Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Mám těch případů 9 a uvádím je proto, aby byly v protokolu zaneseny, aby se vidělo, jak platila stará rakouská správa, jak zařizovala ten pojezdný úřad, který má jedna šlechtična a platí tak mizerně těmto svým zřízencům.

Englišová Žofie bydlí v Hodolanech, jako výpomocný postilion nastoupila za doby války a má služby 94.50 K a od ředitelství 10.- K měsíčně.

Krpelík Josef bydlí v Hodolanech, nastoupil r. 1913 a měl K 65.-měsíčně, narukoval 16. srpna 1915 a nastoupil službu opětně 1. prosince 1918 a má K 81.- a od ředitelství 10 K měsíčně, tedy muž, který nastoupil v r. 1913 a konal vojenskou službu, dosáhne u takového podnikatele 81 K měsíčního platu; tu přirozeně není možno, aby zaplatil byt a otop, tím méně, aby obhájil sebe a existenci rodiny. (Posl. Jirásek: Jednu škatulku egyptských cigaret!) Ta je za cenu keťasskou, tu nedostane... (Pokračuje:) Bydlí v Hodolanech, nastoupil za doby války a má K 81.- měsíčně a od ředitelství K 10.-

Spáčil Jan bydlí v Olomouci na Moravě, nastoupil 1. ledna 1912, koná službu nepřetržitě a měl před válkou K 60.- a má dnes K 80.- s příplatkem od řiditelství K 10.-

Bernhauer Alois bydlí v Bělidlech, nastoupil 16. listopadu 1912 s příjmem K 65.-, narukoval 2. srpna 1914, službu zastávala jeho žena; nastoupil opětně 15. září 1918 a má K 83.- a od řiditelství K 10.- měsíčně.

Kabeláč Jan bydlí v Cernovíře (Výkřik. To je neuvěřitelné!), to je doloženo, pane kolego, to je pravda. Ti lidé se mnou mluvili před 14 dny a řekli: Pane poslanče, žádáme vás, abyste v té věci něco učinil, my to vydržet nemůžeme, my zastavíme službu. Já jsem jim řekl: Vydržte ještě nějaký čas a záležitost dojde provedení. Ukázal jsem jim všecka akta, která zde mám, a oni dali si říci a očekávají, že v jejich zájmu bude učiněno, co učiniti se dá... Kabeláč Jan bydlí v Cernovíře, nastoupil 1. ledna 1912 a měl K 65.- měsíčně. Narukoval 16. srpna 1915, nastoupil opět 1. prosince 1918 a má K 83.- a od ředitelství K 10.- měsíčně.

Chrobák Josef bydlí v Bystrovanech, nastoupil v době války a má měsíčního platu K 81.- a od ředitelství K 10.- měsíčně.

Vokert Eduard bydlí v Olomouci, nastoupil za doby války a má K 81.- a od ředitelství K 10.- měsíčně.

Vážené Národní shromáždění! Z toho vidíte, že dosud pracují lidé i ve službách pro stát a jsou tak špatně za těžké výkony odměňováni, že skutečně každá existence je zde nemožna. Pak nelze se diviti, když čteme, že na poštách stávají se krádeže, které mnohdy jdou do velkých obnosů. Kdyby slušně se platilo, dojista případů takových přihodilo by se málo.

Já jako navrhovatel v této věci učinil jsem všecka opatření, obrátil jsem se na ředitelství pošt a telegrafů, na generální ředitelství a tu mně bylo sděleno a sice od ředitelství pošt a telegrafů, že poštovní správa zamýšlí upraviti služebné a platové poměry postilionů, pokud podle zákona o 8hodinové pracovní době lze je pokládati za plně zaměstnané síly a to obdobně jako u venkovských poštovních sluhů ve smyslu nařízení bývalého ministerstva obchodu z 21. června 1910 pod číslem 89. V tomto přípise, který je určen pro "ředitelství pošt a telegrafů Praha, Brno a Opava", tedy pro veškerá hlavní ředitelství v československé republice, praví se, že si vyžádalo od dotyčných poštovních úřadův a ředitelství zprávu do 3 týdnův - tady v tomto přípise, který byl nám zaslán, a datován je 17. března 1919, praví se výslovně: "Zpráva budiž podána co nejdříve, nejdéle do tří neděl". Od 17. března do dnešního dne uplynulo 60 dnů, tedy osm týdnů, 8 X 7 jest 56 a dosud zprávu nemáme. Tehdy, když byl zaslán tento přípis, bylo mi sděleno: "Ministerstvo pošt a telegrafů vrací výtisk návrhu na převzetí postilionů do stálých služeb státu, doložený jednou přílohou, a podotýká, že otázka převzetí postilionů do bezprostředního služebního poměru státu naráží na jisté obtíže a překážky, jak je vidno z přiloženého opisu, jak je vidno ze zdejšího jednoho spisu č. 2397/II. z r. 1918."

Tento přípis jest zde a dovolíte, abych jej předložil a citoval (čte):

"Poštovní službu pojízdnou obstarávají pojezdní, tedy podnikatelé jízd ve vlastní režii; pokud nekonají jízd osobně, najímají postiliony, poštovní kočí. Služební poměr tohoto personálu jest čistě soukromoprávní. Vůči poštovní správě ručí za postiliony výhradně podnikatel jízd. Poštovní vozka přichází avšak též v přímý styk s poštovní správou. Jde-li o jízdu, již nedoprovází poštovní orgán, přijímá, ukládá a vydává poštovní zásilky dle poštovních předpisů a pečuje o závěr vozu. Poštovní vozka je povinen poslušností vůči nadřízeným poštovním orgánům. Poštovní správa jest oprávněna postiliona potrestati, i dokonce ze služby vyloučiti, anebo jeho odstranění naříditi".

Tedy soukromoprávní podnikatel může poštovního sluhy využíti, dává mu špatnou mzdu, ale správa pošt, tedy ministerstvo, řiditelství, má plné právo trestati dotyčného služebníka, kdyby nekonal povinnosti, jak je od něho žádají. (Čte):

"Z toho všeho je patrno, když sledujeme tento vývoj, že poměr poštovních vozků nepostrádá též jistých vztahů veřejnoprávních. Řešení této otázky setkává se však s četnými překážkami. Především jest očekávati, že pojezdný vyhradí si právo spolurozhodovati při obsazování míst postiliona, jemuž svěřuje svůj majetek (koně, postroje, vůz). Dále odmítne všechnu zodpovědnost za dopravované zásilky a za přesnost dopravy, bude-li postilion dosazen poštovní správou."

Vážené Národní shromáždění! Zde stojí, že při obsazování míst postiliona svěřuje tento podnikatel svůj majetek, koně, postroj a vůz dotyčnému, a ze na základě toho má na něho vliv a veškeré právo. Měl by si ovšem jezditi sám. Tedy zde na základě toho dává mu správa pošt takové výhody, že ho nechává úplně v jeho závislosti.

"Nicméně - praví se zde - jest ministerstvo pošt a telegrafů ochotno postiliony za jistých poměrů převzíti do bezprostředního služebního poměru k státu. Při tom by byly směrodatné tyto zásady: do služeb poštovního ústavu bylo by převzíti toliko plně zaměstnané postiliony a poštovní kočí, t. j. ony, jichž skutečná služební doba týdenní činí přibližně 48 hodin".

Ovšem oni pracují něco více než 48 hodin. "Poměry služební bylo by upraviti obdobně jako u venkovských poštovních sluhů ve smyslu nařízení býv. min. obchodu z 21. června 1910, p. a t. v č. 89." Tedy to jest zpráva, která byla zaslána, a dále praví se zde v přípise:

"Nicméně jest ministerstvo pošt a telegrafů ochotno převzíti plně zaměstnané postiliony (poštovní vozky) do bezprostředního služebního poměru státního podobně, jako jsou venkovští poštovní sluhové, dle ustanovení nařízení býv. min. obch. z 21. června 1910, p. a t. v. č. 89, ř. z. č. 119.

Zdá se mi, že tento zákon ohledně sluhů venkovských a poštovních byl zde projednáván a byla by zde naděje, že by také postilioni byli převzati do státní služby.

(Čte): "Poněvadž se však nedoporučuje, učiniti tak bez předchozího souhlasu jak se strany zaměstnavatelů, tak i se strany zaměstnanců, vydává min. pošt a telegr. především zvláštní výnos na všechna tři řiditelství, jímž se jim mezi jiným ukládá, aby si k zamýšlené úpravě vyžádalo dobrého zdání zájemníků. Jakmile na základě zahájeného jednání budou stanoveny zásady, dle nichž se má převzetí postilionů (pošt. vozků) do služby státní provésti, přikročí ministerstvo pošt a telegrafů k úpravě jich služebních a platových poměrů, jež se může státi nařízením vlády v cestě administrativní."

Proti tomuto nařízení vlády v cestě administrativní staví se poštovní výbor a praví: "Poštovní výbor nesouhlasí, aby úprava služebních a platových poměrů postilionů stala se nařízením vlády v cestě administrativní a žádá, aby Národní shromáždění vyslovilo se pro přijetí postilionů do stálých služeb podle zprávy ze dne 17./3. 19., č. 2397-II-18, a aby jejich služební poměr byl upraven po způsobu poměrů definitivních státních zřízenců".

Tedy tuto zprávu jsem obdržel. Na základě toho usnesl se poštovní výbor na resoluci, která zní:

Národní shromáždění nechť se usnese:

Ministerstvo pošt a telegrafů se žádá, aby s největším urychlením předložilo výboru osnovu, vyhovující návrhu (tisk č. 368) člena Národního shromáždění Felixe Časného a soudruhů, aby byli přejati poštovní postilioni do služeb stálých podle zprávy ze dne 17. března 1919 č. 2397-II-18".

To bylo dáno 10. dubna 1919. Vylíčil jsem vám, vážené Národní shromáždění, postavení postilionů, které není takové jen na postě Olomouc II., nýbrž které jest skoro u všech takových pošt stejné. Jak mi bylo zde některým kolegou řečeno, takový majitel pojízdného úřadu zde v Praze stal se nesmírným boháčem, tedy boháčem z práce lidu, z platu, který obdržel od ředitelství těchto pošt a jest zapotřebí, aby tomuto zařízení starorakouskému byl učiněn jedenkráte konec. Naprosto není zapotřebí, aby takováto místa protekční se udílela. Praví se, že to má jako pensi dotyčný, který sloužil ve službách státních, ve službách pošt, že to má jako pensi jeho vdova, když dotyčný zemřel. Ale my víme jedno. Třeba, aby tomu, kdo jest úředníkem a slouží ve státních službách, se dostalo pense takové, když všechno pro stát vykonal, aby na své stáří mohl býti živ. A není potřeba dávati tomu takové sinekury nebo takový způsob odměny, na základě kterého by dotyčný využitkoval lid.

Já toho slova "keťas" nerad užívám. Ne protože jest odvozeno z německého, ale protože jest to takový neslušný výraz. Avšak zde jest třeba říci, že takovéto pojízdné úřady nedopouštějí se keťaství v tom smyslu, jak my o něm mluvíme, jak mu rozumíme, nýbrž to je keťaství se živými těly lidskými, (Hlas: Upír!) řekněme ještě hrubší slovo, jak jest zde nadhozeno, že je to upír, který se neštítí ničeho, který může zaplatiti 65, 81, 94, nebo 95 korun za měsíc zřízenci, který u něho 18 hodin denně pracuje. Kdo ví, zda někde, co nám známo není, není to ještě horší, poněvadž jest to lid, který nemá přehledu, nedovede se brániti, zda nejsou ještě někde horší poměry nežli ty, které jsem shledal u poštovního úřadu v Olomouci II.? A tu bych žádal v uvážení těch poměrů, za kterých tito postilioni jak v Čechách, tak na Moravě i ve Slezsku, tak také snad i na Slovensku žijí, aby bylo přikročeno k rychlé jejich úpravě a aby to bylo zařízeno v ten smysl, že budou zrušeny tyto pojízdné úřady a že celý tento provoz vezme státní správa pošt do svých rukou a že zřízence zaměstnané převezme jako zřízence státní, že se vynasnaží, aby při těch, kteří řadu let byli zaměstnáni a ve svém věku pokročili, bylo použito zpětnosti při převzetí jejich do definitivní služby. Žádal bych přítomného pana místopředsedu, aby působil k tomu, aby tato záležitost nedala na sebe dlouho čekati, aby bylo uvědoměno o tom ministerstvo a aby toto přikročilo k tomu, aby tato záležitost urychleně se vyřídila, a všem těm chudákům, kteří léta byli šizeni, leckde okrádáni, dostalo se toho, na co má v československé demokratické republice jistě každý nárok, existence, najísti se, ošatiti se a moci jako člověk bydleti. Více nežádají, více také nedostanou, ale aspoň toho aby se jim dostalo! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hajn: Řečníků dalších není. Budeme hlasovati, nepřeje-li si pan referent závěrečného slova.

Zpravodaj poslanec Časný: Ne.

Místopředseda dr. Hajn: Kdo souhlasí s navrženou resolucí, nechť povstane! Resoluce jest přijata a tento bod jest tím vyřízen.

Dalším bodem jest:

6. Zpráva státně-zřízeneckého výboru o okamžité výpomoci veškerým státním zaměstnancům (tisk. č. 223) podle návrhu dra Lukavského a soudruhů (tisk. č. 956).

Referentem jest pan člen Brodecký. Dávám mu slovo.

Poslanec Brodecký. Vážené shromáždění!

Pod číslem 956. předloženy byly dva zákony a dvě resoluce pocházející z návrhu kolegy Dra Lukavského, ve kterém se praví:

Státně zřízenecký výbor tohoto parlamentu připravoval také v posledním období své funkce výpomocnou akci, jež zůstala nedokončena jedině pro politický převrat, a žádá se, aby provedena byla akce výpomocná. Státně zřízenecký výbor zabýval se touto akcí, případně tímto návrhem po dlouhé týdny a měsíce a dospěl k resultátu, o kterém jsem se byl zmínil a sice k návrhu zákona jednoho, který žádá, aby v měsíci květnu byla poskytnuta drahotní výpomoc veškerým státním zaměstnancům. Mimoto, aby pro měsíc srpen poskytnuta byla k témuž účelu suma poloviční. Druhý zákon zabývá se hlavně otázkou pensistů, a sice aby s ohledem na dané poměry pensistům připláceno bylo 50 % první stupnice drahotního přídavku do pensí a provisí. Pak jest tu otázka vdov a sirotků upravena. Při této příležitosti žádal státně zřízenecký výbor, aby současně byla vyřešena otázka staropensistů, poněvadž toto ustanovení, zmírňující bídu, týká se pouze pensistů odcházejících na odpočinek od 1. října 1918. Škrtli jsme toto datum a žádali jsme, aby na toto mírné jaksi ustanovení měli nárok veškeří pensisté. Proti tomu se vláda z počátku postavila s celou rozhodností, později povolila do té míry, že prohlásila, jakmile zde budou potřebné materiálie, tvořící základ k tomu, že celá záležitost bude provedena, tedy i staropensisté budou míti nárok na tento příplatek.

Dále jde o dvě resoluce, z nichž jedna měla býti původně zákonem. Předstižena byla ale na základě akce vlády a sice, aby služební léta válečná, totiž 1914, 1915, 1916, 1917 a 1918 státním zaměstnancům započítána byla dvojnásob do pensí a provisí za službu vojenskou, o půldruhanásobně za službu civilní. V druhém paragrafu, aby tato služební léta stejným způsobem, totiž půldruhanásobně započítána byla do postupů, jmenování, povýšení, platů a mzdy.

Dále je resoluce druhá, ve které je celá řada drobnějších požadavků, které sice zdají se na pohled nepatrné, ale ve skutečnosti jich provedení jest vysoce důležité pro státní zaměstnance v celku. Já myslím, že není třeba mi zvláštního zdůvodňování, že na tolik jsou ctění členové Nár. shromáždění o věci informováni, že můžeme s jistotou počítati s tím, že budou návrhy státně zřízeneckého výboru samozřejmě jednohlasně přijaty.

Já jsem zmocněn k tomu, abych prohlásil s tohoto místa, zvláště s ohledem na exposé pana ministra financí, že musí býti jednou pověděna pravda o celé práci státně-zřízeneckého výboru, že musí býti jednou pověděna pravda o tom, je-li možno stálým zvyšováním drahotních přídavků, zaváděním nových a nových drahotních výpomocí, stálým zatěžováním státní pokladny, jestli je možno tímto způsobem vůbec nadále postupovati na zmírnění nouze a bídy železničních, poštovních a druhých státních zaměstnanců. V státně-zřízeneckém výboru hromadí se tolik návrhů, je tolik práce, že zcela právem pan ministr financí pojímán je hrůzou, když má potkati člena státně-zřízeneckého výboru. Jsou to obrovské obnosy, jež byly by nutny, kdyby všecko to, co tam je zadáno, mělo býti splněno.

Tragédie, řekl bych, spočívá v tom, i když se vmyslíme do té situace, že veškeré ty požadavky měly by býti splněny, veškeré ty obnosy povoleny, veškeré ty ne miliony a sta miliony, nýbrž miliardy kdyby měly býti vydány, že přec jen musíme počítati s tím, že na veliké bídě státních zaměstnanců by se téměř naprosto ničeho nezměnilo k lepšímu. Ta bída jest tak strašná, že jest potřebí jenom číst průvody k těm různým resolucím, abyste se dovedli vžít do přesvědčení, že tam, kde bída dostoupila takového vrcholu, jako v řadách státních zaměstnanců, jest absolutně vyloučeno nějakou příležitostnou peněžitou pomocí tuto bídu napravovat.

Veškeří pracovníci, veškeré dělnictvo jest jistě v situaci málo záviděníhodné. Trpí účinky války se svými rodinami strašně, ale ne darmo a ne jistě bez podstaty vzpomínáno jest při každé příležitosti zřízenců, zaměstnanců s pevným příjmem. Pánové, vzpomenete-li, že dnes není možno žít ani při nejjednodušší stravě za 20 a více korun denně a vzpomenete-li, že takřka generálové štábu státních zaměstnanců, vysocí úředníci, mají příjem 19, 20, 16, 17 K, vzpomenete-li, že naproti tomu dělnictvo u vrchní stavby, ve skladišti, pomocné dělnictvo u pošty má i s drahotními přídavky 6, 7, 8 K, při spoustě dětí teprve 9-10 K, dovedete si aspoň jen z dáli učiniti představu, v jakýchže poměrech tito lidé žijí.

Myslím, že jest to velmi dobře charakterisováno již tím rozdělením drahotních přídavků. Když uvážíte, že základní mzda státních dělníků obnáší ještě dnes 2 K 80 h, 2 K 60 h, 2 K 40 h, 3 K, 3 K 20 h, na to drahotní přídavek a k této mzdě na jedno děcko po dlouhých zápasech 1 K denně přídavku, uvážíte-li tedy, že děcko státního zaměstnance odkázáno jest na 1 K neb snad 1 K 20 h denně celým živobytím a vydržováním, tedy myslím, že zde není potřebí dále tuto bídu nějakými zvláště silnými slovy vynášeti.