pro nepřekonatelný
odpor. Žalobě lze vyhověti jen tehdy, připojí-li
se k žádosti za rozluku třebas i dodatečně
také druhý manžel. V tomto případě
netřeba však rozluky ihned povolovati, nýbrž
lze napřed uznati na rozvod od stolu a lože a to třebas
i vícekráte.
O manželské nevěře
nemusím snad slov ztráceti. Není toho ani
potřebí při důvodu právoplatného
odsouzení do žaláře nejméně
na tři léta nebo pro trestní čin na
cti úhonný. Zlomyslné opuštění!
Prosím, odpovězte si sami otázku, jde-li
ještě o nějaké manželství,
když manželé od sebe odešli a k sobě
nechtějí se již vrátit? Může
tu ještě účelu manželství
býti dosaženo?
Ukládal-li druhý manžel
o manželův život nebo zdraví. Slavné
shromáždění! Dle dnešního
zákonodárství pohříchu se muž
ženy a žena muže nemůže jinak zbaviti,
než když ho sprovodí se světa. Máme
snad tak dlouho čekati, až manžel násilným
způsobem manželství rozloučí,
až druhého manžela skutečně připraví
o život? Myslím, že zákonodárství
prostě musí preventivně působiti.
Když dojdou věci již tak daleko, že život
manželský stal se manželům nesnesitelným,
pak nezbývá nic jiného, nežli umožniti
rozloučení manželství způsobem
zákonným.
Zlé nakládání
nebo těžké ublížení na cti.
Mluvil jsem o tom, že rodina je první školou
a vychovatelkou dětí. Jaká pak je to výchova
dětí, když ty neslyší od svých
rodičů nic jiného nežli nadávky,
zejména od otce, který přichází
snad ve 2, ve 3 nebo ve 4 hodiny ráno opilý a pak
nedovede nic jiného, než ženu ztýrat a
jí nadávat, může snad tu ještě
o nějaké slušné výchově
dětí býti řeči? Je ještě
zde nějaký rodinný život, o jehož
trvání by snad stát měl stát?
Zhýralý život,
přece nemusím vykládat, co znamená
zhýralý život, co znamená tento důvod,
pro který lze o rozloučení manželství
žádati.
Konečně duševní
choroba. Vážené shromáždění!
Bude-li toho potřeba, jsem ochoten v doslovu o věci
podrobněji pojednati. Nevím, vyskytnou-li se vážné
námitky proti tomuto důvodu, ale prosím,
nezapomeňte jednoho: že nám přece musí
jít o zdravé potomstvo. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Bouček (pokračuje):
A já bych rád věděl, jaké to
potomstvo může být, když děti plozeny
jsou rodiči šílenými, degenerace prostě
stíhá děti a děti příliš
snadno dostávají se pak na dráhu zločineckou.
Nastal-li hluboký rozvrat
v manželství (Posl. Viková-Kunětická:
To jest nejasné!). Dám vám, milostivá
paní, vysvětlení. Muž v pěkném
sociálním postavení. Říká
se o dámách, že prý mají rády
pěkné šaty, náušnice a já
nevím co všechno. Ta žena nemůže
dostat tolik od svého muže, aby mohla si to všecko
poříditi, proto její snaha,choditi krásně
oblečena, míti šperky svádí ji
k něčemu, co sice nespadá pod písmenu
"a" §u. 13., - ona sama nedopouští
se cizoložského skutku. aby takovým způsobem
peníze si opatřila - ale ona ve svém vlastním
bytě poskytuje příležitost ke schůzkám
a jest pak odsouzena pro kuplířství, řekněme,
třeba jenom na 3 dny. Milostivá paní, račte
povážit, v jakém postavení nachází
se muž, kterému něco takového se přihodilo.
(Posl. Viková-Kunětická: To jest jeden
případ!) Ne, milostivá paní, ty
dají se rozmnožiti do nekonečna. Manželství
znamená tak úzký svazek, že jest těžko,
aby jeden manžel se provinil a tím nepadl stín
úhony na manžela druhého. Tu bude věcí
právě soudcovou, aby uvažoval o každém
jednotlivém případě, jestli nastaly
takové příčiny, pro které lze
pokládati za to, že život rodinný jest
tak rozvrácen, že nelze druhému manželi
již imputovati, aby ve společné domácnosti
setrval. Dám vám příklad jiný.
Chtěl jsem původně, aby do osnovy jako dosud
pro rozloučení pojato bylo, když jeden z manželů
akviruje pohlavní nemoc sdělnou, - ten důvod
není pojat do osnovy, poněvadž se namítalo,
že jsou těžké důkazy - ale račte
uvážiti, když ta žena, která nevinná,
neporušená, vstupuje v manželství, hned
za pár dní po sňatku doví se od svého
lékaře, co muž jí nadělil - té
nelze přece imputovati, aby ona zůstala dále
ve svazku manželském.
Zde právě pro ten mravní
odpor ženy nastal tak hluboký rozvrat manželství,
že není možno, abychom ji donucovali. (Posl.
Viková-Kunětická: Lékařské
vysvědčení!) Jest věcí
soudu, aby tyto věci vyšetřil a pak vynesl
rozsudek, jak to bude poměrům odpovídat.
S tím v souvislosti jest nepřekonatelný odpor.
Když, velectěné shromáždění,
uvážíte tyto důvody, myslím,
že nám neodepřete vysvědčení,
že pokud vůbec lidské síly stačí,
snažili jsme se ne příliš zužovati
důvody, pro které jest manželství rozlučitelno,
ale také nepřipustiti, aby někdo mohl postupovati
takovým způsobem, jako se to s kazatelen vykládalo,
že když žena sestárla, že má
muž míti již právo, aby ji vyhnal a vzal
si mladší a hezčí.
Nyní následují
§§ 15 a 17., jejichž účelem jest
proměna manželství rozvedeného v manželství
rozloučené. Jsou tu určité úlevy
pro praeterito. My totiž musíme hleděti zbaviti
se té spousty asi sto tisíc manželství,
která za platného práva byla pouze rozvedena
a jež nebylo možno rozloučiti. My jsme tu určitá
usnadnění pro praeterito učinili, poněvadž
jsme nemohli připustiti, aby soudy byly takovým
nesnesitelným způsobem zaneseny prací, která
by jim vznikla, kdyby každý rozvod měl způsobem
procesním býti proměněn v rozloučení.
Musili jsme také hledět, abychom ušetřili
stranám velké náklady takových sporů,
ale zejména - to bylo pro mne rozhodující
... (Hluk a nepokoj.) Pánové, kdo se chce
bavit, učinil by opravdu dobře, kdyby vyšel
ven.
Předseda
(zvoní): Prosím, pánové, to
je oproti panu zpravodajovi hrubá nešetrnost.
Zpravodaj posl. dr. Bouček:
Já se divím, že právě s toho
místa jsem vyrušován ... (Pokračuje):
pro mne arciť nejdůležitějším
důvodem byla ta úvaha, že není trapnějších
sporů, než jsou právě spory o rozvod
nebo rozloučení manželství. Co to znamená,
když musí muž a žena přijíti
před cizí lidi, soudce a zapisovatele, ty advokáty
a kdo všecko tam je a musí jim tam nejintimnější
věci rodinného života vykládat. Je dosti
na tom, když jedenkráte v tom svízelném
postavení muž a žena se ocitnou. Proto museli
jsme zabránit tomu, aby zase celá tato procedura
nemusela býti opakována, aby zejména nemuseli
takovýmto způsobem přímo očistcem
procházeti lidé, jichž životní
štěstí bylo ztroskotalo.
Nyní, když jsem stručně
vyčerpal materiál zákonný, řekl
bych něco proti odpůrcům této reformy.
Nám se vytýká, že prý tím
zavádíme něco nemravného, a že
snižujeme mravní život našeho národa.
Já bych rád věděl, co je mravnější:
když umožníme, aby lidé, jichž manželství
se rozešlo, vstoupili zase v nový sňatek podle
zákona, nebo když musí žíti v poměru
neurovnaném, kterému říká se
divoké manželství, konkubinát a bůhví
co všechno? Mravnost že by byla nějak snížena
tím, že zavádí se rozlučitelnost
manželství? Kdo to tvrdí, nezná prostě
zákonodárství a nezná jiných
velkých kulturních národů jako Anglie,
Holandska, Francie, Ameriky, Belgie, Švýcarska. Všechny
tyto státy mají již zákony, dle kterých
přípustna je rozlučitelnost. Ale já
bych se rád ptal pánů, kteří
těmito argumenty bojují, jest-li chtějí
tvrditi, že mravnost starého Rakouska, zejména
té vznesené katolické dynastie Habsbursko-Lotrinské
byla tak vysoko vypjatá, že by s ní nesnesla
přirovnání mravnost ve státech ostatních?
(Výborně!) Tedy: vestigia terrent! My nechceme
žíti v takové atmosféře, ve které
jsme žili ve starém Rakousku, a kde nedovedla ta "nerozlučitelná"
rodina habsbursko-lotrinská dáti nám lepšího
příkladu. Příkladem, jaký nám
dala tato ultrakatolická rodina, my se v životě
říditi nebudeme. (Výborně!)
Ostatně, pánové,
máme již dnes manželství rozlučitelná
a sice u protestantů, a tu bych se ptal: Kdo by si vzal
na svědomí říci, že mravnost
v protestantských našich rodinách je snad nižší,
nežli v katolických rodinách? Ovšem namítá
se v tomto určitém případě,
- a nikoli snad bez určitého důvodu - že
protestanté u nás jsou v menšině a že
menšina zpravidla bývá silnější,
mravně vypjatější nežli většina.
Ano, tento důvod má něco do sebe. Ale uvažte
jen protestanty ve Skandinavii, kteří mají
již rozlučitelnost zavedenu a u kterých nelze
pozorovati, že by mravnost u nich bývala poklesla!
(Výborně!)
Operuje se často také
dětmi. Co s těmi nebožáky dětmi,
když manželství bylo rozloučeno? Zajisté,
že děti jsou v přední řadě
obětí takového rodinného rozvratu.
Ale co pak dnes můžete podle platného práva
nutiti rodiče, aby zůstali pohromadě, co
pak nemám dnes již manželství rozvedená?
Kdo pak tu stará se o ty děti? Musí být
učiněna podle zákona určitá
opatření, ale, prosím, na tom poměru
dětí k rodičům rozloučením
manželství nemění se pranic. Ti rodiče
mají tak jako dosud, když byli snad jen rozvedeni,
stejně svatou povinnost, aby o ty děti se starali
a, jestliže to nečiní, pak jest věcí
soudcovou, aby se postaral, by rodiče, i když budou
rozloučeni, svou povinnost k dětem konali. Tedy
z toho nelze pražádných argumentů vyvozovati
proti rozlučitelnosti manželství.
Bylo poukazováno v předminulé
schůzi předsedů klubů, že prý
v Americe jsou určité snahy, určitá
shromáždění, která se snaží
vyloučiti rozlučitelnost manželství
ze zákonodárství amerického. V té
formě to správné není. To se rozumí,
tu a tam, jako právě u nás, jsou odpůrci
rozlučitelnosti, ale poukazuji na toto. V Americe lehko
se může státi, že když manželé
se několik měsíců neviděli
a potom se setkají, jeden z manželů druhému
řekne: "Já nejsem tvým mužem, já
jsem rozloučen a vzal jsem si jinou". V některých
státech, jako v Oregonu, jde to tak snadným způsobem,
že se druhý manžel ani nemusí dověděti,
že byl rozloučen. Proti těmto výstřelkům
se v Americe bojuje, ale ne proti rozluce manželské
jako instituci samotné.
Pak se namítá také,
že prý rozluka a reforma manželského práva
není požadavkem národa. Bylo v předminulé
schůzi předsedů klubů řečeno:
"Dejte odhlasovati tento zákon národu a uvidíte,
jak zákon dopadne." Pověděl bych toto:
Možná - možná, že by většina
dopadla proti tomuto zákonu, kdybychom totiž ponechali
právo kazatelům, aby vykládali ten zákon
takovým způsobem, jako se to dálo před
tím, nežli jsme vydali "Kanzelparagraf",
anebo kdyby na politických schůzích členové
stran odpůrčích skutečně vykládali
ten zákon, jak jsem byl naznačil, že zavádíme
nějakou králičinu, že chceme manželství
učiniti holubníkem a umožniti mužům,
aby, když žena sestárla, vzali si mladší
a hezčí. Ano, kdyby tak prolhaným způsobem
bylo z druhé strany proti tomuto zákonu agitováno,
možná, že byste pobláznili - odpusťte
ten příkrý výraz - většinu
žen, že by hlasovaly proti tomu zákonu. Ale kdyby
se poctivě a slušně vykládal tento zákon,
tu nemám pražádné pochybnosti o tom,
že by ohromná většina národa pro
tento zákon se vyslovila. Ze své zkušenosti
uvedu tento příklad:
Ve Vašem městě,
pane kol. Bechyně, v Prostějově, asi před
15 roky událo se toto: Měl jsem tam odpoledne přednášku
právě o reformě práva manželského.
Dopoledne, to se rozumí, P. Dostál-Lutinov měl
kázání proti, byla tam podepisována
petice a přijata resoluce proti reformě manželského
práva odpoledne měl jsem kázání
zase já. V prvé řadě seděl
stařičký muž a vedle něho stařičká
žena. A tu mně bylo řečeno: "Ti
Vám zatopí! Dnes ráno byli na kázání
P. Dostála-Lutinova a tam podepisovali petici proti - reformě."
Dobře! Vykládal jsem asi dvě hodiny a velmi
často všímal jsem si toho starého muže
a ženy - seděli a poslouchali nábožně
jako v kostele a když byla navržena resoluce pro reformu
manželského práva, hlasovali pro ni oba.
A nyní následuje scéna
pro mne nezapomenutelná. Ten muž, sotva odhlasoval,
řekl své ženě: "Ale víš,
my dva se nerozejdeme." Hluboký smysl měla
ta slova, která pronesl. Pod dojmem mých výkladů
věděl, že jest nutno připustiti rozlučitelnost
manželství v zájmu trpících bližních,
ale on si také uvědomil, čím mu ta
žena jeho v životě byla a, když hlasoval
pro resoluci, žádající rozlučitelnost
manželství, pokládal přímo za
nutné, aby v té chvíli své ženě
obnovil slib věrnosti, který jí před
40 neb 50 lety před oltářem byl učinil.
Velevážené shromáždění,
správně to řekl člen stavu krejčovského
v jedné z minulých schůzí klubovních
předsedů: "Kdybychom desetkrát uzákonili
povinnost rozloučiti manželství v určitých
obdobích, manželé, kteří vědí,
čím druh druhu jest, prostě se nerozejdou,
i kdybychom jim to desetkrát poroučeli." Ti,
kdož žádné potřeby nemají,
kdo plní svou povinnost, převzatou tenkráte,
kdy vstupovali v manželství, nemají příčiny,
aby se obávali, že ostří tohoto zákona
proti nim může býti užito. Ovšem,
kdo se provinil způsobem, jak jest v osnově zákona
uvedeno, ať si přičte také prostě
následky. Nemůže nikdo býti nucen, aby
s manželem nehodným nebo zvrhlým sdílel
společnou domácnost. Řekl bych pánům
odpůrcům ještě toto: Ne každý
zákon každého z nás se dotýká
příznivě, z leckterého zákona
i újma nám může vzejíti. Myslete
si zákon o 8hodinné době pracovní.
Já jsem zaměstnavatel a mohl bych míti interes
na tom, třeba 12 nebo 14 hodin, jak to dříve
bývalo, držeti mé zaměstnance v kanceláři,
jen abych jim hodně vyssál pracovní mízy.
Ale já jsem hlasoval s plným přesvědčením
pro ten zákon, poněvadž egoismus u mne nebyl
tak silný, aby potřel altruismus, protože jsem
si byl vědom, že zákon znamená záchranu
a úlevu statisícům těch, kteří
dříve trpěli. A myslete si, že někdo,
kdo jest bez dítek a jest členem obecního
zastupitelstva, hlasuje pro novou školu. On ví, že
tím budou zvýšeny přirážky,
ale je přece pro novou školu, protože ví,
že jest tím povinen zdraví dětí
svých spoluobčanů.
Tedy vždycky jen říkati:
"Mně z toho zákona nevzejde žádný
prospěch", to je egoismus, který nemůže
býti dosti odsouzen. Vážené shromáždění,
když odtud vyjde zákon konečně schválen,
vykonáme dobrý čin ve prospěch přibližně
aspoň 200.000 našich spoluobčanů. Počítá
se, že na 100.000 manželství jest rozvedeno,
tudíž na 200.000 lidí hledá možnost,
aby vstoupilo v nové a spořádané poměry.
Ukončil bych právě
tento oddíl citátem vynikajícího anglického
moralisty Sorleye: "The just man respecto not merely
legal rights but also normal expectations. - Spravedlivý
člověk dbá nejen zákonných
práv, nýbrž také normálních
očekávání."
Přecházím nyní
k poslednímu oddílu, k překážkám
manželství. Jen dvou bych se dotkl a, bude-li zapotřebí,
v doslovu také jinými bych se zabýval. Je
to zrušení celibátu. Říká
se, že nutný jest celibát, že prý
znesvěceny by byly ruce kněze, kdyby šel k
oltáři z lože manželského. Zvláštní
kontradikce, když se uváží, že na
jedné straně právě manželství
se prohlašuje za svátost, na druhé straně
zase prohlašuje se, že ten, kdo této svátosti
užívá, prostě se znesvěcuje a
stává se nehodným roucha kněžského.
Dnes, zaplať Pán Bůh,
máme už sta poctivých lidí mezi kněžími,
kteří odhodili tu lež, jako by kněz
žil takovým životem posvátným;
oni veřejně se přiznávají k
tomu: "My celibát nedodržujeme a chceme z toho
nedůstojného postavení, ve kterém
jsme, ven, chceme do řádného manželství.
Máme dosti toho dosavadního konkubinátu."
Mně napsal dopis kněz, který zaujímá
vysoké postavení v hierarchii; dovolte, bych kousek
z tohoto dopisu přečetl. Mluví o paragrafu,
kterým se odstraňuje celibát: "Uznávám
nutnost ne se stanoviska své osoby, nemám přirozených
dětí k legitimování a jsem přes
55 let stár (věk to, kdy kněžská
smrt, mrtvice, v řadách kněží
nejvíce kosívá), nýbrž se stanoviska
objektivního na základě zkušeností,
co důvěrník duší, celibát
zachovávajících, ale zmítaných
bouřemi a ošklivostmi vlastního svědomí
následkem protipřirozené manie, onanie, pederastie,
do kterých upadli, když manželství bylo
jim nedosažitelným pro slib anebo svěcení
vyšší. Co v těchto utrpeních duševních
na síle vnitřní proplýtváno,
mohlo býti vynaloženo, nebýti celibátu,
na pracích a podnicích o společné
dobro a na blaho dítek národa! Kolik talentů
tu přišlo na zmar, kolik řádných
rodin mohlo tu býti založeno a národu tak malému
by byla každá tak vzácnou. Aspoň o 3000
rodin při nejmenším a to dobře spořádaných
jest tu náš národ stále olupován.
Ano, vážené shromáždění,
to jsou slova kněze poctivého, který má
již dosti té přetvářky, šalby,
kterou mnozí a mnozí kněží, v
přední radě ti vysocí hierarchové,
arcibiskupové a biskupové, se oháněli.
Hýřili s nevěstkami, ale rozkřikovali
zároveň, že vedou život div ne posvátný.
Většina kněží nechce takovým
způsobem lidstvo kolem sebe dále klamati a chce
vejíti ve spořádané poměry.
Pro mne však není otázka
zrušení celibátu otázkou jen mužů,
nýbrž i otázkou ženskou. (Výborně!)
Znáte slavné shromáždění,
přece ten výraz "fabrička", který
vynašla buržoasie o dívkách, o těch
nebohých děvčatech, která na nás
se dřela v továrnách. "Fabrička"
- to byl takový potupný výraz pro ty nebohé
pracovnice, a je-li nějaký výraz adekvátní
tomuto výrazu fabrička, pak jest to farská
kuchařka. - Vážené shromáždění,
jsem si dobře toho vědom, že této pohany
mnohé z těch žen kněžských
nezasluhují. Právě v dopisu, také
z řad kněžských, poukazuje se na to,
jak dobrými ženami byly mnohé farské
kuchařky těm sněžím, se kterými
žily, jak pečlivě staraly se o děti
vzešlé z -těchto kněžských
rodin, jak šetřily, aby na stará kolena nemusily
jíti žebrati; a když kněz zemřel
bez testamentu, přišli příbuzní,
vzali, co tu bylo, a ta farská kuchařka mohla se
jíti postaviti v pátek tam k sv. Ludmile a vybírati
po krejcaru, aby s dětmi toho kněze, třeba
bohatého prebendáře, nezemřela hlady.
Tedy pro mne jde při zrušení celibátu
nejen o povznesení mravnosti kněží hluboko
pokleslé, nýbrž i o záchranu těch
žen, které nemohou svým mužům řádně
podle platného práva býti oddány.
Další překážka
manželství, které bych se chtěl dotknouti,
jest překážka cizoložství. Bude
vás zajímat z dějin právních
jedno: Podle Roguina, lausannského professora civilního
práva, musil si v Anglii vzíti ženu ten, kdo
se s ní cizoložství dopustil. Tam cizoložství
překážkou manželství nebylo. Ve
Francii, odkud jsme převzali právě tuto překážku
do zákona občanského, - bylo důvodem,
pro který čl. 298 do code civil byl pojat, toto:
Řeklo se: Když si budou muž a žena, spolu
dosud neoddáni, vědomi, že dopustili se cizoložství,
nebudou moci spolu v manželství vstoupiti, odstraší
je to od cizoložných skutků. Byla to čirá
theorie odstrašovací. Ale právě jako
se tato theorie odstrašovací v trestním právu
neosvědčila, neosvědčila se ovšem
ani v právu civilním a zákonodárství
francouzské odstranilo tento čl. 298 zákonem
z r. 1904. Tam cizoložství spáchané
překážkou nového manželství
není. Byly to velmi vážné důvody,
které k tomu vedly. Dovolávám se francouzského
juristy Appletona, který praví, že společnost
mnohem více zájmu má na tom, aby zločinec
byl rehabilitován tím, že se mu usnadní
návrat k pravidelnému životu, než aby
nekonečně byl zatěžován důsledky
pochybení v minulosti spáchaného.