A co platí o zločincích,
stejně platí o těch, kteří
provinili se v životě civilním. Nejlepší
politikou zákonodárství jest, cituji opětně
Appletona - přijmouti slabost a nemravnost lidskou jako
něco daného a hledati praktické prostředky,
kterými by důsledky těchto vad byly zmírněny.
Jsem u konce. Račte býti
ubezpečeni, velectěné dámy a vzácní
pánové, že když přijmete osnovu
zákona a když dáte jí ústavní
schválení, vykonáte dobrý skutek nejen
pro ty tisíce těch, kteří dnes upírají
své zraky k vám, nýbrž že vykonáte
dobrý čin k povznesení mravnosti našeho
národa a tím také dobrý čin
na prospěch veškerého lidstva. (Výborně!
Hlučný potlesk.)
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k debatě.
Zapsáni jsou proti předloze: dr. Novotný,
Kadlčák, dr. Jehlička, zatím;
pro předlohu: Dr Jar. Stránský,
Rouček, Kroiher, Štychová-Landová,
Cobrda, dr. Černý, Josef Benda,
dr. Hajn, dr. Bartošek, Aust.
Navrhuji ve smyslu jednacího
řádu lhůtu řečnickou
a sice půl hodiny. Je snad proti tomu námitka? (Hlasy:
To je mnoho!) Jsou snad proti tomu námitky? (Stačí
snad 15 minut)
Tedy dám hlasovati. Prosím
pány, aby zaujali svá místa. (Děje
se.)
Prosím o klid (zvoní).
Dám hlasovati o návrhu
na půl hodiny, který jsem učinil po dohodě
z pány předsedy klubů.
Kdo souhlasí s návrhem
na půl hodinovou dobu, prosím aby povstal se svého
místa. (Děje se).
To jest většina.
Návrh jest přijat.
Upozorňuji dále, že
budu dbáti toho, aby ta půl hodina překročena
nebyla, a kdo by mluvil déle nežli půl hodiny,
že by mluvil na útraty dalšího řečníka
svého klubu.
Uděluji slovo prvnímu
řečníku zapsanému, a sice kol. Dru
Novotnému.
Posl. dr. Novotný:
Velectěné shromáždění!
(Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Novotný (pokračuje):
V pohnuté době projednáváme dnes zákon,
který se svým obsahem dotýká co nejtrpčeji
duše každého věřícího
katolíka. My věrní katolíci stojíme
pod bolestným dojmem posledních událostí
v předvečer sv. Jana. (Smích.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Novotný (pokračuje):
Jest zapotřebí na to poukázat, poněvadž
ta událost dokazuje, jak v československé
republice se postupuje proti oné části českého
lidu, která cítí katolicky. (Výborně!)
Velectěné shromáždění!
Část pražského lidu, svedena zodpovědnými
a nezodpovědnými činiteli, dala opětně
průchod své vášni a své stranické
zaujatosti a prokázala tím, že - pravím
bohužel - v této československé republice
neplatí poselství našeho Masaryka, který
přislíbil každému vyznání
náboženskému svobodu, že toto poselství
vůči katolíkům neplatí a že
jest pojímáno a chápáno u velké
části obyvatelstva jako pouhá fráse.
Velevážení! Český
katolický lid pevně věří, že
svatý Jan Nepomucký existoval. (Posl. Aust: To
nemá s manželstvím co dělat!) Poukázal
jsem již, jakou souvislost to s tím má, a my
nemáme, bohužel, žádné příležitosti,
abychom protestovali v této síni proti tomu násilí,
které se na nás zde v československé
republice páchá. (Odpor.) Věřím,
pánové, že jest vám to nepříjemné,
poněvadž se musíte za toto násilí
stydět. (Posl. Aust: Chce nás zasnoubit se sv.
Janem!) Vás jistě ne, pane kolego!
Velevážení pánové,
český katolický lid pevně věří,
že sv. Jan Nepomucký existoval a vy sami to zajisté
dobře věříte (odpor), a nevěříte-li,
pak nevěříte svým mužům,
kteří vám to prokazují. (Posl.
F. V. Krejčí: Tomek!) Dovoluji si poukázat
na to, co řekl profesor Pekař 31. ledna 1918. (Posl.
Aust: To jsou katoličtí zajatci!) Když
jest profesor Pekař katolickým zajatcem, pak to
můžete prohlásiti o všech českých
vědátorech! Prof. Pekař praví o sv.
Janu, že jest mučedlníkem svého stavu
v konfliktu moci státní a církevní
a nesmí se užívati v boji proti klerikálním.
Jméno mučedlníka si zaslouží
plnou měrou a vedle sv. Vojtěcha jest to jediný
český mučedlník, jehož smrti
mučednické důvody známe. Odpor proti
němu tkví asi v tom, že nebyl exponentem české
národnosti, což na jeho dobu bylo docela přirozené.
Jeho mučednictví zastřelo husitství.
O spisku Herbenově praví Pekař, že jest
bojovný a že pohrdlivý a nenávistný
tón proti katolicismu není naprosto oprávněn,
neboť Jan z Pomuku jest mučedníkem spíše
nežli ostatní světci naši. Palacký,
ač protestant, píše o něm objektivně.
Potud, velevážení, nezaujatý historik.
A český katolický
lid lituje dále, že pražský lid zapomíná,
čím vlastně kult svatojanský v českém
národě byl a je. (Hlas: Největší
lží a podvodem!) Přečetl jsem vám,
co soudí váš spisovatel a váš vědátor
o této lži. (Posl. dr. Krejčí: Pekař
není náš! Posl. Zeminová: Přečtěte
si Jiráskovo "Temno"!) Když o tom mluvíte,
je to tendenční román, který nestojí
na žádné historické pravdě. Četl
jsem ho.
Velevážení! (Posl.
Zeminová: Co má svatý Jan dělat s
reformou manželského práva?) Poslouchala-li
jste mne, paní kolegyně, mohla jste mi rozuměti.
(Posl. Zeminová: Vzdyť byl svobodný!)
Český katolický lid lituje, že pražský
lid zapomíná na to, že kult svatojanský
byl kultem národním a vlasteneckým. (Poslanec
Krejčí: Hanbou naší!) Praha byla
úplně německá, zde mluvily pouze česky
.... (Posl. Zeminová: Poněvadž nám
Jezovité spálili všechny knihy!) .... služky.
To snad byly jiné důvody! Po celý rok nebylo
zde v Praze slyšeti českého slova a pouze 16.
kveten to byl, kdy z celé české vlasti putovali
do Prahy poutníci a zpívali české
písně, kdy česká hudba hrála
a Praha byla česká! A při této slavnosti
čerpali čeští vlastenci sílu,
zde viděli, že český jazyk ještě
žije a bude žít a zde při této
slavnosti čerpali nové síly do práce
obrozenecké.
Velevážení! Tedy
den svatojanský byl tak důležitý a byl
také vždy za národní den považován,
že veškeré národní svátky
a veškeré národní slavnosti se konaly
právě v tento den. A proto používáme
této příležitosti, poněvadž
zajisté na dlouhou dobu nebudeme míti příležitost
zde mohutným hlasem protestovat proti násilí,
používáme této příležitosti
a pro hlasujeme, že litujeme, že tato vášnivá
nenávist a ta stranická zaujatost jisté části
pražského lidu znemožňuje katolíkům
klidné soužití v této československé
republice. Litujeme, že v demokratické republice nemohou
lidé všichni vedle sebe žíti, aniž
by si nadávali na potkání. (Posl. Svěcený:
Lépe to bylo v Rakousku!) Zajisté! Takovým
způsobem se s námi nezacházelo! (Posl.
Zeminová: Tak rozloučíme církev od
státu a bude dobře!) Přijdu také
k tomu, paní kolegyně!
Velevážení! Pravil
jsem, že v tak pohnuté době projednáváme
reformu manželského práva! Poukázal
jsem na to, že svoboda v projevech proti katolíkům
je stále šlapána, ale při projednávání
tohoto zákona musím také vytknouti, že
i ústavní smysl v tomto Nár. shromáždění
je taktéž ve velkém nebezpečí
- ten ústavní smysl, který je základem
každého pravého demokratismu. Toto Národní
shromáždění projednávalo již
celou řadu zákonů, které zasahovaly
hluboko do rodinného, sociálního a kulturního
života.
Tento postup považuje má
strana za úplně nesprávný, neboť
toto Národní shromáždění
nebylo zvoleno všeobecným hlasováním
lidu, a proto nemá práva vydávati podobné
zákony. Toto Národní shromáždění
není a nemůže býti žádným
zákonodárným sborem. (Výkřik:
Tak sem nechoďte! Jděte za Karlíčkem
do Švýcar!) My jsme je tvořili jen za tím
účelem, aby toto Národní shromáždění
uvedlo v chod a zabezpečilo státní život
této mladé republiky, ale netvořili jsme
ho za tím účelem, aby si osvojovalo různá
práva, která mu nepatří a o kterých
by rozhodovati měl národ. (Tak jest! Výkřik:
Bojíte se voleb!) Nepřejete si, aby o tom lid
rozhodoval všeobecným plebiscitem. (Hlas: My si
to přejeme!) Právě ta okolnost, že
se tomu bráníte, dokazuje, že se toho bojíte
a že jste přesvědčeni, že tak vhodná
příležitost, jaká se vám v tomto
Národním shromáždění skýtá,
již nikdy nenastane a proto proti odporu velké části
českého národa chcete tento zákon
uzákonit. (Posl. Časný: To se klamete!)
My se neklameme. (Posl. Aust: Dne 15. června bude účtování!)
Neklameme se, užasnete, jaké to účtování
aspoň u nás bude. (Hlas: Bojíte se!)
Buďte ubezpečení, my se ho nebojíme.
My od prvopočátku stojíme na tom, ať
lid sám hlasovacím lístkem dá najevo,
pro koho jest. (Hlas: Mluvte o rozluce!) Já mluvím.
Pánové, vždyť mne nenecháte ani
mluviti, vyrušujete mne. (Hluk a nepokoj.) Já
nepochybuji, že toto Národní shromáždění
požívá důvěry nynějších
politických stran, ale pochybuji velice o tom, že
by toto Národní shromáždění
požívalo důvěry širokých
vrstev našeho lidu. (Posl. Aust: Co jsou to ty široké
vrstvy lidu?) To jsou ty vrstvy, o kterých tvrdíte,
že je zastupujete. (Posl. Aust: Zatočí se
vám hlava!) Nezatočí, my se toho nehojíme.
Velevážení, stále poukazovalo se zde
se strany pana referenta na to, že příklady
v různých jiných státech musí
nám býti také příkladem. A
tu právě poukazuji na Ameriku, z jejíž
rukou a jejího šlechetného presidenta přijali
jsme naši svobodu.
Velevážení, bylo
by myslitelno, aby se v Americe podobný zákon proti
vůli lidu dělal, v týž den by byl živelní
bouří odporu smeten ten, kdo by se odvážil
proti vůli lidu s podobným zákonem přijíti
před zákonodárné forum. (Hlasy:
To přece jest!) Ne, já vám to vysvětlím.
Vy říkáte, že jste revoluční
Národní shromáždění a
že následkem toho můžete dělati
vše, co chcete a odvoláváte se na to, že
s juristického stanoviska jest to přípustné.
Já říkám, že to naprosto přípustným
není. Já jsem také právníkem
a také něčemu rozumím, tvrdím
však, že toto Národní shromáždění
mělo se zabývati pouze tím, aby zabezpečilo
hranice, aby mír uvnitř československé
republiky utvrdilo, aby se postaralo o výživu lidu
a připravilo volební řády a veškeré
jiné záležitosti ať ponechá mimo.
(Posl. Buřival: Anebo umožniti vrátiti ji
habsburské monarchii!) To není naším
cílem, to jest paušální obvinění,
pro které byste nemohl uvésti ani jediného
důvodu, pane kolego. (Posl. Buřival: Aspoň
určité zjevy tomu nasvědčují!)
Ani jeden byste nemohl uvésti. (Nepokoj.)
Velevážení! Přáli
jsme si proto, aby tento zákon v tomto Národním
shromáždění nebyl projednáván
a mohu vás ubezpečiti, že český
katolický lid nebude moci tento zákon považovati
za zákon, nýbrž za oktroj. Pan referent pravil,
že se nebojí jíti před veřejnost.
Já neznám české poměry a zajisté
řečník z našeho klubu i v tomto směru
poukáže, jak skutečně věci se
mají. Ale, pánové, kdybyste šli na Moravu
a ptali se tam lidu (Hlasy: Kde? Kde na Moravě? V Kroměříži?)
... Ne, na celé Moravě, všude. Já bych
vám mohl uvésti, že tak mnozí i z vašich
příslušníků a vůdců
vašich naprosto nesouhlasí s touto reformou. (Posl.
Aust: Pokud tam tak vykládáte jako vy!) Nebudete
předpokládati, pane kolego, že vašim vůdcům
budeme moci něco vykládati a je obelhávati.
(Posl. Aust: To bych rád viděl takového
vůdce!)
Velevážení, český
katolický lid nemůže souhlasiti také
s reformou touto z různých hledisk. Nemůže
hlasovati pro ni, poněvadž otřásá
nerozlučitelností manželství. O těch
různých důvodech po právu přirozeném,
o důvodech čistě náboženských,
o důvodech mravních, jež mluví proti
rozluce, zajisté bude mluveno s jiné strany a já
se tím zabývati nechci. Chtěl jsem pouze
na to ukázati, jak pojímá reformu manželského
práva, jaká zde jest navržena, katolík.
Velevážení pánové!
Manželství je pro věřícího
katolíka právním svazkem, určeným
k rozmnožování pokolení lidského,
má ale vedle živlů fysických, které
po řádu přirozeném podmiňují
vzrůst a zachování pokolení lidského,
také živly vyšší, duchovní,
které spočívají v zušlechtění
společenství pohlavního láskou a věrností.
Tím, velevážení pánové,
zabíhá manželství, do oboru mravnosti
a náboženství a tím také pamatuje
na svého původce - boha. (Hluk.) Dále
věří katolík, že Kristus povýšil
manželství na svátost a nesprávný
je názor p. referenta, který tvrdí, že
tak učinila církev. Tedy také z těchto
dvou důvodů plyne, že pro katolíka ...
(Posl. Aust: Který názor je nesprávný?)
Pan referent řekl, že církev povýšila
manželství na svátost a to jest úplně
nesprávné. Z toho plyne, že manželství
je popředně zřízením náboženskomravním
a že následkem toho padá do kompetence moci
duchovní, tedy do kompetence té autority, které
je péče o náboženství a mravní
řád přikázána. To platí
o svazku manželském jako takovém a nikoliv
samozřejmě o jeho občanských účincích.
Rozhodovati o těchto přináleží
pro jejich čistě občanský ráz
státu. Katolík, který věří,
je tedy samozřejmě povinen uzavřít
manželství po zákonech své církve
a pokládá sňatek občanský za
neplatný všude tam, kde jistým církví
předepsaným náležitostem zadost učiněno
nebylo.
Nepopírám, že
v praksi tento názor má své těžkosti.
Manželství, jsouc pro společnost zřízením
dalekosáhlého sociálního významu,
nemohlo býti ponecháno jakémus takémus
samostatnému vývoji, aby nesešlo na scestí
k největší škodě pro celou společnost.
Proto ujaly se ho právní řády, jak
církevní, tak státní, jejichž
účelem je chrániti mravní podmínky
lidské společnosti. Oběma těmto mocnostem
podrobeno jest proto manželství v té míře,
v jaké v působnosť její spadá,
a poněvadž manželství, jak jsem již
pravil, je popředně zřízením
nábožensko-mravním, spadá z největší
části do kompetence církve, poněvadž
však hlavně pro své občanské
účinky má nepopíratelný význam
i pro stát, spadá i ve sféru působností
státní. Z této zásady ovšem ještě
neplyne, že by nutně musilo existovati zvláštní
právo církevní a zvláštní
právo státní. Ve státech, které
jsou církevně sjednoceny, stát zajisté
vystačí s církevním manželským
právem. Ale v moderních státech, kde je několik
vyznání a kde je mnoho lidí bez vyznání,
samozřejmě přišel by stát do
konfliktu se svou zásadou rovnoprávnosti a tu nastává
ta obtíž, o které jsem se zmínil, a
tu mohlo by se státi, že stát by chtěl
oktrojovati všem vyznáním jedno církevní
manželství. Tím samozřejmě by
se dostal do kolise s ostatními vyznáními.
Ale, velevážení pánové, na druhé
straně přijde opětně stát dle
našeho názoru do konfliktu, když chce oktrojovati
všem vyznáním své zvláštní
státní manželské právo a to proto,
poněvadž toto zvláštní manželské
právo není manželské právo pro
jednotlivá vyznání a když toto zvláštní
manželské právo obsahuje jistá ustanovení,
která jsou v odporu s ustanovením dotyčného
vyznání, pak nad to uráží stát
náboženský cit svých občanů.