Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Velevážení! Je to těžká situace a jediné východisko dle našeho názoru by byla dohoda státu s jednotlivými konfesemi. A tu právě vytýkám celé této reformě, že projednává se část toho velikého komplexu otázek, souvisejících s urovnáním poměru církve ku státu, že se z tohoto velikého komplexu vytrhla jedna otázka, že se tato otázka neprojednává společně s tím celkovým velikým komplexem a když se to již stalo, pak jsme toho názoru, že toto projednávání jest inoportunní a že nemůže býti prospěšno. Jest to nejdůležitější otázka celého poměru církve ku státu a ta by měla býti řešena v souvislosti s druhými otázkami.

Velevážení! Pravil jsem již, že o důvodech, proč manželství musí býti nerozlučitelno, bude zajisté pojednáno se strany řečníků našeho klubu podrobně. Nechci se proto tím dále zabývati. Ale pan referent poukázal na praxi advokátů jako praktických právníků. A tu bych si dovolil hlavně se sociálního hlediska poukázati na ty hrozné důsledky, které nastanou, když rozluku provedeme. Jsem advokátem a mám dosti velké zkušenosti, abych si mohl dovoliti pronésti určitý názor. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Novotný (pokračuje): Velevážení! Při rozluce nejde zpravidla pouze o štěstí manželů, nýbrž hlavně o štěstí jejich dítek. Jest jisto, že dítky manželů rozvedených - a mluvím o rozvedených, poněvadž týž poměr nastane při rozlukách - i kdyby rodiče sebe lépe hmotně se o ně postarali, stanou se ve skutečnosti sirotky, jakmile rozloučení rodičové do nového manželství vstoupí. Tací sirotci budou zbaveni řádné výchovy rodinné a štěstí rodinného života. Může se zde namítnouti, že při rozluce soudce postará se o to, aby bylo dítě přikázáno tomu manželi, u něhož jak tělesná výchova, tak i hmotná existence jeho jest co nejlépe zabezpečena.

Velevážení! Pokud se týká té výchovy, tu mohl bych vám celou řadu těch nejtragičtějších případů uvésti. (Hluk. Předseda zvoní.) Můžete si představiti, že ve většině případů, když budou děti přiřknuty otci (Výkřiky. Předseda: Pane kol. Auste!). - bude to prospívati výchově těchto dětí? Což nebude ten otec viděti v očích těch dětí onu ženu, kterou tak nenáviděl a se kterou se rozloučil? Ale velevážení, když uvážíte, že v tom okamžiku, když se po druhé ožení, zajisté svým dětem nezaopatří dobrou matku, nýbrž v 90 případech ze 100 macechu, pak myslím, že každému jest jasný ten obraz, v jakém ubohém stavu tyto dítky budou. A když soud přiřkne dítky matce, velevážení, tu opětně ty dítky budou ve většině případů matce velkou obtíží a překážkou nového manželského svazku, a děti budou trpěti za hříchy svých rodičů, nepoznají hřejivého tepla mateřské lásky a vábného kouzla rodinného krbu a budou postrádati silné otcovské ruky, která by je měla provésti životním úskalím.

Tuto hroznou skutečnost nemůžeme nikdo odčiniti poukazem na to, že jest celá řada rozvedených manželství, kde matky se zcela řádně starají o své děti. Skutečnost u nás učí, že tomu tak ve většině případů není. V těch případech, kde se rodiče postarají hmotně o dítky, ještě bych to připustil, ale máme více případů, kde se rodiče o děti hmotně nepostarají. Snad nějaký chudobný dělník nebo živnostník zaváže se u soudu, že bude platiti alimenty na děti; on snad skutečně bude platiti krátkou dobu, ale máme smutnou zkušenost, že za krátkou dobu přestane platiti, buď že nemůže nebo nechce anebo v mnohých případech proto, že žije s jinou ženou, která mu to zakazuje. A komu pak případnou děti na starost? Pracují v české zemské komisi na ochranu dítek na Moravě a mohu vám posloužiti několika daty. Tato zemská komise má již nyní 35 tisíc dětí, potřebných péče. Jsou to děti opuštěné, většinou z rozvedených manželství. K těmto 35.000 přistupuje ještě na 30.000 válečných sirotků. Velevážení, jsme přesvědčeni, jakmile bude rozluka provedena, že počet těchto dětí vzroste co nejvíce, na 100 tisíc a v budoucnosti snad ještě více.

Tu vytýkám celé osnově opravy manželského práva, že se nepostarala, když už reguluje právo manželské, aby zároveň byly odstraněny nedostatečné alimentační předpisy našeho občanského zákoníka. Vy zajisté všichni dobře víte, jakým macešským způsobem jsou děti odbývány, když se jedná o jejich alimentaci u soudu. Alimentace se obyčejně pohybuje od 10 do 50 K a z tohoto obnosu žádné dítě nemůže existovati. O tom snad nemusím se více šířiti. Je to tedy vada, že s touto reformou manželského práva nereformovala se také občanská práva, pokud se týče placení alimentů dětem. Totéž platí o alimentech příslušejících ženě. I zde jest vám zajisté všem dobře známo, že naše soudy přiřknou ženě obyčejně tak nepatrný obnos, že z něho existovati naprosto nemůže. To jsou ty nejkrutější sociální účinky rozvodu. Poněvadž naše strana tyto sociální důsledky rozvodu zná, obává se, že totéž nastane i při rozlukách, a proto se staví tak energicky proti navrhované rozluce.

Velevážení, ještě na něco bych poukázal. V poslední době často se na to poukazovalo, že v českém národě jest počet rakví větší než počet kolébek. A tento poměr, jak známo, v době války se nezlepšil. V roce 1918 dokázal dr. Procházka v Národních Listech, že v posledních 15 letech nepřibývalo v témž poměru proti Němcům u nás dětí jako dříve. A mohl bych vám opětně posloužiti statistikou a to z Moravy, ze které byste seznali, jak úžasné jsou poměry v tomto směru. Statistika tato nás učí že ve většině případů tento smutný zjev souvisí s těmi mnohými rozvody, které dosud byly prováděny. A my jsme přesvědčeni, že tento zjev bude ještě zhoršen, bude-li rozluka povolena.

A proč? Manželé nebudou chtíti míti dítek proto, aby se mohli snáze rozloučiti, a měli pro každý případ volnou cestu. Anebo budou míti dítek co nejméně, aby jim nebyly přítěží v případě rozchodu. A velevážení! V poslední době před válkou se na to poukazovalo, jak děsným způsobem se rozmáhá umělé odstraňování plodů. A i zde jsem přesvědčen, že rozluka povede k té hrozné sociální bídě, že toto umělé odstraňování plodů bude ještě zvýšeno. Co to znamená pro malý národ, když jeho počet bude stále zmenšován? Pak když uvážíme, že český národ chce ve světové konkurenci obstáti, pak pochopíte, že náš odpor jest opětně úplně odůvodněn.

Pan zpravodaj poukazoval stále na to, že skoro většina kulturních národů má již rozluku. Není to tak úplně pravda. V Italii, to jest také zajisté národ, který stojí na výší kultury, rozluka dosud zavedena není. A také v jednom státě americkém, v jižní Karolině. Zůstaňme při té Americe a povšimněme si toho, jak se rozluka osvědčila v Americe a jak tam pocítili Američané dobrodiní rozluky na svém těle. Všechny mravní a sociální následky vzrostly v Americe, kde jest rozluka přes 50 let zavedena, v to největší zlo, nad kterým si i dnes lámou hlavy i nejlepší mužové. V Americe, a opět jest nesprávné, co pan zpravodaj tvrdí, že v protestantských zemích jest nejméně rozluk anebo že jich není tolik, jako v katolických. Amerika jest z větší části protestantská a jest tam ročně přes půl milionu manželských rozluk. Souhlasím s tím, co pan zpravodaj řekl, že v Americe jsou důvody pro rozluku dosti lehké, ale přes to jsou tam právě tak přesně vytčeny jako u nás. Jen pouze v jednom státě Washingtoně nejsou důvody rozluky přesně uvedeny, jinak ale jsou ve všech státech přesně uvedeny.

A velevážení! Dovolím si uvésti dva příklady, jaké malichernosti dovedou američtí soudcové vtěstnati pod široký plášť různých rozlukových důvodů. A velectění! Na to právě přijde, jak soud bude interpretovati ty různé důvody rozlukové. A obávám se, že právě tak, jako dnes v Americe soudy lehce a malicherně často tyto důvody interpretují, to stane se u nás. V Americe v jednom státě jest důvodem rozluky týrání. A tu byl zjištěn případ, že soud povolil rozluku, protože muž v noci silně chrápal.

A v druhém případě byla ta rozluka povolena proto, že si muž po delší dobu nepřevlékl prádlo. (Hlasy: To důvod! To je správné! Veselost.) Jestli je to důvod, o tom si dovoluji pochybovati. (Hluk. Předseda zvoní.)

Velevážení! Za takového stavu není pak ovšem divu, že rodinný život v Americe je nejen v úpadku, ale že otvírá smutnou vyhlídku do budoucnosti. V Americe jsou lidé, kteří jsou pětkráte i vícekráte rozloučení a pětkráte i vícekráte uzavřeli sňatek. V právním výboru navrhoval jeden expert, zdá se mi, že to byl p. dr. Horák - že by velmi rád viděl, aby rozluka byla omezena pouze na 1 případ, aby podruhé nebylo žádnému manželi dovolena rozluka! Když, velect. pánové a dámy, uvážíme, co jsem zde uvedl o Americe, pak zajisté musíme litovati, že když již ten zákon chcete uzákoniti, tam nebylo pojato podobné ustanovení, že nesmí vícekrát, jak jednou rozluka býti povolena. Neb zajisté mi přiznáte, že když někdo jest pětkrát neb vícekrát rozloučen, že manželství ztrácí úplně svou mravní hodnotu a stává se obyčejným civilním aktem právě jako koupě nebo nájem.

Velevážení! Tu bych zase oponoval p. zpravodaji, když se odvolává na to, že to hnutí, které bylo vyvoláno v Americe, aby rozluka byla znemožněna, má úplně jiný účel a že tomu tak není, jak to bylo líčeno. Naopak v Americe v r. 1906 zasedal "The National Congress on uniform divorce laws" t. j. kongres, který se zabýval tím, aby byly důvody rozluky sjednoceny, po případě odstraněny. Tam se jednalo o omezení rozluky a všichni katolíci i mnozí protestanti poukazovali k tomu, že tomu hroznému zlu v Americe lze odpomoci jenom tím, že se americká společnost a zákonodárství vrátí k našemu katolickému názoru, že manželství je nerozlučitelno. A jedině proto, velevážení, že na tomto sjezdu bylo více protestantů a že by případně přijatá resoluce, že sjezd odporučuje, aby americké zákonodárství se vrátilo ke stanovisku katolické církve, bylo vykládáno jako ústupek katolicismu, byla tato eminentně sociální otázka přenesena na konfesijní otázku a sjezd se usnesl, že odporučuje americkým zákonodárným sborům, aby rozluka omezena byla pouze na důvody: cizoložství, týrání, opilství ze zvyku, usvědčení ze zločinu.

A v r. 1908 konal se v Americe opětně kongres sociologů a dospěl k týmž výsledkům. A kdo studoval tuto otázku právě pokud se týče Ameriky, musí přijíti k názoru, že tam nezadržitelným tempem rychle se spěje k rozřešení této otázky tím způsobem, že americké zákonodárství musí se vrátiti opětně k zásadě katolické církve o nerozlučitelnosti manželství a že odstraní rozluku vůbec. Řekl to i zemřelý Roosewelt, který poukázal na to, že zásada katolické církve o nerozlučitelnosti je jedině možná a že americký národ bude opětně nucen tuto zásadu přijmouti za svou.

Podobné hnutí pozorujeme ve všech kulturních státech, pozorujeme je ve Francii a také v Anglii. Z toho všeho vyplývá, že i pojem svobody nutno hodnotit s hlediska mravního i sociálního a že svoboda, která přetíná kořeny rodinného života a ohrožuje budoucnost národa, není svobodou, nýbrž nevázaností.

Nyní bych si, velevážení, dovolil, probrati několik důvodů rozluky, které pan referent zde uvedl. My samozřejmě se stavíme zásadně proti rozluce a proto nemůžeme kooperovati s vámi snad na nějakých opravách, poněvadž by to dle našeho názoru byla cooperatio ad malum. Ale přes to považujeme za nutné, poukázati na některé hrozné důsledky, které tyto důvody rozlukové budou míti v zápětí.

V § 13. v odstavci e) uvádí se jako rozlukový důvod opětné na cti utrhání. Velevážení, jako advokát mohu zde opětně prohlásiti, že tento důvod jest přímo strašný a mohu zde s povděkem konstatovati, že justice bývalá rakouská i naši soudcové nyní v československé republice počínají si lépe, nežli i ten starý rakouský zákon. I v tom starém rakouském zákoně bylo možno pro urážky se nechati rozvésti, ale staré soudy rakouské i naše soudy nynější již vynesly několik rozsudků, v nichž prohlásily rozumné stanovisko, že na urážky mezi manžely, i když se stanou opětovně, nemůžeme klásti tak velikou váhu jako v obyčejném životě. Když uvážíme, že zvláště u venkovského lidu nebere se každé slovo tak na vážku a že se tam takové případy často budou opakovati, pak bude každému jasno, že tento důvod rozluky jde příliš daleko. A nemusíme ani zůstati u poměrů venkovských. I v městech jest nám známo, - a zvláště nám právníkům jest to velmi dobře známo - jak se v jistých třídách společenských mluví, a musíme opětně dospěti k názoru, že tento důvod povede přímo ke strašným výsledkům.

Dále jest v § 13. lit. g) uvedena jako důvod rozluky těžká hysterie. Velevážení pánové! Kdo zná, jak postupují naši znalci soudní, když mají určiti, zdali některá osoba trpí těžkou hysterií, musí uznati - zvláště každý praktický právník to ví, - že dáti do zákona tak široký pojem těžké hysterie jest hroznou zbraní právě proti té posvátnosti manželství, kterou sám pan zpravodaj uznává. Každý právník má jistě zjištěnu celou řadu případů, že málo kdy se lékaři sjednotí na tom, zda jest nějaká osoba hysterická, a tím méně se sjednotí, zdali trpí těžkou hysterií. I zde bude manželství vydáno těžkým nebezpečím a to proto, poněvadž konec konců musí se soudce k nějakému znaleckému názoru připojiti, a obávám se, že soudce, poněvadž v zákoně jest ten rozlukový důvod hysterie uveden, lehčeji se rozhodne pro názor některého znalce, který prohlásí, že jeden z manželů jest zatížen těžkou hysterií.

Jeden odstavec § 13. však jest zvlášť důležitý, na který bych obzvláště upozornil pro jeho, řekl bych, reminiscenci na staré Rakousko. V odstavci lit. b) praví se, že důvodem rozluky jest také trestný čin, svědčící o zvrhlé povaze. Račte, velevážení, uvážiti, že lehce může býti někdo odsouzen nevinně. Co pak nastane? Těch případů máme nesmírně mnoho, že někdo byl odsouzen nevinně! Dále vzpomeňte na to, že se může státi, že i v naší československé republice může nějaká příští vláda mít úplně jiné názory nežli vláda nynější, a uvažte, že by na příklad byla ta vláda taková, jako stará vláda rakouská, která by považovala za zločin, svědčící o zvrhlé povaze, na př. takový čin, jakého se dopustil ministerský předseda dr. Kramář anebo ministr financí dr. Rašín. Co se může stát a co by se bylo stalo, kdyby podobný důvod rozlukový byl býval ve starém rakouském zákoně, když dr. Kramář a dr. Rašín se dopustili zločinu velezrady, které by dle rakouské vlády jistě svědčily o zvrhlé povaze? (Posl. Kroiher: Jejich manželky by nebyly žádaly za rozluku, ani paní Kramářová, ani paní Rašínová!) Já to uvádím jako příklad, že se to může stát, že zde vlastně seknete do vlastního masa, a že to, co bylo za starého Rakouska, může býti i zde.

A tak bych, velevážení, mohl skoro o každém důvodu uvésti pochybnosti značné. Velevážení! Myslím, že jsem dostatečně uvedl, proč naše strana nemůže se rozohniti pro tuto reformu, a proč se staví tak úporně proti jejímu uzákonění. Jsem přesvědčen, že tato reforma nebude znamenati žádné zlepšení, nýbrž že bude znamenati zhoršení, nebude znamenati opravu manželského práva, nýbrž bude dle našeho názoru znamenati popravu manželského práva. (Souhlas u strany lidové. Hlasy: Tak jest!)

Velevážení! Český národ má zapotřebí, aby výchova byla co nejpřísnější, a aby také manželský život byl co nejpřísnější. A výchova bude jen tehdy dle našeho názoru dobrá a výsledek výchovy jen tehdy bude dobrý, když se postavíme na základy těch starých, odvěkých, dobře osvědčených zásad křesťanských a uznáme, že manželství dle těchto zásad jest nerozlučitelné. Výchova tato bude jedině dobrou, když manželství bude co nejpřísnější, když zákony, regulující toto manželství, budou také co nejpřísnější. A poněvadž český národ má zapotřebí, aby vychoval ocelové, silné povahy, je zapotřebí, aby výchova mládeže byla přísná. A přísná, a tím také dobrá výchova mládeže jest jedině možná v manželství, které je nerozlučné. (Výborně! Potlesk u strany lidové.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku, a to pro předlohu, panu kolegovi dru Jaroslavu Stránskému.

Posl. dr. Jar. Stránský: Velectění pánové a dámy!

Já musím říci úvodem, že kdyby měl být ten zákon, o kterém se zde máme usnášet, té úrovně, na které byla první oposiční řeč, jež proti našemu zákonu byla pronesena, tedy by to s ním vypadalo smutně, a já lituji velice, že první řečník, kterého oposice proti tomuto zákonu vyslala do debaty, dal nám vlastně tak málo podnětů, přednesl tak málo kritiky. Vždyť my bychom chtěli kritiku, my potřebujeme kritiku, my se nebojíme kritiky. To, co jsme zde ale, velectění pánové a dámy, slyšeli od toho sv. Jana Nepomuckého až po to skončení, že to, co zde děláme, není žádná oprava, nýbrž poprava manželského práva, to všecko přece nemůžeme nazvat seriosní kritikou. (Hlas: Tak jest!)

Velectění pánové a dámy! Já vás ujišťuji, že my jsme v právním výboru, kde se ta věc projednávala ne jednou, nýbrž opětovně, a kde byla projednána do detailů, takže zde do jednotlivých podrobností už nechci zabíhat, si tu úlohu neudělali lacinou, ujišťuji Vás, že nám také nebylo lehko, když jsme o tomto zákoně pracovali. Všichni jsme dobře věděli a cítili, že zde děláme zákon, který snad nemá ten lesk jako ústava, který nemá ten historický moment, který ale zasahuje do osudů jednotlivých lidí hlouběji a bolestněji po případě, než jednotlivé ústavní otázky. My jsme všichni velice dobře byli vědomi toho, že jsou tisíce a tisíce lidí, kterým je docela jedno, je-li vládní forma republikánská nebo jiná, ale že pro žádnou rodinu nemůže býti lhostejno, jakým způsobem je upraveno manželské právo. A tu velectění přátelé, jsme my vlastně v právním výboru neměli žádné principielní oposice, ale za to okolo něho v té široké veřejnosti jsme byli provázení při svých pracích ustavičným, nesvědomitým štvaním, štvaním nekritickým, bylo o nás jmenovitě i o celku rozšiřováno, že chceme rozvrátiti veškeren rodinný život, že chceme rozvésti veškerá manželství, hlavně ale ta stará obžaloba, že jsme neznabozi, že chceme lid o náboženství okrást, že chceme zejména veškeren náboženský podklad institucí právních vzíti a s ním také podklad mravní. Velectění přátelé! Opět opakovala se zde ta stará křížová výprava určité strany proti celému ostatnímu národu pod určitým heslem.