Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Velectění přátelé! Já nepodceňuji a nechci bagatelisovati nějakým frivolním způsobem snad ten náboženský motiv, pokud tu skutečně jest, pokud zde skutečně z pravého náboženského motivu proti té předloze zákona byla nějaká oposice. Já však při veškerém respektu, který mám k tomuto motivu, velectění pánové a dámy, jsem nezvratně přesvědčen, že to zde není cesta theologického badání, není cesta, kterou se zde můžeme dopracovat a dodělat nějakého konkretního, positivního cíle.

Mám za to, že ten veliký spor, který tu jest, který není jenom mezi stranami, který v tak mnohém se odehrává v jeho vlastním srdci z nás i z těch pánů, kteří jsou na straně oposiční, jsem přesvědčen, ba vím, že tento spor nemůžeme rozhodnouti hledáním nějakým bohem zjevené pravdy.

Jest vůbec málo radno, - a v mnohých případech to nebývá ani poctivé - dovolávati se v stranických zápasech, v tom neklidném vlnobití a víru prchavé časovosti, stranického přispění a svědectví té bytosti, která, ať už se na ni díváme očima kteréhokoliv vyznání neb kteréhokoliv náboženství, všem vyznáním a náboženstvím znamená dokonání všeho, co jest zde nedokonalé, smíření všeho, co jest zde ve sporu, velkou rovnováhu, velkou konečnou radost.

Velectění pánové a dámy! My jsme byli svědky až do přesycení za této války toho, jak se dovolávali boha s evangelické strany Hohenzollernové, s katolické strany Habsburkové, s pravoslavné strany ruský car, s mohamedánské strany se hlásala "svatá válka". To nevede k ničemu. My stojíme na konkrétní půdě, půdě konkretní republiky, my stojíme před konkrétní, určitou, hmatatelnou otázkou a tu, velectění přátelé, všichni bez rozdílu stojíme zde před tou povinností, - to jest, prosím, obsah toho slibu, který jsme zde skládali, ať už to jsou ti z nás, kteří vyznávají víru v boha a také ji mají ve skutečnosti nebo kteří ji vyznávají a nemají ji, nebo kteří si netroufají ji vyznávati, poněvadž si nejsou jisti, nebo ti, kteří říkají, že ji nemají a mají ji ve skutečnosti, nebo ti, kterým jsou tyto otázky lhostejné, - my všichni zde stojíme před povinností, řešiti konkrétní otázku, jak uspořádati určitý, důležitý právní poměr, a tu se nemůžeme spokojovat se žádnou zjevenou pravdou, tu nesmíme do toho zanášet žádného sv. Jana Nepomuckého, tu musíme postupovat docela konkrétně s ohledem na veškeré složky, které zde padají na váhu.

Velectění pánové a dámy, já poukazuji především na to, že zde zase vystupuje jediná strana v oposici proti všem ostatním stranám Nár. shromáždění. Já obracím se na pány, kteří jsou příslušníky té strany a apeluji na ně, aby přece doznali aspoň zde, když již to nechtějí doznat venku, že přece nechtějí býti tak domýšlivými, aby tvrdili, že my všichni ostatní zde, agrárníci, my zde ve středu, socialisté obou táborů, ta velká většina Národního shromáždění chce něco nerozumného a něco špatného a že je složena ze samých buď nerozumných nebo špatných lidí, kdežto jen ten jeden jediný malý klub, který proti této předloze bude hlasovat, jen ten jediný že složen je z lidí rozumných a dobrých. Velectění pánové, vy nemůžete býti nekritičtí, abyste sami o sobě tohle mysleli, vy musíte přece při nejmenším přiznat nám dobrou vůli a musíte s námi přistoupit k tomu elaborátu, který jsme sem přinesli, kriticky a ne a priori dogmaticky a zamítavě.

Podívejte se, je zde prosím prvý bod, o kterém se jedná, jsou to ty dvě hlavní otázky: otázka způsobu uzavření manželského sňatku, fakultativnost nebo obligatornost civilního sňatku, a za druhé otázku rozlučitelností. Já táži se pánů z klubu katolické strany lidové a upozorňuji na to, že z úst prvního oposičního řečníka jsme na tuto otázku neslyšeli žádné odpovědi. Já bych byl velice vděčen pánům, kdyby nám jasně pověděli, proč oni zde budou hlasovati proti fakultativnímu svazku civilnímu. Velectění přátelé, kdyby se jednalo o uzákonění obligatorního manželství civilního, ani pak, myslím, byste neměli pravdu, a já si dovolím ukázati proč. Ale my zde nemáme předlohu obligatorního civilního manželství, nýbrž fakultativního. Zákon praví, aby si každý dělal co chce, aby šel na úřad, nebo do kostela, to vám však přes to nestačí, vy chcete hlasovat proti tomu, Vy se zde, velectění pánové, sami stavíte jaksi mimo Národní shromáždění a mimo naše národní společenství, zde se zase opakuje to, co se stalo při otázce spalování mrtvol. My jsme si všichni dávali ruce na čelo a ptali jsme se, proč jste proti tomu; vždyť není nikdo nucen, ale vy nejen že zde hlasujete proti této předloze, dnes se na Slovensku i u nás na Moravě štve zase venkov, vykládá se lidem, že mrtvoly budou spalovány, jakoby k tomu měl býti někdo nucen. Neřekne se jim ovšem, že to nejsou jen ti, kdož posílají své lidi do krematoria, kde je nepochovávají, neřekne se jim, že také Habsburkové nedávali své mrtvoly do země, nýbrž do krypty, neřekne se jim, že také papežové nejsou pochováváni do země, nýbrž, že po dobu života jejich nástupce leží jejich mrtvoly v Petrském kostele, - jen se štve, ač jsme nikoho neznásilnili, nikoho k tomu zákonem nenutili, zase tvrdí se, jako bychom něčí svobodu chtěli obmezovati.

A vedle toho, co je otázka civilního sňatku? Vždyť podle vlastní dogmatiky katolické církve je manželství svátostí, kterou neuděluje kněz, nýbrž kterou si udělují ti snoubenci. Já vám připomenu, že až do druhé polovice XVI. století, až do tridentského koncilu nebylo vůbec zapotřebí ku platnosti manželství žádné formality.

A co byl tento tridentský koncil, který stanovil, že jest zapotřebí, aby byl sňatek uzavřen před knězem a dvěma svědky? Vždyť aspoň vy mnozí velmi dobře víte, že zde tridentský koncil jednal na nátlak světských vlád, kterým právě se nehodilo do státního pořádku, že byla uzavírána ta tajná manželství. Na nátlak světských vlád byla uzákoněna tato evidence. Ale i po tridentském koncilu, - nehledě k tomu, že kde nebylo publikováno jeho usnesení, tam dosud není zapotřebí žádných formalit - i po tridentském koncilu, jak velmi dobře víte, neměnilo se nic na věci, že jest ten farář jen slavnostním svědkem, že nemusí býti ani vysvěceným knězem, farářem, a že jest přece platné před ním a u přítomnosti dvou svědků uzavřené manželství. Velectění pánové a dámy, když naproti tomu stát chce míti toto regulováno jednotně, kde je tu urážka něčí víry? Čí svobody se to dotýká? Proč dělati z takovýchto věcí předmět sporů v národě? Já znovu opakuji, co jsem řekl o svržení Mariánského sloupu a to samé platí o těch demonstracích, jež se odehrály v minulých dnech: Kdybyste chtěli státi na té půdě, na které stojíme všichni, nespouštějíce se svého náboženství, kdybyste s námi chtěli věcně, klidně, česky a ne římsky (Výborně!) zkoumati tyto určité otázky, nebylo by těch episod, jaké se odehrály v sv. Janský předvečer (Výborně!) a nemohu s dosti velikým důrazem prosíti, abyste v tomto směru působili a ne v tom, ve kterém působíte. Jen takovým způsobem se můžeme dostati k nějakému snesitelnějšímu soužití.

Velectění pánové a dámy, já tady tvrdím, abych to řekl jedním slovem, že tridentský sňatek jest vlastně civilním sňatkem, jest civilním předně svým původem, tím, že byl vynucen světskými vládami, ale on je civilním také již podle toho dnešního stavu. V tom směru stát, jak vy velmi dobře víte, nutí občanskými normami a trestní sankcí kněze, faráře, aby dodržoval určité formy, kterých by on po případě se stanoviska církevního práva nedodržoval, a na druhé straně zase jisté věci, jistá privilegia, která i po tridentském koncilu podle církevního práva si farář dovoliti směl, nesmí si dovoliti ne podle té reformy, nýbrž na základě platných předpisů. Na př. podle tridentského koncilu ještě pořád zůstalo v platnosti ustanovení o tak zvaných sňatcích tajných, matrimonium occultum conscientiae, kde smí farář, když jest zmocněn k tomu svým biskupem, předsevzíti sňatek manželský dvou osob u přítomnosti dvou svědků bez předchozích ohlášek a bez zapsání tohoto sňatku do rubriky sňatků.

Já se Vás ptám, vážení pánové, jest-li necítíte Vy sami, kteří zde přece nejste jen jako zástupci určitého katolického směru, nýbrž kteří jste také členy tohoto Národního shromáždění, kteří složili slib - já se Vás ptám, jest-li necítíte sami, že stát musí proti takovým přežitkům středního věku se chrániti a že stát nemůže potřebovati žádné matrimonium occultum, ani když faráře k tomu zmocní biskup, a že v tom není žádné dotýkání se náboženství, když usilujeme o to, aby právo manželské bylo upraveno jednotně? Na druhé straně, poněvadž se s jiné strany naší předloze vytýká, že uzákoněním fakultativního manželství civilního a ne obligatorního prejudikujeme odluce církve od státu, proti této výtce hájím nás tímto: mám za to, že se ničeho neprejudikuje, poněvadž ten farář, ten duchovní ať katolický, ať evangelický nebo židovský nefunguje zde jako státní úředník, nýbrž stát zde prostě přenáší určitou práci správní, určitý správní akt, to jest to slavnostní svědectví při sňatku a vedení manželského rejstříku, na určitou kategorii osob bez rozdílu vyznání. Jako může pan finanční ministr jisté úkoly finančního ministra předati, jako to udělal bankám, tak také může docela dobře stát jako kulturní středisko a jako středisko upravující tyto věci, pověřiti určitou kategorii osob určitou správou. Mně to připadá jako doplnění státní správy samosprávou. Nemyslím, že bychom si zadávali, když přistupujeme na tuto formu, třeba by nám byl obligatorní sňatek sympatičtější.

Velectění pánové a dámy! Význačná otázka jest otázka rozlučitelnosti nebo nerozlučitelnosti manželského sňatku. Zde opravdu stojíme před velmi vážným dilematem a neváhám říci, že tak jako nenalézám přesné odpovědi na toto dilema sám v sobě, že jsem jí také nenašel v řeči p. referenta a že snad vůbec není snadno odpověď tu nalézti. To dilema jest v tom: My pravíme: Co manželství jest? Musíme se především tázati, co jest vlastně manželství, abychom si mohli položiti druhou otázku, je-li rozlučitelné nebo ne. A tu mi jest jedno jasno: že manželství na výpověď není žádné manželství. Zajisté víte všichni, že v Rusku se uzavírají sňatky před některými sověty na určitou řadu let. Do Brna přijel jeden takový párek, který hlásil na policii, že mají spolu smlouvu na 10 let žití ve společné domácnosti.

Velectění pánové a dámy, tu jest mně, a myslím každému jasno, že mezi manželstvím uzavřeným na 10 let a mezi manželstvím uzavřeným na 3 hodiny jest jen kvantitativní rozdíl a ne kvalitativní. Já aspoň nedovedu od pojmu manželství odmysliti si počáteční úmysl obou stran, založiti trvalé společenství životní. (Posl. Buříval: Pan doktor není ženat?) Ano. Ale, velectění přátelé, tím není ta věc vyřízena. Musíme zkoumati jednotlivá hlediska, s kterých se ten neb onen na tu věc dívá. Je zde předně nejvyhraněnější stanovisko. Imposantně vyhraněné stanovisko, - to se nedá upříti - má katolická církev tím, že prohlašuje manželství objektivně za nerozlučitelné a že dává slibovati ženichem a nevěstou při sňatku:

"Slibuji, že vám věrnost a lásku manželskou zachovám, že vás nižádným způsobem neopustím, že s vámi všecko, dobré i zlé, příjemné i odporné, až do smrti snášeti budu."

Já pravím, to je manželství a nic jiného není manželství než manželství uzavřené s tímto úmyslem, s úmyslem, který jest v tomto smyslu obsažen. Ale proč tedy, proč to katolické manželství nestačí na to, aby učinilo skutkem ten veliký ideál? To musí přece zarážeti každého, a ten, kdo se věcně na tuto reformu dívá, před tím nemůže zavírati oči. Já bych chtěl především poukázati na to, že stanovisko katolické církve k manželství především trpí jednou slabinou, totiž slabinou jakési nevlídností vůbec. Ono manželství nefavorisuje, ono se na ně dívá - vy to uslyšíte zítra, až bude mluviti prof. Kordač, jehož názory jsem slyšel - ono se dívá na manželství jako na nutné zlo, se kterým jest spojena slabá lidská povaha. (Hlasy: Oho!) Byl to apoštol Pavel, který napsal: "Se strany pak toho, o čemž Jste mně psali, dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati. Ale z příčiny smilstva jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého!" A na jiném místě: "Přivázán,s k ženě? Nehledej rozvázání! Jsi prost od ženy? Nehledej ženy!"

Velectění přátelé! To vám kanonický učenec vyloží vždy také v tomto smyslu, a já, třebaže se zdá, že bych panu prof. Kordačovi odporoval, já jsem mu nerozuměl, myslím, špatně, když jsem postřehl z jeho vývodů, že manželství jest jen hráz, která jest postavena jinak nezkrotitelnému pohlavnímu pudu, to, co zde říká apoštol Pavel. A tu se mně zdá a proto o té věci mluvím, že to není ještě správná cesta, že nemůžeme jen takto chápati manželství, respektive i když chápeme manželství jen jako hráz pohlavnímu pudu, že nás ta hráz zklame, že ta hráz nevydrží a my to také vidíme, že to nedrží v tak mnohých případech. My přece jen máme za to, že této věci daleko lépe a daleko hlouběji šel na kloub Kristus než jeho apoštolové a jeho vykladači, když naznačil, že cizoložství se dopouští člověk také pohledem. Nemůžeme se proto diviti, když vidíme, že všechna ta dogmata, idealism, kterému neodpíráme respekt, nestačí, že skutečně svět, který se utváří také pod vlivem těchto doktrin a také pod vlivem tohoto katolického dogmatu, není přes to lepší než jiný, naopak namnoze setkáváme se s tím, že vidíme percentuelně větší čísla rozvodů u manželství katolických než protestantských nebo jiných.

Ale na druhé straně si také musíme uvědomiti, že nestačí a není správné, dívati se na instituci manželství jen tak, jak se na ni dívá čirý socialismus, ten socialismus Engelsův, Bleibtreu-ův a tuším Bebelův, a ten socialismus, který se v praksi začal teď projevovati v Rusku a Mnichově, kde se začalo mluviti o komunisování. Já považuji to slovo o komunisování žen za pomluvy socialismu, ale komunismus pohlavní jest něco, co se skutečně začalo tam provádět, jak jsem sám to na jednom příkladě naznačil.

Velectění přátelé! My nevystačíme ani s tím, jak Masaryk to nazývá, dekadentním stanoviskem církve katolické, s tím stanoviskem, které chce v manželství viděti jen hráz pohlavního pudu, nevystačíme ale také s ryzím materialistickým názorem na manželství, jako by bylo výsledkem hospodářského dění, jako by bylo institucí na ochranu soukromého vlastnictví a jako by naším ideálem musila býti ta 3letá manželství, o kterých mluvil Engels a Bleibtreu, která se po tom rozcházejí a dávají místo volné lásce.

Velectění přátelé! Nejenom pouhý pud a nejenom hospodářské příčiny, - ale dáti positivní definici, přiznám se, také nedovedu. Jest mně jasno, že zde jde vždy o jakýsi pokus věčně se opakující, pokus nikdy nedokonaný, opakující se pokus těch bytostí, najíti úplnou neb co nejúplnější jednotu myšlenkovou, citovou, životní, duchovou, souzvuk všeho toho, co nám representuje fysicky mužství a ženství. My nerozřešíme to velké tajemství nikdy. Ale mám za to, že má-li manželství nějaký smysl, že jeho smysl je v tom, hledati stále tu jednotu toho z neznámého důvodu rozdvojeného světa. A proto nám musí býti vždycky ideálem ta jednotnost a nerozlučitelnost, ale na druhé straně nemůžeme zavírati oči před skutečností, nemůžeme pro studenou, chladnou ideu, ke které se blížiti chceme, blížiti musíme, vrhati do neštěstí neb nechávati v neštěstí zbytečně lidi, kteří v něm jsou. Velectění pánové z katolické strany lidové, vy jste zde viděli ty deputace a já jsem se díval do tváře strahovského opata, když je přijímal, a viděl jsem v té tváří opravdový soucit. Ale velectění přátelé, soucit tu nepomůže. Nejednáte dobře, když sami si necháváte soucit, nás pak necháváte pomáhati a za to, že pomáháme, venku proti nám štvete. Velectění přátelé! Já pravím, že to není rovný způsob politického boje, to není spravedlivé, to není poctivé, a myslím, že to není také křesťanské. Vy velmi dobře cítíte, že v těch jistých případech jest nutno, jest dobře, aby byla ta zásada prolomena, poněvadž ona zde již není. Velectění přátelé! Jednu velikou výhodu, myslím, že ten zákon, na kterém se zde usnášíme, má. Jistě snažili jsme se poctivě, abychom tu bránu rozvodu a rozluky neudělali příliš širokou, ale tolik se nedá upřít, že, má-li míti to manželské spolužití, ta manželská jednota nějaký další smysl v tom případě, kdy nastanou ty skutečnosti, které podle zákona, o němž se usnášíme, mají býti důvodem rozluky, to jest jisto, že má-li to manželství potom ještě míti nějaký skutečny smysl, musí býti dobrovolné, nesmí býti nucené.

Velectění přátelé! Jsem tedy toho mínění, že není toho důvodu cizoložství, který by mohl skutečně manželství rozloučiti. Není takovým důvodem cizoložství, není takovým důvodem zločin, naopak to po mém mínění jsou skutečnosti, které mají ukázati, zdali manželství zde bylo či nikoliv, a když to manželství tuto obtěžkací zkoušku nesnese, bylo vadné od začátku.

Uvažte však jen to, jak jest to dobré, když právě to, že uskutečnění tohoto zákona teprve umožňuje těm manželům, aby si navzájem odpustili. Jaké jest to odpuštění, ku kterému jsem nucen zákonem? Teprve tehdy, když mám svobodu, když mám volnost v rozhodování, tu velikou rovnost, na které zakládá Ibsen ve své "Noře" svůj sen o manželství, které by bylo zázrakem, tu svobodu, na které jest zbudována Ibsenova "Paní z námoří", tu svobodu, která, jak víte, tam to manželství vlastně teprve znovu utvoří, teprve pak, když ta svoboda zde jest, můžeme mluviti o skutečném manželství, které přetrvá i takové překážky.

Velectění přátelé! Dovolte, abych ku konci jen řekl, že si netroufám tvrdit s apodiktickou jistotou, že zákon, o kterém se zde usnášíme, zlepší ten špatný stav, který dnes v rodinném a manželském životě jistě jest. Velectění pánové a dámy! Od toho musíme vyjíti: Konstatovat, že jest zde skutečný úpadek rodinného života, opravdový úpadek manželského života. On není a nemůže býti výsledkem tohoto zákona, on ten zákon vyvolává, on jest jeho příčinou. Nedělá zákon lidi, nýbrž lidé zákon. My nemůžeme zákonem ty lidi měnit, musíme se ale snažit, aby byli lepší a aby tento zákon byl čím dále tím zbytečnější, aby nebylo manželských rozluk. To jest práce, kterou nerozřešíme žádným štvaním, to je práce, ku které si musíme podati ruce všichni, my a vy, učitelé, úředníci, spisovatelé, všichni ve stopách toho Masaryka, který nás tímto směrem vždy vedl: k prohloubení veškerého našeho života.

A ještě na jednu věc nesmíme zapomínati: že zde nejde jen o otázku kulturní, nýbrž také o otázku sociální a hospodářskou. Pánové a dámy, to jest velice krásné, kázat jen dogma, kázat plnou rigorositu toho dogmatu, ale stojíme před fakty. Vy říkáte: pud pohlavní a hráz - manželství. Ale řeknete tomu dnes placenému učiteli, tomu dnes placenému mladému úředníku atd. i dělníku, aby se ženil, když on nemůže. To jsou všechno otázky, které úzce spolu souvisí, které nemůžeme zde do detailů řešit. Musíme si jen uvědomit, že to jsou ty překážky, ty veliké příčiny toho špatného stavu a ne nějaké rozpůlení národa na jednu zbožnou a na jednu neznabožskou část.