Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Z této reformy, která vám byla předložena, vychází především najevo, že rozluka není žádnou libovůlí. V této reformě zákona jsou dány přísné kautely, které dostačují, aby nebylo této správné instituce zneužíváno způsobem nepřípustným, a je v rukou soudů, aby při své praxi k nějaké libovůli v tomto směru žádnou měrou nepřispívaly. Je dále nesporno, že reforma zákona neznamená žádné opuštění ženy nebo dětí, hospodářská obrana žen i dětí není zde žádným způsobem dotčena. Otázka alimentací je otázkou samou pro sebe a je věcí soudu, aby také v tomto směru zákon řádně byl praktikován.

Jest ovšem samozřejmo, že stejně, jako dnes, i při rozvodech muž nehodný uniká své povinnosti alimentační, bude tomu tak možná i tam, kde manželství bude rozloučeno. Ale proti takovýmto činům jednotlivců jest i stát a je také společnost dojista bezmocná. A pokud se týká ochrany dětí, nemusíme míti zajisté také žádných obav. Vedle manželství je zde ještě jedna velká mravní síla a tou je láska rodičů k dětem, láska otce a láska matky k svému dítěti. Kdo z vás byl svědkem soudního líčení o rozvod, kdo z vás viděl, s jakou touhou oba manželé zpravidla na tom trvají, aby dostali dítě své do výchovy, pochopí, že ty síly nebudou umlčeny ani potom, až bude provedena rozluka manželství, a že budou stejně působiti k tomu, by také osud dětí byl zabezpečen. (Výborně!)

Vážení pánové! Nemůže býti pochyby o tom, že by snad rozluka znamenala nějaký pokles mravnosti. Bude to poklesem mravnosti, když my uno actu zrušíme tolik set tisíc konkubinátů, bude poklesem mravnosti, když se dá dětem jméno otcovo, když se dá manželkám jméno jejich mužů? (Výborně!) Bylo poukázáno k tomu, že by prý snad takováto rozlučitelnost manželství byla lákadlem pro to, aby u nás rozluka byla prováděna přímo systematicky. Já naopak, pánové, mám za to, že právě dnešní stav je daleko větším lákadlem pro lidi nesvědomité, než potom, až zde bude stanovena rozlučitelnost manželství. Dnes může muž, který žije se ženou, unikati svému závazku s odvoláním se na to, že zde manželství možné není. Až tuto závoru zrušíme, odstraníme tím také tyto možnosti, aby muž mohl unikati svým povinnostem, kde půjde o možnost uzavření manželství nového.

Zde vedle argumentů mluví také ten fakt: u evangelíků je provedena rozluka, u židů rovněž. Počítejte případy rozluky! Pan kol. Hrejsa sám nám poukázal v právním výboru, že podle jeho praxe za jeho celého života byly u něho provedeny pouze dvě rozluky manželství. (Slyšte!) O rozluce u židů ani nemluvím. Ale prosím, máme zde ještě jiné katolické státy. Což ve státě tak eminentně katolickém, jako jsou Bavory, jsou poměry mravnostní nižší, než-li jsou u nás? Anebo v celém Německu? Ač jest tam 18 milionů katolíků, pro něž platí rozluka manželství, jest tam ten stav mravní nižší než u našich obyvatel? Zajisté o tom nemůže býti ani řeči.

Zde se velmi často poukazuje na Ameriku; v Americe že jest rozluka manželství a že vede tam k velmi excentrickým činům a pod. My nemůžeme posuzovati Ameriku podle toho, jaké jsou tam různé věci excentrické. Je pravda, že tam v mnohých případech svádí rozluka manželství k různému zneužívání, ale pánové, podle toho nelze Ameriku posuzovati. Kdo z vás v Americe byl, ten se neubrání onomu mohutnému dojmu veliké mravní síly, jaká mluví z celé Ameriky. Onen puritanismus, s nímž se potkáte na každém kroku ve Spojených Státech Severoamerických, přímo ukazuje, jaký duch ve Spojených Státech panuje. Já jsem, pánové, byl přítomen náhodou v Chicagu při jednání soudním; přišla černoška, vznesla žalobu, stěžovala si, že její muž neplatí jí alimenty, soudce povstal a odsoudil tohoto muže pro nezaplacení alimentů do kriminálu na půl roku. (Slyšte!) Přišla ve státě Omaze jiná žena, stěžovala si na to, že její muž je piják, soudce vynesl rozsudek a odsoudil muže do vězení na jeden měsíc a vedle toho také dal ho na černou listinu a tento muž v žádném hostinci nedostal alkoholického nápoje.

Chceme-li my, vážení pánové, v tomto směru pracovati, máme také možnost, abychom, pokud jde o zabezpečení alimentů pro rodiny, použili ustanovení zákona, aby nemohlo býti rozluky manželství zneužíváno. Pánové, jděte celou Amerikou a uvidíte, že ty zjevy, jaké jsou u nás, tam možnými nejsou. Prosím, srovnejte New York a srovnejte Vídeň. Jak tam se New York dívá na ženu a jak se dívá na ženu Vídeň! Jděte po ulicích vídeňských a uvidíte, je-li tam žena bezpečna před útoky a pronásledováním Bůh ví kolika lidí na všech možných stranách. To v Americe možným není, v Americe se nemůže ani odvážiti, aby oslovil ženu na železné dráze, neřku-li na ulici, aby se nevydal možnosti okamžitého zatčení. Znamená to nějaký pokles mravnosti? A když uvážíte, že v poslední době kongres americký z 38 států amerických přijal zákon, kterým se zavírají všechny pivovary, že od července jsou všechny hostince ve Spojených Státech uzavřeny, že se tam provádí boj proti alkoholismu takovýmito drakonickými prostředky, mohli bychom zde tvrditi, že po této stránce jest v Americe nějaký větší pokles mravnosti právě z tohoto důvodu, než-li je u nás? A proto, vážení pánové, myslím, že tyto všecky argumenty zajisté udržitelné nejsou.

Domáháme-li se rozluky, činíme to také z toho důvodu, aby zde byla provedena rovnost mezi bohatými a chudými. Doposud mohli bohatí u nás používati beze všeho dobrodiní rozluky manželství. Čeho bylo k tomu třeba? Nic jiného, než že si vymohli uherské státní občanství v Uhrách, ovšem za velmi značné obnosy. Jakmile toho nabyli, mohli beze všeho nový sňatek uzavříti a tento sňatek jako sňatek cizozemců v cizozemsku byl uznáván před forem našeho státu, a byl to dokonce nejvyšší soud ve Vídni, který i uznal, že v tomto případě snoubenec, jenž manželství doposud neuzavřel, nemusí přijímati státní občanství uherské, nýbrž jen ta strana, která ve sňatku byla.

I toto manželství bylo pro foro naše uznáváno za platné. Ovšem přirozeně jest naprosto nemožné, aby tento stav trval u nás dále, aby nové manželství bylo u nás možné jen pro lidi zámožné a pro nemajetné aby zde zbýval pouze konkubinát.

Bylo, vážení pánové, poukazováno také na to, že by bylo záhodno, aby u nás nebyl tento celý velký komplex otázek odluky církve od státu řešen parcielně, nýbrž jedním velkým aktem, že se tato otázka trhá tímto způsobem kus po kuse a tato velká otázka že se řeší nejednotně. Ale mám za to, že teď již také přišla doba, abychom přistoupili k řešení celého problému, aby ten celý velký problém, který nese jméno odluky církve od státu, konečně byl také řešen a rozřešen. Není to požadavek nový, je to požadavek starý celá desetiletí, a bylo to i ústavodárné shromáždění kroměřížské, které se touto otázkou velmi vážně zabývalo. Mám za to, že otázka tato je dnes do té míry zralou, že Národní shromáždění, ať již dnešní nebo příští, které bude zvoleno, bude nutně musiti k úpravě těchto poměrů také přistoupiti.

My všichni víme, velevážení pánové, že za námi je ohromná, největší válka světová a že před námi a kolem nás jest dnes největší světová revoluce, a nechť nikdo o tom nepochybuje, že tato ohromná revoluce světová, která převracovala a převrací formy politické, formy sociální a formy kulturní, nepronikne co nejhlouběji až do nitra člověka, že stejně velké procesy, jaké se odehrávají na tom velkém foru světovém ve strukturách států, že stejné ohromné velké procesy a otřesy se neodehrávají v duších milionů na tomto světě (Výborně!) a že bude právě úkolem církví, aby v tomto směru se vší pečlivostí poměry nové, do kterých vstoupily, také řešily.

Jest, pánové, nesporno, že válka měla mimořádný vliv na celé niterné uspořádání člověka. A i po stránce náboženské. (Tak jest!) Miliony a miliony lidí viděly válku. Ony viděly v čele války muže katolíky, oni viděli muže jiných církví. A prosím, představte si, co bylo po celou dobu války v tomto směru mluveno! Poukazuji jen k tomu, co mluvil 15. června 1915 kardinál arcibiskup vídeňský dr. Piffl v chrámu svatoštěpánském ve Vídni před shromážděním rodin arcivévodů a arcikněžen rakouských. On tam pravil (čte): "My neslyšíme jen prostě údery osudu, my katolíci slyšíme daleko více. My slyšíme hlas Boha. Ze hřmění děl mluví k nám hlas boží. Ať o tom lidé myslí cokoliv, byla-li válka skutečně nutnou, moji drazí, já vám pravím, válka nutnou byla. (Slyšte!) Ona byla nutností hospodářskou. Ale válka není jen touto nutností hospodářskou, nýbrž ona také byla nutnou podle prozřetelnosti božské. Kdo mohl pozorovati, jak do mas lidu pronikala propaganda proti autoritě, zejména propaganda proti militarismu, ten si musí říci: Nám mohla pomoci jen válka. (Hlas: A také jim pomohla! Dolů!) Ano, mojí drazí, dějiny to potvrzují, a jakkoliv jest válka pro lid těžkou, jakkoliv jsou hrůznými její průvodní zjevy, jakkoliv mnoho tisíc a desetitisíc staly se hrdinami a druhé tisíce staly se sirotky, válka má přece v zápětí mnoho dobrého, poněvadž ona nám přináší náboženské a mravní obnovení." (Posl. Kouša: Polní biskup Bjelik kázal k vojákům, kteří šli do fronty: Když padnete pro svého krále a císaře, budou z vás andělíčci!)

Vážení pánové! Jest nesporno, že i církve samy stojí před otázkou pro ně a pro všechny nadmíru vážnou, před otázkami své reformace vnitřní i své reformace vnější. A vývody, které včera pronesl právě kolega Kroiher, nejsou ničím jiným, než symptomem veliké, hluboké, vnitřní revoluce, která zmítá veškerým katolickým klérem, revoluce, která přirozeně musí vésti k naprosté demokratisaci uvnitř církve a která i také po stránce vnější nemůže končiti žádným jiným východiskem, než provedením naprosté odluky církve od státu. Mám za to, že to bude nejen v zájmu státu, ale že to bude také v zájmu církve. Všude tam, kde odluka církve od státu byla provedena, se jen osvědčila.

A prosím, podívejte se zejména do Ameriky - ať do severní, nebo do jižní Ameriky. Všude pozorujete, co tam dneska znamená církev. Ovšem, tam také vypadá církev jinak, než vypadá zde. Tam kostel v celém ohromném počtu států je opravdu shromaždištěm a útočištěm pro celá nedělní odpoledne. V takových kostelích ovšem se koná mnohem více, než čeho jsme svědky u nás. Tam se konají přednášky, jsou tam koncerty, jsou tam shromaždiště za účely výchovnými, dobročinnými a jinými, takže po této stránce jsou poměry v Americe naprosto jiné nežli u nás. A já mám právě za to, že po této stránce bude také nutno, aby zde byla konečně provedena revise a aby byla i odvaha tento veliký úkol také provésti. A myslím, že v církvi, u nás i ve všech církvích, je takový počet vážných, opravdu hluboce vzdělaných, opravdových, seriosních mužů, že můžeme klidně očekávati, že tento veliký proces bude také proveden s plným porozuměním a že toho velikého úkolu, jakého zde má býti dosaženo, také skutečně dosaženo bude. A v tomto směru právě myslím, vážení pánové, že nutnost revise je zde na všech stranách. Jestliže p. kol. dr. Novotný zde mluvil včera o tom a stěžoval si na to, že se staly určité zjevy v Praze ve dnech sv. Jana, myslím, že jest daleko větší nutností, odstraňovati příčiny toho, než potom odsuzovati následky. Mám za to, že reforma manželského práva, jak se vám zde předkládá, je prvým krokem k tomu, aby se tento veliký problém s úspěchem také počal řešit.

My všichni víme, že formy lidského života se nedají řešiti žádným drakonickým zákonem. Máme trest smrti v zákoně a vraždu to neodstraňuje, máme zákon, kterým se zakazuje rozluka manželství, ale rozlukám se tím přece jenom v žádném směru nebrání. Lidé, kteří k sobě patří, ti se nerozloučí, kdyby ještě byly sebe krutější zákony, lidé, kteří k sobě nepatří, neudrží také žádný zákon pohromadě. Tyto otázky se nedají řešiti nějakou tvrdostí, krudelitou zákona, tyto otázky mohou býti řešeny jenom všeobecnou výchovou, vzděláním a ethickým povznesením nejširších vrstev našeho lidu. (Tak jest!).

Zákon nový, který týká se reformy manželského práva, znamená v tomto směru ohromně veliký krok ku předu, znamená skutečně kulturní čin, znamená veliký prospěch republiky, znamená zvýšení její prestiže i na foru světovém, znamená povznesení mravnosti u nás a znamená konečně, že těm statisícům našich spoluobčanů, jejichž štěstí a neštěstí závisí od toho, má býti konečně v tomto směru určitou remedurou pomoženo. Všechno to nutně a kategoricky a bezpodmínečně volá k nám, abychom také tento veliký čin, který jest tímto zákonem intendován, provedli a abychom také ke všemu tomu velikému, co naše republika v poslední době mela vykonati, připojili tento veliký čin kulturní, abychom s klidem a s uspokojením mohli potom jíti za tím cílem, který jsme si vytkli všichni dohromady, aby naše republika zrovna tak, jako jest dnes zeleným ostrovem v tom celém evropském vlnobití, v dobách budoucích mohla státi hrdě a sebevědomě v čele příštích velikých republik ve spojených státech evropských a tím také své velké poslání po stránce kulturní mohla měrou plnou a vrchovatou dokonati. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Došiel mne návrh členov Národného shromaždenia Matúša, Dulu, dra Markoviča a spol. na doplnenie návrhu zákona o reforme manželského práva (čte):

"Navrhujeme, aby práve prejednávaný návrh zákona bol doplnený následovne:

do § 25. v poslednom riadku 1. bodu, pred slová "se zrušují" vkladajú se tieto slová:

"jakož i § 25. XXXI. zák. čl. uher. z r. 1894".

Pripojujúc sa tiež k pozmeňovacím návrhom, ktoré k tomuto návrhu podali členovia N. S. Juriga, Stránský, Johanis, Černý, dr. Bouček a spol., navrhujeme, aby tieto pozmeňovacie návrhy boly prijaté s týmto doplňkom:

do § 30. navrhovaného členom N. S. Jurigom a spol. v prvom riadku slová

"§§ 1.-12. a 29." navrhujeme doplniť §om 25. takto:

"§§ů 1.-12., §u 25., týkající se zrušení §u 25. XXXl. zák. čl. uher. z r. 1894 jakož i § 29".

Konečne navrhujeme, aby na konci § 26. bolo pripojené v zátvorke slovo: "(župan)".

Praha, 21. května 1919.

Návrh má dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání.

Slovo má dále člen Národního shromáždění kol. Štychová-Landová.

Posl. Štychová-Landová: Dámy a pánové!

Já se vám otevřeně přiznávám, že jsem si řešení problému manželské reformy v naší republice docela jinak představovala. Především jsem očekávala, a se mnou jistě všechny socialistické ženy, že dostanou se ke slovu lékaři a lékařky, kteří jsou jistě z nejdůležitějších rozhodčích v otázce manželské rozluky. Na místě věcné debaty o psychologii a hygieně manželství, která jedině měla být pro právníky, formulující zákony, směrodatnou, jak v právním výboru tak i zde, odbývají se - promiňte, pánové - středověké řečnické turnaje kněží a právníků. (Výborně!) Koketerie, která se zde provádí s československou stranou lidovou na útraty zdárného kulturního vývoje našeho lidu, má dle mého názoru docela jiné příčiny, nežli je líčená obava, aby nebylo uráženo náboženské cítění určitého zlomku národa. A je to zjevný nedostatek pevné vůle a rozhodnosti k boji s demagogii a nedostatek pochopení základních podmínek nové kultury vůbec.

Náš socialisticky uvědomělý lid má už dávno své vytříbené přesné představy o této moderní nové kultuře rozumu, citu i fysických potřeb člověka. Je škoda, že pánové z nesocialistických táborů mají více ohledu a respektu k středověkým představám, nežli k našim socialisticky atheistickým, které sice postrádají poesie mystických záludností, ale za to mají všechnu sílu opravdovosti - a v tom je krása, kterou se musíte teprve naučit chápat a hodnotit. (Výborně!)

Štvanice proti reformě manželského práva, aranžované hlavně mezi ženami, které jsme neměli času správně orientovat, míjí se účinkem ihned, jakmile přijdeme my s našimi správnými, pravdivými, věcnými výklady.

A já tu, pánové, protestuji jménem uvědomělých socialistických žen, aby do záležitostí, týkajících se výhradně dětí, žen a mužů, tak rozhodujícím způsobem směli zasahovati pánové, žijící vesměs mimo manželství, neboť manželství ve skutečnosti nikdy nemůže být věcí náboženství, nýbrž pohlavní hygieny, vzájemné sympatie a duševního vztahu mezi dvěma lidmi.

Jsem jista, pánové, kdyby zde lékaři a matky mluvili o manželství, že by úroveň debaty nikdy neklesla, jak klesá vždy při debatách s pány z oposice katolické strany. A musí klesnout, musí, poněvadž katolický princip absolutní pohlavní t. zv. čistoty, kterému ale my socialisté říkáme pohlavní mrzáctví - nutně vede k znehodnocení a k zneuctění pojmů pohlavního života vůbec.

Já z mého socialistického stanoviska považuji znalost pohlavní hygieny nejen za základ ozdravění lidstva, ale vůbec jako nejdůležitější podmínku zvýšení jeho mravní úrovně a kvality.

Pohlavní nevázanost, prostituce, zhýralství, opilství a jak se všechny ty mravní choroby našeho věku jmenují, neodstraníte, pánové, mravnostními traktáty v kostelích, ani mravnostní policií na ulicích, nýbrž jedině soustavnou hygienickou výchovou už od dětství. Dítě musí se naučit dívat se na své tělo s porozuměním a úctou, jako na podivuhodný nástroj, který nesmí zkazit, má-li být dosaženo společenské rovnováhy jako podmínky společného blahobytu a štěstí, ale nesmí se dívat na tělo lidské jako na nástroj pokušení, jak to učí náboženství. Proto jsme, pánové, pro odluku církve od státu a v prvé řadě pro odcírkevnění škol - neboť do školy vedle pedagoga patří lékař a nikoliv kněz. Musím otevřeně doznat, pánové, že my československé socialistické ženy přes to, že vítáme reformu manželského práva, nejsme tak zcela spokojeny, jak je provedena. (Hluk. Předseda zvoní.)