Národní shromáždění československé 1918 – 1920

"Dne 22. ledna 1919 přihodila se na IV. patře v překopu do sloje "Milán" při střelbě menší explose plynů, která byla způsobena tím, že neexplodovavší střelivo ve vrtné díře plamenem shořelo, při čemž byly vyvinuvší se plyny zapáleny."

Zde dovoluji si učiniti osobní poznámku v tom smyslu, že třaskaviny, které jsou nám dodávány, nejsou té kvality jako byly dříve a proto také neposkytují té bezpečnosti, jako tomu bylo v dobách míru, poněvadž je to bohužel všechno válečné, řekl bych, přímo náhražky. (Čte:) "Poněvadž plynový chuchvalec byl nepatrný, nestalo se při tomto zapálení dále nic. Revírní horní úřad odstranil za války dovolené střílení uhlí a nařídil i při pracích v kameni užívání bezpečnostních dynamitů. Prozatím tedy omezují se práce na zahražení požáru, pod zemí se nijak nepracuje. Jako závodní byl ustanoven inž. Alois Holaň, který býval dlouhá léta na této jámě zaměstnán. Tento inženýr, Čech, byl poštvanými polskými dělníky po převratu vypuzen z dolu "Suchá" v Suché a dosud nesměl se na svoje místo vrátiti.

Revírní báňský úřad v Moravské Ostravě byl vyzván, aby podával denně zprávy o situaci. Záchranné práce, jak jsem již pravil, byly bezodkladně zahájeny. Dnes odjíždí do Moravské Ostravy v zastoupení ministerstva veřejných prací báňský rada Bohumil Heveroch, jenž má plnou moc, v dorozumění s tamnějšími úřady zaříditi všechno, co uzná za potřebné při vyšetřování této katastrofy. Že vyšetřování se provede co nejpřísněji, je samozřejmé.

Lituji, vážené shromáždění, že nemohu další zprávy podati, jak jsem pravil, poněvadž v několika hodinách a bohužel následkem nedostatečného, často nefungujícího telegrafního spojení s Mor. Ostravou není možno podati úplný přehled, ale dovolím si předložiti Národnímu shromáždění zprávy, jakmile dojdou. Mohu dáti ujištění váženému shromáždění, že dostane přesné vyšetření k posouzení, jakož i všechno to, co se od našich úřadů stalo, aby se takovému nebezpečí předešlo. Bohužel není možno někdy při největší opatrnosti takovému nebezpečí zabrániti, poněvadž někdy na takových místech, bohužel, když se dlouho nic nestalo, i ti, kteří byli na nebezpečí zvyklí a kteří denně to nebezpečí vidí, ne tak z pohodlnosti aneb z neopatrnosti, ale v tom domnění, že se nic nemůže státi, opomenou nařízení, přísně vydaná, vyplniti. Nepostříkání uhelného prachu při tom nedostatečném dynamitu, kterého se používá, nebo zmenšení postříkání může způsobiti takovou katastrofu, jíž bohužel padne tolik lidských životů v oběť.

Tolik dovolil jsem si váženému shromáždění zatím z vyšetření, které mne došlo, sděliti. (Posl. Sladký: Co bude s vdovami a sirotky?) Ty budou jistě opatřeny. Bohužel, zákon, který slouží k opatření vdov a dětí po hornících, jest velice nedostatečný, je to známý zákon o provisionistech, který poskytoval i v míru tolik, že to byla výpomoc, která neodpovídala poměrům (Hlasy: Almužnu!) a ve válce nemůže tím spíše odpovídati. Jest na nás, abychom předložili změnu toho provisijního řádu a zlepšili ho tím způsobem, aby ti lidé, když slouží zejména delší řadu let a konají svou povinnost, dostali za tuto práci, abych tak řekl, lidskou odměnu. (Posl. Cingr: Pane ministře, jen aby nebyly ty vdovy odměněny tak, jako po katastrofě z r. 1894!) To není v mé moci, nýbrž záleží to na členech Národního shromáždění, aby v této záležitosti, která je samozřejmá, vládu podporovali, aby to opatření mohlo se státi tak účinně, jak toho potřebí.

Předseda: přistoupíme

a sice k odst.

I. pokračování rozpravy o zprávě právního výboru o návrhu zákona na reformu manželského práva spolu s resolučním návrhem dra. Rolíčka (Tisk 298) a dodatečné zprávě právního výboru o návrhu zákona na reformu manželského práva (Tisk 1007).

K slovu se přihlásil pan ministr spravedlnosti. Uděluji mu je.

Ministr spravedlnosti dr. Soukup: Vážení pánové!

Včerejší debata o reformě našeho práva manželského pohybovala se na tak vzácně vysoké úrovni, že bych neměl větší touhy, nežli aby tato debata celková rozšířena byla v nákladu statisícovém mezi veškerým naším lidem, aby všude tam pronikly správné představy a názory o tom, co se skutečně touto reformou manželského práva intenduje. Byla to opravdu neobyčejná opravdovost, plné vědomí dosahu celé této otázky, která pronikala jak hlubokými vývody pana referenta, tak i obsažnými vývody všech ostatních pánů, kteří do této debaty zasáhli. My můžeme debatu tuto také pozdraviti jako skutečný politický i kulturní čin v naší republice, zejména pohlédneme-li retrospektivně do dob předválečných a uvědomujeme-li si, že by právě jednání o této materii bylo bývalo v Rakousku vyvolalo ohromný kulturní boj a hotové občanské války a my můžeme zajisté jen s radostí konstatovati, že se u nás jednání o této otázce vyvíjí opravdu ve formách nejurbannějších, třebas ve věci samé ostře a přesně vyhraněných. Nemohu, vážení pánové, nežli vznésti prosbu, aby tato reforma byla touto debatou skončena a také provedena. Musím poznamenati, že se nejedná v tomto směru o žádný nějaký čin ukvapený, že se naopak jedná o otázce, která po dobu celého půl roku byla od samého konstituování Národního výboru předmětem nejbedlivějšího uvažování, že na této reformě také brali účast mužové, kteří svým postavením vědeckým dávají nám plné záruky, že se o utvoření i účincích předlohy přemýšlelo, a mohu jen s díky vzpomenouti zde účasti, kterou na tomto dílu reformním měli zejména universitní profesoři dr. Henner, Krčmář, Hora, Svoboda, jakož i profesor psychiatrie dr. Heveroch.

A mám za to, že zajisté jest naší všeobecnou touhou, aby beze všech dalších průtahů osnova tato konečně byla projednána a tím také pro naše forum, forum Národního shromáždění vyřízena.

Ve včerejší debatě, vážné debatě, padla poznámka, že prý Národní shromáždění není shromážděním ústavním. Já bych měl jen tu prosbu, by s tímto argumentováním přece jen operováno nebylo. (Tak jest!) Nemůže býti o tom žádné pochybnosti, že Národní shromáždění de facto shromážděním ústavodárným jest! (Výborně!) Jestliže, pánové, Národní shromáždění nebo Národní výbor vznikly ze svobodné dohody všech politických stran v našem národě, při kteréžto dohodě žádná strana nebyla vyloučena, jestliže tyto strany jmenovaly samy do tohoto sboru své nejlepší politické hlavy, pak jest nesporno, že nemůže býti tento areopag považován za nějaký areopag samozvanců, anebo za areopag nějaké diktatury, nýbrž že jest to představitel skutečné vůle a suverenity celého našeho národa. (Tak jest! Zcela správně!) My ovšem, pánové, nemůžeme také omeziti jednání své jen na určitý úzce vymezený obor agendy. Včera bylo zde poukázáno k tomu, že snad Nár. shromáždění bylo by legitimováno nejvýš k tomu, aby stanovilo hlavní základy ústavy, pracovalo ke stanovení hranic a konečně, aby pečovalo o úpravu otázky výživy. Kdybychom se sami, pánové, omezili a odsoudili jenom k tomuto úzkému rámci agendy, odsoudili bychom tím republiku k právní sterilitě. To jest absolutně vyloučeno. Ten prostý fakt, že hranice teprve v této poslední chvíli byly určeny a zabezpečeny (Hlas: Ještě nejsou!) a ještě nejsme s tím se vším hotovi, tento fakt sám o sobě poukazuje nás k tomu, že stát nemůže utkvět na nějakém bodu stability a vyčkávati, jak ten ohromný příval událostí poletí přes jeho hlavu.

Jestli jsme my, vážení pánové, přistoupili k tomu, že jsme položili hlavní fundamenty k naší konstituci politické, jestliže jsme stanovili hlavní fundamenty naší ústavnosti, zvolili jsme presidenta republiky, provedli jsme nejnutnější ustanovení pokud se týče úpravy občanských svobod v republice, jestliže jsme přikročili k tomu, abychom pomalu kladli základy k naší konstituci sociální, - ty již byly také položeny - 8hodinová práce, veliká otázka kolonisace velkostatků, socialisování dolů, těžkého průmyslu atd., jestliže jsme také přikročili k tomu, abychom také položili základy k naší konstituci finanční velikou reformou naší valuty, jest nezbytně nutno, abychom také konečně přikročili k tomu, abychom si určili hráz a meze, jak má vypadati naše příští konstituce kulturní a mravní. (Výborně! Potlesk.) Mluvíme-li o tom, vážení pánové, pak zajisté nemůže o tom býti žádné pochybnosti, že otázka reformy práva manželského, která se dotýká statisíců rodin, každého z nás bez výnimky, poněvadž nikdo neví, jaké budou anebo mohou býti osudy jeho manželského svazku, jest přirozeno, že také na tomto jest Nár. shromáždění interesováno dozajista v prvé řadě.

Jest ovšem pravda, že bychom byli velmi rádi předložili Národnímu shromáždění celou kodifikaci nového občanského zákona. Ovšem to jest práce nad lidské síly v tomto okamžiku. Co se zatím stalo v tomto směru, jest pouze to, že bylo sděláno autentické znění našeho občanského zákona v jazyku českém i po Slovensku a bude úkolem teprve dalších prací, abychom postupně konečně připravili, co připraviti musíme, abychom se dopracovali konečně také nového zákona občanského. Zatím, než tato práce bude skončena, jest nutno, abychom aspoň vymazali z našeho občanského zákona ony body, které můžeme právem označiti za body nejtemnější, abychom zejména z občanského zákona starého přes sto let aspoň vymazali a upravili poměry, které pocházejí ještě z dob nejhlubšího centralismu a absolutismu doby Josefínské, které zůstaly v našem občanském zákoně zachovány ještě i po kodifikaci státních základních zákonů z roku 1867 a které trvají až do doby dnešní.

Pan kolega dr. Bouček poukázal včera správně na to, že jde zde o tři hlavní problémy: problém jeden, který můžeme naznačiti odcírkevněním státu úpravou formy manželského sňatku, druhý problém, který možno nazvati odstátněním církve, tím že rušíme privilegium katolicismu a zavádíme rozlučitelnost manželství, a konečně třetí veliký obor reformy, který se dotýká emancipace stavu kněžského zrušením nuceného celibátu a v souvislosti s tím také zrušení slibu vyššího svěcení a slibů řeholních.

Sporná byla otázka, jakou má býti forma manželského sňatku. Původní návrh právního výboru směřoval k tomu, aby formou sňatku byl obligatorní povinný sňatek občanský a aby pro foro ecclesiastico připuštěn byl také sňatek církevní v tom případě, když se snoubenci prokáží oddacím listem o tom, že sňatek civilní už byl proveden, - tedy ustanovení, které již dnes na Slovensku existuje po 25 let - třebas na Slovensku samém zaveden byl z důvodů nikoliv státních nebo církevních, nýbrž z důvodů v prvé řadě maďarisačních.

V tomto směru stala se však dohoda a byl zvolen k uzavírání sňatku manželského systém americký, který ponechává snoubencům svobodnou volbu uzavříti sňatek civilní anebo sňatek církevní. Mám za to, že tato forma, nebo abych tak řekl kompromis, jest jistě kompromisem, jemuž sankci uděliti opravdu lze, poněvadž státní suverenita v materielním právu manželském není tím nijak dotčena, a tím, že stát má ve svých rukou celé materielní právo manželské, pojímaje v to i rozlučitelnost manželství, jest tím také zajisté státní suverenity v tomto oboru občanského práva plnou měrou dosaženo.

V čem nestala se dohoda v právním výboru, jest otázka nerozlučitelnosti manželství, uzavřeného dle ritu katolického. Bylo žádáno, aby občanský náš zákon recipoval ustanovení práva kanonického, aby stanovil rovněž nerozlučitelnost sňatku katolického, aby v našem zákonu nebylo mluveno o sňatku katolickém, nýbrž o sňatku katolíků a aby v důsledku toho také v tom případě, když by katolík z církve vystoupil, byla pak rozluka jeho manželství připuštěna. Toto řešení nebylo ovšem přijatelné ze dvou důvodů. Nebylo možno, aby stát mohl provésti tuto abdikaci před dogmatem, a tím méně, aby mohl také se státi exekutivním jeho orgánem. Současně nemůže býti státu imputováno, aby on jakýmkoli způsobem, třeba i nepřímo, podněcoval k tomu, aby nutil občany k vystoupení z církve a tím je vháněl do nejtěžšího církevního zločinu, jakým ve skutečnosti herese, odpadlictví od církve jest. Jsme-li si všichni dokonale vědomi, že manželství je institutem sociálním par excellence, že stát má tak ohromný zájem na tom, jakými formami je právo manželské upraveno, je samozřejmo, že stát je povinen, aby tuto materii občanského práva řešil zákonodárstvím vlastním a v něm také naprostou rovnost všech občanů státních tím způsobem zákonně deklaroval. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr spravedlnosti dr. Soukup (pokračuje): Ale ovšem, pánové, stát sám se v tomto případě v žádném směru nedotýká dogmatu. Dogma tím také nijakým způsobem tangováno není. Ale uváží-li se, že stát je organismem živoucím, musí z toho také být vyvozeny všechny důsledky. Prosím, představme si, jaké byly hospodářské poměry v dobách před 2000 lety, když evangelium Kristovo bylo hlásáno, jaká byla struktura hospodářská ve středověku, když se sestoupil koncil tridentský, a jaká byla hospodářská struktura ještě před 100 lety, když u nás byl kodifikován nynější občanský zákon. Jaké jsou to ohromné převraty ekonomické, kulturní a politické, které se staly během těchto dvou tisíciletí! Jaké jsou to převraty ještě v posledním století! Je přirozeno, že vším tím, co moderní věk stvořil od svých železnic, od svých telefonů, od svého tisku, od svých škol, vybudování ohromných milionových měst, celou tou ohromnou směsí sociálního života, že tím také nemohla zůstati instituce manželská naprosto netangována a že je právě úkolem zákonodárství státního, aby se v tomto směru stavěly nutné remedury. A když si představíte, vážení pánové, že nynější soustava soukromokapitalistická schválila i instituci manželství, že dnešní manželství z velké části stává se předmětem obchodu, předmětem spekulací, jak seznáte z inserátů denního tisku, kanceláří zprostředkovatelů a ze všeho ostatního, pochopíte, jaké poměry naprosto jiné zde vyrostly od poměrů patriarchálních, ve kterých vyrůstalo zákonodárství dřívější.

Do velké míry i zde spolupůsobí otázka mládí. Prosím, ze Slovenska přichází ohromná řada žádostí o dispensí. Děti, 14letá děvčata, chlapci 17letí hromadně uzavírají sňatky. Když se tážete otce: "Jak to můžete dovolit? Jaké máte důvody k tomu, aby dítě 14 leté vstoupilo ve stav manželský?" odpoví: U nás na Slovensku je to nutno, u nás se rychleji žije. Děvče, které je starší, nenajde nikde ženicha. (Posl. Čobrda: Odkud jsou ty prosby?) Z celého Slovenska. Každý den celá řada žádostí, prosím, přichází. (Posl. Čobrda: Nám je to neznámo!) Já podpisuji, prosím, sám každý den dle návrhů z Bratislavy nejméně 10-15 podobných žádostí o dispensi. Člověk přímo s bolestí hledí na to, co dřív bylo praktikováno a co se praktikuje ještě teď. A je pochopitelno a samozřejmo, že bude nutno, aby se zde jistá remedura také stala, poněvadž je naprosto nemožné, aby se v tomto systému, jaký byl dříve praktikován, i nyní u nás pokračovalo, a aby se těm dětem bralo to jediné, co mají, aby se jim bralo to jejich mládí. (Výborně!)

A nyní ovšem, pánové, musíme míti na mysli, jakým úžasným způsobem, jakým vlivem působila na tyto poměry válka, jaké ohromné množství sňatků manželských bylo uzavřeno v době válečné za účely čistě spekulativními, jen aby bylo dosaženo příspěvků vyživovacích. Před tím vším dnes stojíme a to musí býti nutně řešeno.

A nyní, vážení pánové, není zajisté třeba poukazovati k tomu, že největší neštěstí, jež může potkati člověka, jest bezesporně nešťastné manželství. Kdo jako advokát měl možnost v tomto směru pracovati, ví, jaké úžasné tragédie lidského života se otevírají před jeho zraky, jak nešťastné manželství jest zřídlem nejtěžších zločinců, jak každé slovo, každý posuněk působí velmi často jako dýka naproti druhému manželi, co se vyplýtvá životní energie, které by mohlo býti jiným způsobem použito.

A vždycky živě tkví mi na mysli Macharovy verse s nápisem: "Zde by měly kvésti růže". Jaká hloubka zoufalství, jaké hrůzy jsou obsaženy v takovémto sňatku! Tu jest přirozeno, že jest absolutně vyloučeno, aby stát mohl k tomu klidně přihlížeti, aby za okamžiky nerozvážnosti nebo nerozumu byli lidé nuceni trpěti velmi často celý svůj život i tenkráte, když ten neb onen manžel je stížen těžkou chorobou pohlavní, nebo jest v blázinci internován, nebo v žaláři aneb jinde, aby i potom tento neudržitelný stav trval ještě dále.

Pánové, jest otázka, jak to léčit? Je sice pravdou, že se namítne, že je zde rozvod. My máme zde možnost rozvodu. Je zde rozvod dobrovolný, kterým mohou manželé od sebe odejíti, a soud jest povinen, aby toto jejich rozhodnutí také schválil. Může však, vážení pánové, býti takovýto rozvod nějakým skutečným lékem? Mám za to, že takováto instituce rozvodu bez dalšího ventilu situaci manželů jen stěžuje, a že jsou tím právě postiženi lidé nejlepší. Jest velmi častým zjevem, že manželé, kteří se rozejdou, jejichž manželství bylo zřídlem neštěstí, po rozejití se sejdou s jinými a že z manželství nejnešťastnějšího stává se později v jiných poměrech, s jinými lidmi svazek nejšťastnější. - Když si, vážení pánové, představíte, co to znamená velmi často mravního heroismu, nésti toto těžké odium, které vpaluje těmto lidem společnost v čelo, co je v tom mravní síly, unésti to stigma, které jest vpáleno těmto lidem, přijdeme k tomu poznání, že vlastně takovýmto rozvodem se situace ještě jenom neobyčejně stěžuje a pak zde máme naprosto neudržitelnou anomalii, že zde máme jedno manželství, které manželstvím de iure ještě je, ale de facto jím dávno býti přestalo, a máme zde druhé manželství, které de iure žádným manželstvím není, ale de facto je manželstvím skutečným a manželstvím posvěceným. V tomto směru je samozřejmo, že zde je nutno, aby určitá remedura byla zavedena. Tou nemůže býti nic jiného, nežli rozlučitelnost manželství, která jedině v tomto směru může zavést konečně pořádek a mír a může také skutečně povznésti mravnost na úroveň, na jaké ji všichni chceme mít. Mám za to, vážení pánové, že je nutno, abychom již dnes v tomto směru měli fait accompli, hotový fakt, abychom naši veřejnost zejména před volbami ušetřili velkých veřejných agitací bezúčelných a aby u nás všichni naši lidé viděli, co to reforma manželství je a jak otázka rozluky manželství vypadá.