Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Místopředseda Konečný: K slovu přichází občan Jaroš. Uděluji mu slovo.

Posl. Jaroš: Slavné Národní shromáždění!

Zajisté jsme si všichni vědomi toho, že to co předkládá sociálně-politický výbor sněmovně k odhlasování, je dílo nedokonalé. A pak-li my obě socialistické strany přes svůj zásadní názor v této věci budeme hlasovati pro takto sjednanou předlohu, jsou to hlavně dva důvody, které nám ji činí přijatelnou. Je to v prvé řadě otázka pojišťování zemědělců a domácích dělníků, kterou považujeme dnes již přímo za nevyhnutelnou, neboť v dnešních hrozných poměrech poválečných ponechat domácího a zemědělského dělníka při onemocnění bez prostředků, znamená, vydati ho nevyhnutelné zkáze. Druhá okolnost jest, že se zrušují malé pokladny. Ovšem musíme si to všichni přiznati, že jsme nedůslední. Na jedné straně odstraňujeme sice celé velké množství malých pokladen, které nevykazují určitý počet členů, na druhé straně přiznáváme tvoření pokladen nových, ze kterých ani jedna nebude zvláště velikým tělesem, aby mohla dokonale plniti poslání nemocenského pojišťování. Ale hlasujeme pro to také z těch důvodů, poněvadž jsme přesvědčeni, že to, co dnes odhlasujeme, jest provisorium, jehož trvání nemůže býti dlouhé, poněvadž dnešní doba si přímo vynutí reformu celé soustavy nemocenského, sociálního i ochranného zákonodárství. A my jistě, když dnes zavádíme místo šestadvaceti týdenní podpory devětatřicetitýdenní, víme, že snad za pár měsíců půjdeme ještě dále a že zkrátka učiníme zákon takový, který dělníka tím okamžikem, jak mu vypadlo kladivo z ruky, již nepustí, kdy pokladna jej bude podporovati tak dlouho, až se uzdraví a je-li u něho vyloučeno, aby se uzdravil, jej předá dalším ústavům, to jest ústavům invalidním, starobním, sanatoriím atd.

My jsme přesvědčeni, že ministerstvo sociální péče již dnes staví základy k veliké té reformě celkového pojištění, které nevyhnutelně musí býti postaveno na moderní základy a jehož nositeli mohou býti instituce veliké co do počtu členů, instituce, které budou moci všechny podmínky náležitě ve prospěch dělnictva vykonávati a nésti.

Jak z řeči některých pánů již vyznívalo, není tu věcných důvodů pro zcentralisování celkového pojištění a jest to jen ten nešťastný vliv a moc dělnických stran v ústavech těchto, že se druhé strany brání tomu, aby zde byla provedena jednota a centralisace. Ale nebylo tak vždy. Proč se právě jen dělnickým stranám, ať sociálně demokratické nebo české socialistické, vytýká, že ony mají největší vliv v pokladnách? Od roku 1888 až do roku 1897 ovládala veškeré téměř pokladny v našich českých zemích tehdy mocná strana mladočeská. A my přes to nezakládali jsme nových pokladen, ač zákon dával nám k tomu právo, poněvadž jsme věděli, že by to bylo neštěstí pro dělnictvo. My jsme prostě využili volebního práva, které nám zákon dával, a snažili jsme se pokladny pro dělnictvo získati. Dr. Matoušek sám musil dnes uznati, že dle názoru sociálních politiků světového jména jest centralisace a jednota pojištění nutná. Ale hlavně uvedl to, že pokladny jsou dnes politikum, že jsou v rukách určitých jen stran, což prý znemožňuje druhým stranám, aby se mohly pro centralisaci vysloviti. Béřeme prý důvěru živnostníkům, že dobře nehospodaří ve společenstevních pokladnách, chceme je rušiti. Vždyť to není takové.

Ve společenstevních pokladnách, aspoň v těch místech, kde je organisace dělnická, hospodaří dělníci zrovna tak, jako hospodaří v pokladnách okresních. Mají tam ²/₃ a zaměstnavatelé ¹/₃. A v okresních pokladnách mají zaměstnavatelé zrovna takový vliv třetinovým svým zastoupením, jako ho mají v živnostenských pokladnách. A tedy, budou-li zrušeny živnostenské pokladny, jistě na prestiži zaměstnavatelů tím nijak neubude. Pan doktor hájil dokonce závodní pokladny. Já bych jenom přál p. dru. Matouškovi, aby byl dělníkem, aby byl několik týdnů bez zaměstnání a přišel do Holešovic (Posl. Merta: A onemocněl v té chvíli!). Ne, to až dále - a přišel k některé továrně o práci a musil prodělat dříve assentýrku tak zvanou, musil se podrobit prohlídce, a aby byl poslán zase dál jako nezpůsobilý a aby prošel třeba 3-4 takové závody a nikde práce nedostal. Závodní pokladny vlastně by měly býti nejdříve zrušeny, poněvadž to je to největší zlo, jestliže tu a tam v některých pokladnách, ať společenstevních, ať jiných, vliv zaměstnavatelů se uplatňuje, aby, když je toho někdy nevyhnutelná potřeba, příspěvky následkem vyšších potřeb byly zvýšeny, jest to tím více třeba v závodní nemocenské pokladně, poněvadž tady má zaměstnavatel moc, aby ji uplatňoval, neboť představenstvem pokladny jsou současně jeho zaměstnanci. (Tak jest!)

Přál bych panu doktorovi, aby viděl, jak se daří dělníku, který jest zaměstnán v továrně s 500 členy, v Holešovicích příkladně, která má jediného lékaře, - jako to bylo třeba u Joss a Löwensteina a i u jiných firem, - který bydlil v Praze, starý pán 60-70letý, jako byl dr. Vrba, kdy dělníci z této továrny, kteří byli roztroušeni po celém okolí na dvě hodiny kolem Prahy, když onemocněli, musili jíti do Prahy, vyhledati toho lékaře, který, poněvadž mu bylo nemožno fysicky, aby se k nemocnému dostavil, nechal si vylíčiti od bratří nebo otce, co to asi může býti za nemoc, a napsal recept na lístek a řekl: dejte mu to, ono mu to snad pomůže. (Posl. Brodecký: On říkal: Ono to nemůže škoditi!) Ano.

To jest jedna z nejsmutnějších kapitol nemocenského pojišťování, tyto závodní pokladny. Mohu na drastickém příkladě právě u tohoto lékaře a právě v holešovické továrně ukázati, že vyhnal dělníka, který byl stížen těžkým trachomem, aby nebyla zatížena pokladna, jako u zdraveného, aniž řekl tomu dělníkovi, čím je stížen. Ten dělník nejen že svou chorobu, poněvadž neměl o ní vědomí, si zhoršil, ten nakazil celou svou rodinu, a to všechno se dělalo k vůli tomu, aby pokladna byla ušetřena těch 20 týdnů podpory, které měla vyplatiti. Když šel dělník do nemocnice a byl prohlédnut lékařem, dal týž průchod svému rozhořčení silným výrazem.

Pan doktor hájil také učednické pokladny. Věřím, že prosperují, ale jest otázka, na čí účet, pánové? Dovedu v Praze zříditi 10 takových učednických pokladen, když vyberu jednotlivé závody aktivní, když si vezmu deset pražských bank nebo jiných závodů, kde povaha zaměstnání nevyvolá časté onemocnění, (Veselost), kde člověk sedí při šestihodinové práci a nemusí se namáhat a vůbec se fysicky nenamáhá... (Posl. dr Matoušek: Duševní práce, to není nic?)

Vy jste mluvil, pane doktore. o tom, že nervy toho člověka prý utrpí. Já vám řeknu, že nervy dělníka, který pracuje na mostě, když dělá základy k novému pilíři v kotli, v t. zv. kessonu a musí dvě hodiny v stlačeném vzduchu pracovat, že ty jeho nervy při nejmenším zrovna tak trpí. Ale jestli myslíte, že pro učedníky mají býti zřízeny zvláštní pokladny proto, aby nepřispívali svou hřivnou na ty, kteří toho nejvíce potřebují, vycházíte z docela falešných předpokladů, poněvadž pojištění musí býti nevyhnutelně založeno na vzájemnosti, jinak ztrácí účel.

Řeknu vám ještě další. Ty pokladny většinou nevznikly z nutnosti, pokladny ty vznikly jen z justamentu: právě proto, že socialisté měli tu nebo onu pokladnu, zakládala se trucpokladna nová. (Odpor) Ano, jen z těchto důvodů!

Ale řeknu vám ještě další. Ta pokladna zavedla příspěvky o ¹/₃ menší a prosperovala. Pochopitelno! Co z toho mělo však úřednictvo, když příkladně fa. Petschek, která zaměstnává 70 lidí, odhlásila je od okresní pokladny a přihlásila u pokladny jiné, která má snad menší příspěvky? Co z toho má to úřednictvo, když dnes zaplatila firma nové pokladně o 15 nebo 10 tisíc korun méně? Kdo jest, prosím tím, ochuzen? Nejde to na útraty toho nemocenského pojištění těch nejubožejších ubožáků, kteří jsou v okresní nemocenské pokladně?

Pan doktor pravil, že socialisté se brání poměrnému volebnímu právu. Pan doktor ví, že jsme prohlásili ve výboru sociálně politickém, že je plně uznáváme, že je chceme, že naopak chceme dáti zaměstnavatelům v dozorčím výboru dvoutřetinovou většinu, tak že bez jejich svolení vůbec by se v pokladně nesmělo nic dělati (Slyšte!), že dozorčí výbor má právo obcovati každé schůzí představenstva, jak zákon praví, ale žádali jsme odstranění kurie zaměstnavatelů. Proč jsme to žádali? Ne proto, že snad by dnes již zaměstnavatel neměl toho citu, a když jde o podporu dělníka, že by mu ji snad upíral, nýbrž proto, že zaměstnavatel, má-li rozhodovat o zvýšení nákladů, z pochopitelných důvodů bude se brániti. A když mu dáte právo zvláštní kurie zaměstnavatelské a dáte mu ještě právo, aby jako stranník mohl se uplatniti v kurii dělnické a uloviti tam jako stranník určitý počet mandátů, tedy činíte volební právo dělníkovo v pokladnách ilusorním, zbytečným a tomu my se bráníme. My nejsme tak úzkoprsí, abychom si nepřáli, aby jiné strany v pokladnách také byly, naopak my si přejeme (Odpor), ano, my pravíme, že si přejeme, aby v každé instituci dle poměrného zastoupení měl každý své právo. Daleko raději přiznáme právo volební všem stranám stejné v pokladnách, než abychom připouštěli tříštění a konkurenci mezi pokladnami. Pánové, konkurence je zdravá. To je pravda, v obchodu a průmyslu, ale v pojišťování sociálním se krutě na dělnictvu mstí.

Kol. Čuřík rovněž uváděl, že prý v pokladnách nemocenských jsou agitátoři dělničtí (Posl. Sedláček: Socialističtí! - To je rozdíl!) socialističtí, kteří nemají nic jiného na práci, než ve volbách starati se o volby a pokladny nechati, což prý má za následek hrozný stav, jaký v pokladně vládne. Toto hospodářství prý je pod kritiku atd. Já varuji kol. Čuříka, aby na toto pole nevcházel. Já znám stranu, která má tisíce agitátorů státem placených, kteří dělají propagandu velezradou proti republice a proti jejímu presidentu. (Posl. Čuřík: Ve které straně?) Četl jste noviny o tom páteru v Třebíči? (Hluk. Předseda zvoní.)

Pan kol. Čuřík také dokonce si zde zaútočil na lékaře, že nejsou dost objektivní, že nechávají na sebe vykonávati vliv jednotlivých představenstev. Já se s tohoto místa ohražuji proti tomu, aby na lékaře, kteří konají s krajní svědomitostí svou povinnost, bylo útočeno. Bylo by podceňováním a ničemným podceňováním lékařského stavu, kdyby se o něm mohlo tvrditi, že na sebe nechá vykonávati vliv. (Hluk. Posl. Sedláček: Nač dáváte dozor, když je lékařská prohlídka?) On má právo rozhodovat, jak mu káže jeho lékařské svědomí, v každé pokladně. Jestliže zavedena revise, ta byla zavedena od počátku pokladen a není v neprospěch nemocných, nýbrž v zájmu nemocných. Vy jste uvedl případ, že pokladniční lékař neuznal nemocného, a když ten člověk nemocný šel k druhému lékaři, ten že na něm chorobu shledal. (Hlas: Večer zemřel!) To je možné, docela možné, to se stane ne jednou, ale několikrát. Já Vám mohu říci, že byli pokladniční nemocní, které neuznal jen jeden lékař, ale neuznali jich tři lékaři, ba ani universitní docent jich neuznal, a oni šli k jinému lékaři a ten chorobu shledal. O to neběží, má-li ten člověk chorobu, ale běží o to, jestli je to choroba takového rázu, může-li s ní pracovat nebo nemůže-li. (Posl. Čuřík: U těch, co mám na mysli, nemůže!) Tedy jestli namítáte, že dělnictvo nemá snad k Vaší straně dostatečné důvěry, anebo že nemůžete získati vliv na pokladny nemocenské, to vězí, milý pane kolego, docela jinde. (Posl. dr. Mattuš: Poměrné hlasovací právo! Vy se ho bojíte!) Ne, to bude zavedeno, ale vliv zaměstnavatelů v pokladnách musí zmizeti, poněvadž v pokladnách nemají zaměstnavatelé ve vlastní kurii vůbec co dělat. To je právě to, to jsou ty vaše názory, že zaměstnavatel platí příspěvky, to jest ten zastaralý názor, ten dnes neplatí, příspěvky musil vydělat dělník, ty se započítávají do režie, a poněvadž si je musil dělník zaplatit, má také právo, aby ve své instituci rozhodoval sám. Kolega Slavík poukazoval, že bylo třeba do zákona vložit ustanovení o zemědělských t. zv. pokladnách a odůvodňoval to potřebou zemědělců, poněvadž charakter zemědělského dělnictva jest prý docela jiný, než charakter průmyslového dělnictva. Mohu říci, že to není ten hlavní důvod zase, že zřízení pokladen zemědělských má docela jiný účel. (Hlas: Vy jste čtenář myšlenek!). Vy víte, pane kolego, že to nebylo vaše vnitřní přesvědčení, udělati to v zájmu zemědělského dělnictva. Jestli vytýkáte socialistům, že mají vliv na pokladny, jedná se vám jedině a výhradně o to, abyste ten vliv získali vy. Ale poukazuje-li se, že charakter a povaha práce zemědělce a průmyslového dělníka jest jiná, mohu vám říci, že povaha práce typografa a kočího, nebo povaha práce zedníka a rytce jsou zcela různé a jsou daleko větší rozdíly mezi touto prací než mezi prací kováře a zemědělce a přes to více jak 20 roků tito lidé jsou pojištěni v okresních nemocenských pokladnách, aniž je to na závadu tohoto pojištění. Že byl tento odstavec o zvláštních pokladnách přijat do zákona, bude míti za následek, že snad některé okresy pokladny, zejména ty, kde strana agrární bude míti vliv, zřídí a že budeme míti o několik pokladen více, na stavu nemocenského pojišťování ve prospěch dělnictva však se tím ničeho ani v nejmenším nezmění do té doby, dokud všechny pokladny nebudou zrušeny a nebude zaveden jednotný typ. (Hlas: Sestátnit!) Ano, uznejte, pánové, právem, že má býti jednotný ústav, uznejte právem, že dělnictvo bez rozdílu politického přesvědčení bude míti v tom ústavě vlivu a moci tolik, co mu náleží, a pak vám prohlašuji, že my budeme první, kteří budeme hlasovati pro sestátnění pojištění. (Hlas: Tak jest! To jest správné, sociální pojištění chceme!) My jsme si plně vědomi, že ty poměry, jak jsou, nejsou udržitelny, my jistě přes ty obrovské rozdíly budeme museti všichni přijíti k tomu poznání, že, má-li býti dělnictvu pomoženo. musí býti otázka ta řešena radikálně a že osnovu velkého obsahu, do které pojaty jsou veškeré složky pojištění, musí vidět Národní shromáždění co nejdříve. Prohlašuji tedy, že třeba předloha je nedostatečnou, budeme pro ni hlasovati v tom vědomí, že dalších 1, 5 mil. nebo 2 mil. pojištěnců dostává právo na nemocenské pojištění. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Debata je vyčerpána, uděluji slovo zpravodajovi občanu Johanisovi.

Zpravodaj posl. Johanis: Velectěné shromáždění!

Debata o změně nemocenského zákona, včera zahájená, končí v závěru jaksi prohlášením jednotlivých stran o názorech, jaké mají v otázce nemocenského pojištění. Nutno ovšem říci, že, ač byly sneseny s mnoha stran i politické důvody, faktum je, že veškeré strany v tomto slavném sboru zastoupené jsou si vědomy toho, že toto Národní shromáždění má dnes utvořiti zákon, který sociálně i zdravotně má velký význam zejména tím, že rozšiřuje pojištění na dělnictvo zemědělské, na čeleď a dělnictvo domácké. V debatě byly sneseny některé názory a výklady, spočívající zejména na názorech, jež svým návrhem odůvodňuje p. dr. Matoušek. V zájmu pravdy a v zájmu jasnosti je nutno říci, že názory, které někteří pánové uvedli, neodpovídají skutečnosti. Již ve výboru jevily se tyto závady tím, že někteří pánové přece jen pojištění dělnického a zejména pojištění nemocenského dokonale neznají a že tu tedy nelze snad přičítat zlý úmysl. Ale přece je nutno, na některé věci upozorniti, zejména se stanoviska věcného, aby i v tomto slavném sboru byla konstatována skutečnost a zejména také, abych se mohl řádně zhostiti závěrečného úkolu, jejž mám jako zpravodaj.

Pan dr. Matoušek řekl, že prý pokladny okresní mají se reformovati a že jim jaksi přidružiti chceme více členů, že je nutno je přeměniti. Neřekl ovšem, jak. Zabývám se již třicet let nemocenským pojištěním, ale nevím, jak bychom měli reformovati okresní pokladny ku spokojenosti nedělnických stran, až na otázku voleb; jen o té můžeme mluviti. Pokud jde o otázku sestátnění, dovolím si říci své stanovisko, ale i zde říká pan dr. Matoušek některé věci, zejména pokud jde o živnostnictvo a pokud jde o společenstevní pokladny, které nutno vyvrátiti.