Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Není tam pamatováno na Norsko a Švédsko. Já nevím, nemíníme-li ty věci vůbec letos zařizovat, a nemíníme-li to spojení tam dělat. Nemáme tam ani haléře pro jižní Ameriku, která bude pro nás strašně důležitá. Možná, že budeme odkázáni celou řadu let na argentinské maso, když ani nemluvím o jiných věcech, ale nemáme ani haléřem na to pamatováno. Budeme to pak povolovati extra nějakým zvláštním zákonem? Budeme to flikovat po kouscích?

Já myslím, že ministr financí při sestavování rozpočtu má míti na mysli, že ten jeho rozpočet má umožniti těmi financemi politiku a také ty hospodářské styky, po kterých on sám tak důrazně volal. On takhle je neumožňuje a neusnadňuje. (Posl. Dr. Schieszl: To je věc resortního ministra!) Ano, to je věc resortního ministra, ale zrovna tak dobře také věc ministra financí a kdyby tahle výmluva byla skutečně platná, ten resortní ministr zahraniční zde není, jest za hranicemi a má plné ruce práce, zvláště když mu druzí páni moc šikovně a vydatně nepomáhají.

Po této stránce má na to pamatovat každý, když by se při sestavování rozpočtu na něco zapomnělo. Na takovéhle věci, které jsou evidentní každému člověku, na ty není zapotřebí odborníka. Kdybychom měli stále jen takto mluviti o odborných ministrech, pak bych se nedivil, že Multatuli jednou napsal, že odborník jest metař, který neumí nic jiného nežli mésti, a to ještě špatně. Já myslím, že tak daleko v tom odbornictví a separování jíti nemůžeme. Vždyť rozpočet jest dílem celého ministerstva, takže nač nepřijde jeden, na to přijde druhý a rozpočet má na tyto věci pamatovati. Na to jsou konec konců ministerské rady a tam se o těchto věcech jistě jednalo a mluvilo také. A že by některý člověk mohl býti do té míry nekolegiální, aby o tom věděl a schválně neupozornil, nebylo by zrovna na místě. Ať jest jak jest, tyto věci v rozpočtu nejsou, ať to zavinil kdokoliv. Konstatuji, že tam nejsou a konstatuji také, že to šetření a škrcení nedělal resortní ministr. Víme, odkud to šetření a škrcení vychází. Vychází stále a pořád z jednoho pramene a my nechceme, aby se šetřilo a škrtalo na takových věcech, na kterých se škrtati nedá.

S druhé strany jest zajímavo, že si našeho rozpočtu všimli také Němci a to se rozumí, že si ho hned všimli zase svým běžným způsobem: "My Němci budeme platiti daleko více daní, nežli na nás podle našeho počtu připadá, a tento rozpočet dělal kusý parlament bez našich zástupců". To jest těžká věc! Páni měli volno se přiznati k tomuto státu a mohli ty zástupce zde míti. Oni se podnes nepřiznali a tedy to dělá kusý parlament, to jest přirozené. To si budou musit odvyknouti a také si budou musit odvykati povídati nám, že oni platí poměrně více daní, nežli budeme platiti my. Ty daně, jak vidíte, platí přece ten lid a konsumenti, kdežto fabrikant jest vlastně jen výběrčí. Konečně, když přizná i list toho rázu, jako "Tribuna", může to člověk věřit, že není to pouhá socialistická fraseologie. Budeme se musiti tedy proti tomu postaviti a vidíme, kde jest nevyhnutelno zasáhnouti, aby republika začala býti opravdu českou. A myslím, že i lidé, kteří nejsou socialisací nadšeni, budou muset uznat, že konec konců jedině poctivá socialisace může nás vésti k tomu, že Němci toho druhu se přestanou naparovat a budou muset přestat dělat potíže. Jinak je jisto, že jejich součinnost by byla bývala možná, kdyby se byli k tomu státu přiznali. Nepřiznali-li se, tedy prostě je to jejich vina, ale myslím, že zase my bychom se měli vyhýbati vykládání věcí, které nebyly takové, jak je dnes malujeme a vykládáme. Je přece nemístné chtíti namlouvati, že ta delegace na říšské radě povolovala ty úvěry atd. prostě proto, poněvadž chtěla shroucení starého Rakouska. Ne, pan Maštálka to nepovoloval proto, že chtěl shroucení Rakouska, ale povoloval to spíše proto, že chtěl dělati obchod s marmeládou. Tedy nenamlouvejme si hrdinství tam, kde toho vůbec nebylo! Řekněme docela poctivě, jak věci jsou! Vždyť nevypadáme při tom teď vlastně o nic hůře, řekneme-li, do čeho jsme byli nuceni, řekneme-li docela otevřeně, že i doposud, až do toho odloučení našeho od Rakouska, to Rakousko nás okrádalo do poslední chvíle tím, že nám sem valilo nové bankovky, ačkoliv rakousko-uherská banka neměla již právo jich vydávati, a že podloudnicky dodnes dává sem dopravovati dvoukoruny a koruny a že nás přivedlo do této situace, vidíme jasně, že nemůžeme pomýšleti na to, abychom platili nějaké válečné rakouské dluhy. To je naprosto vyloučeno.

Ale my také budeme musit trochu energicky nějak snad říci, že nemůžeme se lhostejně dívati na to, jak se vyvíjejí věci - také po jiné stránce - souvisí to s rozpočtem. My nedosáhneme jakživi pořádné rovnováhy hospodářské a finanční, nebude-li míti ten stát to, čeho nevyhnutelně potřebuje. A jak to bude, když nedosáhneme Těšínska? Je potřeba, myslím, abychom řekli naprosto otevřeně a poctivě, že jest nevyhnutelno, aby si uvědomili všude, že, má-li ten stát býti života schopen a má-li poskytnouti to, co se od něho žádá a žádati bude, nesnese po této stránce žádného zkrácení, ani nejmenšího. (Výborně!)

My musíme ale také otevřeně říci, - zde se operuje a operovalo se tím, že stojí hodně mnoho výdaje na vojsko. Dobře, stojí mnoho. Ale stojí mnoho, hlavně zbytečně snad mnoho pensí se vyplácí, ale vyplácí se i v jiných resortech. Taháme se s Coudenhovem, nebo ne? A platíme mu pensi, nebo ne? A těch věcí bude ještě celá řada.

Ty věci se musí přirozeně nějak již jednou skoncovat. A pokud se týče nákladů na vojsko, tedy na to, které máme v Uhrách, pokud se týče vyživovacích podpor a příspěvků atd., tedy nám nepomůže nic, než když budeme důsledně pokračovat na té cestě, - ale trochu ovšem čerstvěji - kterou jsme začali vyvlastněním velkostatků, aby se jednak pomohlo skutečně těm lidem, a dalo se jim zaopatření, které by nemusilo jít z hotových státních příjmů. A druhá věc nevyhnutelná je, abychom začali zjišťovat výrobní náklady u podnikatelů. (Výborně!) A tu já myslím, že se musíme pozastavit nad tím, když člověk mluví s lidmi průmyslu cihlářského a když se od nich doví, že jim byla vlastně přiznána komisí úřední a dohodou vyšší maximální cena, než je zapotřebí k rentabilitě podniku. Promiňte, kdo to potom zjišťoval a jak se zjišťují tyto výrobní náklady? My budeme musit žádat právě v zájmu toho, aby mohla jednou nastati rovnováha v rozpočtu a v našich financích, zkrátka, aby se začalo trochu od jiného konce, než dosud.

My nebudeme pořád operovat se mzdami a platy. Jistě nám nenapadne, abychom drželi platy po případě tak vysoké, když za polovičku dostaneme víc, než dostali jsme dnes a když ta měna bude taková, že dostaneme za těch méně peněz, kolik je potřeba.

Ale nebudeme nikterak trpěti, aby se nešlo s druhé strany, aby se nezačalo přesné zjišťování výrobních nákladů, aby se podle toho také nedržely ceny toho zboží v těch mezích, které budou přípustné, rozumné a zdravé.

Tam odtud, myslím, budeme musit začít, a zde bych byl rád slyšel něco, tady by měl - myslím - i finanční ministr a patřilo by to tuším do jeho resortu, kdyby zde objevoval nové cesty a nové způsoby, jak by zjednal rovnováhu tomuto státnímu hospodářství a státním financím. Tuto cestu pan ministr nenastoupil. Hlasujeme-li pro rozpočet, není to ještě výrazem souhlasu s rozpočtem. Není to výrazem souhlasu s methodou jeho, není to výrazem nějaké naprosté nedůvěry k ministru, který za mnoho věcí nemůže, ale po té stránce musíme přece jenom říci, že nemáme důvěry k těm novým věcem, které pan ministr vsunul, k novým daním a k těm, co opomenul, tou zmínkou o mzdách, zkrátka a dobře šel tou starou cestou kapitalistickou. Podle daní, řekli jsme, budeme souditi, jaké plány má pan ministr, a podle daňového plánu můžeme říci, že to jde podle starého úředního šimla. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Dalším řečníkem jest pan kolega Paulíny; uděluji mu slovo.

Poslanec Paulíny: Slávne Národné shromaždenie!

Klub slovenských poslancov drží za potrebné oznámiť, že tak dôležitý predmet, ako je štátny, rozpočet kritizovať za 24 hodín po jeho predložení a zaujať k nemu nejaké stanovisko je nemožné. Bolo by dobre, aby Národné shromaždenie uvažovalo o tom, aby taký predmet ako je štátny rozpočet bol predkladaný členom Národného shromaždenia v čas, aby nie 24 hodín sa o tom rozmýšľalo a potom sa zahájila debata, ale aby vyslanci mali čas o tom dlhšie uvažovať. Je chybou, ctené Národné shromaždenie, že rozpočtový výbor sa teprve dnes zriaďuje. Dľa nášho náhľadu mal sa zriadiť driev. Pri tom všeobecne poviem niekoľko slov k rozpočtu pána ministra financií. Nás neprekvapuje 3¹/₂ miliardový schodok. My sme vedeli, že ciferne vykáže pán finančný minister náš rozpočet tak, že to inak skončiť nemôže než s finančným značným schodkom. Veď my sme sa vpravili v hospodárstvo rozbitého Rakúska a Maďárie, ktoré hospodárstvo sme prevzali, v tom ďalej pokračujeme, niektorých úradníkov sme prevzali, niektorých pensionovali a vzali na miesto nich spoľahlivejších, ktorým platíme. Vec je tedy horšia, ako keby sme všetko na novo boli počali.

Deficit 3¹/₂ miliardy pán minister financií chce kryť novými daňami, ktoré nám taxatívne vypočítáva. Chce tým získať 1¹/₂ miliardy a na 2 miliardy chce pôžičku.

Môj osobný náhľad ohľadom vykázaného schodku je, že potreba odstrániť raz navždy, či už silnejším zvýšením daní, alebo dávkou z majetku, ale hneď a nepreťahovať ho na ďalšie roky pôžičkami. Nuž ale pán minister akiste má silné dôvody za svoj operačný plán.

Nám slovenským poslancom je do istej miery ťažko zaujímať stanovisko k rozličným otázkam, lebo ako ráčite vedieť, máme vlády dve. Máme splnomocneného ministra v Bratislave a máme vládu i tu. Aby som niečo neuviedol, čo by mohlo byť vytýkané na druhej strane, poznamenám v krátkosti niektoré veci.

Na Slovensku je práca konsolidácie a v tejto sa veľmi šťastne, veľmi pekne pokračuje. Práca splnomocneného ministra dra Šrobára pre Slovensko zasluhuje v tomto ohľade úplného uznania. Na Slovensku sú ešte vojenské operácie, ale kým ide o časť zemi, ktorá je obsadená a je pevne v našich rukách, myslím, že každý z vás: Čech, Moravan i Slezák môže byť spokojný s vývojom vecí, jaký sa tam deje. Bez všetkých otrasov previedla sa finančná akcia okolkovacia. Čo všetko sa hovorilo, že proti okolkovacej akcii, dôjde na Slovensku ku vzburám, ale nestalo sa tak. Netvrdím, že to bola ľahká práca, všetci, ktorí tam pôsobili, mali ťažkú prácu - ale náš ľud zachoval sa dôstojne a zrale. Odovzdal svoje peniaze a pre ztratu 500/0 nebolo ani šumu, ani búrenia. Na Slovensku previedla sa i mobilisácia. Kdo by si bol myslel, že Slovensko, ktoré bolo tak ujarmené a zotročené, kde duch svobody po tisíc rokov hrdúsený bol Maďarmi, že to Slovensko v štvrtý a v piaty mesiac po svojom osvobodení na rozkaz splnomocného ministra pre Slovensko tak pekne, tak hladko a k úplnému uspokojeniu túto mobilisáciu prevedie? Pomery na Slovensku môžu vás tedy naplňovať dôverou. U nás není pomyslenia na to, že by niekdo pokúsil sa vyhlásiť osobitnú republiku ako u vás, naopak my s dôverou hľadíme na každý čin a každý návrh vlády a len niektoré veci sme snáď povinní urgovať a síce v záujme celej republiky a jej vývoja. U nás na pr. je tiež dosť nezamestnaných a núdzovej práce hrôza. Tak často bolo nám sľubované, že budú sa stavať železnice, z toho sa však na Slovensku dosiaľ nič nestalo. Na Slovensku sa nestavajú železnice, ač je to životná otázka československej republiky. Pripojiť Slovensko hospodársky k železničným sieťam ostatných zemí republiky je, myslím, najpotrebnejšou prácou. Prosíme o to a urgujeme, aby, - poneváč, ako viete, dosial všetko šlo dolinami na Pešť, - provedené bolo spojenie železničné na Moravu a do Čiech. V nedostatou železničného spojenia na Prahu prechodia výživné a iné hospodárske produkty do Pešti i cez uzavretú demarkačnú čiaru.

Rečnilo sa, veľactené Národné shromaždenie, o tom, na koho spadá vina za váľku. Niže, ctené Národné shromaždenie, jestli je v Rakúsko-uhorskej monarchii národ, ktorý by mohol povedať, že je najnevinnejší za svetovú váľku, je to národ slovenský. My sme na žiadnom fórume, kde by sme boli mohli protestovať proti váľke, zastúpení neboli, ale utrpenia, aké sme od mobilizácie do dňa osvobodenia prenášali, sú dôkazom, že náš národ násilne bol vohnatý do vojny. Synovia krvácali na bojišťách a tí, čo doma zostali - nesmeli ústa otvoriť; devy, ženy, starcov nám väznili a deti maďarizovali. Dľa príkladu iných strán prizvukovať a dovolávať sa musíme v Paríži na mierovej konferencii, aby za tisícileté utrpenie a krvácania vo svetovej vojne vymerali Maďarom poriadnú dávku náhrad pre slovenský národ, lebo my môžeme riecť, že sa Maďari z nás obohacovali, nás vo všetkom možnom hatili, kultúru zobrali, znemožnili a náš národ v tejto biede z miest vyhnatý utiahnul sa do svojich chalúp a zostal mu len úpenlivý plač a skrúšená modlitba.

Ctené Národné shromaždenie! Snáď v krátkom čase prídeme, ako som informovaný, do Budapešti a tu slovenský národ má mnoho majetku zaviaznutého a krádežou odvezeného. Maďarská vláda pred našim vojskom československým dala všetko brať: potraviny, stroje, železničné vozne a lokomotívy, školské zariadenia atd. do Pešti a tak máme najväčší interes na tom, abysme, čo nám bolo, vzaté, čo nám bolo odvezené, nenaštrbene dostali nazad. A tu by som apeloval na vládu, aby sa zavčas postarala o to, jestli Pešť obsadená bude, že by tam bol náš majetok nezkrátene uhájený.

Národ slovenský bol lákaný, všelijakým spôsobom bolo agitované, ale on sa nedal zmýliť. Sľubovali mu vyššie mzdy, sľubovali mu výživu, hory, doly. Národ slovenský sa pomýliť nedal, zostal a zostane verný československej republike, svojim bratom Čechom a tak zaslúži, aby vláda jeho materiálne záujmy tak v Pešti, ako i na mierovej konferencii v Paríži obránila, poťažne k platnosti priviedla. Pripomínam peňažné ústavy na Hornom Uhorsku, tedy dnes v Československej republike, v oblasti slovenskej. Samé slovenské peňažné ústavy, ktoré ako také existovaly i pod maďarskou vládou, boly nútené vstúpiť do centrály peňažných ústavov a svoje prebytky posielať do Pešti, svoje cenné papiere do depositu tam ukladať, sem ich posielať nemohly. Všetky tieto majetky uviazly v Pešti tým rýchlym prevratom revolučným, ktorý nastal 28. októbra. Neviem, jestli je postarané o to, aby peňažné ústavy, na ktorých interesovaný je náš ľud slovenský, ktoré i predtým chránily záujmy slovenského ľudu, boly oporou slovenského národa a jeho vôdcov, aby tieto slovenské peň. ústavy po tejto stránke neutrpely ztráty. Nazdávam sa, ctené shromaždenie, že maďarské peňažné ústavy v Pešti, ktoré vojnu financovaly, ktoré boly vládnymi bankami, majú toľko požiadavôk na Slovensku, že túto otázku je veľmi ľahko riešiť a síce tak, že tieto požiadavky jednoducho zabereme a poukážeme im naše požiadavky, ktoré máme v Budapešti.

Čo sa týka krytia schodku nášho rozpočtu, hovorilo sa tu o rozličných daniach. Na začiatku revolúcie sme prstom ukazovali na tých, ktorí spôsobili váľku, a je treba, aby v prvom rade boli braní k zodpovednosti tí, ktorí sa obohatili a stali sa milionármi. Pri tejto príležitosti by som poukázal špeciálne na Slovensko, že je tam dnes na stá miliónov hotového dreveného reziva, ktoré je majetkom práve takých živlov, ktoré váľku všemožne podporovaly a tu má vláda príležitosť, aby s týmto eminentne národným majetkom urobila poriadok - odškodnila tie vrstvy národa, ktoré za váľky trpely a chudly. Sú to živly nám nepriateľské, ktoré možno po jednom predviesť a na každého povedať: ten tiež podporoval váľku, ten tiež pomáhal prenasledovať náš ľud.

V slovenských dolinách, keď cestujete, nájdete pekné sklady hotového dreva, je ale istá stagnácia vo výrobe preto, že nenie vývozu. Neviem, aké má snahy vláda, ale musím poznamenať, že je treba, aby s tým urobila poriadok, lebo ide tu o stotisíce robotníkov a prievozníkov, rubačov a furmanov. Trval-li by tento stav takto ďalej, budú bez zamestnania a zase sa potkáme s istými ťažkosťami.

Pod dojmom reči pána ministra financí stojíme akosi uspokojení. Je to reč, ktorá je dôstojná v našej republike k rozpočtu. Boli sme zvyklí i v Uhrách, že sa k rozpočtom štátnym povedaly cifrované reči. Všetky nepekné veci sa okrašľovaly. Pán minister hovoril k rozpočtu, ktorý nemôže iným byť, než je, mužne, otvorene, a to nám imponuje a môžeme povedať, že to bude mať pod Tatrami dobrú ozvenu. Pripomenul, pravda, že je treba šetriť a menovite poukazoval na úradnícky stav, ktorý sa množí a poznamenal, že pôjde-li to tak ďalej, že by sme mohli zariadiť si republiku úradnícku. I v tom je jeho upozornenie mužné a snáď ctené Národné shromaždenie musí nájisť spôsob, aby množenie zbytočného úradníctva zamedzilo. Ale nechcel by som, ctené Národné shromaždenie, tomu sporeniu tak rozumeť, a myslím, že ani finančný minister tomu tak nerozumel, že sa má sporiť snáď na investíciách produkčných, z ktorých kynú hodnoty, výnosy. Bola by chyba, keby, dajme tomu na Slovensku, kde možno investovať produktívne, sa neinvestovalo, ako som poznamenal, na stavby, upravenie železníc, kúpeľov atd. Bola by osudná chyba šetriť v tomto a museli by sme poznamenať, že skúpy draho kúpi. Hoci som pre sporivosť na celej čiare, predsa tam kde je možno docieliť produktivity, som za to, aby štát nešetril, ale využil radšej dnes než zajtra situácie a urobil všetko možné, aby bola produktivita zvýšená, a výnos zväčšený. Ja o jednom chcem uistiť, ctené Národné shromaždenie, že ačkoľvek je Slovensko, dnes zem investičná, neráčte sa mýliť; Slovensko bude časom produktívnou, výnosnou a povedal by som, najvýnosnejšou zemou našej Československej republiky. Slovensko skrýva v sebe, vo svojich horách, kúpeľoch a mimo to v pracovitom, usilovnom ľude vysoké hodnoty a pramene bohatstva. Ja vás ubezpečujem, ctené shromaždenie, že keď budeme mať hranice definitívne ustálené, keď sa pomery na Slovensku úplne konsolidujú, že prekvapíme Československú republiku a Slovensko ukáže, že na poli akéhokoľvek zápolenia je rovnocenným členom Československej republiky.

My vládu na každom kroku, kde pracuje pre vývin československej republiky, chceme podporovať, pravda, nevzdávame sa kritiky a pri podrobnej rozprave o rozpočte iste povieme svoje žiadosti, ktoré sa týkajú nášho Slovenska. (Výborně! Potlesk.)