
a Hudec, lidé, kteří za války, uprostřed
války, stáli na straně našeho národnostního
zápasu, lidé, se kterými my vůbec
i v některých jiných věcech stáli
a stojíme si dosti blízko, rozhodně zasluhují,
aby byli členy Národního shromáždění
i tenkráte (Hlas: Kdo je vyhazuje?), když musí
býti zadost učiněno ústavě,
- já prosím o tom promluvím, kdo je vyhazuje.
-
Pánové, toto stanovisko
bylo hlásáno především národní
demokracií. Nebylo strany, která by se vášnivěji
byla ujímala těchto dvou poslanců, která
by mimo "Večer" dovedla také agitačně
této věci využiti proti socialistickým
stranám a hlavně proti sociální demokracii.
Vážení pánové! Byli to zástupci
Národní demokracie ve schůzi klubů
předsedů ve čtvrtek, kteří
vřele se postavili za Modráčka a Hudce, kteří
sami navrhovali způsob, kterým by se jim dostalo
mandátů. Tento způsob, tato cesta odpovídala
úplně intencím mým, které jsem
zastával v ústavním výboru. Proto
jsem s nimi úplně souhlasil. Vážení
pánové! Tito zástupci Národní
demokracie, kteří dnes stojí na stanovisku,
že Modráček a Hudec jsou členy Národního
shromáždění, ti uznávají
ve čtvrtek, že jimi nejsou a že jim musí
býti touto novou cestou dopomoženo k mandátům.
A vážení pánové,
orgán národní demokracie v pátek dne
23. května uveřejnil zprávu "Mandáty
poslance Modráčka a Hudce", prosím,
poslouchejte (čte). "Oznámili jsme již
ráno, že včerejší schůze
předsedů klubovních rozhodla spor o mandáty
poslance Modráčka a Hudce v tom smyslu, že
mandáty zůstanou oběma poslancům zachovány,
že však počet mandátů, připadajících
sociálním demokratům bude zachován."
Tedy věta není příliš stylisticky
jasná, ale mělo býti udrženo obojí.
A teď dále (čte): "To není
ovšem právnicky správné vyřešení
sporu, avšak nutno také uznati, že v zákoně
o prozatímní ústavě jsou v §
1. a 3. mezery, které připouštějí
různé výklady. Při projednávání
zákona na změnu prozatímní ústavy,
- to bylo v pátek, pánové, - "které
snad dnes bude zahájeno" - skutečně
bylo zahájeno - podá proto dr. Brabec za
Národní demokracii návrh k § 1. a 3.
prozatímní ústavy, aby všechny případy,
kdy přestává členství Národního
shromáždění, byly jasně vytčeny.
Posl. Modráček a Hudec vystoupí ze soc. dem.
klubu a budou hospitovati v klubu strany pokrokové a českých
socialistů."
Pánové! Toto uznávaly
"Národní Listy", orgán národní
demokracie, ještě v pátek dopoledne. V pátek
odpoledne byla probírána prozatímní
ústava a zde - jsem si vědom dosahu svých
slov - národní demokracie svými zástupci
se dopustila neloyálnosti. Bylo smluveno, (Posl. dr.
Brabec: Nebylo!) byl smluven určitý způsob,
určitý postup, všechno bylo smluveno, i to,
že pan dr. Brabec ten návrh podá! Co
udělali pánové? Zatím, co já
s přítelem Bechyněm jsme byli zaměstnáni
v Obecním domě, byla zde debata, bylo zde jednání
o prozatímní ústavě a pánové
teprve při jednání přišli a oznámili,
že ten návrh nepodají. Jest to loyálnost,
jest to správný postup? Nebylo na vás, když
váš klub vaše stanovisko neschválil, abyste
přišli k nám, ostatním předsedům
klubů a oznámili nám tu věc, abychom
my se mohli znovu sejíti a aby aspoň při
nejmenším některý jiný klub tento
návrh za vás podal? To bylo stanovisko, které
jsme při dosavadním postupu od vás očekávali.
Tedy, pánové, jestliže dnes tuto věc
vytýkám, mám pro to docela oprávnění,
mám k tomu skutečné důvody.