Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Toto nařízení, které vydáno bylo na základě zákona zmocňovacího, vstoupilo v platnost a trvá a také podněty, příčina a účel tohoto nařízení doposud změněn není, tím více, poněvadž dosud hranice, jak známo, po té straně nejsou ještě přesně stanoveny.

Proto ústavní výbor navrhuje, aby o tomto oznámení vlády, které je učiněno rovněž podle § 3. zákona zmocňovacího, Nár. shromáždění učinilo usnesení, kterým béře toto opatření a vydání nařízení samého, kterým se úřad spojené správy na Ostravsku zřizuje, na vědomí, a já činím návrh, aby vážené Národní shromáždění návrh ústavního výboru schválilo. (Souhlas.)

Místopředseda Konečný (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme k hlasování.

Prosím ony pány, kteří souhlasí s návrhem ústavního výboru, aby nařízení veškerého ministerstva ze dne 18. prosince 1918, kterým zřízen byl úřad spojené správy v obvodě Ostravsko-slezském podle § 3. zák. ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z., bylo vzato na vědomí, aby povstali. (Děje se.). To jest většina.

Nařízení toto béře se na vědomí.

Tím je tento odstavec denního pořádku vyčerpán.

Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořádku a tím je,

8. Zpráva I. výboru právního a II. výboru sociálně-politického o vládním návrhu, jímž zřizují se lidové soudy cenové. (Tisk č. 1095.)

K tomuto odstavci byly podány pozměňovací návrhy, a to nejprve návrh p. dra J. Stránského a soudr.

Prosím, aby ten návrh byl přečten.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

V §u 3. odst. 2. budiž vypuštěna část počínající slovy "ve skupinách" a končící "vhodných osob", takže odstavec ten by zněl:

"Přísedící jmenuje přednosta okresního soudu a sice 3 z kruhu obchodníků a živnostníků, 3 ze zemědělců, 3 z dělníkův a 3 z osob s pevným platem, v obou posledních skupinách po jedné ženě, a to podle vlastní znalosti okresu za svědomitého výběru vhodných osob."

Referent:

Dr. Jar. Stránský.

(20 podpisů)

Místopředseda Konečný: Dále podal pozměňovací návrh občan Václav Němeček a soudr. Prosím, aby i ten byl přečten.

Sněm. tajemník dr. Haasz (čte):

§ 13. mějž toto znění:

Ministr spravedlnosti, a pokud se týče řízení před úřady politickými, ministr vnitra, se zmocňují, aby, shodnouce se o stejných zásadách, v zájmu úspěšného průběhu řízení před lidovými soudy cenovými zařídili, čeho třeba stran řízení trestního pro činy, jež byly spáchány do 28. října 1918 proti ustanovením §§ 19. a 20. cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., jakož i proti obdobným ustanovením císařského nařízení z 1. srpna 1918 č. 161 ř. z., jakož i stran výkonu rozsudků soudních a nálezů trestních úřadů politických sice již právoplatných, ale v době vyhlášení tohoto zákona dosud nevykonaných.

Řízení před lidovými soudy civilními nebudiž pro podezření, že spáchán byl některý z uvedených trestních činů, přerušováno. (§ 190. c. ř. z.)

Václav Němeček v. r.,

22 podpisy.

Místopředseda Konečný: Konečně byl podán pozměňovací návrh občana dra Kloudy a spol. Prosím, aby i ten byl přečten:

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

Hranice trestu na svobodě v §u 13., stanovená na 14 dnů, budiž snížena na sedm dnů; znějž proto poslední věta úvodního odstavce § 12. zák. o lidových soudech cenových takto:

................... a nebyl-li mu uložen ani trest na svobodě delší sedmi dnů ani pokuta vyšší 1.000 K a to za těchto podmínek ....................

V Praze, dne 28. května 1919.

Referent:

Dr. Ant. Klouda,

(v. r. (22 podpisů.)

Místopředseda Konečný: Tyto návrhy jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání.

Uděluji slovo k odůvodnění předmětu občanu dru Černému.

Zpravodaj posl. dr. Josef Černý: Slavné Národní shromážděni!

Obdrží-li osnova zákona o lidových soudech cenových, která se Národnímu shromáždění předkládá, ústavní schválení, stane se zákonem, jehož význam jest sice přechodný, avšak přechodnost tato neubéře mu nijak na jeho důležitosti a akutnosti.

Slavnému Národnímu shromáždění jest známo, že v přemnoha obcích, jmenovitě pak obcích venkovských nastaly mezi konsumenty a producenty následkem požadovaného vrácení t. zv. přeplatků nad maximální cenu největší diference, které dle samotného vládního odůvodnění musí býti překlenuty, má-li součinnost mezi venkovem a městem býti zachována, a nemá-li hlavně veřejné zásobování vzíti újmu. Nemusím jistě ujišťovati, že zákon tento ... (Nepokoj.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr. Černý (pokračuje): ... nemá bráti v ochranu opravdové lichváře, lichváře z povolání, proti nimž všecky strany, jak jsou v Národním shromáždění zastoupeny, zaujaly již mnohokráte rozhodné stanovisko. Avšak zákonem tímto má býti poskytnuta ochrana oněm slabým jedincům producentům, kteří buď nejednali z úmyslů vyloženě zištných nebo jichž jednání schází nutný předpoklad vědomí trestnosti a konečně těm, kteří maximální ceny přestoupili přiměřeně, z neodolatelné nouze a nutnosti. Velcí lichváři jistě již dávno unikli, ti dovedli své produkty prodati ve velkém a na místech, odkud vrácení přeplatků se nežádá. (Souhlas.)

S nejmarkantnějšími případy vymáhání přeplacených obnosů setkáváme se zajisté na venkově, specielně na vesnicích, kde zemědělský lid bez rozdílu politického přesvědčení vystavován jest nejrůznějším, nesvědomitým šikanám a útrapám, které v mnoha případech nepostrádají opravdové a skutečné tragiky. K posouzení celého stavu věci všimneme si psychologie oné doby, která v největší míře zavdala příčinu k tomu, že dnes musíme sahati k zákonnému řešení této přeplatkové krise.

Dobou touto byly poslední okamžiky zkomírajícího Rakouska, byla to samotná státní správa rakouské monarchie, která ve své nemorálnosti otřásla do základů beztak již značně porušenou a otřesenou morálkou našeho lidu.

V čem záležela, vážení pánové, ona nemorálnost? Předně v tom, že přes to, že stanoveny byly na jednotlivé produkty různé ceny maximální, přes to vláda trpěla a dávala sankci různým lichvářům, kteří nakupovali zboží daleko nad cenu maximální pro různé státní instituce, zejména vojenské, pro vojenské tábory, německá města a pod. Tímto obojakým jednáním vlády starého Rakouska byla přirozeně podporována sobeckost a hamižnost a bylo lehce nalézti ony slabé charaktery, které daly se vysokými nabídkami cen získati a porušiti.

Budiž mi, velevážení pánové, dovoleno několika slovy zmíniti se o tom odvětví, kde t. zv. lichevní praxe nalezla největší půdy, totiž o prodeji drobných selat. Zde skutečně pácháno bylo na zemědělském lidu, a říkám znovu: bez rozdílu politického přesvědčení, velmi mnoho bezpráví. Lid prodával selata za běžné ceny, které mu byly nabízeny veřejně za patronance četníků, za vědomí politických úřadů, ano mnohdy i před okny samotných soudů. Nikdo proti tomu nečinil námitek, poněvadž toho nebylo třeba a nebylo k tomu také příčiny, ježto maximálních cen státně vyhlášených na selata nebylo a nejvýše stanoveny maximální ceny někde politickými úřady, někde městskými tržními správami. Maximální cena státem stanovena byla teprve po převratu, a sice 6. března 1919. Hned po 28. říjnu 1918 zaplavován byl celý venkov advokátními upomínkami, trestními i civilními žalobami, které žádaly na producentech vrácení přeplacených obnosů, - a jak jsem si již předem dovolil říci - brána byla při tom za základ maximální cena, stanovená někde snad politickými úřady, někde dokonce i městským úřadem.

A jak bylo nakládáno s těmito zemědělci? Špatně. Téměř v každém případě byli souzeni a odsuzováni do vězení, aniž však měli vědomí, že spáchali jakýkoli trestný čin. Ač tedy zde schází hlavní předpoklad pro trestnost činu, to jest trestný úmysl, byla zde soudní praxe jednotná, téměř každý případ odsuzující. Praxe tato neodpovídá však duchu cís. nařízení v oboru tomto vydaných, ani §u 18. známého cís. nařízení z 24. března 1917, kde žádá se, byť i ne výslovně, přece jasně úmyslnost, vědomí páchaného trestního činu, a také sám nejvyšší soud vyslovil náhled, že žádajícímu musí býti povědomo, že požadovaná cena obsahuje přemrštěný zisk.

V druhé řadě byla to opět státní správa, která nepostarala se o to, aby ceny produktů, které producent, jmenovitě producent zemědělec, potřebuje a kupuje, byly stanoveny aspoň v oné výši, která by aspoň částečně odpovídala našim maximálním cenám. Na výrobky zemědělské byly stanoveny ceny přesné, ale na produkty, které zemědělec téměř denně potřeboval, na šatstvo, na obuv, na věci, kterých potřeboval k hospodářství, na železo, na dříví stavební nebylo žádných maximálních cen. Byl proto v mnoha případech zemědělec v nutné sebeobraně nucen ceny produktů zemědělských přiměřeně zvýšiti. (Posl. Časný: Pane kolego, neměl byste hájit těch vysokých cen!) Já jich nehájím, já míním jen případy, kde drobný zemědělec, kterému i tak nic nezbylo k prodeji, musil potřeby své kupovat za tak ohromné ceny. Já jen říkám, že v tom případě musel zemědělec sáhnouti k nutné sebeobraně. To platí pro vás jako pro nás. Vy říkáte sami, že domkáři jsou také vaši, neb aspoň z valné části vaši.

V referátu svém musím se s pocitem jisté trpkosti, ne-li odporu, zmínit i o tom, že i mnozí advokáti využili této prekérní situace. Jmenovitě zemědělců, a využivše těchto mimořádných poměrů, jali se v této přeplatkové krisi zakládati novou svoji živnost, která nebyla daleko od toho, co právnicky nazýváme vyděračstvím.

Případů takových dlužno jest v zájmu cti stavu advokátského jen litovati. Lidový soud cenový nastupuje zde na místě dosavadních soudů okresních, které až doposud záležitosti tyto rozsuzovaly. Lidový soud cenový povolán jest potud, pokud nejde o žalobu znějící na vyšší obnos než 10.000 K; skládá se z 12 přísedících, a sice budou jmenováni tito přísedící po třech z obchodníků a živnostníků, po třech ze zemědělců, po třech z dělníků a po třech z osob s pevným platem. Žaloby o přeplatky musí býti lidovému cenovému soudu podány do 6 neděl ode dne působnosti tohoto zákona. Pokud bude se jednati o žalované obnosy, nepřesahující výši 5000 K, bude projednávána tato záležitost v senátech tříčlenných, nad 5000 K budou rozhodovati senáty pětičlenné. Proti rozhodčímu nálezu jest možno odvolati se k sborovému soudu první instance, avšak jen tehdy, když vymáhaná náhrada převyšuje 1000 K.

Nejdůležitější však, vážení pánové, z celého zákona jest, že zákon stanoví jistou amnestii, a sice § 13. praví doslovně:

"Kdo dopustil se do 28. října 1918 včetně činu proti §§. 19. a 20. cís. nařízení ze dne 24. března 1917 a ostatním obdobným císařským nařízením, stane se beztrestným, nebyl-li již trest vykonán, nejde-li o zločin a nebyl-li mu uložen ani trest na svobodě delší 14 dnů, ani pokuta vyšší 1000 K."

To jest, vážení pánové, asi nejdůležitější, co jsem byl povinen jako referent k zákonu tomuto přičiniti a prosím, aby vzhledem k jeho veliké důležitosti se mu udělilo ústavní schválení. (Potlesk).

Místopředseda Konečný: K odůvodnění pozměňovacího návrhu vyžádal si slovo občan dr. Matoušek, uděluji mu je.

Posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! (Hluk. Místopředseda zvoní).

V § 3. v odstavci II. návrhu je osnova, aby přísedící jmenováni byli přednostou okresního soudu a to tři z obchodníků a živnostníků, tři ze zemědělců, tři z dělníků a tři z osob s pevným platem; v obou posledních skupinách po jedné ženě, ve všech skupinách z osob navržených odborovými, neb, není-li jich, politickými organisacemi dotčené skupiny, jest-li že tyto organisace kandidáty své navrhnou do týdne po vyzvání. Jestliže tak neučiní, jmenuje je přednosta okresního soudu podle vlastní znalosti okresu za svědomitého výběru vhodných osob.

Žádám, aby tato vložka byla vynechána, a aby tudíž přísedící jmenoval pouze přednosta okresního soudu, tak jak jsou vytčeni, tři z obchodníků a živnostníků, tři ze zemědělců, tři z dělníků a tři z osob s pevným platem, ale aby tam byl ponechán dodatek "podle vlastní znalosti okresu za svědomitého výběru vhodných osob." Pokládám za to, že tato kautela stačí a není potřebí, aby vázán byl soudce návrhem odborových, po případě politických organisací a to z těchto důvodů: (Hlas: Jak to má soudce znát?) Tímto, vážené Národní shromáždění - jako soudce dovolím si to ukázati - dostáváme se o docela jiných poměrů, totiž kde do souzení a do soudní organisace zasahují politické organisace. (Posl. dr. Klouda: To je laický živel! Různé výkřiky) .... ano, za vlivu politických organisací. Při porotních soudech jsou to obecní a politické úřady, ale dosud v soudnictví není případu, aby politické organisace určovaly, kdo má býti soudcem. Jakmile bude do organisace soudní a do rozhodování soudních vtlačován politický element, jest konec s neodvislostí soudcovskou, (Hlas: Jste sám soudce, pane kolego!) ... ano, ale není možno, aby mne politická organisace vysílala do mého úřadu jako svého důvěrníka; v tom jest rozdíl. My právě z těchto důvodů, abychom hájili neodvislost soudcovskou, žádáme, aby tento odstavec byl škrtnut, víme docela dobře, že nebylo by tím nikomu ublíženo, poněvadž výslovně jest řečeno, že tři mají býti z obchodníků a živnostníků, tři ze zemědělců, tři z dělníků a tři z osob s pevným platem. Tolik důvěry můžete míti v neodvislého soudce, který zná svůj okres. (Odpor), že si vybéře lidi, kteří budou dobrými soudci a kteří budou zájmy těch skupin, které je vybraly, dbát. My víme, co to znamená, když do justice se takto zasahuje, já jako soudce byl jsem toho za staré éry rakouské svědkem, když mně jako soudci politická organisace, a zde to byla rakouská správa justiční, zakázala na př. souditi v trestních věcech. Rakouská justiční správa mně nedovolila, abych u okresního soudu soudil. Zde jest případ totožný. Politické organisace by určovaly, kdo má souditi, a kdo ne. Ne soudce by rozhodoval, ne ten přísedící, kdo má býti soudcem, nýbrž politická organisace si jmenuje své důvěrníky a ti přirozeně budou zodpovědni nikomu jinému, než právě své politické organisaci. To jest nový živel, proti němuž se musíme postaviti, poněvadž je to prejudic do budoucnosti. My zde hájíme tu zásadu a pravíme, že jest velice nebezpečné, když kdokoliv do justice zasahuje. Ani justiční ministr nemá zasahovati do neodvislosti soudcovské a hájíme to vždy a víme jaké to může míti nebezpečné následky, když justiční ministr - a my jsme v tom ohledu podali interpelaci - neodvislost soudcovskou porušuje. Zde musíme žádati, aby politické organisace neměly vlivu na jmenování soudců do těchto smírčích senátů a proto žádáme ještě jednou, aby ten odstavec - majíce na paměti, že nikomu neuškodíme - byl škrtnut a dáno bylo právo pouze přednostovi soudu, aby podle vlastní znalosti okresu za svědomitého výběru vhodných osob určil ty osoby, které mají býti soudci. Tím končím.