Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pánové, při jednání sociálně-politického výboru jsem měl příležitost pozorovati, že naše nazírání na věci pojišťování dělnického se naprosto nezměnilo oproti mentalitě, jaká vládla v předválečných dobách. Zabývám se otázkami dělnického pojišťování na nějakých 20 let a nabyl jsem za tu dobu v praxi i v theorii zkušeností, že netvořil předmět zápasů a netvořil předmět rozporů mezi jednotlivými stranami okruh osob, které mají býti pojištění podrobeny, ani nebyla předmětem sporu tak dalece výše dávek, které mají nemocenské pokladny nebo úrazové pojišťovny poskytovati pojištěncům, nýbrž, že stále byla předmětem sporu mezi stranami otázka organisace tohoto pojišťování a to proto, že z otázky organisace bylo vždycky tvořeno politicum, že organisace byla prohlašována vždycky zejména u stran, zastupujících zaměstnavatele, za otázku politické moci a byla podle toho také řešena. Měl jsem příležitost, býti 10 let činným v sociálně pojišťovacím výboru ve staré poslanecké sněmovně, který projednal čtyřikrát dvě osnovy sociálního pojišťování. Celé debaty se tam - někteří pánové z tohoto slavného sboru byli také ve výboru členy - skoro výhradně točily okolo otázek organisačních. Bylo pochopitelno, že otázkám organisačním se přičítal význam politický v dobách, o kterých nemůže býti popíráno, že nemocenské pokladny sloužily dělnictvu za určitou baštu politické moci tím, že to byla jediná instituce, která byla dělnictvem ovládána, že to byla jediná instituce, která mohla vydržovat agitátora dělnického, ať politického, ať odborového a že odtud myšlenky dělnické třídy byly šířeny.

Ale, pánové, v této, jak jsem řekl, mentalitě doby předválečné někteří pánové tohoto slavného sboru, kteří také projevovali analogické názory ve výboru sociálně-politickém, setrvávají ještě dnes, ačkoliv doby jsou naprosto jiné, ačkoliv postavení dělnické třídy je naprosto jiné, ačkoli dělnická třída naprosto již nepotřebuje nemocenských pokladen k tomu, aby svou posici udržela, aby svou posici po př. rozšiřovala. Dnes - račte mi dovoliti, abych to řekl jako člen strany politické na základě politických zkušeností, které z činnosti ve straně mám, - nemocenské pokladny budou politickým dělnickým stranám pomalu přítěží, poněvadž nebudou moci tyto politické strany dělnické obsaditi místa úředníků, kterých je zapotřebí v nemocenských pokladnách, lidmi, kterých by mohly postrádat na jiných polích činnosti, která se dnes stranám dělnickým otvírají.

Tedy dělnické strany mohou dnes posuzovati otázku organisace pojištění s hlediska naprosto věcného, s hlediska čistě pojišťovacího bez ohledu na zájmy politické. A také tak posuzuji otázku organisace pojištění já, a to ne teprve od té doby, kdy jsem se stal ministrem sociální péče, nýbrž od té doby, kdy jsem si byl vědom toho, že dělnická politika nepotřebuje již dnes organisace dělnických pokladen k provádění dělnické politiky. To jsou také hlediska, kterými jsem byl veden při jednání ve výboru sociálně-politickém a se kterých se také dnes musím vysloviti proti návrhu, který podal pan dr. Matoušek a soudruzi.

Když posuzujeme otázku organisace nemocenského pojišťování s hlediska čistě věcného, nemůže býti pochybnosti o tom, že pro pojišťování je zapotřebí ucelených a pevných organisačních velkých celků a že s takovou organisací pojišťování, kterou dnes máme a kterou jsem ve výboru sociálně-politickém nazval hokynářstvím, na kterémžto terminu trvám, nedá se prováděti nemocenské pojišťování a zejména nedá se na takové organisaci budovati žádné další pojišťování.

Pánové! Pan dr. Matoušek řekl dnes ve své řeči, že prý roztříštění nemocenského pojišťování zejména v českých zemích je důkazem toho, jak český národ je vyspělý, jak byl vyspělý, že nečekal na zákon, nýbrž že ještě před platností zákona si zřizoval nemocenské pokladny a dělnictvo pojišťoval. Tento názor je mylný, pánové; české země nevynikaly velkým počtem nemocenských pokladen před platností nemocenského zákona. České země začaly vynikat velkým počtem nemocenských pokladen teprve po platnosti nemocenského zákona a to teprve v posledním 10letí.

Pánové, když se podíváte na statistiku úřední, tedy shledáte, že r. 1911 pojištěnců pro případ nemoci bylo v Rakousku asi zhruba 3, 790.00. Na české země připadlo z toho necelých 1, 600.000, tedy ne ¹/₂, poněvadž ta by dělala asi 1, 800.000. Naproti tomu bylo v Rakousku nemocenských pokladen 3361, na české země připadalo jich 2087, tedy daleko více než polovina, poněvadž ta by dělala pouze asi 1700. Tedy ²/₃ nemocenských pokladen jsme měli ze všech pokladen a ani ¹/₂ pojištěnců. Z toho jest viděti, jak země, organisačně tak pokročilá, tříštila nemocenské pojišťování. To se dělalo ne z důvodů pojišťovacích, nýbrž politických. Následek toho jest, že máme obrovskou řadu nemocenských pokladen, které nejen nemají 400 členů, ale které nemají ani 200 členů, ba máme řadu pokladen které nemají ani 100 členů. Ve výboru sociálně-politickém byly citovány případy, kde nemocenská pokladna má 20-25 členů. Nechci mluviti ani o těchto pokladnách, to jest každému jasno, že ty nemohou tvořiti žádaný základ organisace pojišťovací. Ale, pánové, ani pokladna nemocenská nejméně s 400 členy nemůže tvořiti základ pro pořádné pojišťování. Proto jsem naléhal na to a také většina výboru naléhala na to, aby nemocenské pojišťování bylo koncentrováno. Já se vám beze všeho, pánové, přiznám, kdyby šlo po mém, tedy bych nepřipustil žádné výjimky z organisace nemocenského pojišťování a snažil bych se, aby veškeří pojištěnci byli sdruženi v jednotných pokladnách, poněvadž pojišťování bez velkých čísel se nedá prováděti a každé pojištění jest věcí vzájemnosti. Nemohu pojistiti na př. odbor neustále pasivní, když do pojištění nezahrnuji také odbory stále aktivní, které passivitu jednoho odboru vyváží svou aktivností. Přes to však chtěje, aby osnova tohoto zákona co nejrychleji byla projednána, aby aspoň největší závady v organisaci nemocenského pojišťování byly odstraněny a zemědělské dělnictvo co nejrychleji bylo pojišťováno, souhlasil jsem s tím, aby byly dělány výjimky, aby mohly určité strany pro osnovu hlasovati tak, aby aspoň majorita v tomto sboru se mohla vytvořiti. Výsledkem tohoto jednání jsou výjimky: na př. možnost, aby byly tvořeny samostatné zemědělské pokladny. Vzal jsem na vědomí a také ostatní členové sociálně-politického výboru prohlášení pánů zástupců zemědělského stavu, kteří tvrdili, že jim nejde o to, aby vždy a všude tam, kde je navrhovaný zákonný počet zemědělských dělníků, byly tvořeny nemocenské pokladny, nýbrž že potřebují v zákoně míti ustanovení, aby mohli tvořiti nemocenské pokladny samostatné v takových případech, kde by toho zájem zemědělského dělnictva vyžadoval.

Druhá výjimka, ke které sociálně politický výbor byl - nechci říci nucen, - ke které se dal sociálně-politický výbor přiměti, aby bylo další skupině umožněno hlasovati pro osnovu zákona, byla ta, že pro specielní vrstvu pojištěnců, totiž pro úředníky resp. osoby podrobené zákonu o pensijním pojištění, byla připuštěna existence zvláštních nemocenských pokladen aspoň tenkráte, když mají 400 členů. Tím jest vyhověno zejména straně, kterou zastupoval pan dr. Matoušek, takže jest mi dosti nepochopitelným, proč právě pan dr. Matoušek dnes polemisoval s osnovou v tomto směru, kdyžtě právě pro úředníky, o kterých prohlásil, že ve svých pokladnách vytvořili si zvláštní fondy za tu cenu, že pracovali více a že nemohli tak často podléhati nemoci, jako dělníci v ostatních nemocenských pokladnách, byly nemocenské pokladny jejich zachovány. Úřednické pokladny samy nekladly ani požadavek, aby byly zachovány za každou cenu, nýbrž uznávaly, že určité minimum členstva musí býti, aby mohly existovat. Samy za toto minimum prohlašovaly 400 členů a to bylo výborem sociálně-politickým koncedováno a tento požadavek tedy je splněn, takže je mně dosti nepochopitelno, proč proti osnově právě z těchto kruhů nyní je vystupováno. ovšem že nejsou tím zachovány všechny registrované pokladny, o kterých se zmiňuje návrh p. dra Matouška, které by měly 400 členů.

Pánové, registrované pokladny jsou na těle nemocenského pojištění, zejména v Čechách, a to jak v českých, tak v německých krajích, největší rakovinou. Když nebylo možno odstraniti registrované pokladny vůbec, tedy aspoň aby odstraněny byly nejhorší výhonky, usnesl se sociálně-politický výbor na tom, aby - vyjma úřednické, pro něž bylo stanoveno minimum nižší - byly ponechány v činnosti pouze ony registrované pokladny, které čítají aspoň 1000 členů. To je jistě minimum, se kterým nemocenské pokladny dělnické - normální nemocenské pokladny, nepřihlížíme-li k abnormálním aktivním živlům, soustředěným v úřednických pokladnách - budou moci existovati. Jsem dokonce přesvědčen, když rozvine se řádné nemocenské pojištění, velké celkové nemocenské pokladny, které budou na základě tohoto nového zákona vytvořeny, budou moci právě na základě své síly, na základě své potence pojištěnému dělnictvu poskytovati větší výhody, než jaké zákon jako minimum nařizuje, že všecky pokladny, které budou menší, a nejen ty pokladny, které budou mít pod 1000 členů, nebudou moci vydržet konkurenci těchto velkých celků, organisovaných v nemocenském pojištění, a že pojištěnci i v pokladnách, které budou čítat 1000 nebo nad tisíc členů, budou sami naléhat na to, aby taková pokladna byla spojena s nějakým větším celkem, aby mohli býti jejich členové účastni výhod tohoto většího celku. Kdybychom, pánové, ponechali dnes, jak to návrh p. dra Matouška vyžaduje, všecky registrované pokladny nadále se 400 členy, pak bychom na poli, na kterém se celkem neklade žádného odporu, nechávali otevřenou ránu, na poli, na kterém můžeme tuto ránu bez odporu zaceliti.

Když ponecháme tyto úřednické pokladny, jichž členstvo nesporně má zvláštní postavení, tedy jistě není dále odůvodněn požadavek, aby také všecky registrované pokladny s tak malým počtem členstva byly nadále ponechány.

Pan dr. Matoušek má ovšem pravdu, tvrdí-li, že při uvádění tohoto zákona v praxi, při rušení nemocenských pokladen, které dle zákona mají propadnouti odstranění, nutno je postupovati opatrně. Já také - jak dojista pan dr. Matoušek pamatuje ve - výboru sociálně-politickém prohlásil, že mně ani nenapadá řešiti tuto otázku, jak se říká, na jedno kopyto, že mně ani nenapadá připravovati nemocenským pokladnám Bartolomějskou noc a jednoho dne zrušiti všecky pokladny, jež by počtem členů zákonným předpisům neodpovídaly. Jsem si toho naprosto vědom, že je zapotřebí, zejména u pokladen, které poskytují členstvu větší výhody, než poskytují zákonné okresní nemocenské pokladny, postupovati jinak než u pokladen, které poskytují jen zákonné minimum, nebo které poskytují méně, než poskytují příslušné okresní nemocenské pokladny. U takovéto pokladny, o které se zmiňuji, tam by její okamžité zrušení nenarazilo na žádné obtíže, poněvadž členstvo jen nabude, když vstoupí do většího celku pokladny okresní. Naproti tomu, kdyby byla zrušena bez zvláštních výhrad ihned nemocenská pokladna, která poskytovala svému členstvu více než pokladna okresní, do které členstvo vstupuje, tam by ovšem takový náhlý převrat působil nespokojenost mezi členstvem a do značné míry oprávněnou nespokojenost. Tam jest potřeba postupovati opatrně, tam jest potřeba smlouvy mezi nemocenskou pokladnou rušenou a mezi pokladnou, do které členstvo vstupuje, a smlouvou zachovati, pokud možno, členstvu, které bylo v pokladně aktivnější, práva, kterých tam nabylo, aby nejen nemocenská pokladna, ale také členstvo co možno nejméně bylo poškozeno.

Je to silná operace, kterou provádíme na těle nemocenského pojištění, jest to nutná operace, má-li se nemocenské pojištění zachovati a růsti, nemá-li živořiti v tom stavu, jako dnes. Při každé operaci musí téci trochu krve a jest věcí ministerstva a také v zájmu ministerstva, nejen v zájmu věci, aby té krve vyteklo co možno nejméně. Této zásady se budu přidržovati.

Spor o organisaci by bylo možno velmi rychle odstraniti, kdyby se nebyla vyskytla otázka o poměrném zastoupení v představenstvu. Já jsem si toho dobře vědom, že proti nemocenským pokladnám, zejména okresním, jest jistá nedůvěra. Neostýchám se tvrditi, že jest proti okresním pokladnám nedůvěra zejména proto, že tyto pokladny jsou ovládány socialistickými stranami takřka veskrze, kdežto v ostatních nemocenských pokladnách přece tu a tam mají vliv jiné strany nebo jiní živlové. Ve výboru sociálně-politickém jsem prohlásil a opakuji a tvrdím to již několik let, že jsem pro to, aby při volbách do nemocenských pokladen zavedeno bylo poměrné volební právo, a jsem si toho vědom, že v době, kdy jest poměrné volební právo zavedeno do obecních zastupitelstev, kdy bude zavedeno v nejbližší době do zákonodárného shromáždění, že by bylo šíleností stavěti se proti poměrnému volebnímu právu do instituce, kterou má v rukou dělnictvo. To jest pro mne samozřejmou věcí. Pro mne jest to samozřejmou věcí proto, že mně nejsou pokladny politicum, že chci, aby veškeré dělnictvo na správě nemocenských pokladen participovalo, aby veškeré dělnictvo mělo důvěru ke správě nemocenské pokladny, ve které jest, poněvadž bez důvěry pojištěnců se nedá pojištění prováděti. Ale řekl jsem, že jest určitá podmínka, která jest pro mne conditio sine qua non, podmínka, od které jako ministr bych nemohl ustoupiti, podmínka, o které jsem si vědom, že také žádný jiný ministr, pocházející ze socialistických stran, by nemohl od ní ustoupiti, totiž, že představenstvo nemocenské pokladny bude úplně odevzdáno do rukou dělnictva. Když tomu tak bude, pak je docela v pořádku, když všechny strany, všechny proudy, které v dělnictvu jsou, budou nemocenskou pokladnu společně ovládati podle poměrného zastoupení, poněvadž potom bude správa a celá pokladna vedena ve směru dělnickém.

Ale, pánové, žádný socialista nemůže přistoupiti na to, aby bylo zavedeno poměrné volební právo do nemocenských pokladen, do té doby, dokud jest kurie zaměstnavatelská v představenstvu, protože se žádný socialista nevydá v nebezpečenství, aby způsobil stav, že by minorita dělnická ve spojení s kurií zaměstnavatelskou ovládala v nemocenské pokladně většinu dělnickou. Tomuto nebezpečí se nevydá žádný a usnesení takové by žádný socialistický ministr nemohl prováděti. Proto jsem se vyslovil ve výboru sociálně-politickém proti tomu požadavku a s povděkem (Výkřiky) konstatuji, že sociálně-politický výbor postavil se na toto stanovisko, vycházeje jinak z principielního požadavku, tlumočeného v resoluci pana Čuříka, aby do nemocenských pokladen bylo zavedeno poměrné volební právo. Pokládal bych za neloyálnost, kdybych tuto resoluci mlčky přijal a souhlasil s její odhlasováním, aniž bych slavnému Národnímu shromáždění řekl, za jakých podmínek také já na stanovisku poměrného zastoupení do nemocenských pokladen trvám. S povděkem jsem slyšel dnes od pp. dra Matouška a Čuříka, že ve svých stranách se pokoušejí o to, aby pro požadavek, aby zaměstnavatelská kurie byla v představenstvu odstraněna, a aby zaměstnavatelé za to dostali rozhodující vliv v dozoru nad správou nemocenské pokladny, získali zástupce zaměstnavatelů, a doufám, že bude možno na tomto podkladě v době co možná nejrychlejší reorganisovati nemocenské pokladny, jakmile budou sloučeny, a postaviti představenstvo na podklad poměrného zastoupení.

Pánové, ještě na jeden moment bych chtěl upozorniti, který mluví proti tomu, aby nemocenské pojištění bylo nadále tříštěno a aby drobné nemocenské pokladny byly ponechány nadále v činnosti.

Nemýlím-li se, zmínil se již o tom včera pan zpravodaj. Když přihlížíme k číslicím, které byly uvedeny v rozpočtu, nebudeme si moci dovoliti přepych, abychom pro každý obor pojišťovací zřizovali novou organisaci pojišťovací. Budeme museti jedné organisace pojišťovací použíti k tomu, aby administrativní a lokální agendu všech druhů pojišťovacích prováděla. A to nemůže prováděti instituce, pokladna, která má malý počet členů, která není s to, aby si vydržovala úředníka, u které, jak bylo ve výboru sociálně-politickém konstatováno, úřaduje se jednou za 14 dní v hostinci, u které nejsou vedeny žádné knihy, poněvadž prostě není pokladna schopna, aby vydržovala schopnou administrativní sílu. Takovým celkům nemůže býti svěřeno nejen další pojišťování, ale ani další úkoly, kterému jsou ukládány i touto osnovou a kterému, jak také pánové se strany zástupců zemědělství již avisovali, nové úkoly budou se chtíti přiděliti. Tedy podkladem pro tuto organisaci mohou býti jen větší celky a proto jest koncentrování nemocenského pojištění ve velkých celcích nutno.

Proto prosím, abyste laskavě schválili osnovu, jak ji sociálně-politický výbor předkládá, a abyste zamítli návrh, který předložil dr. Matoušek a soudruzi (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Udržal: Dalším řečníkem jest kolega Slavík. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Slavík: Slavné Národní shromáždění!

Právě podaný návrh na zavedení nemocenského pojišťování ani nás plně neuspokojuje. A jestliže my pro něj budeme hlasovati, činíme tak proto, poněvadž splněn jest aspoň ten náš zásadní požadavek, který již jsme dlouho žádali, který vložili jsme do svého programu, aby totiž zavedeno bylo nemocenské pojišťování pro zemědělské dělnictvo, pro čeleď, krátce pro zaměstnance při zemědělství. Že tento požadavek nebyl již dříve splněn, není vinou naší, nýbrž vinou kuriátního sněmu starého, ale také později vinou toho, že dotyčný sněm vůbec nepracoval. Tím právě ještě markantněji vymkne onen nepoměr mezi dělnictvem průmyslovým a mezi dělnictvem zemědělským. Kdo, slavné shromáždění, žije na venku, kdo zná poměry venkovského člověka, zvláště drobného, ví, že on nezná zábav a radovánek velikých měst, nýbrž že jeho život přímo spjat jest s hroudou, upoután k půdě, a že po celý život vlastně nezná lepších radostí nežli ty, když práce na této půdě se mu daří, avšak ovoce jeho práce užívá pak společnost lidská. A když dotyčný drobný člověk schvácen jest nemocí, upoután na lůžko, vidíme onen nepoměr, že pak nepožívá zde té zákonné ochrany v nemoci, jaké požívá dělník průmyslový, nýbrž že ponecháno je zde zaměstnavateli zpravidla, aby tuto ochranu mu poskytoval. Tady je nepoměr mezi dělníkem průmyslovým, který již od roku 1888 požívá oné ochrany zákonné po dobu nemoci, a mezi dělníkem zemědělským, nepoměr mezi zaměstnavatelem zemědělským a zaměstnavatelem průmyslovým. Kdežto zaměstnavatel průmyslový prostě tím, že odvede onen příspěvek, nemá více již starostí o další vykonávání, musí zemědělský zaměstnavatel zde přijmouti vlastně na sebe tu povinnost, kterou zákon předpisuje při dělnictvu průmyslovém. Pak, vážené shromáždění, právě vidíme, že tento nepoměr přímo volal po nápravě a po splnění onoho požadavku zavedení nemocenského pojišťování. My však jsme žádali, aby nemocenské pojišťování dělnictva zemědělského bylo zavedeno v samostatných zemědělských pokladnách nemocenských bez ohledu na počet členů, krátce v každém jednotlivém okrese, po případě politickém okrese, jak toho poměry budou vyžadovati. A proč jsme žádali právě, aby tyto nemocenské pokladny byly samostatné? Proto, poněvadž charakter dělníka zemědělského přece jen jest jiný než charakter dělníka průmyslového, dále proto, že při zemědělství jest veliké množství čeledi, která nepožívá jen fixního platu, nýbrž jest zde mnoho naturalií, požívá stravy atd. Jest zde krátce mnoho činitelů velice rozdílných od dělnictva průmyslového, a všechny tyto okolnosti nasvědčují, že ten charakter je poněkud jiný a že musí také s tohoto stanoviska zemědělského býti otázka ta řešena. Ukázalo se za jednání, že narážíme na dosti veliké obtíže právě při projednávání této předlohy, kde se chtělo všechno na jednu šablonu, podle jedné linie řešiti a prostě zemědělské dělnictvo a zemědělskou čeleď zařaditi do okresních nemocenských pokladen. Já připomínám, že massa tohoto lidu je velice značná a jenom pokud jsem mohl ze statistiky pro Čechy zjistiti, je zřízenců, kteří přijdou do nemocenského pojišťování, asi 6105, čeledi 386.775, dělníků 132.622, úředníků 4331, dozorců 18.225, tedy celkem 547.058 osob, které budou povinny nyní nemocenským pojištěním. Vedle toho ale přistoupí ještě k tomu osoby, které dobrovolně mohou býti pojištěny. To jsou členové rodiny, děti, které pracují na polích atd., kterých je 511.465, a konečně nám šlo o to, aby byli pojištěni také naši drobní, malí zemědělci. To je velmi důležitá otázka, poněvadž pravím, že náš drobný malý člověk, náš malý zemědělec není ničím jiným, než jenom dělníkem na svém vlastním hospodářství, a poněvadž vykonává zde tuto práci sám, že má plné právo na to, aby požíval také nemocenského pojištění. A právě na venkově tím více toho potřebují, poněvadž tam vzdálen jsa lékaře, ještě více potřebuje této podpory než snad člověk, který sídlí v městě, kde o lékařskou pomoc je dosti postaráno. Těchto drobných zemědělců jest do 2 ha 328.462, do 5 ha 201.141. Vidíte, že číslo ono nám praví, že je zde ohromný materiál, který dosud postrádá tohoto pojištění a který nyní do pojištění má býti jednak nucen, jednak dobrovolně pojat a tudíž naše zemědělské pokladny byly by tělesy, které by, ne-li plně, aspoň z větší části vyhovovaly úplně všem těm požadavkům, které od nemocenských pokladen my žádáme.