Národní shromáždění československé 1918 – 1920

R. 1917 uzákoněna byla nová pragmatika středoškolská a zaveden jednotný plat a sice 2.100 K pro veškeré suplenty a další 10%ní bienálky po 210 K, takže nejvyšší remunerace, kterou mohl suplent po 6-ti letech dosáhnouti, činila 2.730 K. Když to přepočítáme na denní plat, vidíme, že suplent začátečník měl denního platu 5 K 75 h a po 6-ti letech 7 K 48 h. Drahotní přídavky za války dostával suplent ne jako příslušní úředníci ve třídě Xl., nýbrž jako sluhové, školníci a výpomocní topiči. Později se to o něco málo zlepšilo, ale přece jen rozhodně křivda dále trvala, která na suplentech byla páchána. Jaký jest nynější stav odměny suplentské? Suplenti s plnou povinností profesorů středoškolských, a těch jest 99%, mají v prvním a druhým roce denně platu i s drahotním přídavkem 9 K 7 h, ve třetím a čtvrtém roce 9 K 64 h, v pátém a šestém roce 10 K 50 h, v sedmém a osmém roce 11 K 80 h. Uzná každý, že s tím obnosem absolutně nebylo možno vystačiti ani svobodnému, ani tomu nejskromnějšímu. Nebudeme se tedy diviti, že stav, do kterého suplenti se dostali během války, jest přímo katastrofální a sice jest to ohromná zadluženost, do které nezaviněně upadli. Mohu slavnému shromáždění posloužiti některými daty, která byla sebrána a uvedu předně výlohy suplenta skromného, žijícího v Plzni a potom suplenta, žijícího v Praze. V Plzni suplent v r. 1916, svobodný, měl všeho všudy: platil za byt nejméně 40 K, za snídaně 20 K, za obědy 90 K, za večeře 90 K; tedy za nejnutnější potřeby životní 240 K, takže jeho měsíční schodek byl 60 K. Příliv dělníků do Škodových závodů a stálé vzrůstání jejich příjmů způsobilo v Plzni neslýchané zdražení všech potřeb. V posledních třech létech platí i nejskromnější suplent v Plzni za byt 120 K, počítajíc v to světlo i topivo, za snídaně 36 K, za obědy 180 K, za večeře 240 K, tedy celkem 576 K. Počítáme-li, že suplent má plat 276 až 360 K, vedl takový stav nutně k zadlužení.

A nyní rozpočet pražského suplenta. Vezměme výdaje suplenta v Praze, který nepije, nekouří, nekupuje knih, nechodí do přednášek, koncertů a divadel, který jen žije, aby zůstal živ. Platí za laciný byt 55 K, za světlo 20 K, za topivo 30 K, za snídaně 15 K, za obědy 120 K, za večeře 180 K, za čištění prádla 50 K, za správky - nového si nemůže koupiti nic - 20, za čistotu - mýdlo, koupel atd. - 10 K. Odkud brát peníze k úhradě? Na to odpovídají doložené dluhy suplentů, sebrané z jednotlivých měst. Jen namátkou tato čísla: Na gymnasiu v Ml. Boleslavi 47.300 K, v Plzni 58.600 K v Slaném 17.500 K, v Brně 37.600 K, na Vinohradské II. reálce 29.200 K, na reálce v Písku 20.600 K, na Il. reálce v Plzni 15.900 K, na reálce a gymnasiu v Příbrami 49.000 K, na reálce v Táboře 28.400 K, v Kroměříži 37.300 K. To jsou doklady, sebrané v poslední době, které ilustrují ten stav, v jakém suplenti žili a do jakého zadlužení se válkou dostali.

Ale to by nebylo ještě tak smutné. Horší a dojímavější data statistická mohu uvésti. Jen dvě takové velmi smutné ukázky zde uvedu. Jeden týká se prof. Františka Beneše, frančtináře a češtináře, který suploval v Plzni, hladověl, dluhy nechtěl dělat a uskrovňoval se na nejvyšší míru. Obědval oběd z kuchyně gážistů, který naprosto nedostačoval. Prožíval v Plzni těžké doby, kdy nebylo ničeho, ani chleba. Kolikrát jedl loupaný oves, hned jak jej koupil, aby aspoň něco jedl, stěžoval si, že hladem nemá ani jasno v hlavě a učil při tom své povinné hodiny. K večeru jídal, měl-li, suchý chléb, často ani toho neměl, a jak říkal, byl rád, že našel někdy někde kus plesnivého k večeři. Zničiv si zdraví, zemřel r. 1918. Stejný případ uvádí Věstník českých profesorů v červnu 1918. Prof. Emil Vogel v Kutné Hoře, očekávaje po tříleté službě brzkou definitivu, se oženil, čímž začíná se u něho tragedie chudého ženatého suplenta. Definitiva nechala na sebe dlouho čekati. Přišlo jedno dítko, druhé a na konec světová válka, a kolega Vogel stále suploval. Byl jmenován teprve 1. září 1916 učitelem provisorním.

Ale tato pomoc přišla již pozdě. Jsa churav, potřeboval se varovati veškeré námahy, ale aby zlepšil hmotný stav své rodiny, po vysilující práci ve škole dával četné soukromé hodiny, kromě toho obstarával nákupy pro domácnost, podnikaje daleké cesty do vesnic a konec konců odešel smrtí, možno nazvati, hladem.

Takový stav přirozeně nemohl déle trvati a proto přišla vláda naše s návrhem na zlepšení hmotného postavení suplentů. Leč školský výbor, který se radil o tomto vládním návrhu, uznal, že jest absolutně nedostatečný, protože přídavky, na které přistoupil pan ministr financí, byly zcela nepatrné a proto hleděl školský výbor tuto vládní osnovu zlepšiti. Bohužel musím veřejně konstatovati, že snaha školského výboru nebyla v plné míře uznána, tak že zpráva, kterou zde odůvodňuji, jest již restringována, restringována ministrem financí a jak vidíte, v té restrikci jest potom zlepšením takovým, že vlastně to není ani možno nazvati nějakým stálejším zlepšením, na delší dobu, stavu suplentského.

Já nebudu probírati jednotlivé paragrafy toho zákona navrhovaného, ale sdělím slavnému shromáždění jen to, co tímto novým zákonem suplentům se dává. První rok zkušební dosud suplenti konali bezplatně. Jak jest to nadále možno, vysvitne nejlépe z toho, řeknu-li, že v této době se konají ku př. v Praze státní zkoušky profesorů středoškolských. Znám kandidáty, kteří jsou přítomni těmto zkouškám a nemají prostředků, navrátivše se většinou teprve z vojny, ani na živobytí na těch 14 dnů, jsou úplně bez krejcaru a mnozí o hladu zde po 14 dní, kde se podrobují zkouškám písemným a ústním, jsou živi. Já znám příklady, - jmenovati je nemohu a nechci - kde žádají o sebe menší půjčku denně, že je musí vytloukati, aby těch 14 dní, co zkoušky budou trvati, zde v Praze vydrželi. A nyní, až ty zkoušky udělají, musí podstoupiti zkušební rok a na ten se jim dá, prosím, 1000 K, kterých dosud neměli, t. j. něco nového. Tisíc korun na rok! Já jsem mluvil s nimi, beze všeho se vyjadřovali, že je to zlepšení, ale že to stačí právě tak na smrt hladem, poněvadž za 1000 K v příštím roce nebude moci býti nikdo živ. K tomu potřebuje skromný svobodný člověk mnohem více, nejméně 3 až 4 tisíce korun.

V druhém a třetím roce podáváme tímto zákonem supplentským na platu, tedy adjutu, denně 27 hal. a na drahotním přídavku 1 K 05 h, tedy denně 1 K 32 h. Bude míti tedy na příště v druhém a třetím roce supplent 10 K 40 h, ve čtvrtém a pátém roce přidá se jim tímto zákonem 2 K 06 h, bude míti tedy 11 K 71 h denně.

V šestém a sedmém roce činí přídavek 1 K 73 h, tedy denně 12 K 26 h. V osmém roce činí přídavek na adjutu i přídavek drahotní 95 h denně, bude míti tedy suplent 12 K 81 h platu a teprve v devátém roce bude činiti přídavek 2 K 85 h, tedy bude míti supplující profesor 14 K 60 h denně.

Tedy v době, kdy obyčejně hledí založiti svoji domácnost, kdy není sám, kdy není svoboden, eventuelně je zde žena a děti, má vystačiti s obnosem 14 K 60 h denně. Uvádím to, vážené shromáždění, proto, že tu a tam i zde se proti inteligenci mluví, - ne zde v Národním shromáždění, ale tu a tam - i proti těmto suplentům jeví se určitá zaujatost a říká se, že se učitelům a profesorům stále přidává. Musím se přiznati s bolestí, že jsem dostal také dopis, proč ve školském výboru pořád jednáme o přídavcích učitelů a profesorů, že dotyčný zná ty a ty rodiny, kde jest nadbytek a proč se těm stavům stále a stále strkají peníze. Nechci prozraditi, z jaké strany to bylo, ale velice by to překvapilo, kterého listu čtenářka se podepsala.

Račte uvážiti, vážení, jak jiné stavy jsou za práci placeny. Vezměte písařku, která má jednoroční, dokonce i půlroční obchodní školu. Ta dostává měsíčně dnes 200-350 korun i více. Nezávidím to, ale uvádím to jen k porovnání. Dále sděluji, že se mi hlásí důstojníci, kteří jsou suplenty a na otázku, kdy půjdou na školu, řekli: "Nemožno, já mám dnes daleko a daleko jiné příjmy, než bych měl, kdybych se vrátil na střední školu." A zase nechci uvádět příklad, který bych snad záviděl, anebo doklad, který by měl uváděti výčitku dělnictvu, ale musím to říci. V Praze má dělník 2 kor. 70 hal. za hodinu a zedník kolem Prahy, i ten nejmladší, od 18 let, má nejmenší příjem 18-20 korun denně.

Dále bych mohl uváděti příklady z kollektivní smlouvy se zemědělským dělnictvem, na příklad kočího venku, za kterého může býti mladík 18-20letý, jaké ten má příjmy v deputátu a plat činí měsíčně 500 až 600 korun, kdežto zde suplent podle zákona, který má býti zlepšením jeho stavu, po studiu osmi roků na gymnasiu a čtyř roků na vysoké škole a po zkušebním roce, tedy ve 24 letech má 10 K 40 h a v devátém roce, tedy ve 33 letech, má naději, že dosáhne platu 14 K 60 denně. (Výkřik: Pak nebude chtít nikdo jit studovat!) To, prosím, nechci rozváděti, kam to povede. Dokonce jsem četl v jednom českém listě a slyšel na jedné schůzi tyto důsledky, ve kterých bylo řečeno: "Ať nechodí studovat" "Tedy ať jde za toho kočího", bude tedy musiti jíti ten druhý za toho profesora, když ten přijde za kočího jest vyloučeno, že bychom nepotřebovali profesorů.

Nechci dále zdržovati Národní shromáždění, protože bylo usneseno, že předloha bude přijata bez debaty a ještě celá řada věcí jest na programu. Řeknu v závěru ještě jen toto. Celý národ má zájem na tom, aby učitelstvo i profesorstvo bylo řádně placeno. My, strana venkovská, máme na tom největší zájem a sice proto, že svěříme velké množství dorostu venkovského profesorům na středních školách a jak můžeme od nich žádati správnou výchovu v duchu národa, v duchu vlasteneckém a ve všech předmětech, když jsou profesoři skutečně tak bídně placeni a budou ještě dále nedostatečně placeni!

Podotýkám tedy k tomu, že tato úprava, vážené shromáždění, nesmí dlouho trvati. Co nejdříve musí se přijíti s řádnou úpravou platů veškerých profesorů na středních školách. Tak dále by to nešlo, a tu může pan ministr financí dělati jakékoliv překážky, tato čísla jej musí přesvědčiti, že s obnosem 14 K 33tiletý člověk ženatý s rodinou absolutně v této době živ býti nemůže.

Ke zprávě školského výboru připojeny jsou různé resoluce. Resoluce ty nejsou závazny ještě pro vládu, ale doufám, že všechna ta přání, která jsou vyslovena v těch resolucích, vláda se skutečným pochopením bude prováděti. My jsme mnohé a mnohé věci musili shrnouti do resolucí, poněvadž pan ministr financí nám je do zákona nedovolil vložiti, poněvadž by to dělalo veliký finanční efekt.

Celá předloha, jak jest zde, podle vládního návrhu vyžadovala obnos něco málo přes 3 mil. a podle toho, jak jsme to ve školském výboru přepracovali, činí to 3 mil. 850 tisíc, tedy je něco více o ³/₄ mil. větší, než bylo povolováno vládou.

Já, vážené shromáždění, vřele doporučuji celou předlohu zákona k laskavému přijetí, jakož i všechny resoluce, které jsou připojeny. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, by zaujali svá místa (Děje se.)

Hlasovati budeme tímto způsobem: O celé navržené osnově zákona, poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh, najednou i s nadpisem a úvodní formulí, potom o navržených 7 resolucích.

Jest naproti tomu námitka? (Nebyla.) Není. Povedeme si, jak jsem právě řekl.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona ve smyslu zprávy výborové, §§ 1. až 18., s nadpisem a úvodní formulí, prosím, by povstal. (Děje se.) To je většina. Zákon jest schválen v prvém čtení.

Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?

Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém.

Přeje si pan zpravodaj k resolucím slova?

Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak. Kdo souhlasí se 7 resolucemi ve zprávě výborové, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. Sedm resolucí navržených výborem jest schváleno.

Tím tento odstavec pořadu jest vyčerpán a přistoupíme k dalšímu, jímž jest

4. zpráva sociálně-politického výboru o vládním návrhu zákona (Tisk 847.) o státní podpoře stavebního ruchu (Tisk 991.). Zpravodajem jest pan kolega Nekvasil. Poněvadž se omluvil, místo něho bude referovati pan předseda sociálně-politického výboru, pan kolega Johanis. Uděluji mu slovo.

Zprav. posl. Johanis: Velevážené shromáždění!

Osnova zákona, kterou předkládá vláda ohledně podpory stavebního ruchu, jest vlastně pokračováním akce, jejímž úkolem jest, aby se podpořilo stavebnictví, aby zejména se docílilo většího počtu malých bytů než jest dosud. Předloha zákona stanoví, že stát nahradí rozdíl mezi ročním nákladem na zúrokování a umořování hypotek a že nahradí výši toho nákladu, jenž by byl stačil před válkou.

Za nynější výše cen stavebních hmot a mezd obnáší, jak známo, rozdíl mezí nákladem předválečným a nynějším nejméně čtyři pětiny. Dnes stojí postavení dělnického domu se 4 byty o 2 pokojích s kuchyní 80-100.000 K. Připadá tedy na zřízení 1 bytu obnos 25.000 K. Když by stát nahradil - mimo rozdíl na zúrokování a umořování - na stavbu domů jen to, co by stavby ty stály před válkou, připadal by na zřízení 1 bytu obnos 5000 K. Musíme si býti vědomi, že obnos tento jest značně vysoký a jest jaksi charakteristické, co bude stát příště jeden byt o jedné světnici. Při povoleném 5 milionovém obnosu znamená to podporu na zřízení 1000 bytů pro 5000 obyvatel. Tím se bytové nouzi valně neodpomůže, neboť dnes jenom v Praze schází bytů pro 2000 obyvatel, mají-li bydlet snesitelně. Jest proto pochopitelno, jestli vláda přijde s návrhem, který má podpořiti stavební ruch, že obnos navrhovaný 5 milionů korun jest nepatrný a výbor jest si vědom tohoto nepatrného obnosu, ale důležitým ustanovením v předloze jest otázka, kde se povídá, že může býti tento obnos každoročně opakován, případně i zvýšen.

Poněvadž je ale jisto, že k rychlému rozvinutí stavebního ruchu nestačí tak malá podpora, doporučuje se, aby těm stavbám, které budou od letošního listopadu, nebo nejdéle od příštího února obyvatelny, poskytla se podpora větší, obnášející aspoň polovici stavebního nákladu. A aby se mohlo stavěti domků více, jest žádoucno, aby požádáno bylo ministerstvo financí o zvýšení podpory aspoň na 50 milionů korun. Ovšem jako při všech požadovaných obnosech, které žádáme na ministerstvu financí, vždy se bude namítati, že není peněz. Tak také při podpoře stavebního ruchu musíme si být vědomi, že ministerstvo financí a ostatní činitelé státu budou musit uvažovati o otázce, jak získati peněz na takové úkoly, zejména na rozšíření stavebního ruchu, což jest ovšem možno, když se zaberou peníze těm, kteří za války zbohatli a mají nadbytek.

Povolená částka 5 milionů korun je určena pro podporu staveb domků v celém státě, nestačí však ani ku podpoře stavebního ruchu v Praze a okolí. Pomozme Praze v bytové nouzi rychle a vydatně, aby umožněno bylo zdravé bydlení obyvatelstva, kterého bude stále více a více přibývati, neboť Praha stala se obchodním a průmyslovým střediskem celého státu. Některé průmyslové závody, které z Vídně stěhují své kanceláře a továrny, hledají pro spoustu úředníků a dělníků byty. Poněvadž jich není, musíme si býti vědomi, že jistě je to škoda nejen města Prahy, ale i celého státu, když ani v této věci nemůže se vyjíti náležitě vstříc.

Dále se doporučuje, aby zvlášť bylo podporováno provádění pokusných staveb dle systémů u nás dosud neprováděných s použitím všech hmot, které jsou k disposici. Domnívám se totiž, že nutno stavěti i bez cihel, když je o ně taková nouze. Cihel nebude dost ani později, až začneme prováděti četné stavby veřejné. Je proto třeba, aby se začlo stavět i z jiných, dosud u nás málo užívaných hmot. K tomu je třeba získati zkušenosti stavěním pokusných domků, jichž provádění nutno zvlášť vydatně podporovati.

Ve zprávě sociálněpolitického výboru je naznačeno, že podporovány budou jen stavby definitivních budov. Domnívám se, že pro rychlou odpomoc bytové nouzi bylo by dobře podporovati i takové stavby, které by sice definitivně na místě nezůstaly, ale které by stavěny byly tak důkladně, že by aspoň po 20 roků umožnily zmenšovati bytovou nouzi. Jsem přesvědčen, že příliv obyvatelstva do Prahy bude tak značný, že se mu na dlouhou dobu nedá čeliti normálním prováděním staveb. Nemyslím při tom na provádění dřevěných baráků, nýbrž na rychlé provádění staveb co nejvíce ulehčených. To je již věcí techniků. Takovými rychlostavbami, hlavně v okolí Prahy, vyšli bychom vstříc i našemu studentstvu, které se tak bouřlivě a právem dožaduje lepšího bydlení.

Pánové, k této zprávě bych ještě chtěl dodati, že ceny stavebních pozemků znemožňují rychlý a vydatný stavební ruch. Tato otázka byla ve výboru dosti podrobně zkoumána. Původně v návrhu vládním bylo navrhováno, aby měli možnost ti, kteří podnikají stavby, totiž obce, družstva nebo okresy, aby mohly také zabrat stavební hmoty, zejména dřevo, železo, cihly, tašky atd.