Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Není pravda, že se živnostníkům předlohou zákona, kterou zpracoval sociálně-politický výbor, něco béře. Pan dr. Matoušek patrně - aspoň to vyznívá z jeho řeči - chce napověděti, že mají z nemocenského pojištění malý prospěch živnostníci. V tom je omyl. Nemocenské pojištění, ať je representováno jakoukoli pokladnou, je určeno speciálně jen pro zaměstnance, tedy pro úředníky, dělníky, zřízence a učně a pro nikoho jiného, zaměstnavatel ve smyslu zákona jen odpovídá za stržené příspěvky, zákon mu ukládá povinnost, zaměstnance přihlásiti a zaměstnance odhlásiti, ale nějaké přímé výhody zaměstnavatel jako příslušník určitého stavu z nemocenského pojištění nemá. Nelze tedy mluviti o tom, že by jemu osobně zrušením nemocenské pokladny brala se z rukou instituce, jejíž ztrátu by nějak zvláště pociťoval, nebo vyzdvihoval, že by zrušením nepatrné nemocenské pokladny živnostnictvo jako stav bylo dotčeno. Není pravda, že velká část zaměstnavatelů nesouhlasí s tím, aby nemocenské pojištění bylo v zájmu jejich a tím také v zájmu pojištěnců i živnostníků sloučeno, poněvadž čím více je pojištění slučováno, tím bude vyžadovati menšího nákladu, a je to prospěch jak dělníků, tak úředníků a právě tak i zaměstnavatelů, kteří částečně na pojištění také přispívají. Ovšem ještě křiklavější snad nepravdu, abych to tak nazval, řekl p. dr. Matoušek ohledně závodních pokladen. Pan dr. Matoušek řekl, že, pokud on si zjednal informace, není pravda, že se v továrnách při přijímání dělníků a úředníků, které mají závodní pokladny, neprovádějí tak zvané asentýrky. Dr. Matoušek patrně vedl šetření jednostranně, anebo nedostatečně, poněvadž kdyby se byl informoval u kterýchkoliv továren v Praze, u dělníků, kteří jsou zaměstnání v závodech, jež mají závodní pokladnu, shledal by, že má informace nesprávné. Jest zjištěno, že všechny závodní pokladny zavedly asentýrky. Proč? Z vývodů, které tady moji kolegové Tučný a Jaroš uvedli, vidíme, že dálo se tak proto, že závody ručí za schodek u závodních pokladen. Tedy závod má zájem na tom, aby reservní fond neklesal, aby pokladna nebyla pasivní; kdyby byla pasivní, musil by zaměstnavatel voliti dvě cesty: buď by musel dáti souhlas sám, resp. působiti ku zvýšení příspěvků a tím by byl potrefen, poněvadž jednu třetinu platí, anebo kdyby případný schodek dostoupil takové výše, že by úřad pokladnu rozpustil a to jest možné podle dosavadního zákona, musel by schodek zaplatiti. Na základě toho ovšem každá firma taková měla zájem na tom, aby se mimořádně v pokladnách šetřilo, a proto se asentýrky zaváděly. Ale dnes je doba taková, že nikdo nebude hájiti, aby žena, která jest v těhotenství v některé továrně v oblasti naší republiky, proto že je v těhotenství, byla propuštěna a, pánové, to se přece v závodech děje. Jakmile jest na ženách znáti, že jsou ve stavu těhotenství, zpravidla většinou závodů byly ženy propouštěny, jen aby nepřišly na obtíž pokladně v šestinedělí, aby pokladna nenesla následky v případech, kdyby ženě na základě porodu byla přivoděna choroba. To jest křivda, která mohla býti trpěna v bývalém Rakousku, ale dnes se stanoviska ochrany žen a zájmu národa - páni lékaři přece nám to potvrdí - nemůžeme zastávati názor, aby tato nezákonnost byla páchána. Jest pravda, že jest to nezákonné; úřad by mohl zakročiti, kdyby se notoricky dokázalo, že žena proto, že jest v šestinedělí, jest propuštěna, ale to neuvádí zaměstnavatel za důvod. Znáte psychologii, jak se vytváří mezi dělníkem a zaměstnavatelem; on vezme si jinou příčinu; ona třeba v šestém měsíci nepřijde 14 dní do práce a to jest důvodem, že se propustí a zbaví se jakýchkoli nároků. Tak tomu bylo u dělníků a také vedle těchto případů, které mému klubu byly předneseny, byla zde celá řada jiných. Z těch důvodů dělnictvo léta bojovalo proti závodním pokladnám a na sjezdech nemocenských pokladen i na sjezdech všech odborů se vyslovovalo proti jejich trvání.

Ale já jsem včera napověděl při svých zpravodajských vývodech, že pro naše Národní shromáždění jsou tu ještě jiné důvody, totiž národnostní. Myslil jsem, že nebudu musiti je rozváděti, ale jsem k tomu nucen, a ježto právě národní demokraté podávají návrh, aby závodní pokladny trvaly, jsem nucen říci s tohoto místa, že pánové národnostně přece by jen chybili, kdyby pro návrh dra Matouška hlasovali. I kdybych neměl na mysli důvody národnostní, ale národnostně nemůžeme přece trvati na tom, aby úředníci a pojištěnci v pokladnách závodních byli pod vlivem německých a maďaronských fabrikantů. Já Vám dám příklad z Prahy. V Praze v těch 8 částech jest osmnáct závodních pokladen. Podívejte se, které firmy mají pokladny v Praze: firma Gečmen v Praze-VII., ta má jen zdánlivě české jméno - firma Joss a Löwenstein v Praze VII., firma Herget, jejíž chef jest bývalý vícepresident pražského místodržitelství, firma Bratři Böhmové, továrna na klobouky v Praze-VII., firma Haase, známá knihtiskárna v Anenské ul., firma Grab v Praze-VIII., firma Perutz v Praze-VIII., firma Goldschmied, známá německá koželužna na Slupi, firma Kubinzky, textilní továrna v Praze-VII., firma Kinzberger, firma Emerich v Praze-II, firma Brosche, známá továrna na líh, a pražské místodržitelství. Tedy z 18 závodních pokladen 13 závodních pokladen založily firmy německé. Pánové, má příčinu Národní shromáždění v Praze trvati na tom, aby v těch závodech byly zavedeny nemocenské pokladny? Má takovou zásluhu o dělnictvo, ať již po stránce národnostní, bývalý místopresident Herget? Vedle poměrů pražských mohl bych uvésti celou spoustu případů v oblasti severních Čech, okolí Brna a Moravské Ostravy a zejména pánové z národní demokracie by se přesvědčili, že činí velkou křivdu, když navrhují, aby závodní pokladny dále trvaly.

Bylo o úřednických pokladnách již vysvětleno, proč jsou zakládány; ostatně v té věci jest učiněn kompromis mezi bývalými členy sociálně-politického výboru p. drem Englišem a p. drem Schieszlem. Jest ovšem chyba, že kompromis stranou národně-demokratickou nebyl dodržen, ale zde jistě se vyšlo co nejvíce vstříc a netřeba si stěžovati. Pan dr. Matoušek řekl, že to bylo dobře, že právě v našem národě bylo tříštění nemocenského pojišťování. Pan ministr již na to odpověděl. K jeho vývodům chtěl bych ještě dodati, že ani živnostnictvo ani dělnictvo prospěchu z tříštění nemocenského pojištění nemá z důvodů, které jsem již řekl. U dělníků většina malých pokladen se zakládala proti jejich vůli. Tam dělníci nebyli voláni, aby dávali svůj souhlas, má-li se ta neb ona pokladna založiti, nýbrž si to zaměstnavatelé odhlasovali na valné hromadě společenstva. Pokud jde o registrované pokladny, je známo, že se zakládaly z vůle většiny továrníků. V Litomyšli byla před 5 lety stávka v továrně Adler & Lederer; byla to firma německá, která měla tu možnost, poněvadž úředník, který byl v pokladně, vyplácel dělníkům stávkové podpory, a tu stalo se to, že firma zaranžovala asi 5 lidí malého charakteru, udělala je proponenty, zaplatila jim, a založila tak registrovanou pokladnu.

Tak se u nás rodily nemocenské pokladny a tak se tříštilo nemocenské pojišťování. Ne pro národ jako takový, a ne snad ve prospěch dělnictva, nýbrž ve většině případů bez vědomí dělnictva pokladny registrované se zakládaly a ovšem také společenstevní a tím nemocenské pojištění se tříštilo.

Pan kol. Čuřík uváděl, že není důvěry k pokladnám. Chci jen konstatovati, že snad také tyto vývody a názory jsou přehnány. Ve většině případů poměr mezi pokladnou a pojištěnci a zaměstnavateli jest naprosto přátelský, netřeba si stěžovati a výtky po této stránce jsou nesprávné. Pokud jde o lékařskou službu, kol. Jaroš odmítl názory kol. Čuříka a myslím, že kol. Čuřík jistě uzná v té věci, že pro své obvinění nemá žádného odůvodnění, a jest omyl, pane kolego, když jste tvrdil, že lékaři jsou pod vlivem pokladen. Pánové, jak z praxe vím, někteří lékaři měli málo svědomí a řekli: Když chci míti toho simulanta s krku, řeknu mu: "Já vás nesmím uznati, pokladna to nedovolí". Ale kdybyste svolali ke schůzce veškeré pokladní lékaře z celé republiky, a tázali se jich, jestli pokladny na ně dělají nátlak, doznají, že je to tvrzení nesprávné. Lékaři užívají této okolnosti jako výmluvy, aby se zbavili skutečně útoků simulantů, kteří chtějí býti uznáni, když jim nic není. Pokud jde o lékařskou službu, byl mně také vysloven požadavek se strany pana prof. Mareše, aby zejména byla vyjasněna otázka, převezmou-li pokladny (Hluk.)

Předseda: (zvoní) Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Johanis (pokračuje):

...lékaře, kteří byli dosud ve službách pokladen, jestli velké pokladny převezmou lékaře, kteří jsou dosud ve službách pokladen, které budou zrušeny.

K této věci chci říci, že se zdá, že v této věci jest přeháněno. Ale pokud jde o pojištění nemocenské tím, že bude rozšířeno na rozsáhlé vrstvy, které ho dosud účastny nebyly, mám obavu, že budeme míti nedostatek lékařů, zejména na venkově. Snad jde o určitou obavu panských lékařů. Panští lékaři jsou většinou obvodními lékaři. Ti již však ve většině případů jsou ve službách okresních pokladen. Jejich agenda pokladen okresních jest malá, oni potřebují větší příjem. Přihlášením pojištěnců z lesů, polí jejich agenda se rozšíří a příjem od pokladen se zvětší. Ztratí ovšem někteří službu a zaměstnání u panských dvorů. Ale těch panských dvorů, pokud by zaměstnávaly lékaře, jest velice málo. Tam ovšem požívají někteří lékaři, jak jest tu a tam, naturálií, které snad tu a tam toho lékaře vábí k té službě panské. Ale to je nepoměrné postavení a nutno všem říci, že zde lékaři nic neztratí, poněvadž všichni, na venkově zvláště, budou přijati do služeb pokladny okresní, pokud nejsou ve službách. A pak jejich agenda se rozšíří a může se mluviti o tom, aby pokladny okresní upravovaly honorování a poplatky jako u pokladen ostatních, zejména u panských dvorů. A to mohu říci, že tam jsou většinou paušály, kdežto my zavádíme honorář za výkon a že v této věci, poněvadž jest shoda mezi organisací nemocenských pokladen, netřeba se báti, že by lékaři trpěli změnou zákona nějakým způsobem újmu.

Musím však jako zpravodaj ještě něco konstatovati k vývodům, které učinil ohledně platů kolega Čuřík. Pánové, jestli bylo v tomto kdy někomu křivděno, jest křivděno úředníku nemocenských pokladen. Většina úředníků jest uboze placena, a my musíme ze svazu na nemocenské pokladny přímo působiti u jejich představenstev, aby platy úředníků byly reformovány. Zejména za války se tak dělo. A mohu říci, kdybyste srovnali platy v bankách, platy soukromých úředníků a platy v jiných institucích, daleko nesnesou srovnání s platy úředníků nemocenských pokladen. V tomto případě byla úředníkům způsobena křivda a jest nutno zvlášť na tuto okolnost s tohoto místa upozorniti.

Pánové, spornou byla v debatě, pokud se jí kolegové súčastnili, otázka voleb. Já jen k vývodům, které zde byly řečeny, zejména se strany pana ministra, chci připomenouti, že i předloha řeší otázku čistoty voleb v pokladnách. (Předseda zvoní.) Ač nedá se vytknouti, že volby nebyly prováděny na zásadách demokratických volebních řádů, volební právo bylo v okresních pokladnách od 24 let, v závodních pokladnách od 20 let, ve společenstevních od 18 let. Zejména my zastávali ve straně sociálně-demokratické názor, aby volby prováděny byly osobně v neděli atd. Pokud tak pokladny nedělaly, zákon nový zamezuje provádění voleb způsobem, jak se dělo dříve, zejména tím způsobem, že stanoví, že komise volební, které budou sestavovati volební seznam, budou volby říditi a tím se zamezí mnohým srážkám a mnohým steskům, které dosud byly.

V otázce poměrného volebního práva již zde také stanovisko určité bylo řečeno a chci jen říci něco o sestátnění nemocenských pokladen.

Pánové ve výkřicích, v některých poznámkách k jednotlivým debatérům vyslovovali se o tom, že jest nutno sestátniti nemocenské pojišťování, (Tak jest!) ale je pozoruhodno, že mimo nemocenské pojišťování se o sestátnění jiného pojištění nemluvilo. Vždyť máme vedle pojištění nemocenského pojištění úrazové, životní a tam nemluvíme o sestátnění. Pánové, otázka sestátnění nemocenského pojištění má určité své přednosti a určité vady. Chtěl bych říci jaksi v zastoupení korporací pokladenských toto stanovisko zásadního rázu k otázce sestátnění.

Starým naším požadavkem je, aby dosavadní pojišťování stalo se součástkou sociálně-politického zákonodárství. To znamená, aby ráz soukromého pojišťování a ráz svépomocný z dosavadního nemocenského pojišťování vymizel, a aby instituce ta stala se veřejnou, jak pokud se týče nákladů, tak pokud se týče správy. Dosavadní placení premií mělo by odpadnout již z toho důvodu, že činí zbytečné obtíže jak zaměstnavatelům, tak členovi, a při tom konflikt mezi zaměstnavatelem a členem přiostřuje. Zaměstnavatel musí kalkulovati s příspěvkem na nemocenské pojišťování jako s režijním nákladem, a dělník nepokládá příspěvek nemocenský za součástku mzdy, nýbrž za vydání zaměstnavatelem vynucované a mzdu mu zkracující. Bude-li režie nemocenských pokladen z veřejných státních příjmů, bude nemocenské pojišťování spravedlivěji vydržováno, ježto režie tohoto nemocenského pojišťování postihne státní pokladny a její všechny zdroje příjmů rovnoměrně. Pro stát bude znamenat nemocenské pojišťování také tu výhodu, že bude moci je rozšiřovat i na osoby, jež v pracovním, služebním nebo učňovském poměru nejsou, a přece jen náleží do vrstev, jež nemocensky pojištěni býti potřebují.

Tímto pojištěním, bude-li je míti stát, bude také sjednána základna pro všechna pojištění ostatní, nejen úrazové, starobní, invalidní, nýbrž i zejména pro pojištění pro případ nezaměstnanosti.

Také pokud se týče dualismu nynější správy, tedy bude dobře, když zapadne v propadliště. Dnes ovšem stojí se na stanovisku, že kdo platí nemocenské pojišťování, má také míti právo nemocenské pokladny spravovat, a sice dle toho, jaký podíl platí. A přece tato zásada je naprosto nemoderní. Správu v rukou mají míti interesenti. Bude-li pojištění sestátněno, tedy interesenty těmi bude v prvé řadě dělnictvo, a v druhé řadě stát. Bude docela správným, bude-li celý aparát administrativní podléhati vlivu těchto dvou činitelů. Stát sám stačí, bude-li míti dozorčí a odvolací instituce, po případě i dozor v admistrativě. Avšak vlastní administrativa musí se nalézati v rukou dělnictva.

Celé sociálně-politické zákonodárství mělo by býti spravováno ve státě zvláštním úřadem sociálně-pojišťovacím, nalézajícím se v rukou representantů a zástupců dělnictva. Od tohoto jako nitky měly by vybíhat správní komise všech ostatních odvětví a jednotlivých ústavů sociálně-politických. To byla by budova, která by odpovídala nejen požadavkům moderním, nýbrž také jistě zájmům jak dělnictva tak také státu, který chápe své úkoly opravdu lidově a klade základy k socialisaci veřejného života. (Hluk. Předseda zvoní.)

Toto stanovisko, pánové, si jaksi dovoluji tlumočiti k otázce, která byla novinářsky i v tomto slav. Národním shromáždění několikráte přetřásána. Jistě nikdo nemůže se stavěti v zásadě proti sestátnění, - má své vady a přednosti - ale jádrem všeho musí býti, že v něm musí rozhodovati pojištěnci. Ať již jest pojištěncem kdokoliv, musí i při sestátněném pojišťování míti vliv. To všechno, pánové, zajisté předpokládá při vlivu, který si dělnictvo v našem moderním státě získává a jistě ještě získá, že dělnictvo a úřednictvo, tedy živel, který na pojištění nemocenském, po případě úrazovém, starobním a invalidním má zájem, bude jistě i při státním pojištění chtíti uplatniti to, aby ono rozhodovalo. Politické momenty budou musit z pojištění našeho vymizeti, poněvadž pojištění musí sloužiti jenom věci, totiž úkolu pojišťování a na základě toho jest samozřejmo, když zejména zde bylo řečeno, že strany, ani socialistické, nemají politického zájmu na volbách, poněvadž samy nebudou míti tolik úředníků, aby obsadily své instituce a organisace, které dnes rostou jako houby po dešti - tu jest samozřejmo, že i v těchto věcech budou stesky čím dále tím menší a že jistě i se stran nesocialistických bude se pohlížeti na pojišťování jinak. Jestliže se budou nesocialistické strany pojišťování dělnickému věnovati, budou míti v něm své odborníky a budou na otázky tyto se dívati s jiného stanoviska nežli dosud.

Kol. Slavík se zde zmínil o otázce, že někteří zaměstnavatelé z republikánské strany českého venkova chtějí, aby byl v pojišťování nemocenském zaveden princip, že zaměstnavatelé mají platiti příspěvky celé sami. Výbor sociálně-politický jednal také v této věci několikrát a slyšel zejména také zástupce průmyslníků a živnostníků. Ti však se vyslovili proti tomu, aby příště platili zaměstnavatelé všechny příspěvky a na základě toho ovšem jaksi ochoty pánů zástupců ze strany agrární nemohlo býti použito, ježto jsme museli počítati více s tím, jaký stav jest dosud, že totiž zaměstnavatelé z řad průmyslníků a živnostníků z největší části se stavěli proti tomu, aby všechny příspěvky platili zaměstnavatelé. Nemohlo tudíž ochoty se strany agrární nabídnuté býti použito, ale já upozorňuji, že zejména při pojištění zemědělského dělnictva domácího a čeledi může býti dobře použito i ochoty se strany agrární proto, poněvadž i u průmyslníků a živnostníků je u nás řada podniků, které celé příspěvky do nemocenských pokladen platí sami. Bude-li tedy na straně zaměstnavatelů tolik ochoty, mohou se prostě zavázati, že budou platiti příspěvky sami. Pokladny tuto ochotu uvítají, ale nejvíce pojištěnci. I v této věci jest tedy možno, aby jaksi dobrovolným placením celých příspěvků bylo prejudikováno pro příští reformu nemocenského zákona.

Pan kol. Slavík také jaksi měl za to, že zaměstnavatelé nechodili do schůzí představenstva proto, že tam byli v menšině. To jest samozřejmé, že byli v menšině a vždy v menšině budou, i příště budou vždycky zaměstnavatelé v menšině - a tedy jest nutno říci, že to není důvodem, nýbrž že to byla zpravidla omrzelost a neinteres. Zaměstnavatelé na provádění zákona - to jest nutno i u těch nejloyálnějších zaměstnavatelů konstatovati - nemají zájmu a proto do schůzí nechodili z tohoto důvodu. Já ovšem věřím, že na straně pánů zemědělců bude v této věci větší agilnost a my vám, pánové, dáme příležitost, abyste se účastnili správy nemocenské pokladny a zejména abyste působili k tomu, aby i zaměstnavatelé z kruhů průmyslových závodů a z kruhů živnostenských chodili do schůzí a brali podíl na správě pokladen.

Kolega Tučný právem upozornil a já jen chci tu věc zvláště vyzvednouti na to, aby rodinné pojištění bylo všude povinně zavedeno. Požadavku p. kolegy Tučného vyhovuje resoluce sociálně-politického výboru, která dokonce žádá, aby ministr závazně rodinné pojištění u všech pokladen nařídil prováděcím nařízením, poněvadž zákon dává je na libovůli pokladnám a já jsem již ve svých vývodech zpravodajských vyzvedl sociální i humanitní i zdravotní potřebu, aby rodinné pojištění měly pokladny povinnost zavésti.