Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na koniec chcem v krátkosti pripomenúť druhý bod, totiž to o forme, čo sa manželstva týka. S tým budem hotový hneď. Keď v Uhorsku v roku 1894 zavedené bolo obligatórne civilné manželstvo s rozlukou, vtedy gróf Zichy založil novu politickú stranu, ktorá začala bojovať za revisi u týchto zákonov a ich zrušenie, slovenský ľud hrnul sa pod jej zástavy a žiadal zrušenie týchto zákonov. Celé martýrium podstúpil za tuto stranu a za zrušenie týchto zákonov. Lebo v obligatórnom civilnom manželstve videl slovenský ľud znásilnenie svojho svedomia, videl v tomto zákone znehodnotenie manželstva a cítil, že spojené boly so štátnym obligatórnym civilným manželstvom veľké ztraty na čase i peniazoch. A na tomto stanovisku stojí slovenský národ až po dnešný deň. Keď sa stala revolúcia ríjnová a praskly staré maďarské zákony, ľud náš bol veľmi rád, že sa zbavil povinného civilného manželstva, že nešiel viac k tomu matrikárovi a ani dnes k nemu neide.

Slovenský národ dúfa, že v tejto republike, v našom štáte sa mu bude v každom ohľade lepšie vodiť, než sa mu vodilo ve starom Uhersku. Práve preto i v tomto ohľade si žiadame, aby bolo zrušené obligatórne civilné manželstvo a s nášho stanoviska nejideálnejším by bolo, keď by sa zaviedol status quo ante, alebo aspoň fakultívne civilné manželstvo a my s velikým uspokojením berieme na známosť to, že sa tu istý kompromis stal a že sa rozhodli členovia tohoto národného shromaždenia vo veľkej väčšine za fakultatívne manželstvo občanské, poneváč toto viac odpovedá duchu slobody, ktorý v republike panovať má. My fakultatívne manželstvo považujeme voči obligatórnemu manželstvu ako minus malum. Budeme radi, keď členovia tohoto slávneho shromaždenia budú hlasovať za fakultatívne manželstvo a veľmi snažne by som ich všetkých prosil, aby hlasovali proti tomuto nešťastnému § 13. tohoto návrhu zákona, alebo, keď by sme sa mu nemohli vyhnúť, veľmi snažne by som prosil, aby tá brána rozvodu, o ktorej som práve hovoril, bola čím užšia. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku, v řečnické listině zapsanému, panu kolegovi dru Černému.

Posl. dr. Josef Černý: Slavné Národní shromáždění!

Klub republikánské strany československého venkova, ku kterémuž mám čest náležeti, hlasovati bude pro zprávu právního výboru a to, jak je předložena, v plném znění, bez jakýchkoli změn. Prohlášení toto předesílám z toho důvodu, aby snad z pozdějších vývodů mých nebyly vyvozovány nesprávné konkluse o stanovisku, jaké k navrhované reformě manželského práva zaujmeme.

Není, velevážení pánové, žádné pochyby o tom, že pronikavá reforma manželského práva jest nutnou, že nutno jest manželský zákon pozměniti, reformovati a položiti na nový moderní podklad, který by duchu národa a jeho potřebám odpovídal. Nepopírám, vážení pánové, že navrhovaná změna, která bude za několik okamžiků vtělena v zákon, činí v zákonodárství značný krok ku předu, avšak přes to nemohu se zbaviti dojmu, že předložený zákon, toto dílo dlouhého smlouvání a kompromisu, nestojí na výši doby a není výplodem opravdového zákonodárství moderního. A z tohoto důvodu jsem, vážené Národní shromáždění, přesvědčen a také poněkud v rozporu s p. ministrem spravedlnosti, že přes velikou naléhavost reformy manželského práva, kterou i strana naše plně uznává, není zákon projednávaný té okamžité akutnosti, že by byl musil býti projednáván již nyní, kdy veškeré zákony jsou výsledkem kompromisu a kdy kterákoli strana tohoto slavného Národního shromáždění může položiti své veto a tak učiniti ze zákonného návrhu pokrokového a moderního buď zákon strannický, anebo nějaké zákonné nemoderní monstrum.

Rozhodně musíme přiznati, co přiznal i také sám p. referent, že zákon tento není jistě úplnou perlou našeho zákonodárství. Veleváženým členům tohoto Národního shromáždění jest velmi dobře známo, že i veliká většina našeho národa, bez rozdílu stavu a politického příslušenství, dívá se na řešení otázky této podobně jako já a že není nijak nadšena touto přílišnou naší zákonodárnou činností. Ano, velectění pánové, my máme velmi často možnost a příležitost, a to i veřejně od vlastních lidí, slyšeti jisté projevy nelibosti a oprávněné výtky v tom směru, že zapomínáme, že jsme spíše sborem ústavodárným nežli zákonodárným a že máme v prvé řadě dáti státu ústavu a pak teprve snad vyřešiti zákony nezbytné, bez kterých republika naše by se obejíti nemohla.

Měli bychom si, velectění pánové, snad častěji vzpomenouti slov našeho velikého presidenta - osvoboditele, která byla s tohoto místa již několikrát velmi vhodně připomenuta a která, jak všem pánům jest známo, obsahují tolik hluboké pravdy a já bych řekl také snad výtky nebo rozhodně napomenutí do budoucnosti.

Stranu naší interesuje v prvé řadě, jak dívá se na projednávaný zákon český venkov.

Jak dívá se naň lid zemědělský? Téměř ve všech koutech naší republiky stejně. Častokráte se stalo mně a jistě také mnohým z vážených pánů poslanců, že vyvstal prostý venkovský člověk a prohlásil svůj podiv na tím, proč dnes v této veliké době revolučních převratů, v době, kdy na Slovensku teče ještě drahá krev našich bratří legionářů, v době, kdy docházejí tak těžké a smutné zprávy z Těšínska, my projednáváme zákon, který vinou různých nesvědomitých agitací působí tak veliký a těžký zmatek mezi naším lidem?

To jest, velectění pánové, také jedna a důležitá příčina, proč dnes není pravá doba ku projednávání podobných zákonů. Dnes je velmi vhodná půda, jmenovitě na našem venkově, k tomu, aby různými a bohužel nesprávnými agitacemi byl venkovský lid, který žije ještě v krásných illusích a nezkalené radosti z nabyté svobody, zúmyslně maten a v omyl uváděn tím, že reforma manželského práva dotýká se nepřátelsky náboženské stránky stavu manželského, kterýž následkem toho dojde povážlivého a nebezpečného uvolnění.

To, vážení pánové, by se díti nemělo, to není důstojné dnešní veliké doby, kterou prožíváme, aby dobrý lid venkovský, který jest ve svém jádru nábožensky hodně konservativní, byl klamán, sváděn k podpisům různých protestů a v duši své otravován falešnými vymýšlenými zprávami a údaji o útocích na náboženství, na církevní formu manželství a podobně. To je, vážení pánové, neupřímná, zúmyslná, škodlivá agitace a já prosím pány poslance strany lidové, kteří snad nesouhlasí s taktikou, kterou jsem si dovolil naznačiti, aby vlivem a autoritou svojí zabránili pro příště něčemu podobnému, národa našeho jistě nedůstojnému.

Navržená osnova, pokud se zákona samotného týče, hluboce zasahuje do posaváde platných norem manželského práva a reformuje stávající ustanovení zákona v demokratickém duchu nynější doby, odpovídajícímu aspoň poněkud požadavkům a potřebám národa.

Zaostalý a duchem středověkým prodchnutý zákon stojí před likvidací. Stál se starým Rakouskem, v němž jedině mohl platiti, a s ním také padá.

Vždyť, jak velectěným pánům je známo, ještě v r. 1855 dne 18. srpna uzavřen byl mezi stolicí papežskou a vládou rakouskou konkordát, v němž stanoveno, že církevní soudce má souditi ve věcech manželských dle předpisu církevního a jen občanskoprávní záležitosti mají býti přikázány světskému soudu.

Tento anachronismus zákonný, který upravoval po více než celé století nejdůležitější stať občanského práva, právo manželské, plnil hrozné své poslání ke zkáze jistě velmi mnohých nešťastníků. Jak těžko bylo by, velectění pánové, vypočísti oběti, které žalují na nešťastný svůj osud, na drakonická ustanovení manželského zákona! Nemožno dnes již odčiniti ty četné křivdy, a napáchaná bezpráví v manželstvích nešťastných, možno však do budoucna předejíti ovšem všem strašným důsledkům v manželství rozumnou zákonnou reformou.

A v čem hledati jest, velectění pánové, kořen tohoto velkého zla? V posaváde platné nerozlučitelnosti manželství a v důsledcích z ní plynoucích. Nerozlučitelnost manželství byla starým zákonem hájena až do nejkrajnějších mezí a pod pláštíkem jejím páchány nejtěžší mravní zločiny na ubohých obětech, pro něž stalo se setrvání v manželství vinou manžela druhého mukou.

Lex dura, sed lex, můžeme směle o tomto zákonu říci. Lex dura ke všem těm, kteří nezaviněně museli nésti těžké bříme nerozlučitelnosti manželství s osobami, které nebyly nijak hodny, aby mohly býti součiniteli, neb stranami posvátného svazku, jakým manželství jest.

Jen smrt to byla, jak váženým pánům jest známo, která mohla rozloučiti manželství mezi katolíky uzavřené, a nic druhého na světě.

Manželství rozvedených katolíků musilo zůstati i po rozvedení manželstvím, manželské pouto nesmělo býti uvolněno ani z důvodů nejvážnějších. Tvrdý zákon klidně přehlížel veškeré, mnohdy strašné důsledky mravní a sociální, které z tak četných rozvedených manželství plynuly. Rozvedení manželé byli povinni, třeba žili od sebe rozloučeně, zachovati si manželskou věrnost, byli vázání zákonem k nucenému celibátu. Tím, vážení pánové, je řečeno vše.

Všimněme si však přes to blíže života manželů rozvedených. Všimněme si zejména osudu nešťastných dítek z takových manželství, všimněme si pak zvláště života a postavení rozvedené ženy.

Osud dítek z manželství rozvedených jest jednou z nejpalčivějších otázek, která musí býti řešena, a rovněž osud oněch nešťastných žen, při nichž rozvod manželský nebyl pouhou podmínkou, aby mohly životem, do něhož zabředly, profanovati všecky etické pojmy, které jsou s manželstvím nerozlučně spojeny.

Tím dáno jest, velectění pánové, stanovisko strany naší k navrženému zákonu:

Pomoci slabým a nešťastným dítkám, zachrániti je před mravní zkázou, postaviti se na ochranu slabých žen a odvrátiti od nich všechny možné strašné důsledky, kteréž by rozvedenou ženu mohly ohrožovati.

Všimněme si nejprve dítek, - jejich postavení v manželství - kde rodiče jejich jsou, ať z důvodů jakýchkoliv, nešťastnými, kde vymizela z rodiny láska a kde jsou jen nesváry a snad i hrubé nadávky v rodině hostem.

Jak působí takový nešťastný život rodičů na útlou duši dítěte? Jaký vliv má neštěstí rodičů na výchovu jeho? Vážení pánové, jistě zhoubný a případně i nemorální. Jak může se státi dítko z manželství takového užitečným členem lidské společnosti? Od nejútlejšího mládí vkapován jest mu jed hořkosti do radostí dětských let a vštěpováno jest mu do nevinné duše jen nepřátelství proti otci, po případě proti matce. Namítne se snad, vážení pánové, poznámka - pak mohou se dáti manželé takoví rozvésti a jest o záchranu dítek aspoň do jisté míry postaráno.

Tomu však bohužel tak není.

O dítky takové hádá se u soudu zpravidla muž i žena a ani § 142 novely obč. zákona, který dává dítko tomu z manželů, u něhož se lze nadíti lepší výchovy, nebude tuto otázku zdárně a úplně řešiti.

Dítky v rozvedených manželstvích jsou zase často svědky prostopášného života své rozvedené matky, nebo svého lehkomyslného otce, duše jejich jest otravována, charakter jejich se porušuje a béřou úhonu ku škodě celé lidské společnosti. Rozvod manželů luštil otázku dítek velmi nedokonale.

A jak bude, velevážení pánové, s dítkami manželství rozloučených? Není výslovně tato otázka v nové osnově řešena, ale jest jisto, že v největším procentu naleznou nešťastné dítky v případě, že rodiče jejich v nový sňatek vejdou, nového otce, novou matičku, která jim nahradí ztracené štěstí novým, hřejivým životem rodinným. Či nemáme sta a sta takových případů, kde muž, vdovec s několika dítkami vstoupil v nový sňatek a v ženě, kterou si vyvolil, našel nejen svoji ženu a hospodyni, nýbrž i nejpečlivější a nejstarostlivější matku svých dítek z prvního manželství? Podobně tomu bude, velevážení pánové, i při manželstvích rozloučených. Nyní, vážené shromáždění, ohlédneme se poněkud blíže po životě rozvedené ženy. Jaké jest její postavení v životě soukromém, jaké v životě veřejném? Postavení rozvedené ženy není, vážení pánové, v žádném z těchto případů závidění hodným a to ani ženy takové, která úzkostlivě dbá své pověsti, která bezúhonný život svůj staví daleko z dosahu nízkých pomluv. Ženy řádné a čestné trpí zde s oněmi svými družkami stejného osudu, které neštěstí své nepojímají tak tragicky, nebo které chtějí všechnu tragiku svého života maskovati lehkomyslným životem, jemuž v náruč se vrhají. Máme často možnost slyšeti, vážení pánové, zejména ve společnosti bez jakýchkoli poznámek: "To jest rozvedená dáma!" Nevycítili jste, prosím, velectění pánové, v těchto slovech s průzračným despektem pronesených, celou charakteristiku takové ženy? Nebyl těmito pohrdlivými slovy vystižen celý třeba nezaviněný osud takové nešťastnice? Ve velkých městech, kde neznají se lidé navzájem a kde také neznají se důvody rozvedených manželství, byla rozvedená žena stavěna na nižší mravní niveau, a to ve velmi četných případech zajisté neprávem. Jaké to musí býti trpké a hrozné poznání pro ony ženy rozvedené, kterým dobrá pověst a čisté jméno jest nade vše a které čest svojí vzdor všemu těžkému postavení společenskému úzkostlivě chrání!

To jsou, velectění pánové, ženy světice, které vzbuzují vážnost každého a jichž osud neodolatelně nutí ku hlubokému přemýšlení. Ženy takové nesmějí býti napříště vydány uštěpačným poznámkám a bezdůvodnému podezírání, postavení jejich musí býti do základu změněno, nesmějí více trpěti nevinní s vinnými. To jest, velectění pánové, jedna kategorie žen, kategorie první, lepší a mravnější.

Všimněme si však žen oněch, které nejsouce tak hluboce mravně založeny, nechávají se strhnouti svým temperamentem, společnosti aneb jinými různými okolnostmi na úplné scestí a vrhají se v náruč životu lehkomyslnému, případně i prostopášnému.

Kde končí tak často, vážení pánové, život takové ženy? Jaký je její osud? Nejděsnější mravní propadliště se všemi svými strašnými důsledky. Zde stojíme, vážení pánové, u té nejhroznější kapitoly, kterou tak často uzavírá se dobrodružný a strastiplný osud nebohé oběti, která často bez viny svojí a jen nešťastným zákonným rozřešením poměrů rozvedených manželství vržena jest do nejpustší mravní propasti, ze které není více žádného morálního vysvobození.

Či jest, vážené Nár. shromáždění, málo případů, kdy žena řádná a bezúhonná vinou mužovou o štěstí rodinné připravena a ve svých ideálech zklamána, propadá po rozvodu životu nemravnému veřejnou morálku urážejícímu?

Anály velkoměstské prostituce pověděly by nám k našemu úžasu více a my mohli bychom se dověděti, že značné procento ubohých nočních bludiček patří do kategorie žen, které byly rozvedeny a které nedokonalostí zákonnou nemohly život svůj v čas dle potřeb a tužeb svých upraviti a tím morálně se zachrániti.

To jest druhá kategorie žen, kategorie žen těch nešťastnějších.

A jděme, vážení pánové, dále. Jděme po stopách tohoto strašného osudu mnohé rozvedené ženy a pátrejme, zda ve velmi četných případech nekončí se neštěstí její v neštěstí novém, větším, totiž v dalším nešťastném životě, který dává svému nemanželskému dítěti. To jest kletba matčina, která mstí se na nevinné oběti, kteráž, dík zákonům až do nedávna platným, nesměla nésti ani jména svého otce.

Veliké množství dětí nemanželských pochází z rodičů rozvedených.

Nevinný tvor bývá v častých případech obětí strnulých ustanovení zákonných, která brání jeho rodičům, aby mohli vstoupiti v nové řádné manželství a dáti základ k šťastnějšímu životu rodinnému, kterého dříve nenalezli.

Tyto důvody, důvody to prosté lidskosti, důvody morálky a plynoucí z nich důvody sociální jsou kategorickým příkazem důkladné a rozumné reformy posaváde platných ustanovení zákonných, v jichž duchu jest posavadní manželské právo zřízeno.

Jak dovolil jsem si již naznačiti, neupravuje předložený zákon právo manželské úplně, ponechává četné otázky předůležité z práva rodinného, zejména pak z majetkového práva manželského nerozluštěny a bude proto třeba rychlých doplňků, jmenovitě také změn 28. hlavy obč. zákona o manželských smlouvách, které s manželským právem tak úzce souvisí. Otázka ta dotýká se nejvíce majetkových poměrů venkovského lidu, kde v 99 % je muž se ženou spoluvlastníkem rolnické usedlosti.