Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s §em 1.,
a sice s textovou změnou, že místo slova "zrušuje
se" má býti "mění se",
s § 2. a 3., jakož i s nadpisem zákona ve smyslu
zprávy výborové, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina.
Zákon je schválen
v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova
k druhému čtení?
Zpravodaj post. dr. Veselý:
Nikoli.
Předseda:
Není tomu tak.
Budeme hlasovati ve druhém
čtení.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvním čtení,
také ve čtení druhém, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina.
Zákon je schválen
také ve druhém čtení
a tím jest odstavec ten vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu
odstavci, jímž jest
6. Zpráva výboru
finančního o vládním návrhu
zákona (tisk č.
966), jímž se mění některá
ustanovení zákona o přímých
daních osobních ze dne 25. října 1896,
č. 220 ř. z., o dani důchodové
(tisk č. 1049).
Zpravodajem jest kol. Pilát.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Rudolf Pilát:
Veliká finanční vydání naší
republiky vyžadují příslušné
úhrady. Jedním z prostředků, kterým
se má dosíci většího státního
příjmu, jest regulování důchodové
daně. Úroky z kontokorentních a žírových
dobropisů podléhaly až dosud dani důchodové,
ale ve skutečnosti nebyly plně obecenstvem přiznávány.
Tím způsobem zkrácen byl stát o značný
peníz. Podle vládního návrhu má
se tato důchodová daň z kontokorentních
úroků vybírati ne u majetníků
těchto dobropisů, nýbrž příslušnou
daňovou srážku učiní a odvedou
přímo peněžní ústavy,
resp. bankovní firmy, úroky tyto vyplácející.
Odchylkou od zákona z r. 1896
má býti, že bude se zdaňovati celková
výše úroků aktivních a nikoliv
jen rozdíl mezi úrokem, vyplývajícím
z jednotlivých dlužných položek a dobropisů
běžného účtu. Tím způsobem
důchodová daň nabude povahy daně z
obratu. Pro správné odvádění
daně bude potřebí jistých kontrolních
opatření, jak tomu jest při dani z obratu
cenných papírů, při uherské
dani z kontokorentních úrokův, při
německé dani při obratu peněz, loňského
roku zavedené.
Navrhovaná změna zákona
byla v zásadě přijata loňského
roku bývalou poslaneckou sněmovnou, jakož i
finanční komisí panské sněmovny.
Zákonem ze dne 6. února 1919, č. 149, stát.
zák. byla tato daň zavedena v něm. Rakousku.
Finanční výbor
navrhuje:
Národní shromáždění,
račiž uděliti přiložené
osnově zákona ve znění, přijatém
finančním výborem, ústavní
sankci. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen;
debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa. (Děje se.)
Hlasovati budeme o celém zákoně
i o jeho nadpisu najednou. Obsahuje pouze dva články.
Námitek proti tomu není. (Nebylo.)
Kdo souhlasí s čl.
1. a 2., jakož i s nadpisem zákona a úvodní
jeho formulí podle zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Článek
1. a 2., jakož i nadpis zákona a úvodní
formule jsou schváleny podle zprávy výborové.
Přeje si pan zpravodaj slovo
ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. Pilát:
Nemám žádné textové změny.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvém čtení také
ve čtení druhém, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To je většina, zákon
je schválen také ve čtení druhém
a tím tento odstavec denního pořádku
je vyřízen. Přistoupíme k dalšímu,
jímž je
7. Zpráva výboru
finančního o vládním návrhu
zákona (tisk čís.
963) o poplatku z cizozemských cenných papírů
jakož i z obchodování cizozemskými právními
subjekty (tisk číslo 1050).
Zpravodajem je pan kol. Pilát.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Rudolf Pilát:
Utvořením Česko-slovenského státu
nastal mezi naší republikou a celým územím
bývalého Rakousko-Uherska nový poměr,
ze kterého vyplývá potřeba změny
celé řady nynějších zákonů.
Tím, že toto území bývalé
monarchie stalo se vůči naší republice
cizinou, dlužno též pozměniti resp. doplniti
zákony z r. 1889 č. 32 ř. z. a zákon
z r. 1892 č. 171 ř. z.
Rakouský zákon ze dne
28./3. 1889 a uherský zákon ze dne 21./4. 1889 týká
se závěry losů. Zahraniční
losy, obíhající v oblasti bývalého
Rakousko-Uherska, byly podle tohoto zákona svého
času okolkovány a dovoz nových losů
byl zapověděn. Dodatečné okolkování
nebylo již dovoleno a výjimka učiněna
jen u tureckých losů, které po falešném
kolkování byly zvláštní komisí
finančního ministerstva opatřeny novým
červeným razítkem, a tím dáno
nové dodatečné povolení, aby tyto
losy směly kolovati. Změna tohoto zákona
děje se zvláštní osnovou.
Zákon ze dne 18. září
1892 týkal se okolkování cizozemských
papírů do území bývalého
Rakousko-Uherska dovezených a dále v § 5. a
6. stanoven byl poplatek za dovolení ku provozování
obchodů v tuzemsku filiálkám cizozemských
akciových společností a společnostem
s obmezeným ručením (neb osobám uvedeným
v § 6. zák. 1892). Týž zákon týkal
se dále poplatků za znamenání papírů
cizozemských společností na burse.
Pokud se týče okolkování
zahraničních papírů, bude nyní
nahrazeno evidenčním poplatkem 1/2%ním
podle vl. nař. ze dne 12. března 1919 č.
126 sb. z. a n.
Cenné papíry, neoznačené
již nyní podle tohoto vládního nařízení,
bude nutno při převezení do tuzemska označiti
podle téhož nařízení, aneb (až
by nařízení toto bylo zrušeno) podle
zákona z r. 1892 a doplniti poplatek podle stupnice III.
Co se týče poplatku
za obchodování na území naší
republiky tuzemskými filiálkami cizozemských
akciových společností, společnostmi
s obm. r. (neb osobami, uvedenými v 6. zák. 1882),
jakož i poplatku za znamenání papírů
cizozemských společností na pražské
burse, bude se odváděti podle stupnice II. z celé
části jistiny k obchodování v tuzemsku
určené.
Tomuto poplatku budou podléhati
zejména společnosti bývalého Rakousko-Uherska
svými tuzemskými filiálkami, při čemž
dlužno počítati, že podobný poplatek
stihne i naše filiálky v cizině.
Pro ty společnosti, které
mezi tím již byly připuštěny k
obchodování v tuzemsku bez zapravení poplatku,
stanoví § 3. povinnost ku přihlášce,
na níž pak ministerstvo financí příslušný
poplatek vyměří.
Zvýšení tohoto
poplatku finanční výbor nedoporučuje.
Finanční výbor
navrhuje:
Národní shromáždění,
račiž uděliti přiložené
osnově zákona ve znění přijatém
finančním výborem ústavní
sankci.
Předseda:
Ke slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme
k hlasování. Poněvadž zákon
sám má pouze 4 paragrafy, tedy není příliš
obsáhlý, budeme hlasovati o celém zákonu
najednou.
Námitek proti tomu není.
Kdo souhlasí s § 1., 2., 3. a 4. zákona, jakož
i s jeho nadpisem podle zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
jest schválen v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slovo
ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. Pilát:
Nikoliv.
Předseda:
Není tomu tak.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvním čtení,
také ve čtení druhém, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
jest schválen také ve druhém čtení
a tím jest tento odstavec denního pořadu
vyřízen.
Měli bychom přistoupiti
k odstavci dalšímu, jímž jest:
8. Zpráva výboru
finančního o vládním návrhu
zákona (tisk č.
965) o doplňování komisí pro daň
z příjmu (tisk č. 1073).
Na žádost pana zpravodaje
a sice proto, poněvadž zpráva vytištěná
má jistou nesprávnost vážnou a podstatnou,
dávám tento odstavec z denního pořadu
a učiním jej předmětem jednání
v zítřejší schůzi.
Námitek proti tomu není,
pokládám to tedy za schváleno.
Přistoupíme k odstavci
dalšímu, jímž jest:
9. zpráva výboru
státně-zřízeneckého o návrhu
člena Národního shromáždění
dra Lukavského, dra Bartoška a soudr.
(tisk č. 255) na započítání
služebních let soudních kancelářských
úředníků se středoškolským
vzděláním, přijatých do prakse
roku 1898 (tisk č. 1048).
Zpravodajem jest pan kolega dr. Lukavský,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Lukavský:
Slavné Národní shromáždění!
Výbor státně-zřízenecký
předkládá vám zprávu s návrhem
na úpravu poměrů služebních určité
kategorie státních úředníků,
a sice kancelářských úředníků
soudních se vzděláním středoškolským.
Když byla provedena reforma soudní kancelářské
služby v roce 1898, přijato bylo do služeb těchto
mnoho absolventů středních škol, z nichž
mnozí měli několik let vysokoškolského
studia, byli mezi nimi medikové, právníci
atd., kteří všichni vstoupili do služeb
kanceláří soudních. Očekávali,
že bude splněno to, co jim bylo slibováno jednak
se strany vyšších úřadů
soudních, jednak i novinami úředními,
že jim totiž bude zaručen náležitý
postup do vyšších hodnostních tříd.
Avšak stalo se, že míst bylo systemisováno
v Čechách a na Moravě pouze 10, pak po řadu
let nebylo žádných míst systemisováno,
až teprve v r. 1913 a 1918 bylo celkem míst těch
35. Lidé ti, tak zv. čekatelé, po jednoroční
praxi bezplatné sloužili zase bezplatně nebo
nastupovali do služby oficiantské a ocitli se v takové
situaci, že mnozí z nich sloužili ne 10, nýbrž
až 20 let, než dosáhli místa XI. hodnostní
třídy. Je to zjev jistě ojedinělý
v celé státní službě u nás
a bylo to nazváno jedním členem naší
vlády ve Vídni, že to je skandál rakouské
státní správy. Přirozeno, že
tento zjev měl za následek, že se nikdo z absolventů,
středoškolských nehlásil do soudní
služby kancelářské a dnes vlastně
žádných takových čekatelů
neexistuje. Tyto ztráty, jež utrpěli příslušníci
této kategorie - je jich asi přes 150 - do minulosti,
nikdo jim nenahradil, ač to jde do ohromných obnosů.
Jde nyní o to, abychom jim nahradili tyto ztráty
aspoň do budoucnosti, t. j. aby započítala
se jim doba, kterou ztrávili jako praktikanti, oficianti
nebo pomocníci, aby aspoň částečně
jim bylo nahraženo, co jim nebylo dáno v minulosti.
Praktikanti tito mohou po 6leté
služební době přijíti do XI.,
po 6 letech do X. a mohou dosáhnouti IX. hodnostní
třídy. VIII. hodnostní třída
je výjimkou při celé této služební
kategorii. Nejvýš pravděpodobný celkový
náklad činí 65 tisíc korun, je tedy
malý a se stanoviska finančního nebylo činěno
žádných námitek od vlády.
Státně-zřízenecký
výbor tedy žádá, aby Nár. shromáždění
schválilo zákon tento, aby soudním kancelářským
úředníkům vedoucím, výkonným
a kancelářským asistentům skupiny
C vpočítala se do lhůt postupu časového
i platového ona doba služební, kterou ztrávili
ve službě praktikantské, oficiantské
nebo pomocnické, při čemž oněm,
kteří nastoupili do kancelářské
služby soudní r.1898, počítá
se praktikantská doba jedním rokem, ostatním
třemi roky, při celkovém výpočtu
podle ustanovení služební pragmatiky. Toto
započtení služební doby jest účinno
dnem 1. května 1919.
Dovoluji si doporučiti slavnému
Národnímu shromáždění,
aby tento zákon schválilo. (Výborně!)
Předseda:
Ke slovu není nikdo přihlášen, debata
jest skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím, aby páni zaujali
svá místa. Hlasovati budeme o celém zákoně,
o nadpisu jeho i úvodní formuli najednou. Obsahuje
pouze 3 paragrafy. (Námitky nebyly.)
Námitek není, budeme
hlasovati, jak jsem právě uvedl. Kdo souhlasí
s § 1., 2. a 3. zákona ve smyslu zprávy výborové,
jakož i s nadpisem a úvodní formulí,
prosím, aby povstal. (Stalo se.)
To je většina, zákon
je schválen, § 1., 2., 3., jakož i nadpis a úvodní
formule v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova
k druhému čtení? (Zpravodaj: Ne!)
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvém čtení také
ve čtení druhém, prosím, aby
povstal. (Stalo se.)
To jest většina, zákon
jest schválen také ve druhém čtení
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu,
a to k
10. zprávě výboru
školského o vládním návrhu zákona,
(tisk č.902) na prozatímní úpravu
studia a státních zkoušek na fakultách
věd právních a státních
(tisk č. 1033).
Zpravodajem jest pan dr. Budínský,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj dr. Budínský:
Slavné shromáždění!
Studium a zkoušky na fakultách
právnických byly v bývalé rakouské
monarchii posledně upraveny zákonem z r. 1893. Zákon
ten prvním zákonem republiky byl ponechán
v platnosti. Již v staré monarchii bylo mnoho psáno
a uvažováno o tom, aby studium na právnických
fakultách bylo reformováno současně
s otázkou reformy veškerého školského
učení a studijního řádu. Přirozeno,
že tato otázka stala se otázkou i nové
republiky a že ve věci té se úsilovně
pracuje. Dříve však, než bude možno
dosíci jednoty, souhlasu v nazírání
na reformu veškerého vysokoškolského učení
a při tom také na reformu učení právnického,
jest zapotřebí, aby posavadní zákon,
který byl prohlášen za platný i pro
republiku, byl applikován na změněné
poměry. Nejedná se tedy o úpravu, o reformu
studia právnického, nýbrž o pouhé
přizpůsobení posavadního zákona
rakouského našim nynějším poměrům.
Jest přirozeno a samozřejmo, že úprava
tato nemůže míti ráz jiný než
provisorní a sice jen na tu dobu, nežli všeobecnou
zákonitou úpravou bude veškeré vysokoškolské
studium a zejména také právnické studium
upraveno. Školský výbor navrhuje, aby předložená
slavnému sněmu osnova byla schválena.