Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Uděluji slovo poslednímu řečníku v řečnické listině zapsanému, panu kolegovi dru Dolanskému.

Posl. dr. Dolanský: Vážené Národní shromáždění!

Byl předložen rozpočet a tu nemohu zatajiti, že jsme nikdo netušili, že neuplyne ani 24 hodin a že budeme nuceni, abychom projednávali již rozpočet ten. Není fysicky možno a nebylo, aby celý ten obtížný početní operát od řečníků byl prostudován, od stran zkoumán a aby o něm bylo možným učiniti si úplný a věrný obraz. Byla to doba příliš krátká. Já to vytýkám sám sobě, vytýkám to všem účastníkům tohoto shromáždění, že poprvé v tak krátké době se projednává tak důležitý pro nás zákon. Vážené shromáždění pochopí pak, proč zeje sněmovna prázdnotou a proč všichni řečníci mluvili tak málo k rozpočtu. Když ve starém Rakousku projednáván byl rozpočet tu nejen účastníci parlamentu, nýbrž celá veřejnost se zájmem očekávala den, kdy všichni, ale zvláště řečníci našeho národa mohli užíti té příležitosti, aby hradby nakupených křivd a bezpráví při této příležitosti přednesli foru říše, aby tam mohli obhájiti naše práva, aby tam vylíčili křivdy, kterých se nám dostávalo plně ve starém Rakousku.

Vážené shromáždění! Tomu bude při historii rozpočtu v Československé republice poněkud jinak, dočasně aspoň jsou naše národní požadavky opatřeny jinak, my nemáme příčiny, abychom při předložení rozpočtu ministrem financí přicházeli s těmito starými stížnostmi. Upraví se patrně rozpočtová debata asi tak, že při rozpočtu budou uplatňovány interessy jiné, nikoli nazvíce národní, nýbrž interessy stavovské, třídní, stranické a pod. Bylo to již z dnešní debaty, vážené shromáždění, jasně patrným. Také já přizpůsobuji se jaksi tomuto ovzduší a rozeberu předložený rozpočet a úvahy p. ministra o tom, jak se má uhraditi potřeba státu našeho tak, jako první rozpočet, který předložen byl. Všichni řečníci projevili souhlasně přesvědčení, že není sporu o tom, že rozpočet ten valného odporu nenalezne, a také naše strana, vážené shromáždění, a voličstvo stranou naší zastupované bude přihlížeti k rozpočtu tak, jak byl předložen. My mu nemůžeme upříti, naopak musíme mu přiznati po stránce technicko-finanční neobyčejnou přednost.

Musíme s radostí konstatovat, že již rozpočet vůbec je předložen a že ta páteř, o které zde bylo mluveno, státu našemu jest konečně po jedné stránce dána, byť ještě snad Těšínsko nás naplňuje zármutkem, poněvadž do té chvíle o jeho osudu rozhodnuto není. Nemůžeme rozpočtu upřít a musíme mu přiznati upřímnou snahu vybřednouti ze záplavy dluhů, že záplavy vydání, která na různých těch položkách shledáváme. Musíme také souhlasiti s panem ministrem, že těch receptů, které podal na léčení těchto ohromných vydání a hrozivého deficitu, bude třeba měrou nejvyšší užíti, a sice jak oné šetrnosti, - která je jinak velice gumovým pojmem -, tak zvláště hospodárnosti nejen v soukromém životě, nýbrž i v hospodářství státním. Uvážíme bedlivě veškeré dávky a daně, se kterými pan ministr přichází, ale jsme přesvědčeni, že všechna tato práce a dobrá vůle zde nestačí. Vážené Národní shromáždění! Tomu rozpočtu bych vytýkal jedno: on jest po stránce technicko-finanční výborným, ale ponechává nás v úplné temnotě, pokud se týče stránky národohospodářské. Ve výkladech pana ministra nijak nevidíme, jak bude postaráno v novém období hospodárném o hospodářský život náš, o jeho pozvednutí, o jeho upevnění, rozšíření a prohloubení, jakými cestami vláda zamýšlí se bráti, aby nejen úsporností, nejen hospodárností, nýbrž také větší produkcí zvýšila příjem naší říše.

Rozpočet ten o mnohém nemluví a o mnohém - opakuji - nechává nás v temnu. On pan ministr financí není jen výborným finančním technikem, on jest také po té stránce finančním politikem, že nám - šelma - také leccos nepraví, co vlastně svým rozpočtem zamýšlí.

Jen na jednu věc poukáži. Pan ministr nás - a po té stránce mají kollegové, kteří přede mnou mluvili, pravdu - straší miliardovým rozpočtem. Vážené Národní shromáždění! Jest ovšem potřebí kolem 3 miliard, aby byl kryt schodek ve vydání, ale v řádném poválečném rozpočtu nevypadne vše tak divoce. Do rozpočtu nepřijdou ony 3 miliardy, které si vypůjčíme, nýbrž jen úroky z nového dluhu, a pak ovšem nevypadá věc naše tak divoce, jak by se myslelo.

Než, jak jsem řekl, strana naše se v jednání pustí, rozvážně uváží veškeré návrhy nových finančních pramenů a podepře v každém směru státní správu a vládu, aby rovnováha v rozpočtu byla zjednána a udržena. Učiní to, velevážené shromáždění, ne ze sympatie k ministru financí, nebo z antipatie k němu nebo jeho projektům, když se rozhodovati bude pro a proti nim, nýbrž učiní to proto, poněvadž je tím povinna naší republice.

Při specielní debatě rozpočtové bude příležitost pak o jednotlivých položkách zevrubně si promluviti a zaujmouti k jednotlivým položkám stanovisko jak hospodářské, tak finanční.

Lid, který naše strana zastupuje, sestává z různých vrstev a všechny svorně a ochotně přinesou tyto těžké oběti, které jim ukládá předložený rozpočet. Jsou to příslušníci různých vrstev, ale všichni mají, tak jako vůbec národ český, tu jednu společnou vlastnost, totiž neobyčejnou trpělivost při této finanční reformě. Pánové! Kdo o tom ještě nebyl přesvědčen, ten se o tom jistě přesvědčil, když viděl, jak probíhala vleklá a složitá pro poplatníky soupisná akce, jak trpělivě davy čekaly, aby odevzdaly to, co státu patří. Lid náš čeká rád a čekati bude, protože předpokládá a jest pevně přesvědčen, že se mu za ty oběti, které rád přináší, zase dostane těch práv, na která se těšil, že jich užije ve své domovině a ve svém vlastním státu a která mu byla po staletí odpírána v říší cizí. (Výborně!)

Těší se, že jeho politická práva nejen že nebudou osekávána, nýbrž že jeho politická práva, svoboda mínění, svoboda projevu, svoboda shromažďování, svoboda víry a svoboda politického přesvědčení dojdou ještě většího rozvoje, nežli vůbec moderní stát přinášel a přinésti mohl. (Výborně!) Těší se, že to bude platit pro všechny vrstvy, pro bohatého jako pro chudého, pro příslušníka každé politické strany, každého vyznání a každého stavu. Teší se, že obdrží hospodářské výhody, které mu byly dosud odpírány, poněvadž byl Slovanem, těší se, že vneseny budou novým finančním proudem do státu nové vzpruhy hospodářské a že nová budoucnost vyrovná ty oběti, které on přináší.

Vážené shromáždění! Těší se rolník, že se mu dostane vysvobození od těch nešťastných centrál a že příští podzim bude jísti již svůj vlastní volný chléb bez ztráty, bez zkracování a kontroly, že bude konec tomu drancování a šikanování a všem těm obtížím, které přinesla s sebou doba válečná i poválečná, těší se, vážené shromáždění, živnostník, který strádat po celou dobu té nešťastné války, který musil dát sám vše, co měl a zpravidla svou živnost zastavil, a těší se, že pro tento stav, kvůli kterému se ještě ze státní pokladny, ani staré, ani naší doposud ničeho nevydalo, že se mu dostane výpomoci, aby znova válkou zničenou živnost zbudoval, aby se mohl znovu zaříditi. Živnostník nechce žádných darů od tohoto Národního shromáždění, on chce jen tu podporu od státu, na kterou má nárok za oběti, které přinesl. (Výborně!)

On čeká, že vláda uvolní prostředky, které povolujeme nyní rozpočtem a které jsou určeny, aby živnostenský úvěr se zrealisoval, aby se mu stále nesliboval, nýbrž aby se mu skutečně doopravdy dal.

Jsou dotyčné předlohy zde v tomto shromáždění projednány a jedná se jen o to, aby se uskutečnily. Je hlavním úkolem pana ministra financí, aby ze zvýšených příjmů státní pokladny podepřel aspoň dočasně a znovu pomohl budovat stav živnostenský.

Těší se, vážené Národní shromáždění, náš dělník, že bude moci svobodně v tomto státě se shromažďovat, svobodně, podle svého přesvědčení politického, náboženského i sociálního vůbec upravovat své poměry, že pominou ty nešťastné úkazy, pro které není dosti zatracení a není dosti odsouzení, kde druh druha z práce vyhání, že jej vhání v náruč nezaměstnanosti (Hlas: Hanba takové svobodě!) a tak připravuje o příspěvky i mzdu pro jiné politické neb sociální přesvědčení.

Těší se, panové, inteligent, že budou také upraveny jeho poměry. Bylo zde uvedeno panem ministrem, že stát náš zhyne počtem úřednictva. Je pravda, pánové, celé vrstvy hynou touhou po úředních místech. Bylo to příznačné ve starém Rakousku, že každý chtěl být úředníkem, poněvadž to měl jisté, třeba toho bylo málo, a tato nemoc se přenáší do našeho státu. Však pátrejme, v čem vězí příčina toho? Poněvadž se nic nestalo, co by tyto nezdravé poměry z Rakouska, kde jsme byli zvyklí jen sloužit a otročit, u nás změnilo.

A je k tomu cesta, pánové, která nebude pana ministra financí pranic stát a která oživí život veřejný a umožní inteligenci, aby se uplatnila i mimo úřady. Pánové, sáhá se i se strany vlády právě a některých nerozvážných kruhů na naši autonomii. Sahá se na možnost, aby se uplatnil občanský element v úřadech. Musí, ptám se, všechno býti zúředničeno, musí všichni vykonávati moc státní? Není lepší a zdravější, když se to přenechá občanstvu, aby ve smíšených úřadech a ve smíšených sborech se uplatnilo a tam také aby nacházelo své povolání a svou obživu?

Pánové, podívejte se na ty korporace, které působí jako autonomní, jak prosperují! Nemíním tu chvíti jen zemské výbory a obce, nýbrž takové korporace, kde systém úředníků jest odstraněn, kde působí občanstvo samo a všude se zdarem. A to je, pánové, možná cesta, kterou se odtíží státu a státnímu měšci a státní správa bude jednodušší, pohyblivější, protože uvolněná a nebude tak komplikovaná a bude lacinější.

Pánové, pak ovšem musí býti ale přístup usnadněn příslušníkům každého stavu a každého věku, pokud službu konati může. Pak zajisté že inteligenci dostane se za oběti, které přinášela a strádání její, zvláště té, která nucena jinak sloužiti jako úředník, alespoň částečného odškodnění vyhlídkou do lepší budoucnosti. Vždyť není každý šťastným, kdo jest neb musí býti úředníkem!

Ale i vojsko bude rádo, vážené Národní shromáždění, když pomine tento nynější stav, a těší se, že bude se moci vrátiti k svému občanskému povolání.

Proto ve všech těchto předpokladech a ve všech těchto nadějích strana naše a její příslušníci milerádi hlasovati budou pro vše, čeho republika naše potřebuje, ba i s tou výpůjčkou se spřátelíme, jestli jest jí potřeba, nechť jest skutkem, ale nechť stojí pak republika na nohou. My jsme přesvědčeni, vážené shromáždění, že se tu může jednat přece jen celým tím rozpočtem o jisté provisorium, že normální doba musí jednou nastati a že musí v brzku upraviti a odstraniti nynější křivdy sociální, které se samy sebou jednak dostavují, jednak jedny druhé vyvolávají a podněcují, a že nastane ten stav, kterého pan profesor Horáček si tak toužebně přál, a že nastane z tohoto rozpočtu rovnováha v rozpočtech příštích, a z této rovnováhy v rozpočtech nastane také rovnováha mravní a zejména že pak nastane obroda společnosti, o které myslí strany na levo, že mají pro ní arkanum sesocialisování naší společnosti, a o které my druzí víme, že nebude a nemusí býti revolucí sociální, nýbrž evolucí postupnou. V tom předpokladu budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Řečnická listina jest vyčerpána, debata je skončena. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.) - (Zvoní.) Podle § 67. našeho jednacího řádu jest debatu o prohlášení ministerském zakončiti hlasováním, schvaluje-li Národní shromáždění prohlášení čili nic.

Mimo to stojí zde, že Národní shromáždění může se však usnésti, že hlasování odkládá. Byl mi podán návrh posl. Lukavského, Bradáče, Pika atd. tohoto znění:

"Jelikož Národní shromáždění bude mít hlasováním o rozpočtu samém příležitost, zaujmouti stanovisko k politice ministra financí, navrhujeme, aby hlasování o exposé páně ministrově bylo odloženo."

Návrh jest dostatečně podepsán, dám o něm hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem na odložení hlasování, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.) To jest většina, návrh jest přijat.

Tím jest tento odstavec denního pořadu vyčerpán a přikročíme k dalšímu, jímž jest

2. zřízení výboru rozpočtového.

Kdo souhlasí s návrhem na zřízení 16členného výboru rozpočtového, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se). To jest většina, návrh na zřízení 16členného výboru rozpočtového je přijat; já dám volbu jeho na denní pořad příští schůze.

Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořadu, a to ke

3. zprávě výboru sociálně politického o návrzích Johanise, Laubeho a soudr. ohledně zavedení pojišťování dělnictva zaměstnaného v podnicích zemědělských, jakož i čeledi, dále dra Viškovského, Slavíka a soudr. o úrazovém a nemocenském pojištěni v zemědělství, a Jakubky, Skurského a Pavlána, aby byly zrušeny některé nemocenské pokladny, tisk 934.

Zpravodajem jest pan kol. Johanis, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Johanis: Velectěné shromáždění!

V bývalém Rakousku dělnické pojišťování bylo vždy známou Popelkou a odstrkováno, a pokud v Rakousku byly zavedeny sociální reformy, není to přehnaným, řeknu-li, že byly dělány polovičatě. Důkaz tohoto mého tvrzení je právě zákon nemocenský z 30. března 1888, kterýžto zákon, jak známo, pojímá dosud jenom dělníky průmyslové, obchodní a dopravní do pojištění nemocenského, kdežto největší část dělnictva byla z pojištění vyloučena. Tuto výtku nutno bývalému Rakousku učiniti zejména v otázce dělnictva zemědělského, které bylo vyloučeno proti ostatnímu dělnictvu přes 30 let z ochrany pro případ nemocí. A tuto vadu trpěly také zemské sněmy, poněvadž v § 3. zákona rakouského bylo sice uloženo zemským sněmům, aby sněmy se postaraly o nemocenské pojištění dělníků zemědělských, avšak ani jeden zemský snem v bývalém Rakousku neprovedl tohoto opatření a nutno jen litovat, že také zemské sněmy v českých obvodech, ani v Praze, ani v Brně, ani jinde reformou resp. zavedením nemocenského pojišťování pro dělnictvo zaměstnané na polích a v lesích se nezabývaly. Vykládáme si to ovšem právem vlivy politickými a hospodářskými, které tehda byly, a je pochopitelno, že nynější doba a změněné poměry volají po korektuře těchto vad, a k ní se dostáváme právě zprávou sociálně-politického výboru tím, že návrhy, které byly podány na zavedení pojištění zemědělského dělnictva, jsou zpracovány v určitou předlohu, kterou pánové dostali. Dnes je nutno jen konstatovat, že naše republika, přijme-li zákon, jak jej sociálně-politický výbor schválil, postaví se na stanovisko, že nutno je odčiniti jedno ze zel páchaných v bývalém rakouském státu, totiž tím, aby sociálně byli vzati v ochranu lidé, kteří dosud ochrany v nemocí nepožívali.

Zákon rakouský sice učinil dvě malé změny za třicet let, co je v platnosti. To je změna z 8. února 1909, která byla nepatrná a ve které se prohlašuje, že se promlčují po 3 letech nemocenské příspěvky, a pak zákon z 20. listopadu 1917, kterým se jaksi měnil zákon, zejména v ustanoveních, pokud jde o mzdové třídy, o výši podpory atd. Ale tuto změnu vyvolala více válka, nežli sociální porozumění v bývalém Rakousku a nutno jen konstatovati, že zejména v rakouském státě jisté vady v reformě z r. 1917 jsou vytýčeny tím, že vzdor tomu, že v kruzích zemědělských tehdá ani v krajích českých, ani v německých, ani v polských nebylo by bývalo proti tomu činěno námitek, ani ve státě rakouském nezmohli se na to, ač zákon byl proveden cestou nařizovací, aby zemědělské dělnictvo a čeleď byly pojaty do zákonných ustanovení, aby podléhaly nemocenskému pojištění stejně jako ostatní dělnictvo, ať již průmyslové, ať živnostenské, obchodní nebo dopravní. Křivda, která se po této stránce spáchala na zemědělském dělnictvu, jest neodčiněna a nutno v naší republice přikročiti k její nápravě.

Vedle dělnictva zemědělského naše osnova na základě zprávy výborové zavádí jasno také v pojištění domáckého dělnictva. To byla také druhá křivda, která se páchala na jiném oboru pracovním a sice tím, že mnoho dělníkův po domácku zaměstnaných - a týkalo se to zejména zvláště českého východu a mimo to některých okresů moravských, zvláště Prostějovska, kde dělnictvo domácky zaměstnané pojištění nepodléhalo, - že také tato vada nejen škodila dělnictvu, ale neprospívala ani zaměstnavatelům. Dnes je prokázáno, že to, že zemědělské a domácké dělnictvo bylo z pojištění vyloučeno, nebylo na prospěch ani zaměstnavatelům, poněvadž jsme viděli, že průmysl i živnosti se vyvíjely vlastní cestou a že otázka zatížení a placení příspěvků za dělnictvo domácké a zemědělské nebyla by bývala zvláštní výhodou pro dělníky nebo zaměstnavatele, z níž by byli mohli těžiti.