"Dne 22. ledna 1919 přihodila
se na IV. patře v překopu do sloje "Milán"
při střelbě menší explose plynů,
která byla způsobena tím, že neexplodovavší
střelivo ve vrtné díře plamenem shořelo,
při čemž byly vyvinuvší se plyny
zapáleny."
Zde dovoluji si učiniti osobní
poznámku v tom smyslu, že třaskaviny, které
jsou nám dodávány, nejsou té kvality
jako byly dříve a proto také neposkytují
té bezpečnosti, jako tomu bylo v dobách míru,
poněvadž je to bohužel všechno válečné,
řekl bych, přímo náhražky. (Čte:)
"Poněvadž plynový chuchvalec byl nepatrný,
nestalo se při tomto zapálení dále
nic. Revírní horní úřad odstranil
za války dovolené střílení
uhlí a nařídil i při pracích
v kameni užívání bezpečnostních
dynamitů. Prozatím tedy omezují se práce
na zahražení požáru, pod zemí se
nijak nepracuje. Jako závodní byl ustanoven inž.
Alois Holaň, který býval dlouhá léta
na této jámě zaměstnán. Tento
inženýr, Čech, byl poštvanými polskými
dělníky po převratu vypuzen z dolu "Suchá"
v Suché a dosud nesměl se na svoje místo
vrátiti.
Revírní báňský
úřad v Moravské Ostravě byl vyzván,
aby podával denně zprávy o situaci. Záchranné
práce, jak jsem již pravil, byly bezodkladně
zahájeny. Dnes odjíždí do Moravské
Ostravy v zastoupení ministerstva veřejných
prací báňský rada Bohumil Heveroch,
jenž má plnou moc, v dorozumění s tamnějšími
úřady zaříditi všechno, co uzná
za potřebné při vyšetřování
této katastrofy. Že vyšetřování
se provede co nejpřísněji, je samozřejmé.
Lituji, vážené
shromáždění, že nemohu další
zprávy podati, jak jsem pravil, poněvadž v
několika hodinách a bohužel následkem
nedostatečného, často nefungujícího
telegrafního spojení s Mor. Ostravou není
možno podati úplný přehled, ale dovolím
si předložiti Národnímu shromáždění
zprávy, jakmile dojdou. Mohu dáti ujištění
váženému shromáždění,
že dostane přesné vyšetření
k posouzení, jakož i všechno to, co se od našich
úřadů stalo, aby se takovému nebezpečí
předešlo. Bohužel není možno někdy
při největší opatrnosti takovému
nebezpečí zabrániti, poněvadž
někdy na takových místech, bohužel,
když se dlouho nic nestalo, i ti, kteří byli
na nebezpečí zvyklí a kteří
denně to nebezpečí vidí, ne tak z
pohodlnosti aneb z neopatrnosti, ale v tom domnění,
že se nic nemůže státi, opomenou nařízení,
přísně vydaná, vyplniti. Nepostříkání
uhelného prachu při tom nedostatečném
dynamitu, kterého se používá, nebo zmenšení
postříkání může způsobiti
takovou katastrofu, jíž bohužel padne tolik lidských
životů v oběť.
Tolik dovolil jsem si váženému
shromáždění zatím z vyšetření,
které mne došlo, sděliti. (Posl. Sladký:
Co bude s vdovami a sirotky?) Ty budou jistě opatřeny.
Bohužel, zákon, který slouží k
opatření vdov a dětí po hornících,
jest velice nedostatečný, je to známý
zákon o provisionistech, který poskytoval i v míru
tolik, že to byla výpomoc, která neodpovídala
poměrům (Hlasy: Almužnu!) a ve válce
nemůže tím spíše odpovídati.
Jest na nás, abychom předložili změnu
toho provisijního řádu a zlepšili ho
tím způsobem, aby ti lidé, když slouží
zejména delší řadu let a konají
svou povinnost, dostali za tuto práci, abych tak řekl,
lidskou odměnu. (Posl. Cingr: Pane ministře,
jen aby nebyly ty vdovy odměněny tak, jako po katastrofě
z r. 1894!) To není v mé moci, nýbrž
záleží to na členech Národního
shromáždění, aby v této záležitosti,
která je samozřejmá, vládu podporovali,
aby to opatření mohlo se státi tak účinně,
jak toho potřebí.
Předseda: přistoupíme
a sice k odst.
I. pokračování
rozpravy o zprávě právního výboru
o návrhu zákona na reformu manželského
práva spolu s resolučním návrhem dra.
Rolíčka (Tisk
298) a dodatečné zprávě právního
výboru o návrhu zákona na reformu manželského
práva (Tisk 1007).
K slovu se přihlásil
pan ministr spravedlnosti. Uděluji mu je.
Ministr spravedlnosti dr. Soukup:
Vážení pánové!
Včerejší debata
o reformě našeho práva manželského
pohybovala se na tak vzácně vysoké úrovni,
že bych neměl větší touhy, nežli
aby tato debata celková rozšířena byla
v nákladu statisícovém mezi veškerým
naším lidem, aby všude tam pronikly správné
představy a názory o tom, co se skutečně
touto reformou manželského práva intenduje.
Byla to opravdu neobyčejná opravdovost, plné
vědomí dosahu celé této otázky,
která pronikala jak hlubokými vývody pana
referenta, tak i obsažnými vývody všech
ostatních pánů, kteří do této
debaty zasáhli. My můžeme debatu tuto také
pozdraviti jako skutečný politický i kulturní
čin v naší republice, zejména pohlédneme-li
retrospektivně do dob předválečných
a uvědomujeme-li si, že by právě jednání
o této materii bylo bývalo v Rakousku vyvolalo ohromný
kulturní boj a hotové občanské války
a my můžeme zajisté jen s radostí konstatovati,
že se u nás jednání o této otázce
vyvíjí opravdu ve formách nejurbannějších,
třebas ve věci samé ostře a přesně
vyhraněných. Nemohu, vážení pánové,
nežli vznésti prosbu, aby tato reforma byla touto
debatou skončena a také provedena. Musím
poznamenati, že se nejedná v tomto směru o
žádný nějaký čin ukvapený,
že se naopak jedná o otázce, která po
dobu celého půl roku byla od samého konstituování
Národního výboru předmětem
nejbedlivějšího uvažování,
že na této reformě také brali účast
mužové, kteří svým postavením
vědeckým dávají nám plné
záruky, že se o utvoření i účincích
předlohy přemýšlelo, a mohu jen s díky
vzpomenouti zde účasti, kterou na tomto dílu
reformním měli zejména universitní
profesoři dr. Henner, Krčmář, Hora,
Svoboda, jakož i profesor psychiatrie dr. Heveroch.
A mám za to, že zajisté
jest naší všeobecnou touhou, aby beze všech
dalších průtahů osnova tato konečně
byla projednána a tím také pro naše
forum, forum Národního shromáždění
vyřízena.
Ve včerejší debatě,
vážné debatě, padla poznámka,
že prý Národní shromáždění
není shromážděním ústavním.
Já bych měl jen tu prosbu, by s tímto argumentováním
přece jen operováno nebylo. (Tak jest!) Nemůže
býti o tom žádné pochybnosti, že
Národní shromáždění de
facto shromážděním ústavodárným
jest! (Výborně!) Jestliže, pánové,
Národní shromáždění nebo
Národní výbor vznikly ze svobodné
dohody všech politických stran v našem národě,
při kteréžto dohodě žádná
strana nebyla vyloučena, jestliže tyto strany jmenovaly
samy do tohoto sboru své nejlepší politické
hlavy, pak jest nesporno, že nemůže býti
tento areopag považován za nějaký areopag
samozvanců, anebo za areopag nějaké diktatury,
nýbrž že jest to představitel skutečné
vůle a suverenity celého našeho národa.
(Tak jest! Zcela správně!) My ovšem,
pánové, nemůžeme také omeziti
jednání své jen na určitý úzce
vymezený obor agendy. Včera bylo zde poukázáno
k tomu, že snad Nár. shromáždění
bylo by legitimováno nejvýš k tomu, aby stanovilo
hlavní základy ústavy, pracovalo ke stanovení
hranic a konečně, aby pečovalo o úpravu
otázky výživy. Kdybychom se sami, pánové,
omezili a odsoudili jenom k tomuto úzkému rámci
agendy, odsoudili bychom tím republiku k právní
sterilitě. To jest absolutně vyloučeno. Ten
prostý fakt, že hranice teprve v této poslední
chvíli byly určeny a zabezpečeny (Hlas:
Ještě nejsou!) a ještě nejsme s tím
se vším hotovi, tento fakt sám o sobě
poukazuje nás k tomu, že stát nemůže
utkvět na nějakém bodu stability a vyčkávati,
jak ten ohromný příval událostí
poletí přes jeho hlavu.
Jestli jsme my, vážení
pánové, přistoupili k tomu, že jsme
položili hlavní fundamenty k naší konstituci
politické, jestliže jsme stanovili hlavní fundamenty
naší ústavnosti, zvolili jsme presidenta republiky,
provedli jsme nejnutnější ustanovení
pokud se týče úpravy občanských
svobod v republice, jestliže jsme přikročili
k tomu, abychom pomalu kladli základy k naší
konstituci sociální, - ty již byly také
položeny - 8hodinová práce, veliká otázka
kolonisace velkostatků, socialisování dolů,
těžkého průmyslu atd., jestliže
jsme také přikročili k tomu, abychom také
položili základy k naší konstituci finanční
velikou reformou naší valuty, jest nezbytně
nutno, abychom také konečně přikročili
k tomu, abychom si určili hráz a meze, jak má
vypadati naše příští konstituce
kulturní a mravní. (Výborně! Potlesk.)
Mluvíme-li o tom, vážení pánové,
pak zajisté nemůže o tom býti žádné
pochybnosti, že otázka reformy práva manželského,
která se dotýká statisíců rodin,
každého z nás bez výnimky, poněvadž
nikdo neví, jaké budou anebo mohou býti osudy
jeho manželského svazku, jest přirozeno, že
také na tomto jest Nár. shromáždění
interesováno dozajista v prvé řadě.
Jest ovšem pravda, že bychom
byli velmi rádi předložili Národnímu
shromáždění celou kodifikaci nového
občanského zákona. Ovšem to jest práce
nad lidské síly v tomto okamžiku. Co se zatím
stalo v tomto směru, jest pouze to, že bylo sděláno
autentické znění našeho občanského
zákona v jazyku českém i po Slovensku a bude
úkolem teprve dalších prací, abychom
postupně konečně připravili, co připraviti
musíme, abychom se dopracovali konečně také
nového zákona občanského. Zatím,
než tato práce bude skončena, jest nutno, abychom
aspoň vymazali z našeho občanského zákona
ony body, které můžeme právem označiti
za body nejtemnější, abychom zejména
z občanského zákona starého přes
sto let aspoň vymazali a upravili poměry, které
pocházejí ještě z dob nejhlubšího
centralismu a absolutismu doby Josefínské, které
zůstaly v našem občanském zákoně
zachovány ještě i po kodifikaci státních
základních zákonů z roku 1867 a které
trvají až do doby dnešní.
Pan kolega dr. Bouček poukázal
včera správně na to, že jde zde o tři
hlavní problémy: problém jeden, který
můžeme naznačiti odcírkevněním
státu úpravou formy manželského sňatku,
druhý problém, který možno nazvati odstátněním
církve, tím že rušíme privilegium
katolicismu a zavádíme rozlučitelnost manželství,
a konečně třetí veliký obor
reformy, který se dotýká emancipace stavu
kněžského zrušením nuceného
celibátu a v souvislosti s tím také zrušení
slibu vyššího svěcení a slibů
řeholních.
Sporná byla otázka,
jakou má býti forma manželského sňatku.
Původní návrh právního výboru
směřoval k tomu, aby formou sňatku byl obligatorní
povinný sňatek občanský a aby pro
foro ecclesiastico připuštěn byl také
sňatek církevní v tom případě,
když se snoubenci prokáží oddacím
listem o tom, že sňatek civilní už byl
proveden, - tedy ustanovení, které již dnes
na Slovensku existuje po 25 let - třebas na Slovensku samém
zaveden byl z důvodů nikoliv státních
nebo církevních, nýbrž z důvodů
v prvé řadě maďarisačních.
V tomto směru stala se však
dohoda a byl zvolen k uzavírání sňatku
manželského systém americký, který
ponechává snoubencům svobodnou volbu uzavříti
sňatek civilní anebo sňatek církevní.
Mám za to, že tato forma, nebo abych tak řekl
kompromis, jest jistě kompromisem, jemuž sankci uděliti
opravdu lze, poněvadž státní suverenita
v materielním právu manželském není
tím nijak dotčena, a tím, že stát
má ve svých rukou celé materielní
právo manželské, pojímaje v to i rozlučitelnost
manželství, jest tím také zajisté
státní suverenity v tomto oboru občanského
práva plnou měrou dosaženo.
V čem nestala se dohoda v
právním výboru, jest otázka nerozlučitelnosti
manželství, uzavřeného dle ritu katolického.
Bylo žádáno, aby občanský náš
zákon recipoval ustanovení práva kanonického,
aby stanovil rovněž nerozlučitelnost sňatku
katolického, aby v našem zákonu nebylo mluveno
o sňatku katolickém, nýbrž o sňatku
katolíků a aby v důsledku toho také
v tom případě, když by katolík
z církve vystoupil, byla pak rozluka jeho manželství
připuštěna. Toto řešení
nebylo ovšem přijatelné ze dvou důvodů.
Nebylo možno, aby stát mohl provésti tuto abdikaci
před dogmatem, a tím méně, aby mohl
také se státi exekutivním jeho orgánem.
Současně nemůže býti státu
imputováno, aby on jakýmkoli způsobem, třeba
i nepřímo, podněcoval k tomu, aby nutil občany
k vystoupení z církve a tím je vháněl
do nejtěžšího církevního
zločinu, jakým ve skutečnosti herese, odpadlictví
od církve jest. Jsme-li si všichni dokonale vědomi,
že manželství je institutem sociálním
par excellence, že stát má tak ohromný
zájem na tom, jakými formami je právo manželské
upraveno, je samozřejmo, že stát je povinen,
aby tuto materii občanského práva řešil
zákonodárstvím vlastním a v něm
také naprostou rovnost všech občanů
státních tím způsobem zákonně
deklaroval. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Ministr spravedlnosti dr. Soukup
(pokračuje): Ale ovšem, pánové,
stát sám se v tomto případě
v žádném směru nedotýká
dogmatu. Dogma tím také nijakým způsobem
tangováno není. Ale uváží-li
se, že stát je organismem živoucím, musí
z toho také být vyvozeny všechny důsledky.
Prosím, představme si, jaké byly hospodářské
poměry v dobách před 2000 lety, když
evangelium Kristovo bylo hlásáno, jaká byla
struktura hospodářská ve středověku,
když se sestoupil koncil tridentský, a jaká
byla hospodářská struktura ještě
před 100 lety, když u nás byl kodifikován
nynější občanský zákon.
Jaké jsou to ohromné převraty ekonomické,
kulturní a politické, které se staly během
těchto dvou tisíciletí! Jaké jsou
to převraty ještě v posledním století!
Je přirozeno, že vším tím, co moderní
věk stvořil od svých železnic, od svých
telefonů, od svého tisku, od svých škol,
vybudování ohromných milionových měst,
celou tou ohromnou směsí sociálního
života, že tím také nemohla zůstati
instituce manželská naprosto netangována a
že je právě úkolem zákonodárství
státního, aby se v tomto směru stavěly
nutné remedury. A když si představíte,
vážení pánové, že nynější
soustava soukromokapitalistická schválila i instituci
manželství, že dnešní manželství
z velké části stává se předmětem
obchodu, předmětem spekulací, jak seznáte
z inserátů denního tisku, kanceláří
zprostředkovatelů a ze všeho ostatního,
pochopíte, jaké poměry naprosto jiné
zde vyrostly od poměrů patriarchálních,
ve kterých vyrůstalo zákonodárství
dřívější.
Do velké míry i zde
spolupůsobí otázka mládí. Prosím,
ze Slovenska přichází ohromná řada
žádostí o dispensí. Děti, 14letá
děvčata, chlapci 17letí hromadně uzavírají
sňatky. Když se tážete otce: "Jak
to můžete dovolit? Jaké máte důvody
k tomu, aby dítě 14 leté vstoupilo ve stav
manželský?" odpoví: U nás na Slovensku
je to nutno, u nás se rychleji žije. Děvče,
které je starší, nenajde nikde ženicha.
(Posl. Čobrda: Odkud jsou ty prosby?) Z celého
Slovenska. Každý den celá řada žádostí,
prosím, přichází. (Posl. Čobrda:
Nám je to neznámo!) Já podpisuji, prosím,
sám každý den dle návrhů z Bratislavy
nejméně 10-15 podobných žádostí
o dispensi. Člověk přímo s bolestí
hledí na to, co dřív bylo praktikováno
a co se praktikuje ještě teď. A je pochopitelno
a samozřejmo, že bude nutno, aby se zde jistá
remedura také stala, poněvadž je naprosto nemožné,
aby se v tomto systému, jaký byl dříve
praktikován, i nyní u nás pokračovalo,
a aby se těm dětem bralo to jediné, co mají,
aby se jim bralo to jejich mládí. (Výborně!)
A nyní ovšem, pánové,
musíme míti na mysli, jakým úžasným
způsobem, jakým vlivem působila na tyto poměry
válka, jaké ohromné množství
sňatků manželských bylo uzavřeno
v době válečné za účely
čistě spekulativními, jen aby bylo dosaženo
příspěvků vyživovacích.
Před tím vším dnes stojíme a
to musí býti nutně řešeno.
A nyní, vážení
pánové, není zajisté třeba
poukazovati k tomu, že největší neštěstí,
jež může potkati člověka, jest
bezesporně nešťastné manželství.
Kdo jako advokát měl možnost v tomto směru
pracovati, ví, jaké úžasné tragédie
lidského života se otevírají před
jeho zraky, jak nešťastné manželství
jest zřídlem nejtěžších
zločinců, jak každé slovo, každý
posuněk působí velmi často jako dýka
naproti druhému manželi, co se vyplýtvá
životní energie, které by mohlo býti
jiným způsobem použito.
A vždycky živě tkví
mi na mysli Macharovy verse s nápisem: "Zde by měly
kvésti růže". Jaká hloubka zoufalství,
jaké hrůzy jsou obsaženy v takovémto
sňatku! Tu jest přirozeno, že jest absolutně
vyloučeno, aby stát mohl k tomu klidně přihlížeti,
aby za okamžiky nerozvážnosti nebo nerozumu byli
lidé nuceni trpěti velmi často celý
svůj život i tenkráte, když ten neb onen
manžel je stížen těžkou chorobou
pohlavní, nebo jest v blázinci internován,
nebo v žaláři aneb jinde, aby i potom tento
neudržitelný stav trval ještě dále.
Pánové, jest otázka,
jak to léčit? Je sice pravdou, že se namítne,
že je zde rozvod. My máme zde možnost rozvodu.
Je zde rozvod dobrovolný, kterým mohou manželé
od sebe odejíti, a soud jest povinen, aby toto jejich rozhodnutí
také schválil. Může však, vážení
pánové, býti takovýto rozvod nějakým
skutečným lékem? Mám za to, že
takováto instituce rozvodu bez dalšího ventilu
situaci manželů jen stěžuje, a že
jsou tím právě postiženi lidé
nejlepší. Jest velmi častým zjevem,
že manželé, kteří se rozejdou,
jejichž manželství bylo zřídlem
neštěstí, po rozejití se sejdou s jinými
a že z manželství nejnešťastnějšího
stává se později v jiných poměrech,
s jinými lidmi svazek nejšťastnější.
- Když si, vážení pánové,
představíte, co to znamená velmi často
mravního heroismu, nésti toto těžké
odium, které vpaluje těmto lidem společnost
v čelo, co je v tom mravní síly, unésti
to stigma, které jest vpáleno těmto lidem,
přijdeme k tomu poznání, že vlastně
takovýmto rozvodem se situace ještě jenom neobyčejně
stěžuje a pak zde máme naprosto neudržitelnou
anomalii, že zde máme jedno manželství,
které manželstvím de iure ještě
je, ale de facto jím dávno býti přestalo,
a máme zde druhé manželství, které
de iure žádným manželstvím není,
ale de facto je manželstvím skutečným
a manželstvím posvěceným. V tomto směru
je samozřejmo, že zde je nutno, aby určitá
remedura byla zavedena. Tou nemůže býti nic
jiného, nežli rozlučitelnost manželství,
která jedině v tomto směru může
zavést konečně pořádek a mír
a může také skutečně povznésti
mravnost na úroveň, na jaké ji všichni
chceme mít. Mám za to, vážení
pánové, že je nutno, abychom již dnes
v tomto směru měli fait accompli, hotový
fakt, abychom naši veřejnost zejména před
volbami ušetřili velkých veřejných
agitací bezúčelných a aby u nás
všichni naši lidé viděli, co to reforma
manželství je a jak otázka rozluky manželství
vypadá.