Předseda:
Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal,
zapisovatelé:
Bradáč, dr. Stojan;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Habrman, dr.
Hruban, dr. Rašín, Staněk,
dr. Soukup, dr. Stránský,
Švehla, dr. Winter, dr. Vrbenský,
dr. Zahradník.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Bartoušek.
1. Rozprava o rozpočtovém
výkladu ministra financí.
2. Zřízení výboru
rozpočtového.
3. Zpravodaj V. Johanis. Zpráva
výboru sociálně-politického
o návrzích členů Národního
shromáždění Johanise, Laubeho a soudr.
(tisk 2) ohledně zavedení pojišťování
dělnictva, zaměstnaného v podnicích
zemědělských, jakož i čeledi,
dále dra Karla Viškovského, Ant. Slavíka
a soudr. (tisk 122) o úrazovém a nemocenském
pojištění v zemědělství
a Jakubky, Skurského, Pavlána a soudr. (tisk 248),
aby byla zrušeny některé nemocenské
pokladny, tisk 934.
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili nepřítomnost
svoji:
churavostí: Čapka
(na neurčito), Jakubka (na neurčito), Navrátil
(na neurčito), Hucl (na neurčito), Šáda
(na neurčito), Kmeťko (dodatečně
za minulé schůze churavostí i zaměstnáním),
Malík (dodatečně za včerejší
schůzi);
zaměstnáním:
Janoška (na neurčito), Duchaj (na neurčito),
Svoboda Karel (do 20. května), dr. Vlček
(do 31. května), Jan Burjan (do 15. května),
Měchura (do 15. května), Viková-Kunětická,
dr. Mareš, Hampl (dodatečně pro
včerejší schůzi), Klega (do 15.
května);
účastí při
mírovém jednání v Paříží:
Mečíř;
účastí při
mezinárodní parlamentární obchodní
konferenci v Brusselu: dr. Dušek, Ant. Němec,
dr. Rambousek, dr. Rolíček, dr. Slávik,
Šrámek, dr. Vaněk;
trvalým zaměstnáním
ze slovenského klubu: dr. Hálek, Houdek,
dr. Ivanka, Makovický, dr. Medvecký,
Stodola, ministr dr. Šrobár.
Výborům přikázány
z předsednictva tyto návrhy: žádám
p. sekretáře, by je přečetl.
Sněm. tajemník dr.
Haasz (čte):
Výboru živnostenskému:
Tisk 896. Vládní návrh
zákona na zřízení instruktorátu
pro podniky ku přechovávání cizinců.
Výboru rozpočtovému:
Tisk 941. Vládní návrh
finančního zákona republiky československé
pro rok 1919.
Tiskem
bylo rozdáno v 49. schůzi Národního
shromáždění československého:
Tisk 931. Odpověď ministra
pro zásobování lidu na dotaz čl. N.
S. R. Mlčocha a soudr., o předražování
dříví veřejnými dražbami.
Tisk 933. Odpověď ministra
veřejných prací na dotaz čl. N. S.
Em. Špatného a soudr. o zlatých dolech
v Jílovém.
Z předsednictva bylo přikázáno
výboru zásobovacímu:
podle §u 3. zákona ze
24./VII. 1917 č. 307 říš. zák.
předsednictvem ministerské rady předložená
(č. 7793 a 7792) nařízení vlády
republiky československé
z 12. května 1919 o úpravě
obchodu ovocem a zeleninou a jich výrobky,
z 12. května 1919 o zavedení
nejvyšších cen pro droždí.
Předseda:
Přistoupíme k dennímu pořádku
a sice k prvnímu odstavci,
kterým je
1. rozprava o rozpočtovém
výkladu ministra financí.
Jako řečníci
přihlásili se proti předloze dr. Veselý
pro
Jaromír Špaček, dr. Horáček
a Paulíny.
Ve smyslu jednacího řádu
navrhuji, aby řečnická lhůta
byla stanovena na 30 minut. Je snad proti tomu nějaká
námitka? (Nebyla.) Pokládám
návrh svůj za přijatý.
Uděluji prvnímu řečníku,
zapsanému proti, p. dru Veselému slovo.
Posl. dr. Veselý: Vážené
Národní shromáždění!
Zelené sešitky, které
nám včera pan ministr financí dal rozdati,
poskytují četbu velmi vážnou a důležitou,
a jistě dlouho budou předmětem studia a pozornosti
všech lidí, kteří mají zájem
o finanční pořádek v našem státě.
Číslice nejsou barveny do růžova, nejsou
také přesny, nýbrž jen přibližně
odhadují i potřebu budoucí i příjem,
úhradu, které se státu dostane, ale přece
jenom oceňují dosti střízlivě
náš stav finanční a malují ten
obraz naší budoucnosti a našeho hospodářství
přibližně správně.
Ministr financí ještě
nepočítá se zvýšeným příjmem
z daní, které teď navrhuje, nezaúčtovává
těchto příjmů, počítá,
myslím také velmi nízko výnos cel,
který přece se musí zlepšiti, ne-li
již v nynějším roce správním,
tedy v příštích dobách, a zajisté
značně stoupne, ale doufejme, že již v
letošním správním roce poskytne větší
výnos, nežli předpokládá pan
ministr financí. Pan ministr ovšem nepočítá,
také se značným výtěžkem
z přírůstku majetku, který našemu
státu nastává zabavením jmění
členů císařské rodiny habsbursko-lotrinské,
a jistě také z provedení pozemkové
reformy vzejde našemu státu značný užitek,
vždyť všecky ty pozemky, velkostatky vyvlastněné
a dílem vykoupené půjdou rukama státu
a stát bude musit hospodařiti tak, aby alespoň
něco užitku z nich měl, aby jeho hospodářská
síla vzrostla. To ovšem se nemohlo dosud projeviti
přesnými číslicemi v rozpočtu
státním, ale pro budoucnost jistě i tyto
okolnosti budou míti vliv na státní hospodářství.
Článek 25. uvádí
likvidaci Rakouska a Uher. (Hluk. Předseda zvoní.
Prosím o klid pány kolegy!) Mám pochybnosti,
zda-li je správné, abychom my prováděli
likvidaci s Rakouskem a Uhrami, abychom to jednání,
které chceme s nimi vésti, jmenovali likvidací.
Likvidace předpokládá společenství
jmění. Nejen společenství jmění,
nýbrž také společenství závazků.
To společenství až do r. 1914 u nás
bylo, ale jakmile jsme my postavili svoji vlastní armádu,
jakmile jsme byli uznáni za válčící
stát proti Rakousku, v tom okamžiku přestalo
všechno společenství jmění našeho
s Rakouskem, v tom okamžiku jsme se stali pouze nepřátelským
státem vůči Rakousku a myslím proto,
že my nemůžeme prováděti žádné
likvidace s Rakouskem, nýbrž jestliže chceme
od Rakouska nebo Uher něco požadovati, máme
si to dáti přiřknouti proti nim od států
čtyřdohodových jako válečnou
náhradu. Likvidace s Rakouskem by znamenala, že se
hlásíme také k dluhům Rakouska, že
my také i ty válečné dluhy, které
odmítá naše vláda, můžeme
anebo musíme si nechati připsati k tíži
na svůj účet. Tomu se chceme brániti,
nechceme uznati žádných těch válečných
dluhů. Naše stanovisko přece vyslovil ministr
financí kdysi tak, že čtyřdohoda jaksi
ve svém zájmu bude žádati, abychom my
část státních dluhů rakouských,
která jest umístěna ve státech čtyřdohody,
uznali a nesli, a tím jsme měli vyhovět přáním
spojenců čtyřdohodových, a jim ulehčíme
ztrátu, kterou by jinak utrpěli, ale prováděti
likvidaci, to by bylo se stanoviska státnického
pochybeným.
Přál bych si proto,
aby tento poměr náš k Rakousku nebyl již
příště označován jako
likvidace a aby bylo jednáno s Rakouskem pouze jako se
státem, který s námi skutečně
válku vedl, a který jest nám nepřátelský.
Ostatně, snad je líto člověku toho,
ale není možno jinak, nemůžeme očekávati,
že s Rakouskem budeme v nějakém přátelském
poměru, aspoň ne brzy. Vždyť my víme,
že smýšlení v německém Rakousku
vůči nám jest pořád nepřátelské
a bude ještě dlouho nepřátelské.
České vyslanectví ve Vídni bude ještě
často cílem demonstrací vídeňského
lidu, který nemůže zapomenouti, že jsme
jim byli vždy jen rebely, že jsme vůči
nim byli porobeným a vyssávaným lidem, ze
kterého oni jen těžili. Vídeňský
člověk vždy bude říkati: pořád
se nám dobře vedlo, dokud ti Češi se
neutrhli od nás a bude hospodářské
své neštěstí přičítati
jen tomu, že jsme proti nim vystoupili. Oni nebudou mysliti
na to, že sami hospodářsky špatně
byli založeni, že sami nesprávně všecko
skládali jen na moc dynastie habsbursko-lotrinské,
že sami se nepřičinili dostatečně,
že jen tyli a žili z toho, co bylo jim poskytnuto z
rukou vlády.
Také naděje, že
bychom likvidaci od Rakouska něčeho vážného
dosáhli, jest nepatrná. Mohlo se dosáhnouti,
vždyť zde byly tisíce děl, byly desetitisíce
strojních pušek, tisíce automobilů,
byly spousty válečného materiálu vojenského.
To bylo brzy po převratu,
ale to vídeňská vláda nechala rozšantročiti,
rozkrásti, takže na nás nezbylo ničeho.
Automobily se prodávaly po 100 K, drazí koně
za babku a nikdo se z toho německého Rakouska nestaral,
aby se poctivě prováděla likvidace. Šlo
jim jen o to, aby utrhli to, co se utrhnouti dalo a zacházeti
se slovanskými národy tak, jako to dělali
300 let.
Jest potřeba, abychom stále
připomínali Rakousku, že ono zavinilo válku,
že ono jest vinno tou hrůzou, která trvala
pět let, a všemi těmi zlými následky,
které nastaly. Nesmí se jim to zapomenouti a připustiti,
aby oni na to zapomněli. Dobře víme, kdo
demonstroval pro válku a kdo ji žádal. Celá
Vídeň byla vzhůru, demonstrovala a požadovala
válku proti čtyřdohodě a víme,
jak se těžko žilo Čechům, kteří
neměli žádného nadšení pro
válku. Ve Vídni, - jak Čech pouze proto,
že byl Čechem a že nehoroval pro válku,
- ve Vídni trpěl. Jest vina německého
národa, že mezi nimi se nevyskytl ani jeden politický
hlas, který by byl usuzoval střízlivě
a správně a který by byl předpověděl,
že ta válka nemůže míti pro ně
nijakého úspěchu a že nemůže
míti příznivého výsledku, který
si Vídeňáci slibovali.
Rakousko je spoluvinníkem
a hlavním spoluvinníkem války. Návštěvy
v říjnu 1913 a v červnu 1914, které
konal císař Vilém na Konopišti, byly
schůzky válečníků, to byla
příprava války. Tvrdilo se, že arcivévoda
František Ferdinand nebyl přítelem války,
že proti ní hlasoval, ale pak se dal přemluviti.
Jest zjištěno, že císař Vilém
ho pro válku získal. Zdá se, že pracoval
sliby, že rodině arcivévody Františka
Ferdinanda bude pomoženo na trůn, ne-li na rakouský,
tedy na jiný trůn, který měl býti
pro některého člena jeho rodiny zřízen.
Císař Vilém nechodil se dívati na
Konopiště na růže nebo na hony, to jest
vyloučeno. Kdybyste znali rozdělení časové
při jeho návštěvách! Přijel
ve čtvrtek večer, v pátek neměl přístupu
na Konopiště nikdo jiný, než celý
průvod vojáků, admirál Tirpitz, jeho
štábní důstojníci, jen ti byli
připuštěni tehdy k poradám. Přece
nebylo potřebí k prohlíženi růží
a sbírek konopišťských vojáků
a admirálů. Tehdy se konaly vojenské porady,
tehdy se připravovala válka. Teprve v sobotu odpoledne,
několik hodin před odjezdem, byla připuštěna
jiná šlechta ke koncertu, který se konal v
Černém lese v Konopišti. Tam bylo všecko
ujednáno. Tehdy ovšem souhlasilo celé německé
Rakousko s přípravami válečnými
a bylo jimi nadšeno. Je nutno, aby také neslo důsledky
toho, aby si bylo vědomo, že nyní celé
to trápení, které lidstvo snášelo
po pět let, také na ně dopadá zodpovědnost
za to. Pan ministr financí stěžoval si ve své
řeči, kterou doprovázel rozpočet,
na značné výlohy, označené
v rozpočtu pod titulem 24., jako "válečná
opatření, váleční poškozenci,
usnadnění živobytí," kteréžto
ti položky činí 649 milionů. Kromě
toho v témž článku ještě
přichází další položka,
váleční státní zaměstnanci
864 miliony, drahotní přídavky učitelů
jsou tu uvedeny jenom 27 mil. Já nechci provozovati žádnou
demagogii vůči učitelstvu, ale jsem přesvědčen,
že tato položka jest skrovná, když víme,
že úprava platů učitelských bude
vyžadovati zvýšeného nákladu o
117 milionů. Pak jistě těchto 27 mil., které
jsou tu v rozpočtu, je příliš málo.
Všechny ty položky odstavce
24. činí dohromady 2542 mil.; to jest jistě
suma ohromná, zejména povážíme-li,
že celý schodek mimořádného rozpočtu
našeho činí 3141 mil., tedy jen 600 mil. připadá
na jiná vydání, než na tyto drahotní
válečné přídavky. Taková
výloha působí ovšem starost a bylo by
velmi nebezpečno, kdyby byla trvalá. Ale tato výloha
není trvalá, jest pouze přechodní.
Doufám, že, jakmile se uklidní válečné
poměry nynější, jakmile nastane normální
doba, že všechny tyto položky musí zmizeti
ze státního rozpočtu.
Kupní síla našich
peněz dosud nestoupla. Naděje, které jsme
skládali do plánu na nápravu valuty, který
nám ministr financí předložil, a který
provádí, dosud se nesplnily, ale doufám,
že něco z těchto nadějí se vyplní.
Zdá se ovšem, že již nenastane tolik úspěchu
a tolik úlevy, jak jsme od tohoto plánu původně
očekávali.
Nutno jest, aby proti drahotě,
proti vysokým cenám všech životních
potřeb bylo pracováno, a bude nutno užíti
důraznějších prostředků
proti drahotě, než jakých jsme se chápali
dosud. Drahota působí, že všichni zaměstnanci
státní, že všichni učitelé
žádají zvýšení služného,
že všechno dělnictvo požaduje zvýšené
mzdy. Dělník, úředník, železniční
zřízenec, který při všem namáhání
a při těch vysokých mzdách, které
jsou mu vyčítány, nevydělá
nic více, než potřebuje, aby uhájil
holé živobytí, řekněme, aby uhájil
pouze animální život, nemá ovšem
veliké radosti z práce a pořád se
mu vyčítá nechuť ku práci. Prosím,
by pánové o té nechuti ku práci tak
hořce nemluvili a nevyčítali to pořád.
Pánové, kteří za svou práci
mají deseti a statisíce odměny, pracují
radostněji a s větší chutí než
ten chudák (Výborně!), který
vydělá pouze tolik, aby neměl hlad se svou
rodinou. l když vydělá hodně, ještě
více musí zaplatiti za šatstvo, obuv a drahé
potraviny.
Pánové, nemluvme tak
pohrdlivě o tom dělníku, který tak
těžce žije, o železničním
zřízenci, o úředníku a učiteli,
kteří tak těžce žijí i z
těch drahotních přídavků, které
náš rozpočet tolik zatěžují!
Protějškem k tomu dělníku,
zřízenci a úředníku jest obchodník
se životními potřebami, po případě
výrobce životních potřeb. Ten také
nerad prodává, také má nechuť,
ovšem ten má nechuť ku prodávání;
ten majitel životních potřeb jest ve výhodě,
že životní potřeby schová a zboží
neprodá, nýbrž počká, až
ceny stoupnou anebo až někdo přijde, kdo mu
i nepřiměřeně vysokou cenu rád
zaplatí. Takové výhody ovšem nemá
dělník nebo úředník, ten musí
prodávati svou práci, musí za každou
cenu pracovati, aby uhájil živobytí.
Když tyto položky zatěžují
státní rozpočet velice a jsou tíživými
břemeny, přece jenom považte, že žádný
z těch státních zřízenců,
úředníků, dělníků,
učitelů neukládá úspor, nenosí
do bank a spořitelen za nynější doby
uspořených peněz. Uspořené
peníze ukládají obchodníci, nájemci
dvorů, velkostatkáři, něco snad také
i malý zemědělec, ale ten dlouho to bohatství
míti nebude. Má jen drobné částky,
které brzo utratí a roznese po obchodech a přijde
zase na mizinu jako dříve. (Hlas: Však on
nám to ministr financí poví!) Jistě!