Tedy společenstevní
pokladny mají býti přičleněny
okresním nemocenským pokladnám. Tu bych řekl
jedno: Je to smutná věc, šest měsíců
zasedá Národní shromáždění
a živnostnictvu jsme nedali ničeho. Najednou, s čím
poprvé přicházíme před živnostnictvo,
jest, že mu bereme důvěru, že ono snad
ve svých společenstevních pokladnách
dosti dobře nehospodaří a že jest potřeba,
aby starost o dorost živnostenský byla dána
okresním nemocenským pokladnám.
Tu myslím, že živnostnictvo
zrovna s chutí tuto pilulku od našeho Národního
shromáždění nespolkne. Máme také
zjištěno, že společenstevní pokladny
docela dobře fungují a to i ty, které mají
nejméně 400 členů. Co se týče
závodních pokladen, tu jest dosti stížností.
Vyšetřoval jsem věc na místě
jak u zaměstnavatelů, tak u zaměstnaných.
Nespočívá všechno na pravdě,
co se vytýká závodním pokladnám.
Říká se, že se provádějí
rekrutýrky, že jen ten nejlepší živel
dostává se do pokladen a tím jest risiko
menší; snad někde, ale ne všude. Národní
moment byl uváděn, (Výkřiky.)
pravím, ne všechny. Také jsem v těch
závodech byl, vyšetřoval národnostní
důvody. Řekne se, to je přechodné.
ostatně podle návrhu, který jsem uvedl, nejsem
proti návrhu vůbec, jen žádám
určitou cifru, určitý počet a ty žádám
zachovati.
Já bych měl ještě
jednu námitku při závodních pokladnách.
Prosím, pánové, zcela střízlivě
vzato. Připouštím, že je nemravné,
co se děje, že totiž v těch závodních
pokladnách různými fundacemi zlepšuje
se postavení toho dělníka v závodních
pokladnách a že dělník zavírá
oči někdy před tím, že místnost,
kde se pracuje, provozovna je špatná, že ho láká
zaměstnavatel jiným způsobem, ale teď
vy chcete, aby najednou ty fondy z těchto závodních
pokladen byly přičleněny k okresním
nemocenským pokladnám, a já loyálně
doznávám, že ministr sociální
péče praví, že bude pak tyto fondy rozdělovati
těm dělníkům, kteří
jsou bývalými členy té závodní
nemocenské pokladny. Byla by to určitá remedura,
nepochybujeme, ale ptám se: jak dlouho bude moci okresní
nemocenská pokladna rozdělovati vyšší
podpory jen dřívějším podílníkům
přičleněné závodní pokladny,
a jak dlouho odolá přirozené snaze ostatních
členů, aby i jim vyplácely se příspěvky
a podpory podle výše těch, kteří
byli členy bohatších pokladen závodních?
Pánové, jisto jest, že se to děje všude,
na příklad u úřednictva; jakmile jedna
kategorie má více, žádají automaticky
více i ostatní. Vy to chcete zlomiti? A ptám
se: jsou dnešní okresní nemocenské pokladny
tak finančně fundovány, aby tomuto nátlaku
mohly vyhověti? (Různé výkřiky.)
Přicházím k úřednickým
pokladnám spolkovým. Tu, myslím, také
jest velice vážná námitka proti sloučení
těchto pokladen. Aby mně bylo dobře rozuměno!
Úředník dnes se hodně rozmýšlí,
aby stonal, to znamená, ne že by byl mravně
lepší než dělník, ale úředník,
který není placen akkordně, ví, že
musí to, co nechal v kanceláři ležeti,
ty své resty, pak po nemoci dodělati sám,
poněvadž mu zaměstnavatel náhrady nedá.
On tak lehko nestůně. Tím jest risiko jeho
menší, ne že by třeba nebyl nemocen, ale
že sám na své nervové soustavě
to utrpí, že prostě nestůně,
neleží, ač nervová soustava by toho
žádala. Ptám se tedy, když my ty úřednické
pokladny určitým způsobem přičleníme
k okresním nemocenským pokladnám: mohou býti
nivelisovány ty požadavky úřednictva
s dělnictvem? Jest to sociálně spravedlivé,
aby ten úředník, který na své
nervové soustavě utrpěl, že nešel
stonat, přičleněn byl k okresní nemocenské
pokladně, která vzhledem ke své finanční
bási nemůže mu poskytnout nákladnější
léčení v lázních, u moře,
kteréžto léčení k uzdravení
nervových chorob je někdy nutné. Bylo by
to sociálně spravedlivé, když si toto
nákladnější léčení
úředník zaplatil jednak svými příspěvky,
jednak tím, že, ač přepracován
nervově, v čas nešel stonat?
V Čechách prý
je největší roztříštěnost
a - jak pravil tady p. kol. Aust řekl - právě
to prý bylo ožebračením okresních
nemocenských pokladen, že u nás tak příliš
bujely pokladny zvláštní, čímž
ochuzeny byly pokladny okresní nemocenské. Já
bych na tuto otázku vrhl přece jen trochu světla.
Není pravda, že by to bylo tak strašné
pro náš národ, že u nás vedle okresních
nemocenských pokladen máme plno jiných pokladen
nemocenských. To je mně právě důkazem,
že náš národ nečekal, až shora
budou vynuceny autoritativní mocí a silou, on sám
svépomocně je zřizoval - proto jest jich
tolik, takže v době, kdy byly zřízeny
nemocenské pokladny, měli jsme již řadu
institucí, kde svépomocně živnostnictvo
a dělnictvo si pomáhalo k tomu, aby mělo
na dobu nemoci zaopatření.
Ale prosím, to, že jsme
u nás tak roztříštění,
jest mně, pánové, důvodem, aby v této
otázce se šlo hodně opatrně, abychom
nesměšovali u mechanicky pokladny jednotlivé
snad s okres. nemoc. pokladnami, nýbrž abychom šli
pokud možno etapově, a k tomu směřuje
také můj návrh. Nejsem proti slučování
pokladen, abyste dobře rozuměli, já jenom
určité pokladny chci udržeti, které
mají ještě dnes podle stavu z r. 1913 přes
400 členů. Jsem také proti tomu, aby dnes
právě to mechanické splynutí nastalo
s okr. nemoc. pokladnami, poněvadž tyto pokladny nejsou
v základech vůbec reformovány, nejsou reformovány
právně a nejsou reformovány politicky. Politicky,
ať již nemluvím o něčem jiném,
není k nim důvěry. Nebudu mluviti, proč,
ale není té důvěry. Ta důvěra
by se dala získati, kdybyste vy, pánové,
přistoupili na to, aby všechny strany, všechny
vrstvy mohly býti v řízení okr. nemoc.
pokladen poměrně zastoupeny. A to vy nechcete. Následkem
toho vaše stanovisko zásadovosti v poměrném
právu hlasovacím ztrácí trochu na
ceně, neboť tam, kde vy chcete získati moci,
tam jste pro poměrné právo hlasovací
s největší rozhodností, ale kde byste
se měli své moci vzdáti, tam jste proti němu.
(Potlesk. Výborně! Posl. Aust: To jsou dělnické
pokladny!) Ale dělníci jsou také jiní,
než soc. demokraté.
Ptal jsem se, poněvadž
mně to bylo skutečně nepochopitelno (Hluk,
předseda zvoní), jak může zásadový
člověk, který byl pro všeobecné
poměrné právo hlasovací do jiných
korporací, najednou stát proti poměrnému
právu hlasovacímu zde. Prý proto, poněvadž
okr. nemoc. pokladny žádají jaksi rychlé
vyřizování, stručné, pružné
vyřizování, kdežto poměrné
právo hlasovací zavedlo by přílišnou
houževnatost, tuhost a koženost celého řízení
okr. nemoc. pokladen. Odpověděl jsem toto: Já
to přivedu ad absurdum. Nejpohodlnější
by bylo, aby místo tohoto Nár. shromáždění
a obcí byl osvícený monarcha, který
by nám to prostě nejřízněji,
pružně a rychle bez Nár. shromáždění
a bez obcí provedl. Ale poněvadž jsme demokraté,
musíme se prokousati obtížemi demokratismu
i v těch nemoc. pokladnách. (Výborně).
Nesmí platiti: "Ať zhyne Nár. shromáždění
pomocí tohoto poměr. práva hlasovacího,
ať zhynou obce, jen když nezhynou nemoc. pokladny."
(Výborně! Potlesk.) Tak by to vypadalo,
kdybyste měli pravdu. (Hluk a výkřiky.)
Předseda
(zvoní): Prosím pány, aby nevytrhovali
řečníka, poněvadž má lhůtu
toliko 20 minut.
Posl. dr. Matoušek (pokračuje):
Ministr sociální péče řekl,
že by připustil poměrné právo
hlasovací pod tou podmínkou, kdyby se zaměstnavatelé
vzdali kurie zaměstnavatelské. Doznám, že
bych tomu aut aut také tak dosti dobře nerozuměl,
ale poněvadž mám tak krátkou dobu vyměřenu,
nebudu se o tom šířiti. Jen řeknu, že
jsme mohli trochu počkat. Když jsme mohli tak dlouho
vyjednávat o ostatních věcech, mohli jsme
i zde vyjednávat také trochu déle. Já
jsem již měl kollegy z našeho klubu z řad
živnostenských k tomu, aby se zřekli této
kurie, která konec konců pro ně mnoho neznamená,
a kollega z lidové strany prohlásil také
již docela definitivně, že by se vzdal kurie
zaměstnavatelské. Lituji tedy, že zde nedošlo
k dohodě, poněvadž se mně zdá,
že, má-li vůbec býti ta nedůvěra
k okresním nemocenským pokladnám odstraněna,
byl by k tomu jediný a nejlepší prostředek,
aby bylo zavedeno do okresních nemocenských pokladen
poměrné právo hlasovací.
Z těchto všech důvodů
navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu,
aby čl. VII. byl změněn potud, aby zůstaly
dále všechny nemocenské pokladny závodní,
společenstevní a spolkové, pokud mají
více než 400 členů, počítaje
dle statutu ze dne 31. prosince 1913, ohledně úřednických
pak dle stavu 31./12. 1918, navrhuji pak důsledné
dodatky ve čl. XXI., a dále, aby do čl. X.
v § 16. e) byl místo dvou posledních odstavců
vložen dodatek: "Volba provádí se dle
zásady poměrného práva volebního
obdobně dle zásad platných pro volby do obcí.
Ministerstvo sociální péče nařízením
vydá bližší ustanovení o řádu
volebním."
V ostatním, pánové
a dámy, náš klub bude hlasovati pro tuto osnovu,
poněvadž přes všechnu její torsovitost
vidí, že jest to přece jen sociální
pokrok.
Tím končím.
(Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda Udržal:
Dalším řečníkem je pan kolega
Čuřík. Prosím, aby se ujal
slova.
Posl. Čuřík:
Slavné Národní shromáždění!
Otázka reformy nemocenského
pojištění zabrala nám příliš
mnoho času a zvláště ve výboru
sociálně-politickém byly nekonečné
debaty o tom, v jaké formě má býti
tato reforma provedena. Náš klub lidové strany
československé zaujal hned v prvních poradách
své stanovisko vůči této reformě.
Co do pojištění dělnictva zemědělského
a lesního, stáli jsme od počátku na
stanovisku, že toto pojištění dělníků
zemědělských, domácí čeledě
a vůbec všech zaměstnanců, ať ve
služebním nebo pracovním poměru, jest
docela oprávněné a odůvodněné.
Mohu říci, že
na zemském sněmu moravském, kde náš
klub měl značnou účast, byly také
již naší stranou podány určité
návrhy v tom směru za dřívějšího
sněmovního jednání. Není to
tedy pro nás nic nového, když dnes s touto
otázkou se přichází a když se
poněkud splňuje přání těch
vrstev, které dosud byly z pojištění
dělnického vyloučeny.
Jest zde ovšem otázka,
která se týká dalšího postupu
při této reformě, a v prvé řadě
jest to soustřeďování pokladen nemocenských
a zrušení některých závodních,
spolkových a podobných pokladen. V tom směru
stojíme na stanovisku, že takové pokladny,
které jsou života schopny, mají býti
ponechány dále v činnosti a že není
zdrávo, když se všechno centralisuje, když
se všechno vhání více méně
do takového prostředí, kde se pak utápí
značný počet členstva v určitém
ovzduší, a kde nemá možnosti, aby své
právo a svoji svobodu řádně mohl obhájiti.
Také z toho důvodu jsme žádali poměrné
volební právo a mohu říci bez jakýchkoliv
snad předhůzek, že to bylo právě
naše stanovisko první, které jsme v této
věci zásadně prohlásili hned při
prvých poradách. Bohužel ta otázka nebyla
příznivě vyřízena, aby skutečně
byl tomuto právu dán průchod.
Byly uváděny různé
námitky a řeklo se, že otázka kurie
zaměstnavatelské jest závadou pro poměrné
právo volební. Vůči této námitce
jsem často uváděl, když bylo o ní
debatováno, - a to stanovisko je dodnes platné -
že dělnický živel v pojišťovnách
nemocenských, bude-li rekrutován z kteréhokoliv
směru, ať již z té nebo oné strany
politické, nebo snad z toho nebo onoho odboru práce,
bude trvati na stanovisku dělnickém, a neznám
případů, kde by snad dělnictvo určitých,
různých směrů ve věcech dělnických
zaprodávalo své přesvědčení
dělnické a hájilo snad zájmy zaměstnavatelů.
My u nás na Moravě máme v tom ohledu značné
a bohaté zkušenosti a víme dobře, že
zvláště dělnictvo křesťanskosociální,
když bude voleno do nemocenských pokladen, nikdy se
nespojí se zaměstnavateli na úkor dělnických
zájmů, naopak, bude hájiti vždy docela
určitě a resolutně zájmy dělnické
i se skupinou sociálních demokratů. Tedy
v tom směru ta obava zde není na místě,
a jiné důvody, které snad se uvádějí
proti poměrnému volebnímu právu, jednak
snad i ty obtíže technické a pod., nepadají
na váhu. O nich zde mluvil pan kolega předřečník
dr. Matoušek docela jasně, že demokratisace vyžaduje
také jisté průpravy, jisté pochopení
pro některé obtíže, které musíme
sami s sebou přinášeti v zájmu zásady
samé.
Bohužel, musím vytknouti,
že specielně naše strana nemá v dosavadním
vedení pokladen důvěry takové, abychom
mohli klidně propagovati zde určitou myšlenku,
která má pouze na zřeteli rychlost správy,
ale úplně popírá stanovisko zastoupení
spravedlivého. Chceme-li umožniti řádné
kontrolování nemocenských pokladen, které
jsou doposud převážně v rukou sociálních
demokratů, pak zde musíme získati důvěru
(Posl. Časný: To nejsou!) Jsou většinou,
pane kolego, alespoň u nás na Moravě téměř
většinou jsou v rukou sociálně demokratických.
(Posl. Časný: Kdepak?) V brněnské,
olomoucké okresní pokladně. (Posl. Časný:
V olomoucké naprosto ne!)
To nepadá na váhu v
tom velkém počtu nemocenských pokladen. A
to vedení v těch pokladnách je takové,
že skutečně vzbuzuje to vážné
obavy, zdali se tam řádně hospodaří
a zdali se tam obstarávají nestranně zájmy
všech pojištěnců; a pak zde je, velectění
pánové a dámy, ještě jiná
obava. Je zde také možnost, že vedoucí
úřednictvo těch pokladen nemocenských
více dbá a může dbát zájmů
své strany, než zájmů pojištěnců
nebo prospěchu nemocenské pokladny. Není
o tom sporu ani pochybnosti, že většina a snad
90 % zřízenců těchto pokladen jsou
agitátory určité strany. To pánové
mi neupřou nikterak, že tito agitátoři
v čas voleb vrhají se hromadně do volebního
víru a konec konců v tomto volebním zápase
nemají jistě na zřeteli, jestli tím
trpí účel pokladny, ve kterých jsou
zaměstnáni a tam placeni z dělnických
peněz, a jestli v těchto pokladnách nedějí
se nějaké nešvary, které svou nepřítomností
a svou agitací volební mohou přivoditi.
Tedy v té věci máme
svůj určitý názor, odůvodněný,
velectění pánové a dámy, a
proto říkáme, že má-li býti
v těch pokladnách zastoupení spravedlivé,
má-li býti vůči nim důvěra
všech pojištěnců, musí býti
v nich také všichni zastoupeni bez rozdílu
stran, nebo určitých skupin.
Proto náš návrh
opírá se ne o stanovisko politické - naprosto
ne - ale o stanovisko čistě věcné,
o stanovisko těch chudáků pojištěných,
toho dělnictva, které tam platí své
příspěvky dosti značné a které
v nepatrné míře požívá
těch přídělů ve formě
nemocenských a jiných podpor.
Tedy v té věci slavné
Národní shromáždění, jest
zajisté odůvodněno, když se usneseme
na tom, aby aspoň při příští
chystané reformě celkové, která má
býti provedena opravdu radikálním způsobem,
poměrné volební právo bylo konečně
řešeno jako požadavek naléhavý
a spravedlivý.
Dovolte ještě, abych
některé zde věci uvedl, které jsem
ve výboru také jménem našeho klubu proklamoval.
Jest to otázka příslušníků
podomáckého dělnictva. Původní
návrh byl v tom smyslu, že tito byli z pojištění
nemocenského vyloučeni, tedy že vůbec
nemají práva, býti pojištěni
v nemocenských pokladnách. Jest spousta takových
příslušníků rodin podomáckých,
dělnických, např. textilních, krejčovských
atd., kteří stejně pracují s rodinou
při určitých druzích práce,
kteří tedy také jistě berou nepřímý
aspoň plat z této práce a touto prací
se živí. Proto jsem navrhl, aby tito byli pojištěni
v nemocenských pokladnách. Mohu říci
s uspokojením, že tento můj návrh byl
respektován, že také mají dotyční
právo býti pojištěni. Není to
povinností nucenou, povinností přímo,
ale mají možnost, aby toto pojištění
získali. Ovšem nároky jsou podle uvedeného
návrhu nepatrné celkem. Poněvadž mají
pouze nárok na lékařské ošetření
a léky a teprve po 14 dnech členství v nemocenské
pokladně. Pokud se týká nároků
nemocenských, tu jsem navrhoval, aby se podpora vyplácela
od prvního dne nemoci. Starý zákon z roku
1888 nařizoval, že se podpora nemocenská vyplácí
prvním dnem počínajíc. Za války
zákonem z roku 1917 bylo toto ustanovení změněno
a sice tím, že se podpora vyplácí teprve
3. dnem nemoci. Jest to nespravedlivé. Může
se namítnouti, že existuje námezdní
občanský poměr dělníka, při
kterém dělník má nárok na náhradu
mzdy až nejdéle týden, pakli bez své
viny opustí práci buď pro nemoc nebo v jiném
případě nezaviněném. Ale víme
také dobře, že toto ustanovení se nedodržuje,
jest to pouze na papíře, a dělnictvo musí
se práva domáhati soudně nebo jiným
způsobem. Proto jsem žádal, aby se podpora
vyplácela prvním dnem nemoci počínajíc.
Že to nebylo přijato, není snad zlomyslností,
ale jest to do jisté míry nepochopitelno pro tento
důležitý požadavek veškerého
dělnictva. Lékařské ošetřování
stejně není v mnohém směru úplně
dokonalé.
Nechci zde kritisovati lékaře
nemocenských pokladen jako snad živel, který
by snad měl na zřeteli sobecké zájmy
na úkor pojištěnců, ale mám na
mysli určitý směr, který vládne
v pokladnách, který sám přímo
k tomu navádí, aby lékařské
ošetřování bylo hodně příkré,
hodně strohé a aby bylo v jistém rozporu
s účelností a sociálním řízením
těchto pokladen. Máme případy, že
při lékařských prohlídkách
bývá přítomen v mnohých nemocenských
pokladnách úředník nemocenské
pokladny jako asistující osoba, která vykonává
prostě vliv na úsudek lékařský.
To není správné, poněvadž to
odporuje také lékařské svobodě
a vědě, jeho úsudku o neschopnosti dotyčného
pacienta. Myslím, že v té věci má
býti poněkud liberální výklad
a postup vůči pojištěncům v nemocenských
pokladnách. Já jsem navrhoval, aby v těch
případech, kdy pojištěnec je lékařem
nemocničním odmítnut, tedy zkrácen,
aby měl právo domáhati se léčení
soukromého na účet nemocenské pokladny,
pakli skutečně nemocným jest. Tento návrh
byl stejně zamítnut většinou hlasů.
(Hlas: To jest vyloučeno!) Ovšem ono se to
zdá býti poněkud nemožné, ale
jsou případy, že byly členové
pokladen skutečně nemocní na dosti vážné
choroby a přece byli nemocničním lékařem
odmítnuti; šli k soukromému lékaři,
který je uznal a léčil je pak a bral od nich
vysoké honoráře a dotyčný pojištěnec
neměl náhrady odnikud. Myslím, že by
při dobré vůli také tato otázka
dala se řešiti ve prospěch obou stran.
Ohledně zvýšení
nemocenských podpor bylo jednání v sociálně-politickém
výboru dosti vážné. Návrh ten
byl podporován se strany naší a se strany českých
socialistů, ale většinou byl ovšem zamítnut.
Bylo namítáno, že výlohy nemocenské
jsou značné, že nestačí na všecky
potřeby, že by se musily zvýšiti příspěvky
a pod. Ale já myslím, že úspory v nemocenských
pokladnách dají se provádět také
ještě jiným způsobem. Mám za
to, že časté mrhání penězi
ve formě velkých inserátů v novinách
určité strany, po případě jisté
delegace, které provádějí se na úkor
nemocenských pokladen a řekněme, snad někde
i nepoměrné platy několika osob v oněch
pokladnách na úkor nižšího úřednictva
a také pojištěnců zaviňují
značné schodky, značná vydání
a mohly by sloužiti k tomu, aby se pojištění
nemocenské lépe upravilo ve prospěch pojištěnců.
Myslím tedy, že by se mělo šetřit
i na vydání správním, kde to možno,
ale na pojištěncích nešetřiti.
Pokud se týká pohřebného,
bylo zvýšeno o 50 % na můj návrh ve
výboru sociálně-politickém, čímž
se aspoň částečně vyhovělo
některému přání. Zemědělské
pokladny, které byly usneseny a které obsazeny jsou
v návrhu, jsou sympatické. Já také
ve výboru hlasoval pro ně za náš klub
a je v tom jistá trpkost pro nás, že tyto zemědělské
pokladny jsou jakousi koncesí za ustoupení od poměrného
volebního práva straně agrární.
Původně byli jsme všichni
o tom shodnuti, až na klub strany sociálně-demokratické,
že poměrné volební právo bude
zavedeno, a myslím, že by k tomu bylo došlo i
přes to, že klub socialistický byl proti tomu.
Konec konců myslím, že rozhoduje ne snad diktát
jednoho klubu, ale že rozhodovati mají usnesení,
provedená parlamentním způsobem. Když
tedy většina v tomto shromáždění
nebo většina ve výboru usnese se na tom či
onom, má to platiti. Pakli páni z toho vyvodili
důsledky a byli proti tomu, abychom dále jednali,
pak je to známkou, že jistým diktátem
prostě působili na změnu tohoto usnesení.
Tu se ovšem se strany agrární značně
ustoupilo, takže poměrné volební právo
padlo a získány pouze zemědělské
pokladny nemocenské za tento ústupek. Zaměstnavatelská
kurie, jak již řečeno, není poměrnému
volebnímu právu na závadu. Náš
klub byl toho názoru, že, když není možno
tuto kurii uhájiti, jestli snad je v ní taková
závada pro poměrné volební právo,
ať se prostě kurie ta zruší, vždyť
není to žádný článek víry,
který musí platiti v nemocenských pokladnách.
Zaměstnavatelstvo, pokud znám poměry z praktického
života, doposud vůbec nemocenských pokladen
velmi málo sobě všímalo a zvláště
bylo to naše živnostenstvo, které z důvodů
jakési zaměstnanosti ve svém oboru a při
své práci živnostenské specielně
nevěnovalo se úkolům těchto pokladen
dělnických. A to byla jeho vlastní vada.
Pakli by tedy dnes tyto kurie se měly zrušiti, bylo
by to zase něco, co v praktickém životě
nepadá na váhu, a byl jsem tudíž s lehkým
srdcem pro to, že jsme mohli tyto kurie odstraniti a zavésti
poměrné volební právo.
Tedy věci jsou tak dalece
jasny, že se dá očekávati, že při
příští reformě snad tato kurie
odpadne. To jest ovšem mé soukromé mínění,
které zde určitě pronáším,
a že bude pak zřízena otázka voleb poměrných
na širším a spravedlivém základě.
Jest zde, velectěné shromáždění,
také otázka širších zájmů
všech pojištěnců. Když pouze jedna
strana má zájem na tom, aby ty pokladny existovaly
a se vedly, kde pak jest ten zájem těch druhých
pojištěnců, to školení se toho
dělnictva, vnikání do vlastní správy,
do vlastních potřeb, zájem o vedení
svých věcí, to vše pak zde nelze uplatnit,
když vedení pokladen zůstává
jen zájmem některých skupin, nezájmem
všech pojištěnců. Výhradně
z důvodů věcných, sociálních,
společenských, z důvodů dělnických
všech pojištěnců a jejich zájmů
jest nutno, abychom věci tak dalece vyřešili,
aby opravdu byli všichni uspokojeni.