Velmi rád jsem slyšel
z řeči ministra financí, že chystá
daň na konjunkturní zisky. To jest daň naléhavá.
Tuto daň měl provádět ministr financí
pod titulem daně z válečných zisků
od r. 1916, ale ku podivu: nikam jsme s tím nemohli, rok
1916, 1917, 1918 a 1919 minul a o té dani není nic
slyšet. Doufám, že náš ministr financí
splní svou předpověď a tuto daň
bude důrazně vymáhati. Na jeho horlivosti
bude mnoho záležeti. Tato daň má napraviti
křivdy, které ve válečných
letech povstaly.
Tu stát má zasáhnouti
do zisků zbohatlíků, do zisků soukromého
podnikatelství a má omeziti tvoření
nových bohatství, nespravedlivě, nepoctivě
nabytých bohatství. Zisk, který přesahuje
občanskou míru, spravedlivou odměnu za pouhé
přičinění, jistě jest každý
nespravedlivý a takový zisk má býti
odňat tomu, kdo se ho domohl, a není-li to možno
jiným způsobem, pak ovšem nejlépe daní
přímou, velikou daní státní
nutno zakročiti tak, aby z těchto zisků aspoň
veškerenstvo mělo užitek a ne pouze jednotlivý,
hladový, mamonu dychtivý člověk.
Stejný úkol má
asi daň z obratu zboží. Tato daň právě
tak jako daň ze zisků konjunkturálních
ukazuje, že stát s nynějším systémem
daňovým, s těmi daňovými přirážkami
atd. už vůbec nemůže vystačiti.
Není možno, aby stát se starými prostředky
ze starých pramenů uhradil ohromné potřeby,
které se na něj valí a které válka
způsobila. Tu jest nutno, aby stát zasáhl
do všeho hospodářského života svou
rukou a aby sáhl po všech ziscích, které
z hospodářství jednotlivci nad slušnou
míru vzcházejí. Stát se tak stává
tichým společníkem každého obchodníka,
každého podnikatele, každého průmyslníka,
každého hospodářství, tichým
společníkem, který si bere docela právem
svůj podíl a zisk, protože tvoření
zisků plyne z nynějšího státního
a právního řádu a využívá
se situace, kterou stát hospodářsky vytvořil.
Ovšem nám socialistům dostává
se tu zadostiučinění. Vidíme, že
samo státní hospodářství dospívá
k praktickému provádění zásad,
které socialismus dávno hlásal. Daně,
které ministr financí ohlašuje, mnohé
spočívají na zatížení
spotřeby a jistě jiní řečníci
ještě to vytknou. To jest slabost. Zejména
vysoká daň z uhlí jest velikým zatížením
spotřeby lidové a způsobí zase zvýšení
drahoty, proti které my máme všemi silami pracovati.
Tu myslím, že ministr
financí není na správné cestě.
My uznáváme, že potřebuje peněz,
mnoho peněz a že musí hledat prameny příjmů
tam, kde jsou, ale obávám se, že tato daň
není dobře vymyšlena a že nebude spravedlivá.
Ministr financí má
vůbec s námi kříž a naříká
si na nás, že prý příliš
mnoho povolujeme, že Národní shromáždění
oběma rukama štědře rozdává
přídavky, povoluje nová vydání,
nestarajíc se o jejich úhradu. To jsou vesměs
nesnáze nového stavu, řekl bych, nesnáze
povstávající z líbánek s republikou.
Každý k té republice přichází
s velikou láskou, každý jí projevuje
ohromnou lásku, ale každý od ní něco
chce, a Národní shromáždění
cítí, že nemůže všem těm
lidem odpírati, co požadují, tu nápravu
starých křivd a starých nesnází.
Národní shromáždění vidí,
že jest potřeba lid uklidňovati, že jest
potřebí prováděti vnitřní
konsolidaci také hmotným uspokojením lidských
požadavků. Já nelituji těch peněz,
které na tyto účely byly vydány. Vše,
co se vydá drobnému člověku, všechny
peníze, které přijdou mezi lid, nejsou zahozeny,
nýbrž jsou uloženy docela užitečně
a přinesou takový užitek, jaký se od
nich očekává. Nebezpečné jsou
pouze ty kořisti, které odnášejí
ve velkém zbohatlíci. Ti neberou vyživovacích
příspěvků, ti odnášejí
svoji kořist po statisících a milionech.
Obraz, který nám ministr
financí v rozpočtu svém předložil,
není vábný, není radostný.
Nutí k vážnému přemýšlení,
budí i mnohou starost, ale já doufám,že
všecky ty nesnáze začátku budou úspěšně
překonány. Víme, že český
lid je přičinlivý, pilný a nadaný
a že z té přičinlivosti a z té
pracovitosti jeho se zase rozvine hospodářský
život, který našemu ministru financí poskytne
všeho, čeho bude potřebovat na uhrazení
svého schodku.
Nebojím se proto tohoto schodku
na trvalo. Pokládám jej jen za důraznou připomínku,
že musíme střízlivě posuzovat
své hospodářské poměry a že
pro budoucnost musíme hospodařiti opatrně.
Z toho schodku i z celého rozpočtu je vidět,
že my jsme přinesli válce, čtyřdohodě
ohromné oběti, oběti, které k našim
hospodářským silám jsou nepoměrně
veliké, že vydržování armády,
která vyžaduje tak ohromných výdajů,
jest téměř nad naše síly. Musíme
čtyřdohodě stále připomínat
tento stav a žádat ji, aby také ona se nás
tak ujala, aby se nám ve válečné náhradě
dostalo úhrady velikých obětí, které
jsme přinesli. Naši státníci jsou povinni,
čtyřdohodě stále a stále znovu
připomínat, že jest nutno, aby se nám
dostalo mimořádné pomoci, aby naše hospodářské
poměry byly uvedeny do normálních kolejí,
a aby nám byl umožněn řádný
státní život.
Chtěl bych jen ještě
poukázati na některé drobnosti z rozpočtu
ministerstva zahraničního. Jestliže ministr
financí ve své jistě chvályhodné
snaze po šetření vyměřuje vyslanci
československé republiky v Londýně
roční plat 36.000 K, a jestliže témuž
vyslanci ve Washingtoně a v Paříži vyměřuje
také pouze plat 36.000 K, odpusťte pánové,
to, i kdybych byl jakkoliv šetrný, ta položka
by mne neuspokojila. Není možná, aby ten český
vyslanec se 36.000 K byl ve Washingtoně, Londýně
nebo Paříži živ a aby nás slušně
representoval. Tyto položky i při největší
šetrnosti je nutno změniti a přiměřeně
zvýšiti. My nechceme posílati do světa
nějaké nuzáky, kteří by byli
živi na odměrky, jak se říká,
a musili šetřiti s krejcarem ve světě,
kde nás mají representovati a získávati
nám důvěru a přátelství.
Tyto položky bude nutno, aby již Národní
shromáždění zvýšilo, a nebojím
se těchto zvýšení, poněvadž
takové položky jistě nám přinesou
zisk, který se nám musí zmnohonásobiti.
(Člen N. S. dr. Uhlíř.: Také lidovýchova
má tak nepatrnou položku!) Bude nutno také
podrobně prohlédnouti rozpočet ministerstva
vyučování, až jej dostaneme. Zejména
kulturní vydání ponesou nám v budoucích
desítiletích stonásobný užitek.
Tedy třeba že schvaluji
úplně snahu ministra financí po šetrnosti
v těchto položkách, zejména kulturních,
budu žádati, aby republika naše byla štědrá,
a aby vynakládala na budoucnost českého národa
obnosy, pokud možná, značné. Já
důvěřuji v dobrou, šťastnou budoucnost
naší republiky a rozpočet, které nám
ministr financí předložil, i při vší
své opatrnosti tuto mou důvěru utvrzuje.
Nebojím se budoucnosti, a já doufám, že
i finanční stav naší republiky i finanční
naše budoucnost bude šťastná a zdárná.
(Potlesk a pochvala.)
Místopředseda Konečný
(zvoní): Ke slovu přichází
řečník pro rozpočet, občan
Jaromír Špaček. Uděluji mu slovo.
(Potlesk.)
Posl. Špaček:
Velectění pánové!
Působí na mne, a jsem
povinen to říci, toto první moje vystoupení
v tomto sněmu našeho nového samostatného
státu povznášejícím dojmem. Možná,
že nikdo z vás, kromě přítele
Maxy, přítele dra Markoviče, nedovede ani
pochopiti, jak je nám všem, kteří jsme
kdysi o takovémto shromáždění
a rokování v něm snili, debatovali - pravidelně
jenom snili, poněvadž se nám zdálo velmi
často během těchto válečných
let dosažení této skutečnosti nemožným.
Dnes mám mluviti za klub, k němuž patřím
na základě své staré politické
příslušnosti jako odchovanec Omladiny, ale
musím říci předem, že nemohu
mluviti jen jako jeho příslušník, že
musím mluviti a musím učiniti několik
poznámek jako příslušník těch
mnohých desetitisíců, kteří
o té samostatnosti snili, pro ni pracovali po celou dobu
války, hotovi ke všem obětem, hotovi ke všem
risikům, která nás na trudné cestě
očekávala. A proto, prosím vás, abyste
to, co řeknu, nepřijímali jako názory
mých klubovních kolegů, nýbrž
abyste v tom spatřovali alespoň do jisté
míry odraz smýšlení a citů všech
těch, kteří jsme v zahraničním
revolučním hnutí, v zahraničních
armádách byli, pracovali, zápasili, trpěli,
krváceli a umírali. Jsem povinen mluviti jmenovitě
za ty, kteří nemohou dnes býti tady ani duchem
mezi námi, poněvadž jejich ušlechtilá
duše vyprchala daleko, daleko na Champagni, ve Vogesách,
na Dosso Alto, u Zborova, na Urale, okolo jezera Bajkalského,
v ussurijském kraji, Vladivostoku atd. Jménem těch
chtěl bych vám říci, jak my se na
to díváme, jak vlastně tento náš
stát by měl vypadat, jak by měla vypadat
jeho nynější přítomnost a jak
si představujeme jeho další budování
k jeho lepší budoucnosti.
Drazí přátelé!
Skoro všichni my - a zase dovolávám se svědectví
těch bratří, kteří jsou zde
- všichni my za hranicemi - a když ne všichni,
velkou většinou - byli jsme po celou dobu války
pessimisty. Jak se válka vyvíjela, zdálo
se nám dosažení tohoto státu a jmenovitě
mně a každému dosažení této
naší přítomnosti nemožným.
Třeba se často srdce chvělo po tom touhou,
aby se to stalo, rozum, uváživ okolnosti, za kterých
se válka vyvíjela, srážel ten cit a
dělal z nás pessimisty. Nedivte se proto, že
my všichni dnes, vidouce, že toho, čeho jsme
si v nejbujnějších svých snech přáli
(podle slov Nerudových), stalo se skutkem,
že náš národ po 300leté porobě
jest svoboden, hotovi jsme přijímali přítomný
nynější stav, který začasté
zdá se kritickým, s nejlepším a nejživějším
optimismem. Nedivte se, že my pořád tu svoji
republiku vidíme krásnou, vznešenou a ušlechtilou,
že si slibujeme, že i dále poroste v kráse
a ušlechtilosti a že kolikráte snad ztrácíme
do jisté míry smysl pro její vady a pro to,
že i ona sem tam má pošpiněné,
roztrhané roucho, že toto roucho špiní
různá individua nebo skupiny, neřeknu třídy,
desítky, sta, neřeknu tisíce jednotlivců,
nehodných obětí, které přinášeli
jejich krajané pro tento stát za hranicemi vlasti
během této války. Nedivte se, že se
na dnešní poměry díváme poněkud
optimisticky.
Mně se zdá, že
jest povinností mou a povinností všech nás,
abychom tento optimistický názor v tomto státě,
v této sněmovně a vůbec v celém
našem národě stále a stále si
udržovali. V tomto optimistickém názoru díváme
se dnes na tento státní rozpočet. Na první
dojem musilo býti pro každého z nás
sdělení pana ministra financí o obrovském
státním deficitu úderem. Ale uvažujeme-li,
že vlastně poprvé snad v dějinách
našeho národa předkládá se rozpočet
státu československého, - neboť dříve
snad rozpočtu nebylo, bylo jaksi odhadování
těch různých stavovských dávek
na určité specielní úkoly státní
- uvážíme-li, že tento první státní
rozpočet předkládá nám náš
ministr financí ještě během válečného
stavu, z něhož se naše republika zrodila, musíme
- chceme-li zase reálně uvažovati - říci,
že ten rozpočet ani lépe vypadat nemůže.
Já nebudu opakovati všechno to, co řekl z velké
části můj pan předřečník,
v čem všichni my spatřujeme důvodnost
toho velkého deficitu. Všichni víme že
bylo potřebí na mnohých místech rychlých
záplat a rychlých pomocí, nehledě
k nákladu. Ale jsem přesvědčen, že
takovéto rozpočty v budoucnosti již snad nikdy
aneb při velmi zmenšeném deficitu nám
budou předkládány a že tudíž
tento rozpočet, ještě válečný,
můžeme všichni akceptovati. A kromě toho
musím říci, že vzhledem k době,
kterou dosud prožíváme, - době válečné
poněvadž konečného míru není,
dokud nejsou pevně stanoveny hranice našeho státu
- nemohl tento rozpočet vypadati jinak. Račte uvážiti,
že ještě jedná se o určení
našich hranic proti státu, z něhož jsme
vznikli, proti Rakousko-Uhersku, jedná se o určení
našich hranic na východě proti Polsku a Ukrajině,
Rumunsku, a tu já jako člen, delegovaný do
tohoto Národního shromáždění
za Slezsko, musím volat vás k zastávání
spravedlivého nároku našeho národa na
Těšínsko v nejrozhodnější,
v nejkritičtější chvíli, (Výborně!
Potlesk) - musím od vás všech ne sám
za sebe, ale za všechno domorodé obyvatelstvo na Těšínském
Slezsku, a - jak jsme viděli z dnešní deputace
u presidenta republiky Masaryka - za všecky politické
strany lidu slezského žádat vás za nejúčinnější
a nejenergičtější podporu v jeho touze
po připojení našeho celého Těšínska
k naší československé republice. (Výborně!
Potlesk.)
Vzácní přátelé,
nebudu zde opakovat ty velmi obšírné a již
tolikrát vyslovené důvody, pro které
nemůžeme z příčin etnografických,
z důvodů historické tradice, z důvodů
však hlavně hospodářských a komunikačních
postrádat našeho ostravsko-karvínského
revíru a území dráhy košicko-bohumínské.
To všechno jsou věci, které vy všichni
dobře víte a všichni dobře znáte,
ale potlesk váš je mi zárukou, že v této
nejkritičtější chvíli, o které
víte, že přišla spontanně, všemožně
a všude vynasnažíte se zdůrazňovat,
že pro náš stát, pro náš národ
není v otázce těšínské
žádného uhnutí, žádného
ustoupení (Výborně!), že Těšínsko
musí býti naše, že se Těšínska
za žádných okolností nevzdáme,
zejména ostravsko-karvínského revíru
a našeho spojení s bratrským Slovenskem. (Výborně!
Hlučný potlesk.)
Já vím, že jmenovitě
levice této sněmovny, páni poslanci dělnických
stran v první řadě budou tento nárok
náš, toto naše žádání
podporovati, poněvadž na Těšínsku
právě ten dělný lid chce býti
v této svobodné, demokratické československé
republice, nechce ničeho slyšet o reakční
aristokraticko-kapitalistické polské republice (Výborně!
Potlesk.) a jmenovitě tento náš
lid dělný na Těšínsku je nejpodstatnější
složkou toho nacionalistického - v nejušlechtilejším
slova smyslu - elementu českého ve Slezsku vůbec.
(Výborně!)
A zrovna tak, drazí přátelé,
musíme míti v této chvíli na paměti,
že ani naše Slezsko, ani naše Slovensko nejsou
nám dosud zajištěny, že na tom našem
Slovensku dosud běží o určení
jeho hranic a že se tam dosud bojuje. Musím si ovšem
jako voják přáti, aby se tam bojovalo tak,
abychom tam neměli zbytečných ztrát
lidských životů, žádných
ztrát územních, žádné
ztráty naší národní důstojnosti,
nýbrž aby se tam postupovalo tak, aby si nás
naši nepřátelé musili vážiti,
aby se nás musili báti (Výborně!),
tak, jako se nás specielně nepřátelé
stejných názorů politických báli
a nás si vážili tam na Sibiři. (Výborně!)
Není zde žádné
polovičatosti: když se na nás útočí,
máme povinnost, energicky útok odraziti, nepřítele
útočícího vojensky odhoditi, rozprášiti,
zničiti, znemožniti mu další útok
- a nic jiného. A v této příčině,
užívaje této rozpočtové debaty,
prosím, aby dle toho zařídil se názor
váš na vedení našich vojenských
akcí na Slovensku, kde běží o zachování
životů legionářů a vojáků,
vašich synů, přátel a příbuzných,
abyste v tomto smyslu na všechny naše vojenské
akce na Slovensku se dívali. (Výborně!
Potlesk.) Avšak, drazí přátelé,
mám-li jako representant zahraniční armády
v této rozpočtové debatě zaujati stanovisko
k různým částem anebo k duchu toho
našeho rozpočtu, musím tak učiniti zase
otevřeně a hledě na všecko to přímo,
otevřeně a poctivě.
Nesmím lichotiti, ale musím
jíti za vzorem Masaryka, jak jsme jej poznali během
války. Mám-li býti upřímným
a chci-li jím býti, musím říci,
že rozpočet přednesený ministrem financí
a způsob přednesu ministra financí učinil
na mne, ne jako na příslušníka té
strany, ku které on sám dle svého doznání
vlastně již nepatří, nýbrž
jako na toho revolucionáře československého,
dojem velice dobrý. A proč? Proto, poněvadž
jest seriosní, poněvadž jest upřímný,
poněvadž nic nepřimalovává a
nic nezatajuje. A drazí přátelé, mně
se zdá, že - chceme-li my naši svobodu vybojovanou
tolika obětmi za hranicemi naší vlasti a Vaším
spoluutrpením tady, - chceme-li si tuto svobodu, tu vysokou
reputaci československého jména za hranicemi,
která jest na všech těch obětech tam
i doma přinesených založena, udržeti,
musíme hleděti k tomu, abychom i svým domácím
životem, hospodářským životem našeho
státu, celému světu dokumentovali, že
té svobody jsme hodni. A té svobody budeme hodni
jen tenkráte, když u nás v naší,
domácnosti, v našem hospodářství
budeme míti pořádek a, jestliže se pan
ministr financí o tento pořádek snaží,
jestliže se o něj snaží různými
opatřeními, která snad právě
v této chvíli nezdají se všude populárními,
já osobně a jistě mnoho Vás se mnou
právě této odvahy pana ministra financí
si dovedeme hluboce vážiti. A upozorňuji na
základě zkušeností, které ze
zahraničního hnutí máme, že jest
naší povinností, v tomto drobném denním
životě státním zachovávati tutéž
úzkostlivost, s jakou jsme si vedli po celou dobu války
my tam jako Vaši representanti, třeba nelegitimovaní,
že jest naší povinností, abychom tady
hospodařili docela jinak, než jak se hospodařilo
v tom nešťastném Rusku, které začalo
také s velmi radikálními finančními
opatřeními, ale došlo do dnešní
hrozné destrukce, rozvalu, katastrofy, hladu a neštěstí
celého národa. A já nemohu, posuzuje vývoj
našich politických poměrů doma, zbaviti
se strašného obrazu, který jsem dva roky viděl,
srovnávaje vývody ministra financí o našem
hospodářském stavu, průmyslové
krisi, výrobní krisi, o psychologii a atmosféře
našeho nynějšího veřejného
života, nemohu se zbaviti dojmu, že se dnes nacházíme,
anebo jsme v nebezpečí, že se octneme na cestě,
po které šla vláda Kerenského a která
- jak víte - vedla k nejsmutnějším koncům.