Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Proto v § 1 nového zákona zavádí se povinné pojištění všech osob za mzdy zaměstnaných jak v zemědělství a v lesích, tak také i čeledi. U čeledi chci říci, že bude-li zákon schválen, budou pojištěny také služební dívky a jiná čeleď v městech pro případ nemoci, čímž je odčiněna jedna z křivd, která vyžadovala právem již nápravy. V § 2. navrhujeme, aby osoby, které konají práce v podniku nebo v hospodářství u různých zaměstnavatelů za mzdu (posluhovačky, domácí švadleny, pradleny a pod.), jakož i domácí učitelé a učitelky stejně byli pojištěni pro případ nemoci a přihlášeni za členy okresní nemocenské pokladny, a sluší uvítati, že i v tomto ohledu je učiněn pokrok, poněvadž jest třeba říci, že dosud tyto osoby pro případ nemoci byly vydány úplně na milost svých vlastních dobrodinců, event. byly povinny si opatřovati náklady, zejména lékařské a náklady v lékárnách samy. Nyní jsou chráněny.

Důležitou novotu navrhuje zákon u článku 3., kde se zvyšuje podpora nemocenská se 26 neděl na 39 neděl. Zákon ze dne 30. března 1888 stanovil podporování po 20 neděl. Již dávno před válkou všechny sjezdy nemocenských pokladen i sjezdy odborových organisací dělnických vytýkaly toto maximum vyplácení podpor, poněvadž choroba se neptá, jak dlouho má býti někdo nemocen, a z pravidla v době nejtěžšího onemocnění, jako tuberkulosy a jiných chorob, které trvají déle, zákon vylučuje pojištěnce z nároků dalšího než 20 týdnů; zákonem z 20. listopadu 1907 bylo toto ustanovení změněno tak, že vyplácení podpor zvýšeno s 20 na 26 týdnů. Náš sociálně-politický výbor, přihlédaje k poměrům, které se vytvořily u nás po válce, vychází z názoru, že jest nutno nemocenskou podporu zvýšiti pokud jde o délku podporovací po této stránce na místo 26 neděl, aby vyplácela se podpora 39 neděl. Při této příležitosti přišla v úvahu otázka, má-li nemocenská podpora býti zvýšena s dosavadních 60 na 66 proc., jak bylo ve výboru sociálně-politickém uvažováno. Poněvadž ale výpočty, které opatřilo ministerstvo sociální péče, nejsou tak jisté, jest-li by nemocenské pokladny, zejména v přechodné době, válečné ty náklady snesly, usnesl se sociálně-politický výbor zatím tuto otázku neřešiti již vzhledem k tomu, že dosavadní ustanovení zákona jednotlivým dobře situovaným pokladnám dává příležitost, aby nemocenskou podporu zvýšily se 60 proc. až na 75 proc. a výbor je toho názoru, že podle aktivity jednotlivých pokladen užijí této příležitosti, aby podpory nemocenské nejen jak zákon nový navrhuje prodloužily ze 26 na 39 týdnů, ale aby i, pokud jde o výši podpor, zvýšily je ze 60 proc. výše podle toho, jak reservní fondy to připouští. Dále v čl. IV. navrhuje sociálně politický výbor pro pojištění rodinné, aby číslice, které byly stanoveny zákonem ze dne 20. listopadu 1917, byly zvýšeny a sice pro Prahu a Brno jest základ 7000 K pro rodinu, pro ostatní místa, která patří do I. třídy aktivních příplatků státních úředníků 6500 K, pro místa II. třídy 5500 K, pro místa III. třídy 4500 K a pro místa IV. třídy 3500 K. Totiž dnes zákon omezuje některé pojištěnce, aby nechali pojistiti u nemocenské pokladny svoji rodinu, mají-li větší příjem.

Ovšem omezoval zákon do určité výše jednotlivé členy, pokud mohou býti pojištěni vzhledem k jejich příjmům, ale sociálně politický výbor vzhledem k změněným poměrům, které nastaly od listopadu 1917 do dneška, zvýšil tyto obnosy do částek, které jsem zde konstatoval. To jest, pokud jde o otázku rozšíření pojištěnců, tedy dosud podléhalo v celém Rakousku nemocenskému pojištění asi 3¹/₂ milionů osob, v naší republice, kdybychom odpočítali země alpské a ostatní země bývalého Rakouska by zbylo 1¹/₂ milionů pojištěnců. Rozšířením pojištění na zemědělské dělnictvo, na domácké dělnictvo, na čeleď a služebné dívky počítáme, že počet pojištěnců stoupne o jednou tolik, ovšem bez Slovenska. A nutno konstatovati, že počet pojištěnců může příště u nás činiti asi 4 miliony osob, což znamená, že bude pojištěna asi třetina celého národa. Nutno zvláště vyzdvihnouti osnovu, kterou sociálně-politický výbor předkládá, se stanoviska sociálně-politického, ale, pánové, já bych ještě chtěl vyzdvihnouti osnovu výborem navrženou se stanoviska zdravotního a národního. Jest dokázáno a zvláště za války byl zjištěno, že nemocenské pojištění nemá jen význam sociální, ale má mimořádný význam zdravotní. Za války bylo zjištěno, že nemocenské pokladny po stránce zdravotnické propagandy vykonaly veliké dílo. Oceňují to naši hygienikové, kteří právem poukazují, že vedle jejich práce bylo kus práce v tom, že infekčním chorobám bylo čeleno, a že nemocenské pokladny vykonaly dílo opravdu úctyhodné. Uvážíme-ti, že podle našeho návrhu má býti počet pojištěnců zvýšen, že v každé vesnici, zejména na každém dvoře budou všecky zaměstnané osoby pojištěny pro případ nemoci, znamená to, že téměř v každé rodině osoba, která pracuje za mzdu a ve dvoře nebo na vesnici, bude míti příležitost choditi k lékaři.

Pánové, jistě doceníte, kam chodí lékař, tam že jest jistě jiný vliv po stránce zdravotnické. My, kteří máme co dělati se zdravím dělníků, musíme říci, když pojištění nic jiného nevykoná než to, že pojištěný má nárok jíti k lékaři, tím, že má jiný zájem, aby se očistil, že tam, kam jde lékař do bytu, hospodyně uklidí, všecky tyto okolnosti oceňuji zejména v dnešním pojištění tím, že způsobí povznesení malých lidí, že nemocenské pojištění, rozšířené v naší republice, nebude míti jen sociální, ale také zdravotnický a také i kulturní význam.

Druhou částí návrhu, zejména návrhu kolegy Jakubky, Skurského, Pavlána a soudr. domáháme se toho, aby nemocenské pojištění bylo soustřeďováno, aby bylo zamezeno jeho tříštění. V té příčině musím ovšem říci, že tříštění nemocenského pojištění v Rakousku bylo mimořádně velké proti jiným státům, ale v Čechách, na Moravě a ve Slezsku mimořádně četné, žádná korunní země v bývalém Rakousku neprojevila tříštění nemocenského pojištění do té míry, jako u nás.

Uvážíte-li, že jsme měli před válkou všech pokladen v Čechách 1391, na Moravě 487, vidíte, že jsme měli pojišťovacích jednotek velké procento, ale ku škodě pojištěnců, poněvadž připadá průměrně na okresní pokladny 2590 členů, na spolkové 2723 členů, na závodní 643 členů, na společenstevní 450 členů. U pokladen učňovských, registrovaných dosti často níže, dokonce jest známo, že za války jsme měli pokladny v Čechách, které měly jen 10, 20-30 členů, dokonce se zjistila nemocenská pokladna v pardubickém okresu, která má jednoho člena. Dovedete si představiti, že takovýto "ústav" nemohl býti ústavem, který by representoval nemocenské pojištění, nemohl opatřiti více výhod, které se právem žádaly od nemocenského pojištění. Na základě toho sociálně-politický výbor vzhledem k návrhům, které mu byly předloženy, usnesl se, aby byly závodní nemocenské pokladny zrušeny všechny. U závodních pokladen pak máme motivy ty, že sociálně nebyly zárukou pro pojištěnce nejen po stránce svobody, ale máme také důvody národnostní, které nechci šíře rozváděti, jež mluví proto, aby závodní nemocenské pokladny dále netrvaly.

Dále navrhujeme, aby zrušeny byly pomocnické pokladny společenstevní, které neměly dne 31. prosince 1913 aspoň 400 členů, předpokládaje, že tato číslice má býti důvodem k tomu, aby taková pokladna pomocnická mohla částečně existovati.

Soc. politický výbor dále navrhuje zrušení těchto pokladen spolkových, které neměly 31. prosince 1918 1000 členů, a pokladen zapsaných dle zákona z roku 1892, které neměly také 1000 členů, pokud jde o úředníky, které neměly 400 členů.

Dále navrhujeme, aby zrušeny byly všechny učňovské nemocenské pokladny bez rozdílu počtu pojištěnců, poněvadž pojišťování učňů ve zvláštních pokladnách není odůvodněno, ježto není žádného důvodu, a také páni, kteří representují ve výboru živnostenské korporace, neuvedli žádného důvodu, aby trvaly pokladny učňovské, které jsou břemenem pro společenstvo a společenstva snad uvítají, budou-li učňovské pokladny zrušeny a ti učňové připadnou pomocnické pokladně.

Spornou otázkou byla věc, kde se má pojišťovati zemědělské dělnictvo. Tato věc byla ve výboru nejdůležitější, vyžadovala největší debaty, skončila pak smírem mezi stranami ve výboru, že mohou býti zakládány zemědělské pokladny, vykáže-li se v okresu 1000 pojištěnců zemědělských a v politickém okresu 2000 členů.

Přiznám se i jako zpravodaj, že toto ustanovení snad nebude nemocenskému pojištění nejprospěšnější, ale pánové ze strany agrární prohlásili, že nekladou po stránce praktické na toto ustanovení váhy a více méně sami napověděli, že za každou cenu k zakládání zemědělských pokladen nepřistoupí, že by musili býti zvláštní, jiné okolnosti, které by takové zakládání odůvodňovaly. Já při této příležitosti znovu apeluji, aby se tak nedělo, poněvadž bychom se znovu vraceli ke tříštění nemocenských pokladen.

Druhou spornou otázkou byly volby. Nechtěje prodlužovati debatu, konstatuji, že i tato věc skončila ve výboru sociálně-politickém smírně v tom směru, že volby mají býti prováděny tím způsobem, jako volby do obcí, až na zásadu poměrného zastoupení. Nutno zvlášť konstatovati, že výbor zlepšil a ujasnil otázku volebního práva při provádění voleb tím, že se postavil na stanovisko, aby volební právo měli všichni pojištěnci dvacetiletí, a aby volitelni byli všichni čtyřiadvacetiletí. Jest to změna proti dosavadnímu stavu v tom, že volební právo měly v okresních pokladnách osoby čtyřiadvacetileté, kdežto dnes budou míti volební právo osoby již dvacetileté. Ovšem ve společenstevních pokladnách bylo již dnes volební právo od 18 let, takže zde se jaksi věc vyrovnala, aby volební právo bylo ve všech pokladnách stejné, ať již v okresních, společenstevních, po případě zemědělských, aby nebylo rozdílu. Pokud jde o otázku poměrného zastoupení, výbor nedal sluchu těmto námitkám. Vychází z toho stanoviska, že dokud se nebude řešiti otázka zrušení zaměstnavatelské kurie, na co zejména zástupci socialistických klubů ukázali, že zatím se ponechá volební právo na základech dosavadních, že bude rozhodovati nadpoloviční většina při volbách a tím že jaksi volební výkon jest přesně stanoven volebním zákonem do obcí a výbor myslí, že i pokud jde o čistotu voleb, bude učiněno všechno, aby stížnosti, které tu a tam se vyskytly, někdy oprávněné, ve většině případů však neoprávněné, byly odstraněny.

Novotu zavádí naše osnova zejména v tom, že příspěvky, jež zaměstnavatel srážel se mzdy nebo služného, jsou statkem zaměstnavateli svěřeným. Toto ustanovení výbor schválil jednomyslně, poněvadž právem vychází z toho názoru, že když zaměstnavatel kdykoli srazil se mzdy nebo služného pojištěnci příspěvky, že je má do pokladny odvésti. Žel bohu, dodnes se tak vždy nedělo a proto ustanovení to se strany pojišťovacích ústavů nutno vítati.

Velmi důležité ustanovení pojímá předloha do článku 19., kde všechny pokladny, ať jakéhokoliv druhu, mají příště býti členy svých svazů respve ústředních organisací. Správně připomínáno jest, že jest nejvyšší čas - a mohu to jako činovník jednoho ze svazů potvrditi - že se dnes členství vyhýbají pokladny v rukou všech politických stran jen proto, že jaksi nechtějí býti svazy kontrolovány.

Organisace nemocenských pokladen nebyla uvedena v život od počátku nemocenského pojišťování. Teprve dobrovolnou cestou nemocenské pokladny, vedené organisovaným dělnictvem, rozhodly se zejména v létech 1910 v našich českých zemích, aby byla založena ústředna nemocenská, poněvadž se přišlo k tomu názoru, že nejen z důvodu kontroly a dozoru, ale i ekonomických jest nutno, aby pokladny ať třeba obecní nebo jednotlivě tvoří organisace, přece jen byly soustředěny v určité velké organisaci, kde by zejména nákup léčivých pomůcek, stavba sanatorií a léčeben, podporování nemocných, uzavírání smluv s úřednictvem a lékaři a konečně kontrola a zavedení jednotných tiskopisů a jednotné administrativy bylo důvodem, proč se zakládala organisace nemocenských pokladen.

Ale i ve starém Rakousku řešili tuto otázku tím, že uznali organisace, když už existovaly, jako samosprávné korporace. Zákon z r. 1917 jim dal sankci, ale jen tak, že pokladně dáno bylo na vůli, chce-li býti členem svazu čili nic.

Nutno konstatovati, že pokladny, když jsme jim dělali výtku, že špatně hospodaří, nebo ne ku prospěchu pojištěnců, členství vypovídaly, a proto sociálně-politický výbor usnesl se, že členství ve svazu nemocenských pokladen je povinné, z důvodů, které jsem právě uvedl.

Tolik o předloze samé a nutno jaksi říci, že v těchto hlavních rysech, které uvádím, buď novoty zavádí, nebo některé dosavadní ustanovení mění.

Já, pánové, k vysvětlení, které jsem k předloze uvedl, chtěl bych říci, že soustředěním nemocenského pojištění provádíme, jak jsem z počátku již naznačil, veliký, sociálně-humanitní i zdravotní čin.

Ale, pánové, poměry to vyžadují z různých důvodů, hlavně však vzhledem k úkolům, které jsou před námi. Proto uslyšíte resoluci, která se navrhuje sociálně politickým výborem, ve které se žádá, aby ministerstvo sociální péče bylo vyzváno, aby zejména rodinné pojištění zavedlo povinně u všech pokladen a ne, jak se dosud děje, aby se nechalo jednotlivým pokladnám na vůli, pojištění příslušníků rodin provésti, čili ne.

Sociálně-politický výbor - a jistě nejen tato naše korporace, ale i lékaři a jiní činitelé, pokud se u nás sociální politikou zaměstnávají - musí doznati, že právě v otázce rodinného pojišťování jest nutno hájiti názor, aby každá osoba, nejen dělník, úředník, zemědělský dělník na venkově, anebo konečně služebná dívka byli pojištěni a podrobeni dozoru lékařskému, ale také jejich rodina. A právě, pánové, válka to jest, která vyžaduje v této věci kategorické opatření.

Náklady, které rodinné pojištění musí vyžadovati, jsou celkem nepatrné, poněvadž množství pojištěnců tu umožňuje pokladnám, spokojiti se malým příspěvkem. Ve starém zákoně jest vypočítáno, že ⁹/₁₀ haléře z 1 koruny může stačiti pro pojištění rodinné. Připadá zde tedy, poněvadž podle dosavadního zákona bude ²/₃ platiti pojištěnec a ¹/₃ zaměstnavatel, z 1 koruny obnos ⁶/₁₀ haléřů na pojištěnce a ³/₁₀ haléře na zaměstnavatele, tedy jistě obnosy, které jistě unese jak pojištěnec,- pojištěnci tyto příspěvky rádi nesou - tak i zaměstnavatel, který tento náklad nésti musí již vzhledem k velikému úkolu, který rodinné pojištění má přinésti po stránce zdravotní.

Při této příležitosti chtěl bych vyzvednouti některé úkoly po stránce příštích úkolů nemocenského pojištění. Jest to přístup nemocných členů nemocenských pokladen do lázní. Dnes, pánové, nestačí jenom, abychom prováděli jen léčení obvodními lékaři, nýbrž moderně zřízené pokladny postavily se na stanovisko, že provádějí léčení lékaři odborníky. Většina pokladen nemocenských, zejména větších, provádí odborné léčení, ale chceme-li je řádně provádět zvláště nyní po válce, musíme dáti pokladnám možnost, aby mohly posílat své členy do lázní, které může stát zabrat, a reklamoval bych, aby stát zabral lázně takové, jako zejména Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Teplice, na Slovensku Píšťany, Trenčanské Teplice, a spoustu jiných lázní, zvláště ovšem pro revmatiky a žaludeční choroby, aby opravdu za malého poměrně příspěvku členů byly jim lázně přístupny.

Konečně dožaduji se jako zpravodaji toho, aby v otázce koncesse pro lékárny byla provedena určitá změna, aby se totiž koncessí lékárnických nedostávalo jenom těm, kdo mají určitá privilegia, poněvadž jsou taková privilegia zastaralá a neudržitelná, a musím konstatovat, že nejen u nemocenských pokladen, nýbrž i u moderních lékařů a farmaceutů jest jednomyslný názor, že jest nutno učiniti zde jistou změnu, která by byla nejen ve prospěch příštích nemocenských pokladen, nýbrž i všeho obyvatelstva.

Osvobození od poštovného za dělání statistiky, kterou nemocenské pokladny státu provádějí, jest požadavek spravedlivý, když se uváží, že stát pokladnám nic nedává, ničím je nepodporuje, naopak od nich žádá velikou a nákladnou práci sestavováním statistického materiálu. Jest tedy jistě oprávněno, když budou nemocenské pokladny od poštovného osvobozeny aneb když bude poštovné aspoň paušalováno, jako při úrazových pojišťovnách a obcích.

Stavba sanatorií - zejména pro tuberkulosní - bude sice náležeti do vlastní působností nemocenských pokladen, ale pokladny samy nesnesly by to veliké zatížení při takovém úkolu, a proto právem se musíme toho dovolávati od státu, i kdyby se sebe více naříkalo, že rozpočet jest zatížen. Těmito sanatorii léčebnými, zejména pro takové choroby, jako jest tuberkulosa, bychom umožnili, abychom dělníka, ať to bude na dvoře na venkově, či kdekoliv, nebo ve městě v bytě domáckého dělníka, nenechali umírati v nedostatečném bytě, kde může nakaziti své spoluobyvatele, nýbrž abychom ho dali do ústavu, kde by alespoň skon jeho byl zpříjemněn.

Ku konci chci jen připomenouti, že předloha zákona jest jenom částečnou reformou nemocenského pojišťování. Výbor sociálně-politický zejména tuto věc zvláště zdůrazňuje, poněvadž ministr sociální péče sám hlásil ve výboru, že se na celkovém dělnickém pojištění v ministerstvu pracuje. Vyslovím jistě přání většiny pánů zde přítomných, když prohlásím se pro zásadu, aby celé sociální pojištění vůbec bylo soustředěno, aby jak nemocenské, tak úrazové i příští starobní a invalidní pojištění bylo shrnuto v jednu pojišťovací instituci. Stav dosavadní, kopírovaný, resp. převzatý od Rakouska, že totiž jsou zvláštní pokladny nemocenské, zvláštní pojišťovny úrazové, a že bychom měli i zvláštní starobní a zvláštní invalidní pojišťovny, jest nepřípustný v novém našem moderním státě. Alespoň si všichni myslíme, že se to bude nejen pro dnešní, nýbrž pro příští moderní stát nám opakovat, a nutno již tady vysloviti přání, aby v tomto smyslu celý duch naší sociální politiky se nesl do budoucnosti, aby naše ústavy byly soustředěny, zejména náklady správní byly co nejmenší a aby pojištěncům se dalo co nejvíce. Abychom k tomu všemu mohli přikročiti, je třeba, aby naše Národní shromáždění nebo snad Národní shromáždění, vyšlé z nových voleb, si uvědomilo, že zákonem musí co nejdříve provésti starobní a invalidní pojištění. To, co dělá se u nemocenského pojištění, jsou jenom různé formality. A u toho zemědělského a domáckého obyvatelstva je také kus sociální povinnosti, kterou těmto proletářům byla společnost 30 let dlužna proti ostatním dělníkům. To je dlužno, abychom si uvědomili.