Tedy my nejsme s tou reformou, jak
je provedena, úplně spokojeny. Byly bychom tam rády
viděly mnohé (Posl. Sedláček: Volnou
lásku!), co z našeho ženského socialistického
stanoviska má specielně pro nás dalekosáhlý
význam.
Pánové, vy se díváte
na volnou lásku nízce, a proto není možno,
aby se o ní zde mluvilo s vámi!
Proto dnes při této
příležitosti reklamujeme pro sebe právo
na součinnost, až půjde o reformu občanského
i trestního zákona vůbec. Doufáme,
že se bude pak ve svolané anketě na příklad
jednati s kompetentními zástupkyněmi žen
přímo, aby účast žen na tvorbě
zákonů vzhledem k nepatrnému zastoupení,
jaké v tomto Národním shromáždění
máme, nezůstávala ilusorní. Ano, pánové,
se zástupkyněmi žen měli jste jednat,
a nikoli s pány určité náboženské
kasty - já nemíním urážet nikoho,
neboť tito pánové nemají od žen
mandátu - nemáte těch mandátů,
abyste hájili našich zájmů, jimž
nemůžete ani rozuměti. Neboť dle písma
svatého... (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. Landová-Štychová
(pokračuje): opakuji, pánové, že
vy nemáte mandátu mluviti jménem žen,
že vy nemůžete rozuměti našim zájmům,
neboť dle písma svatého, které přece
jako zjevení boží dle rozhodnutí Nicejského
koncilu z r. 325 tvoří základ křesťanské
věrouky, není žena rovnocennou bytostí.
"Ženy mužům svým poddány buďte
jako pánu. Neboť muž jest hlava ženy, jako
i Kristus hlava církve"... "a proto jako církev
poddána jest Kristu, tak i ženy mužům
svým ať jsou poddány ve všem."
Tak praví apoštol Pavel
ve své epištole k Efezským, kap. V. verše
22. až 24. a ve verši 33. končí: "Žena
ať se bojí muže!" (Veselost. Nepokoj.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid. (Hlas: Čtěte
to celé! To by to musila vozit na trakaři!).
Posl. Landová-Štychová
(pokračuje): To stačí. A znovu
opakuje v I. epištole k Timoteovi kap. II. verše 11.-14.:
"Žena pak ať se učí mlčeti
ve všeliké poddanosti." (Veselost.)
Předseda
(opětně zvoní):
Posl. Landová-Štychová:
"Nebo ženě nedopouštím učiti
ani ovládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení.
Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva. A Adam
nebyl sveden, ale žena svedena jsouc, příčinou
přestoupení byla." Zde zřejmě
navazuje Pavel na 16. verš z III. kapitoly první knihy
Mojžíšovy, kde bůh určuje Evě
trest za první hřích, řka mimo jiné:
"A pod mocí muže tvého bude žádost
tvá a on panovati bude na tebou!" A i ve své
první epištole ke Korinthským, kapitola XI.
ve verši 9. slovy: "Není zajisté muž
stvořen pro ženu, nýbrž žena pro
muže! "navazuje na II. kapitolu I. knihy Mojžíšovy,
kde jest líčen vznik ženy ze žebra Adamova.
Tyto zkazky starých zapadlých věků
budí dnes úsměvy na rtech mnohých.
Ale ženy, narážejíce pro své politické
zrovnoprávnění při každém
kroku v životě na předsudky vzniklé
z nízkého náboženského nazírání
na ženy a vždy ostře zahrocené proti ženskému
živlu, ať jest to v dílnách, kancelářích,
zkrátka všude, kde ženy musí zápasiti
samostatně o svou existenci, tyto ženy vědí
již dnes dobře, že tam právě, pánové,
skrývá se kořen naší ženské
bídy a našeho ponížení. Chápeme,
jak mohla vzniknouti pošetilá představa vlastní
povýšenosti v ubohé hlavě nevědomého
divocha, zmateného fysiologickou odlišností
ženy a její bolestnou funkcí matky, odkázané
na pomoc a ochranu kamaráda muže. Chápeme,
pánové, že z kamaráda stal se brzy pán.
A byla to náboženství všech věků
a národů, která dala svou sankci této
hloupé domýšlivosti, a to nezapomeneme, že
ona právě udržovala ženu v poddanství
tím, že všeobecně nedopřála
volného vývoje jejímu ostatnímu vrozenému
nadání. (Posl. Čuřík: Žena
křesťanská vděčí za svobodu
křesťanství!) Upevňujíc její
otrocká pouta, zotročilo náboženství
celé lidstvo, neboť tvor, jemuž odňato
právo sebeurčení, jest neschopen zroditi
a vychovati ušlechtilé a volné lidi. Krvavé
tragedie lidstva jsou toho důkazem. Pravda, křesťanství
učinilo jen nepatrné ústupky (Výkřik:
Konečně!) barbarskému názoru židovskému.
Sice pomáhá osvoboditi ženu od hnusného
systému mnohoženství a sňatků
na výpověď, ale stanoví vedle svátosti
manželství později také Neposkvrněné
Početí a celibát. Výroky Pavlovy,
které ženy tolik ponižují, přicházejí
k platnosti ve formuli manželského slibu, zavazující
ženu k poslušnosti. A celý ten církevní
svatební obřad není než slavnostním
předáním ženy jako předmětu
do majetku mužova. Žena ztrácí své
vlastní příjmení a je označena
příjmením svého majitele, stávajíc
se tak nástrojem určeným k tomu, aby byl
udržen rod mužů. Náboženství
a soukromokapitalistický řád setkávají
se tu v dojemné shodě, neboť kořistník
chce míti zabezpečeny dědice ze své
krve.
Vtiskli jste ženám znak
otroctví přímo do duší. Žena,
vámi vedena k poslušnosti, úpí ještě
dnes v pohlavním otroctví.
Před válkou byly ženské
kliniky přeplněny těmito mučednicemi,
které svou poslušnost zaplatily ztrátou svého
zdraví a mládí. Budou to jednou strašlivé
obžaloby, až se ženy úplně vzpamatují
z mrákot, ve kterých je udržujete vy, pánové
kněží (Posl. Čuřík:
Oho!) a část literátů, pracujících
ve vleku vašich principů svými lžemi o
svrchovanosti lásky k muži jako k svrchovanému
pánu Země. Vrátím se k tomu ještě.
(Posl. Čuřík: Co zavádějí
bolševici, to je křesťanské, že ano?
Hluk.)
Bylo by hanbou naší československé
revoluce, kdyby náš nový právní
řád měl navázati na tyto požitky,
které v praktickém životě působí
uvědomělým ženám mnohé
velmi trpké chvíle a nemají už dnes
smyslu a tím méně oprávnění.
Je pravda, starý řád manželský
zabezpečoval jakž takž ženu s dětmi
před mužovou lehkomyslností a sobectvím,
neboť vložil na mužova bedra vedle mimořádných
práv i povinnost vydržovat celou rodinu. Ale zase
je tu více právnické theorie a náboženské
fantasie, nežli zřetele k možnostem v praxi.
Víme přece, jak za dosavadních soukromokapitalistických
řádů je otcům rodin těžko
a většinou vůbec nemožno dostát
těžké té povinnosti. Žena musí
nevyhnutelně opustit domácnost i děti svoje
a zápasit o existenci spolu s mužem. Stává
se namnoze hospodářsky neodvislou od muže přes
to, že v důsledcích nízkého názoru
na ženu, který dosud všude straší,
dostává za stejnou práci menší
plat než muž a pracuje často za horších
podmínek než on. (Posl. Čuřík:
Ale vinou židovských fabrikantů, nikoli křesťanů!)
Fabrikanti jsou všichni stejní! (Posl. dr. Bouček:
30 krejcarů denně platí katoličtí
Schwarzenberkové! A kolik dostávali jste od Habsburků?
Hluk a nepokoj.) Proto usilujeme všude, aby ženám
dostalo se za stejnou práci stejného platu s muži,
aby nebyly nuceny bídnými platy k prostituci. Řádný
plat za řádně vykonanou práci je nad
všecku mravnostní policii.
Reforma manželského práva
má své dalekosáhlé nejen mravní,
ale i hospodářské účinky. Možnost
rozluky staví ženu před povinnost, zabezpečit
si především existenční neodvislost
od vyvoleného muže. Manželství samo o
sobě jest věcí vzájemné náklonnosti,
vnitřní shody a hygieny, nemá být
hospodářskou spekulací. Neboť pak přestává
býti manželstvím a stává se prostitucí.
Dále je nutna reforma 16.
hlavy trestního zákona a samozřejmě
musí být zrušen § 144 tr. z., jímž
ženě upřeno právo disponovati svým
vlastním tělem. Tento nemožný barbarský
paragraf je přímo nebezpečným generaci
národa, neboť zapovídá žene zameziti
z vlastní vůle i z vážných důvodů
mateřství. A tak pod tímto rakouským
karabáčem dotrpěla mnohá žena,
vysílena nedobrovolným častým mateřstvím
a mnohé rhachitické a všelijak jinak od narození
nemocné a dědičně zatížené
dítě děkuje tomuto paragrafu za svůj
ubohý, bídný život.
Vítáme reformu manželského
práva i takto nedokonalou a sice proto, že uspíší
vývoj žen i mužů k zdravé emancipaci,
od které vlastně závisí i obrození
národa.
Chceme, aby naše ženy byly
inteligentní, sebevědomé a hospodářsky
neodvislé. Neboť jen takové ženy dovedou
uplatniti svůj politický vliv na zvýšení
kulturní úrovně národa. Bohatým
rozvitím svých individualit znásobí
sílu a zrychlí tempo pokroku, obohatí svět
o nový svěží tvůrčí
element a důstojnost manželství a opravdovou
nerozlučitelnost zabezpečí přísnou
morálkou lásky, pánové.
Dle této morálky ženy
i muži odvyknou si svévolnému zahrávání
s klidem srdcí druhých. Naučí se vzájemné
solidaritě, která vylučuje onen ponižující
zápas několika o přízeň jednoho,
nebo usilující o rozvrat mezi dvěma, pro
pouhé potěšení nad vlastním vítězstvím.
Reformou manželského
práva učiněn krok k zušlechtění
poměru mezi mužem a ženou, neboť jest stále
ještě dosti žen, které se potácí
v bludném kruhu jako zakleté a myslí, že
láska k muži jest jediným smyslem jejich života.
A jaký div? Muž byl středem toho kruhu, dítě,
chudák, to choulilo se kdesi na obvodu zakletého
kruhu, často jen jako nepříjemný následek
nedopatření a všichni ti, kdož obvod kruhu
určovali, kněží, politikové,
básníci, spisovatelé a umělci, ti
všichni lhali žene o jediném smyslu jejího
života. Tisíce let formována ženská
duše proti své vlastní přirozenosti.
A tu přichází tato reforma, roztíná
ten neblahý kruh a ukazuje ženě daleké
obzory. Ovšem za cenu ztráty pohodlné nezodpovědnosti.
A dítě, to již nebude jí státi
v cestě jako překážka, ale bude jí
při pečlivé moderní organisaci péče
o děti pevnou mravní oporou, radostnou útěchou
a milým odkazem lásky. Tato reforma manželského
práva přivádějíc k nové
morálce lásky, zasazuje první rány
hnusnému obchodu s tělem - prostituci a vede nevyhnutelně
k odstranění morálky samčí,
založené na nízkém náboženském
nazírání na ženu jako předmět
rozkoše a otroka, organisujícího mužovo
pohodlí.
Nevěra na obou stranách
musí vésti k stejným důsledkům
mravním i právním. Tisíce mužů
porušilo věrnost za války a pohlavně
onemocnělo následkem vlastní lehkomyslnosti.
Jest třeba chrániti nevinné před viníky
a nejvíce ochrany jest zapotřebí těm
nejbezbrannějším, totiž dětem,
těm, které se zroditi mají. Žádný
zákon nebude v tom ohledu dosti přísný,
pánové, tam, kde se jedná o zdravé,
zdatné potomstvo, nelze ustupovati před úzkoprsým
sobectvím jednotlivců, anebo kast. (Výborně!)
Máme své přesné požadavky, týkající
se reorganisace péče o děti již před
jejich zrozením. Problém jest rozsáhlý,
těžký, ale není nerozřešitelný.
Nepochybuji o tom, že nevyhnutelná reforma práva
rodičovského s určitým stanovením
povinnosti státu a obcí o organisací péče
a výchovy dětí všeobecně u žen
i mužů zvýši vědomí vzájemné
zodpovědnosti vůči dětem.
Žena nesmí býti
zákony nucena k nedobrovolnému mateřství,
ale chce-li se státi matkou, pak má společnost
právo, žádati na ní děti zdravé
a nezatížené.
Ale právě tak nespravedlivé
by bylo, jestli celý stav ženského učitelství
jest odsouzen k celibátu; žena zdravá má
právo býti manželkou a má právo
býti matkou, neboť mateřství jest nejposvátnějším
ze všech přirozených práv člověka.
Mnoho se mluvilo a psalo o právu
sebeurčení jedinců a národů.
Kdo rozumně toto právo pojímá, ten
pochopí také, kde toto sebeurčovací
právo má svůj kořen. Ve zdraví
dítěte a rozumné výchově. Sebeurčovací
právo národa musí být respektováno
již v dítěti. Životosprávou rodičů
před jeho zplozením, životosprávou matky
před jeho zrozením a pečlivou výchovou
bez tendence náboženské. Pěstění
rozumových schopností dítěte má
býti takové, aby si dovedlo, když dospěje,
utvořit samo zdravý, bystrý názor
na svět. Nechť si pak zvolí kterýkoliv
filosofický směr, zůstane ve svém
jádře vždycky takovým, jakým
si přejeme míti náš národ - zdravý,
rozumný, ušlechtilý.
Pánové a dámy!
Tak, jako Koperníkovou heliocentrickou soustavou zvrácena
falešná představa geocentrická přes
protesty a hrozby Říma, tak i touto, třebas
nedokonalou reformou manželského práva je učiněn
první podkop pod starou soustavu společenskou, jejímž
středem jest Maskulinum jako jedině dokonale rozumově
vyvinutá bytost, jejíž zájmy vždy
stály v popředí a rozhodovaly.
Pan kol. dr Stránský
zde řekl, že ostří zákonů
vždy se obrací proti slabšímu. Je tomu
tak dosud, ale proto usilujeme my socialisté o revoluční
vývoj do důsledků, proto usilují socialistické
ženy o to, aby seriosní ženský živel
pronikl a uplatnil se všude - při tvorbě zákonů
jako při jich praktickém provádění,
poněvadž chceme přivést zásadu
rovného práva člověka k platnosti,
ať se týká muže, ženy nebo bezbranného
dítěte. Ne na naši víře, ale
na naší vůli a energii záleží,
aby na dále nerozhodovalo násilí a právnická
mazanost - nýbrž spravedlnost.
Důvody, které ve žhavé
výhni života mluví pro rozlučitelnost
manželství rozvrácených a nešťastných,
nedají se ani tou nejobratnější řečnickou
akrobatikou seslabit. Neboť všecka ta bída a
zoufalství, které stravuje energii postižených
jedinců a ochuzuje společnost o množství
tvořivých sil, podobá se zakrytému
vředu, jehož se společnost bála dotknout
a jímž se nechtěla zabývat - ale vřed
bolí a bolí přes všechno zapírání
a ukrývání a překáží
mladému organismu Republiky - zdravému vývoji.
Dámy a pánové!
Naše Národní shromáždění
je institucí revoluční - má tudíž
povinnost a právo, určiti směr vývoje
Republiky a je zodpovědno za provedení převratu
nejen politického a hospodářského,
ale i kulturního.
A tu, pánové a dámy,
má býti brán zřetel na požadavky
té části národa, která republiku
pomáhala spolutvořit svým odporem proti Rakousku,
ochromujíc jeho síly passivní resistencí
v továrnách, hutích, dolech atd., která
dnes svou prací republiku udržuje a chrání
s napjetím posledních sil. A to je náš
národ, pracující v dílnách
a úřadech, to je většina legionářů,
to jsou naše uvědomělé ženy, zkrátka
celý náš národ socialistický,
jehož lásku k republice a odbojnou sílu proti
reakci jste už tolikrát mohli poznati. A tento národ
si nepřeje dvojitých zákonů, nepřeje
si státu ve státě; má-li si zákonů
své republiky vážiti, pak musí tyto
míti všeobecnou platnost.
A tu zejména, pokud se týče
reformy manželského práva, trvám jménem
klubu českoslov. strany socialistické na zásadním
stanovisku, aby nutnost obligatorního občanského
sňatku platila pro všechny občany republiky
československé a právě tak možnost
oprávněné manželské rozluky nebo
uzavření nového občanského
sňatku aby nikomu nebyla odpírána. (Hlasy:
To jest neomylnost! To jest znásilňování!
Různé výkřiky.) Pánové,
Vy nerozumíte pojmu svobody. Když se řekne:
svobodná láska, vidíte v tom svobodu podle
svého. Tedy je vidět, že jí nerozumíte.
Požadavky pánů
členů bývalé katolické, nyní
československé lidové strany přímo
ohrožují základní podmínky jednotnosti
a svrchovanosti republiky. (Hlasy: Proč?)... Poněvadž
chce býti státem ve státě. Náš
socialistický národ jest právem roztrpčen
a znepokojen nad ústupky, které se následkem
desorientace mnohých členů jak vlády,
tak i Národního shromáždění
docela neprávem pánům členům
katolické strany činí. (Výborně!)
Plným právem žádá náš
lid odluku církve od státu a v prvé řadě
odstranění kněží ze škol.
Náš lid dobře cítí, jaké
nebezpečí hrozí naší republice
z působení katolického kléru ve školách.
Mám zde, pánové, důkaz, který
není první ani poslední. Dle zprávy,
která mně byla podána členem Národního
shromáždění soudr. Koušou,
pan páter Stanislav Svoboda, člen řádu
Strahováků, vyučuje v Praze VIl. v dívčí
obecné škole v Letenských sadech církevním
dějinám. V sobotu dne 17. května t. r. páter
Svoboda přišel do III. tř. dívčí
a vykládal mezi jiným o svátku svatojanském
s ohledem na dra Johánka. Přítomným
školačkám vykládal, že dr. Johánek
byl světec, mučeník, ne osoba vymyšlená,
a když se dívky proti takovému výkladu
nehistorickému ohradily a poukázaly na dějiny
a knihy spisovatele Jiráska, člena Národního
shromáždění, prohlásil páter
Svoboda, že spisovatel Jirásek jest lhář
a pokrytec. (Výkřiky.) Když mu dívky
plným právem oponovaly a prohlásily, že
četly v novinách jinou pravdu, tu řekl páter
Svoboda, že všichni žurnalisté jsou podplaceni
od židů. (Veselost.) O mistru Janu Husovi se
tento kněz vyjádřil, že jest kacíř.
Celý tento skutečně křiklavý
případ vyšetřil na místě
člen Národního shromáždění
soudruh Josef Kouša a řiditel školy Rašín,
bratr našeho ministra financí, mu tvrzení dětí
těch potvrdil. Naší pánové z
katolické strany tvrdí o sobě, že jsou
poctivými republikány, a v debatě o reformě
manželského práva někteří
jejich řečníci vzali do ochrany dra Johánka,
jakož i své stoupence, avšak z tohoto skutečně
provokativního případu, kdy náš
nejlepší a nejdražší spisovatel jest
prohlašován za lháře a pokrytce, z toho
případu vidíme, jaké výchovné
úmysly klerikálové chovají a jak nám
naši mládež ve školách otravují.
(Hlas: To by se nemělo trpět!)
Já tu mohu s plným
vědomím zodpovědnosti prohlásiti dále:
jestliže stohy petic, které si páni členové
katolické strany opatřili známým nám
způsobem, jestli ty stohy petic mají pro pány
členy vlády a příslušných
výborů (Hlas: V ústavu choromyslných
si to nechávali podpisovati!), jestliže tyto petice
mají pro naše výbory a vládu význam
barometru, ukazujícího kulturní stupeň
našeho lidu, zejména žen, pak stačí
jen maličko a ze všech koutů republiky zaplaví
Vás socialistické ženy celým mořem
protestů proti rakušácké polovičatosti
a povrchnosti, která se tu jeví při vyřizování
návrhů kulturních se stran socialistických.
Nejen chlebem... (Hluk.) My to, prosím, konečně
také provedeme, abychom vám ukázali naší
sílu. Naší sílu ukazují právě
naše manifestace, naše demonstrace. Tedy náš
lid je roztrpčen nad tou povrchností a polovičatostí,
jaká se tu jeví při vyřizování
našich kulturních požadavků socialistických
stran. Nejen chlebem, ale i kulturou živ je člověk.
A jestli náš československý národ
až dosud mlčel v tomto ohledu, pak stalo se to jedině
proto, že byl přespříliš utýrán
a hladem seslaben, a za druhé, že důvěřoval
síle vývoje, která u československého
národa vždycky směřovala a vždycky
bude směřovati pryč od Říma!
(Výborně! Potlesk.)