Místopředseda Konečný
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. Rýpar (pokračuje):
pohrdá manželstvím a vynáší
tak zvaný celibát nebo panenství, a tím
byla vrhána na katolickou církev pomluva z místa
tohoto. A jaký jest pravý stav? Mohu vám
říci, že církev nikdy neschvalovala
dobrovolný celibát doživotní, který
by byl z nějakých zištných, nějakých
osobních důvodů, nýbrž, který
byl z vyššího ideálního důvodu,
to jest z opravdové lásky k Bohu. Ona zavrhla tak
zvaný celibát "starých mládenců",
ale schválila celibát dobrovolného panictví
u těch, kteří se chtějí věnovat
svému vnitřnímu životu, kteří
chtějí opravdově spojiti se se svou nejvyšší
bytostí, se svým Bohem. Manželství jest
dle církevní nauky nejsilnější
pouto, vížící člověka
k člověku se světem přirozeným,
celibát jest nejsilnější pouto, vížící
k Bohu se světem nadpřirozeným.
Proto ať se nelže zde a
nepomlouvá katolická církev, která
nikdy neučila, že manželství jest něčím
nízkým, docela hříšným,
jak řekl zde pan kolega Rouček. A kdyby
to někteří řekli, neřekla to
církev. (Posl. Rouček: To řekla
církev!) Nikdy a nikde. Naopak Kristus, řekl
něco jiného. Ten mluvil o manželství
jako o "svatém", ovšem panictví jako
lepším, o kterém řekl: "Kdo chceš
pochopiti, pochop!" A tak církev pojala tuto otázku
v celém rozsahu. A možno říci, že
jak církev vystavěla pro rodinu svatý příbytek
na zemi, tak také vystavěla jakousi kapličku
pro ty, kteří chtějí vnitřně
se vzdělávat, kteří chtějí
skutečně vnitřně se povznésti,
kteří se chtějí povznésti z
toho prachu světského k výšinám,
k tomu ideálu snažení, ale nikdy nezavrhla
posvátnosti manželské. A tuto kapličku
právě považuje vždycky za světější,
než příbytek světský. To bylo
její povinností, nechtěla-li se státi
zrádkyní čistého ducha Kristova. A
v tuto kapličku volala také kněze.
Přicházím k
otázce, o které zde mluvil právě pan
předřečník, pan děkan Kroiher,
který pravil, že celibát byl zaveden jen násilím
v katolické církvi. Sledujte dějiny katolické
církve a naleznete, že Kristus ve všem všudy
celibát odporučoval. Vyvolil si panenskou matku
svou Marii, (Veselost.) za miláčka vyvolil
si právě panického svatého Jana, a
byla to stará církev. (Hluk. Místopředseda
Konečný zvoní. Posl. Velich: A za hlavu církve
ženatého Petra!) Ano. A celá historie
staré církve vykládá, že po dobu
tři sta let (Hluk. Posl. Kouša: Marie byla
židovka!) - prosím israelitka, ne židovka,
to jest velký rozdíl - po dobu pronásledování
300 let byla zkropena cesta, kterou se ubírala církev,
dvěmi barvami, a to byla červená barva mučednictví
a bílá barva panictví. A podívejte
se na ně, že tito velikáni, jako Ambrož,
Augustin, Basil, Řehořové, Ignác,
Polykarp, všichni tito jsou jak velikány vědy
a církve, tak také jsou v ohledu tomto přívrženci
panictví v katolické církvi. Teprve, když
opustila katolická církev tuto dráhu mučednictví
a vstoupila na dráhu, kde stala se společností
státní, což jí uškodilo, - já
to přiznávám - tehdy teprve to, co bylo odkazem
Krista a mučednické doby, začala uměle
pěstovati zákony. A vypěstovala to až
k nynějšímu zákonu celibátnímu,
který byl uzákoněn za dob Řehoře
VII. a zachováván až do dnešní
doby. (Posl. dr. Stránský: Vy mluvíte
pro dobrovolný celibát!) Prosím, počkejte,
já to řeknu. Nebyl tedy kněžský
celibát zaveden církevním zákonem,
ale celý podklad zákona je celibátní
ideál v kněžstvu, to jest vyšší
pojetí katolického kněžství,
které není pouze kazatelským úřadem,
nýbrž opravdovým svátostným kněžstvím,
které se uděluje ve svátosti svěcení
na kněze, je to povznesení kněze k ideálu
Kristovu. Není to žádným článkem
víry, jest to pouze disciplinárním zařízením
a proto v každé, i v dnešní době
může se změniti. (Posl. dr. Stránský:
Jste pro tu změnu, nebo ne?) Hned na to přijdu.
Co se týká změny, zmíním se
o tom ihned, jenom podotýkám, jakým způsobem
ta otázka byla zde řešena od p. děkana
Kroihera. Jest potřeba zavésti dobrovolný
celibát, poněvadž prý ten, který
vychovává se v semináři, nestačí
svým věkem na to, aby se rozhodl. Má se dle
něho rozhodnouti až v době svého působení.
To se dá velmi krásně odstraniti, když
se zreformuje výchova kněžstva a zároveň
výchova lidu. Mohu vám říci důkazy
ze svého života. Jest to můj spolužák,
který právě, když vystoupil ze semináře,
byl pohrdán od svobodomyslné pokrokové společnosti
následkem toho, že ve IV. ročníku semináře
vystoupil. A vedl ho až do IV. ročníku pokrokový
lékař.
Matka si totiž přála,
aby šel do semináře. Byla nemocná a
synek tam nechtěl jíti. Lékař těšil
matku: "Počkejte, dočkáte se, - jak
se říká po moravsku - že z něho
bude panáček" a synka těšil zatím:
"Nebojte se, matka brzy zemře a pak můžete
vystoupiti." Matka však neumírala a syn přišel
až do 4. ročníku, a před samým
svěcením na podjáhna vystoupil. Měl
tolik mravní síly a my jsme k němu pohlíželi
s úctou, ale prosím, pokroková společnost
v jeho rodišti jím pohrdla a příčinou
pohrdnutí byl právě onen pokrokový
lékař. (Hluk.)
Místopředseda Konečný
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. Rýpar (pokračuje):
Dále tu bylo mluveno, že prý nám nikdo
nevěří, že zachováváme
život celibátní. To není také
žádnou výmluvou, to není důvod,
aby takovým způsobem tato otázka byla řešena.
Ti pánové nevěří ani Kristovi.
Zde právě padla ta největší blasfemie
se strany kol. Austa, že Kristus mět tři
milenky, tedy ani Kristus, před nímž se sklání
celá věda, i ten nevěřící
Voltaire, Rousseau atd., nebyl toho podezření ušetřen.
A co se týče námitky,
že by tím byla založena domácnost, že
by takovým způsobem byla zaopatřena žena,
také tento důvod není rozhodným. Právě,
když jsme žádali již ve starých sněmech
i zde, aby matka i sestra katechety měla nárok na
pensi, na kterou si přece katecheta platí, byli
jsme odmítnuti - a nyní se pak mluví o zaopatření
ženy pro budoucnost!
Mluvím o tom, velectění,
jen z toho důvodu, poněvadž zde byla tato otázka
takovým způsobem projednávána. Mluvil-li
pan kolega Kroiher jménem 1800 kněží,
mluvím zde já jménem ostatních 4300
kněží (Odpor.), kteří
jsou buď pro volný coelibát anebo pro závazný
coelibát, aby otázka tato nebyla řešena
takovým nízkým způsobem - odpusťte,
že to říkám - jako dosud, nýbrž,
aby tato otázka byla projednávána s hlediska
vyššího, mravního, s hlediska kněžských
tužeb, ať výše či níže
stojících. Ať stát odvalí kámen,
který tu stojí v cestě, ale ať stát
neomezuje svobodu katolické církve. Tato otázka
jest otázkou čistě církevní,
proto nespadá do kompetence státu. Stát může
odvaliti pouze státní kámen, který
stojí v cestě. (Poslanec dr. Stránský:
Budete tedy hlasovat pro ten paragraf?)
Z usnesení klubu mám
přečísti následující
klubovní usnesení: "Vzhledem k odstranění
překážky impedimenti ordinis et voti sollemnis
zrušením § 63. rozlišujeme:
1. Kněží, kteří
již z církve katolické vystoupili a namnoze
již rodinu mají.
Vzhledem k těmto souhlasíme,
aby překážky vyššího svěcení
přestaly.
2. Kněží, kteří
v církvi zůstávají a úřad
kněžský zastávají a zastávati
chtějí, zůstávají vázání
církevním zákonem o překážce
vyššího svěcení a nemůžeme
positivně spolupůsobiti, dokud církev, jak
doufáme, sama zákon nezmění."
Tedy, velectění, tím
jsem naznačil za hojného a stálého
přerušování, jakým způsobem
se proti nám a našemu pevnému stanovisku zásadnímu,
proti našemu přesvědčení v tomto
slavném Národním shromáždění
bojuje, jak se pomlouvá.
Náš president Masaryk
řekl: "Duch zvítězil v této válce
nad hmotou". Materialisticko-socialistický duch ovládá
naši sněmovnu, jež klade základy k budově
republiky. Jen kameny sváží do základů
bez tmele, vyššího ideálního vzletu.
Jaké pevnosti ale budou pak tyto základy? Archimedes
kdysi volal: "Noli tangere circulos meos!", nedotýkej
se nebo nenič mých kruhů. I k vám
volá náš lid: "Nolite tangere circulos
meos!", neničte našeho mravního základu,
na němž má býti vychována mládež,
chlouba národa, nerušte ho v materialistický
prospěch jednotlivců na úkor celého
drahého národa. Zadržte chladnou ruku, dokud
není pozdě, opravte, dejte svobodu, pokud jednotlivci
toho žádají, ale nikdy na úkor celku,
na úkor mravního základu.
Heslem vaším ať
jest blaho národa a ne blaho jednotlivců, byť
to i bylo snad po případě 20.000; to by byl
čistý egoismus.
Lid sám, velectění,
dnes mluvil a promluvil na pražských ulicích,
ale docela jiným způsobem. (Hluk.) Netíží
ho jho manželské, ale drahota úžasná
ho tíží, ti lichváři a ta drahota,
která volá po odpomoci. A co se stalo zde v této
sněmovně? Ještě doposud se nestalo nic,
ani ústředny nebyly zrušeny, ani nebylo lidu
pomoženo, a lid pořád volá a pořád
volá. A sám dr. Matoušek zde řekl, že
ztrácíme drahý čas tím, že
jsme tuto otázku nenechali v rámci otázky
církevní a že řešíme tuto
otázku dnes. Řešte ji, řešte ji,
ale tak, aby tím nebyl dotčen mravní základ
naší republiky, mravní to základ rodiny
a výchovy našich dětí. (Výborně!)
Místopředseda Konečný
(zvoní): Řečnická listina je
vyčerpána. Než udělím slovo panu
zpravodaji, dovolte, abych sdělil s vámi, že
předsednictví byl dodán následující
dodatek člena Národního shromáždění,
dra Stojana, k § 12. Navrhuje, aby ve 2. odstavci
za slovem "zasvěcených" byla vsunuta slova:
"nebo vyvěšením u hlavního vchodu
kostela alespoň 8 dní, z nichž dva jsou zasvěcené".
Tento návrh pozměňovací
je dostatečně podporován a je proto předmětem
jednání.
A nyní prosím občana
zpravodaje, dra Boučka, aby se ujal k závěrečnému
doslovu slova.
Zpravodaj dr. Bouček:
Slavné Národní shromáždění!
Rozdělím si své
výklady takto: napřed zaujmu stanovisko k návrhům,
které v osnově vám předložené
byly učiněny a pak reagovati budu na některé
vývody pánů řečníků.
Pokud jde o návrh pana kol.
Jurigy, vyslovuji se pro něj. Jsou to dodatky k §
3., 7., 8, 9., 11., 29. a 30. Rozšiřuje se jimi platnost
předpisů osnovy o fakultativním sňatku
civilním také na Slovensko. V úzké
souvislosti s tímto návrhem pana kol. Jurigy jest
návrh pana kolegy Dúly a soudr., který rovněž
vztah má k rozšíření § 1.
a 12. na Slovensko. Má totiž v § 26. přidáno
býti slovo "župan", které jest nezbytné,
má-li tento zákon míti platnost na Slovensku.
Rovněž projevuji souhlas s návrhem pana kol.
Dúly k § 25., kterým zrušuje se totiž
ustanovení § 25. čl. zákona uherského
ze dne 31. září 1894, kterým uzákoněn
byl na Slovensku celibát a tedy i na Slovensku celibát
má býti zrušen - rozumí se samo sebou
pro obor státu. Co si církev bude dělati,
do toho my se jí nepletem, poněvadž stojíme
na stanovisku rozluky státu od církví.
K § 3. pan kol. Stojan navrhuje,
aby místo slova "přivolení ke sňatku"
bylo užito slova "souhlas". Musíme však
míti v zákoně jednotnou terminologii. Slovo
"přivolení " vyskytuje se v zákoníku
na několika místech, mohla by tudíž
změna toho výrazu "přivolení
" v § 3. při výkladu zde míti v
zápětí různá nedorozumění.
Vyslovuji se tudíž, proti tomu, aby tato záměna
slova "přivolení" slovem "souhlas"
byla schválena.
Druhý návrh pana kol.
Stojana k § 6. V osnově praví se totiž:
"Nevejdou-li snoubenci v manželství do šesti
měsíců od posledního dne vyhlášky,
sluší vyhlášku opakovati." Pan kol.
Stojan myslí, že jest zřetelnější,
když se řekne "nutno vyhlášku opakovati".
Já konečně proti tomu nic nemám, račte
si to rozhodnouti sami. "Sluší" nebo "nutno",
obojí znamená totéž.
K § 9. návrh pana kol.
Stojana zní tak, že se má za slova: "Přivolení
k manželství může se státi zástupcem"
přidati: "zvláště k tomu určeným".
Vyslovují se proti tomuto návrhu, poněvadž
předpis § 9. přejat jest z § 76. platného
obč. zák., o jehož výkladu dosud nevzešla
nikde žádná pochybnost, a pokládám
proto za zbytečné, aby oproti platnému právu
osnova zákona tímto způsobem byla doplňována.
V další větě
navrhuje pan kol. dr. Stojan toto znění:
"Není-li plná moc takto vypravena aneb
upadl-li zmocněnec v nepříčetnost
nebo zemřel-li, je manželství
neplatné." Vyslovuji se proti tomuto dodatku, protože,
zemře-li zmocněnec, nemůže intervenovati
při sňatku, a upadl-li v nepříčetnost,
rozumí se to podle všeobecných předpisů
zákona rovněž. Prosím tudíž,
abyste tento dodatek pana kol. dra. Stojana zamítli.
Další návrh pana
kol. dra. Stojana zní takto: "Zmocněnec
musí uzavříti manželství
osobně" - tedy proti platnému právu
znamená to odchylku, ale řekl bych zase: podle platného
práva neměli jsme pražádných
pochybností o tom, jak se má zákon vykládat,
a musíme přihlížet k předpisu
§ 1010. obč. zák. Proto navrhuji, aby také
tento dodatek p. kol. Stojana byl zamítnut.
Další návrh p.
kol. dra. Stojana týká se § 8., podotýkám
však, že p. navrhovatel jej odvolává se
zřetelem na můj soukromý výklad. V
§ 8. praví se: "Přivolení k manželství
se prohlašuje před přednostou politického
úřadu okresního (obecního), na Slovensku
před matrikářem nebo jeho zástupcem
u přítomnosti dvou svědků a přísežného
zapisovatele. Při církevním obřadu
dosud přísežného zapisovatele nebylo
Panu kol. dru. Stojanovi nebylo jasno, jestli snad nenastane
přijetím této osnovy nějaká
změna, že by budoucně faráři
musili přibírati přísežné
zapisovatele. Nemění se na platném právu
v tomto směru nic, tedy právě tak, jako u
židův a protestantů, tak i u katolíků
nebude nutno při církevním obřadu
přibírati zapisovatele.
Pokud jde o § 12., rozumí
se samo sebou, že předpisy dosavadní trvají
v platnosti, pokud jde o sňatek církevní.
Teď přicházím
k návrhům p. kol. dra. Bartoška. Já
jsem již hned v úvodu svého výkladu
řekl, jaké je správné stanovisko v
otázce obligatorního sňatku civilního,
ale loyálně dostávám povinnosti na
mne vznesené a prosím vás, abyste přes
jistě hluboko sahající důvody pana
kol. dra. Bartoška odmítli jeho návrh,
pokud se týká zavedení sňatku obligatorního.
(K dru. Krouskému: Pane kolego, je mě těžko
při tom, a proto neposmívejte se mi a neztěžujte
mně můj život!) Jsem tedy pro to, aby
zamítnut byl návrh pana kol. dra. Bartoška,
týkající se §§ 1.-12. a §
28. této osnovy.
Pokud jde o další návrh
pana kolegy Bartoška k § 16. a) a c), tedy po
dohodě stran a ve smyslu kompromisu navrhuji, aby první
alternativa byla zamítnuta, za to však abyste dali
schválení této změně osnovy
v § 16. a): "Uplynula-li od provedeného soudního
rozvodu 3 léta (podotýkám, že tyto změny
týkají se jen manželství již rozvedených),
netřeba k rozluce souhlasu druhého manžela
a netřeba ani nepřekonatelný odpor, ani rozvážnost
počinu zjišťovati." - Důsledkem toho
§ 16. c) musí zníti takto: "Nejde-li o
manželství před působností tohoto
zákona aspoň tři léta rozvedené
- to pan navrhovatel chce vsunouti do § 16., - a nesouhlasí-li
druhý manžel s rozlukou, anebo tvrdí-li jiný
důvod, než nepřekonatelný odpor, soud
odkáže žadatele na pořad práva."
Vyslovuji se proti návrhu
pana kol. Bartoška, pokud jde o změnu §
18. Pan kol. Bartošek totiž k § 18. navrhuje dodatek.
Přečtu napřed celý paragraf 18.: "Ve
sporech o rozluku manželství pro nepřekonatelný
odpor odpadá předchozí rozvod podle §
13. odst. i tohoto zákona, jsou-li už manželé
soudně rozvedeni a uplynul-li od té doby jeden rok,
aniž obnovili manželské společenství;
uplynula-li tři léta od provedeného soudního
rozvodu, je pokládati tvrzený nepřekonatelný
odpor za prokázaný, pokud výsledky ústního
jednání tomu neodporují."
Pan kol. Bartošek navrhuje,
aby byla přičleněna tato věta: "Souhlasu
druhého manžela s rozlukou není v tomto případě
zapotřebí... Vedlo by to k nedorozumění.
(Hluk. Předseda zvoní: Prosím o klid!)
My tyto úlevy poskytujeme jenom, pokud jde o manželství
před vyhlášením tohoto zákona
rozvedená. Kdybychom i k § 18. tento dodatek přijali,
tedy bychom umožnili, aby i bez souhlasu druhé strany
přes tvrzený důvod vzájemného
nepřekonatelného odporu manželství k
jednostrannému návrhu mohlo býti rozloučeno.
To není intendováno a prosím, abyste tomuto
dodatku § 18. svého souhlasu nedali. Tím jest
vyčerpán návrh pana kol. Bartoška.
Pokud jde o resoluce pana kol. Rolíčka
a Austa, měl bych návrh v tom směru,
aby resoluce pana kol. Rolíčka byla schválena
a pokud jde o resoluci pana kol. Austa, aby odstavec první
její přikázán byl výboru finančnímu
a odstavec druhý a třetí výboru právnímu.
Nyní přicházím
k druhé části svého výkladu
a jest mým úkolem, abych reagoval... (Posl. Stojan:"
Prosím, pane referente, abyste prohlásil, že
§§ uvedené v § 25. se zrušují
jenom pro obor státní!) My upravujeme právo
občanské. Tak jako nechceme a nepřipustíme,
aby církev se nám do práva občanského
míchala, my se nemícháme do ustanovení
práva církevního. To jest velmi loyální
a to znamená pro nás rozluku státu a církve.
Vy budete pány ve své společnosti náboženské
a my pány ve svém státě. Řím
nám do něho nesmí mluviti, jako my nebudeme
do toho papežovi mluviti! (Člen N. sh. Stojan:
Děkujeme! Hluk.)
Předseda
(zvoní). Prosím o klid!
Zpravodaj posl. dr. Bouček
(pokračuje): Přicházím nyní
k druhé části svého úkolu,
abych reagoval na některé vývody pánů
řečníků, a tu mi pánové
z katolické strany lidové dovolte, abych Vám
řekl něco: Katolická strana lidová
podle mého názoru se dělí na dvě
skupiny. Jedna jest vedena p. prof. Kordačem a tu
velmi ostře odlišuji od té snad dvoučlenné
strany. Jedním je laik, druhým kněz. Z těch
dvou pánů nikdo nemluvil, ale když jsem zde
včera seděl a mluvil p. docent Jehlička,
jeden z těch dvou pánů na mě zvolal,...
(Výkřiky.) že jsem tu osnovu podal proto,
abych jako advokát měl v kanceláři
co dělati. A druhý, kněz, řekl, když
jsem šel kolem: "Ano, pravdu má". Ti pánové
bránili se proti tomu, když zde bylo opětně
tvrzeno, že s kazatelen bylo na cti utrháno nám,
kteří za reformou práva manželského
stojíme. Tu uvažte jedno: Oni říkají,
že nám neutrhají na cti, ale zde neštítili
se dva pánové z toho tábora vrhnouti mi takovou
triviální urážku ve tvář,
že při té celé osnově nebyl jsem
veden žádným jiným motivem, než
tím, abych si vydělal v kanceláři
peníze. Nestotožňuji takového Kordače
s těmi triviálními lidmi a dovolte, abych
přestal o tom mluviti, poněvadž bych snižoval
toto Národní shromáždění,
(Potlesk.) kdybych takovými lidmi chtěl se
dále zabývati.